Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Yalor

Jakým si divný způsobem si toho vlčice moc nepamatovala. Ani nevěděla, kde tak dlouho byla a proč se cítí trochu unaveně. Nechápala tolik věcí, však nechtěla ztrácet čas pouhým přemýšlením. Kurážná se postavila na všechny čtyři končetiny a rozhlížela se. Kde jsem? Přemýšlela. Mírně se jí točila hlava, asi tak jako by celou noc popíjela kvalitní a silné víno doplněné ještě o nějaký další tvrdý alkohol. Promnula si oči, zívla. "Ezraeli?" Zavolala na celou travnatou rovinku. Tráva voně čerstvostí, docela se i radovala z toho, že zase cítí trávu. I ona sama se trochu divila tomu. Travička byla jemná na dotek a klidně by se i chvíli válela a čistila svůj kožich. Však nechtěla ztrácet čas. Hygiena přeci počká a v trávě by na ní ještě mohlo skočit klíště. K tomu všemu ještě jemné vál vánek, který pročesával její bílou srst. Cítila volnost a sílu. Oddanost a klid. Vše na, co si jen vzpomenula a přeci jí stačilo tak málo, jako hledět před sebe a nechat se unášet myšlenkami. Kde je můj drahý syn? Nestalo se mu něco? Objevily se u ní mateřské city. Záhadou stále zůstalo jak za tak krátkou dobu její mysl dokázala tak přesvědčit k tomu, že si i sama myslí, že je to její syn. A jednou i hrdý válečník se srdcem ze zlata. Krutostí a přeci jemností. Bohatstvím a přeci chudobou. Oblíbeným i nenáviděným. Vyvoleným, pro ni však stále Ezrael, kterého vychová jak se sluší a patří na Chaos.

Procenta poprosím do Rychlosti.
Díky za speciální magii, pokud by to šlo, tak přívěsek nakreslit (pokud chceš). Magii bych popisově nechala asi tak jak jsi to napsala ty. Případně se domluvíme v SZ.
Ještě jednou díky za čas, který jsi nám věnovala. A doufám, že další generace již nezklame c:

Speary byla nakonec i ráda za výhru, ale takhle svět skončit dle ní neměl. Smutně se porozhlédla. Vlci se zachránili skokem do neznáma. Snad se tam budou mít lépe. Očko hodila i na pár představených, kteří pouze obejmutí poděkovali za záchranu života. Super... Povzdechla si. Co jiného taky, ale měla čekat, když většinu věcí již nemají nebo byla zničena. Muselo jí tak stačit pouhý dotyk vlků, plní radosti a naděje. Speary mlčela a kdyby byla citlivka, určitě by se neubránila slzičkám. Svou tyč měla u těla, nijak s ní nepohybovala. Její plášť lehce vlál ve vánku. Měla spíše smíšené pocity. Nevěděla, co bude nyní. Než se však nadála, vánek jako procházel jejím tělem. Pocítila větší svobodu jako kdy jindy, než přivřela oči při záři. Objala ji vůně jehličí a travin. To byla to, co jí chybělo. Pousmála se a nechala se unášet.
>>> Luka

HODNOCENÍ
Já:
Určitě bych si vytkla dobu čekání na post, občasně jsem měla dost práce a jednou jsem nevěděla, jak reagovat. Myslím si, že ty posty, které jsem sesmolila a splňují limit 10 řádků, jsou docela čtivé a snažila jsem se, co nejvíce reagovat na ostatní. Bohužel jsem přijala Speary více dobrodružného samotáře, který by byl rád i sám. Z deseti bodů, bych si dala asi tak 6.

ELRIC
Elric měl docela zajímavý charakter, bylo to něco jiného, než normálně hraje, takže za to má u mě malý plus. Reagoval snad okamžitě a posty byly docela čtivé a dlouhé. Podle mě z nás všech byl asi nejlepší. Jediné, co bych vytkla, tak možná více práce z démonem, na to jsem se moc těšila a nedočkala jsem se toho.

SAM
Dle mě měla podobný problém, asi málo času. Nevím. Každopádně měla docela těžký úkol hrát za úplně jinou povahu. I tak jsem občas poznala, že je v ní stále kousek Sam a posty byly dost zajímavé.

Se zbytkem jsem toho moc nenahrála, tak jen tak okrajově...
BAL
Měla docela zajímavou magii, čtivé posty a docela i dlouhé. Vím, že nemá díky malé tolik času, ale psala, neodpadla a to je hlavní.

