Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zlatý les →

"Svatyně se přehlédnout dá. Je dobře ukrytá hustým porostem džungle, ale když do ní vstoupíš, poznáš to hned. Nic podobného, co by vytvořila pouze příroda, totiž není." Kdo ví, kdo ji vytvořil. Byli to bohové? To nikdo nevěděl. Stejně jako Most nebo jiné.
Zavrtěla hlavou, že ne. "Ne, není to díky podzimu, Tyhle stromy jsou stále zlatavé a vlastně ani v zimě neopadávají, ale jak to? To netuším, ovšem určitě bude někdo, kdo o nich ví mnohem více." Ona to nebyla. I když, nejspíš by nebylo na škodu, aby o těchto stromech věděla více. Třeba o nich ví něco více Mireldis. Zeptá se jí, až na ni narazí.
Blížili se k hranicím, a ona zamávala ocasem, zdálo se, že je v lese víc domácích.
Pobaveně na něj pohlédla, ale měl pravdu. "Na druhou stranu, alespoň je tak život rozmanitý, když nejsou všichni stejní. A kdo ví, třeba na toho pravého ještě čekám." Už dříve si myslela, že našla toho pravého, ale spletla se. Bohužel to bylo jen z její strany. Možná mladická lehkovážnost.
"No, oni vlci často z území odcházejí na dlouhé měsíce. Pak je těžké určit, zda se ještě vrátí nebo prostě zmizeli nadobro." Pohodila hlavou, ale bylo to tak. Nemohli jim zakázat opouštět území, ale ona sama by ocenila, kdyby se vlci ze smečky vraceli častěji a nebo alespoň dávali jasné zprávy o tom, že je vše v pořádku a oni stále chtějí být součástí Zlaté smečky.
Při tomhle ji něco napadlo. Chtěla vyzkoušet novou magii, kterou získala u Wua. Nečekala, že by na poprvé uspěla perfektně, ale určitě stálo za to, aby se s touto magií začala seznamovat. Soustředila se na motýla. Snažila se přivolat růžovofialový hmyz a nejdříve se nic nedělo, ale pak přiletěl motýl, který možná vyskočil z kožichu samotné Alyanny, a nebo se to tak jenom zdálo. Odkud se vzal? No, byl tady a v její blízkosti změnil barvu na nefritově zelenou Poletoval třepotavě kolem vlčice, než se rozletěl kupředu Letěl dál, mezi stromy, ale potom se rozplynul a Aly pocítila, jak se jí obrátil žaludek.
"Fuj, nečekala jsem, že to bude takhle nepříjemné." Zamrkala, neboť ji v hlavě píchalo z toho soustředění na motýla a možná měla před očima i takové blikání. Zřejmě jak se propojovala mysl motýla s tou její? Udělala krok vpřed a trochu se jí zahoupal žaludek, ale nic z něj naštěstí nevyhodila.
Po nějaké chvilce se znovu rozešla "Zkoušela jsem novou magii od Wua." Usmála se na Háda, ačkoliv jí při tom píchlo v hlavě, ale věřila, že než narazí na některé ze členů smečky, tak se její stav uklidní. A skutečně, jak mířili hlouběji do lesa, cítila se už mnohem lépe. Možná na tom byla i lépe, než vlk, který měl k dispozici pouze základní seznámení s touhle magií.

Když se dostali na místo, kde bylo více členů Zlaté smečky, usmála se na černého vlka, který kráčel vedle ní a přiblížila se ke skupince přítomných vlků s elegancí a sebevědomím jí vlastní. "Tati, Mireldis, Rhaaxi, Naxine, Ahvaryane, zdravím vás." Všem věnovala pokývnutí hlavy a i úsměv. Ráda viděla, všechny tyto vlky, protože je znala malinko víc, než jiné členy a byla ráda, že jsou v pořádku. "Tohle je Hádes, rád by se přidal do smečky," představila černého vlka, protože by bylo zvláštní, kdyby jen stála neobjasnila to, proč jej přivedla.
Pohlédla pak na hlavního lovce: "Ahvaryane, už ses setkal se svým synem? Hledal tě, tak, jestli jste se už našli." Zeptala se ho a doufala, že se setkali, neboť Theron byl ze zmizení svých rodičů dost nesvůj. Chápala to.

