Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sotva sem si otřel nos, Zippy už uraženě kráčela do kouta, kde se rozhodla trucovat. Bylo až k podivu, jak se tahle vážná dáma dokáže uvolnit a dělat takové dětinské hovadiny. Na rozdíl od Balroga jsem to bral spíše s nadhledem. Věděl jsem, nebo jsem dokázal odhadnout, že se jen předvádí. Jeho dotaz můj už tak vytlemený obličej donutil se zasmát. "Co to chování, ale koukni na ten zadek," řekl jsem hned na to, aniž by měla bílá vlčice šanci reagovat. "Rozhodně by si ho měla líp hlídat, takový dva zlí vlci jako my, by si to mohli vyložit špatně," řekl jsem a mlsně se olízl, to zamlaskání určitě nepřeslechla. Zvedl jsem se a oklepal. Začal jsem přecházet po jeskyni v domnění, že by to mohlo zvednout dramatičnost okamžiku - pokud zase Zippy neřekne nějakou kravinu. Popřípadě bych jí mohl postrašit nějakým fyzickým nátlakem, pak už by se jistě k nikomu neotočila zády. Chtěl bych to? Nevím, ale mohla by to být sranda.

Sledoval jsem počínání těch dvou a jen trochu víc zbystřil, když Balrog Zippy setřásl. Překvapivě jsem se zasmál, protože to jak žvejkla na zem bylo celkem vtipný. Ona mu to ale nezapomněla vrátit, což vypadalo celkem nepříjemně. "To je dobrý hele, mě už ohlodala, asi bychom jí měli jít něco ulovit, piraně malý" broukl jsem a opět unaveně zívl. Představa, že mi takhle zvalchuje záda a pak mi ještě vytahá ucho se mi úplně nelíbila. Já a můj životní osobní prostor jsme byli spokojení tak jak jsme a obešli jsme se i bez potrhlých bílých vlčic. Na to se ozvalo hlasité kýchnutí a z nosu a tlamy mi vyletěl rozprašek mé božskosti v tekutější podobě. Naštěstí to nebyl žádný nechutný sopl u nosu, pouze ono rozprášení - ještě že se válali mimo dostřel. Přejel mi mráz po zádech, ani nevím proč. Otřel jsem si čenich do kožichu a zjistil, že mám úplně extrémně ledový a oslizlý nos - nechutné. Ještě horší než ten studený čenich Zippy. lépe jsem se uvelebil a doufal, že Zippy zase nepřesedlá.

Sledoval jsem Zippy, jak si počíná na Balrogových zádech. No, pokud je to takhle, tak se fakt bát nemusím, že bych křenil při nějakém aktu. Donutil jsem se položit hlavu a zachvět zimou. V přítomnosti Zippy sem se držel příjemně zahřátý a přeci jen vlčí těla - tělo na tělo - hřejí jinak než samotný vlk. Trochu jsem se ohřál ohněm a líně zívl. "Hej Zippy, už to začíná být trochu nuda ne? Potěšíš nás nějakým jiným vystoupením?" začal jsem vlčici hecovat, i když je pozorovat fakt nuda nebyla, držel jsem smysly napnuté, abych mohl kdyžtak zasáhnout, nebo se jen do situace nějak vložit - teda asi jen slovně. Spánek si však žádal svou pozornost taky, jak to bylo dlouho, co jsem nespal? Teď na to ale nebyla vůbec vhodná chvíle, protože Zippy měnila polohu a to jsem si nemohl nechat ujít, co vymyslí. Začal jsem se mimoděk rejdit instinktivně v tlapce a sledoval ty dva.

