Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Fšeci 2

Vlk odpověděl a ukázal, že má další rostlinu. Kuriózní. Čekal tu, než někdo přijde a ukáže všem okolo, co má za znalosti? Ne že by se zlobila. Jen se posadila, když začal šedivák zase mumlat a ukazovat jisté tmavé vlčici, jenže ta šedivá se sovou na šátku znovu tlumočila, co říkal. Skutečně asi byla jeho tlumočnici, že?
,,Stromzitka? Je dobře, že to po něm někdo opakuje, jeden by to pořádně neslyšel," frkla si a procpala skrz chuml vlků hlavu, aby se podívala. Během toho nejspíš i narazila čelistí do druhé, hnědé vlčice. ,,Zajímavé. A vypadá to, že to zajímá všechny," ušklíbla se na hnědou. A brzy na to už bylo to potrefené trio na odchodu.
,,No, mi tu asi už nic nezbývá, že?" podotkla a oči jí sjely na lesbické duo nedaleko a tu další, hnědou vlčici. Fakt jich tu bylo moc. ,,No, tak si užijte asi cokoliv, co na vás čeká," houkla na tu zrzku, stříbrnou a hnědou vlčici, co předtím na tu zrzavou tak zaraženě zírala. ,,Jo a... Citra na tebe vyjeveně koukala, asi bys ji měla pak najít," odfrkla si pobaveně a už e rozešla pryč. Směrem do portálu - třeba krátko ocasku ještě najde.

>> Mlžné pláně

Zinek, Nyctea

Pampeliška. Sigma společenstva. Vypadala zmateně. Šokovaně. Sigma, kterou si nepamatovala. Nebo to možná bylo tím, že si nepamatovala nic. A že vypadala jinak? To byly taky novinky. Jak vypadala předtím? Sotva nad tím začala uvažovat, přepadla ji migréna. ,,Artume," odpověděla opatrně. Všímala si trendu. Vždy, když myslela na minulost, hlava ji začala bolet. Že by prokletí od bohů? Potřebovala o nich zjistit víc.
,,Hodně štěstí i tobě," pokývnula mu a sledovala, jak odchází. A huh? Její společnice? Rozhlédla se a zjistila, že je Citra pryč. K odchodu? Ale to by musela projít okolo nich, ne? Leda by propadla tím portálem. Jak ji a její zvědavost znala, bylo to poměrně možné... No, co se dalo dělat. Její zvědavost ale zaujal vyřvávající šedivák a šedá vlčice, co následně nahlas zopakovala slova, co ten šedivý vlk najednou začal prostě... mumlat. Hmm? Violka pichlavá? No, to se hodilo. Hlavně, jestli blokovala magie. Sežraná nebo ve vývaru? To by se hodilo... a tak, aniž by na to nějak myslela, se sklonila k nejbližší rostlině, urvala jí okvětní lístky a prostě je nomnula. A hned se jí ulevilo, jak přestala neustálé šumění ve svých uších slyšet. Dlouze si oddechla a pár kytek natrhala, i když jí okamžitě začaly krvácet pysky a prostě si je díky trnům zamotala do srsti. Ještě chvilku sečkala, jestli z té skupiny nevypadne třeba ještě něco zajímavého.
,,Taky by mě zajímalo, jestli znáte ještě něco!" štěkla k nim a zazubila se, což s vlastní krví na zubech nejspíš vypadalo zajímavě.

Citra, Pampeliška

Držela se bokem a jen pohledem občas přejela obecenstvo, co se tu nastřádalo. Když se k ní Citra vrátila, všímala si jejích pohledů na zrzavou srnku. Jo, Artume napadlo, co si asi myslí. ,,Jestli se na to chceš ptát, tohle není ta, kterou jsem předtím potkala," podotkla k ní a pak se rozhodla, že by bylo nejlepší se zdekovat. Ale... to už se tu objevil další vlk a docela brzy zamířil k ní. Zmateně, ale zvědavě se na něj podívala. Vážně, bylo tu tolik vlků... bylo to příšerné. Kývla na Citřina slova, vlastně ji ani pořádně neslyšela, jak hypnotizovala toho šedo-hnědého vlka.
,,Zdravím..." pronesla opatrně a že se Citra právě skulila portálem jí absolutně uniklo. Byla úplně fixovaná na tohohle. Odkud ho znala? Odkud?! ,,Obávám se, že si nepamatuju, jestli se známe," přiznala. Ale tak nějak z něj měla ten pocit, že je chaosan. Proč jinak by k ní přistoupil takhle bez jakéhokoliv studu?