Zlaťák přes Baštu →

Ve Svatyni nebyl. "Nevadí, určitě ji najdeš." Pravda, chtělo to trochu hledání, motání se v džungli a trochu štěstí, ale nebylo to nemožné. Svatyně byla místo, které se, prakticky vzato, hledalo vždycky, protože džungle se měnila skoro jako před očima. No, tak rychle ne, ale zkrátka bujná vegetace se uměla změnit v poměrně kratším čase, než obyčejný les.
Blížili se k lesu a Aly se opět cítila lépe, když se vracela domů. Momentálně měla z návratu mnohem lepší pocit, než když se vrátila naposled a skoro nikdo na území nebyl.
Pohlédla na něj, lichotil jé? Možná. "Možná ano. Ale neukousnu je, leč někteří si asi myslí, že ano. Možná za to může, že jsem bojovník a problém jsem připravena zažehnat i bojem." Pohodila hlavou, jako by pokrčila rameny. Možná nebyla nejlepší diplomat, ale vždycky chtěla jen dobré pro smečku. "To mě těší. Odvážné vlky mám ráda." Přeci jenom, odvážný byl Rhaaxin, ano, a za to mu byla také vděčná. Ale třeba ten tmavošedý? Ten se nezdál odvážný, no uvidí se.
"Sama jsem zvědavá, kolik vlků ve smečce zůstalo a co bude třeba navýšit." Úplný přehled neměla, jen o pár vlcích věděla, ale doufala, že otec jí všechno řekne.

→ Zlatá

"Přesně tak, když se vlk snaží, může se brzy stát opět silným. A potom tady je také Svatyně. Už jsi o ní slyšel?" Zvědavě na něj upřela zelené oči, které byly v barvě Jadeitu či Nefritu. "Nebo ji dokonce navštívil?" Souhlasně přikývla, když zmínil Wua, "Ano, je to zvláštní poutník. Ale díky němu mohou vlci získat i novou magii, přesně tak." Věnovala vlku milý úsměv. Líbilo se jí, když jí říkal princezno. Takhle v soukromí to bylo roztomilé. A rozhodně se nad ni nepovyšoval, což jí lichotilo a ona neměla potřebu se povyšovat nad něj.
"Ano, asi hodně mladých to takto vidí." I když určitě byly i výjimky. Třeba její sestra, ta dlouho neopustila Zlatý les. Dokud ji k tomu Alyanna prakticky nepřesvědčila, že by to mohlo pomoci k překonání Aileenineho strachu.
Zamrkala, až se jí řasy zakmitaly. "To by jistě zvládla," konec konců, pořád žádného neměla, ačkoliv pár slibných vlků ve smečce bylo. Tedy takových, co by stáli za úvahu. A do některých byla i zamilovaná. Jenomže to jí nebylo k ničemu, když její city neopětovali, že? "Princezny to nemívají vždycky tak snadné, jak se u nich předpokládá. Vlci se vztahu s nimi, tak trochu bojí, řekla bych." Zastříhala ušima a s hlavou mírně na stranu se na něj usmála. "Ale třeba se najde někdo, kdo bude mít odvahy povícero." Chvíli přemýšlel a ona ho po očku sledovala a potom řekl, že by se do Zlaté přidal.
"Nuže, jestli si jsi jistý, pak tedy, pojďme." Vybídla ho načež se ho zeptala. "Jestli tě otec přijme, už víš, co bys rád pro smečku dělal?" Zajímala se.

