Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 2/3

Voda byla prudší a stoupala víc a víc. Zaslechla už jenom jak si Lilith fňukla že nestačí a byli v trapu. Amygdala už dávno neměla pevnou půdu pod nohama. Vlastně ani tu pohyblivou, rozblemcanou ani bahnitou. Matka na ně křikla ať kopou nohama a všichni bohové jí byli svědky, že ona panečku kopala. Kopala jako šílená, ale měla pramalou možnost ovlivnit cokoliv z toho, co se jí právě dělo. Větší a Silnější Alastor a Samuel měli lepší možnost se dostat z problému, stejně jako Lilith, která sebou mrskala co se dalo. Opět jednou Amy pocítila svůj vzrůstový handykep. A jako bonus neměla nejmenší ponětí, zda se jí Statim stále drží, nebo ji to spláchlo kamsi pryč. Ale rozhodně teď neměla čas nad tím byť jen uvažovat, natož se skutečně ujistit o její přítomnosti. Teď bojovala o holý život.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 1/3

//Most přes Temný les

Držela se matky jako klíště a dávala pozor na sourozence. Překvapilo ji, že dělat obě činnosti naráz bylo opravdu hodně náročné. Trochu ji uklidňovala přítomnost Statim na jejím hřbetě. Byla klidná a spokojená, takže i oni byli v bezpečí, že? Cítila, jak se jí Lilith chytla za ocas. Potlačila potřebu s ním škubnout - to by nemuselo dopadnout dobře. Naopak se pokusila jít co nejpravidelněji a nejjistěji to šlo, aby sestru zbytečně nevyvedla z míry. I když, asi to nebylo úplně možné, jak si tak vzpomněla na její bezstarostné jednání se Statim. Přestože se Lilith zdála být maniakální a neudržitelnou, věděla že schválně by je do nebezpečí nedostala. Nojo, ale co takhle nevědomky?
Most byl kluzký a nepříjemný. Už se nemohla dočkat, až se dostanou na druhou stranu. Jakmile se dostali mimo dřevěné desky, měla by přijít úleva, ale... upřímně nic takového nepřišlo. Les byl promáčený, cesta nepříjemná a čím déle šli, tím nebezpečnější se jí to celé zdálo. Dokonce jí přišlo, že ty šílené umělé mokřady se začínají chovat jako řeka. A tak u samé hranice s dalším územím to vlčata z ničeho nic vzalo proudem a začalo odnášet.

-> Severní Hory přes Vyhlídku a Les

Alastor se podivil nad jménem malého bércouna. Statim mu věnovala ošklivý pohled a dál se schovávala před nenechavou tlapičkou Lilith. Nic mu na to neřekla, vesměs šlo jen o názor, který nemění skutečnost. Navíc Statim většinu času mlčela jako pěna. Byla neskutečně tichá a nenápadná, rozpištěla se pouze ve chvíli nebezpečí. Pohotovost bylo slovo, které ji vystihovalo snad nejvíce. Když už se zdálo, že ji Lilith dopadne, Statim se dopálila, natáhla se a kousla sestru do pysku. Nebylo to silné, spíš takové štípnutí. Ale oprsklé to bylo až až. Došlo jí, že udělala něco, co bude mít následky, a tak se raději schovala na hřbetě Amygdaly. Takže ty provedeš nekalost a já tě pak mám bránit? Pomyslela si nespokojeně. Bude jí muset co nejdřív vysvětlit, jak se věci mají. Loupla po Lilith pohledem a lehce stáhla uši. To dělají vlci když se omlouvají, ne? Nebo tak něco. Měla by se naučit kopírovat aspoň řeč těla, když jí nešlo ovládat mimiku a hlas.

