Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Čas utíkal rychle - tak neskutečně rychle, že v mžiku oka se náhle objevily nové dny, které přicházely a pak zase utekly jako voda... a podobně to pocítila i Astrid jen co se konečně probrala. Již to byla nějaká ta doba od toho, co se Echo od ní vytratil - a s touto skutečností si i uvědomila, že se až na moc dlouhou dobu vzdálila od smečky. Co se s ní stalo vůbec? Kde jsou všichni? Není tohle jen sen? S její smůlou se o žádný sen - tedy, v jejím případě spíše noční můru - nejednalo, nýbrž o pouhou realitu, kterou nechala plynout dál. Nakonec tak vstala z místa, aby se probrala s uvědoměním, kde se nacházela... pamatovala si to tu. Tady naposledy byl Echo. Vstala tedy ze země, majíce pocit, jako kdyby ji měla za maličkou chvíli exlodovat hlava... i přesto že se zde nacházela tak dlouho na jednom a tom samém místě, v sobě pocítila neskonalou únavu a bolest hlavy, která jí byla tuze nepříjemná. Věděla však, že musí dojít domů. Konečně.

penízky prosím k Mirach, děkuju!

Nebylo ani divu, že si Astrid díky svému nákupu u Wua dokázala připoutat pozornost právě mladého Echa – na jeho místě by na tom byla Astrid asi podobně. Zvědavost však dal najevo i nejen tím, že jí věnoval zaujatý pohled, ale navíc k tomu přidali své otázky, přičemž první směřovala právě k jejímu nově zabarvenému čumáčku, ze kterého zůstal překvapený. Že by skutečně tohle měla už na celé věky? Inu, s její odpovědí si nemohla být stoprocentně jistá, však přikláněla se k tomu, že nepůjde jen o dočasnou věc – tedy, pouze v případě že by se opět ten stařec nevrátil a ona si nevyžádala další změnu barvy jejího kožíšku. Což v plánu neměla.
„Řekla bych, že ano.“ zapřemýšlela se, než se z mladého vyklubala další otázka ohledně jejího náramku, skládajícího se z jasných, narůžovělých kamínků. „Nejsem si plně jistá, musela bych to vyzkoušet. Pochopila jsem však, že by měl ukazovat, jakou magii mají ostatní vlci. Či nějak tak.“ svěřila se mu, zatímco si právě tento maličký doplněk prohlížela. Celkem zvláštní, vypadá tak neškodně.
„Pavučina bude jistě velmi užitečná magie, zejména v léčitelství, hlavně třeba na rány.“ přitakala mu, majíce samotná radost z toho, že by tato magie alespoň nějakým způsobem mohla pomoci… a kdo ví, třeba bude mít i mnohem více využití. V tom ale zaslechla, jak se Echo zmínil o dvou kouzelných magiích – a to právě o vzduchu a světle. „Světlo? Jak vůbec ta magie funguje? Jak se projevuje?“ optala se ho s určitým zájmem, ačkoli se o ní už zaslechla – jen nezískala tolik času na to, aby právě světlo mohla zkoumat více do hloubky.
O Scall se rozmluvil vlk už o trochu více, což značilo, že s ní měl skutečně dobré vztahy, což donutilo se Astrid v duchu mírně pousmát. Roztomilé. „Neměj strach, jistě na ní jednou opět narazíš.“ mrkla na něj pobaveně a švihla ocasem. To už ale měla pocit, že na zdejší krajině postávali moc dlouho – možná by nebylo na škodu opět někam dále vyrazit. „Tak co, nepůjdeme se porozhlédnou po nějaké kořisti?“ optala se ho, čímž ho vybídla, aby pokračovali v cestě dál – kam však, to ani ona netušila.

poprosím tlapičku do magie vzduchu, děkuji!

