Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Temný les >>>

Postovaná: 2

"Pravděpodobně!" Zareagovala celkem energeticky. "Ale chápu, že jsou i takové princezny, co to mají snadné, jenže na všechny se upírá tolik očí, až to kolikrát zdávo není a vlci si dělají předsudky a nenechají princezny skoro ani aby ukázaly jak jsou šikovné." Zavrtěla hlavou, jak to některé princezny měly těžké. Pak ale nasadila úsměv a zaujala hrdý postoj: "Však ale my jim ještě ukážeme. Ti budou koukat." No jistě. Jestli si mysleli, že jsou princezny k ničemu, tak se mýlí.
Dokonalost přirovnání k Vé, jako první dokonalou princeznu jen přešla s neslyšným 'ts ts ts', jen našpulila tlamku, ale když si to šedá princezna opravila, jako by se Aly nechala uchlácholit. No, stejnak si každá bude říkat co bude chtít, že ano. A konec konců, jako princezny na to měly obě stejný nárok, no ne? "Takže tvůj otec si jen tak zmizel? Odešel? To se tedy na krále moc nesluší. Ještě, že to nemělo na tebe nějaké drsné následky, třeba že by ses stala ustrašenou princeznou, protože to by bylo smutné." Poznamenala Aly a chápavě se na svou kamarádku podívala. To Aly však ani netušila, že už vlastně nemá matku a že je též už z rodiny, kdy má princezna jenom jednoho rodiče a že už ji patrně nikdy neuvidí - matku.
Poslouchala dál, co říká o férovosti a o kožíšku. "Jistě, že ne, už jsem ti přeci řekla, že se to pozná hned. Tedy přinejmenším princezna to pozná, že nejsi jenom nějaká šmudla." Ale zajímavá myšlenka se služebnou. Mohla by si někdy obstarat někoho takového. Usmála se a představila si, jaké by to asi bylo.
No, Vé se snažila Aly odradit od zkoumání díry a ukrývající se jeskyně. Aly však měla svou hlavu a tak do díry vlezla. Ale poslouchala, co ji Vé říká. "Neboj se. Přece jako princezna nemohu ztratit hnedka hlavu z nějaké díry." Rozhlédla se a zjistila, že díra není jenom díra ale celkem spletitý labyrint. "Páni? To je ale bludiště. Takže říkáš, žes uvnitř byla déle?" Aly stála na kraji u vstupu a dívala se na sloupy, které tvořily jakousi kolonádu či jak popsat tohle bludiště ze sloupů.

"Postovaná: 1"

Střihla ouškem, jak naslouchala rady své princezní společnice. Oh jistě, rady to nebyly špatné, vlastně byly až dost dobré, ale pro obyčejné přízemní vlky, snad? Jenomže ona ty ambice měla. Aly byla prostě ambiciozní a dost ji žralo, jak zeslábla. Asi tak podobně, jako Vé štval vzhled jejího kožíšku, tak Aly štvala ztracená síla. Oh ano, bývala silnější. A taky uměla víc kouzel, ale teď? Nějak se jí to vytratilo z hlavinky, nebožačka jedna! Ale to nevadí, znovu povstane a jako správná vévodkyně bude silná! Bude!
"To je dobrá rada. Musím uznat, že jsi chytrá, to ne, že ne." Přesto se Aly bude snažit zase vyšplhat a tentokráte o mnohem výš! Asi by se měla vrátit ke smečce a začít na tom makat, jenomže to nemůže, dokud bude takhle slabá! A taky nemůže dát najevo, že slabá je! Vnitřně totiž není slabá, uvnitř je silná.
Poslední dvě věty ji trochu potahaly za koutky. Tatínek mi určitě místečko nehřeje!
"Už jako vlče jsem se vydala na tuhle báječnou výpravu, víš? Takže všechno, co umím jsem si musela pečlivě vydobýt sama a to i přes to, že mí rodiče jsou alfy, ah ano. Jsou, ale na výchovu vlčat prostě nemají moc čas. Tak a teď to víš." Postěžovala si Aly, ale aby dala důraz na to, jak usilovně se sama vlastní pílí musela dostat tam kde je. Vždyť ve smečce byla na spodních příčkách, takže jaké pak hřání místečka, nene, to se nekoná. "Ne všechny princezny to mají tak jednoduché." Spíš naopak. Ale nevadilo jí to. Prostě se bude snažit, jak jenom bude moci.
"To rozhodně ano." Upravený kožíšek byl důležitý. Ani válečnice by neměla vypadat, jako když vyleze z pole obilí, že jo? "Teď je to mnohem lepší."
Temný les byl prostě temný ať už pršelo nebo svítilo slunce. Takový byl. Svým způsobem to byl takový válečník, nebo starý ubručený vlk. Jak by asi Aly řekla, kdyby měla tento les přirovnat k nějakému vlku. "Zvládly jsme to." Před deštěm se schovaly pod korunami stromů a světe div se, ono brzy přišlo i svítání a s ním ustal déšť úplně.
Jak se vyjasnilo, všimla si Aly, že nedaleko nich je nějaký otvor. "Támhle je zřejmě nějaká jeskyně." Těžko říci, jak je velká, ale Alyanna měla zkušenost, že malý otvor může klidně ukrývat i velkou jeskyni. "Možná bude zajímavá." A nebo taky ne, ale něco k tomu otvoru ji táhlo.