Kráčeli promočenou krajinou až se ocitli u mostu. Matka jim věnovala opět pláštěnky z pavučinových vláken, což ocenila nejen Amy, ale i Statim. Té bylo ze všech nejlíp - vozila se na hřbetě Amy v suchu a teple. Alastor z ničeho nic vyjekl. Přestože Amygdala ví, že její bratr jsou tři bratři naráz, přesto se na něj otočila, aby zkontrolovala dění. Samozřejmě že nemluvil s nimi. "Nehádejte se." pověděla mu ostře. Hádky nebyly dobré. Hlavně byly naprosto zbytečné a nesly s sebou jen potíže. Zvlášť když se blížili k nebezpečné lokalitě. Zařadila se za matku a zběžně zkontrolovala sourozence. Postupně si začala pěstovat jakýsi ochranitelský pud. Měla potřebu je kontrolovat a ujistit se, že nedělají žádné hovadiny. Byli totiž většinu času dost impulzivní.

-> Prokleté jezero přes Temný les

- Setkej se tváří v tvář s predátorem

Jak se tak zahřívali, Lilith a matka si všimly Statim, jak jí leží mezi předníma packama. Němě přikývla na dotaz matky. Ano, vskutku zajímavý. Líbí se jí, jak hloupě vypadá. Dlouhý čenich, vtipný přechod černé a zrzavé v polovině těla jako kdyby každá půlka patřila někomu úplně jinému. A myší dlouhý ocásek - ten ocásek! Mrskala s ním jako divá, když se k ní přiblížila Lilith a pokusila se jí dotknout. Statim okamžitě pískla na obranu a schovala se za Amygdalinu tlapičku. Zajímalo by mě, kde vzala tu jistotu že jí zrovna já neublížím. Pomyslela si nechápavě. Faktem ale skutečně je, že se jí ublížit nechystá. Jistě, stále uvažuje nad možností záložní svačiny kdyby nebylo zbytí, ale tahle možnost začínala překvapivě rychle blednout. Statim se stala její novou stálou společnicí, která jí přijde vhod. A přesně jak poznamenala matka, malý špeh je vynikající využití. Nicméně otočila hlavu k sestře, aby jí odpověděla.
"Bércoun petersův." odpověděla prostě informací od starého Wua. "Ještě nevím co umí. Ale je malá a odvážná." koukla na savce, který jí pohled opětoval. "Zdá se, že je věrná." dodala nevýrazně. Lilith však sestru dobře znala, jistě si všimla, že má ve skutečnosti ze Statim velkou radost.
Zaregistrovala vyprávění matky ohledně nemoci, která kdysi postihla Mois Gris a ani Chaos jí nebyl ušetřen. Ruměnka... to je ta květina, o které mluvil Milost. Bratři a Astaroth tyhle znalosti jistě budou využívat. Napadlo ji. A jak matka poručila, Amygdala si lehla u ohně a usnula. Cítila se s rodinou v bezpečí. Navíc ji Statim opět hlídala, cítila její malé tlapičky, jak přešlapují na její pacce a hlídá, zda je vše v pořádku.

Uprostřed noci se Amygdala vzbudila kvůli vyvádění Statim, která jí strkala čenich do očí. Bylo to krajně nepříjemné, ale nakonec jí byla vděčná, protože vzápětí je pořádně probudila matka. Amy byla hned na nohou a zacouvala k Allavanté, která vrčela na temný stín. Ostré syčení bylo tentokrát opravdu zlověstné. Puma. Tenhle predátor byl opravdu děsivý. Matčin oheň ozářil celou jeskyni a vlkům se naskytl pohled na obrovskou štíhlou kočku, která se chystala na ně zaútočit. Naštěstí ji oheň řádně poškodil a odehnal. Na nic nečekala a vydala se za matkou. Statim se jí zavěsila za krk. 700 gramů živé váhy se sice proneslo, ale nebyla to žádná katastrofa.

