Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Jezero Smrti

Zatímco Astrid se očividně zdejší místo vůbec nelíbilo, jak se zdálo, tak Echo byl trochu jiného názoru, k čemuž nakonec krémová jen nadzvedla obočí - inu bylo pravdou, že každý vlk mohl určitá místa vnímat odlišným způsobem, měla však za to, že minimálně v každém vlkovi by se objevil ten pocit, který by mu napověděl, že tohle místo nebude jedno z těch nejbezpečnějších... ale třeba se mýlila.
,,Však podívej se kolem sebe - celé tohle území jako kdyby bylo plné temnoty, alespoň tedy na mě to tak působí. Nevím čím to je přesně, ale nelíbí se mi to tu." pověděla mu zcela upřímně, věnujíce pohled té temné vody. Ne, v tomhle jezeře nebude trávit více času, než je třeba.
Nakonec se skutečně - i přes zvláštní, poněkud hustý les - dostala až dál, směrem k mostu, přes který bylo možné dostat se dál - dokonce měla i za to, že přes něj už kdysi předtím přecházela, ještě v dobách, kdy ani nebyla členkou Alateyské smečky. Bylo tomu tak? Možná ano, ale teď se rozhodla věnovat své myšlenky tomu, aby se dostala dál až za most, což se nakonec přeci jen podařilo, a dvojice vlků se nakonec nacházela v dalším lese - však ne na dlouho, jejich cesta totiž pokračovala dál.

//Luka

//Kvetoucí louka

Byla upřímně ráda, že k jeho návrhu nakonec přikývl právě i Echo. Sic bylo pravdou, že dále už území smečky nebylo, možná právě takový menší výlet za hranice by dvojici neuškodil - nebo minimálně krémové vlčici, která za poslední dobu neměla možnost se dostat dál než právě za tuto květinovou louku. Kdy naposledy se jí vůbec podařilo projít nějakou část ostrova? V tu chvíli si vzpomněla na tu onu situaci s tím vlkem, který vyprávěl o těch zvláštních květinách, o kterých Astrid doposud vůbec nic neznala - a kde se také prvně setkaka s Xanderem.
,,Ne, dále už ne." potvrdila jeho slova, než se zničehonic ve vlkovi probudilo jasné nadšení poté, co Astrid zmínila lov. Že by už dlouho nejedl? Nakonec se tedy nad jeho reakcí jen pousmála, nic více k tomu nedodávala a místo toho se věnovala cestě.
Tentokrát se jí však poprvé za tento výlet stalo, že narazila na místo, kam ještě předtím své tlapky nepoložila - šlo o jakési jezero, kolem kterého panovala nezvykle zvláštní atmosféra, která se Astrid ani trošku nelíbila. ,,Byl jsi už někdy u tohoto jezera?" optala se po dlouhém tichu Echa nejen proto, aby alespoň trošku rozvedla tuto konverzaci, ale aby sama zjistila, jestli to tu náhodou neznal. ,,Půjdeme dál, radši bych se tady dlouho nezdržovala." dodala ještě nakonec radši, a s rychlejším tempem pokračovala dál.

//Les u mostu

//Tajga

Nebylo divu, že bylo pro vlka překvapením, že část těchto lesů ve skutečnosti ještě patřila smečce, ačkoliv pravdou bylo, že rozhodně ne většina. ,,Naše smečka leží z největší části právě v těchto horách, zároveň však malou část tvoří i tento les." pověděla Echovi, přičemž se rozhlédla kokem sebe. Vskutku, co se této krajiny týkalo, neměla si na co stěžovat - v mnohém jí připomínala právě její domov, kde jako mladá vlčice vyrůstala. A musela vskutku uznat, bylo to rozhodně lepší než bloudit po neznámém území... a ještě ke všemu úplně sama.
Nakonec se tedy oba vlci dostali z lesa dál, a tentokrát na ně čekala rozlehlá louka plná bílého sněhu, bez sebemenšího náznaku toho, že by zde nyní rostly květiny. Bylo to trochu zvláštní uvědomit si, jak rychle čas utíkal - naposledy když zde stála tak si mohla ještě vzpomenout na to velké množství květin, které však teď tu nebyly.
Nakonec se tedy rozhlédla kolem sebe - a jak předpokládala, žádný náznak zrzavého kožichu tu nenašla. A i přesto že původně se dvojice vlků šla podívat až sem právě kvůli Einarovi, rozhodla se Astrid trochu jinak. ,,Co kdybychom vyrazili ještě trochu dál si protáhnout tlapky? Tam sice území smečky není, ale možná bude dobře se porozhlédnout dál." optala se mladého vlka, zatímco vyčkávala na jeho odpověď. ,,Třeba se nám podaří i něco ulovit." dodala nakonec jen ke svým slovům, než se rozhodla jít konečně pomalým krokem přes louku až k dalšímu místu.

