Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Zlatý les

Odpověď na svou otázku jsem nedostal.. Nejspíš mě díky té ráně hromu neslyšela. No, ale přešel jsem to se svým typickým úsměvem. Vedle bílé vlčice jsem kráčel jen velmi krátkou chvíli. Malý výboj, sotva citelný, ale.. z mojí srsti udělala pěknou kouli. A taky se mezi nás, ''Ej.'' Byl jsem donucen uhnout, protože mezi nás Rhaaxin vrazil.
A pak.. si mě nějak nedokázal zařadit. To mě trochu zabolelo! Ale to mám za to že jsem předtím takovou dobu cestoval mimo smečku a pořádně tu jsem až poslední dobou. Na odstrčení od vlčice jsem tedy nic neřekl, jen jsem pokývl hlavou na jeho slova, ''Atray. Rád tě poznávám osobně.'' Dodal jsem mu tedy a celý se oklepal- a poodešel od Rhaaxe dál. Aby se mi srst zase trochu uhladila.
Sraz již nejspíše započal a otci s Alyannou jsem jen pokýval hlavou. Nyní již vše bylo v pořádku. Neměl jsem žádné zásluhy a tak.. jsem nechal mluvit popřípadě dvojici. Můj pohled se stočil ještě jednou k Renbli, ''Jen jsem chtěl znát tvé jméno.'' Zkusil znovu. Byla to moc hezká vlčice, takovou bych si rád zapamatoval. A jistě i velmi rád poznal víc. Ale jak moc by ona chtěla? A pak, ať už odpověď dostal či nikoliv (v případě že ano, dodal ještě ''Hezké jméno.''), se s úsměvem k dvojici dostal do většího popředí ke svým sourozencům a otci. Ač nebyl vysokého postavení, pořád by měl být své rodině na blízku.

Situace se... po obrovském záblesku kdy jsem musel trochu přivřít oči, poměrně pak uklidnila. Ač hluk, který se ozval.. Musel jsem sklopit uši, protože to byla rána jak hrom.. Doslova Vlci vzali do zaječí a tak už dál nebylo co rozebírat. Podíval jsem se na Rhaaxe a trošku jsem mu záviděl tuto moc.. Dokázal smečku ochránit.. téměř sám a to jsem věděl že být tu já, nesvedu to sám. Věnoval jsem tedy Rhaaxovi úsměv, zvlášť plný díků, že je odehnal. ''Skvělá práce.'' Uši mě boleli a ani jsem netušil zda má slova slyšel...
Pak se můj pohled stočil i na hnědého kolegu, který dorazil zároveň se mnou, a kývl jsem na něj. Byl čas se vrátit zpět.. Ale co mě poměrně zaujalo, tak to byla bílo-flekatá vlčice se zvláštní ohaňkou a na místě srstí delší, než jsem byl zvyklý. (Renbli) Usmál jsem se na ní, ''Tebe jsem tu od svého návratu neviděl.. Jak se jmenuješ?'' Pachově.. byla podobná Bleskovcům.. ''Já jsem Atray.'' Rodina? Nevypadali tak.. ''Je na čase jít zpět, otec bude každou chvíli začínat sraz.'' Prohlásil všem přítomným...Ale jak na tom byl doposud sluch ostatních? Můj sotva lepší... A pokud mu bílá vlčice úplně neutekla, či se nějak moc nevyhýbla- šel vedle ní.