>>> Asshiřin labyrint

Slané jezero >>>

Oh, jistě, že bych byla skvělá! Protože jsem prostě úžasná a učenlivá! Umím přežít a taky přimět druhé něco dělat. Jen se tetelila a na tváři měla úsměv, ačkoliv při té tmě asi moc vidět nebyl. Nicméně jí to dodávalo na sebedůvěře a úžasnosti její bytosti. "A jednou snad i budu." Pokud ji nepředběhne někdo jiný. Což by se mohlo stát několika způsoby. I tak, pokud o to bude stát, tak o to bude i usilovat.
"Pravda!" Jaké to měla Vé štěstí, že narazila právě na Alyannu a ne na dalšího ňoumu, který by ji hodnotil, zcela určitě, špatně. "Ale to s tím magnetem, to se ti určitě jen zdá. Někdy se jeden brodí v blátě pár dní a pak je zase fajn. Takže od teď to budeš mít dobré, to je pozitivní ne?" Musela svou kolegyni princeznu povzbudit. Princezny si musí pomáhat a i tohle je pomoc!
Voda v jezeře musela být skutečně slaná jako v moři. Možná ještě i hůř, ale to Aly rozhodně zkoušet nehodlala. Proto už zrychleně kráčela pryč od nebezpečně vypadající masy vody. "Pravda. Možná v lese bude lépe. Když bude hustý, tak ani té vody moc nepropustí!" To bylo pozitivní a tak přes planinu mířila rovnou k temné mase jehličnatých stromů. "Inu, viděla a pokud nechceme, abychom to musely podstoupit znovu a obě, tak bychom měly přidat do kroku!" A doufat, že je nikdo neuvidí, jak peláší pod příkrov temných stromů.
Nad hlavami jim začala jiskřit oblaka a voda byla cítit doslova všude. A než se nadály, déšť jim začal smáčet oháňky. Aly se rozběhla, protože stromy jim byly už téměř na dosah a ona nechtěla, aby zmokly na kost ještě dřív, než se schovají pod korunami stromů.
Co však to byl za nápad, vběhnout zrovna na takové místo? Inu, Aly se přece nezalekne místa ukrytého v mlze. Navíc už tu někdy byla, nebo ne? Byla přesvědčena, že určitě a nic ji tohle místo neudělalo, takže proč by mělo dělat něco teď?

