Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Barnatt, Dakomn, Alyanna, Aileenm, pohřeb - Jen psané slovo
Odnesli jsme spolu s Barnatt otcovo tělo na místo pohřbení a Dakomn, krerý se k nám přidal beze slov. Zastavili jsme u hrobu matky, u toho, u kterého jsem nikdy v blízkosti nebyl. Měla tu nejspíš moc hezký výhled... Aileen si zatím pak vzala Dakomna a šli do lesa pro Zlaté listí a Alyanna pomocí magie otevřela díru do které se mohl Aetas uložit, hned vedle Athai. Konečně po té spoustě let mohli být zase spolu a tentokrát už je nic nerozdělí.
Teprve poprvé když byl uložený již uvnitř se mi poprvé do očí nahrnuli slzy, samozřejmě jsem se je snažil zadržet, ale jedna, nebo dvě přesto stekli po tváři a dopadli až na sníh, který pod našimi tlapkami byl. Nemohl jsem uvěřit tomu, že byl už doopravdy pryč a již si k němu nikdy nemůžeme přijít pro radu..

Artume a vlčata
Pohlédl jsem pak na onu vlčici, o kterou se už staralo pár ostatních vlků a její vlčata. Jedno vlče zemřelo a zůstali pouze dva. Došel jsem k ní, ještě mě neznala. ''Kdybys potřebovala pak ještě cokoliv dalšího.. Neváhej mi cokoliv říct. Postaráme se tu o tebe i tvá vlčata, jak jsme slíbili otci. Jmenuji se Atray..'' Jenže to už pak vlčata odnesli do tepla a Vranka chtěla mrtvé vlče uložit k otci.
Prozatím jsem se vrátil k Barnatt a pokračoval v truchlení.

Renbli
Mezitím co jsem tiše truchlil se mi dostal k uším hlas. Hlas, který jsem původně na území hledal, než se stala ta událost. Otočil jsem se a pohlédl jsem na vlčici se kterou jsem se omylem rozdělil během potop.. ''Renbli...'' Zašeptal jsem. V hlase jsem měl spoustu emocí. Radost z toho, že ji vidím v pořádku a smutek z toho, že nás jeden významný vlk opustil. ''Přišel jeho čas..'' Doplnil jsem ji na vysvětlenou. Pomalu jsem přišel k ní. Snad jsem ji chtěl nabídnout svá rámě, kdyby chtěla? Ale k ničemu jsem ji nenutil.

Postupně tu dorazila spousta vlků ze smečky. Všichni koukali na našeho otce, který skonal. Dokonce i Aileen, která se nyní poprvé také dozvěděla o našich nových sourozencích, kteří byly opodál se svou matkou, Vranka, že? Jak zaslechl jméno v kontextu předtím. Povzdechl. Měl jsem tolik myšlenek. Když promluvila Alyanna, zatřepal jsem hlavou a vrátil se trochu do reality. Aileen si zatím jako první zabrala jednu z možností, které nám Alyanna dala. Přikývl jsem a přesunul se k Barnatt a zemřelému otci, ''Tak já pomohu Barnatt.'' Lehce, povzbudivě, jsem se usmál k černé Betě. Připravil jsem se k pomoci, která byla potřeba a pak se postupně kráčelo k místu kde byla pohřbená máma.. Když jsem se nad tím zamyslel, tak jsem vlastně nikdy nebyl u matčina hrobu a teď když tam poprvé jdu... je to kvůli pohřbení otce.