-> Území

<- Území

Čím blíž jsem se blížil k hranicím smečky, tím víc se mi naskytoval pohled na.. zmatek, který tu nastal. Rhaaxin který tu bojoval, elektřina tu poletovala všude. Rhaax soptil vzteky . A bílá vlčice? Znal jsem ji? Ne, nic mi to neříkalo.. Ale zdá se že tomu jen přihlížela. Na čí stranu patřila? Když jsem došel blíž, cítil jsem.. Nebyla na nepřítelově straně. Navíc jistě to vyla ona a varovala smečku. ''Co se to t..'' A ti dva? Očividně schytali pár ošklivých ran.
Zavrčel jsem, ''Nejméně vhodná doba, Měli by jste ze Zlatého lesa odejít.'' Řekl jsem hlasem ne pro mě příliš typickým. Přísným, hrubým a především vážným. Sic jsem neoplýval zrovna obří silou, měl jsem ještě málo tréninku za sebou, ale věřil jsem v tuhle chvíli, v převahu která tu měla být. Rozhlédl se, víc vlků se blížilo, na útočníky podíval. Atray se jen postavil do bojové a varovné pozice a dával jasně najevo, že jestli neodejdou, přidá se do útoku k Rhaaxovi. Vrčel jsem. Co vše bych svedl? Inu.. to je dobrou otázkou.

Vlci se tu postupně hemžili, bylo jen jisté že je čas srazu. Chtěl jsem se začít trošku družit, vlků zde bylo více než dost a tak naše obavy které jsme měli s Alyannou, trochu pomizeli. Ne každý zapomněl na to že nějaká Zlatá existuje.
Už-už chtěl jít pozdravit bleskové bratry se kterými měl původně sdílet svou funkci, ale.. ''Huh?'' Vytí. Zašvihl jsem ocasem, ''Vetřelci?'' Zamračeně jsem se podíval po tom novém, který se přidal, ale přišel spolu s Alyannou, chtěl jsem věřit jejímu úsudku.. A pak., jsem se otočil, ''Jdu to omrknout co se děje.'' Prohlásil jsem všem přítomným, čekal zda se ke mě někdo přidá, asi minutu, a pak jsem přidal do kroku, až jsem se nakonec rozběhl k hranicím. Co se tam sakra dělo? To nemůže se smečka po takové době sejít bez toho, aby to nepronásledoval nějaký problém? Hm, čas to zjistit. Déšť a celkově bouřce situaci jistě příliš neulehčovala.

-> Zlatý les

<- Tichá Zátoka

Prošel jsem Zátokou a zjevil jsem se v lese. Brzy jsem překročil i hranice smečky. Lesem jsem cítil jak se vanul pach cizince, narovnal jsem uši a zpozorněl. Než abych hned mířil k ostatním, šel jsem po pachu cizince, ale.. k mému překvapení mě zavedl tak či onak ke všem ostatním..
''Oh, zdravím.'' Švihl jsem ocasem a namířil pohled ke všem, kteří zde zrovna byly. Černý vlk, který nebyl součástí smečky stál zrovna u Alyanny, že by jej přivedla ze své výpravy? ''Těší mě, chceš se přidat?'' Usmál jsem se na něj a pohlédl jsem k otci zvědavě. Pak však i po ostatních, pár tváří jsem neznal.. Jeden mi byl povědomý, ale nedokázal jsem si jej zařadit.. Ach a taky se projevuje jak jsem byl kdysi úplně mimo a jak nyní byla smečka mimo! Ale věřil jsem, že se nyní celá situace zlepší. Nad touto myšlenkou jsem se uculil jak měsíček, a čekal jsem na to, co přijde.

<- Kvílivec (Přes Kvetoucí)

Přidal jsem do kroku a u toho jsem částečně přemýšlel nad tím, jestli mi Deiron někdy.. odpustí? No a nebo se se mnou bude jednou bavit jako za starých časů. Alespoň tedy já jsem to viděl tak, že jsme mívali dobrý vztah, než se vše tak zkomplikovalo, ale mimo jiné jsem také uvažoval nad tím co říkala Alyanna.. když už jsem mířil zpátky do smečky.. že jsem nemusel přebírat její povinnosti jen proto že se měla stát Alfou. Mohl jsem dělat cokoliv na co jsem se cítil a chtěl jsem dělat.
Nad tím jsem se jen tak pousmál. ''Vždyť je už jedno jestli budu chránit hranice, nebo celou smečku jako ty..'' Musel jsem se nad tím pobavit nahlas. No, uvidíme co se dozvím nyní., žejo.
Prostě jsem tedy zamířil domů. Měl bych si užívat alespoň každý den s rodinou, která se ve smečce zůstat rozhodla, měl bych se naučit méně se loudat.