Hraniční pohoří >>>

A nebo: "Taky bys musela řešit různé věci, zatímco na rodinu bys neměla moc čas. A jeden si musí rodinu nejdříve dobře vybrat a ne, aby pak byl na tom bit, že ano." Na to musí mít klid. Klid a moudrou rozvážnou hlavu. "Já bych se na trůn hodila stejně tak dobře jako ty. Jen nechci být nerozvážná a usadit se tam bez toho, abych věděla, co kde a od koho mohu čekat." Pak by mohla přijít válka, že, a co potom? Raději být na to připravena!
"Je dobré znát své sousedy. Kde se pohybují, co mají v plánu a další důležité maličkosti kolem a kolem." Nepochybovala, že by se nedokázala rozhodnout. Určitě dokázala. Ale chtěla mít přehled.
"Jsem ráda, že mohu svobodně putovat a poznávat každý kout své země." Jo, sice to nebylo území smečky, ale čemu to vadilo? Mít přehled znamenalo vždycky výhodu! I když to tak možná vyznívalo, Aly si nedělala nárok na území kolem sebe, ale kdyby třeba bylo potřeba, nebo v budoucnu, kdo ví, rozhodně znalost okolí a prostředí se vždycky hodí.
Zasmála se. "Vskutku, měla jsi štěstí. Potkat slepého a hloupého v jednom vlku, to by byla pro princeznu dost náročná zkouška! Ne nepřekonatelná, to v žádném případě, ale ubíjející jistě ano." Náročná, jak řekla. "Ani ti nevím, co je horší varianta. Ale myslím, žes na tom byla ještě dobře. Kdyby to byla ta druhá možnost, bylo by to únavnější." Jistě, snažit se přesvědčit zablešeného hlupáka o tom, kdo je princezna, anebo ho odradit od toho, aby princezně nestoudně neočichával zadek, to bylo náročné!
"Oh, vážně? To je milé. Je fajn slyšet, že hendikepovaný vlk může být dokonce vychovanější, než kdejaký krasavec, nýbrž nezdvořák." Jo, někdy jsou chováním lepší ti, jenž něčím poznamenaní jsou a není to debilita či nevychovanost.
"No jistě, že nikdo netouží po tom, aby se s princeznami minul. Oni potřebují vidět, že princezny existují a že by si jich svět měl vážit. To je jasné."
Přikyvovala hlavou a rozhodně se nehodlala zdržovat na tomhle místě, byť je zachránilo před nesprávnými domněnkami o princeznách, ale bylo na čase vyrazit do míst, kde nebude hrozit lákání blesků do vlčích kožichů.
Dorazily k jezeru, které sice bylo v nížině, zřejmě, obklopeno však kopci, ale co bylo horší, vypadalo dost opuštěně a pustě. Jasně, byla noc, takže se zvířata, většina, schovávala, ale nebyli zde ani noční tvorové a to bylo divné! "Už jsi tady někdy byla?" Při otázce se stále dívala na jezero a připadalo ji, jako by se mělo vylít z břehů. "Mám dojem, že bychom zde zůstávat příliš dlouho neměly. Tedy pokud nechceme utíkat před masou vody." Řekla to sice klidně a působilo to znalecky a vznešeně, ale bylo jasné, že by měly vlčice pohnout zadky a přesunout se na bezpečnější místo.
"Zpátky do kopců by bylo hloupé, takže... tudy?" Otočila se na Vé s otázkou, nicméně na odpověď dlouho nečekala a vydala se do údolí. Bylo to moudré nebo hloupé rozhodnutí? Jistě, někdo by řekl, že hloupé, protože voda z jezera poteče kam? Dolů, do údolí, to je jasné, ALE... Ano slyšíte to Ale? Je velké že? No, ano v údolí se rozleje a nebude vysoká hladina a navíc, třeba se jim vyhne přívalová vlna. A nebudou riskovat ještě blesky, jako v horách.