"Oh jaká by to byla škoda, kdyby mě tvoje vlčí milost ignorovala, to bych se rovnou mohl jít zasebevraždit," zadramatizoval jsem a nasadil tomu i patřičný výraz ve stylu - trpěl bych jak zvíře! Její tenké packy se zarývaly do mého těla a působily mi celkem bolest. Bylo to vážně nepříjemné, ale naštěstí to netrvalo dlouho. "Kde tě to sakra učili, takhle tančit po vlcích!" hekl jsem, když se odrazila z mého těla. Její odpovědí bylo jen něco o koupání. otočil jsem se na bok a přivoněl si k srsti - měla sakra pravdu. "Věříš, že se mi teď do žádnýho jezera nechce?" broukl jsem když odcházela, protože venku se to ale vůbec nelepšilo. Jakmile si přilehla k Balrogovi, trochu jsem zbystřil. Zvedl jsem pořádně hlavu a sledoval, co mu dělá. Možná, že jsem byl jen zvědavý - možná. Zase jsem se trochu uklidnil a zamáchal křídly, než jsem je zcela složil k tělu. Čekal jsem, co udělá.

Dál jsem spokojeně užíval zábavy a když se Azzip zvedla a začala na mě lézt - doslova - trochu jsem znejistěl, protože jsem nechápal, co to sakra dělá?! Chtěl jsem se zvednout, ale to už byla celá na mě. S jejím dosednutím se ozvalo heknutí. "Měla by si zkusit držet dietu," zasýpal jsem, jakože je hroozně těžká a nemůžu ani dýchat, ani mluvit. Opak byl ale pravdou. Byla docela maličká oproti mě a tak se na hruď vešla akorát. Sledoval jsem co bude dělat, protože jsem fakt nevěděl, co od ní čekat. Jenže brzy jsem měl po koukání, protože mi strčila čenich pod krk a začala mě šimrat a olizovat. Asi by to semnou něco udělalo, kdyby nemáchala svým hebkým ocáskem mezi třísly, což mě lechtalo - jediný štěstí, jinak by se asi rok nepřestala smát. Jsem přece tvrďák, mě kdejaká taková nějaká jen tak netento. "Dost! Dost!" volal jsem a a z očí mi až tekly slzy, jak jsem se smál. Kdykoliv jsem jí mohl strhnout k zemi, ale budu dělat, že je veelmi silná, ať si to užije. Nakonec jsem se odrazil a alespoň trochu zvedl hlavu, což sem trochu vyrovnával zadkem, takže jsem se zabalil jak šnek, co se omylem převalil na ulitu a teď neví co dělat. Tím jsem jí i odstrčil čenich. "Proč si dobíráš jen mě? To-to přece není fér, nechceš svojí přítomností oblažit i Balroga? Snad chápeš, že já ho asi nepůjdu oslintat a chudák by si měl taky něco užít, jistě se dlouho nekoupal," řekl jsem hledíc na ní, což bylo docela namáhavé, ale i přes to jsem se pořád smál. Musel jsem uznat, že mi staré časy, na které jsem díky ní neustále myslel docela chyběly. Nebylo to tak zlé, rvát se s vlky, ten adrenalin, v tu dobu jsem byl pravý drsňák, ne teď, když sem tam něco ulovím a nebo si dokážu svou moc magií. Měl bych se brzy vrátit k ostatním, pomyslel jsem, ale rozhodně bych si měl nejdřív dát koupel, smrdím jak čuba v želatinu.

Dál jsem pokračoval ve štípání, které bylo docela těžké držet na uzdě - respektive bylo těžké štípat tak, aby to nebylo nepříjemné, ale jen aby to šimralo. Má snaha ale nesla plody, neb Zippy se začala řehtat na celé kolo. "Kolik vlků, že tě dostalo na lopatky? Dva? Tři? Zas tak težký to není, tě přeprat!" řekl jsem mezi okusováním. Zippy byla sice mrťavá, ale ohánět se uměla a nedostala by se tak vysoko ve smečce, kdyby neuměla bojovat. Navíc Tyree by si jí asi taky moc nevšímal, kdyby nebyla bojovnice. Tedy ano, měl vlčata s tou chuděrkou ufňukanou, ale to podle mě nechápal ani on sám. Když se na mě svezly její tlapy, už jsem v tu dobu stál, ale stál jsem dostatečně pevně. Přesto jsem se však povolně svalil vedle ní. "Chceš být nahoře, jo? To zní dobře!" řekl jsem naooko svůdně, zatímco jsem se rozvalil na zádech, jako bych čekal na nějakou masáž, nebo nějakou jinou prácičku. Křídla jsem stáhl k tělu, aby na ně nešlapala a plácl jí ocasem, jak nějakou svojí - eh, jak to slušně podat - společnici...? "Jsem jen tvůj zlato," dodal jsem provokativně a poplácal plně se jí "oddal".

