Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jen se zašklebím nad jejími postřehy a poučkami. "Myslím, že s tím nebudu mít problém," řeknu jen a dožvýkám další kus masa vrhaje se na další. "Hm, jak podle tebe vypadá moudrý vlk? Víš, podle čeho to poznáš, nebo tak?" zeptal jsem se, protože samozřejmě jsem v jejích očích chtěl vypadat co nejchytřeji, ale zároveň mě i zajímalo, podle čeho vlky soudí. Znovu jsem zabořil tlamu do masa a urval si další pořádný kus. Krev všude dost nechutně stříkala, byl jsem jak prase, ale vůbec mi to nevadilo. Samanthin souhlas, že půjde prozkoumat portál se mnou mě však ještě víc popohnal do sebe všechno hodit co nejrychleji a zase se na nějakou chvíli nasytit. "Chytrá si, zlá jsi, sexy jsi a ještě k tomu se ničeho nebojíš? Kde jsi byla celý můj život?" řeknu pobaveně a nepřestávám nad ní žasnout. Začnu si olizovat čenich a zvednu se k cestě k portálu nechajíc zbytky tak jak jsou, jistě se nějaký neschopný vlk najde, co jimi nepohrdne - pche, pak že jsem zlý - tu dělám charitu - tohle jsem prostě celý já, dokonalý vlk!

>>> Mělká pláž

Jako ten nejpyšnějí páv zvednu hlavu a po očku sleduju, jak ke mně jde. Jsem tak hrdý! Takový hrdý trouba. Její slova mě ale dostatečně neuspokojí, zmateně na ní kouknu, zda to mysli vážně, ale jak se začne smát a “opraví” se, hned se usměju taky. Uvolním se a dám jí možnost se v klidu najíst. ”Až nás bude ve společenství víc, vezmu pár vlků a budu je učit, budu rád, když se přidáš,” nabidnu jí, aniž bych si nějak četl její mysl, že po tom tak touži. ”Společenstvo potřebuje silné vlky,” dodám a zakousnu se do stehna. Když se o mně trochu nečekaně otrlé, spokojeně pohodím ocasem a vrátím jí to, načež dál přežvykuju. ”Zahlédl jsem nějaký portál na pláži ještě kus za námi, nevím jak ty, ale musím zjistit kam vede!” řeknu nadšeně a pohodím znovu několikrát ocasem. Nevěděl jsem, jestli je tak velký magor jako já, že musí všechno zkusit, ale doufal jsem, že jo.

Chvíli jsem čekal a měl v úmyslu si po dlouhé době opět zkusit lov na vlastní pěst, ale nemusela dvakrát říkat "předveď se". Spokojeně jsem se začepýřil a zastříhal ušima. "Tak v tom případě si tu nemusíme špinit břicha," řeknu a vstanu. Už jsme ale tak blízko, že se na nás stádo začne otáčet. Pln elánu zavyju a stádo vyplaším. Ničemu mi to ale nevadí, protože se odrazím a rozletím ke stádu. Začnu kolem nich kroužit a snadno je seženu dohromady. Abych to měl jednodušší, udělám kolem nich ohnivý kruh. Stádo začne naříkat a plašit se. Ti nejsilnější proskočí ohněm a na to právě čekám. Jeden opravdu hodně statný samec kurážně proskočí ohněm a žene se směrem k Sam. Z vody vysaju dostatek půdy na ledovou zeď, která jej zastaví a na to se objeví 2 další, co mu znemožní cestu. Pak už jen vyletí několik kořenů, které jej začnou pohlcovat a omotávat jak mumii. Shodil jsem jak ledovou stěnu, tak oheň a odehnal ještě stádo dál od nás, aby nechtělo útočit, možná jsem jim sejmul vůdce stáda. Když jsou zahnáni, vrátím se k tomu ubožákovi a vítězoslavně jej zakousnu a když je dočista tuhý, uvolním kořeny a vše co jej pohltilo. Nechám jej pro Sam a kouknu směrem, kde je. Spokojeně oddechuju, protože létat jak blbec a ještě používat většinu mých magií, to se jeden zapotí. Přesto jsem měl jazyk na vestě, oči mi zářily a čekaly na uznání a pochvalu, které jsem si dle sebe zcela zasloužil.