>>> Temný les

"To dá rozum, že by měly vládnout světu a také nejlépe vědět, co skutečně je a nebo není možné zvládnout. Kdyby to nevěděly, nemohly by vládnout, protože by pak nebyly moudré." No uznejte, chtěli byste, aby vám snad vládla princezna královna, která ví prd o chodu světa? Asi by ta vláda nebyla dlouhá a ani úspěšná. "Myslet si mohou, co jen chtějí, ale poddaní by si o své princezně měli myslet jen to nejlepší. Princezny jsou moudré a dobře vědí, co je pro smečku nejlepší." Také pak přeci musí zaujmout místo, které jim prozatím drží královny a králové, než se s princezen stanou nové panovnice a vládkyně všeho moudra a spokojenosti.
Usmála se na Vé a přikivovala samozřejmě. Vé měla pravdu. Ony dvě byly jistě dost chytré na to, aby byly jasně považovány za krásné a moudré princezny. "Máš naprostou pravdu. Jsme chytré o tom není pochyb a krásné také. Kdo pochybuje, je buď slepý nebo hloupý, ale to je jeho problém." Ještě, že ony dvě to věděly.
I tady přikývla. "Ano, poznám. Jak by ne. Mám přeci bystré oči. Stejně jako ty. Jen se podívej. Jaké jiné oči jsou krásnější a nejbystřejší, než-li zelené!"
Jo, na tom něco bylo. I když Aly byla ráda, že je velká a silná a dobře osvalená. Vlastně byla urostlá a byla to bojovnice, takže tlustá, by být ani nemohla, jinak by vypadal jako medvěd. "Něco na tom bude. Líná princezna by nemohla být uznávána ani v odlehlých krajích, to je pravda. Myslím, že je dobře, když svou urozenost ukážeme na mnoha místech." No jo, to byla taky zajímavá myšlenka, která se jí právě zrodila v hlavě. Takže bylo dobré prozkoumat oblasti také proto, aby všem dala najevo, kdo je pánem lesů, hor, jezer i údolí a luk. A tak dál a tak dál.
"Tak na tu kytku raději nemysli a představ si něco jiného." Třeba pěkného a hlavně moudrého prince.
Nad úvahou o záhadných přechodech mezi ostrovy a zbytkem světa jen pokývala hlavou, no, co o tom mohla vědět víc než to, co jí kdo prozradil. "Zřejmě je možných mnoho cest, jak se sem dostat. Jen nejsou viditelné. Bohové si s námi rádi hrají." A tohle mohl být další z jejich rozmarů.
Když už byla Vé učesaná, Aly se usmála na svou spolucestovatelku a princeznu Vé. "Vidíš, a hned je to lepší!" O mnoho. Bouřka dávala o sobě znát a jestli nechtěly zmoknout, měly by asi jít.
"Kam půjdeme. Víš o nějakém úkrytu poblíž?" Nebo alespoň slézt z hor. Pohoří přece přitahují bouřky ne?

>>> Slané jezero

Přistoupila, ale rozhodně nebyla tak bláhová, aby uvěřila krásným slovům téhle, vcelku i pěkné šedé dámy. Ano, byla hezká. Kdyby byla Aly kluk, asi by se jí líbila, ale ona takto neuvažovala. Navíc, ona sama byla přece krásná. Minimálně stejně tak nebo i víc. To si však nechávala pro sebe. Proč kazit začínající přátelství, bude-li mu i nadále přáno. Třeba doopravdy vznikne a tyhle dvě dámy se nebudou muset přetvařovat. Bylo by to fajn, kdyby si vzájemně rozuměly a staly se přítelkyně. No, nebylo by to krásné?
"To ano, ale kdyby bylo všechno snadné, byla by to nuda. Upřímně, mám ráda ten báječný pocit vítezství, když překonám něco, o čem si druzí myslí, že je to zcela nemožné, nebo že by se do toho pustil jenom naprostý blázen." Spíš by ona řekla, že jim lenost zabránila zkusit to. Ona líná nebyla. "Neřekla bych, že jsi špindíra. To se hnedka pozná, když je kožíšek špinavý náhodou, anebo když je naopak opravdu zanedbaný." Ujistila ji Aly. "Ty jsi rozcuchaná, ale srst se ti leskne. Možná by ti pomohlo pozřít nějaké to pořádné soustečko, ale jinak..." no, jako vychrtlina nevypadala i když byla štíhlé postavy. Možná neměla štěstí a posledních pár dnů pořádně nejedla. "Jsi vlastně v dobré kondici," dopověděla větu.
Musela se zasmát. Bylo to milé a vlastně, skoro jako by to tak i bylo. "Zní to hezky. Bylo by krásné mít dobrou kamarádku, která tě chápe." Jo, bylo by to prima. Zvedla hlavu v údivu. "Kdo by stál o oslintanou kytku? To se nedivím. Kdyby raději donesl pořádnou srnku, nebo alespoň vykrmeného zajíce. A nemusel by ho ani moc oslintat." K čemu kytky, když je potřeba úplně něco jiného. A ten podivín z pouště se asi taky moc nevyznamenal, když nechal princeznu hladovět.
Na cestování mezi ostrovy se tvářila velmi zaujatě. Vědělo se, že je to nebezpečné, věřilo se, že je to možné oboustranně, ale jen málo kdo našel nějaký ten přechod. "Je fajn to vědět. Odtud to vypadá, jako by vlci jenom zmizeli a slehla se po nich zem. Takže je fajn vědět, že to tak není."
Na to, že začátky měla Vé v mlze našpulila Alyana tlamku do "Ó, to není milé, ale i tak jsi to zvládla. Třeba si jednou vzpomeneš, anebo to ani není důležité. Ale bylo by to zajímavé. Nicméně nevadí, že to máš v mlze. Hlavní je, že jsi v pořádku."
Po té už sledovala, jak se Vé snaží učesat. "Výborně. Jde ti to. Tady ten chumáč už je pryč. A ještě druhý bok!" Napovídala Aly své spolucestující princezně a snad i budoucí kamarádce. Inu, proč by nepomohla, když to také byl takový menší průzkum, jestli jehličnan opravdu funguje jako hřeben. A zdálo se, že funguje!

