Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,Jistě, další místo pro schopné a věrné vlky by se našlo." prozradila Astrid Echovi s maličkým úšklebkem na tváři, dávajíce mu tak najevo, že pokud se u něj objeví jistý zájem o toto místo, třeba se i do smečky dostane. Dále toho mnohé nenamluvila, místo toho nechala oba dva vlky, ať se dostanou do konverzace více, zatímco ona se občasně rozhlížela kolem sebe - snažila se najít alespoň nějaký menší náznak zrzavého kožichu, který by se mohl k nim blížit, avšak prozatím neúspěšně. Přišlo jí to poněkud zvláštní, že se zde ještě neukázal, a čím více času ubylo, tím více se v krémové objevoval nepříjemný pocit, který jí rozhodně na klidu nepřidával. Kde asi tak byl? Inu, to nemohla říci nyní přesně - třeba ani nebyl nikde daleko, i tak stejně ale jí nepřišlo nejlepší zůstávat na tom samém místě celou věčnost, navíc když počasí v těchto dobách nebylo vůbec příznivé.
,,Pořád tu není-" oznámila po chvíli Astrid poněkud nespokojeně, zatímco netrpělivě švihla ocasem - tohle trvalo už dlouho. Inu, však moc jí toho nezbývalo, než jen zůstat ještě po boku mladého Echa, neboť samotného ho zde nechtěla nechávat... však, otázkou téže bylo, či stále vůbec pořád stál o místo v Alatey... to může zjistit.

Dále se nakonec slova krátce ujal Mercer, který se optal mladého vlka, co konkrétně ho přimělo k tomu vzdát se svého tuláckého života a jít hledat svoji novou rodinu právě zde do hor. Jak předpokládala, odpovídal poněkud podobnými slovy, jako když ho zde potkala práce s hnědavou vlčicí - byl zde proto, aby našel rodinu, kterou se Alatey snad i mohla stát, pokud by Einar došel k tomu názoru, že i pro Echa je zde místo.
,,Upřímně, dle toho, jak o té Namareyské smečce mluvíš, jsem opravdu ráda, že jsem se tomu vůdci stihla prozatím vyhnout velkým obloukem." neodpustila si tuto poznámku s mírným pousmáním nad tou skutečností, že dokonce vlk naplněn arogancí a dalšími podobnými vlastnostmi byl schopen vládnout další z vlčích smeček. Jak mohla asi jeho vláda vypadat? Upřímně, ani nevěděla, jestli chtěla vůbec znát odpověď na tuto otázku, možná že bylo lepší se něčím takovým nezatěžovat nějak dlouho. ,,Vskutku, pouště jsou... dost zajímavá místa." pověděla ještě nahlas, zamyšleně se dívajíce do země, mezitím co si v hlavě přehrávala moment, kdy se objevila právě na poušti... však už jen myšlenka na ten rozehřátý písek, do kterého musela pokládat své tlapky, v ní zmizela co nejrychleji.
,,Členů je tu celkem dost, řekla bych." pověděla směrem ke strakatému vlkovi, věnujíce mu následně svůj pohled. Pravdou bylo, že od té doby, co se uskutečnil právě smečkový lov, se v Alatey objevilo mnoho nových tváří - především takových, se kterými neměla tu možnost se dostat ještě do řeči, což doufala, že se jednoho dne znění.

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: 5
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: seznámila se s dalším členem smečky (Mercer)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Během lovu zaslechla vytí Lissandry, proto šla zkontrolovat hranice, kde potkala právě ji s Echem, který projevil svůj zájem o místo ve smečce. Po odchodu Liss se dala do řeči s Echem a Mercerem, který k nim přišel a prozatím všichni tři čekají na Einara.
Smečková minihra: -

//sure, za menší akci budu ráda!