// 1) Potkej tři členy své smečky a popovídej si s nimi (za předpokladu neaktivity jsou k dispozici NPC)

Citra, Stray, Peisia, Iona, okrajově ostatní

>> Nejvyšší hora

Artume na ni chvilku zírala a zjevně se rozmýšlela, jestli by měla tu vlčici prostě plácnout po ksichtě, zakousnout ji, protože s tímhle stejně všechny vlčata ztratí a pojdou, a nebo se prostě smát tomu, jak schopná a neschopná naráz byla. Možná mohla udělat i všechno naráz, ne? Střihla ušima, chvilku na ni vejrala a pak si povzdechla. Jo. Tahle vlčice... rozhodně byla něco. K tomu všemu se jí ještě vrátil hlas a Artume si na krátko přikryla tlapkami uši, protože věděla, že Citra teď bude nadšeně pištět a rozhodně se na to necítila. Podívejme, dokonce ji i ignorovala, citronka jedna! A tak přišel další povzdech, protočení očima a rozešla se směrem vpřed - tam, kam mířily už od prvního ostrova.
Tahle louka... vypadala obsazeně. Bylo tu hodně vlků a všichni se tak nějak drželi v okolí šedavé vlčice. Co ale Artume překvapilo, byla vlčice s ocasem okolo krku. Zamyšleně se podívala po Citře a pak se zachechtala: ,,Koukej, našla jsem zbytek tvého ocasu!" a poukázala na vlčici s rýmičkou. ,,Hej, ty! Jo, ty s tím ocasem! Komu jsi ho ukradla?!" zavolala na vlčici, ale stačilo se na ni zadívat o chvilku déle a už tak nějak cítila... pocit respektu. Hm? Znala ji? Neznala ji? Něco jí na ní nesedělo. Co byla tahle vlčice zač?
Rozešla se však konečně směrem k šedavé vlčici a pohled jí zavadil i o vlčice, co přišly blíž - a taky vlka. Páni, těch tu bylo! ,,Hm? Hej, Citro? Ta zrzka nemá ocas jak ty?" prohodila ke své společnici. Samozřejmě taky nadšeně poslouchala, co ty dvě říkají, protože si hned stříbřitou zapsala jako člena zlaté smečky a to ji donutilo nad ní ohrnout nos. A taky byla vysoká. Všichni byli vysocí. Kde braly ty geny, k sakru?! Alespoň že ten šedý a ta vlčice s ocasem kolem krku nevypadali kdo ví jak vysoce. Ech. Štěstí!
,,Rumněnka vlčí? Vypadá spíš jako Rumněnka opadaná," okomentovala, když viděla, jak ta podivná, hubená vlčice skrývá kvítek, který byl skoro tak mrtvý jako ona samotná. Přišlo jí to vtipné. Ani ona, která už by dle všech teorií měla být mrtvá - a bez zásahu bohů by byla -, byla jednoduše... na pohled lepší? Nelezlo jí každé žebro a nezdálo se, že se převrátí do sněhu a zdechne. Pěkně komicky s jazykem vyplazeným a očima do takových docela tlustých x.
,,Novinky? Jaký novinky?" ptala se jí zmateně. ,,Eugh, jak říkala tahle... stříbřenka," mávla tlapkou směrem po Ioně, která si tu postávala a zmiňovala bouři na severu. ,,Přes ostrovy se prohnala taková vánice, ale vypadá to, že se už uklidnila. Alespoň jsme nic nepotkaly," podotkla a vlastně netušila, proč že to té vlčici vůbec říká. Jakoby ji něco prostě podporovalo v tom, aby jí za znalost kytky něco řekla. A nebo to prostě byla nějaká poslední milost k vlčici, která za dalšími humny klekne a už se nerozejde. Jojo. Docela dost možná.
Když tak ale viděla všechny tady okolo, nemohl si pomoct, ale žárlit. Proč k sakru všichni vypadali tak dobře a vypaseně? Zdálo se, že se baví, že ví, kam jdou a mají jasný cíl. Svůj cíl. Odfrkla si. A stejně všichni skončí ve stejné zemi a zalijou a pohnojí se jima kytky. Do toho všeho ji téměř ohlušovalo, jak všem tepala tělem krev. Bylo vidět, jak jí uši škubou do stran a uvnitř se hroutila jako domeček z karet. Ne. Tohle příjemné nebylo. K sakru... K sakru! Ale byla tu Citra a Artume... netušila kam jinam jít. Co jiného dělat. A jak by taky mohla? Nevěděla a neznala nic. Jen jak chutná krev a smrt.
Ani nic moc neřekla a odklidila se dál od té sešlosti okolo Konvalinka a s přivřenýma očima celé to dění pozorovala. Byl tohle důvod, proč cítila uvnitř takový... nepříjemný pocit? Protože pokaždé, když byla vržena mezi hromadu vlků, jednoduše ji bolela hlava, jakoby se snad měla rozskočit? Cítila je, všechny. Bušící srdce, viděla jejich úsměvy i záškuby očí, jak mluvili o něčem nepříjemném. Cítila se jako bůh. Vševidoucí, vševědoucí. Už jen stačilo cítit nitky jejich životů mezi drápky a mít tu možnost je ukončit tak, jak se zrovna rozhodla. Ale ne, tohle nebyla pohádka - a bylo by to vůbec tak pohádkové, jak si představovala? Těžko říct... těžko říct.
Věděla však, že stačila chvilka a už se ze srazu roztodivných vlků chtěla vytratit. Jen netušila kam. Kam by teď měla směřovat své kroky? Bezcílně bloudit a někoho, něco hledat? Prostě se rozběhnout nějakým směrem a nezastavit, než na něco narazí? Citra se od ní tady nejspíš odpojí a půjde pryč. Vždyť tu měla tolik vlků, kterých se mohla vyptávat na otázky! Co jiného by dělala než to, že by si je všechny hezky svolala k sobě a až do jejich smrti se jich vyptávala? Chudáci by vyhladověli - a Citra taky - než by konečně zklapla. Bude jí chybět Citřino věčné vyptávání a hloupé dotazy.
Pár z těch vlků tady vypadalo, že by možná mohli být i zajímavou společností. Tamhle ta hnědá měla zajímavou jizvu, na kterou by se jí ráda vyptala. Ten s tou černou nohou byl taky zjizvený, ale ne příliš - to znamenalo, že se umí rvát, ne? Jizvy byly součástí... no, života. Pak tu byla ta s tím ocasem okolo krku. Ta se taky zdála být docela schopná. Vždyť kde jinde by vzala ocas jako ozdobu než že by ho někomu urvala? Urvala už někdy Artume někomu ocas? To nejspíš je tak z živého vlka nešlo, co? Potřeboval by na to být po smrti. Chm.
Pokud to doteď neudělala, nyní měla alespoň nějakou výzvu do budoucna, kterou hodlala splnit.