-> Most (přes Vyhlídku a Les)

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

<< křišťálové jezero (přes luka)

Celí promočení se prošourali přes rozbahněná Luka a došli do hor. Amygdala už byla pozorností raději plně přítomna, aby zas nezpůsobila nějakou šlamastyku. Matka a sourozenci řešili otce a ostatní. Jsme dlouho od sebe, zajímalo by mě, jestli našli vhodný úkryt. Pomyslela si. Neměla žádné obavy o jejich bezpečí. Otec byl někdo, s kým se rozhodně bát nemuseli. Přestože neviděla čeho je otec schopný, bylo ji jasné, že vlk, který dokáže zvrátit smrt, není žádné slabé tintítko.
Měli překvapivě rychle štěstí. Prázdná jeskyně přímo vybízela k odpočinku. Matka zkontrolovala vnitřek i okolí jeskyně a usoudila, že jim zde nic nehrozí. Amy vděčně využila jejího ohně, který zapálila, a spokojeně si u něj lehla. Bércoun jí stále ležel na zádech. "Statim, ohřej se." oslovila tvorečka. Statim se chvíli zdráhala, ale nakonec bezpečí její srsti opustila. Nedůvěřivě očichala sálající teplo a lehla si mezi Amygdaliiny přední tlapky. Bylo vidět, že se jí to líbí. Narozdíl od Amy totiž své emoce ukazovala velmi ochotně a bujaře.
Když trochu proschli, matka rozdala příkazy a jala se připravovat odvar z trychtýřku. Amygdala bez zbytečných řečí posílila matčin oheň. Celkem překvapeně zjistila, že tentokrát jí manipulace s ohněm sebrala výrazně méně energie. Navíc to bylo o mnoho jednodušší. Sílí snad? Doufala že ano. I bratři a sestra byli úspěšní a nezdálo se ani, že by jim to dělalo problémy. Do radostného švitoření se však nepřidala, pouze kývla na šťouchnutí Alastora.

Jakmile byl trychtýřek připraven, poslechla příkaz matky a odvaru se napila. Bylo to překvapivě příjemné. Cítila, jak se jí teplo rozlilo po celém těle. Pořádně odvar očichala, aby si zapamatovala jak voní. Poměr trychtýřku s vodou je jistě důležitý. Prohlubeň v kameni vystačí na deset doušků, to je docela hodně. Trychtýřek pojal asi dvě pětiny nálevu, ale taky jsme ho s matkou poměrně dlouho zahřívaly, takže se z něj uvolnila velká spousta esence. Někdy to zkusím s jiným poměrem. Hlava jí jela o sto šest, tahle informace jí přišla nejen důležitá, ale taky nadmíru zajímavá. Statim se na ni podívala s otázkou v očích. Pohlédla na matku a vyhledala její pohled. Byla to jasná otázka. Smí se napít i její nová společnice? S kladnou odpovědí pokynula zvířeti. "Napij se." A ona poslechla. Doušky bércouna byly o hodně menší, než ty vlčí, takže z odvaru prakticky nic neubylo. Statim spokojeně zapískala a vylezla po Amygdale zpět na záda, kde se zachumlala do bílých chlupů.

× Zamiř do bezpečí

Bugr, co ztropil malý tvoreček byl očividně úspěšní. Některé to mohlo nakopnout, jiné rozčílit. Ať tak či onak, rozhodně si všichni všimli, že se něco děje. Amygdala sebou mrskala a ani si nevšimla, že ji kdosi tahá za kůži. Naštěstí pro sestru nebyla Amy žádným závažím, jak byla mrňavá, tak byla lehká. Až když ji Lilith odtáhla ke břehu, všimla si, že už neodplouvá kamsi do nitra jezera, ale naopak je u břehu. Začala se drát na souš, ale bahno jí klouzalo a tak byla jen malou, spíše žádnou, pomocí. Naštěstí si matka všimla, že její ratolesti se zase snaží zabít, tak rychle přiskočila a vytáhla je. Očividně nejen ona, ale i Alastor se Samaelem měli pletky s rozbouřeným jezerem.
Amygdala vydechla a pořádně se oklepala. Vzhlédla k sestře, která vypadala, že jí to málem vyrazilo duši z těla. A přestože se tvářila stále stejně, Lilith si mohla všimnout, že to Amy není lhostejné. Svou nerozvážností je málem zabila. Matka to brala dost sportovně a spíš se jim smála. Pro dospělého to musela být celkem normální věc, nebo alespoň Amygdale to tak přišlo. Zdálo se, že jsou všichni celí a to je to jediné, na čem záleželo. Otočila se ještě k Lilith, aby se ujistila, že jí nic není. "Nechtěla jsem." ujistila ji a cítila slabý záchvěv provinění. Ona však nebyla schopná to identifikovat. Tak jako všechny ostatní emoce, i tahle byla hodně slabá a Amygdale vzdálená. Neuměla ji pořádně zachytit a pojmenovat. A tak to brala jako nepříjemný neurčitý pocit. Nicméně logiku měla čistou a jasnou, proto moc dobře věděla, jak špatně to celé mohlo kvůli ní skončit.
Malá bércouní samička se k ní spěšně vrátila, vřískla na ni a vyhoupla se jí do promočené srsti. "Budeš mokrá." poznamenala Amygdala směrem ke zvířeti. To se ale uraženě zavrtalo do chlupů a přestalo komunikovat. Všechny zmobilizovala, snažila se mě ochránit. Asi bude dost užitečná. Pomyslela si malá vlčice a až teď jí začínalo docházet, že tenhle nákup u Wua se jí opravdu vyplatil. Dlouhonosá myška do ní vztekle strčila čenichem a Amy pochopila až překvapivě rychle co po ní chce. "Promiň." Chvíli se zamyslela nad tím, jak vlastně bude myšce říkat. Měla dojem, že by bylo vhodné ji pojmenovat dle jejích vlastností. Ale na něco jistě brzy přijde.