Byla ráda za to, jak to Mercer bral - ačkoliv bylo pravdou, že Echo byl stále jen poněkud cizí vlk, který stál na území vlčí společnosti, třeba se i opravdu mohl stát členem této rodiny, jakožto vlk plný důvěrnosti a oddanosti. I tak, nechtěla dělat unáhlené závěry, v tomto ohledu jí přišlo vskutku lepší vyčkat si na Einara. S tím se podívala po tmavém vlkovi, Mercerovi, aby mohla jistit, kde se vůbec jejich Alfa nacházel - dle všechno nyní prozkoumával okolí samotný, bez jediné společnosti po jeho boku. ,,Dobře tedy." pověděla jednoduše s jasným přikývnutím hlavy. To tedy znamenalo, že neměli možnost se s ním nyní setkat - však to ničemu rozhodně nevadilo, neboť i přes tuto skutečnost Astrid nijak nevadilo vyčkat si na příchod rezavého se společností těchto dvou vlků. Navíc, s Mercerem se k její smůle ani pořádně nestihla seznámit, a občasný oční kontakt jen tak rozhodně nepostačil. Zároveň se i takto mohla dozvědět i něco více o mladém vlkovi - což se téže jistě hodilo, zvláště pokud chtěl do smečky. ,,Prozatím se budeme zdržovat tady poblíž, ať o nás potom Alfa ví." oznámila stručně především směrem k Echovi, nechtěla se totiž tolik pohybovat na dalších území, i proto stále seděla na svém místě, přemýšlejíce, jak posunout jejich konverzaci dále.

Nechala Echa rozloučit se s Lissandrou, než se nakonec přeci jen po chvíli hnědá vlčice vytratila z území smečky kamsi do dáli, vstříc její cestě do dalšího území. Díky tomu zůstala Astrid s mladým vlkem samotná, a ačkoliv se po očku na zvláštně zabarveného vlka dívala, věnovala svoji pozornost svým myšlenkám, kterých bylo v její hlavě opravdu spousty, zatímco co se ohlížela kolem sebe do krajiny. Z myšlenek ji vytrhla až postava, která se náhle objevila - již z dálky poznala, že šlo o vlka, kterého již předtím spatřila na Alateyském území, šlo o jednoho z vedoucího jedné skupiny při smečkovému lovu, to si pamatovala.
Při jeho krátkém pozdravu jednoduše kývla hlavou, nechávajíce alespoň maličký prostor mladému se jako první vyjádřit k jeho zájmu o místo v horské smečce. Je ať si řekne, proč tu je.
,,Osobně si myslím že by se mohl do smečky hodit, však bude potřebovat někoho, kdo mu pomůže se zlepšit ve svých schopnostech." pověděla sama za sebe. Ačkoliv ho znala teprve chvíli, měla za to, že by se mohl stát dobrým členem smečky, pokud by sám projevil, že má o to zájem - však, nejdříve museli jít za vůdcem. ,,Kde je vlastně Einar?" optala se pro svou jistotu Mercera, čekajíce na jeho odpověď.

Věnovala Echovi kratičký pohled, ve kterém si dovolila ukázat i milý, leč opravdu nepatrný úsměv - byla ráda, když i jiní vlci dokázali se chovat slušně nazpět, což se ukázalo, že tento vlk již zvládl.
Poté krémové neunikla skutečnost, že dvojice vlků se zmínila o jakési smečce sídlící v pouštích na těchto ostrovech - z pocitu písku který se dostával do jejich tlapek ji až zamrazilo, však zároveň si uvědomila, že vlastně nejspíše nenarazila na jen tak opuštěné území, nýbrž na další smečku. Měla pocit, že o ní již kdysi zaslechla jisté informace od jiných vlků, však nebyla si plně jistá - i proto v ní vzbudilo otázky, na které si přála znát odpovědi. ,,Na poušti? Mám pocit, že jsem již někdy o jedné pouštní smečce zaslechla, možná půjde o tu samou." pověděla prvně, majíce hlavu plnou myšlenek k té jedné společnosti. ,,Jak že se jmenuje, Namarey, či nějak tak?" s očividným zaujetím položila otázku především směrem k Lissandře, věnujíce jí krátký pohled. Namareyská smečka byla pro Astrid ještě stále neznámým místem, však ještě již dle předešlých slov vlků pochopila, že nešlo o místo, se kterým by chtěla mít co dočinění.
Dále se ke slovu dostala především Lissandra, která vypadala, že nebude mít v plánu se na těchto místech zdržovat zbytečně dlouho, místo toho však promlouvala k Echovi, aby mu dala tím najevo jakési rozloučení z její strany. ,,Ráda jsem vás poznala, Lissandro." pokývla hlavou, zatímco nechala dva vlky, než se společně rozloučí.

