Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Usmál jsem se a přitáhl si Sisi k sobě a opět jí objal. "To přijde," špitl jsme jí do ucha a olízl jí ho. "Co se trochu schladit?" řekl jsem po chvíli a odtáhl se od ní. Zvedl jsem se a udělal několik kroků k vodě. Ponořil jsme do ní tlapku. "Lahoda," zhodnotil jsem poměrně ledovou vodu. Moje černá srst a pražící slunce si vybralo svou daň a tak jsem pomalu nakráčel do vody, abych se trochu zchladil. Spokojeně jsem zamlaskal a udělal pár temp. Nebyl jsme nejlepší plavec, ale pro tyhle účely bly mé schopnosti zcela dostačující.

Bílá vlčice byla velice náročná. Nevěděl jsem co říct. "Nevím jak to říct, takovéhle věci mi jsou cizí," řekl jsem a sklopil pohled. Nikdy jsem to neříkal, to si myslí, že ze sebe vysypu něco hezkýho jen tak? zeptal jsem se sám sebe a pohodil ocasem. No spíš jsem s ním tak švihl ze strany na stranu. "Nemusíš se prostě trápit že nikoho nemáš," řekl jsem po chvíli rozpačitě, protože jsem vážně nevěděl jak to definovat.

Povzdechnu si. "Chtěl bych aby jsi už nebrečela," řekl jsem jen a dál se k tomu nechtěl vyjadřovat. Když se na mě podívala s tím, že není v pořádku. Tak to snad vidím, nemá se na tohle odpovídat lží? "Ano je mi líp"? podivil jsem se, protože tak mě to učili. Vždycky odpovídat je mi dobře, vlk vycítí jak ti skutečně je. Teda prý. Znovu jsem povzdechl a když mi olízla čenich, dostal jsem nápad. "Víš Sisi," řekl jsem vážně. "Jsi vážně vyjímečná vlčice, jen mě vždycky moc bolí, když tě vidím takhle, já-" odmlčel jsem se a olízl jí čenich. Doufal jsem, že pochopí co tím myslím a není třeba slov.

Protože se Sisi udělalo líp, odlepil jsem se a nakročil, e půjdu kus od ní. Zase začne brečet! signalizovaly myšlenky a tak jsem udělal obrat, a dělal, že sem si to nakročil, abych se jen napil. Nabral jsem trochu vody a zase s vrátil k ní. Nevěděl jsem co jí říct. Už už jsem chtěl říct něco, jestli nemám odejít aby se mohla plácat ve svém neštěstí, ale jen jsem povzdechl. "Co chceš dělat teď?" zeptal jsem se a snažil se předstírat alespoň trochu zájem, protože jsem byl hrozně otrávený. Tohle bylo horší kňučadlo, než vlci, kterým někdo utrhnul končetinu a že i to jsem zažil. Usmál jsem se, i když to šlo ztěžka. "Chceš si odpočinout?" zeptal jsem se ještě, protože to vypadalo, že je zase unavená.

No paráda, pomyslel jsem, když sem ucítil, jak se jí podlamují nohy. Snažil jsem se jí alespoň přidržet, aby nepadla tak rychle. "Sisi," řekl jsem a pozoroval jí. Co mám dělat? pomyslel jsem zmateně. Podíval jsem se na jezero a napadlo mě, že bych jí mohl trochu osvěžit vodou. Třeba by to pomohlo. Třeba... "Moc se tomu poddáváš," řekl jsem konejšivým hlasem, i když utěšovat jí - zase - bylo to poslední co bych si přál. Chytil jsem jí za kožich a snažil si jí vyhodit na záda. Což jsem měl poměrně nacvičené, takže pár mrštných pohybů a byl jsem schopný ji dotáhnout k vodě. Položil jsem jí hlavou k břehu a packou jsem jí trochu ošplouch. Studená voda by jí měla udělat dobře. Nechtěl jsem se omluvit za to co jsem řekl, vážně nechtěl. "Promiň, přehnal jsem to," řekl jsem přesto, i když jsem si za svým slovem stál. "Víš, že tě mám rád," řekl jsem pak a posadil se k ní, svěsil hlavu a jemně do ní šťouchl. "Notak," dodal jsem a doufal, že jí ten "šok" přejde.

