Příspěvky uživatele

(1)

Být novorozencem znamená nic nevědět. Řídit se instinkty, poslouchat své tělo a udělat vše proto, aby dělo dostalo přesně to, co chce. Když tělo řekne pij, pijete. Když tělo řekne tlač se k teplu, tlačíte se. Když tělo řekne, že se nesmíte nechat odstrčit, bojujete. Ale jaký to má všechno smysl? Kolem čeho se to tak neobratně rochníte a co je ta tekutina, díky které se tělo cítí s každým douškem silnější?
Amygdala se chovala na malé vlčí novorozeně poněkud divně. Pila, tulila se, zahřívala se a štípala své sourozence, ale něco bylo jinak. Byla mnohem pomalejší než všichni ostatní. Nervala se k máminu břichu, spíš hledala cestu nejmenšího odporu. Když se zahřála, nebylo potřeba se dál tulit a tak si jen lehla bokem. A co bylo nejdivnější - nevydávala vůbec žádné zvuky. Nekňourala, neskučela, nevřískala hlady či zimou. Vůbec nijak se neprojevovala. Živá byla, to ano, pila poctivě a dosyta, její tělo bylo malé a hubené, ale ne vyloženě slabé ani vychladlé. Každý její pohyb vypadal, jakoby s něčím bojovala. Jako když jí instinkty velí se nějak chovat, ale ona místo okamžité reakce posečkala, až ta urgence zeslábne či úplně vymizí. Nebyla dravá, nehltala, necpala se mezi ostatní vlčata. Byla prostě... divná.

Ubíhaly dny, vlčata rostla a sílila. Amygdala sem tam pociťovala změny v oblastí očí, začala vnímat světlo a tmu. Začala mít pocit, že sluch a čich už nejsou jediné perfektně silné a věrohodné smysly, ale že velmi brzo bude mít možnost přidat na seznam i jeden další. Vždy, když zavládlo světlo a Amygdala měla pocit, že snad něco vidí, zastavila se, znehybněla a velmi silně se soustředila na ten podivný vjem, který zatím vůbec nechápala. Byla schopná takhle nehybně zůstat celé dlouhé minuty, než pocítila hlad nebo zimu. Ale bylo vždy vidět, jak neochotně se od novinky vzdaluje a ještě neochotněji jde pít. Podle hmatu jí došlo, že kolem sebe má tvory, kteří jsou větší než ona. Tlustší než ona. A silnější než ona. Proto vždy, když největší tělo šlo pít, vzdálila se a když se velké tělo šlo přitulit, zaujala jeho místo, o které se nemusela vůbec rvát. Proč se složitě někam cpát, když jí velký sourozenec doslova prorazil cestu, no ne?