Souhlasila: "To máš naprostou pravdu. Ještě že jsou šikovné." Většinou. Ale určitě i u princezen to bylo tak, že některé byly šikovnější a jiné méně a některé byly až nešikovné. Záleželo to také od toho, nakolik se řídily tím, co chtěly nebo tím, co jim řekl někdo jiný. Aly se tato společnice zdála býti vhodnou. Cítila, že by se mohly stát klidně dobrými kamarádkami. Však se ještě ukáže. Aly totiž nevěřila hnedka jen tak někomu, aniž by neprošel prověrkou, zda je skutečně hoden přátelství Alyanny.
Střihla ouškem k Vé. "Průzkum? To zní docela jako zábava. Ovšem, když se pojme i z té logické stránky, je to jistě velmi přínosná činnost." Vlastně když se to vzalo tu a tam, tak i Aly dělala takový průzkum. Průzkum okolních míst. Zdali jsou to dobrá místa třeba pro lov nebo tak. Tudíž celkem chápavě přikývla, jako by Véinu výmluvu přijala přesně tak, jak si to Vé přála, aby ji Aly přijala.
"Oh, opravdu? Jen tak? Jako by nevěděl, že princezny si musí své partnery dobře vybírat a nevezmou za dobře hnedka prvního ňoumu, který se naskytne. To přece dá rozum. Kam bychom dospěly, kdybychom kývly na každého holomka, který jen projde kolem a zeptá se na takhle vážnou věc." No posuďte sami. To by ty princezny byly pěkně hloupé, že?
"To je zajímavé. Vždycky jsem slýchávala, že vlci se na Mois grisu objeví z ničeho nic, ale že i zmizí do neznáma, to se stává zřídka. Tedy, ne, že by to bylo nemožné, ale spíš už se pak moc neví, co se s nimi děje pak dál, když zmizí z ostrovů." Pohlédla na ni se zájmem. "Tak jaké to tam je? Vypadá asi stejně jako tady, ale jsou tam i jiná místa? Taková jaká tady na ostrovech nenajdeme?" Byla to opravdu zajímavá informace. Jasně, slyšela, od některých, co se sem teleportovali, že je to podobné, ale už ne to, jaké to je pro vlky, kteří odešli odtud.
Zazubila se na Vé. "Ale no tak, horší už to nebude a ty jehlice určitě drží dobře." Pobídla ji, aby to zkusila. Kdo by nechtěl mít pročesaný kožíšek?