Netrvalo dlouho a Astrid si konečně zamířila od vlka směrem zpátky k Echovi, který působil alespoň na pohled poněkud zamyšleně - že by si téže chtěl něco od toho zvláštního staříka nakoupit do svých zásob? Inu, teď už bylo stejně pozdě - tak jako rychle se vozíček se zbožím objevil, už byl dávno někde pryč.
Nakonec však místo toho, aby přemýšlela nad tím, kam tak asi mohly jeho tlapky zabloudit, konečně opět věnovala pozornost mladému, zatímco na její tváři se mihl maličký úsměv, značící tak maličkou radost, která se v ní objevila. ,,Zkusila jsem si přebarvit srst na hlavě - jak s tím vůbec vypadám?" optala se jej trochu nejistě, aby sama měla možnost zaslechnout i názor jiného vlka - už teď se v ní objevily obavy z toho, jak dlouho si na takovou změnu bude zvykat. Však, změna byla život - a dokud se její kožíšek nezměnil na nějakou křiklavou barvu, o nic velkého jistě nešlo. ,,Jinak jsem si ještě pořídila tenhle náramek," s tím nadzvedla svoji packu, aby mu ukázala maličký náramek tvořených kamínků zabarvených do jasných, růžovoučkých barev. ,,Pokud jsem to pochopila správně, měl by mít nějakou schopnost." dodala ještě ke svým slovům. A tato schopnost se jevila jako poněkud zajímavá - třeba se ji někdy bude hodit. ,,A ještě poslední věc tu mám - jde o nějakou magii pavučiny." za tuto magii byla upřímně i poněkud ráda - byla si jistá, že by jí mohla pomoci v mnoha věcech, kupříkladu i v léčitelství. Ještě se jen naučit jí používat.
,,Jinak, kdo je ta Scall, o které jsi mluvil?" optala se Echa s určitým zájmem, čekajíce, co mu odpoví - šlo snad o někoho, koho by měla znát? Či pouze někdo z jeho přátel?

//Dračí průsmyk

Z rokliny se vlci dostali do další krajiny, kde to konečně vypadalo, že by se jim mohlo konečně podařit najít nějaký ten alespoň menší úlovek, ze kterého by se mohl Echo najíst, což bylo štěstí. Vskutku ani Astrid nechtěla promrhat svůj čas jen tím, že by chodila z jednoho neznámého území na další jen kvůli tomu, aby našla něco k snědku - na druhou stranu, jistě šlo o lepší rozhodnutí, že kdyby jen postávali na místě s čím dál více vyprchávající nadějí, zatímco do tlapek by je bodal šílený mráz. A snad i nejen do tlapek.
Zastavila se tedy po údolí, než se rozhlédla kolem sebe, aby zpozorovala nějaký pohyb, než vskutku něco našla - v dálce se pomalým tempem pohyboval jakýsi postarší vlk se svým vozíčkem plným nejrůznějšího harampádí, které měl na něm poskládané. Kdo to asi byl? I proto zapátrala trošičku ve své paměti, dokud si neuvědomila, na jakou společnost se jim podařilo narazit - pamatovala si, že ji Dante jednou vyprávěl právě o tom stejném vlkovi... musel to být on, určitě.
,,Echo, podívej támhle!" upozornila tedy mladíka, než se opět dostala do řeči ,,O tomhle vlkovi mi kdysi někdo povídal, prý s tím stánkem prodává různé věci. Půjdu o něm něco zjistit." osvětlila, než zvědavost přehnala rozum a ona se rozhodla se k němu přiblížit, aby zjistila, co byl vlastně zač.

OBCHOD
Jakmile se dostala do blízkosti tohoto již na pohled zvláštního vlka, který nečekal a ukázal jí mnoho z věcí, které na Astrid jistě čekaly - z nabídky toho bylo mnoho, a i přes druhý hlásek, který se v ní ozýval, že by si možná mohla dávat na sebe menší pozor, se nakonec přeci jen pro něco rozhodla - ať už magii, která se jí mohla jistě hodit, či maličký špionek, který byl také využitelný. Nakonec i přes prvotní nejistu se rozhodla i pro maličkou změnu vzhledu jejího kožíšku v oblasti hlavy - měla pocit, že taková změna by jí neuškodila. Nakonec tedy za vše zaplatila a s pozdravem se opět vrátila zpět k Echovi.

NÁKUP
aktuální stav: 508 kšm + 9 rubínů + 9 mincí

změna vzhledu - 25 kšm (načíslováno Barn)
špionek - 150 kšm + 2 rubíny (zakreslit na vzhled prosím)
magie - pavučina - 170 kšm + 4 rubíny

celková cena nákupu: 345 kšm + 6 rubínů
stav účtu po nákupu: 163 kšm + 3 rubíny + 9 mincí