//Jezero Smrti

//Alatey

Netrvalo dlouho a Astrid konečně poznávala území, ve které své tlapky už nějakou delší dobu nepoložila. Ne vždy si však uvědomovala, jak takový příjemný pocit dokázal utvořit vlčici klid v duši - procházet se po území její domova s větrem za zády a klidem, který se rozléhal po celé krajině bylo rozhodně jedno z jejích oblíbených činností. Ačkoliv tedy, teď bylo pravdou že nebyla úplně sama, neboť za sebou měla svůj malý ocásek v podobě mladého Echa, který teprve poznával, jak by mohl jeho budoucí domov vypadat. A možná to i bylo dobré - vždyť taková malička společnost by nikomu neuškodila. Třeba nakonec se i Astrid sama přesvědčí, že právě on si zaslouží být v jejich smečce.
,,Tady jsme v tajze, jedné z části území Alateyské smečky." pověděla směrem k Echovi, než se nakonec rozhlédla kolem sebe, aby zjistila, zda se náhodou Einar nezdržuje zde. Jenže ne - i přesto, že nepatrný pach zde cítit byl, pořád se jí nepodařilo ho nalézt, což ji rozhodně neuklidnilo. O to mnohem více by jí nyní uklidnila o tom, že je v pořádku - a možná tak tomu skutečně bylo - ale jediné, co mohla dělat bylo hledat a hlavně doufat.
Nakonec se tedy z ní dostalo pouhého povzdechu, než se nakonec rozhodla vydat dál, směrem ke květinové louce... sice možná ani tam nebude, ale kdoví.

//Kvetoucí louka

Skutečnosti, že vůdce smečky se stále nevrací si všiml i mladý Echo, který se nakonec po chvíli mlčenlivého ticha ozval. Skutečně, měl pravdu - už bylo načase se pohnout dál a ne jen tak vysedávat na místě a čekat, než se něco změní... tedy, pokud by se vůbec něco změnilo. I tak jí stále nedávalo smysl, kde se Einar tak mohl potulovat - Kde tak asi byl? A byl vůbec v pořádku? Ačkoliv si to nechtěla přiznat, druhý hlásek v její hlavě jí tak akorát přesvědčoval o tom, že začala mít o Einara obavy. Však, prozatím to nedala na sobě tolik dát - jediné, co tak jen v její klidné tváři změnilo, bylo pár nepatrných vrásek, které se u ní vytvořily.
,,Ano, měly bychom se porozhlédnout po něm." pověděla nakonec, neodpustila si však maličký povzdech, kterým dala částečně najevo, jak se cítí. Nakonec se však podívala po svém společníkovi, přemýšlejíce, co by tak mohli dělat - skutečně, možná právě takový výlet po okolí by vlkům neuškodil.
,,Půjdeme se podívat po okolí smečky, možná někde tu bude - případně se podíváme o trochu dál, když bude potřeba. Rovnou ti tak ukážu území smečky, co ty na to?" optala se Echa, dokud nevěnovala i pozornost právě i Mercerovi. ,,Pokud nechceš nemusíš s náma chodit." pravila mu jen krátce, než se nakonec rozhodla vstát ze svého místa, než se nakonec i oklepala. Einarovo pach zde necítila. Nakonec ale přeci jen se dostala do pohybu, a společně po boku Echa si to mířila směrem k Tajze, kam dlouho nezavítala.