-> Zlatá (Přes Zlatý les)

Také mě viděl rád? To mě překvapilo.. A velmi mile. Usmál jsem se. Nemohl jsem si také však nevšimnout jeho úšklebku a zmínku na to jaký jsem byl baculatý vlček.. Lehké ušklíbnutí jsem mu musel tedy opětovat a pak zhluboka se nadechnout a vydechnout, ''Sám netuším... Nikdy jsem to nějak nebral v potaz, ale máš pravdu. Bejval jsem dost kulatý.'' Zasmál jsem se. Každý jsme nějak vyrostli.. A nejhorší bylo, že jsem tu část života měl prostě stále v mlze a nedokázal jsem si nikdy vzpomenout na to, co jsem dělal, když jsem byl mimo..
Mezi námi však vládlo víceméně ticho.. Ale.. cítil jsem se lépe, a proto jsem se zhluboka nadechl a na Deirona se podíval, ''Mrzí mě že jsem zmizel ze života všech. Nemám proto žádnou pádnou omluvu, abych řekl pravdu... A tedy si ani nemám co nalhávat... Nějakou tu dobu života mám dost v mlze a tedy nedokážu z určitostí říct co a kde jsem dělal.. Ale jakmile jsem se vrátil do Zlaté a zjistil o co všechno jsem přišel a nebyl tu pro vás..'' Sklopil jsem hlavu a zakotvil pohled do země. Byly to nevyřčené věci.. Opět jsem zvedl pohled, ''Nemusíš mi odpouštět, ale jen jsem chtěl abys věděl že mě to opravdu mrzí, že jsem tu pro nikoho z vás nebyl v dobách kdy to bylo potřeba.''

Čas však ubíhal rychle. Ohlédl jsem se a můj pohled zakotvil směrem ke Zlatému lesu, než se vrátil zpět na Deirona. ''Měli bychom se vrátit.. Teď by někdy měl začít sraz.. Táta nejspíše bude chtít ohlásit naší sestru Alyannu oficiálně Alfou.'' Oficiálně vím že nebyl u toho, když táta jmenoval Alyannu svou spolu-alfou ve svých povinnostech. Tak aby se na to připravil, než by jej snad stihl infarkt..
(/Asi prostor pro 'Já ze Zlaté odchazím Atrayi, nejdu na sraz')- když tak prosímtě mě ještě označ ať to upravím a přepíšu)
Chvíli jsem jeho směrem hleděl, ''V tom případě ti přeji hodně štěstí a doufám že se zase uvidíme a doufám že nalezneš své štěstí..'' Popřál jsem mu k rozloučení.. ''Rád jsem tě viděl..'' Dodal s následným, ''Měj se.'' a vydal se směrem ke Zlaté, kde to vzal klusem.

-> Tichá Zátoka (Přes Kvetoucí)

Byl to on. Můj bratr.. Nejistě jsem se na něj usmál.. ''Já..'' Asi jsem neměl v tuhle chvíli ty správná slova. ''Rád tě vidím Deirone..'' Jsem tedy nakonec ze sebe pouze dostal. Jistě měl právo se zlobit, či se mnou vůbec nemluvit. Ale.. měl jsem za sebou snad rozhovor už se všemi. Tedy.. se Sillarei to rozhovor úplně nebyl, ale chápeme se. Byl jsem dost dlouho pryč. Nebyl jsem u ničeho, u matčiny smrti.. Vše jsem tohle zameškal a ač to vypadalo že mi ostatní v rámci možností odpustili, tak Merlin měla reakci jinou a také jsem se trochu bál reakce Deirona. 'Vyrostl z tebe silný vlk.'' Dodal jsem ještě.
Kdybych byl člověkem, jistě bych byl zpocený až na zadku, ale na druhou stranu, nemohli jsme se jeden druhému přece vyhýbat napořád. Chvíli jsem čekal ještě tedy na to, jak ve skutečnosti tedy bude reagovat, až dle toho se budu moct rozhodnout mluvit dál.