// 3) Najdi léčivou rostlinu, kterou zachoval a pohřbil sníh (osud)

Po chvilce, kdy byla prostě jen schoulená v klubku, se jí nakonec veškerou tou únavou podařilo na chvíli usnout. Ze snů ji víceméně probudilo takové podivné bzučení nebo zurčení, jakoby snad někde začal téct potůček. Zvláštní... moc zvláštní. Jenže to už ji pak z napůl spícího módu probral dotek a Artume se oklepala a zvedla hlavu. A koho to neviděla! No, to byla přeci Citra! Huh? Citra to byla? A co tu... dělá?
,,Citro? Volala jsem na tebe a tys nepřišla," podotkla a pak si dlouze zívla, než se z příjemného a vyhřátého klubka chuděra začala zase tahat na nohy. Prve se protáhla, ale šok ze zimy ji docela rychle probral. Tohle od tebe, Citro, bylo vážně necitlivé.
,,Pořád si hraješ na rybu? No to je hrůza.. takže.. myslím, že už budeme tam, kde jsem ti předtím ukazovala, že se tam dostaneme, když to celé obejdeme. A pak... no, pak se můžeš rozhodnout, co pak, protože jsi se mnou za dnešek zdolala celé ostrovy a upřímně si zasloužíš taky trošku spát," přidala si Artume a už si to mašírovala na červenou louku.