//Tajga

,,Jistě, další místo pro schopné a věrné vlky by se našlo." prozradila Astrid Echovi s maličkým úšklebkem na tváři, dávajíce mu tak najevo, že pokud se u něj objeví jistý zájem o toto místo, třeba se i do smečky dostane. Dále toho mnohé nenamluvila, místo toho nechala oba dva vlky, ať se dostanou do konverzace více, zatímco ona se občasně rozhlížela kolem sebe - snažila se najít alespoň nějaký menší náznak zrzavého kožichu, který by se mohl k nim blížit, avšak prozatím neúspěšně. Přišlo jí to poněkud zvláštní, že se zde ještě neukázal, a čím více času ubylo, tím více se v krémové objevoval nepříjemný pocit, který jí rozhodně na klidu nepřidával. Kde asi tak byl? Inu, to nemohla říci nyní přesně - třeba ani nebyl nikde daleko, i tak stejně ale jí nepřišlo nejlepší zůstávat na tom samém místě celou věčnost, navíc když počasí v těchto dobách nebylo vůbec příznivé.
,,Pořád tu není-" oznámila po chvíli Astrid poněkud nespokojeně, zatímco netrpělivě švihla ocasem - tohle trvalo už dlouho. Inu, však moc jí toho nezbývalo, než jen zůstat ještě po boku mladého Echa, neboť samotného ho zde nechtěla nechávat... však, otázkou téže bylo, či stále vůbec pořád stál o místo v Alatey... to může zjistit.

Dále se nakonec slova krátce ujal Mercer, který se optal mladého vlka, co konkrétně ho přimělo k tomu vzdát se svého tuláckého života a jít hledat svoji novou rodinu právě zde do hor. Jak předpokládala, odpovídal poněkud podobnými slovy, jako když ho zde potkala práce s hnědavou vlčicí - byl zde proto, aby našel rodinu, kterou se Alatey snad i mohla stát, pokud by Einar došel k tomu názoru, že i pro Echa je zde místo.
,,Upřímně, dle toho, jak o té Namareyské smečce mluvíš, jsem opravdu ráda, že jsem se tomu vůdci stihla prozatím vyhnout velkým obloukem." neodpustila si tuto poznámku s mírným pousmáním nad tou skutečností, že dokonce vlk naplněn arogancí a dalšími podobnými vlastnostmi byl schopen vládnout další z vlčích smeček. Jak mohla asi jeho vláda vypadat? Upřímně, ani nevěděla, jestli chtěla vůbec znát odpověď na tuto otázku, možná že bylo lepší se něčím takovým nezatěžovat nějak dlouho. ,,Vskutku, pouště jsou... dost zajímavá místa." pověděla ještě nahlas, zamyšleně se dívajíce do země, mezitím co si v hlavě přehrávala moment, kdy se objevila právě na poušti... však už jen myšlenka na ten rozehřátý písek, do kterého musela pokládat své tlapky, v ní zmizela co nejrychleji.
,,Členů je tu celkem dost, řekla bych." pověděla směrem ke strakatému vlkovi, věnujíce mu následně svůj pohled. Pravdou bylo, že od té doby, co se uskutečnil právě smečkový lov, se v Alatey objevilo mnoho nových tváří - především takových, se kterými neměla tu možnost se dostat ještě do řeči, což doufala, že se jednoho dne znění.

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: 5
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: seznámila se s dalším členem smečky (Mercer)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Během lovu zaslechla vytí Lissandry, proto šla zkontrolovat hranice, kde potkala právě ji s Echem, který projevil svůj zájem o místo ve smečce. Po odchodu Liss se dala do řeči s Echem a Mercerem, který k nim přišel a prozatím všichni tři čekají na Einara.
Smečková minihra: -

//sure, za menší akci budu ráda!