<- Kvetoucí louka

A tak došel k jezeru, který se na této louce nacházel. Švihl ocasem a pohledem hledal vlka, který by se podobal jeho bratru, ale... toho tu neviděl. Přesto však tu jeden byl. A pachová stopa kterou jsem doposud následoval vedla k němu. A kousek od něj stál Wu. Střihl jsem tedy uchem znovu, Třeba zrovna u něj změnil kožich a proto ho nedokážu poznat dle vzhledu? Pomyslel jsem si a zastavil se.
Nasál jsem znovu pach, přece jsem se nemohl mýlit. Pach rodiny jsem přece dokázal poznat.
Pak jsem se zhluboka nadechl a přešel tedy k vlkovi, tvářil jsem se jakoby se nic nedělo, ale přesto jsem cítil jak se mi tělo lehce chvělo.. Chvěl jsem se z jeho reakce. ''Deirone?'' Vydechl jeho jméno. Jistý si tím bohužel nebyl, ale... doufal v to. A taky v to, že si dokážeme promluvit.

<- Zlatá (Přes Tichou)

V Zátoce trochu ztratil pach, který tak pronásledoval, ale jakmile ji prošel, opět jsem ten pach zachytil. Pach svého bratra se kterým jako jediným ještě nemluvil, pořád nebyla příležitost. Chtěl.. chtěl jsem si s ním asi ujasnit pár věcí a pomohl mi k tomu rozhovor s Alyannou. Třeba mezi námi prostě bylo jen něco, co zůstalo nevyřčené a proto jsme k sobě neuměli ještě najít cestu, ale i kdybychom se měli pohádat, chtěl jsem si s bratrem promluvit.
Klusal jsem si to tedy přes louku a usilovně naháněl pach. Čím silnější byl, tím jsem začínal být víc a víc nervózní z toho, co že se mnou ani mluvit chtít nebude, ale to jsem se měl již velmi velmi brzy dozvědět jaká bude Deironova realita.

-> Kvílivec

A tak to bylo. Alyanna se vydala zlepšit se, ostatní se už taky rozprchly a já jsem tu zůstal sám s otcem. Usmál jsem se na něj. ''Taky se půjdu projít.'' Oznámil jsem a vydal se k hranicím smečky. Sem tam, když byl pach už slabší, tak obnovil pachovou značku a pak se vydal hlouběji za hranice. Šel se projít, i když úplně přesně netušil kde by.
Sestře samozřejmě přál a hodlal ji v tom podporovat, jen mě spíš hlodalo že ostatní to tolik vážně nebrali, nejspíš to byl ale jen můj pocit a příliš jsem nad tím přemýšlel.
Pohyboval jsem se mezi stromy svižně a mířil z něj pryč. Možná mě trochu mrzelo jak se naše rodina rozdělila, ač jsme se někteří snažili ji dohnat a usmířit se.
Cesta s mými myšlenkami ubíhala rychle a než jsem se k tomu vůbec dostal, už jsem byl v zátoce za lesem, tam jsem se rozhlédl a ucítil pach, který mě dosti zaujal a tak jsem se tím směrem vydal.