<<< Ostřiží zrak

Sletěl jsem na zem kus za Sam a lehkým klusem jí snadno dohnal. Když den tak stalo, jen jsem se jí otřel o tělo hlavou a držíc si své svižné tempo jí předběhl - nebo spíš předklusal. Pohodil jsem křídly a hezky je složil, aby mohla jít kdyžtak vedle mě. Netrvalo to vůbec dlouho a dostali jsme se na louku. Byli tu někde dva vlci, ale byli dost daleko na to, abychom si nějak bránili v působení nebo v lovu.
Díky mrholení nebylo moc cítit co kde je, ale já si dobře pamatoval, kde jsem viděl stádo daňků a k tomu jsme taky mířili. ”Takže, chce se ti lovit, nebo chceš vidět jak se super mít magie a neštvat se nikam?” zeptal jsem se, protože ne každý dával přednost lovu ve stylu mávnutí tlapky a mám tu celou srnku bez práce. Mě samotného lov bavil a tak bych si klidně zaběhal a tak, i když jsem mnohem rychlejší než ona nebo daněk. Klusal jsem dál, dokud nebyli na dohled. Byli jsme od nich ještě hezký kus cesty, takže nás nemohli zaregistrovat. Přesto jsem ale nechtěl riskovat a zastavil. Lehl jsem si do trávy a čekal jaký bude plán.

<<< Irisin Ráj

Poletoval jsem mezi slabým mrholením, které mi ani trochu nevadilo, spíše jen trochu štípalo do očí a mlžilo zrak. Rozletěl jsem se všude možné kolem, byl to nejrychlejší způsob, jak něco zjistit. Nemusel jsem se nějak moc namáhat, protože jsem v dálce viděl hned dvě stáda vysoké a jen dva vlky, kteří si povídali. ”Pokud máš chuť na ptactvo, je tady spousta racků, kteří nejsou těžcí ulovit. No a kousek od nás na té louce se pse vysoká,” řeknu a mlsně se olíznu. Je fakt, že tradičnímu jídlu jako je srna dávám spíše přednost, ale ptáka jsem dlouho neměl. Sletím ještě níž k ní a čekám jak se rozhodne, protože kdyby chtěla nějakého ptáka, je jednodušší něco srazit v letu než se za ním honit na zemi, ale kdyby chtěla přejít vedle, asi bych šel s ní.

>>>Bašta

Konečně jsem dokončil protahovací rituál a ještě naposledy zívl. Cítil jsem se plný síly, ale zároveň bych se válel do nekonečna. "A na co by jsi měla chuť?" zeptám se mlsně a olíznu si čenich. Teď bych snědl i stádo jelenů. "Docela mi vyhládlo," řeknu a opět se olíznu. Když se o mně otře, spokojeně zavlním ocasem, jako ten nejvděčnější tvor na světě a taky se o ní otřu. Mazlení hned po ránu? Skvělý pocit! Ani se mi nechce jí nějak hledět do mysli, abych zjistil, že mi lže a budily jí špatné sny. Prostě si jen slepě užívám dne. Moje spokojenost a sluníčková nálada však rychle opadne, když vyběhne ven do deštivého dne. Naštěstí jen mrholí a to nijak extra nevadí. Pravda, asi bych preferoval sluníčko, ale není špatné mít jednou za čas černý den. Vyběhnu za ní a hned od začátku neváhám použít svou největší zbraň a tou jsou křídla. Z běhu se krásně dostanu do letu a tak Sam s klidem dohoním, nebo spíše doletím. Dělat si starost, zda si máčet, nebo nemáčet kožich asi nemá cenu a tak je jedno jestli letí nebo plave. Tedy, já dávám přednost letu, ale proč si trochu nezaplavat. Zaletím do vody a po chvíli vyplavu kousek od ní. "Eh, plavání je nuda," řeknu trochu znechuceně a plácám se na hladině. "A na tebe taky čekat nehodlám," řeknu a vyplácám se zase do vzduchu. Zaletím k ní a popadnu jí do tlapek. Už to není tak daleko na druhý ostrov - no, ono to celkově není moc daleko. A tak jí těch posledních pár desítek metrů jen doodnesu ke břehu a na mělčině zase pustím do vody. Asi to není dvakrát pohodlné, ale je to dost efektivní. Sám ještě zůstanu na nebi a rozhlížím se po jídle.