>> Červená louka

>> Katakomby

Artume se pořád rozhlížela, jestli náhodou Citru nevidí, jak vychází z katakomb, ale brzy tam už díky tmě ani nedohlédla. Dlouze si povzdechla a přesunula se k hoře, u které jí slíbila, že bude čekat. Taky tu neplánovala být kdo ví jak dlouho, ale chtěla alespoň Citře ukázat, že se na ni vážně nevykašlala a že umí dodržet slovo. Najednou to bez ní bylo nějak... tiché. A nezajímavé. A tak se Artume schoulila u nějakého sněhem zapadaného křáčí a na chvilku zavřela oči.
Byla zima a spát na sněhu bylo docela hloupé, ale co jiného mohla dělat? Jít ji hledat a možná u toho zabloudit? No tak to ani omylem. Radši si tu lehne a bude ležet, než dokud se srnečka neukáže - a pak jí pěkně vyčiní, že se ztratila. Nebyla však moc naštvaná, spíš... měl takové roztodivné pocity. Říkala jí, že se může lehko ztratit. Do toho tunelu předtím ji nechtěla pustit! A pak najednou tunel a co? Ta vlčice do něj zahučí a zmizí. K sakru, Citro! Vážně, kdo tě tohle učil?!

>> Rokle

Citra dělala zvuky jako kapr - tedy čtěte, žádné. A Artume se na ni zmateně dívala. Huh? Takže... dělají pantomimu? Taky párkrát otevřela tlamičku, aby na Citru zakaprovala a snažila se pochopit, zda to něco dělá a nebo ne. Proč kaprujeme, Citro? Proč si tichá, Citro? Copak se ti něco stalo, Citro? Chudinko! Ale pak jí to došlo.
,,Hah! To je ten tvůj lektvar, co? Já ti říkala, že to pít nebudu. Vidíš! Jaký to je nemoct furt mluvit? Asi docela hrozný, viď? Ty mluvíš ráda," ušklíbla se Artume a už si to s Citrou valila k jakési díře ve strašně rokle. Hmm? A co bylo toto? Artume ještě chvíli šla vedle Citry, než se jí vlčice dočista ztratila. Huh? Kde je? Kam šla? hej, srnko! Snrkooo!!
,,Citroooo!" zavolala a její hlas se rozlehl tichem katakomb. To bylo ale hloupé, však Citra jí těžko odpoví, no ne? ,,Citroooo!! Jsi tuuuu?" a nic. Odpovědí jí byla jen ozvěna jejích slov. Povzdechla si a nějakou dobu stála na místě. Nakonec se však otočila a rozešla se pryč, protože hledat srnku v temných chodbách katakomb bylo stupidní. Nenašla by ji a jen by se ztratilo.
,,CITROO, BUDU U TÉ VYSOKÉ HORYY!"

>> Nejvyšší hora

>> Ostříží zrak

Bacha, tahle čivava dokáže i víc než jen okousat kotníčky. Umí zranit city a zjevně i otrávit, jak se už stihla Citra naučit. No a tady si teď trochu pohrajeme s časem, protože řekněme, že Citra řekla všechny ty následující věci a lektvar vypila až potom. Čistě teda proto, že jinak by to nedávalo smysl, žejo.
,,...oh. Zvláštní?" pronesla a zamyšleně si Citru přejela pohledem, jakoby si nebyla jistá, co si o celé situaci myslet. Takže... to se smělo? Nějak se to smělo? A nepovažoval to ten druhý otec za podvádění? Vždyť si pořád museli skočit... ne?
,,Ne, jde o to, že by ses pak taky divila, protože jsi to nikdy předtím neviděla..." Artume si povzdechla. Tahle vlčice myslela tak moc, že... no, občas ztrácela ponětí o tom, kde vůbec konverzace začala. A chudák Artume ho pak ztrácela s ní. Pak přišlo na pití lektvaru a chaosanka tiše Citru sledovala, jestli jí snad nezačnou vyskakovat oči z důlků nebo tak něco.

>> Katakomby

>> Les alf

,,Já?! Já se nebojím ničeho! A nikoho!" vystrčila hrudník, aby ukázala, jak je hrdá a nebojí se zvětšit - vyprsením. Jen pojďte, všichni vlci ostrovů, ona vás zcela pokoří! Teda... za chviličku určitě. ,,No, cizí možná nejsi a i když toho o tobě vím... asi víc než o komkoliv dalším, ten Wu pořád cizí je," osvětlila Citře jednoduše, protože Citra zjevně absolutně nechápala, která bije. Tak, Citro. Už tomu rozumíš.. viď?
,,Takže... se na tebe tvoje máma vykašlala? Nebo zemřela? Nebo tak něco?" ptala se mírně zmateně Artume, která rozhodně o náhradní matce nikdy neslyšela. Od koho asi? V jejím světě možná byly dovolené nějaké románky mezi vlky stejného pohlaví, ale rozhodně nevěřila, že by snad šlo získat s takovým vlkem i partnerský status. Hele, potřebovala se jen poučit, aspoň nebyla homofóbní jak Einarovci.
,,Celá moje rodina, ale nikdo jiný," odpověděla jí.