→ Zlatý les přes Baštu

Zubří pláň přes Baštu →

Chvíli mluvila ona a chvíli zase poslouchala hlasu toho černého vlka. Měl příjemný hlas, alespoň tak zněl jejím uším. jeho hlas ji byl zkrátka příjemný. Chvílemi utíkala v myšlenkách k zajímavým představám. Ale jak mluvil, dokázala si vytvářet obrazy toho, co říká. "Slyšela jsem o tom, že s příchodem na ostrovy vlci zeslábnou. Já tuto zkušenost nemám, když jsem se zde narodila, ale, vlastně jsem oslabením, jak fyzickým, tak magickým prošla také. Myslím si, že když vlka zasáhne něco moc silného, nějaká událost nebo magická vlna, tohle se mu může stát. Avšak je-li to kompenzace za to, že vlk nezemře, budiž. Síla se dá získat zpátky. Jenom to chce trpělivost a čas." Pohlédla na něj a jeho oči se krásně zaleskly ve svitu hvězd. Vítr jim čechral kožichy. V průběhu noci více, ale jak se blížili k ránu, slábl. "Na ostrovech lze získat i další magie, takže ano, můžeš být jednou i silnější, než dnes."
Zasmála se. No, ano, tenkrát jí to tak připadalo, ale byl to omyl. "Jistě, že nevyměnili. Jen, nám to tak připadalo, neboť jsme nechtěli naslouchat dospělým." Měli vlastní hlavy a příliš vzpurné povahy.
"Přímou polohu ti neříkám, jen, ptal jsi se, co ti může smečka nabídnout a okolí je přístupné všem. Nemůžeme si nárokovat každé území, aniž bychom jej dokázali chránit." Alespoň ne tak jako Chaos. "Tahle pláň, Pláž, Bašta, to je volné území. Vhodné k lovu nebo na průzkum. Léčitelé zde mohou sbírat léčivé rostliny." Ale chápala, co tím myslí, a neobořila se na něj. "A ještě se mi nepodařilo tě zlákat, aby ses přidal k naší smečce?" Zeptala se ho s lišáckým pohledem.
Dorazili k jezeru. Za noci nebylo tak zlaté, jako ve dne. Vypadalo klidně a jen pár vlnek tancovalo na hladině, protože vítr neustal úplně. Alyanna zastavila na břehu, který byl porostlý trávou a ačkoli se pomalu příroda začala chystat na podzimní období, zde byla stále svěží a hebká.
"Měla bych se vrátit. Takže? Jestli jsem tě nepřesvědčila, nebo potřebuješ více času na rozmyšlenou či prohlídku okolí, tady se naše cesta rozdělí." Dívala se na něj, hlavu dala mírně na stranu a tázavě pátrala očima v jeho tváři, co jí řekne. Jak se rozhodne?

Červená louka přes Sněžné tesáky →

Přikývla a vlastně ji těšilo, že se tak nějak trefila. Bylo to na tom vlku znát a ona by nejspíš i znala ráda mnohem víc kolem toho důvodu. Vlk mohl mít rád noc nebo den nebo večer nebo ráno, jistě. Někdo měl rád déšť někdo blesky, někdo zase sluníčko. Ale lišila se obliba něčeho od toho, když se vlk cítil lépe, protože to tak vyžadovalo jeho tělo. "Je to na tobě poznat." Byla za tou větou snad touha, aby o tom mluvil víc? Asi ano. Zatím ji řekl jenom to, že někteří se narodili během slunovratu, někteří při zatmění a jiní po něm. Noc mu dodávala sílu. "Hraje v tom roli nějak i tvá magie?" Zeptala se Alyanna zvědavě.
Loukou mířili k portálu. "Neřekla bych, že krušné, ale tak nějak se to všechno seběhlo, že bratr i já jsme utekli kamsi ještě jako mrňavci, protože se nám zdálo, že se rodiče o nás nezajímají. Možná to byl jenom klam, který jsme nedokázali pochopit. A když jsme se vrátili, rodiče měli další vrh." Teď už s tím byla celkem v cajku. Ale dříve? Vnímala to prostě jinak. Tehdy. Také jí přišlo, že kdysi byla jiná.
Ten vlk na ni udělal dojem. Rozhodně nebyl hlupák, když mu docvaklo, co její slova vlastně znamenají. Pohlédla na něj a uchechtla se. "Jsi chytrý."
Inu dost smeček zde bylo, to ano. "I mě těší, tě poznat." Koneckonců, byl to po dlouhé době zajímavý vlk a ne trouba, náfuka či herec. Prošli portálem, který je z louky plné rudých květů přenesl do hor. "Portály asi znáš. Inu, naše smečka je, myslím si že dobře situovaná. Les poskytuje mnoho možností úkrytu i lovu. Je to pěkný les a láká pod svůj příkrov mnoho zvěře. Nedaleko je úrodná louka, rozsáhlé pastviny větších kopytníků. Jezero, pláž s mořem. Ale určitě si to musíš rozmyslet dobře, protože smečka potřebuje věrné vlky. Ne takové, kteří po jedné zimě zmizí v nenávratnu." Ano i takové znala a bylo jí líto, že se smečkou jen mihli. Jenomže potřebovala, aby smečka byla soudržná a ne, aby vlci nevěřili v její výhody a ochranu. "Nebudu ti lhát, smečka teď prošla horším obdobím, kdy jsme ztratili jednu z alf a dlouhodobě nás zasáhla jakási nemoc, která se ostrovy prohnala. Ale nyní už se všechno opět navrací tam, kde by to mělo být." Možná by měla říci, jen to dobré, ale nechtěla lhát. Smečka potřebovala věrné vlky a ne ty, kteří se otočí zády při první bouři, protože si mysleli, že jim tohle nehrozí. "Nikdy jsem nebyla u Zlatého jezera. Vždycky jsem procházela jenom kolem. Chceš se tam podívat?"