<- Zlatý les

Vešel jsem na území a vydal jsem se na pachem, který byl nejčerstvější. Pach mého otce. On možná Renbli viděl?
Zápis rychlohry Aet+Aly
Došel jsem za otcem, byl tu i pach Merlin, ale tu jsem jaksi minul. ''Tati.'' Houkl jsem a začal jsem s ním konverzovat. Renbli sice neviděl, ale dozvěděl jsem se jiné věci. Třeba to, že máme další sourozence, byly sice omylem, který se neměl narodit, ale přesto jsem otci slíbil, že se o ně postarám a kdykoliv budou chtít pomoci, budu k dispozici. Vyjádřil jsem otci však také to, že ho mám velmi rád a objal ho, jako kdyby to mělo být naposledy.. aniž bych tušil, že to skutečně poslední objetí bylo.
Konec zápisu
Pokračoval jsem v tom, že jsem procházel územím, abych našel světlou vlčici. Brzy se lesem rozlehlo vytí, žalostné a smutné. Alfa Aetas zemřel. Pocítil jsem jak se mi po těle postavili chlupy a nemohl jsem tomu věřit. Zrychlil jsem krok směrem odkud to přicházelo. Stála tam Barnatt a Alyanna, a ležel... ''Tati...'' Hlesl jsem a sledoval bezvládné tělo otce. Vločky se na něj snášeli a pomalu pokrývalo jeho tělo. Alyanna objala Barnatt, ''Sestřičko má drahá, Barnatt... Nemohu uvěřit..'' Ani jsem to nedořekl a hlas se mi stlumil, uši jsem přitiskl smutně k zátylku. Přiběhl Deiron, který při pohledu na otce zase rychle utekl. Nevyčítal jsem mu to, vždyť jsem nestihl ani zareagovat.. A přiblížili se však i další vlčice, znát jsem je neznal.. Asi byly novými členkami a teď se jim naskytl pohled na mrtvého Alfu. Podíval jsem se znovu na Aly a Barnatt, ''Musíme ho pohřbít, rozloučit se s naším Alfou... A otcem.'' Druhou část věty jsem spíše neslyšeně zašeptal...

<- Začarovaný les (přes Tichou Zátoku)

V hlavě jsem měl pouze to, zda je Renbli v bezpečí, zda se dostala z vody ven. Asi bych si to nikdy nějak neodpustil, a odpustí mi to vůbec ona? Nechtěl jsem ji v tomhle opustit. Vkročil jsem do lesa a zamířil rovnou směrem k území. Míjel jsem jeden strom za druhým, v lese jsem cítil spoustu pachů. Nedávno tudy prošel můj otec, on byl z území venku? Nejspíš jak bylo zatopené tak prostě museli všichni v té chvíli odejít pryč. Ale naštěstí tu pachu bylo spoustu a to i čerstvých. Ale.. Renbliin pach mezi nimi nebyl. Vzdychl jsem zhluboka. Opravdu, přemýšlet tolik nad tím bych asi neměl, ona byla šikovná vlčice a tak to prostě bylo. Švihl jsem ocasem a tím jsem konečně se dostal až na území, čímž jsem prošel hranice a zamířil dál.

Čas utíkal rychle, já si nic z posledních dní vskutku nepamatoval. Naposledy hlas Renbli, který volal mé jméno a vodu, která mě stáhla pod hladinu. Netušil jsem jak daleko jsem byl vlastně mimo. Jedno však vím, zemřít jsem ještě nesměl. Slíbil jsem že budu bránit svou smečku a to asi těžko dodržím, když teď podlehnu.
Otevřel jsem oči šokem a rozkašlal jsem se, možná zbytky vody. Ovšem, žil jsem. Chvíli, dost možná i pár hodin, jsem ještě jen ležel, dával se dohromady. Pak jsem oči vyvalil zcela, ''RENBLI!'' Křikl jsem jméno a zprudka se postavil na nohy, až se mi hlava zamotala. Ale ustál jsem to, naštěstí. ''Sakra, byl jsem s Renbli, musím se po ní podívat! Je v pořádku?!'' Celkem automaticky jsem se rozešel směrem ke Zlatému lesu. Jestli jsem ji měl někde znovu najít, tak určitě tam.

-> Zlatý les (přes Tichou Zátoku)

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Nech se strhnout proudem 1/3

''Jsou to Začarované stromy. Proto se tomu tady říká Začarovaný les.'' Začal jsem. ''Říká se, že se pohybují.'' Shrnul jsem. To bylo.. asi to jediné zajímavé na těchto stromech.
To ale pak jsme narazili na tmavou vlčici mezi stromy.. Měla rohy?? ''Myslíš, že je má taky z jiného světa jak ty ocásek?'' Pohodil jsem, než jsme k vlčici vůbec dorazili. To pak teda jsme k ní došli a optala se na kytku a pak ji vysvětlila zase paloučnatku. Do rozhovoru jsem se nijak extra nezapojoval. Když bylo vše vybaveno, ''Měla byste se schovat taky někde do hor.'' Oznámil jsem to, co před chvíli, než celá konverzace o bylinách započala. ''Hodně štěstí.'' Popřál jsem a tím se zase se svou společnicí vydal dál. ''Už aby vody opadli...'' Za vzdychl jsem, jenže.. Zpozorněl jsem, když Renbli najednou vyjekla a snažila se mě drapnout. ''Renbli!'' Křikl jsem a jen jsem sledoval jak ji proud táhne od břehu pryč a pryč z mého dosahu. Nakláněl jsem se tak, že mi také podjela tlapa a skončil jsem ve vodě taky. Vodní proudy byly opravdu silné a taky jsem pocítil jak mě táhli pryč. Ale snažil jsem se proti tomu bojovat. Bylo tu něco cennějšího, než můj život! ''Renbli!'' Křikl jsem a snažil se za ní plavat, abych se k ní dostal..