Tajga >>>

Přežily, takže jsou odolné dost. A taky chytré a mazané. "Výhodou nás dvou je v tom, že víme, kdy odejít." Vždycky včas, než z toho bude nějaký malér. Kdyby tam s tím podivínem zůstala Vé déle, kdo ví, jak by dopadla. Naštěstí měla dost rozumu, aby odešla dřív než by ji upadl ten čumák. "S upadnutým čumákem by to bylo horší, než s pocuchaným kožichem. Ale i to se napraví."
Nad úvahami Vé jen pokyvovala, s úsměvem na čumáku, svojí krásnou hlavinkou. "No jo, to je docela dost možné." Nemohla vědět, co ten zmíněný vlk právě dělá a zda-li je pořád tam, kde jej Vé opustila, ale ta možnost tu byla, tudíž proč ne. "Třeba se domnívá, že pobytem v takto nehostinných oblastech se z něj stane veliký frajer a úžasný princ hodný nás znalých vlčic. Ale tím to rozhodně nebude. Takový titul si zaslouží jenom skutečně hodný vlk." S vybranými názory podobnými těm jejich a tak, aby byl prostě takový, jakého si vlčice vysnily, že ano. To přece dá rozum.
"To zní zajímavě. Takže ses rozhodla vrátit se tam, kde tvé kořeny rostou? Já se tady narodila." A odkud přišli její rodiče, moc nevěděla. Možná by nebylo špatné se jich někdy na to zeptat. Rozhodně to byla dobrá otázka k zamyšlení. Jo, asi se jich na to zeptá, až se zase dostane domů do smečky. "Žijí tví předci pořád tady?" Měla spousty otázek na toto téma. Vyplouvaly jedna za druhou.
Místy, kudy procházely, byl les poměrně hustý a jak jejich tlapky začaly stoupat do svahů, tak se začínaly tu a tam objevovat i nějaké ty kleče. "Hele, támhle ten strom vypadá, že by se dal dobře využít jako hřeben. Co ty na to?" Mrkla na Vé a zastavila se.

S tím musela souhlasit. Když byl někdo, s kým si mohla Aly povídat, bylo to rozhodně lepší, než když putovala sama. Čas plynul úplně jinak ve společnosti někoho s kým šla řeč velmi dobře než když za celé hodiny mohla jen mlčet a v hlavě přebírat myšlenky. No, zbavit se myšlenek, které byly někdy až dotěrné, to bylo težké, když nebylo čím hlavu zaměstnat jinak. Proto dávala přednost společnosti než samotě. "Souhlasím s tím, že se společností je putování mnohem lepší. Jen si musí vlk dát bacha na takové podivíny." No kdo ví, jak to podivíni měli těžké. "Zřejmě měl štěstí víc on než-li ty. Ano. Ty však máš štěstí teď. Já tě určitě nepotáhnu do zimy. Tam už jsem byla." Nebyla sice všude. Rozhodně na zdejším severu ještě ne, ale sešla z hor a tudíž neměla náladu na to se ploužit zase někam, kde by, podle Vé, vlčici upadl čumák zimou.
Zdálo se, že tedy šedá souhlasí a tak Aly spokojeně přikývla a naslouchala sladkému hlasu Vé. Bylo ji jedno, zda byl upřímný nebo falešný. Alespoň měla někoho po svém boku s kým mohla prohodit kus řeči a třeba se i něco dozvědět. Takže souhlasně potvrdila návrh. "Zní to FANTASTICKY!" Usmívala se na Vé. Počkala, až se šedá zvedne a pak vykročila někam mezi stromy. "A co tě sem přivedlo, smím-li se zeptat? Asi nebudeš dlouho zdejší, nebo ano?" Prostě to zkusila.
Přesto, že se nechtěla moc šplhat po horách, těmhle se tedy vyhnout nemohly, pokud chtěly jít směrem, který si Aly umanula. Alespoň by tam nemusela být moc velká zima v tuto roční dobu.