Zasmál jsem se, když vypíchla, že rozhodně sladká není. "Když máš zavřenou tlamu a nemáš v ní vlčí končetiny, tak jo," řekl jsem a oklepal se, protože se mi z toho taky nepěkně přeházely chlupy, když v tom mi zajel čenich pod krk a karta se otočila. Musel jsem uznat, že její technika celkem lechtala a tak jsem bezdůvodně začala plácat ocasem ze strany na stranu a jemně poplacávat tlapkama o zem s tím, že zraněná byla spíše v klidu. "Tak ty takhle jo!" štěknu po ní pobaveně a tělo mi celé cuká pod náporem jejího čenichu. "Vlk je na tebe milý, ještě se někomu jako ty snaží lichotit a ty takhle jo!" zasmál jsem se a přitom odtáhl křídla, které jsem zvedl, ale vršek nechal svěšený. Pohodil strčil jsem do ní přední tlapou - tou bolavou - tou blíž k ní - opřel sem se o ní a zároveň se vyšvihl do sedu. Vlčice se automaticky dostala k zemi a protože jsem zatlačil do oblasti ramene, přetočila se bokem a minimálně břichem ke mně. Hravě jsem jí držel u země a natáhl k ní hlavu. Zamířil jsem do oblasti hrudníku a břicha a začal jí jemně štípat, ne bolestivě, ale aby jí to spíš jen pozlobilo. "Nezapomínej, že jsem vycvičení bojovníci!" dodal jsem hrabajíc se jí v kožichu a "něžně" štípajíc. Blecho-vlk style!

Povzdechl jsem, když mi došlo, že debata bude i nadále absurdní, naštěstí se sem Balrog zatím nehrnul a kdyby jo, bylo by tu asi něco špatně. Kouknul jsem kysele na Azzip, která si to očividně užívala. "Častěji? Už se s tebou nikdo dlouho nepomazlil, že se musíš lísat pod záminkou "zimy"? Hmm?" otočil jsem se na ní a opět pokračoval v jedovaté debatě. "Ale hele, to stačilo přece říct zlato!" dodal jsem aniž by stačila něco říct a přimáčknul jí k sobě křídlem. "Ach, naše sladká osamělá vlčice, tuli tuli!" řekl jsem a začal se jí hlavou otírat o krk a tváře, což vypadalo dost komicky, protože jsem to dost přeháněl. Vzhledem k předchozí situaci jsem byl ale prozíravý a hradbu opět nechal mě plně chránit před jejíma jehličkama. S vosím hnízdem není radno si zahrávat bez ochrany, že?
Na druhou stranu jsem ale musel uznat, že i mě vlčí teplo chybělo - tedy, ne že by ze Zippy šlo nějak extra teplo. Kromě toho, že jsem jí kompletně zacuchal srst na krku, jsem nestihl přehlédnout fakt, že moc hezky voní. I v tom zběsilém drbání jsem měl čas na to ji očuchávat, no spíše se na mě její pach valil sám, ale už jen to, že jsem si ho všiml bylo něco. Cítil jsem z ní špetku ze starých časů, stále v sobě měla pach smečky, který asi nikdy nesmyje, nebo jsem si to jen namlouval? Kdo ví. Teď jsem jí hlavně hodlal pořádně pozlobit.