× Projdi se po zatopeném území
<- Nížina hojnosti

Očividně měla o něj strach. Ale to jsem chápal, protože já měl taky o své sourozence strach. S některými jsem měl lepší vztah, s některými horší, jednoho jsem raději neznal vůbec, ale pořád se jednalo o moji rodinu o kterou jsem se strachoval. ''Věřím, že se vaše osudy jednoho dne zase sejdou.'' Bylo mi to celkem líto, že byla od něj odloučená, aniž by to úplně chtěla.
Když se pak začala bavit o počasí, trochu jsem pohodil zamyšleně hlavou a pak jsem se rozhlédl. Vody tu bylo.. více než dost. Voda byla i v místech, které se normálně k vodě nedostali. Bylo to celé divné. ''Začínám se obávat že ano a jen se budu modlit že se dřív či později nepotopí i hory. Co když ne jen déšť, ale začínají se potápět celé ostrovy?'' Sic pršelo již několik dní v kuse, takže to taky udělá svoje, ale prostě... no, už jsem se modlil, aby to skončilo.
Blížili jsme se k Začarovanýmu lesu. ''Slyšela jsi už o těch stromech co se o nich říká?'' Nadhodil jsem pak i něco trošku veselejšího z repertoáru toho co by Renbli mohlo zajímat.

->Začarovaný les

<- Temný les

Zavrtěl jsem zamyšleně hlavou. ''Nic mi to neříká.'' Řekl jsem zamyšleně. A vlka s kloboučkem bych asi nepřehlédl ne? Snad se mu nic, už jen kvůli Barnatt a Renbli nic nestalo.. ''Třeba ho taky poštěstilo ono cestování mimo ostrovy, nebo tak?'' Nadhodil jsem. No jistý jsem si tím moc nebyl, ale... co jiného mohlo znít ještě logicky a bezpečně?
No to už jsme došli z lesa zase na nějakou další louku. I zde už bylo vody víc než dost a já nad tím musel trochu zakroutit hlavou. Proč? Inu.. Chodil tu vyděšený vlk, který se oháněl jakýmsi liščím ocasem, který se pak ukázal jako bylinka, která dokáže donutit ostatní kýchat. Otočil jsem se po jejich slovech zase k ní, ''Copak se mu asi jenom přihodilo..'' Prohlásil jsem a trošku jej také zalitoval... ''Je zvláštní co občas narazí jeden za vlky. Takoví jsou velmi snadný cíl.'' Řekl jsem souhlasně k jejím slovům.

-> Kvetoucí louka

<- Ovocný lesík

Byla to rozhodně velmi impozantní vlčice a proto mě to s ní tak bavilo, ač si ona o mě musela myslet že jsem podivín. Nebo se snad tuhle myšlenku snažila vsunout mě, abych si to myslel já o ní? Kdo ví? Kdo se má v té mladé dámě vlastně vyznat? ''Mm, to třeba jen když si vzpomeneš, ale není to nutná informace, kterou bych potřeboval k životu.'' Zasmál jsem se. Já jsem se taky narodil s předispozicemi tlustého líného vlka a co ze mě bylo teď? No.. určitě jsem měl furt co dohánět, haha..
''Mhm.'' Souhlasně jsem tedy musel kývnout hlavou, ''Je fakt, že i moje sestra, Merlin, měla takový zlatý náramek no.'' Ten asi nebyl jen z nějakého kouzelného proutí, ''Ostrovy jsou vskutku občas velmi zvláštní. A dle tebe soudím že to i místa mimo něj.'' Natočil hlavu a pak.. ''Takže bleskovci nejsou jediní.. Chápu. To jste také velmi početná rodina.'' Neznal jsem všechny detaily. Slyšel jsem jen jméno Navin, potom že si Taylor myslí že je jeho náhrada, nebo co. No, prostě rodinný drama! Kterou rodinu neprovázelo, hm?