Byla ráda za to, jak to Mercer bral - ačkoliv bylo pravdou, že Echo byl stále jen poněkud cizí vlk, který stál na území vlčí společnosti, třeba se i opravdu mohl stát členem této rodiny, jakožto vlk plný důvěrnosti a oddanosti. I tak, nechtěla dělat unáhlené závěry, v tomto ohledu jí přišlo vskutku lepší vyčkat si na Einara. S tím se podívala po tmavém vlkovi, Mercerovi, aby mohla jistit, kde se vůbec jejich Alfa nacházel - dle všechno nyní prozkoumával okolí samotný, bez jediné společnosti po jeho boku. ,,Dobře tedy." pověděla jednoduše s jasným přikývnutím hlavy. To tedy znamenalo, že neměli možnost se s ním nyní setkat - však to ničemu rozhodně nevadilo, neboť i přes tuto skutečnost Astrid nijak nevadilo vyčkat si na příchod rezavého se společností těchto dvou vlků. Navíc, s Mercerem se k její smůle ani pořádně nestihla seznámit, a občasný oční kontakt jen tak rozhodně nepostačil. Zároveň se i takto mohla dozvědět i něco více o mladém vlkovi - což se téže jistě hodilo, zvláště pokud chtěl do smečky. ,,Prozatím se budeme zdržovat tady poblíž, ať o nás potom Alfa ví." oznámila stručně především směrem k Echovi, nechtěla se totiž tolik pohybovat na dalších území, i proto stále seděla na svém místě, přemýšlejíce, jak posunout jejich konverzaci dále.

Nechala Echa rozloučit se s Lissandrou, než se nakonec přeci jen po chvíli hnědá vlčice vytratila z území smečky kamsi do dáli, vstříc její cestě do dalšího území. Díky tomu zůstala Astrid s mladým vlkem samotná, a ačkoliv se po očku na zvláštně zabarveného vlka dívala, věnovala svoji pozornost svým myšlenkám, kterých bylo v její hlavě opravdu spousty, zatímco co se ohlížela kolem sebe do krajiny. Z myšlenek ji vytrhla až postava, která se náhle objevila - již z dálky poznala, že šlo o vlka, kterého již předtím spatřila na Alateyském území, šlo o jednoho z vedoucího jedné skupiny při smečkovému lovu, to si pamatovala.
Při jeho krátkém pozdravu jednoduše kývla hlavou, nechávajíce alespoň maličký prostor mladému se jako první vyjádřit k jeho zájmu o místo v horské smečce. Je ať si řekne, proč tu je.
,,Osobně si myslím že by se mohl do smečky hodit, však bude potřebovat někoho, kdo mu pomůže se zlepšit ve svých schopnostech." pověděla sama za sebe. Ačkoliv ho znala teprve chvíli, měla za to, že by se mohl stát dobrým členem smečky, pokud by sám projevil, že má o to zájem - však, nejdříve museli jít za vůdcem. ,,Kde je vlastně Einar?" optala se pro svou jistotu Mercera, čekajíce na jeho odpověď.

Věnovala Echovi kratičký pohled, ve kterém si dovolila ukázat i milý, leč opravdu nepatrný úsměv - byla ráda, když i jiní vlci dokázali se chovat slušně nazpět, což se ukázalo, že tento vlk již zvládl.
Poté krémové neunikla skutečnost, že dvojice vlků se zmínila o jakési smečce sídlící v pouštích na těchto ostrovech - z pocitu písku který se dostával do jejich tlapek ji až zamrazilo, však zároveň si uvědomila, že vlastně nejspíše nenarazila na jen tak opuštěné území, nýbrž na další smečku. Měla pocit, že o ní již kdysi zaslechla jisté informace od jiných vlků, však nebyla si plně jistá - i proto v ní vzbudilo otázky, na které si přála znát odpovědi. ,,Na poušti? Mám pocit, že jsem již někdy o jedné pouštní smečce zaslechla, možná půjde o tu samou." pověděla prvně, majíce hlavu plnou myšlenek k té jedné společnosti. ,,Jak že se jmenuje, Namarey, či nějak tak?" s očividným zaujetím položila otázku především směrem k Lissandře, věnujíce jí krátký pohled. Namareyská smečka byla pro Astrid ještě stále neznámým místem, však ještě již dle předešlých slov vlků pochopila, že nešlo o místo, se kterým by chtěla mít co dočinění.
Dále se ke slovu dostala především Lissandra, která vypadala, že nebude mít v plánu se na těchto místech zdržovat zbytečně dlouho, místo toho však promlouvala k Echovi, aby mu dala tím najevo jakési rozloučení z její strany. ,,Ráda jsem vás poznala, Lissandro." pokývla hlavou, zatímco nechala dva vlky, než se společně rozloučí.

