Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno+postavení: Ayshi, Beta
Počet postů: 7 (počítáme-li do začátku září)
Aktivita: S Angelem, Sam, Stray a Áresem na herní akci

POST 7

Sledovala všechny vlky, jak seskakovali dolů k ní a Letci. Klidně by i tomu malému pomohla, ale nechala ho být, aby se ukázal. Po jejich seskocích se zase otočila na Letce a kontrolovala ho. Žádná reakce se nekonala, A ještě se jí jedna vlčice začala motat do zelí. Skousla to, musela snést i to, že jí prostě někdo bude pořád chodit pomáhat. Periferně sledovala vzrostlejší vlčici, která začala pobíhat okolo monstra a zkoumala chodby. Hlavně ho nevzbuď... Řekla si v duchu a tiše sledovala jejich alfu. Nechtěla, aby se mu něco stalo. Uslyšela zvolání od velké vlčice. Prosím, nezvyšuj hlas... Blesklo jí nervozně v hlavě. Fakt nerada by sama bojovala proti tomu hnusu sama a přitom hlídala ty tři, kteří by byli beznadějní a bezbranní. Nakonec teda kývla. Počkala až ho vlčice zvedly a nechala je chvíli v klidu projít. Šla za nimi jen o pár kroků.
Až byli venku, zhluboka vydechla a nadechla se čerstvého vzduchu. Plná radosti a očekávání příchodu svého dítěte se rozhlédla. Ezrael však nikde. Trochu jí to vrtalo hlavou, ale nevadilo, klidně ho nechala pobíhat s Elricem, ale doufala, že se mu nic nestalo. A nebo neutekl zpátky do toho lesa. Podívala se tedy na Letce, který se pomalu dostával k sobě. Stála trochu opodál a sledovala jeho probuzení. Na tváři se jí objevil menší úsměv, ale když viděla ostatní vlčice a prcka, raději jí zase spadl. Jeho první slova ji ani vůbec nepřekvapila. "Mnoho věcí," promluvila k němu. Jeho následují otázka ji přinutila mírně zapřemýšlet. "Prokázaly toho mnoho, nejenom věrnost, ale také chytrost a svou sílu. Spolupráci, jediná vlčice by tě sem nedonesla..." Dodala. Pohled vrhla střídavě na obě dvě a nezapomínala ani na Malého. Pokývla hlavou, měl pravdu. V každém slově, které vyslovil ze svých úst. Všimla si toho označkování. Letec na ni mrkla a ona se sklonila k té druhé a udělají drápkem co nejvíce podobnou jizvu jako udělal Milost před nějakou dobou jí. Hrdě vypnula hruď a vyrovnala se. "Krvavá zní dobře, jenže musí získat jméno i ta druhá..." promluvila. Chvíli se zamyslela. "Vichrná? Nebo Moudrá?"