-> Kvetoucí louka (Přes Tichou)

Byl jsem rád, že se Sill nechala mnou přivítat, stejně tak jako mi mé gesto opětovala. Mou radost jistě potvrdilo lehké zamávaní ocasem. Má zpráva o Merlin otce viditelně zamrzela. Mě to mrzelo také, zvlášť když jsem byl jediným který slyšel její slova o naší rodině, bohužel.. to jsem si chtěl nechat pro sebe, už tak to byla více než složitá situace, která zde panovala. Radost, smutek.. Tyto dvě emoce se tu střídali převážně.
S rekonstrukcí úkrytu se souhlasilo, ''Ať tak nebo tak, za mě si tuto poctu zasloužíte a i kdybych ji měl stavět celý život, postavím ji.'' Reagoval jsem co se týkalo sochy. ''Hm, já myslím, že to není špatný nápad.'' Přikývl jsem na Aly nápad ohledně přídomku, které se týkalo vlků ve Zlaté narozených.
Žel nikdo Theronovu rodinu neviděl. Ale to už se Therona jala utěšoval Sill. Vždy jsem obdivoval její otevřenost a vlídnost. Ale.. někdo mi tu přeci jen ještě chyběl a symbolicky se po zdejších tvářích rozhlédl. ''A.. když už víme, že je Merlin pryč.. Co Deiron?'' S bratrem měl velmi mlhavé vzpomínky, ale některé byly dost jasné. Jediného jsem ho neviděl už nějakou tu zimu, nebo spíš viděl, ale nepoznal... Podíval jsem se na otce zda snad neví. Poté na Alyannu. ''Ty jsi říkala, že jsme se sotva minuli, když jsem za tebou přišel, neříkal ti kde má namířeno?'' Zeptal jsem se.
To už pak se otec rozmluvil o jiné věci. Všichni jsme si všimli, že již nebyl nejmladším a také nezvládal. Koneckonců kvůli tomu jsme za ním přišli, že ano? A tak si také zvolil svého nástupce. Aktuálně tedy budou smečku vést společně. Alyanna, chvíli se nevyjadřovala, možná si ta slova přebírala?
Pak se vyjádřila, prosila otce o zaučení, nás o důvěru k ní. Jako první jsem k Aly přistoupil a lehce uklonil hlavu, než jsem se ji podíval do očí. ''Věřím, že se z tebe stane skvělá Alfa po vzoru našeho otce. Je to skvělý Alfa.'' Tím jsem se podíval i na otce a věnoval mu úsměv. ''Také rád pomohu s čímkoliv, prozatím bych mohl převzít tvé povinnosti Bojovníka a Ochránce smečky.'' Ihned jsem tedy navrhl. Aly se teď bude muset soustředit na jiné povinnosti a tak jsem tušil, že by mohli s otcem ocenit, když bych převzal tyto funkce, koneckonců jsem tu prozatím byl jen kůlem v plotě, ale byl čas pro smečku vydat ze sebe to nejlepší.

Musel jsem se usmát. Byla to téměř skoro skvělá ideálka. Konečně jsme začínali vypadat jako rodina a smečka. Podíval jsem se mezi stromy, protože v ten moment se mezinimi objevila i další sestra. Sillarei, naposledy jsem ji viděl, když jsem se vrátil ze svých dlouhých výprav. Usmál jsem se na ní a zamával několikrát ocasem. Poté co se přivítala s otcem jsem i já k ní došel a pokud se nechala, na přivítanou jsem ji olízl mezi ušima. ''Rád tě vidím živou a zdravou sestřičko.'' Dodal jsem. Merlin nevěděla o čem mluví... Zastřihal jsem ušima.
Táta však než by začal řešit smečku by rád slyšel co jsme doposud zažili, jak se měli.. Chvíli jsem čekal, slov se totiž ujala Aileen, ''To je náhodou dobrý nápad.. Třeba taková socha našich rodičů by byla skvělá..'' Zazubil jsem se nadšeně pro její nápad, ale nakonec se ujal slov pak já, ''Potkal jsem pár vlků.. Jedním z nich byla...'' Rozhlédl se po všech, ach jak moc jsem nechtěl být poslem špatných zpráv, ''Merlin.'' Dodal jsem tedy po chvíli pauzy. ''Prý se rozhodla odejít ze smečky, přidala se do smečky v poušti. Chtěla ať jdu také... Kdyby tak věděla, nebo spíš chtěla vidět, že její slova o vás všech byla tak daleko od pravdy.'' Zavrtěl jsem hlavou. Dřív či později jsem o tom říct měl a kdy jindy byla příležitost, než když jsme se konečně sešla větší část rodiny? Theronek už byl skoro také její součástí.