>>> Ostříží zrak

Jestli jsem měl zlou minulost, dnes v noci mě rozhodně nepronásledovala, spal jsem jak zabitý snad bezesným spánkem, takže když se Sam zvedla a šla se trochu provětrat, jen jsem něco nesrozumitelného zamumlal a spal jak zabitý dál. Spal bych jistě ještě dýl, kdyby nepřišel jeden čumák a nezačal mě budit. "Ty borůvky vám nedaruju!" vyšlo ze mě vyděšeně a s tím jsem otevřel oči. Rozhlédl jsem se, kde to jsem a s hlavou i ušima v pozoru uviděl bílý flek. Musel jsem trochu zamrkat, abych trochu zaostřil a v tom mi už konečně naskočilo poslední dění. Zazubil jsem se na Sam plný elánu. "Áách, nač ten spěch," zamrmlám na Samanthu a velmi dlouze zívnu. Vypadám spokojeně skoro jako když to bylo poprvé a já si konečně můžu připadat jako velký vlk. Začnu se zvedat a kouknu ven. "Eww, to se mi fakt chce," řeknu znechuceně když kouknu ven a znovu zívnu. Na to se začnu protahovat a stále s takovým velmi spokojeným výrazem si užívám klidu, kterého jsem díky dnešní noci dosáhl. "Jsi dlouho vzhůru?" zeptám se po chvíli a vedle běžného vlčího protahování zad a tlapek si ještě protahuju křídla. Sam má můj vděk a tak jí teď dlužím víc než vřelé a ochotné chování, takhle klidný jsem dlouho nebyl.

Unaveně jsem oddychoval a upřímně, nečekal jsem, že se k tomu vyjádří a už vůbec ne takhle kladně. Podíval jsem se na ní s lehkým úsměvem, který jasně dával najevo "fakt? snažil jsem se!" a dál udýchaně klidnil tělo. Kéž by tohle šlo nějak otočit, že by nemusel být vždy nahoře vlk, ale jednou si to taky jen mohl užívat. No, asi jsem v tomhle měl ještě v čem experimentovat. Nakonec jsem se přeci jen trochu uklidnil a párkrát jí olízl. I přes to, že jsem byl fakt utahaný, jsem se k ní jen trochu přitulil a ještě neusínal. Užíval jsem si uvolněné tělo a stav mimózy. Ani jsme si nechtěl připustit, že by tohle něco pro mě mohlo znamenat, tedy pro můj vztah vůči ní. Prostě mi teď bylo skvěle a když usnula, jen jsem se jí zavrtal do srsti a hlídal, aby se jí nic nestalo. Byl jsem dost slabý na používání magií a tak jsem se jí jen snažil trochu klidnit svou přítomností. Chvíli jsem jen koukal do nikam a pak pomalu taky usnul.