POST 6

Kurážná se nijak nevzpírala při zvednutí od Letce. Už věděla, že jí nijak neublíží. Brala ho jako dobrého kamaráda, ale stále nechápala, proč tam musela tak dlouho zůstat. Kdyby měla ona tu možnost, nechala by tam tu Barevnou. Přeci jen ona to řekla a navíc ještě nic moc důležitého neudělala a ani neschytala žádné zranění. Chápala, že první chtěla, aby Letec odnesl Prcka, ale proč šla ona hned druhá. To je tak slabá? Nevěří si? Po téhle myšlence se již dotýkala všemi nohami znovu normální podlahy. Podívala se na Letce. "Díky za záchranu," promluvila. To už však statný černý vlk udal pohyb a vlčice se dala do pohybu.
Netrpěla klaustrofobií, takže jí chůze v tak malé prostředí vůbec nedělal problém. Sice se jí zdálo, že jim asi už dojde kyslík a udusí se, ale sále šla dopředu a dopředu, nezastavovala, netřepala se a dokonce se ani už nebála. Možná jí přišlo jen nepříjemné mít tak blízko hlavy zadnici nějakého vlka. A hned za svou zadnicí dalšího, cítila tak každý dech Letce. Když jeho dech začal být rychlejší a rychlejší, ohlédla se. "Letče, uklidni se!" Promluví docela hlasitě na vlka, který se dostal do nějakého šoku, nekontrolovatelně máchal křídly, třásl se a bál se o nedostatek vzduchu. Už už se snažila ho jít uklidnit, jenže se pod ním propadla podlaha. Zastaví a otočí se hlavou k díře. Měla štěstí, že není nijak vzrostlá a s trochou snahy se otočila. "Letče?" Zazní její hlas trochu nejistě a opře pohled na černého vlka, který ležel dole. "Jsi v pohodě?" Následovala otázka, chvilku čekala na odpověď. Však žádná nepřišla. "Letče!" Zvýšila mírně hlas a sledovala ho. Nic. Odklepala se a seskočila bezhlavě za ním. Dopadla sice na nohy, ale jedna noha se jí podlomila, tudiž upadla. Znovu se však postavila a už se hnala za ním.
Sledovala ho. Dýchal. Jak ho však probudit? Blesklo jí v hlavě. Chvíli váhala než mu vrazila pořádný pohlavek. Rána se až rozléhala po celé místnosti. Vlčice se ohlédla. V druhém rohu místnosti spí něco velkého a kousek od toho jsou dvě chodby. Podívala se nahoru dírou na ostatní. "Tak pojďte za námi je tu další cesta," promluvila.

POST 5

Sledovala zbytek. Nápad Sam se jí líbil, ale zase by tím moc zatížila Letce. Však nijak výrazně nereagovala a snažila se zachránit svůj vlastní krk a přitom hlídala i ostatní. Rybičko, chceš si hrát? Pomyslí si a vší silou do ní kopne zadní nohou. Ryba byla odkopnuta, ale hned se uklepala a byla zpět. Ayshi ji tak bouchla po hlavě a už nebylo, co řešit. Ryba se přetočila na bok a nejevila známky života. Na tváři vlčice se začal rýsovat úsměv. Rozhlédla se, zda se neblíží další. Nikde žádná nebyla takže se chvilku mohla věnovat létajícímu Angelovi. "Zažila jsem toho dost, ale stále tě něco může překvapit," řekla na podivení barevné vlčice. To pořadí určila schválně? To se raději ona zachrání a mne nechá zakousnout rybami? Mírně se udivila.
Voda se zvedla až do takové velikosti, že už musela pouze plavat. Nohama se snažila, co nejvíce kopat, aby když tak skopla nějakou rybu dolů. Uslyšela Angelův hlas. Musela se pousmát. "Záchrana by se mi už hodila. Nebo jen počkejte než voda stoupne tak nahoru, až k vám dosáhnu," promluvila a nepřestávala plavat. Byla alespoň ráda, že ji to nesvědilo, nevěděla by jak by mohla plavat a zároveň. Buď by se utopila nebo by ji strašně svědila zadnice. Ani jedna volba by nebyla nijak dobrá.