Schváleno

//Luka

Popřemýšlela nad tím, nad čím ji opět Echo položil další otázku. Ano, měl pravdu. Stejně jak vůdce smečky by měl vědět, kde se nachází jeho členi - což se evidentně nedělo - tak stejně i oni by by měli vědět, kde se nachází. ,,Jistě, měl by. A vlastně to i řekl - jsem si jistá, že se bude pohybovat v okolí smečky. Jen bude třeba zjistit, kde přesně se schovává." dodala nakonec jen, doufajíce, že třeba na něj opravdu narazí. Otázkou jen zůstávalo, za jak dlouhou dobu se to stane.
,,Ano, taky jsem zvědavá. Ale třeba se nám opravdu podaří na něco narazit." s maličkým úsměvem na tváři mu pověděla, než se rozhodla pokračovat v cestě dál - tentokrát však narazili na jakési na pohled zajímavé místo, o kterém by však jen těžko řekla, že zde vůbec na nějakou kořist najdou. Šlo o jakousi roklinu, kde bylo třeba alespoň trochu zvýšené pozornosti, hlavně už jen kvůli skalám, které na ně kdykoliv mohli spadnout - navíc, ani zdejší počasí jim v cestě moc nepomáhalo. Proto Astrid ani nepomyslela nad tím, že by zde měli vlci hledat nějaký náznak živého zvířete a místo toho pokračovala dál.

//Němé údolí

,,Přesně tak." potvrdila mu, přikyvujíce mu nakonec hlavou. I přesto, že kdejaký vlk by si mohl říct, že Echo podává snad až hloupé otázky, Astrid si tohle nemyslela, a místo toho se mu snažila vždy nějak odpovědět - na druhou stranu, bylo to i znakem toho, že tento mladý vlk se zajímá o to, jaký život ve smečce ve skutečnosti je, a že to nebere na lehkou váhu, což bylo dobře. Samozřejmě mu ale nechtěla povyprávět úplně vše - přec jen, ještě stále nebyl členem smečky, ale pouhým zájemcem. Což se taky mohlo změnit. ,,Vůdce by měl mít přehled o tom, kde se jeho členi nachází." odpověděla mu tentokrát poněkud krátce.
Štěstí se na ní tentokrát očividně neobrátilo - i přesto, že se od Echa na pár kroků oddálila, stále se jí nedařilo najít byť jen náznak toho, že by se zde měla nacházet nějaká menší zvěř. To jí pochopitelně nepotěšilo, ale nedalo se nic dělat, i proto se rozhlížela dále, než se k ní přiblížil Echo se stejnou zprávou. ,,To nevadí, půjdeme dále a třeba na něco narazíme." pověděla mu alespoň trochu nadějně, než se rozhodla vydat se po louce dál.

//Dračí průsmyk

Echo byl nejspíše poněkud překvapený z toho, že mu Astrid pověděla o tom, že se musí později vrátit zpět na území Alateyské smečky. Vskutku, možná že opravdu nemá takové zkušenosti se smečkou - či možná ani žádné, protože jinak by se asi neptal. Mírně si povzdechla, čímž tak vytvořila maličkou páru, která ale jen lehce nepatrně šla vidět i jen pouhým okem, než mu nakonec věnovala svůj pohled. ,,Ačkoliv je povolené jít přes hranice smečky, není dobré se zdržovat velmi dlouho mimo ní - hlavně pokud o tom neví ani Alfa." dořekla nakokec.
Štěstím však bylo, že po chvíli se mezi nimi nakonec i objevila radostná nálada, vzhledem k tomu že Echo dál jasně najevo, že s jejím návrhem souhlasí. ,,Ano, to věřím." pousmála se tedy, než nakonec podobně jako on i Astrid se nahned začala rozhlížet kolem sebe, či náhodou nenarazí na něco, co by mohla využít jako kořist především pro Echa. Však jak se tak rozhlížela v dálce, nic pořádně nenašla - dokonce ani ikdyž použila svůj pach, ve své blízkosti nic necítila. To jí donutilo porozhlédnout se po louce dále, čímž se tak trochu vzdálila od Echa - a i přesto, že se jí tolik nedařilo, nakonec se snažila dále najít alespoň nějaký náznak malého zvířete. Třeba se něco najde.