>> severní hory (přes luka)

-> Ovocný lesik, přes Luka
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

Amygdala se na malou chvíli rozhodla odvrátit pozornost od všeho kolem a zaměřila ho na svého malého společníka. Bércoun petersův. Vzpomněla si na název, který Wu zběžně pronesl. Zajímavé zvířátko. Takové malé, legrační, s dlouhým čenichem a pěkně zvědavou povahou. Samička bércouna jí lezla všude možně, očichávala jí okolí uší, hrabala v srsti a dělala si na jejích zádech pelech. Nevadilo jí to. Prapodivně se jí zvíře zamlouvalo, i když neměla tušení k čemu jí bude. Asi k ničemu, ale co. Při nejhorším nosatce sežere až bude nouze. Pro teď je to milá společnost. Jak se tak věnovala seznamování s prckem, nezaregistrovala matčino varování a jedním hloupě nevhodným krokem se zřítila do vody. Protože byla nejblíž její sestra, instinktivně ji oslovila. "Lilith." vypadlo z ní těsně před tím, než zahučela pod vodu. Navíc měla tu smůlu, že se opravdu hodně nadechla právě ve chvíli, kdy jí hlava zaplula pod hladinu. Bércoun včas seskočil a spustil neskutečný randál. Běhal okolo všech a pískal co mu plíce stačily. Bylo až překvapivé, jak hlasitě takový tvor může vřískat. Zcela očividně signalizoval nebezpečí, na všechny ječel, že se Amygdala topí.

//Luka

Zlepši své dovednosti nákupem

Amygdala si očichala rýhy v hlíně a vzpomněla si na podivného odměřeného šedého vlka s velkou spoustou věcí. Shromažďovali se kolem něj vlci všeho druhu a původu. Netěšila se na tu vřavu, ale rozhodně se chce podívat, co starý vlk nabízí. Poslouchala konverzaci matky a sourozenců, ale sama se nezapojovala. Proč taky? Vše důležité bylo řečeno a nedůležitými řečmi ztrácet čas ani energii nebude. Matka ji pochválila za používání magie. Amy jen němě přikývla. Samozřejmě. Pomyslela si stroze. Je potřeba trénovat, sílit. Nemůže vše nechat na ostatních a na předpokladu, že její plány vždy vyjdou - hlavně proto, že zcela očividně nevyjdou.
Nákup u Wua tentokrát proběhl velice poklidně a mnohem rychleji než posledně. Potěšilo ji to, nechtěla se vybavovat a upřímně byla uťapkaná a chtěla klid. Prohlédla si vše, co starý vlk nabízel a vskutku jí padlo do oka několik věcí. Měla dojem, že tentokrát by nebylo od věci si také něco málo vybrat. Wu jí dokonce ukázal malého tvorečka, který vypadal, že ho zaujala. Naklonila hlavu na stranu. Mlčela, tvor mlčel, obě mlčely v tichém seznámení a i poté, co se dlouhonosá myška vyhoupla do srsti vlčete, mlčení pokračovalo. Vyhovovalo jí to.
Po nákupu kývla na šedého vlka, který jí kývnutí oplatil. To měla ráda - rychle, efektivně a bez zbytečných řečí. Následovala matku i sourozence.