LISS
Písařská duše. Panečku, tak dlouhé post, kterými reagovala i na sebemenší pohyb ostatních. Nedivím se, ona hrála už v době, kdy já byla plenkách. Posty byly čtivé a velmi zajímavé. Dokonce mě mírně donutili si je překládat do češtiny (a to i přesto, že slovensky rozumím).

NYC
Tady moc nedokážu posoudit, moc postů jsem nečetla. Postava mě nějak k tomu nelákala. Co vím, tak byly post docela dlouhé.

DĚJ
Děj se mi zdál zajímavý, škoda jen, že nebyl nějak více napínavý. Určitě by bylo fajn, kdyby se vlčice taky zapojily do bitvy, nebo nějaká šla s námi. Shay psala osud velmi rychle. Měla dosti pevné nervy s námi, když jsme dlouho dlužili post. Těšila jsem se na více hádanek, ale to by s tímto tempem bylo až do konce roku.

Ještě nějakou dobu pobíhala po okolí, občasně se zastavila a vystřelila z Yalorisu nějaký paprsek do Nah'ary. Postupně si však začínala všímat, že se spíše unavuje ona a Nah'ary je ještě silnější. Udýchaná, sova lapajíce dech, se usadila a rozhlížela se. Okolí už i tak zničili dost. Všude byl chaos. Její pomoc byla zbytečná. Udělala jsem alespoň něco dobrého? prohlásila si zamysleně. Přes výkřiky a hlasité kňučení vlčat se nemohla úplně uvolnit. Pohlédla do tváře Nah'ary. Vypadala silně, mocně. Oproti ní Speary byla slabá, plná marného odhodlání a asi by na ni brzo dopadla depka. "Je čas to ukončit," dodala tajemně a přišla blíže ke svým spolubojovníkům. Procházela mezi ustrašenými vlčicemi, které marně hledali své děti. Svými nohami překračovala těla, která byla různě zraněna. Tolik krve nikdy neviděla. Smutně stáhla ocas mezi nohy a hlavou pozorovala zemi. Bylo jí strašně líto nevinných obětí, když tohle všechno způsobila ona tím, že nedokázala rozpoznat zlého vlka. Tak mladí, slabí a plní naděje... Povzdechla si nad jedním z mnoha těl. Bylo to bíle vlče s černým flíčkem. Vypadalo roztomile, ona však věděla, že už není a nebude.
Zastavila se až kousek od černého vlka a sledoval, co dělá. Pomohla by, ale vytvářet nějaké díry do země neuměla. A že ta díra vypadala docela zajímavě. Artefakt propadl do nicoty jako malina a nic po něm nezůstala. "To chci taky umět," dodala a pohledem hledala Nah'ary. Chtěla se jí vysmát a několika údery tyčí složit k zemi. Pevně sevřela tlapu v pěst a hlasitě polkla. "Pojď to ukončit, ty Letávko!" Oslovila Nah'ary a očekávala její příchod.

Po oku sledovala své společníky, kteří se snažili něco dělat. Ona by se klidně i ráda zapojila, bohužel to už chtěla raději nechat na nich, aby něco nepokazila. I tak se pořád na ni všichni otáčeli a nutili se zapojit. Protočila oči a přistoupila blíže k davu. Snažila se několik vlčic a hlavně vlčat uklidnit. Nechtěla, aby tohle zajímavé místo upadlo do paniky a strachu. Snažila se odvést nějaké vlčata ke svým matkám. "Jdete se raději ukrýt," promluvila k nim a otočila se k nim zády. Rozhodla se začít bojovat s Nah'ary. A nebo upoutat její pozornost, aby se přihlížejícím nic nestalo. Vyskočila na kámen a z Yalorisu vyslala několik paprsků přímo do trupu létající příšery. Jak moc nyní litovala toho, že se domnívala, že ta ptačí dáma bude přátelská. Sklopila na několik vteřin zrak k zemi. Byla jsem tak hloupá... Pomyslela si a plně se nakopla k ještě větší síle. Musím je ochránit. Zaryla se jí myšlenka do hlavy. Nyní nebo... nikdy Pokračovalo její povzbuzování, kdy ještě při vysílání paprsků stíhala periferně sledovat i civilistky. Nerada by, aby to tady vymřelo. Tedy alespoň dneska. Vyskočila ještě na vyšší kámen a pohlédla na Nah'ary. "Hej, ty." Oslovila ji. "Já jsem tady," vykřikla a namířila jí paprsek do očí. "Hledej si raději někoho ve své velikosti a nechej ty vlky být!" Pokračovala v proslovu. Následně se rozeběhla dál od davů vlčic a doufala, že ji Nah'ary následuje. Raději se obětuje místo nich.