Povzdechl jsem a zase slyšel Sisi, jak se nejprve omlouvá, i když vážně nevím za co a pak jak zas fňuká. Stačilo jen poslouchat její přerývavý dech, který byl tak typický u slz. Slyšel bych ho snad přes célé území. Přece nenecháš slečnu brečet? řekl jsem si a zvedl se. Povzdechl jsem. "Baví tě to?" zeptal jsem se a když se zastavila, zastavil jsem taky, i když jsem byl daleko od ní. "Co pár kroků to brečíš, to tě to baví?" řekl jsem otráveně a došel kus k ní zas. "Jako já už nevím co mám dělat, chceš litovat? Mám si tady sednou a říkat "malá Sisi, to bude dobrý, jsi na tom zle, chudinko," řekl jsem trochu ironicky a došel až k ní. "Jakto, že tě dokáže rozházet každá maličkost? Tobě to nevadí? Kuli všemu brečet?" jel jsem do ní, protože mě to unavovalo. "Nemáš rodinu? Najdi si jinou! Nemáš partnera? Najdi si jiného! Nemáš domov? Udělej si ho!" řekl jsem rázně a posadil se před ní. "Mám pocit, že i kdybych se rozkrájel, ty stejně za 5 minut začneš brečet," znovu jsem povzdechl. "Hlavně teď neříkej, že odejdeš, jen bys před vším utíkala a ty moc dobře víš, že mám pravdu," řekl jsem rázně, ale přesto se k ní naklonil a položil jí hlavu na záda, při čemž jsem jí jakoby objal. Byl jsem z ní celý smutný, vážně jsem nevěděl jak jí pomoc.

<<< Sněžné Tesáky

Pokračoval jsem mlčky v chůzi. "No jak myslíš," řekl jsem jen a šel dál. po chvíli se před námi ukázalo nádherné jezero. Rozklusal jsem se k němu a začal hltavě pít. Měl jsem ukrutnou žízeň. Posadil jsem se k břehu a stále si držel odstup od Sisi, nějak mě uplně přešla veselá nálada. Seděl jsem jak pecka a koukal na hladinu. Pak jsem sebou plácl na bok a povzdechl. Bylo mi divně, tak nějak jinak. Nevím proč, byl jsem trochu náladový a tohle přišlo tak najednou. Přivřel jsem oči a poslouchal to ticho.

Když Sisi doklusala na mojí úroveň, zeptala se, proč jsem tak reagoval. "Ne, nech to být," řekl jsem jen a snad dost jasně naznačil, že to téma už nehodlám rozebírat. "Tak zkusíme to Wolf lake a pak kdyžtak uvidíme," navrhl jsem. "Myslím, že mě budeš muset vést," řekl jsem a pohodil ocase. "Ani jsem s nezeptal, jestli nechceš jít za bratrem, nebo za někým?" řekl jsem po chvíli s držel si trochu odstup.

>>> Wolf Lake

Ráno už vlilo i do hor mnoho světla a tak bylo dobře vidět na cestu. Celou dobu jsem si něco mrmlal a když mě Sisi okřikla, prudce jsem zastavil a ohlédl se na ní. "No né, slečinka se ozvala," řekl jsem jakoby nic a pohodil ocasem. "Co, nemám tě snést?" zazubil jsem se a čekal na ní, než mě dojde, když konečně přišla až ke mně, tak jsem se pomalu rozešel. "Moc to tu ještě neznám, kde je to nejlepší na koupání?" zeptal jsem se a rozhlížel po kraji.

Přikývl jsem k Sisi a podíval se zpět na okolí. Když řekla, že je to tu nádherné a romantické, trochu jsem se zarazil. Romantické? pomyslel jsem. Nic takového jsem nikdy nezažil. Všechno spojené s tím divným stavem co vlci prožívají a říkají mu láska. Nerozuměl jsem tomu. Co je romantické? Proč? Co mám dělat? zpanikařil jsem trochu a nervózně přešlápl. Když souhlasila s odchodem, tak jsem vystřelil, jako kdyby do mě bodla včela. "Tak jdeme," řekl jsem a na její poslední slova nereagoval. Musel jsem pořád přemýšlet nad tím, že v téhle oblasti nejsem vůbec zběhlý a tohle není nic pro mě. Svižně jsem vykročil dolů a úplně zapomněl na to, že je tu i Sisi, která není moc přítel s rychlou chůzí.