//Les u mostu

Les, přes který dvojice vlků přecházela, nevypadal nijak na pohled zajímavě - a možná to i bylo dobře, minimálně Astrid tu kolem sebe konečně necítila tu pomyslně nepříjemnou atmosféru, díky které by se nejednomu vlkovi zježila srst na zádech. Nakonec se však rozhodla nezastavovat se na těchto místec, místo toho se rozhodla pokračovat dále, aby zjistila, co za další území já tomto území mohou najít... však počítala i s tím, že už bude nejvyšší čas se na malou chvíli zastavit. ,,Půjdeme dále prozkoumat další území, ale pak se se musíme vrátit zpět." pověděla nakonec vlkovi, věnujíce mu tak krátký pohled, než nakonec pokračovala dál.
Čím více kroků vlci udělali, tím více jehličnanů jim mizelo z pohledu a oni se tak po nějaké dostali na rozlehlou pláň, kde stále zůstávaly jasné známky sněhu. Rozhlédla se tedy kolem sebe - tohle místo bylo ideální pro to, aby alespoň na chvíli zpomalili. Navíc to vypadalo, že Echovi už opravdu vyhládlo, i proto bylo ideální zjistit, jestli by zde nešlo něco ulovit. ,,Tady můžeme na chvíli zastavit a zkusit najít nějakou kořist, co ty na to? Určitě musíš být vyhládlý. Případně pokud zde nic nenajdeme, třeba budeme mít štěstí jinde." podala mu svůj návrh, než vyčkala, jak zareaguje.

//Jezero Smrti

Zatímco Astrid se očividně zdejší místo vůbec nelíbilo, jak se zdálo, tak Echo byl trochu jiného názoru, k čemuž nakonec krémová jen nadzvedla obočí - inu bylo pravdou, že každý vlk mohl určitá místa vnímat odlišným způsobem, měla však za to, že minimálně v každém vlkovi by se objevil ten pocit, který by mu napověděl, že tohle místo nebude jedno z těch nejbezpečnějších... ale třeba se mýlila.
,,Však podívej se kolem sebe - celé tohle území jako kdyby bylo plné temnoty, alespoň tedy na mě to tak působí. Nevím čím to je přesně, ale nelíbí se mi to tu." pověděla mu zcela upřímně, věnujíce pohled té temné vody. Ne, v tomhle jezeře nebude trávit více času, než je třeba.
Nakonec se skutečně - i přes zvláštní, poněkud hustý les - dostala až dál, směrem k mostu, přes který bylo možné dostat se dál - dokonce měla i za to, že přes něj už kdysi předtím přecházela, ještě v dobách, kdy ani nebyla členkou Alateyské smečky. Bylo tomu tak? Možná ano, ale teď se rozhodla věnovat své myšlenky tomu, aby se dostala dál až za most, což se nakonec přeci jen podařilo, a dvojice vlků se nakonec nacházela v dalším lese - však ne na dlouho, jejich cesta totiž pokračovala dál.

//Luka

//Kvetoucí louka

Byla upřímně ráda, že k jeho návrhu nakonec přikývl právě i Echo. Sic bylo pravdou, že dále už území smečky nebylo, možná právě takový menší výlet za hranice by dvojici neuškodil - nebo minimálně krémové vlčici, která za poslední dobu neměla možnost se dostat dál než právě za tuto květinovou louku. Kdy naposledy se jí vůbec podařilo projít nějakou část ostrova? V tu chvíli si vzpomněla na tu onu situaci s tím vlkem, který vyprávěl o těch zvláštních květinách, o kterých Astrid doposud vůbec nic neznala - a kde se také prvně setkaka s Xanderem.
,,Ne, dále už ne." potvrdila jeho slova, než se zničehonic ve vlkovi probudilo jasné nadšení poté, co Astrid zmínila lov. Že by už dlouho nejedl? Nakonec se tedy nad jeho reakcí jen pousmála, nic více k tomu nedodávala a místo toho se věnovala cestě.
Tentokrát se jí však poprvé za tento výlet stalo, že narazila na místo, kam ještě předtím své tlapky nepoložila - šlo o jakési jezero, kolem kterého panovala nezvykle zvláštní atmosféra, která se Astrid ani trošku nelíbila. ,,Byl jsi už někdy u tohoto jezera?" optala se po dlouhém tichu Echa nejen proto, aby alespoň trošku rozvedla tuto konverzaci, ale aby sama zjistila, jestli to tu náhodou neznal. ,,Půjdeme dál, radši bych se tady dlouho nezdržovala." dodala ještě nakonec radši, a s rychlejším tempem pokračovala dál.