→ Zlaťák přes Baštu

Rokle přes Nejvyšší →

Kráčeli dál a mířili k vysoké hoře, kterou už měli prakticky skoro u tlap. "To ano, magických sil je zde hodně, ale ne každý na ně spoléhá. Pořád je nutné mít fyzické síly, protože bez nich by ani to ovládání magie nebylo tak jednoduché." A vlastně ani tak nebylo. Spoustu se toho musel vlk učit sám. Jen málo kdy mu někdo jiný dokázal vysvětlit, jak přesně má postupovat, aby dokázal, co potřebuje. Třeba Wu, momentálně jí prodal schopnost ke které však neřekl zhola nic a tudíž bylo jen a pouze na Alyanně, aby se s tím vypořádal, chtěla-li jí vládnout.
Konečně se pustili po pěšině, která je měla převést přes nejvyšší horu na červenou louku. Poslouchala o noci a jeho sourozencích. "To je zajímavé." Nepochybně to mělo na ně určitý vliv. "Všimla jsem si, že s příchodem noci, jako bys byl živější," proto se také zeptala, má-li noc rád. Jí osobně bylo nejspíš jedno, byla-li noc či den. Každá část dne byla svým způsobem okouzlující. "Tomu rozumím. Pravdou je, že každý ze sourozenců je svým způsobem jiný. Všech si vážím, ale ne všechny potřebuji neustále vidět, ano. Mám je ráda. Ačkoliv třeba svého bratra z vrhu ve kterém jsme se narodili, jsem viděla jen jako mimino a pak ještě jednou a to jsme se jen minuli. Je to bratr a nemáme k sobě vůbec vybudovaný vztah. Jako by byl cizincem." Byla to škoda, ale tak to bylo. Popravdě, už k němu ani necítila zášť nebo cokoliv tomu podobného. Nejspíš ani výčitky. Stal se jen stínem rodiny. "Patrně, bych mu pomohla, bylo-li by třeba, jen, necítím to sourozenecké pouto k němu." Ani nevěděla, proč to říkala tomuhle vlkovi. "Mohl být následníkem otce, kdyby byl věrný smečce." Ale kdo ví, co jej vedlo k tomu, že se domů nevrátil. Nebo vrátil? Nevěděla.
Zastříhala ušima. "Máš pravdu, je to Daénská smečka." Na to, že tu byl krátce, už měl nějaké informace. "Pak je zde ještě Alatey, v horském pásu, ale není to zrovna otevřená smečka." Nechtělo se jí o ní mluvit. Nechtěla vysílat báchorky, neboť to již nebylo v jejím zájmu. Kdo ví, co se stalo s Vé. Zapadla tam? Dokázala omotat si kolem tlapky toho podivného Alfu?
Ocitli se na louce a Alyanna mířila k portálu. "Jsem Alyanna a jsem členkou Zlaté smečky." konečně se představila černému vlku. "Máš tedy příležitost zajistit si nějaké informace, které by ti třeba mohly pomoci v rozhodování, do které smečky by ses chtěl přidat." Nechtěla ho nutit, ale určitě by jí potěšilo, kdyby mohla přivést nového věrného člena. Hlavně tedy věrného, neboť po některých členech, které znala, se slehla zem.