Jsem druhá! Yaay! ZDE

POST 4

Ayshi se zase zpět otočila, když zjistila, že nikdo za nimi nejde. Svůj pohled věnovala Letci, který byl úplně stejně rád jako ona, že to dokázali. Jen se trochu udivila při otření o tu barevku. Opravdu nelenil... Pomyslela si. I nadále je sledovala. Byla do nich tak zakoukaná, že nevěnovala pozornost na příšeru, kterou jsem usmrtili. Kdyby dávala pozor, poodstoupila by. Jenže to ona nedělala, takže schytala zásah limetkové krve z příšery rovnou na její zadek. Ucítila to snad okamžitě a strašně ji to začalo svědit. Usadila se a plnou rychlostí svou zadní nohou začala škrábat tu divnou věc na svém zadku. Úleva nepřicházela, spíše jako by se to každým škrábancem zesilovalo. Ayshi si to proto začala i kousat. A určitě by si ukousla i celou záď, kdyby nespatřila vodu. Ta se začala z nějakého divného důvodu valit přímo na nás. Všichni vlci byli snad již připraveni k odchodu, jen Ayshi tam pořád seděla a střídala kousání a škrábání. Nemohla se dokonce ani postavit, jak ji to svědilo. "Voda!" Vykřikla, aby varovala ty před sebou a okamžitě se běžela do ní osvěžit. Usadila se do vody a začala své půlky drhnout po zemi jako pes, který má červy.
Z celé činnosti ji potom vyruší pád něčeho na zem. Otočila svou hlavu na místo, kde si myslela, že někdo spadl. Jenže nespadl někdo, ale něco. Spadla hromada kamení, která tak zabarikádovala východ. Doufám, že tam nestál Azrael! To by neměl šanci přežít! Blesklo jí a doufala v to, že raději poslušně čeká venku. A Elric mu třeba právě donesl nějaké jídlo. Ti dva se určitě mají dobře... Pomalu se sklouzne po zadku za zbytkem vlků. Doufala v to, že nyní jim Letec nějak pomůže. Přeci jen nikdo z nich tu neměl ty dvě křídla, tak jako on.Voda už stoupne do takové výšky, že se Ayshi může postavit a stále má své obě půlky trochu níže, aby byly pořád ve vodě. Když vyskočí tak obří ryba, Ayshi by si málem nadělala do kalhot (kdyby nějaké nosila). Místo toho šokem poskočila a couvla do boku. "Co to bylo?" Zeptá se a je úplně zmatená, neví, co dělat dříve a jak reagovat na tolik podnětů.

POSTOVANÁ 3:
Po slovech Letce se vzmužila (i když je vlčice) a postavila se zpět na nohy. Kývla a tiše sledovala zbytek jak si radí s příšerou. Dařilo se jim. Velmi se jí líbilo, že se zapojuje i ten malý prcek. A docela se mu to i dařilo, sice se jim zatím nemohl rovnat, ale bylo roztomilé sledovat jeho snahu a zároveň ustaraného Letce, který ho snad nechtěl pustit ani z oka. Neustále se ho snažil chránit a přitom to ani nebylo jeho vlče. Bylo to velmi zajímavé, myslela si, že on by nikdy nedokázal pracovat s vlčaty. Bude zajímavé, až někdy bude mít vlastní... Pousmála se nad touhle myšlenkou. Podívala se na cíl, který Letec označil ohnivým kruhem. Zkoumala, jakým způsobem bude nejvhodnější ho shodit a zda se vůbec trefí na hada. Nějak jí vyšlo, že se trefí, ale budou muset doufat, že sebou netrhne do boku. Vyčkávala na povel od Letce. Když už se tomu konečně schylovalo, udělala pár kroků dopředu a stoupla si vedle něj. Pomocí magie začala pomalu odlamovat kusy okolo kamene, až nakonec spadl kámen sám od sebe. Možná i za pomocí Letce, ale spadl na slizouna. Ještě dokázala říci před pádem pár slov: "Pozor, asi už spadne!" Po shození kamene mírně vyskočila. Přiběhla blíže k ostatním, stále hned vedle Letce. "Jdeme ještě dále?" Tázala se. Raději by držela i hubu, ale čím dále šli, tím více se bála o Elrica a Azíka. Věděla, že je Elric silný a ochránil by toho malého, ale mohlo se jim něco stát. Mohl Azrael utéct? To by neudělal, určitě na mne čeká u východu, maximálně si povídají s Elricem... Tedy alespoň v to doufám... Nechce ho hledat, chci mu už ukázat to místo... Promluvila v myšlenkách a rozhlédla se. Nejdou za mnou?