Podívala se na přihlížející vlky. Nápad se jí velice líbil. "Dobře, pojďme je nějak zničit," promluvila a ohlédla se po artefaktech. Zničení však nechala na ostatních, ona jim pomohla, takže jsou nyní na řadě oni. Rozhlížela se. Svět to byl docela hezký škoda, že musí skončit. Pomyslela si. Doufala, že při zničení těch artefaktů tu něco nevybouchne a ona nebo její společníci se nezraní.

Vlčice sledovala dva její společníky, kteří cosi hledali, když to našli započala diskuze. Jeskyně měla poměrně dobrou akustiku a tak je docela slyšela a rozuměla jim. Extrémně nesouhlasila s nápadem Holy, ale nedala to najevo. Raději pomlčela a pouze protočila oči. Hlasitě vydechla a ještě naposledy vyslala laser po odlétající stvůře. Nebyl už tak silný jako ty předchozí, ale určitě ho musela na svém těle pocítit. Potom jen tyč zabořila do země, jen tak pro efekt a rozešla se k díře.
Seskočila dolů za nimi a sledovala odlétající příšeru. Nepřidala žádné slova. Pouze položila hůl ke svému tělu. Jen tupě zírala na monstrum ničící krajinu. Ke krajině necítila nic dobrého, žádné city, nejedna se o její domov, takže nebylo třeba ji pořád zachránit. "Tak bereme artefakt a jdeme zpátky," řekla jasně a pootočila se na ty dva. "Je to výborný kompromis," dodala a připravila se na přesun na původní místo. "Třeba se krajina při spojení všech artefaktů vrátí do původního vztahu a tahle původně milá paní se promění zpátky," dodala konečně a tyčí lehce strčila do Holy. "Vezmi ten artefakt," pousmála se. Potom se jen teleportovala zpět, posadila se a vyčkala na její spolucestující, aby mohli společně ukázat, co dokázali.

Vlčice se zaradovala, velice ji těšilo, že dokázala zabít takovou neškodnou kytičku dokonce sama. Když se rozpadla na kousky, okamžitě přiběhla k ní a vzala tu rudou věc. Vydala se zase zpátky k vlčici s tím, že by je mohla poslat zpátky nebo jim poradit, co dál.
Ta ptačí dáma se tvářila trochu nepřirozeně, jako by to nebyla ani ta, co před nějakou chvilkou. Speary však věřila, že je to jen tím, jak je okouzlena tou její sílou a zbarvením té věcičky. Její pohled však zamířil na Černého. Ten jí v labyrintu zachránil život tím, že ji zachytil. Měla by mu pomoci. Nevypadal nějak extra zdravě. „Jsi v pohodě?“ Zeptala se ho. Než však něco udělala, už vypadal docela v pořádku. Stáhla se tedy zpátky ke ptačí dámě. Její přesvědčení, že je vlčice naprosto neškodná a jen se kochá, však bylo změněno při pohledu na zvětšující Ptačí vlčici. Co to? Zeptala se v hlavě. Před jejími kukadly se najednou objevila nestvůra. Vlčice vypadala jako to nejčervenější zvíře, co kdy viděla. Sama ho ani nedokázala nějak popsat. Ohlédla se na zbytek a vyběhla z jeskyně nahoru. Chtěla si nejen zachránit život a neriskovat, aby jí něco spadlo na hlavu, ale hlavně chtěla získat jistou vyšší pozici (high ground :D) a tím ji větší výhodu. „Jdu nahoru,“ promluvila k Holy, která už podle všeho měla nějaký plán.
Když zaujala místo, postavila svou magickou hůl před sebe. Byla připravena k útoku. Nejdříve však musela vyčkat, aby se její společníci dostali do bezpečí. Následně zase nechala z Yalorisu vyslat další paprsek, kterým zasáhla její křídlo. Potom zase druhé. Pousmála se a stále sledovala situaci tam dole, aby jim ještě nezpůsobila další problémy. Když byly oba dál od toho rudého monstra. Pomocí paprsku odlomila kousek kamene z jeskyně, který nechala volně spadnout na monstrum. Pohlédla se po těch svých společnících, zda jsou v pořádku. „Pojďte nahoru,“ zavolala na ně.