Jestli bylo něco na téhle chvíli špatné, byl to fakt, že se mi to až moc líbilo, byla prostě skvělá. Bohužel se to začalo podepisovat na mé výdrži - tedy né té fyzické, ale "vrcholní". Ne, že bych to chtěl dělat do rána, to vůbec, ale na druhou stranu, fakt jsem chtěl podat nejlepší výkon. Než mi ale něco stihlo proletět hlavou, stihl jsem ještě víc přidat a pak jen opravdu silně přitáhl levou přední tlapu tělo Sam k sobě. Vzdechl jsem uvolněním a užíval si pár sekund naprostí rozkoše, tohle byl vážně skvělý pocit. Jestli jsme myslel na to, že z toho budou vlčata? Ani u vlků to nebylo hned napoprvé a moji plavci asi nebyli nejvýkonější, když jsem si tolikrát užíval a možná se jen jednou zadařilo. Ale teď tu byl tenhle slastný okamžik a ona. Otevřel jsem oči, které jsem na tu chvíli zavřel a pak Samanthu pomalu pustil a opět se tlapou nad ní zapřel. Když jsem to trochu rozdýchal, ještě jsem o ní opřel hlavu, ve které bylo ale úplně vymeteno, myslím, že teď bych ani nevěděl čí jsem. "Jsi úžasná," zafuněl jsem spokojeně do jejího ucha polohlasně a pomalu cítil, jak se krev vrací zpět do těla ze slabin. Jestli to bylo chvíli nebo dlouho, to jsem nedokázal přesně říct, asi bych vydržel víc, ale ona mě tak brala, že to nešlo. Pomalu jsem cítil, že se můžu odtáhnout a tak jsem jí naposledy olízl po tváři a unaveně jí překročil a lehl si vedle na bok. Blbě se mi ale dýchalo - a že jsem měl co rozdýchávat - a tak jsem předek těla převalil na břicho a unaveně položil hlavu přes tlapy směrem k ní. Jen jsem na ní s přivřenými oky pokukoval a pořád se cítil naprosto mrtvý a dokonale spokojený.

Jestli jsem znervózněl? To ne, to bych úplně neřekl, spíš jsem si tím chvíli nebyl jistý, chce to opravdu? Až poslední chvíle mě přesvědčily o tom, že to opravdu chce, což mi dovolilo se víc uvolnit. Sam nebyla tak maličká, jako vlčice bývají a pro mě to bylo lepší. Přeci jen, byl jsem opravdu velký vlk. Když mě olízla, trochu jsem se pousmál a úplně se uklidnil, tohle bylo správné. Tohle jsme si měli užít oba. Ležela na mě docela tíha, fakt nechci, aby o mně tahle držtička říkala nic špatného. Ale možná proto, že jsem se u toho uměl uvolnit to bylo jednodušší a kvalitnější. Přiložil jsem hlavu k jejímu tělu a snížil se k ní. I přes to, že jsem se předtím vyčerpal jsem měl dost síly podat dobrý výsledek. Napjal jsem všechny svaly a po volném rozklusání, které netrvalo vůbec dlouho mi nedělalo problém pořádně se do toho opřít. Myslím, že Sam ještě tak silného vlka po všech stranách nepoznala a jak při lovu, tak i při takovéhle aktivitě se to dost vyplatilo a protože jsem stejně jako lov tohle nedělal poprvé, už jsem trochu věděl. Co chvíli jsem jí přejel hlavou po krku a jemně funěl do srsti, bylo to úžasné, ten její zadeček, to byla radost nejen pohledět. Když u toho byla vlčice uvolněná, užil jsem si to úplně jinak, bylo to tak příjemné, takhle bych chtěl fakt umřít. Navíc, tohle jsem fakt potřeboval a kor takhle skvěle naservírované.