//Křišťálové jezero

PŘEVOD MĚNY
14 mincí => 560 kšm
3 rubíny => 30 kšm

NÁKUP
4.-6. level magie oheň => 240 kšm
Magie Zvěd => 150 kšm + 2 rubíny
2.-5. level magie Zvěd => 260 kšm
Magie led => 180 kšm

Celkem 830 kšm + 2 rubíny

Stav po nákupu - 1 kšm, 1 rubín, 0 mincí

Plus prosím odměna za hráče - bércoun :3

Schváleno

Prosím převod mezi účty :)

Ze Sivataga na Amygdalu chci převést 175 kšm, 1 rubín a 10 mincí.

585 kšm - 5 % (29) = 146 kšm, 1 rubín a 10 mincí.

Zůstatek na Sivatagovi bude 1 kšm, 11 rubínů, 0 mincí
Zůstatek na Amygdale bude 241 kšm, 7 rubínů, 14 mincí

Zapsáno

-> Rokle, přes Ostříže a Severní hory

Všichni si už plánovali, jak to těm levhartům příště natřou a udělají si z nich rohožky do jeskyně. Inu, Amygdala nemohla odporovat - jí samotné se zářez prohry nelíbil. Navíc měla ta kočka neskutečně pěkný a hřejivý kožíšek. To by byla panečku postel! Kdo mohl říct, že spí na kožešině horského predátora? Jedině vlci z Chaosu. Nicméně i přes naprostý souhlas se všemi přítomnými, nijak se nevyjadřovala. Navíc další kurz plavání v bahnité vodě jí na výřečnosti taky nepřidal. A nebyla jediná, v podstatě všichni sourozenci i matka to nějak nevypočítali a slítli do toho bordelu. Nechala se olíznout Lilith i zkontrolovat Alastorem. Důrazně přikývla na znak, že jí nic není. Všichni se navzájem přesvědčili o tom, že jsou v pořádku a mohli jít nerušeně dál. Amygdala se pořádně oklepala a nechala kolem sebe vzplanout miniaturní plamínky, které jí lehce vysušily srst. Nic převratného, ale aspoň něco. Přicapkala k Lilith a Samaelovi, o kterých věděla, e prozatím ovládají jenom vodu, a mlčky jim nabídla teplo svých plamínků. Už se jí trochu dařilo je udržet konzistentní, takže by neměly hned pohasnout ani znenadání explodovat a podpálit ničí srst.
Matka je poučila i o fyzických schopnostech vlka. Amygdale celkem rychle došlo, že její mrňavý vzrůst bude překážkou. Jestli své sourozence nedoroste, po fyzické stránce bude na obtíž.

>>>Ovocný lesík

- Zahuč do vody při špatném zhodnocení hloubky
- Ujisti se, že je člen tvé smečky v pořádku
- Pokus se plavat (tohle už asi mám, ale pro jistotu)