→ Zubří pláň přes Sněžné tesáky

Severní hory přes Ostříží →

A měl, dalo by se říci, pravdu: "Pak máš tedy štěstí, že jsi ode mě lichotku mohl slyšet." Zazubila se na vlka. Něčím, byl zvláštní. Byl takový tajemný a měla dojem, že s večerem, jako by jeho "aura" ještě více ožila. Takže cíl měl, alespoň ten, který měli mnozí, kdož se zde ocitli. "Tyhle ostrovy jsou směsicí, téměř, všeho, co bys, nejspíš," tak by to ona také mohla s jistotou vědět, když nikdy mimo ostrovy nebyla, "našel i mimo ně." Tam někde venku. "Pořád jsou to ostrovy, nejspíš existuje i něco, co zde nenajdeš, ale zase se to vykompenzuje něčím jiným." Ať už to byly zvláštní magické rostliny, magie jako taková, nebo bohové. Kdo ví.
Chvíli poslouchala a pak přikývla. "Takže jsi vlastně získal výhodu." Tady, pokud byl hledaný, měl šanci, že bude mít klid. A nebo také ne. "Máš rád noc?" Zeptala se Alyanna, zdánlivě mimo téma, ačkoliv, z jejího pohledu to až tak mimo téma nebylo. Snažila se vyčíst z jeho řwči těla, jaký asi měli mezi sebou vztah. "To je, trochu neobvyklé, aby si ostrovy vzaly, téměř celou rodinu." Přemýšlela nad tím, zda sama věděla, jestli jsou zde vlci i rodinnými příslušníky, kteří by sem byli přeneseni zaráz. Možná ano, jen to třeba nevěděla, nebo si to v tuto chvíli nedokázala vybavit. "Jste si blízcí?" Nakonec se zeptala přímo, protože to často byla nejjednodušší věc, kterou mohl jeden učinit, aby se dozvěděl, co chtěl, aniž by musel obcházet skutečnou podstatu otázky.
Konečně sestoupili z horského pásu dolů na louku. "Možná se budeš chtít začlenit do některé ze smeček?" Nadhodila, aby zjistila, zda by u tohoto vlka nějaký zájem o členství ve smečce byl či hodlal být do začátku jen tulákem. "Třeba támhle, kývla hlavou směrem k lesu na jih od nich, jedna smečka sídlí." Ale ona tam neměla nyní namířeno. Teď ne. Proto pokračovala dál do rokle.

→ Červená louka přes Nejvyšší horu

Ovocný Lesík přes Luka →

Byla potěšena, že přijal její verdikt ohledně sebe sama. Ale tak, byla to přeci pravda. Jistě, sice to bylo již dávno, kdy bojovala naposledy, ale to neměnilo nic na skutečnosti, že byla pořád bojovnice a to i srdcem. Nebyla ten typ vlka, co stáhne ocas, aby náhodou nešlápl do bláta nebo když na něj někdo vycení zuby.
Pohlédla na něj, "Děkuji. Ty také nevypadáš, jako nějaký třasořitka. Možná jsi se objevil teprve nedávno, ale zdá se mi, že ti pružné tělo nikdy nechybělo." Byl sice menší, než mnozí, to ano, ale nic to neměnilo na tom, že stavbu těla měl výbornou, alespoň tak se jí jevil, když si ho tak prohlížela.
A tak se rozhodl připojit k ní, jako doprovod a ona mu věnovala lehký úsměv. S tím vyrazila na Luka, přes které směřovala k horám, aby se dostali co nejkratší cestou domů. "Takže se tady jenom tak bezcílně potuluješ? Hm." Navázala na jeho souhlas a když on nakousl jisté téma, Uchechtla se, ale z jejích úst to znělo jako příjemné zasmání. "Ale kdepak, já se tady narodila. Je však pravda, že mnoho vlků, se sem dostane magickou cestou." Stoupali do kopců až k vrcholům, aby mohli jít po hřebenu přímo k cíli.
"Máš nějakou představu, co budeš v budoucnu dělat? Je pravděpodobné, že se zde nějakou chvíli zdržíš. Počítej i roky." Tím naznačila, že i když není nemožné, že by odtud zmizel třeba rovnou zítra, naopak možné je, že zde zůstane nadosmrti.