Kráčeli jsme lesem a probírali převážně Theronovu rodinu, že se nemohla do země propadnout a jednoduše se určitě musí dřív či později znovu ukázat. Nemohli přece zmizet.. To prostě ten spánek, některým jen trvá se dát trochu dokupy. Chtěl jsem uklidnit jen jeho? Spíš i sebe.
Pak jsme se začali blížit k otci a nejspíše mé další starší sestře. A skutečně mé domněnky Aly potvrdila a tak jsem taky jen s hlavou vzhůru kráčel k dvojici. Otec nás již stihl pozdravit a obejmout, ''Rád tě vidím otče.'' Usmál jsem se nazpět a podíval se na Aileen, ''Rád konečně poznávám i svou druhou starší sestru.'' A tady byl vidět ten problém, jako rodina jsme se neznali dostatečně a ani jako smečka. ''Tati, chtěli jsme s Aly s tebou pak probrat něco o smečce, rádi bychom ti chtěli s ní pomoct, aby se smečka dala víc dohromady a více se poznala. Mysleli jsme, že bys uvítal naši pomoc.'' Už jsme se o tom bavili i před Theronem a tak jsem neměl důvod to nechávat na jindy, a pak jsem otočil hlavou na Aileen, ''A Aileen určitě taky?'' Defakto jsem to podal dotazem, buď to potvrdí, nebo vyvrátí. A usmál jsem se na ní.
Pak jsem se podíval na Aly, která by určitě věděla jak to podat lépe. Připadala mi velice moudrá.

Začali jsme procházet územím. Alyanna souhlasila s mým návrhem, že by se smečka měla opravdu setkat. Protože se členi skoro neznali. Nechtěl jsem, aby snad smečce hrozilo nějaké zaniknutí, nebo tak. Z jednoho kraje, který jsem označkoval, byl čas se přidat na druhý. A mezitím to celé projít.
Aly zmínila nějaké nové členy od posledního srazu, ale ani já neměl ponětí o kom byla řeč, ale dotaz místo mě vyslovil Theron. O to víc bylo potřebnější se sejít.. Theron se trochu zalekl. ''To snad nehrozí..'' Vydechl jsem. Neuměl jsem si představit, že bych nikoho neviděl... ''Nemaluj hned čerty na strom, Therone. I kdybychom je nenašli teď, do země se určitě nepropadli a dřív či později se ukáží.'' Snažil jsem se jej tímto povzbudit.
To jak jsme procházeli územím se mi do čumáku dostal pach. Tím jsem tedy Theronovu odpověď o tom jak se setkali s Aileen poslouchal jen na můj ucha, jak jsem se snažil pachy zařadit. Pach otce a.. ''Hm?'' Zastřihal jsem ušima a tím směrem jsem se taky otočil a mířil k němu. Brzy jsem zahlédl dva hnědé kožichy mezi našimi zlatými stromy. Podíval jsem se na Aly a pak zase na dvojici mezi stromy. ''Aileen?'' Já sám si tímto jistý nebyl, ale právě Aly, případně Theron, ji právě mohli poznat. Odkašlal jsem si. ''Tak bychom to s otcem, naše obavy o smečku a tak celkově probrat rovnou. A přivítat se s Aileen.'' Navrhl jsem změnu plánu s pozvednutým obočím. Koneckonců, Theron ji hledal také a my chtěli mluvit zase s otcem.