Slova se jako první ujala právě spíše vlčice, která se představila jakou Lissandra, aby tak osvětlila krémové, z jakého důvodu se nyní nacházeli zde v těchto místech - jednoduše si přišli především pro informace, dokonce i poté měla Astrid tu možnost dozvědět se, že mezi dvojicí se nacházel i jeden, který si hledal novou cestu, nový domov, a jeho tlapky do dovedly až právě zde, k Alateyské smečce.
,,Rozumím." vyřkla prvně, chvilku přemýšlejíce, co by tak měla povědět - neměla v plánu jim tu vyprávět vše možné, však jen jednoduše jim dodat pár informací, aby věděli, jak se vše mělo - a kdo ví, třeba i ona mohla téže zjistit něco nového.
,,Vskutku ano, máte pravdu, nyní se nacházíte na území Alateyské smečky, která sídlí v těchto horách. Jsme schopni nabídnout domov těm kteří ho hledají, však musí prokázat loajalitu nejen naší alfě, ale všem našim členům." pokračovala dále, zatímco věnovala vlkovi pohled - stále neměla tušení, či on by mohl být tím, kdo by se mohl stát jedním z členů jejich smečky, však přišlo ji dobré prohodit ještě pár slov, třeba by se takto mohla něco dalšího dozvědět.
,,Pokud jsi schopen učit se novým věcem a chceš být prospěšný, třeba své místo najdeš zde, Echo. Lovci se vždy hodí." pověděla nakonec krátce, čekajíce, jak se k tomuto vyjádří Echo. ,,Mimochodem, abych se vám představila, mé jméno je Astrid a těší mě." pokývla ke dvojici, aby i oni mohli zaslechnout její jméno - přec jen, bylo na místě projevit dobré vychování a slušnost k těm, kteří si to zasloužili.

Ačkoliv úkol jejich skupiny byl již dávno splněný, i tak nakonec ve své soustředěnosti nepolevila a nakonec se přidala k Cinder s Xanderem ke hlídání stáda, neboť bylo dobré pomoci i ostatním skupinám. Po chvíli zaslechla tmavě hnědou vlčici, která křikla směrem k ní že jde pomoci Xanderovi, který téže odběhl, proto jen jí věnovala jasné kýchnutí, zatímco se stále snažila hlídat ostatní soby. Naštěstí, jiným skupinkám nemusela dávat svoji pomocnou tlapku, to znamenalo, že žádné větší problémy se zde nenacházely, což bylo jen dobře. I tak ale raději pozorovala i své okolí, občasně i sledujíce společnici Vé, která do nynější nezasahovala tolik, jak by mohla. Že by ji už ten běh zmohl?
Po nějaké době stádo začalo mizet, však s ním přišlo i pár úlovků, které pochytaly ostatní vlci - všimla si, že skupina kterou vedl jeden z členů Alatey, tedy Mercer měla lov poněkud úspěšný. Než se ale stihla dostat k ostatním, aby se s vlky dostala do řeči, zaslechla z dálky vytí, které rozhodně nepatřilo ani jednomu z členů smečky, neboť všichni byli právě v území Alatey... tedy kromě Sierry, která byla nyní pryč. Kdo to tedy mohl být? ,,Půjdu se podívat k hranicím, někdo tam je." pověděla Vé, než se nakonec rychlým krokem dostala od všech vlků, aby mohla dojít až k hranicím, které nebyly zas tak daleko, stačilo vyjít směrem k hraničnímu pohoří. A nakonec i přec jen neznámého potkala v dálce - tedy, až když se zastavila na moment a hleděla na ně, zjistila že šlo o dvojici - vlčici zabarvenou do hnědých barev s rudým šátkem okolo hlavy a tmavého vlka, kteří stále čekali na svém místě. Těžko říci, z jakého důvodu zde byli. ,,Zdravím" začala, než se nakonec k nim přiblížila, aby na ně nemusela nijak více zvyšovat svůj hlas ,,očividně zde nejste jen tak. Proč jste přišli?"