→ Rokle přes Ostříží

Čekala, jestli se jí omluví a omluvil se. Sice by bylo mnohem lepší, kdyby si ji všiml dříve, než na ni sesypal ta jablka, ale budiž. Bylo by i lepší, kdyby se jí omluvil hezky pokorně a s úctou. Ale byl to cizinec, že jo. Prohlédla si ho. Byl dobře stavěný, ačkoliv byl menšího vzrůstu než bylo u samců obvyklé. Měl zajímavou kresbu na obličeji a ta ji celkem i zaujala.
"Mě pár jablek nemůže ublížit." Jistě, překvapilo jí to, ano, bylo to citelné, však si zkuste jak to bolí, když na vás spadne jablko, ovšem přežije to. "Jsem bojovnice a nějaké jablko nade mnou nemůže vyhrát." Mrkla na vlka a sklonila se pro jedno z atentátníků, aby ho vzala do tlamy a rozpůlila. Po té jablko snědla. "Zdá se, že je zralé."
Pak se zadívala směrem, který mohl být pro vlka neurčitý, ale pro ní to byl směr, kterým měla domov. Po té pohlédla zpátky na vlka. "Ráda, bych zde zůstala déle, ale mám nějaké povinnosti. Jestli však chceš, můžeš mě doprovodit." Nabídla mu. Zatím jen neurčitě, ale byl zajímavý a chtěla ho víc poznat. Tedy, pokud bude chtít.

→ Severní hory přes Luka

(Srpen)
Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 14
Postavení: Gamma
Povýšení: na Alfu
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: Mluvila s rodinou a členy smečky.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Na území smečky mluvila s Atrayem, Aileen, Aetasem, Sillarei a Theronem. Byla povýšená na Alfu, aby mohla pomáhat otci se smečkou. Pak když se začali ostatní rozcházet, vydala se do Svatyně a cestou se zastavila v obchůdku u Wua. Nyní se vrací do smečky.
Smečková minihra:
• 3 smečkové posty +9 lístků,
• 11 normálních postů +11 lístků
• povýšení +4 lístky
= +24 lístků
na kontě 14 + 24 = 38 lístků
30 proměnit na zlatý prach a za něj prosím 1 tlapku do magie Země = Alyanna bude mít 11 lvl
zůstatek na kontě 8 zlatých lístků.

Byla by bývala i usnula a dost možná i začala dřímat. Kdo ví, možná chvíli i spala. Přeci jenom, únava po tom tréninku byla značná, ačkoliv to již snášela mnohem lépe. Byla ráda, že nemusela lovit. Inu, ne, že by to nedokázala. Ale už si v lovu věřila mnohem více a tak věřila tomu, že se zdokonalí vlastní cestou.
Jak tak odpočívala, najednou se strom nad její hlavou začal otřásat. Ne celý, jenom větev a na Alyannu spadlo několik jablek, jak se větev zakymácela zdola nahoru a pak zase odpružila zpátky. Aly se zmateně rozhlédla a všimla si černého vlka kousek od ní. Jelikož měl v hubě jablko, usoudila, že to byla jeho práce. Postavila se na nohy a prohlížela si ho. "Dobrou chuť!" Popřála mu. Nekřičela, ale v jejím hlase bylo znát, že se jí jeho nepozornost nelíbila. Ale třeba se omluví.

Svatyně přes Mlžná džungle →→→

Vyšla ze Svatyně a když znovu procházela džunglí, měla dojem, že několik pachů zde stále je. Chvíli pachy zkoumala, ale pak, když společně se zkoumáním vlčích stop dorazila na kraj džungle, rozhodla se Alyanna pomalu vrátit domů, což byl také její cíl. To, co chtěla, to již zařídila a cítila se z toho tréninku unavená. Možná by nebylo od věci si trochu odpočinout a případně doplnit energii v Ovocném lesíku. To byl dobrý plán cesty. A tak zamířila právě do lesíka. Bylo celkem krásné ráno a ve vzduchu bylo cítit pozdní léto.
Když dorazila do lesíka, nejdříve se pomaloučku procházela mezi stromy, než si vybrala nějaké jablko, hrušku, tu a tam si utrhla nějaké to drobnější ovoce a pak se položila pod jedním ze stromů, aby si trochu odpočinula.