POST 2:

I když se snažila jak nejvíce mohla, byly její kořeny slizounem přetrhnuty. Ten ani neváhal a okamžitě se po ní vrhl. Ayshi vzala nohy na ramena, ale nestihla mu úplně zmizet z dosahu. Přímo na zadek jí vyplivl něco hnusného, až ji to ucítila pálivou bolest. Udělala ještě několik kroků, dokud jí nepomohl Letec a nesvázal slzouna znovu. Odplazila se dále od slizkého hada a usadila se, podívala se na tu kapalinu. Viděla od ní popáleniny a začalo jí to dosti štípat. Zasyčela tiše. Hlavně do toho nesmím nic chytit a hned skočit do vody si to očistit. Bleskla jí v hlavě myšlenka a posadila se. Sledovala Letce, jak si s ním lehce poradil a svázal ho mnohem lépe než ona. Nejsem tu zbytečná? Řekla si v hlavě trochu smutně. Znovu obmotala hada, nyní už ne na tolika místech, ale na jednom a pořádně. Nevadilo jí to, ještě více doufala v pomoc ostatních. Přeci jen více vlků zvládne více práce. Udělala několik kroků dozadu, ale odcházet netoužila. Mrkla na Letce, který byl určitě i silnější než ona a ta Barevka dohromady. Pousmála se na něj. "Díky," řekla a přemýšlela nad následující taktikou. Netoužila tam nečinně stát jako to vlče, nemohla pomoci tak jako Letec a ani skákat po hadovi jako Barevná. V tom ji vyruší nápad Barevky. Použít kameny, jak prosté. Proč mne to nenapadlo dříve? Tázala se sama sebe. Uskočila do boku a přistoupila blíže ke společnosti. Pomocí své magie začala tvarovat povrch nad hadem až do takové formy až se začal odlupovat a padat dolů. Kývla na Barevnou. "I tobě děkuji," řekla a ulomila větší kus hlíny, obsahoval nějaké to kamení. U toho všeho nemohla stát, na to ji příliš pálily rány od hadova jedu, musela sedět a to ještě musela přenášet váhu na přední nohy.

Ayshi: Tady c:

Ayshi: Gymnasta

přidáno

POST 1:
Přikývla a dala se do chůze. Kráčela tiše a soustředěně, myšlenkami se ani nenechala zaobírat. Jenže i přesto se lekla zelené příšerky. Lekem až vyskočila do vzduchu. Bránila se jakémukoliv výštěku, zakňučení nebo jinému zvuku, který by dokázala vyvinout "Příšera," řekla trochu vystrašeně, nedokázala nakonec držet jazyk za zuby. Možná nyní vypadala jako strašpytel, ale jí to nevadilo. Kdyby se nezměnila při vstupu do smečky a nezačala pracovat na zmírnění strachu, už by byla obtočená okolo Letcova krku a ocasem zakrývala sobě a jemu bulvy. Když znovu dopadla na pevninu, zaujala bojovný postoj. To už se to tam začalo množit. Více už né! Pomyslela si a mírně znejistila. Nebála se jich, ale bála se jejich schopností. Nevěděla, co takové hejno příšerek zvládne. Otočila se na zbytek. Viděla Letce, který se už zase díval zpět na příšerky. Proto se ohlédla také. Byl tam velký a slizký had. Prostě nechutný. Ta barevná vlčice ho začne na sebe přitahovat. "Neblázni, nepřilákej ho,"" řekla jí. Sotva to domluvila, začala mu svou magii způsobovat zranění. Bliklo jí v hlavě, že by mohla taky použít svou magii. Sice ji plně neovládala, ale i tak chtěla alespoň minimálně pomoci. Díky elementu země mu obmotala kolem těla asi dva nebo tři kořeny rostlin. Nebyly sice nějak extra pevné, ale určitě ho mohly zpomalit a pomoci jim tak. Had by sice mohl z nich uniknout, ale Kurážná ho obmotala okolo hlavy, vprostřed těla a ke konci, kde dala nejsilnější. Ten první kořen mu dokonce spojil čelisti, takže nějakou dobu nebude moci kousnout. Bude jen na ostatních jak dlouho bude muset držet kořeny na slizounovi. Aby je popohnala k útoku, řekla: "Útočte, dokud ho držím."

Kšm přičíst, 1% do obratnosti (Gymnastka Ayshi is here) druhé do síly

Díky moc ^^

Všechno přičíst na Ayshi, tlapku do iluze...