Následoval zbytek své skupinky. Když doklusala až ke vzrostlé květině, zastavila. "Tak to bude jednoduší než jsem si myslela," promluvila hrdě a přišla ke květině blíže. Chvíli ji sledovala než se pousmála. Vůbec jí nevadilo, že je ta květina mnohem větší než ona. Dalo by se říci, že čím větší byla, tím více věřila ve své schopnosti a případnou pomoc od těch dvou. Moc však v to nedoufala, ráda by to klidně zvládla i sama. Pro její oči však kousek od ní stála jen květinka, která se sice tváří drsně, ale je extrémně slabá. "Je to jen květina," dodal velice jistá a vůbec jí nevadilo, že jí málem trefil jeden z kořenů. Myslí se zase připojila na svou hůl. Ihned po spojení se její tyč rozzářila jako nikdy jindy. Yaloris se blýskal více než diamant a vyslala z něj paprsek na květinu. "Na nás nemá," řekla ke svým společníkům. Sice mírně pochybovala o tom, že se Holy přidá. Když si myslí, že se rostlina brání, asi by nezačala útočit první. Řekla si. Neměla srdce jí to zatím říct, třeba jí zkazila idylku toho, že květinky neubližují, ale spíše pomáhají. Protočila tedy pouze oči a namířila paprsek i na kořínek. Shoř! Řekla si v mysli. Ráda by věděla, zda by ta mohla rostlina třeba chytit a začít hořet. Hned by si podala nějaký kousek masa a ohřála by si ho. Mlsně se olízla. Potom ji však napadlo je nějak přimět taky reagovat. "Hej vy tam? Pomůžete?" Zavolala na ně a otočila k nim hlavu, gestem ukázala do předu. "Koukáte se nebo i pomůžete?"

Protočila oči. Přece nemůže za to, že se k ní chová takhle. Podívala se na Holy, ale asi jen okamžik na to se zase věnovala Ptačí dámě. Dle jejího pohledu opravdu nevypadala na tolik let, ale co ona o tom může vědět. Třeba tu je nějaká časová smyčka nebo živá voda, takže tu vlčice nestárnou. Možná ta časová smyčka vtáhla i je a za celou tu dobu zestárnou jen o pár minut. Svou hlavu, však nechtěla přímo zatěžovat filozofickými otázkami a různými domněními, už chtěla konečně využít svou magickou tyč, kterou si prostě poslední dobou moc neužila.
Následně si vyslechla popis té rostliny, kterou musí naleznout. Něco jí však stále vrtalo hlavou. Proč tu záři nevidím již nyní? Pomyslela si. Svedla to však na svoji malou výšku. I tak jí po moc nedávalo smysl, jelikož byla stále nejvyšší z celé její skupiny. Nezastavovala a poklidně jí následovala. "Půjdu poslední," řekla ke svým kolegům, kteří již vyrazili. Ona se však ještě chvíli dívala na tu postarší vlčici. "Jak to děláte, že jste stále tak mladá?" Zeptala se jí. Rozhodla se totiž vyrazit až uslyší odpověď. Přeci jen, za chvíli z ní už bude starší dáma a brzy na to již bude ležet pod drnem. Tak proč by se nemohla vyparádit a zkrášlit? "Živá voda nebo časová smyčka?" Navrhla možné odpovědi. Něco jí však v hlavě už řeklo, aby se vydala již za ostatními. Pohled věnovala naposledy téhle dáme. Rozloučila se a zrychleným krok doběhla zbytek své skupiny.