>>> Hraniční pohoří

Střihla uchem. Co že to? Jako aby mluvila z vlastní zkušenosti? To bylo od ní docela odvážná myšlenka. No, rozhodně Aly jen zavrtěla hlavou a se slovy: "Nebuď bláhová, já chyby naštěstí nedělám, ale znám vlky, co ano. A pak mají z toho problémy. Takže mluvím spíše ze zkušeností druhých." Aby si snad vlčice nemyslela, že je Aly nějaká neobratná nána. Ne, kdepak. Ona jako dcera Alf by ani neobratná být nemohla. "Já jsem zvyklá dělat si věci po svém a pak jsem s nimi spokojená. Třeba teď? Teď jsem rozhodnutá prozkoumat pár míst v okolí a nepotřebuji k tomu nějakého burana, který by mě odloudil někam do zimy." Nebyl záměr, že slova, která vypustila z tlamy zněla trochu jako by si o Vé myslela, že rozhodně vypadá na někoho, kdo špatná rozhodnutí činí, ale chtěla dát jasně najevo, že ona se rozhoduje dobře. Kdyby ne, už by přece na tomhle světě nebyla. "Ani já a ani ty už štěňata nejsme, to zvláštní období jsme, jak vidno, přežily bez újmy." Přinejmenším Aly ano. Byla na sebe hrdá. Její rodiče měli spousty práce se smečkou a ona se učila na vlastní pěst. Byla prostě šikovná.
"Tak tedy, Vé, já jsem Alyanna a jsem rovněž princezna, dá-li se to takhle nazvat." jemně se pousmála a její tělo vyzařovalo tu hrdou atmosféru. Zkrátka ona věděla kým je a jak by se měla chovat, tedy podle jejích měřítek, že ano. "Nuže, chceš-li, můžeš jít se mnou, kousek cesty." Ovšem nutit ji nehodlala. Ona své karty vyložila a to, že ostrov nezná, tomu na důrazu nepřidávala.

Skoro by ji jedna až politovala. No, každopádně, jak se říká, každý si za své neštěstí může tak trochu sám, že? Když dopustila, aby ji cizí vlk odvedl někam, kde nebylo zrovna příjemně pro ni, byla to její volba, že s ním šla. Inu, chápavě přikývla i když zelená očka přimhouřila trochu.
Nicméně, to však nevysvětlovalo, proč vypadal, jako by ji sežvýkala nějaká zubří samice. "A tady vidíš, že je nejlepší věřit jen sobě. Nebo alespoň primárně hlavně sobě." No, věnovala Vé trochu úsměvu se špetkou té lítosti, ale nic extra přehnaného, neboť vlčice před ní zase až takové chuďátko nebyla. Určitě šlo jen o špatné rozhodnutí, no kdo nedělá chyby, že? "No, kdo občas neudělá blbé rozhodnutí, třeba ve spěchu..." Ona samozřejmě špatná rozhodnutí nedělala. Tedy když ano, tak o tom rozhodně nemuselo vědět okolí. "Ale hlavně, že už jsi od toho burana pryč." Jako by tím snad říkala, 'neboj, teď už jsi se mnou a bude líp'. Nakonec se ale musí každý o sebe postarat sám.
"Jak se vlastně jmenuješ? A máš teď něco v plánu?" Rozhodně ať už měla vlčice v plánu cokoliv, určitě by to mělo zahrnovat úpravu jejího vzhledu. Kdyby to náhodou nevěděla, Aly ji ráda poradí.

Pozorovala vlčici a poslouchala, co z ní nakonec vypadlo. Když se nad tím zamyslela, musela uznat, že se samci to je někdy výlet, hotové neštěstí. Ne, vždy, samozřejmě, ale i ona se setkala s vlky, kteří ji tedy do noty nepadli. Chápavě tedy přikývla pronesla svým pevným hlasem: "To moc rozum nedává, ale chápu, jak těžké to někdy může být." Tak zajímalo ji proč pouštní vlk někoho tahá do zimy, to nedávalo smysl, leda, že by za tím něco bylo. A také ji zajímalo, proč s ním tahle vlčice šla.
"Unesl tě? Jako, že tě odvedl proti tvé vůli?" No, ano i tomu by se dalo uvěřit, po tom, co se setkala s cizáky, měla i takovou zkušenost. Ti však nevypadali jako pouštní beduíni, takže patrně muselo jít o někoho jiného.
"Pak je tedy dobře, že ses od něj dostala pryč, relativně za včas." No, ano, kdyby se trochu umyla, možná prolezla specifický hustý porost, který by ji pročesal kožich, mohla by zase vypadat celkem k světu. Hezká na to byla dost. To musela připustit i Aly.