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: 18
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Účast na smečkovém lovu
Krátké shrnutí (i rychlohry): Trávila čas s Vé a následně si odpočinula v úkrytu. Zapojila se do velkého smečkového lovu jako vůdce jedné skupiny, kam se připojil Xander, Cinder a Vé.
Smečková minihra:
Zúčastnit se velkého smečkového lovu
Nakreslit min. 2 členy smečky

poprosím za Astrid 50 kšm a jednu minci, děkuju!

Zapsáno

//Ledové pláně

SKUPINA ASTROPAL

Stále běželi kupředu tím samým směrem k Alatey, mezitím se co se především Astrid společně s Xanderem snažili udržet všechny soby pohromadě tak, aby jich mnoho neodběhlo jiným směrem. Proto se z krémové vlčice občasně ozvalo i jasné, hlasité zavrčení, které pak tak akorát donutilo velká zvířata jít jinam, než jak měli namířeno.Takovýmto rychlejším tempem se nakonec přec jen pomalu dostali až tam, kam vlastně měli jít, však, ještě předtím mírně zpomalila, stále však byla plně soustředěná na to, kdyby se případně něco zvrtlo - kupodivu, toto nahánění totiž mělo poněkud dobrý průběh, dokonce ani k žádným zraněním prozatím nedošlo. Nic takového se ale ještě neodvážila říci nahlas, vždy se mohlo neco změnit... ale i tak, doufala v to, že vše dopadne v pořádku, tak jak by mohlo. Nebo jak by mělo.
Zastavila na místě, sledujíce, jak se nedaleko ostatní vlci z dalších skupin připravovali na to, až budou moci zaútočit na stádo. Mohli to zvládnout? Snad ano, sobů nebylo naštěstí přebytečně mnoho, jinak by to jistě i pro ně mohlo býti o dost náročnější, než jak ve skutečnosti bylo. Mezitím se podívala po ostatních vlcích, zjišťujíce, jak na tom vlastně každý z nich byl - udýchaná tvář zde byla samozřejmostí, spíše jí šlo o to, jestli se jim nestalo nic během jejich cesty až ke smečkovému území, vypadalo to ale, že vše bylo v pořádku. Jejich úkol byl splněn.