>> Rokle

>> Furijské hory

A Citra lektvar skutečně vyvolala. Huh. Takže ono to fungovalo? Zajímavé. Velice zajímavé. A hned v další moment se chudák Artume naježila jak štětka, protože jí to Citra chtěla strkat na pití. No pardon?? Copak byla nějaký magický odpaďák? ,,Jestli chceš na někom zkoušet náhodné lektvary, zkus si to na sobě, děkuju pěkně," zabručela nespokojeně. ,,Jestli tě to nezabije, dám si klidně příště taky, ale brát si od cizích nějaký náhodný věci a pak se nechat otrávit je snad v centru každého příběhu pro vlčata. Nebo snad ne?" A to už se Citra takhle otrávila na ní.
,,Biologická máma, huh? Jaký je rozdíl mezi biologickou a normální mámou?" byla by nadzvedla obočí, kdyby nějaké měla. A ano, jistě že jí to přišlo divné. V jejím světě byl jen střední a dlouhý ocas, žádné krátké něco, jako měla tady Citra. Nemohla s tím ani vyjadřovat emoce! ,,Představ si, kdybych měla o půlku kratší uši. Taky by tě to nezaujalo?"

>> Ostříží zrak

>> Němé údolí

Citra vypadala, že si jejich procházku alespoň trochu užívá. To Artume sice nijak nepotěšilo (spíš to vnímala neutrálně), ale uznala, že to cítí stejně. Ano. Bylo fajn jen tak nebloudit kdo ví kde a trochu se spolehnout na svou společnost. ,,Hm? No tak ukaž." Vlastně ji moc nezajímalo, co jí Citra chce ukázat, ale vypadala z toho tak natěšeně, že ji bylo těžké odmítnout. I proto se Artume jednoduše posadila a sledovala Citřiny snahy o vytvoření sněhové vločky. Ta se však brzy zase rozprskla a Artume jen "zatleskala", aby jí ukázala, jak moc si její ukázky cení. Jen teda škoda, že vlčí tlapičky moc zvuku nevydávaly.
,,No do toho, jen ukazuj," pobídla Citru a mávla ocasem. Vlastně... pořád ocasem mávala a něco s ním dělala, ale co Citřin ocas? Měla takový drobný, krátký chvostík a pořádně s ním nejspíš nemohla hnout.
,,Jak se vůbec stane, že se narodíš s tak krátkým ohonem? Bylo to u vás doma tak neskutečně obvyklé?" ptala se, zatímco pokračovaly vpřed.

>> Les alf

>> Severní hory

Artume si jen odfrkla - a nadále se k tomuto tématu nevracela. Zdálo se jí to stupidní, snažit se něco vysvětlit srnce, co pořádně ani netušila, co je ta vlčice před ní zač. Vždyť se na ni podívej Citro - nepřišla ti jako zlá a bezcitná bestie? Chaosanka, která si jednou zaslouží rozlévat smrt? Ne? Vážně ne? A už ses podívala pořádně zblízka? Stoprocentně?
,,Tak proč jsi s ním v tom případě nezůstala a šla jsi za mnou?" optala se jí tmavá vlčice a jen mávla ocasem, aby podtrhla svou nespokojenost. Pokud si teď bude stěžovat celou cestu, tak Artume jednoduše tu její tlamičku zavře. Netušila jak, ale nějak si poradí. Třeba kolem ní obtočí nějaký kořen co vyrve ze země. Nic jiného nebylo dost flexibilní na to, aby se to nechalo otočit kolem tlamy a neprasklo.
,,Co sis to od něj vůbec vzala?"