//Les u mostu

//Tajga

Nebylo divu, že bylo pro vlka překvapením, že část těchto lesů ve skutečnosti ještě patřila smečce, ačkoliv pravdou bylo, že rozhodně ne většina. ,,Naše smečka leží z největší části právě v těchto horách, zároveň však malou část tvoří i tento les." pověděla Echovi, přičemž se rozhlédla kokem sebe. Vskutku, co se této krajiny týkalo, neměla si na co stěžovat - v mnohém jí připomínala právě její domov, kde jako mladá vlčice vyrůstala. A musela vskutku uznat, bylo to rozhodně lepší než bloudit po neznámém území... a ještě ke všemu úplně sama.
Nakonec se tedy oba vlci dostali z lesa dál, a tentokrát na ně čekala rozlehlá louka plná bílého sněhu, bez sebemenšího náznaku toho, že by zde nyní rostly květiny. Bylo to trochu zvláštní uvědomit si, jak rychle čas utíkal - naposledy když zde stála tak si mohla ještě vzpomenout na to velké množství květin, které však teď tu nebyly.
Nakonec se tedy rozhlédla kolem sebe - a jak předpokládala, žádný náznak zrzavého kožichu tu nenašla. A i přesto že původně se dvojice vlků šla podívat až sem právě kvůli Einarovi, rozhodla se Astrid trochu jinak. ,,Co kdybychom vyrazili ještě trochu dál si protáhnout tlapky? Tam sice území smečky není, ale možná bude dobře se porozhlédnout dál." optala se mladého vlka, zatímco vyčkávala na jeho odpověď. ,,Třeba se nám podaří i něco ulovit." dodala nakonec jen ke svým slovům, než se rozhodla jít konečně pomalým krokem přes louku až k dalšímu místu.

//Jezero Smrti

//Alatey

Netrvalo dlouho a Astrid konečně poznávala území, ve které své tlapky už nějakou delší dobu nepoložila. Ne vždy si však uvědomovala, jak takový příjemný pocit dokázal utvořit vlčici klid v duši - procházet se po území její domova s větrem za zády a klidem, který se rozléhal po celé krajině bylo rozhodně jedno z jejích oblíbených činností. Ačkoliv tedy, teď bylo pravdou že nebyla úplně sama, neboť za sebou měla svůj malý ocásek v podobě mladého Echa, který teprve poznával, jak by mohl jeho budoucí domov vypadat. A možná to i bylo dobré - vždyť taková malička společnost by nikomu neuškodila. Třeba nakonec se i Astrid sama přesvědčí, že právě on si zaslouží být v jejich smečce.
,,Tady jsme v tajze, jedné z části území Alateyské smečky." pověděla směrem k Echovi, než se nakonec rozhlédla kolem sebe, aby zjistila, zda se náhodou Einar nezdržuje zde. Jenže ne - i přesto, že nepatrný pach zde cítit byl, pořád se jí nepodařilo ho nalézt, což ji rozhodně neuklidnilo. O to mnohem více by jí nyní uklidnila o tom, že je v pořádku - a možná tak tomu skutečně bylo - ale jediné, co mohla dělat bylo hledat a hlavně doufat.
Nakonec se tedy z ní dostalo pouhého povzdechu, než se nakonec rozhodla vydat dál, směrem ke květinové louce... sice možná ani tam nebude, ale kdoví.

//Kvetoucí louka

Skutečnosti, že vůdce smečky se stále nevrací si všiml i mladý Echo, který se nakonec po chvíli mlčenlivého ticha ozval. Skutečně, měl pravdu - už bylo načase se pohnout dál a ne jen tak vysedávat na místě a čekat, než se něco změní... tedy, pokud by se vůbec něco změnilo. I tak jí stále nedávalo smysl, kde se Einar tak mohl potulovat - Kde tak asi byl? A byl vůbec v pořádku? Ačkoliv si to nechtěla přiznat, druhý hlásek v její hlavě jí tak akorát přesvědčoval o tom, že začala mít o Einara obavy. Však, prozatím to nedala na sobě tolik dát - jediné, co tak jen v její klidné tváři změnilo, bylo pár nepatrných vrásek, které se u ní vytvořily.
,,Ano, měly bychom se porozhlédnout po něm." pověděla nakonec, neodpustila si však maličký povzdech, kterým dala částečně najevo, jak se cítí. Nakonec se však podívala po svém společníkovi, přemýšlejíce, co by tak mohli dělat - skutečně, možná právě takový výlet po okolí by vlkům neuškodil.
,,Půjdeme se podívat po okolí smečky, možná někde tu bude - případně se podíváme o trochu dál, když bude potřeba. Rovnou ti tak ukážu území smečky, co ty na to?" optala se Echa, dokud nevěnovala i pozornost právě i Mercerovi. ,,Pokud nechceš nemusíš s náma chodit." pravila mu jen krátce, než se nakonec rozhodla vstát ze svého místa, než se nakonec i oklepala. Einarovo pach zde necítila. Nakonec ale přeci jen se dostala do pohybu, a společně po boku Echa si to mířila směrem k Tajze, kam dlouho nezavítala.

//Tajga