//Hraniční pohoří

SKUPINA ASTROPAL

Skupina několika vlků se nadále nezastavovala, místo toho se právě snažili přidat více do kroku - však přes zjištění, že pláně, jim byly čím dál blíže se naděje Krémové zvětšovala. Třeba již budou opravdu blízko svému cíli! Všechny ty lesy a vrcholky hor se totiž změnily v pustou, místy až nekonečnou pláň pokrytou sněhem, který jako kdyby ani nikdy vymizet - ani, možná tu opravdu byli správně. Teda, snad. ,,Takže tady bychom někde měli najít ty soby..." pravila poněkud zamýšleně, snažíce se zachytit nějaký náznak tohoto zvířete, které měly najít.
,,Podívejte, támhle!" upozornila ihned, co měla tu možnost, co celou tu dobu hledali - nedaleko postávalo stádo několika sobů. Štěstím bylo, že nebyli nijak přílišně daleko, což bylo rozhodně mnohem výhodnější - to ale neznamenalo, že měly ihned vyhráno, ještě stále je totiž bylo důležité nahnat soby na správnou stranu tak, aby doběhli až ostatním skupinám. Teď jen, jestli se jim to podaří. ,,Rozdělme se. Xandere, Vé, vy vyběhnete jako první, já s Cinder hned vyrazíme na druhou stranu." pravila ještě, čekajíce, jestli ostatní něco k jejím slovům, nakonec se ale rozešla na jednu stranu, pomalu se začala plížit na zemi tak, aby stádo sobů nevylekala. Vyčkávala na ten správný moment, sledující tak dvojici naproti nim, zároveň po očku se snažila pokládat jednu packu za druhou co nejvíce tiše vůbec dokázala, i přes tu skutečnost, že se nacházeli na sněhu. Teď stačilo jen počkat, než...
Jakmile Xander s Vé společně vyrazili k sobům, Astrid ani neváhala a začala se rozbíhat směrem k sobům tak, aby dostihla druhou skupinu. Utvořily tak jakousi řadu do písmene V, všichni tak mohli kontrolovat několik sobů, kteří běželi splašeně blízko sebe. Takto se začaly dostávat opět blízko k území Alateyské smečky, kde nakonec i tu pravou chvíli Astrid s ostatními započala hlasité vytí, což značilo, že lov konečně začal. Teď jen, jestli bude i úspěšný...

//Alateyská smečka

//Alateyská smečka

SKUPINA ASTROPAL

Nějakou tu dobu z krémové vlčice nevyšla ani hláska, čekajíce tak na reakci každého vlka z této skupinky, aby tak věděla, co si tak o tom všichni přítomní mohli myslet. K jejímu překvapení nešlo ale nešlo o žádné špatné řeči z jejich strany, což ji poněkud potěšilo, načež na tváři se jí objevilo mírné pousmání - dokonce ani Vé neměla k jejímu plánu žádné poznámky, kterými by ji mohla tak akorát poučovat... ačkoliv pár poznámek si neodpustila, jak jinak. ,,Samozřejmě Vé, co se psychické stránky týče, je očividné, kdo je na tom nejlépe." vyšlo z ní jen s nepatrným zazubením, dál se k tmavé vlčici ale nějak nevyjadřovala - nebyli tu přeci jen od toho, aby se vzájemně pošťuchovali, měli úkol. A ten museli co nejdříve splnit.
Podívala se ještě po Cinder, která náhle pověděla pár slůvek směrem k Astrid s milým tónem, proto jen jí pokývla krátce, věnujíce tmavé vlčici přátelský úsměv - vskutku, bylo dobré zjistit, kdo vlastně byla ve skutečnosti, hlavně když měla zájem o místo ve smečce.
Pokračovali v cestě do plání dále, i když jejich tempo nebylo jinak velmi rychlé. Z části to bylo způsobeno tím, že stále čekala na Sierru, která se stále neukazovala - kde asi tak byla? Věděla ale, že nemohla čekat na ní věčně, museli jít dále. Druhou věcí bylo i to, že povrch zde byl poněkud nestabilní, proto bylo dobré si zde dávat pozor na to, kam by vlk měl pokládat své tlapky. ,,Měli bychom si pospíšit, ať se na ty pláně vůbec dostaneme." pověděla, sama se snažíce poněkud zrychlit - trvalo to dosti dlouho, však zasněžená obloha se před skupinkou vlků nakonec ukázala. ,,Myslím, že tam brzy budeme." pověděla ke všem s jakousi nadějí, která se v ní náhle objevila, a přidala opět do kroku - čím dříve na místě budou, tím lépe.