Nechápal jsem, jak někdo může říct, že je to pokaždé stejné, to mu tedy vůbec nepřišlo. Samantha se mi překvapivě nijak nebránila, tedy až na kousání, jenže já si jí musím nějak "chytit". Přesto mi to ale vlezlo do hlavy tak, že jsem odpustil další hryzání a trochu se zklidnil. Jedno zavrčení a trochu víc jsem začal vnímat realitu a trochu míň jen své... pudy. Olízl jsem jí ucho a místo abych jí do něj trochu kousl, jak jsem udělal už předtím, jen jsem po něm lehce přejel zuby, ale jinak nic. Měla nade mnou nějakou zvláštní moc. Ani jsem nedokázal myslet na nic jiného a to bylo víc než pozitivní. Když si lehne a natočí ke mně hlavu, strčím jí vděčně a dost láskyplně tu svou pod krk a otřu se o ní. Možná bych i vrtěl ocasem, ale teď jsem se soustředil na něco jiného. No, soustředil, to se asi taky úplně říct nedá. Sjel jsem jí čenichem po krku a lehce jí zafuněl do kožichu za krkem. Chtěl jsem kousnout, ale opět jsem si to rozmyslel. Postavil jsem se za ní i zadníma nohama, až byla celá pode mnou. Dech se mi zrychlil a proudilo ve mě miliony spokojených a hlavně natěšených hormonů. Nebyl jsem moc na nějaké předehry a kdesi cosi. Trochu jsem se zklidnil a jednou zadní nohou jí trochu odstrčil její dlouhý ocásek. Pak jsem se zarazil a na chvíli se zastavil, jako bych čekal na její svolení, zda si to fakt nerozmyslela. No, stejně už se nemohla moc hnout a já bych rozhodnutý to udělat, nemohla nic jiného než souhlasit.

Jestli v sobě někdy něco nedokážu popřít, tak to, že jsem prostě vlk. Cítil jsem ze Sam hodně i bez toho, abych musel použít jakoukoliv magii. Přimhouřil jsem oči a doufal v něco, co mě uspokojí. Podíval jsem se na ní a v tom mi polibek vrátila. To kousnutí se mi fakt líbilo, ale asi to neudělala proto, aby mě trochu vydráždila - což se jí i tak povedlo - ale přišlo mi, že sama neví co dělá. Nebylo to tak, že by tohle nikdy nedělala, ale prostě jsem měl na jednu stranu pocit že nechce. Jenže po tomhle já už chtěl až moc. Neváhal jsem ani chvíli a kouknul na ní trochu "živočišným" pohledem, takovým, který u kluka chce vidět každá holka, i když to nikdy nepřizná a v romantickém slaďáku ho nikdy neuvidíte. Bylo možné mi teď říct ne a pokusit se mě "uklidnit"? To jsem sám nevěděl. Prudce jsem se k ní hlavou opět naklonil a ukázal jí, co to její nevinné hryznutí umí udělat. Políbil jsem jí a horlivě několikrát olízl. Najednou jsem byl na nohou a energie se ve mě divoce vzmítala, že bych mohl hory lámat a řeky obracet. Jemně jsem jí kousnul do krku, tedy ne tak jemně, jako kousla ona mě, to o něco víc, ale do krve to nebylo. Trochu rozdivočeně jsem zafuněl, svaly se mi všechny zatly a nad její "maličkost" jsem se vztyčil opravdu majestátně a v plné síle. Švihl jsem ocasem a položil jí přední tlapu tak, aby byla z části pod mým tělem a ještě jí několikrát dravě olízl. To jaro dělá divy...

Čas. Prý každému plyne jinak, ale přitom stále stejně. I sekundy mi připadaly jako věčnost. Koukal jsem jí do očí a prohlížel si každou jejich část, cítil jsem, jak je nervózní a neví, co od toho čekat, mohl jsem jí uklidnit, ale já magii použít nechtěl. Musela se vyrovnat sama se sebou bez mého kouzlení. Nejprve to vypadalo, že to bude v pohodě, nechá to na mě, ale pak cvakla zubama. Trochu zbaběle jsem cukl hlavou a chtěl to vzdát, jenže jak pootočila hlavu a zadívala se na mě, moje tělo zareagovalo trochu jinak, než bázlivá hlavu a s chvějícím se srdcem a trochu přerývavým dechem jsem jí trochu nesměle po vlčím políbil. Nebylo to nijak obyčejné, jako předtím, spíš takové vážné, ale ne tak vážné, jako nějaký vztah. Bylo to takové vyjádření mých emocí k ní. Ne. Nemiloval jsem jí, na to jsem jí vážně ještě moc neznal. Přitahovala mě, to ano, to velmi. Sám jsem nad tím vlastně nepřemýšlel, prostě jsem to tak chtěl. Dlouze jsem jí olízl po tváři a chvíli u ní zůstal čenichem na dotek. Teď tu byly asi dvě nebo tři možnosti. Buď mi to nějak vrátí, nebo bude čučet jak péri z gauče a nebo mě pěkně kousne. I tohle jsem ale hodlal risknout. Když já za to nemohl, tahle chvíle byla prostě jak stvořená pro tohle. Cítil jsem to vzrušení a možná ona taky. Esh, už bych zas moc přemýšlel, fuj!