-> Sněžné tesaky přes červenou a nejvyšší

Vylezla z portálu a ocitla se v rokli. Sourozenci také vyskákali a jako poslední matka. Byla nepříčetná, bylo to na ní vidět. Nadávala, mračila se, vrčela do vzduchu. Nedivila se jí, i když tyto emoce nesdílela. Momentálně nesdílela ničí emoce, intenzivně přemýšlela nad tím, co mohli udělat jinak. Matka je poučila, že je někdy lepší se vzdát. Vzdát se? Není účel každého boje vyhrát? Nicméně vysvětlení dospělé zkušené vlčice nakonec zapadlo kam mělo a dávalo to perfektní smysl. Vzdát se by mohla být součást jednoho ze záložních plánů. Ne vždy jde se vzdát očividně. Kdyby matka neměla možnost portálu, nevyvázli bychom z toho zrovna nejlépe. Možná bychom to ani nepřežili. Dává smysl počítat i se záložním plánem, který obsahuje úspěšný útěk. Tento výsledek Amygdalu uspokojil. Bylo více než zjevné, že se toho má ještě hodně co učit a ani tak nebude vědět všechno. Možná je načase se už ptát? Ale teď nebyla vhodná chvíle. Matka potřebovala vychladnout. Otočila na ni hlavu a chtěla říct něco jako "příště budeme připravenější", ale místo toho ztratila pevnou půdu pod nohama a malá bílá vlčice zahučela do vody. Zase. Vynořila se nad hladinu a zalapala po dechu. Sakra, i tady je to zatopené. Pokusila se co nejsilněji hrabat packama a docela se to dařilo. Připlavala k místu, kde se prolínala pevnina s vodou a vylezla ven. Dalo jí to práci. Pořádně se oklepala a ohlédla se na matku, která se zajímala, zda jsou všichni ok. Přikývla. "Ano matko. Není ti nic?" zeptala se na oplátku, neboť i ona slítla a mohla se nepěkně nalokat či udeřit. Zkontrolovala také sourozence, zda je vše v pořádku a každého šťouchla do náprsenky pro jakési označení živého kusu.
Poté bez okolků a beze slov následovala Allavanté, která určila další směr.

-> Luka, přes Ostříže a Severní hory

Křik matky byl pronikavý a donutil všechna vlčata okamžitě reagovat. Amygdala uskočila a očividně právě včas. Kočka sebrala poslední zbytky sil a rozhodla se bojovat. Rozhodila packy s pekelně ostrými drápky. Seběhlo se to tak šíleně rychle! Zápasící tvor, další její kumpáni venku číhající jak na zbytky kapybar tak na bezbranná vlčata. křičící matka a portál. Ten portál! Amygdala se rozeběhla směrem k němu a jen letmo se ohlédla, zda za ní někdo nezůstal. Viděla pouze matku, která zažehla tak obří oheň, že to malé vlčici málem vypálilo sítnice. Zavřela oči, otočila hlavu směrem k díře v prostoru a proletěla skrz něj. Bylo to... opravdu něco. Tohle nečekala a nevěděla jak by se měla jindy zachovat lépe a naplánovat situaci pečlivěji. Prozatím.

// Rokle (přes Červenou louku a Nejvyšší horu)

x Ochraň úlovek před predátorem 2/3

Sourozenci se ihned chytli a začali spolupracovat. Trochu chaoticky, ale přece. Amygdala se soustředila hlavně na udržení formace a aby matce nijak nepřekáželi. To ona je tou, kdo je musí ochránit a oni by se jí akorát pletli pod nohy. Kočka však byla mrštná a dostala se až k nim. Nevíš s čím si zahráváš. Pomyslela si Amygdala a otevřela tlamu. Vyšel jí z hrdla pronikavý štěkavý zvuk a spolu s ním i ohnivý kotouč, který se zvířeti omotal kolem tlamy a nepěkně ji popálil. Šplíchnutí od Lilith šelmu značně rozhodilo, ale než se stihla pořádně zorientovat, matka už zapracovala na její likvidaci.
Vypadalo to, že je skoro po ní, ale Amy nehodlala polevovat na ostražitosti. Tím spíš zažila skoro infarktový stav když Alastor bezmyšlenkovitě vyrazil k matce a bílé kočce. To ne! Porušil ochrannou hradbu! Není čas nadávat, rychle jiný plán. Pomyslela si a rozeběhla se za bratrem. Nemohla vědět, kam se Alastor zakousne, proto volila nejbezpečnější, ale taky nejvíc paralyzující místo. Zahryzla se do citlivé kůže v podpaždí zvířete. Trefila se přesně do uzlin, které začaly ihned masivně krvácet. Tlamou se tam ohnat pořádně nemohla, končetinu měla paralyzovanou hryzancem do slabého místa a navíc ji matka špendlila pěkně k zemi. Doufala, že sourozenci také vyberou bezpečné místo k týrání zvířete. Zároveň jí došla zásadní věc. Tohle už nikdy nechci zažít. Potřebujeme vždy víc plánů a možností. A když všechny selžou, musím vymyslet pohotový záchranný plán. Neexistuje abych tak lehkomyslně věřila v perfektní provedení jednoho plánu, je to nesmysl. Pomyslela si nespokojeně. Musí se naučit pohotovosti. Musí se naučit měnit své plány lusknutím prstů. Musí být vždy připravená.