Mlžná džungle →→→

Alyanna zaplatí 11 mincí, získá 88 %

Síla 68 % → +27 → 95 % Full
Vytrvalost 47 % → +28 → 75 % Full
Rychlost 47 % → +33 → 80% Full
Schváleno

V této stavbě už Alyanna byla, takže ji nepřekvapilo, jak objekt vevnitř vypadal, avšak s oblibou si prohlížela interiér a i ty předměty, které visely na stěnách nabo byly na sloupcích. Bylo to pozoruhodné místo. Věděla, co od Mistra chce a ten se v další místnosti objevil a na Alyannu kývnul. Také věděl, co ona chce i to, co chce on.
Tedy začali. Nejdříve se chtěla Alyanna rozcvičit bojem s Mistrem a tak se oba vlci ocitli v jakési aréně. Alyanna zaútočila na mistra a naznačila útok na plec, ale místo toho v poslední chvíli zaútočila z druhé strany. Mistr byl velmi obratný, takže se jejímu útoku vyhnul, avšak se oba sebe dotkly. Mistra to z míry nevyvedlo. Následoval jeho útok, kterému se zase vyhnula Alyanna. Mistrovi zůstalo jen pár bílých chlupů v tlamě. Takhle chvíli bojovali. Alyanna byla již lepším soupeřem, než naposledy. Jak dlouho bojovali? Těžko říci.
Prostředí se však změnilo a oba se objevili pod horou. Byla to Nejvyšší hora? Možná. Možná tak jenom vypadala. Měla strmé svahy a Aly po ní měla vyšplhat. Jojo, přímo do svahu. Žádná pěšinka. Pustila se do šplhání a cítila, jak se její drápy zarývají do hlíny. Občas ji tlapy uklouzly, protože se uvolnil kus hlíny nebo menší kámen. Alyanna musela balancovat. Musela vyvinout sílu, aby se udržela na svahu a zdolala ho.
Poslední disciplínou byl závod s mistrem. Ani ji nenechal vydechnout, když se rozběhl po zvlněné louce. Místy byla tráva vysoká, že šlehala Alyanu do tváří, místy byl terén zase písčitý a tak se jí tlapy bořily do nestabilní půdy, čímž na rychlosti ztrácela. Ale nakonec vše skončilo a Alyanna se cítila pěkně vyčerpaná.
Zaplatila Mistrovi, oč požádal a opustila Svatyni.

→ Ovocný lesík přes džungli

Luka přes Les u Mostu >>>

Byla už blízko a možná právě to jí dodávalo další energii pro chůzi přes Luka. Jak dlouho šla? Nevnímala své kroky. Nechávala se nést a mezi tím přemýšlela, co všechno bylo potřeba udělat. Přemýšlela nad tím, kdo vlastně je ještě součástí smečky a jestli se její bratr Deiron vrátí. A co Azrael? Svého bratra z vrhy, v němž se i ona narodila, vůbec, ale vůbec neznala. Byl pro ni jako cizinec. Vůbec netušila, jak by se k němu měla nyní chovat, kdyby jej potkala.
A v tom si uvědomila, že už prošla Les u Mostu a ocitla se v džungli. Nejspíš proklouzla tou nejužší částí, která dělal Luka od Džungle. Musela si dávat pozor, opět se soustředit, kam a na co našlapuje. Džungle nebyla pro pohyb tak vlídná, jako lesy, kterými již procházela. V jednu chvíli měla dojem, že narazila na něco, kde se kumulovalo větší množství vlčích pachů. Pro tuto chvíli to však nechala být.

>>> Svatyně

Němé údolí přes Sevhory >>>

Nyní měla vlčice před sebou další hory, kterými hodlala projít až do severní části ostrova číslo dvě. Och, ano, byl to kus cesty a začínala znát drobnou únavu, ráda by se posadila, ale obávala se, že jestli to udělá, jednoduše zde zakotví na několik dlouhých hodin a to, opravdu neměla v plánu. Přinejmenším se nechtěla zdržovat v horách, kde mohla spadnout lavina i v létě. Proto se nezastavovala, ale když byla již téměř na druhé straně, přestala se soustředit na magii Světla a její tlapky zhasly, jako když vítr sfoukne plamínek ohně. Již nepotřebovala svítit si pod tlapky. Dostala se na louku, kde nebylo tolik nebezpečného terénu, jako spíše nebezpečných šelem. Mnoho pachů se táhlo lukami. Alyanna pokračovala dál do Džungle.

>>> Mlžná džungle přes Les u Mostu