>> Furijské hory

>> Irisin ráj

,,Možná ne pro někoho, od koho nikdo nic neočekává a může si dělat co chce. Jako ty. Já ale podobné štěstí nemám." Ale bylo to štěstí? Být svázaný očekáváním rodičů hned potom, co poprvé otevřete oči? Jeden by řekl, zda to nebylo spíše od narození, ovšem... to by si to musela pamatovat. Její staré já však nejspíš netrpělo, když cítila, k čemu ji táhne zvyk, spíš si uvědomovala, že zapadnout zpátky do starých kolejí bylo... jednoduché. Příjemné.
Ale to už si vlčka sedla a čekala, až to celé mezi Citrou a Wuem skončí. Ovšem, došla jí trpělivost a tak se rozloudala dál a i když šla docela pomalu, na Citru nepočkala. Ta ji nakonec stejně nejspíš dohnala. Chaosanka jí věnovala krátký pohled a už si tlapkala směrem vpřed. ,,Zase ho potkáš. Já ho už předtím potkala na opačné straně ostrovů, takže se tu nejspíš prostě potuluje kolem. A pro příště si můžeš rovnou připravit otázky a nebýt nepřipravená jako dneska. Ideální, ne?" I když samozřejmě neodcházela z Citřina zájmu, ale proto, že se prostě nudila a sedět na místě několik desítek minut, než se srnka vymáčkne, bylo docela utrpení.

>> Jezero

>> Jižní hory

,,Proč?" optala se Citry jednoduše. ,,Není svět náhodou o přežití nejsilnějších? O tom, že musíš dostát svému dědictví? Hnát se kupředu a nikdy nezpomalit?" optala se jí Artume jednoduše. ,,Co jiného může být cílem života?" Spálit na prach, postavit. Spálit na prach, postavit. Spálit na prach... a zahynout v něm.
,,Nejspíš. Je fajn vidět, že to i dělá něco jiného kromě toho že mě bolí hlava z přítomnosti dalších bytostí," odfrkla si. Už si na ten šum ve své hlavě zvykla. Protože Citra tu byla pořád a nevzdalovala se, stalo se to součástí hluku z okolí. Stejně jako křupot sněhu. Jak zvláštní. Citra se jednoduše dostala do jejího vnímání tak, že ji Artume vnímala jako přirozenou.
Zvedla k ní oči a chvilku se rozhodovala, co jí odpovědět, než jí ucho zdánlivě bez důvodu škublo jedním směrem. Citra nejspíš nic neslyšela a ani neviděla, ale Artume ano. A neomylně se blížila k tomu, co vyvolávalo další šum. Dvojice tak brzy dorazila k vlkovi s vozíčkem a hromadou, hromadou předmětů.
,,Citro, to je Wu, ten vlk o které jsem ti říkala," osvětlila konečně srnečce. ,,Nakup si, já počkám." A nebo si promluv. To na tebe stejně sedí víc.
Artume se posadila bokem a začala opečovávat svou pokousanou tlapku a věnovat se zírání na hvězdy. Nějak ji to nebe fascinovalo. Ano, skutečně, musí se na něj Citry zeptat. A nebo... by se mohla prostě vytratit. Po pár desítkách minut - a nelžete, že to Citře tak dlouho nezabralo - se jednoduše rozešla vpřed s očima na obloze.

>> Severní hory

>> Jižní hory

,,Máš pravdu, mohla bych začít ubližovat ostatním. Třeba tady mi po boku jde velký pytel krve," podotkla a podívala se na Citru. Hlásíš se dobrovolně, srnečko? Skutečně? Pokud si chudinko ublížíš, Artume velice ráda tvoji krev využije! A nebo ublíží tobě a pak ji využije. Vyber si.
A pak Citra provedla mlem a Artume se upřímně zaculila. No hele, jak si stěžuje. Copak se to nezdá, princezno? Je ta krev divná? No zjevně jí divná přišla. A Artume kráčela vpřed a jen si všímala, jak srnčin normální, rychlý krok zpomaluje. I ten její neskutečně zpomalený hlas jakoby spadl na polovic. Hmm? Co to je? Proč je najednou tak zpomalená? Mírně se zamračila a přejela druhou samici pohledem. Proč jsi tak divná? Že by to bylo tou její krví?
,,Začínají ti docházet nápady ke komunikaci, obryně?" optala se jí Artume, jakmile se začaly protahovat hnedle dalším pásek pohoří. Sakra, kdo je tak blbě umístil? A proč nešly prostě středem? Proč se táhly přes každé hory, co potkaly?! No, tady aspoň trochu výmluva byla, Artume se snažila najít dobrou vyhlídku, ale všude jim zavazely ve výhledu další hory.

>> Irisin ráj