I když od Sisi žádná nabídka nepřišla, přesto jsem jí pustil a sedl si vedle ní. "Rád ti dám do těla," zasmál jsem se. Pak jsem koukl po okolí jak vychází slunce. "Není to nádhera?" řekl jsem a byl fascinovaný výhledem. Tím, jak na krajinu dopadají první paprsky a vše zalévá světlo. "No, co se jít kouknout k vodě, vypadá to na hezký den," řekl jsem a pohodil ocasem. Když řekla, že jsem skvělý, tak jsem se jen usmál. "Ani nevím jaký jsem, tohle jsem nikdy nedělal," přiznal jsem se, takovýto druh zábavy jsem opravdu neznal, nevím, kde se to ve mě vzalo.

Začal jsem se smát a sledoval Sisi jakoby zpod sebe. Hlavu jsem svěsil, takže ona viděl můj zadek, roztažené nohy a mezi nimi se za hrudníkem vytasila moje hlava. Byl jsem rád, že se rozhodla pro "boj" a ne pro ještě větší pláč. Ihned mi to vrátila, ale to jsem se nedal. "Jen počkej!" štěkl jsem po ní a skočil jí po zadku, takže jsem jí svalil půlku těla na zem. Byla podemnou taková maličká, takže jsem se ihned zvedl a než cokoliv stihla udělat, stál jsem nad ní a zavrčel. "Tak ty takhle na Angela jo!" řekl jsme výhružně a mohl vypadat i trochu zle. Pak jsem do ní ještě strčil, aby spadla na záda. Nadzdvihl jsem se a předníma tlapkama jsem jí začal jezdit po břiše a šimrat. "Zažiješ peklo!" vyhrožoval jsem a dál jí lechtal.

Byl jsem rád, že souhlasila, ale když jsem slyšel zas jak pofňukává, tak jsem se líně převalil na druhou stranu a jako první mě bouchly do očí její tlapky s černými drápky, zvedl jsem oči výš a uviděl její přívěšek. Takový pidi srdce a 3 obří pírka. Když jsem viděl jak fňuká, už jsem neměl chuť jí jakkoliv uklidňovat. Ať už brečela kuli čemukoliv. Zvedl jsem se a udělal pár kroků od ní. Předklonil jsem se a ze široka roztáhl zadní nohy. "Braň se!" štěkl jsem a začal hrabat do země, čímžto jsem já zasypal směskou písku, kamínků, trávy atd. No prostě to co bylo na ní se v malém množství rozprsklo na její maličkosti.

Jen jsem se ušklíbl. "A myslíš, že když si nedokážeš ani říct o nic, že ukážeš opak? Jen strach z druhých, že by se mohl zlobit," řekl jsem trochu rozzlobeně. "Když si neřekneš jestli je ti zima, nebo máš hlad, nebo jsi unavená, nebo se ti jen něco nelíbí, tak budeš akorát znevýhodněná ty, vždycky nemusí být všechno jak chce ten druhý. Doufám, že si o mně nemyslíš, že bych se na tebe zlobil, kdybych kuli tobě musel jít pomaleji nebo tak podobně?" řekl jsem Sisi, protože tohle mě vážně štvalo. Povzdechl jsem a svalil se na bok zády k ní. Povzdechl jsem a přivřel oči. Doufal jsem, že si to nechá projít hlavou.

Mlčel jsem. Došel jsem k okraji a mlčel. Posadil jsem se a pak mi to stejně nedalo. "Když nemůžeš, proč prostě neřekneš?" zeptal jsem se a rozhlížel se po kraji. Všiml jsem si, že se začalo vyjasňovat. Konečně by už zítra mohlo být hezky. pomyslel jsem a uviděl několik hvězd, které se rozhodly vylézt zpoza mraků. "Myslím, že by se mohlo konečně udělat líp, kouknu, už jsou vidět i hvězdy sem tam," řekl jsem a lehl si za záda. "Není to nádhera?" dodal jsem pozorujíc tu krásu.