Kdyby vlci uměli šachy, to co Zippy předvedla by byl minimálně mat, ne-li rovnou šach mat. To, jak jsem se cítil bylo jen těžko popsatelné. Jakmile se mě vlčice dotkla, místo vrčení a vycenění zubů jsem celý ztuhl, každý sval v mém těle se zatl a uši vyletěly do pozor - no a nejen ty. Jak se vlčice začala vrtět a uvelebovat, bylo to ještě horší. Na jednou stranu jsem byl rád, že jsem ležel, ale na druhou stranu to bylo dost nepříjemné - celkově. Balrog mohl vidět mou rozpačitost a jestli Zippy hledala teplo, zrovna jsem skoro hořel. Dopoložil jsem blanité křídlo na její záda a bok a snažil se trochu uklidnit. Úplně mi rozhodila pohodlný ležení a musel jsem se snažit urovnat znova. Začal jsem se tedy vrtět já. "Moje srst taky není na válení," odvětil jsem chvilku po tom co řekla. Konečně jsem se urovnal a uklidnil tělo. Původní šok ze mě trochu opadl a tak jsem se začal dál šťourat v pacce. "Doufám, že ty se tulit nejdeš," vypíchl jsem k němu a pak se otočil na Zippy, která mi obstojně kradla teplo. "A pro tvoji informaci - ne, nemyslím si, že jsem dokonalý, ale řekl bych, že jsem dostačující ohřívadlo pro zmzlíky jako jsi ty," řekl jsem už celkem klidně, i srdce se mi uklidnilo. Takový šok. Ještě z ní budu mít infarkt, jak to s ní ten blbeček mohl tak dlouho vydržet? pomyslel jsem, i když jsem moc dobře rozuměl tomu, co ho na ní asi tak bralo. Dál jsem si začal dloubat tlapu, protože mi nedala klidu.

Úkrytem se opět rozhostilo ticho, teda krom mlaskání a žvýkání Balroga, ještě že jsem se předtím najedl, jinak bych z něj dostal hlad jak se v tom nimral. Vlk se má nažrat a jít od toho, žádné rýpání v jídle. Za to já se dál rýpal ve své tlapce a možná mi z toho teklo ještě víc krve. Nakonec promluvila Zippy, která trochu protivně pořádala o oheň. Nečekal jsem od ní nic lepšího, možná to bylo milejší, než bych si k ní představoval. "Ty jo Zippy, asi mi nějak došla magie," řekl jsem naoko smutně a zkusil jí trochu pobavit, tahle nálada mi lezla krkem. Máchnul jsem tlapkou a před ní se objevil plamínek velká asi jako brambora a po pár sekundách zhasl. "Asi se budeš muset jít ohřát k Balrogovi a jeho svačince, nebo-" řekl jsem a zvedl křídlo, čímž jsem jí naznačil, že se má jít přitulit ke mně. Nečekal jsem ale že udělá ani jedno z toho, nebo spíše by si lehla k Balrogovi, který jí nic nedělá, než ke mně. Ďábelsky jsem se na ní zakřenil a zase dával křídlo k tělu. Bylo to zlé, ale mohlo to trochu pobavit. Spokojeně jsem se pře-uprdelil, protože mě bylo prostě dobře samotnému a dál se na ní provokativně koukal. Jen jsem jí chtěl poškádlit a pak jí trochu tepla dopřát, konec konců, byla tu fakt kosa.

Ani jsem se neobtěžoval na Zippy kouknout. "Možná by si 5 minut předstírat mohla..." zabrblal jsem, protože když se dokáží zklidnit i vlci z mého společenstva, proč by nemohla i ona. Naopak mě docela překvapilo, když trochu klidněji řekla, že nejsme nepřátelé, nastražil jsem ucho směrem k ní, protože tohle bych asi nečekal. Že by tu svou jedovatou hrdost uměla aspoň krapítek potlačit? Trochu jsem se už odurazil, když v tom do toho skočil Balrog. Po slovu "pomilovat" jsem jen mihl očima směrem k němu, zda to myslí vážně. Celkem pěkně mě požádal o oheň a já chtěl Azzip ukázat, že když se ke mně někdo aspoň trochu chová, dokážu být velké plus. Švihl jsem ocasem a přímo mezi Balrogovýma tlapama se objevil maličká plamínek sotva velký nad jeho kotníky, který překvapivě nepálil, pouze příjemně hřál. Dál jsem se o to nestaral. "Jídlo? Za chvíli přejde ten mráz, nebo se uklidní´- aspoň - a když budeme mít štěstí, najdeme něco umrzlého," uklidnil jsem ho. "Můžeš dojíst přední nohy, krk a kosti," dodal jsem ještě a šoupnul k němu zbytek srny. V noře začínala být už celkem zima a tak jsem se na chvíli ohřál, nezažehnul jsem ani plamen, jen se kolem mě rozlinulo příjemné teplo a na chvíli mě prohřálo. Nechtěl jsem, aby Zippy žadonila, ale pokud chtěla taky ohřát, musela si aspoň říct. Nepotřebuju, aby mi vlci lezli pod ocas, ale neměla si to tak zkazit prostě.