Speary zahřálo u srdce, když zjistila, že se vlčice pousmála. Dlouho totiž neslyšela, aby se někdo zasmál jejím poznámkám. Ovšem reakce Malla byla až moc pasivní. Protočila oči a koukla na něj. Nasadila pohled typu "ha, to by jsi nedokázal". A zase se mu moc nevěnovala.
Holy ho až moc vytáčela tím, že neustále nedržela tlamu a mlela a pořád mlela, takže nebylo potřeba, aby se ještě přidávala Speary. Sice nyní měl Mall její sympatie, jelikož ona opravdu mluvit umí a problém jí to nedělá a opravdu mluvčího nepotřebuje. Tiše zavrčela na Holy a raději odskočila. Nevěděla, jak zareaguje, takže se stáhla raději zase do mentálního já a její mentální tyče. Yaloris se zase lehce rozsvítil, nyní však jen lehce. Nesoustředila se totiž plně a stále sledovala periferně snad všechno, co se jen mihlo. Někomu by se už zatočila hlava z toho všeho, ale ta Spearina makovice toho pobrala docela dost.
Usadila se trochu stranou od těch dvou a její tyč přestala zářit. Nyní byly její oči zaměřili na tu ptačí dámu. "Zvládneme cokoliv," promluvila hrdě. Pohlédla však na ty dva. Ale nevím, zda všichni dohromady... Povzdechla si. "Jak vypadá přesněji ta kytka?" Zeptala se, povstala a přišla blíže k ní.

Z její koncentrace a naprostého mentálního spojení s Yalorisem ji vyrušil hlas Holy. Pohled hodila přímo na ni a sledovala ji mlčky. Občasně bylo možné zaslechnout její dech. Yaloris zase postupně přestával zářit až úplně přestala jeho záře být viditelná. Tyč si zase připoutala k levému boku. V hlavě se jí rýsovala otázka, která se týkala nápadu, který Holy plánovala. Než však stačila říci jen slovo, její oči si vybraly nový cíl.
Cílem se stal docela mohutný pták. Velice atraktivního zbarvení, ani se tedy nedivila, že se její oči ubraly k téhle hříčce přírody. Zdánlivě jí připomínal jedno stvoření, které měla čest poznat, jenže nyní byla v úplném jiném světě. Vlčice tu vládli, tak proč třeba ptáci nepožírají vlky. Měla takové menší tušení. Však nic nedávala najevo.
Pokývla, jelikož stále k tomu všemu dokázala vnímat i to, co mluví ostatní. Tímto kývnutím dávala souhlas na další slova Holy. Nejraději bych však už vypadla nyní a toho ptáka zakousla, určitě má ten artefakt má on! Nebo on je jím... Řekla sama sobě a zase na něj chvíli koukala. Pták se určitě musel divit, co na něm pořád tak vidí. Vždyť se tak dlouho ani nedívá na svatý obrázek.
A aby to nebylo ještě divnější, pro jistotu pohlédla na Maledetta. Na jeho otázku chtěla odpovědět nějak i ona sama, nakonec jí však nic nenapadlo, než nějaký vtip. Však, aby neurazila, přiskočila až k němu a spustila docela potichu: "Třeba úroveň zápachu?" Sotva domluvila zase se trochu od něj odsunula. A chvíli čekala na jeho reakci. Očekávala nějaký smích nebo jen úsměv.

Penízky na Ayshi :)

Vydala se po chvíli za černým vlkem, musela však skákat po ostatních písmenech, jelikož ty, na které šlápl se rozpadly. Nakonec se i ona dostala k písmenku M a snažila se nějak balancovat, aby nepřepadla a ještě se tam vlezla Holy.
Když už zmizelo všechno kromě písmena, na kterém se krčila, dostala menší strach, že takhle bude muset zůstat do konce svého života. Nervozně polkla. Přivřela oči a ucítila menší pohyb. Než však byla schopná je otevřít, už cítila silný dopad. Postavila se a teprve nyní se rozhlédla. Mírně jí bylo zle od žaludku, ale brala to na lehkou váhu. Kdoví, jakým způsobem se sem totiž dostala.
Kousek od nich rostl zajímavě zbarvený strom s jablky. Musela se pokochat takovou krásou, ale to by udělala snad každá vlčice. Někdo se tam divil, že jsou tu návštěvníci. Ona se taky divila, že jsou zde nějací obyvatelé. Ale raději pomlčela. Byla připravena, že jejich úkolem bude sebrat právě tyhle jablka. Povzdechla, jelikož se tamní obyvatelé určitě bz boje nevzdají. Mentálně sahala po tyči a byla připravena, nevnímala okolí. Nyní tu pro ni byla jen ona, tyč a ticho. Ticho, které zkoumala skrz na skrz a vyčkávala na znamení. Yaloris v tyči začal v tu samou dobu mírně svítit.

Já se tedy taky ráda přihlásím :)