//Ledové pláně (přes Tundru)

Astrid, Xander, Cinder, Vé, Sierra

//Úkryt

Astrid se prozatím do řečí tolik nevrhala, však ještě u úkrytu si povšimla slov vycházející ze Xandera, který, očividně již teď si přál vymyslet co snad tu nejlepší strategii, kterou pak mohli v následném lovu použít. Byla ráda, že se Xander dával najevo svůj zájem, alespoň tedy v tuto chvíli - těžko říci, jak se k tomu mohl stavit později, měla ale z něho dobrý pocit - působil jako vlk s dobrým srdcem, který by rozhodně ostatní kolem sebe nenechal jen tak, ale dokázal by jim pomoci. ,,Ano Xandere, vlastně něco málo mě už napadlo." pravila prvně poněkud krátce, přemýšlejíce ještě nad tím, co by skupince vlků měla přesně povědět.
,,Jakmile na soby narazíme, můžeme se rozdělit po dvou tak, aby každá skupinka šla z jedné strany - osobně navrhuji, aby šel jeden silnější s tím, co nevyniká tolik v síle. Vé by tedy šla s Xanderem a ty Cinder můžeš jít se mnou." pověděla prvně a podívala se po vlcích, věnujíce pohled především právě do těch jasných oranžových oček patřících velmi tmavé vlčici. ,,Až na ně vyběhneme, tak včas upozorníme ostatní skupiny, ať můžou zareagovat, mezitím bychom se měli hlavně držet pohromadě, abychom poběželi tím samým směrem. Někdo nějaké námitky či poznámky?" optala se a nechala nějaký ten čas na to, aby mohl každý nějak zareagoval. Byla otevřená všemu, co by vlci mohli sami vymyslet a říci, si o tom myslí - hlavní bylo ale dokázat se domluvit a najít to nejlepší řešení k tomu, aby se tento hon setkal s úspěchem. Mezitím se jim ale podařilo dojít až k hranicím území, kde vlci trávili poslední dny opravdu spousty času - teď ale byla doba na to, aby šli dál, směrem k horám.

//Hraniční pohoří

Astrid, Xander, Cinder, Vé, Sierra - lets gooo

Přeci jen nemusela na ostatní členy její skupinky čekal přílišně dlouhou dobu, Cinder společně s Xanderem byli totiž dávno na svém místě - a než se nadála, hlásek patřící Vé se jí opět přece jen po nějakém vyčkávání dostal do oušek. ,,Přesně tak, Vé." pravila krátce s drobounkým pokývnutím hlavy, však na tváři si šlo dosti jasně všimnout spokojeného úsměvu, který si na něm držela. Byla ráda, že tmavá vlčice (ta s očima zbarvenýna do zelenkavé barvy, samozřejmě) neměla žádné zbytečné řeči k tomu, kdo další se v jejich skupince nacházel - místo toho se z ní dostalo představení, jak se k princezničce patřilo. Však i tohle bylo poměrně krátce, tak proč ne.
Kde je vůbec Sierra? popřemýšlela si pro sebe, hledajíce v tom houfu vlků, kde každý procházel na jinou stranu, alespoň sebemenšího náznaku tmavého kožíšku - jenže i přes tu skutečnost, že již bylo ráno a temné kouty v ruinách dávno zmizely pryč, se jí nepodařilo Sierru najít. Jenže nemohla čekat celou věčnost, bylo dobré vyrazit co nejdříve směrem k pláním. V tom případě museli zvolit o trochu pomalejší tempo, alespoň pro případ kdyby se vlčice rozhodla téže vydat jejím směrem. Sice věděla, kam přesně by se měla vydat, i tak se mohlo kdykoliv stát, že i ona se najednou objeví, což by Astrid jistě ocenila. Čím více vlků, tím lépe. ,,Vypadá to, že ostatní už odcházejí, takže bychom měli také pomalu vyrazit." rozhodla nakonec, přičemž vstala ze svého místa, než se konečně dala jako první do pohybu. Stále se v ní ocital ten nepatrný hlásek, který se obával toho, či vůbec by někdo takový jako ona by mohl dokázat takový úkol splnit - byla ale členkou smečky, ve které nesla obrovskou důvěru, proto se vydala k území, vstříc dalšímu dni, který si na ně čekal.

//Alateyská smečka