Zippy měla jediný štěstí, že se o malinký kousek netrefila, alespoň mou pýchu vylekala natolik, že nebylo vidět vzrušení, jenž sem v její přítomnosti pocítil. Její provokatyvní slova mě donutila jen znovu tiše zavrčet. "Ty prostě nemůžeš aspoň chvíli předstírat, že umíš být milá a vděčná... Ale klidně, pro ledovou královnu, ledové prostředí, aby si nám náhodou neroztála," řekl jsem uraženě a probodl jí trochu smutným pohledem, bylo mi z toho už tak nanic. Oheň se ve vteřině zhasl a začal dovnitř - konkrétně na ní - foukat ledový vítr z venku. Unaveně jsem si lehl a začal si olizovat bolestivé zranění, jež mi způsobila. "Myslel jsem, že pro tebe... Že jsme... Že my dva rozhodně nejsme nepřátelé," zamumlal jsem. Byl jsem pěkně unavený a tak jsem se jen dloubal v tlapce. Jak jsem se v tom tak rejdil tím hrubým čenichem spíše jsem to jen zhoršoval. Tiše jsem zakňučel a rozhodl se mlčet. Sklopil jsme kolem sebe křídla a udržoval si teplo, což nebylo tak těžké vzhledem magiím a křídlům. Měl bych se s nimi mírnit, nebose vyčerpám, řekl jsem a kýchl. Což se dlouho nestalo, trochu zmateně jsem se zasekl, ale pak jsem usoudil, že to bylo jen kýchnutí a dál si dloubal tlapku.

Samo, no to určitě, pomyslel jsem na Balrogovy myšlenky a když už to konečně vypadalo, že mě Zippy pustí, trochu jsem se uvolnil, ale ona zas hryzla. Zavrčel jsem a měl toho akorát dost. "Tak a dost!" zavrčel jsem a ze země začal růst ohromný kořen, který začal nabírat výšku až skoro vypadal jak pučící strom. Začal se plazit k Zippiině tlamě a mrštně jí omotávat čelisti. Nezvládl jsem přitom koordinovat jiné magie a tak jsem nevěděl, co si myslí ona nebo Balrog. Síla kořenů jí hrabě oddělila čelisti na dostatečnou vzdálenost, abych vytáhl tlapu, já ale spěchal a tlapou jsem rychle cukl, přičemž se z díry po zubech stala jizva. Sykl jsem bolestí a vztekle se po ní ohnal. Krev, jenž cítila v tlamě jí nyní potřísnila i krk. Chytil jsem jí pod tlamou a kořeny jí omotaly tlamu. Převážil jsem se směrem k ní a srazil jí k zemi. Naštvaně jsem vrčel a tiskl jí tlapu ke krku. "Tohle už nedělej!" procedil jsem skrz tesáky. Strčil jsem do ní bolavou tlapou a trochu jí od sebe odstrčil. Kořeny jsem nechal kořeny, takže je mohla kdykoliv strhnout. Naštvaně jsem se od ní odtáhl a raději vztyčil kolem sebe hradbu, kdyby zase chtěla kousat. Podíval jsem se na Balroga, který chtěl, aby jsme toho nechali. Pohledem jsem mu dal najevo, že jestli hodlá "zlobit" dopadne stejně. Starý Angel ve mě mi vlezl do mysli a začalo něco, co by se dalo nazvat hryzání svědomí. Nevím jak moc jsem tlačil Zippy na krk, ale bylo tak snadné někoho zabít. Svou moc bych měl lépe hlídat. Zamáchal jsem křídly a rozhodl se prozatím neprolomovat to podivné ticho, sám sem se vyrovnával s pocitem viny.