Slova se jako první ujala právě spíše vlčice, která se představila jakou Lissandra, aby tak osvětlila krémové, z jakého důvodu se nyní nacházeli zde v těchto místech - jednoduše si přišli především pro informace, dokonce i poté měla Astrid tu možnost dozvědět se, že mezi dvojicí se nacházel i jeden, který si hledal novou cestu, nový domov, a jeho tlapky do dovedly až právě zde, k Alateyské smečce.
,,Rozumím." vyřkla prvně, chvilku přemýšlejíce, co by tak měla povědět - neměla v plánu jim tu vyprávět vše možné, však jen jednoduše jim dodat pár informací, aby věděli, jak se vše mělo - a kdo ví, třeba i ona mohla téže zjistit něco nového.
,,Vskutku ano, máte pravdu, nyní se nacházíte na území Alateyské smečky, která sídlí v těchto horách. Jsme schopni nabídnout domov těm kteří ho hledají, však musí prokázat loajalitu nejen naší alfě, ale všem našim členům." pokračovala dále, zatímco věnovala vlkovi pohled - stále neměla tušení, či on by mohl být tím, kdo by se mohl stát jedním z členů jejich smečky, však přišlo ji dobré prohodit ještě pár slov, třeba by se takto mohla něco dalšího dozvědět.
,,Pokud jsi schopen učit se novým věcem a chceš být prospěšný, třeba své místo najdeš zde, Echo. Lovci se vždy hodí." pověděla nakonec krátce, čekajíce, jak se k tomuto vyjádří Echo. ,,Mimochodem, abych se vám představila, mé jméno je Astrid a těší mě." pokývla ke dvojici, aby i oni mohli zaslechnout její jméno - přec jen, bylo na místě projevit dobré vychování a slušnost k těm, kteří si to zasloužili.

Ačkoliv úkol jejich skupiny byl již dávno splněný, i tak nakonec ve své soustředěnosti nepolevila a nakonec se přidala k Cinder s Xanderem ke hlídání stáda, neboť bylo dobré pomoci i ostatním skupinám. Po chvíli zaslechla tmavě hnědou vlčici, která křikla směrem k ní že jde pomoci Xanderovi, který téže odběhl, proto jen jí věnovala jasné kýchnutí, zatímco se stále snažila hlídat ostatní soby. Naštěstí, jiným skupinkám nemusela dávat svoji pomocnou tlapku, to znamenalo, že žádné větší problémy se zde nenacházely, což bylo jen dobře. I tak ale raději pozorovala i své okolí, občasně i sledujíce společnici Vé, která do nynější nezasahovala tolik, jak by mohla. Že by ji už ten běh zmohl?
Po nějaké době stádo začalo mizet, však s ním přišlo i pár úlovků, které pochytaly ostatní vlci - všimla si, že skupina kterou vedl jeden z členů Alatey, tedy Mercer měla lov poněkud úspěšný. Než se ale stihla dostat k ostatním, aby se s vlky dostala do řeči, zaslechla z dálky vytí, které rozhodně nepatřilo ani jednomu z členů smečky, neboť všichni byli právě v území Alatey... tedy kromě Sierry, která byla nyní pryč. Kdo to tedy mohl být? ,,Půjdu se podívat k hranicím, někdo tam je." pověděla Vé, než se nakonec rychlým krokem dostala od všech vlků, aby mohla dojít až k hranicím, které nebyly zas tak daleko, stačilo vyjít směrem k hraničnímu pohoří. A nakonec i přec jen neznámého potkala v dálce - tedy, až když se zastavila na moment a hleděla na ně, zjistila že šlo o dvojici - vlčici zabarvenou do hnědých barev s rudým šátkem okolo hlavy a tmavého vlka, kteří stále čekali na svém místě. Těžko říci, z jakého důvodu zde byli. ,,Zdravím" začala, než se nakonec k nim přiblížila, aby na ně nemusela nijak více zvyšovat svůj hlas ,,očividně zde nejste jen tak. Proč jste přišli?"

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: 18
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Účast na smečkovém lovu
Krátké shrnutí (i rychlohry): Trávila čas s Vé a následně si odpočinula v úkrytu. Zapojila se do velkého smečkového lovu jako vůdce jedné skupiny, kam se připojil Xander, Cinder a Vé.
Smečková minihra:
Zúčastnit se velkého smečkového lovu
Nakreslit min. 2 členy smečky

poprosím za Astrid 50 kšm a jednu minci, děkuju!

Zapsáno