Sledoval jsem Sam, která mi přišlo, že přestává být tak nabroušená jako byla předtím a její "vztek" přešel do zcela jiné fáze, takové, kdy jsem se jí zas tolik nebál. Na její otázku o co mi jde jsem mlčel, jen jsem na ní udělal takový rozkošný štěněčí pohled a tím to nechal být. Očividně jsem jí ale iritoval tak moc, že se mě musela zeptat znova. Počkal jsem, až zvedne hlavu a chvíli na ní jen koukal. Asi bylo vidět, že moc nepřemýšlím, protože uvědomělý Angel by tohle nejspíš neudělal - no, asi ne takhle. Prostě každý občas vypne a nepřemýšlí, no ne? Natáhl jsem se k Samanthě, tak pomalu, jak to jen šlo. Mířil jsem k její hlavě tou svou a trochu natahoval okamžik kam až to jen šlo. Pořád jsem jí koukal do očí, můj pohled se ale výrazně změnil, nebyl ani naštvaný, ani smutný, ani veselý, ani rozpustilý, nebo tak něco. Vypadal jsem najednou hrozně vážně. Moje barevná očka mihotala všemi barvami - tedy ne doopravdy, ale vypadalo to tak, protože se mi docela dost leskla. Zadíval jsem se na ní takovým tím pohledem, který vlci dobře umí. Pomalu jsem se k ní přiblížil na tolik, abych mohl udělat to co chci, ale neudělal jsem to. Jen jsem tak na ní koukal a cítil její dech, najednou jsem cítil i tlukot jejího srdce, byla to zvláštní chvíle, která i mě rozbušila to moje srdce. Najednou jsem slyšel tohle a neslyšel déšť venku, bouřku, nebo vodu na pláži. Byla tu jen tahle chvíle a ona. Otázka byla, nekousne mě?

Chvíli jí sleduju a jen naslouchám zvukům deště. Možná jí umím číst myšlenky, ale i přes to mi jsou vlci záhadou - a hlavně pak vlčice. Zvednu hlavu, když tu svou stočí jinam a zas jí položím blíž k ní. Nevím co dělat, nečekal jsem takovou ignoraci, čekal jsem spíš, že po mě zas vyjede, ale ona je prostě nepředvídatelná. "Vím, že nespíš," zašeptám klidně, i když vlastně odpověď ani nečekám. Posadím se a stále jí pozoruju, je pro mě záhadou. Podívám se jí mezi uši a snažím se jí dohlédnout na oči, které má dobře kryté tělem. Zvednu se a nenechám se tak snadno odbít. Obejdu jí a zalehnu vedle ní z druhé strany. Podívám se zase na ní a pohodím ocasem, jako bych jí chtěl vyzvat ke hře. Vlastně ani nevím, čeho chci docílit. Položím hlavu na tlapy a pořád na ní koukám, jako bych čekal, že mě pobaví. Nafouknu tváře, abych naznačil, že je nafouknutá a uražená. Pak tlamu otevřu a udělám takový mlaskavý zvuk, prostě jen tak. Zastříhám ušima a čekám, jak zareaguje, jestli se zas odvrátí, nebo bude něco dělat.