Nebudu lhát, ten kousanec mě pěkně bolel. Mohl jsem to ukončit jedním raznutím, jedním máchnutím tlapy, ale na to jsem měl Zippy až moc rád, byla součástí staré smečky a i když mi prokousávala tlapu, jako nějakou gumovou hračku, nic jsem neudělal. Střelil jsem pohledem po Balrogovi, který byl očividně na straně Zippy, nebo tak jsem to alespoň pochopil já. Můj pohled jasně říkal, že jestli nechce strestat mým hněvem, měl by fandit mě.
Otočil jsem se zpět na bílou vlčici a přemýšlel co udělám. Držel jsem nehybně tlapku a dál jí nechal do ní zarývat své ostré zoubky. Mrcha! pomyslel jsem naštvaně, zvláštním způsobem mě to vzrušovalo. "Ale notak Zippy, sama víš, že tohle nechceš," zkusil jsem to na ní klidněji, i když by se ve mě krve nedořezal a měl jsem svaly tak zaťaté, až mi vylézaly žíly na tlapách. "Pusť!" přikázal jsem tiše, měkce, ale přitom byla stále slyšet vážnost a naštvanost. Oheň, který jsem rozdělal začal pomalu vyhasínat, protože venku začala být pořádná zima, od tlamy mi šly obláčky, jak jsem oddechoval. Krev se ve mě snad vařila. Stále jsme hleděl Azzip do očí a doufal, že bude moudřejší a ustoupí.

Atmosféra jen houstla. Balrog vypadal trochu zaskočeně, nebo znuděně? Kdo ví, rozhodně bylo dobře, že se do toho nemíchal. Azzip by si měla hlídat tlamu a nebo snad ne? Je to docela rajcovní, není tak hloupá, aby nevěděla, že jí bez námahy přeperu. Mohl jsem její drzost potrestat mnoha způsoby. Místo toho jsem se jen zasmál, ale byl to takový ten smích - ha ha, jsi faaakt vtipná. I když jsem musel uznat, že jako první mě napadlo, jestli někde nemám viditelné šediny, toho se fakt bojím, ale naštěstí mi během okamžiku došlo, že mluví o krvi. "Ale Zippy, dobře víš, že jsem vlk ve skvělé formě," řekl jsem a zvedl se. Byl jsem vlk k pohledání, samý sval, obrovský a silný. A byl jsem si toho sakra vědom. Samotné lítání mě stálo mnoho sil a že já létal rád, bylo to dobré na trénink. Došel jsem k ní a jedním rychlým pohybem jsem jí položil tlapu na hlavu. Neměl jsme potřebu se jí dotýkat, ale kuli magii jsem musel. "Nemusíš si kompenzovat vlastní nedostatky urážením druhých," řekl jsem hladíc jí po hlavě. Zhluboka jsem oddechoval, trochu nepřirozeně, ale snažil jsem se jí dodat pocit, že je tou nejošklivější vlčicí, že má špatnou stavbu, je moc maličká a její srst není dost bílá a hezká. Pochyby, které jsem do ní vkládal se samozřejmě promítly i lehce do mě, ale já to tak trochu potřeboval na jednu stranu. Notak, ještě to chce trochu slz, pomyslel jsem a z oka se mi vykutálela slza, což bylo oprati tomu, co jsem poslal do její mysli jen maličkost. Zippy měla najednou pocit totálního vyhoření a oči se jí okamžitě začaly plnit slzami. Můj dech se trochu zrychlil, tohle mě fakt dorazilo. Po tom jídle už jsme byl tak nalomený ke spánku. Odfrkl jsem a odtáhl se od ní. Posadil jsem se však hned vedle a spokojeně jí sledoval. Pocit vyhoření se však lehce dotkl i mě a tak jsem neměl takovou radost z toho, co jí působím, ale řekla si o to.