-> Nížina hojnosti

× Zlepši své dovednosti
Její smích rozesmál i mě. Její pohled naznačoval, že tohle vesměs komentovat nebude, protože to je pravda, ale zároveň nebyla.
To už pak souhlasila s tím, že někdy je fakt lepší nepřemýšlet. Ale.. ''Po jedný jsem bezhlavě skočil. Jen co je pravda.'' Ušklíbl jsem se pobaveně. A to, že jsem si vybral Renbli, kterou jsem doslovně viděl prvně v životě tak.. A vůbec jsem s ní prostě neuměl vést logickou konverzaci! Skočil jsem do toho tak po hlavě, až jsem se v tom ztratil! A přitom to Renbli zvládala s takovou grácií.. Ale to už poskočila do kaluže přední a ze smíchem mi začala utíkat. To už ji začínám nudit? Snad néé. Ale přesto se smíchem jsem se za ní rozběhl.
''Jo? Zatím vím teda jen o tobě. A že tvoje máma má až abnormálně dlouhou srst na krku.'' Delší než huňatá Kara z hor. To už tu stál Wu v celé své kráse, protože my o vlku!
Renbli si vzala něco pro léčitele, kotlík. Takový jaký měla i má sestra. I já jsem pohlédl na jeho nabídku a něco málo si vybral...
Pak jsem opět následoval Renbli.

-> Temný les

Nákup
1) 158 kšm || 9 rubínů || 4 mince
2) Rozměňuji -> 3 rubíny >> 188 kšm
3) 2, 3, 4 level do země ( 50, 60, 70 = 180 kšm
4) Zůstatek -> 8 kšm || 6 rubínů || 4 mince

Schváleno

<- Furijské hory

Natočil jsem chápavě hlavu. ''Možná teď, zatím jsi tady mladá. Třeba časem ti to pak ani nepřijde. Táta s tvojí mámou to asi taky neuměli hned, ale dospěli k tomu až v průběhu let.'' Alyanna k tomu taky jistě postupně dospěje, teď byla jen velmi mladou a nezkušenou Alfou.
Pak jsem se lehce zasmál, ne zle. Ohledně jejich bratrů, ''Ta síla kterou vládnou, jestli jim to netlačí na mozek nebo tak.'' Ale kdo ví? Takový Rhaaxin mi přišel nyní dosti inteligentním, ale je fakt že asi ne každý se o kytky zajímal natolik, aby se naučil rozdíl mezi pampeliškou a paloučnatkou, že? Koneckonců... Kdybych to neviděl, asi bych to také nepoznal.
Její slova mi přišli jako by si ze mě utahovala, ale přesto jsem to poslouchal z vážnou tváří a když mi dotaz opětovala.. ''Hledá sám sebe?'' Odpověděl jsem otázkou a u toho se uculil, ''Připadám si občas že bloudím, jsem k něčemu rozhodnutý a pak nad tím uvažuju zda je to dobré rozhodnutí, nebo tak. Asi strašně nad vším přemýšlím.'' Ušklíbnu se a sleduju vlčici, která se představí jako konvalinka.
Když Renbli podotkla, že to je ta, kterou nejspíš udělala i Sill, přikývl jsem. ''To je dobrý poznatek.'' Prohlédl jsem si a sledoval jsem, jak i tuhle si Renbli uložila.
No pak už jsme pokračovali do lesa, ''Jsem ti hned za ocasem..'' Což mě vlastně přivádí k otázce, ''Takhle ses narodila? Nebo Wu zvládá i takovýhle změny.'' Byla speciální, byla výjimečná, co si budeme.

-> Ovocný lesík

× Zamiř do bezpečí
<- Les Alf

Pokýval jsem hlavou. ''A třeba když se poznáte.. A ona taky o tobě zjistí víc, kdo ví? Třeba jednou post Bety jako tvá matka dostaneš.'' V to jsem věřil. Záleží jak by se k tomu postu Renbli postavila a jakou Betu si vlastně Alyanna po svém boku vyjma Barnatt představuje. ''Jak si sama řekla víceméně, nevíme co přinese budoucnost. Jsme tady a teď.'' Tím jsme začali kráčet vzhůru.
V horách jsme narazili na jakousi vlčici. Paloučnatka, jedovatá. Renbli si jeden kvítek vzala a chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem to ponechal jen na Renbli, zatím jsem ji neplánoval opouštět, takže když by to někomu chtěla ukázat, bude stačit pouze jeden. ''Třeba bys ji pak mohla ukázat Sill? Kdo ví vlastně co všechno zná.'' Šikovná ohledně rostlin asi byla, ale jak moc? To jsem nevěděl.
''Ano.'' Souhlasil jsem a tím jsem ji po zkoumání rozdílů zase rychle dohnal a srovnal ji tempo. ''A co vlastně ještě takového ráda děláš? Kromě bylin a tak.'' Naklonil jsem hlavu.. Než abychom řešili pouze jednu věc, zajímalo mě i víc toho okolo ní.

