Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bylo hezké slyšet že nevypadám jako rváč. "Odkud myslíš, že mám ty jizvy?" řekl jsem jen a povzdechl. Každá byla jinak stará, ale byly součástí mě. Angel velký bojovník. Angel from WarWolves. Povzdechl jsem a otočil se na Sisi.
Co mohlo být horší než nepochopená legrace. Sisi očividně neuměla vtipkovat a všechna moje slova si brala k srdci, jakože mluvím vážně To si nevšimla toho jak se směju? pomyslel jsem a už jsem zas čekal, že začne brečet. Co teď?! pomyslel jsem vyděšeně a nevěděl jak to zachránit. "Aleee," vylezlo ze mě rozpačitě. "Jasně, že jsem si nedělal srandu," řekl jsem a doufal, že se na mě otočí. Hlavně ať nebrečí! pomyslel jsem a přistoupil k ní. "Tak co, půjdeme hledat ten úkryt?" řekl jsem a snažil se vypadat optimisticky. Nevěděl jsem jak jí zvednout jinak náladu.

Jen jsem se ušklíbl. "Nemůžu za jméno, to mi dali rodiče a asi si mysleli, že budu hodný vlček a ne žádný rváč," řekl jsem a podrbal se za krkem. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je něco jinak než má být. Když mi Sisi odpověděla, tak jsem se na ní zadíval trochu zaskočeně. Mluvila o tom tak trochu vážně. "Ty Sisi, co nad tím tak přemýšlíš, je to jen sranda," řekl jsem. Dloubnul jsem do ní čumákem a zasmál se. "Víš, že by to nešlo," dodal jsem a stále se snažil smát, ale jak jsem jí vidět, tak mě to nějak přešlo. Byla to hezká představa, ale prostě nemožná.

Zasmál jsem se a podíval se na ní. "Jsem od přírody ďábel," zasmál jsem se a zastříhal ušima. "No bomba, tak zaděláme na vlčata a než se narodí, budeme mít i kde bydlet, to je super," řekl jsem a podíval se na ní. Vypadala tak nějak zamyšleně. "Copak je?" zeptal jsem se a přešel mě smích. Jen jsem se usmál a posadil se. "Řekl jsem něco nevhodného?" zeptal jsem zaujatě, zajímalo mě, co jí je.

Když opět zopakuje, že mi pomůže, tak se jen zazubím. Pak řekla, že je semnou bude mít ráda. "No jasný, hned vedle v lese, budem sem s nima chodit k vodě," dodal jsem stále vesele. Podíval jsem se na Sisi, ve které jsem viděl něco zvláštního. Jen jsem se usmál a zatím to nijak neřešil. "Velká šťastná tulácká rodinka," dodal jsem nakonec a pohodil hlavou. Zasmál jsem se a pak opět položil hlavu na přední. Pohodil jsem ocasem a plácl s ním Sisi přes zadek. "Tak co, kde postavíme baráček?" zazubil jsem se a jen tak se pousmál.

I když snaha Sisi docela pomáhala, pořád to nebylo ono. "Jak to můžeš vědět?" zeptal jsem se, když řekla, že určitě vlčata budu mít. Když řekla, že mě má ráda, opět jsem trochu znejistěl. "Já," řekl jsem a rozbušilo se mi srdce podivně. "Tebe taky," řekl jsem nesměle a trochu se bál co bude dál, nikdy jsem nic takového nikomu neřekl. Bylo to podivné ale cítil jsem to tak. "Můžeš mi pomoc?" zopakoval jsem a trochu se uchechtl. "Budeš semnou ta vlčata mít? Budeš "mamka" a já "taťka"?" uchechtl jsem se znovu, byla to vtipná představa.

Zvedl jsem hlavu a koukl na ní. "Tak proč nejdeš do té první smečky? Teda jestli jsi se s nimi nerozešla ve zlým, ale třeba by ti to pomohlo, najdeš si vlka, budeš mít vlčata," řekl jsem trochu otráveně, ona měla ještě dobré vyhlídky na rodinu. Otráveně jsem zas položil hlavu a povzdechl nad svým životem. "Nikdy nebudu mít vlčata," zamumlal jsem, protože jsem si uvědomil, že do smečky mě nikdo nedostane a když nebudu ve smečce, jaká je šance, že má vlčata přežijí? Asi někde kolem nuly. Ano postaral bych se, ale co kdyby někdo přišel a zrovna když je nebudu hlídat, by jim něco udělal? Půjdu na lov a vrátím se. Ne Angele, ty mít potomky nebudeš, raději, pomyslel jsem a znovu povzdechl.

Pousmál jsem se. "Asi bych se nikomu nedokázal podřídit, ne po tom všem co jsem zažil, chci být svobodný, sám za sebe, nikoho neposlouchat," řekl jsem a usmál se na Sisi, která podle mě prostě do smečky patřila. "Néé," řekl jsem nakonec a uplně změnil povahu naší konverzace. "Ty taková nejsi," dodal jsem a otřel si o její hlavu tu svojí. "Ty patříš do smečky, mezi vlky, co ti budou pomáhat, tuláctví mi k tobě prostě nesedí," řekl jsem a lehl si. Noc byla příjemná a já ani nebyl tak unavený. Položil jsem si hlavu na natažené přední nohy a koukal na klidné jezero, kde se jen lehce pohupovala hladina.