Počasí? Velmi chytře zvoleno nekonfliktní téma. Tedy... i tady by se dalo za jistých podmínek najít něco, čím druhého vyprovokovat k tomu, aby se rozvzteklil, byl-li by k tomu snadno náchylný. Ale Alyanna neměla touhu provokovat. Alespoň ne v primární fázi. Nicméně povytáhla obočí a zadívala se na oblohu prosvítající skrze koruny jehličnatých stromů, které je obklopovaly, jež stále skýtala možnosti bouřkových přeháněk. No dobrá, klid před bouřkou se dá brát i jako dobré počasíčko. Ve své mysli se usmála, navenek se jemně ušklíbla, ale ne nepřátelsky, nýbrž ani tak, aby to vypadalo jako pravý úsměv. Spíše něco mezi tím.
"Zdá se být." Zase pohled stočila z oblohy ke své společnici. "Fajn, že to vidíš tak pozitivně. Protože to až tak růžově nevypadá." Konečně promluvila. "S tebou. Co se ti stalo?" dodala a zeptala se, aby řeč neumřela na mrtvém bodě. Ale jo, zajímalo ji, proč vlčice vypadá, jako by vylezla z medvědího brlohu. Každý by na sebe měl přece dbát a pečovat o svůj vzhled, ne?

Začarovaný les >>>

Ani tenhle les nebyl špatný. Vlastně dost voněl po jehličí a asi v něm moc ovoce nenajde, ale takové borůvky by se snad najít daly, kdyby o ně měla Alyanna zájem. No, to se jí jen tak mihlo myslí. Kráčela pomalými kroky a nesla se tak, jak byla zvyklá. Žádný ustrašený nebo přehnaně opatrný výraz, nic takového. Byla sebevědomá a postoj jejího těla říkal, že si je jistá svými činy a vlastně vším. Kožíšek už měla čistý a suchý po koupeli v horském jezeře. Při té vzpomínce secvakla zuby, jak ta voda byla ledová, ale co by kdo jiného čekal od vody z ledovců, že?
Nasála vůni jehličí a mízy a všeho toho horského vzduchu. Kromě stromů, trávy a zvířat z lesa ucítila další pach. Vlčí. No na sebevědomí ji to neubralo. Prostě se vydala po pachu, protože poznala, že vlk musí být blízko. A také, že ano. Po několika krocích už spatřila tmavou siluetu stočenou u jednoho stromu v klubíčku.
Se svou elegancí ji danou se k vlku, vlastně k vlčici přiblížila a prohlížela si ji. Ona vlčice ji nepřišla zrovna v nejlepší kondici. Ale nic na to neřekla. Tedy zatím. Vlastně neřekla jako první nic. Chtěla, aby první promluvila šedá. Proč? No, přeci proč by měla být Aly ta, která zdraví níže postavené vlky jako první? Kde by pak byl pořádek.

Průliv >>>

Tenhle začarovaný les byl fakt pěkný. Sama se divila, že jej neobjevila dříve. Ale určitě ho viděla alespoň z dalky. Jo, vzpomínala si na ten okamžik. Les byl vidět z Tiché zátoky. Teď však byla přímo v něm a žasla. Nejpíš by to bylo skvělé místo na hry neposedných vlčat. Na chvíli se nechala unést představou, jak se se svým bratrem a sestrou nahánějí mezi stromy. Jak ji Azrael štve, protože to on uměl a jak ona musí dávat pozor na Aileen, protože se hrne do nějakého maléru.
Zahnala představu a šla dál. Ale takových představ měla ještě dost, než se ocitla na konci lesa a plynule přešla do lesa dalšího.

>>> Tajga