-> Luka

<- Červená louka

Zásadní otázka co? Zamyslel jsem se. ''Abych řekl pravdu, poznal jsem ji osobně až při návratu do Zlaté smečky.'' Podíval jsem se před sebe, ''Nevím jaká byla předtím, taky ji pořádně hlouběji neznám. Znám jen to, že jsem viděl že má zájem o dobro smečky, že se o ní chce starat.'' Věnoval jsem pak pohled Renbli, ''Myslím že dobré Alfě by mělo záležet na názorech svých členů, kdyby došlo na nejhorší, měla by být schopná položit za ní život. Vést a zároveň umět jít příkladem. Ne doufat že si tlapky nezašpiní a udělají to jiní.'' Takovou alfu bych si asi já představoval, takovou Alfou bych chtěl být já, kdyby otec zvolil mě. Ale nezvolil mě, zvolil Alyannu. ''Když si odmyslím že tedy nejsou moje rodina, možná bych reagoval podobně jako ty. Chtěl bych po ní vidět to, že nenažene smečku do nebezpečí, ale sama tomu jde příkladem. Měla by s každým členem smečky strávit aspoň nějakou chvíli a každého individuálně poznat, znát potřeby svých členů. Jejich cíle.'' Opět jsem pohlédl kupředu. Jo, znát své členy, jejich cíle.. To by měla dobrá Alfa znát, ne? ''Jako bratr ji věřím, že se své úlohy ujme se vším co by mělo být potřeba, jako člen... doufám že Zlatá nezahyne a bude vzkvétat s novou tlapou ve vedení.''

-> Furijské hory

<- Bašta

Tak jsem nějak poslouchal co vlastně říká. Odůvodnila svou nedůvěru k Alyanně? I otci? Pravděpodobně ano. Máš na svůj názor právo, neboj Renbli. ''Možná to znělo blbě, ale snad nikdo, kromě nás v rodině, nemůže jen tak z ničeho přičarovat svůj respekt. Je pochotpitelné, že jestli jsi s Alyannou neměla příliš vzpomínek, a jen tu negativní, že ti bude trvat ji nějak více přijmout.'' Nechtěl jsem ji její názor brát. Byl jsem na straně podpory Alyanně, ale zároveň jsem nikomu z vlků nemohl vyčítat to, že ji většina vlků nechtěla nějak důvěřovat po větě 'hej, teď je Alfa, všichni se ji teď podřídíte.' Věnoval jsem ji tedy chápavej pohled, ''Věřím, že když ji víc poznáš, třeba názor změníš, ale prozatím ti nikdo nemůže vyčítat že ji nevěříš.'' Zakončil jsem odhodlaně. Tak to bylo. Měla a mohla mít svůj názor, který ji nikdo nemohl vyrvat. ''Není nic jednoduššího, než se podílet na jejím bezpečí a klidně Alyanně častěji svůj názor vyjádřit. Taky doufám že se Zlatá vyhrabe.'' Záleželo mi na sestře, ale také mi záleželo i na Zlaté smečce a také jsem nechtěl, aby padla.

-> Les Alf

Tak cestu života? ''Ač bys mi poradila sebevíc, stejně na to musím přijít postupně sám.'' Zazubení jsem ji samo sebou opětoval. Se zaujetím jsem však naslouchal jejím slovům. ''Je spousta věcí, kterých lituji, ale už jsem se s tím naučil žít.'' Nebyl jsem předtím pro nikoho, ale nyní tu pro ně jsem. Žiju, dýchám, mám štěstí se každé ráno probouzet. To už takové štěstí jiní neměli. ''Teď a tady.'' Souhlasně jsem tedy to zakončil. Její moudro bylo skutečné, klasické a zcela pravdivé. Neměl jsem k tomu víc co dodat.
''Tak nyní to snad bude jiné, drahá Renbli.'' Minimálně mě se teď chvíli nezbavíš určitě, ''Rodina umí být jistě všímavá a když se objevíš po takové době a rovnou vypustíš svou upřímnost, no, každý si všimne, že znáš to, ale nebyla jsi u toho.'' Zauvažoval jsem, ''Ale líbí se mi, že se s tím nepářeš.'' Pohodil jsem ocasem.
Ohledně Pršivky už jsme se moc dalšího nedozvěděli, ale to nevadí. Renbli udála směr a já se ho jal následovat.

-> Červená louka