Vylezl jsem z vody a oklepal se. Poslouchal jsem situaci Sisi, která byla docela komplikovaná. "Tak to asi ani jedna smečka nebude moc dobrá," zhodnotil jsem krátce. "To je jedno, můžeme mít svou vlastní smečku, jen ty a já," řekl jsem optimisticky a pohodil ocasem. Ještě jednou jsem se oklepal a usmál na Sisi. "Být rodina," řekl jsem po chvíli klidně a olízl jí čenich. Posadil jsem se vedle ní a zahleděl do dálky do tmy.

Naklonil jsem hlavu zaujatě. "Jak to můžeš vědět jaké jsou? Jsi tulačka ne?" zeptal jsem se, protože to prostě nedávalo smysl. Zastříhal jsem ušima a přejel po mě chlad od vody, protože už byl večer a od jezera byla zima. Rozhlédl jsem se, jestli se někde neutáboříme, ale asi jsem měl smůlu. Pak jsem pohled vrátil k vlčici a čekal na její odpověď.

To ohledně omlouvání jsem se rozhodl raději nekomentovat. Moc dobře ví co si o tom všem myslím. Měla by být prostě trochu kurážnější. To ohledně sestry mě trochu donutilo zamyslet. "Chybí mi rodina, odmala sem nikoho neměl, myslím jako pokrevního, je to takový hezký," řekl jsem a usmál se na Sisi. Pomalu jsem kolem ní plaval a pak zamířil pomalu k břehu. "Ani už nevím jaké to je být ve smečce, teda jo, ale v nějaké normální," dodal jsem a když jsem dosáhl na dno, udělal jsem pár kroků a zastavil. Otočil se na Sisi a usmál.

"Jedna bílá vlčice uplně stačí," zazubil jsem se a mrskl ocasem, "Mm tak děkuju," řekl jsem a zazubil se. Olízl jsem jí čenich a usmál se. "Jsi skvělá slečinka," řekl jsem a zastříhal ušima.
Otočil jsem se ve vodě na Sisi, která se zamnou vydala do vody. "Neomlouvej se pořád," řekl jsem jen a spokojeně povzdechl. "Škoda, že tu není sestra, jistě by se jí to tu líbilo," řekl jsem a plaval směrem k Sisi.

Pozorně jsem poslouchal Sisi. Nějaká? pomyslel jsem. "Aha, to je škoda," řekl jsem trochu laxně a pohodil ocasem. "Můj černý kožíšek je takový nezajímavý," řekl jsem a podíval se na sebe. "Ale mám ho rád!" dodal jsem vzápětí a objal sám sebe, jako malé vlče. "Ještě se asi smočím," řekl jsem a rozešel se do vody, která mi už ani nepřišla tak studená. Pomalu jsem o ní vlezl a ještě se trochu napil. Vody není nikdy dost. Pak jsem se otočil na Sisi, jestli se přidá.

O tom lovu jsem dost pochyboval, měl jsem z toho hrůzu. "Jakto že máš po těle ty modré nesmysly?" zeptal jsem se, protože už jsem si toho všiml předtím u vlků a jí se modré čáry táhly po celém těle. Taky by se mi líbilo něco vím, teda nejlepší by byla křídla, ale tohle by bylo taky fajn. Pohodil jsem hlavou a vyšvihl se do sedu. Podíval jsem se kolem. Stále jsme tu byli sami. Paráda, pomyslel jsem a olízl si čenich. Pak jsem se otočil zpět na Sisi a čekal na její odpověď.

Převalil jsem se na bok čelem k Sisi, která už taky vylezla z vody. "Určitě jo, proč by nebyly?" řekl jsem a usmál se. Pak jsem se zas převalil na záda a začal se na nich drbat trhavými pohyby. "Strašně jsem zlenivěl, měl bych se věnovat nějakého tréninku zas, nebo ze mě bude starý tlustý páprda co nechytí ani zajíce," zasmál jsem se a pak se zas svalil vedle ní na bok. "Ty Sisi," řekl jsem a zadíval se do jejích krásných modrých očí. Byla tak hezká v tom zapadajícím slunci. I když byla mokrá, měla své kouzlo.

Spokojeně jsem se brouzdal studenou vodou a chladil se. Pak jsem zamířil ke břehu. Sisi mezitím stihla vlézt do vody a taky se trochu zchladit. Oklepal jsem se posadil. Sledoval jsem bílou vlčici, jak krásně dekoruje celý výhled na jezero v horách. Olízl jsem si čenich a zastříhal ušima. "Mnohem lepší, nemyslíš?" řekl jsem po chvíli a svalil se na záda. Odpoledně bylo velmi teplé a tak se ze mě voda rychle odpařovala. "Teď by se hodily nějaké katakomby," uvažoval jsem při vyhřívání břicha. "Hezky chladné," mlaskl jsem a pohodil tlapkama. "Já jsem takový lenoch," zasmál jsem se sám sobě.