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3

Debata se rozvířila a každý přispěl svým dílkem. Návrh Lilith byl dozajista šílený, ale... vlastně proč ne? Ne že by to šlo, ale ta představa byla geniální. Pod vodou by jim sice také hrozila různá nebezpečí, ale dozajista by měli mnohem větší možnosti úkrytu a únikových chodeb. Ta myšlenka Amygdalu nadchla. Škoda že byla nezrealizovatelná. Vyhledala sestřin pohled a přikývla. Fascinovalo ji, jakou má představivost. S tím ještě půjde hodně pracovat. Malá Amy pomalu zjišťuje, že fakta bez představivosti jsou jen informace uzavřené v kleci. A že není nad to uvažovat taky o úplných blbostech, neboť i ty dokážou podnítit opravdu dobrou strategii.
Lekce magie byly něco, co Amygdala vyhlížena snad od narození. Byla tu jediná s vrozenou magií ohně, ale naštěstí matka byla také rodilou uživatelkou, takže nikterak netápala. Zatímco sourozenci se soustředili na vodu a manipulaci s ní, bílé vlče si zaměřilo matčin plamínek. Byl lákavý. Zírala na něj a on zíral zpátky na ni. Pocítila touhu ho sníst. Představila si, jak mizí v jejích útrobách a... plamínek zeslábl. Hned se vzpamatovala a naopak si představila jeho sílu. Moc. Žár. Chtěla ho vidět velký, rozpínat se, plápolat. Zuřit. Blafnutí ohně bylo nečekané, ale žádoucí. Už se soustředila. A konečně věděla jak na to.

Po lekci magií musela Amygdala uznat, že se cítí unaveně. Tréning jí dal zabrat, navíc měla tendenci to přehánět. Pokud nebudu šetřit energií, bude se mi stávat to co včera. Nemohu odpadnout vždy, když mi dojdou síly. Na bojišti bych už byla mrtvá. Pokárala sebe samu. Měla naštěstí nadhled nad svou pracovitostí a potřebou dřít do úmoru. Příliš práce nedává smysl, když ji to odrovná.
Konečně popadla trochu dechu a dala si na posilněnou maso z kapybary. V tu chvíli ale zaslechla táhlé nepřátelské syčení. Bylo tak intenzivní, až země trochu zavibrovala. Amygdala okamžitě vztyčila uši v pozoru a zacouvala k matce a sourozencům. Nasála vzduch do čumáku. Šelma. Takovou ještě nezná.
Matka je ihned stáhla za sebe a poručila jim bránit se magií. Za stěnu vykoukla hlava velké bílé kočky, která jim už z dálky vyhrožovala a plašila je. Amygdala pocítila silné ohrožení. Tvář se jí nezměnila, ale z hrdla se jí vydralo temné zavrčení. Nacouvala k sourozencům a zaujala místo tak, aby tvořila jakousi bariéru v levé části jejich obranného půlkruhu. Nesmí se jim dostat za záda. "Držme se u sebe, bok po boku. Couvejme naráz, nikdy po jednom." zavelela tvrdým hlasem. Dokonce se zdálo, že je v něm i nějaký ten odraz emoce. Odhodlání? Hněv? Asi spíš ne. Ale rozhodně to bylo výraznější, než její obvyklý prázdný hlas.
Alastor si zapálil tlapky ve snaze zapudit kočkovitou šelmu. Amy pootevřela tlamu a byla připravená kdykoliv na nepřítele vypustit salvu jisker, aby ji držela dál od nich. Pokud by se přiblížila moc, vznítila by jí u tváře prskající ohnivý kotouč.

Amygdala

I. fáze (10b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b)

Sivatag - nic