Škoda jen, že většina úkolů byla v době mé "dovolené". Gratuluji svému týmu a přeji všem aby si užili nové magie c;

<< Temný les

Neodolala vábení jeskyně a tajemnosti. Adrenalin jí koloval snad celým tělem a byla plně připravena zkoumat všechna zákoutí jeskyně a všechny poklady, které jsou ukryty v ní. Už při vchodu jeskyně nevypadala jako nějaká normální. Pro jistotu se rozhlédla po celé jeskyni, díky tomu se dostala trochu dále od Letce a zbytku smečky. Však jeho zvolání slyšela a docela zřetelně. Kývla hlavou a pokračovala v chůzi za nimi. Všimla si i ochrany ho malého vlčka od Letce, ale nebyl čas ptát se na to proč, zdůvodnila si to tím, že se asi taky dost činil. Na takovou vzdálenost nemohla pořádně zavětřit a ani ho zatím pořádně neviděla v akci. Jediné, co ji zaráželo bylo to, že si nebyli ani trochu podobní. Trochu zvláštní, ale skousla to.
Několikrát ji na tělo dopadly divné kusy něčeho pevného, pravděpodobně se jednalo o část ze stropu. Pouze se otřepala a pokračovala z následování. Mlčela. Nechtěla říci ani slovo, nechtěla vyplašit případnou kořist. Zavětřila. Do čumáku jí však nepadl pach nějaké zvěře nebo blízkých vlků, nýbrž velmi silný a nepříjemný zápach. Mírně zneklidní, proto zrychlí, aby s nimi držela více krok a nestálo jí to holý život. Bránit se sice dokázala, ale pokud se lekne, bude jasné, kdo zvítězí. Znovu se rozhlédla a po oku sledovala zbytek skupinky. Nadechla se. Nyní cítila zase velmi sladký pach. Připomínalo jí to toho Krasavce, med a ještě pár kytiček. Byla to docela zajímavá kombinace, takže jí něco říkalo, že musí dojít něco špatného.
A skutečně přišlo. Letec, který celou dobu šel před ní, zastavil a Kurážná do něj narazila. Naštěstí byla již slušně obratná, přehodila si nohu a už zase stála jako normální vlk. Jenže uviděla na Letci podivné liány, které se kolem něj omotávaly. "Letče!" Okřikla ho a rychlostí světla mrkla i na své končetiny. Také na nich měla podivné liány. Snažila se je roztrhnout různými akrobaciemi, které obsahovaly různé posunování nohou do všech světových stran. Nepomáhalo to. Spíše naopak.
Periferně sledovala ostatní a jejich boj s rostlinkami. Než jí došlo, že by také mohla použít svou magii Zemi. A opravdu. Stonky a šlahouny pomalu odpadávaly a usychaly. Kurážná se pousmála a mrkla na ostatní. "My se nedáme," promluvila. Až to bylo možné udělala krok vpřed. "Jdeme dál?" Tázala se.

// Ocením vylepšení vrozené (zem) a popřípadě trochu procent (stačí tak 10%)

Jméno, postavení: Ayshi, Beta
Posty: 10
Aktivita pro smečku: Přijmutí Azraela. Zatím ho ještě plně dostává na Chaosáckou stranu, ale věří, že z něj bude věrný člen a někdy získane také přezdívku. Přidala se na dungu, kde zavítala do jeskyni a bojovala s příšerou (post je sice až v srpnu, ale i tak to zde mohu napsat)
Příběh: Když dorazila do Zlatého lesa a chtěla najít starého známého Resse, potkala vlče. To se jí představilo pod jménem Azrael. Ayshi si ho hned oblíbila a po sdělení toho, že nikdy neviděl nic jiného než tenhle les, měla jasno. Dalo by se říci, že ho ukradla. Však já a ona tvrdíme, že on šel dobrovolně.
Při cestě se zastavili a Ayshi mu začal vyprávět o její smečce. Až se dostali na téma Letec a jeho křídla. Pro jistotu mu řekla, aby hrál jejího syna a jmenoval se Ezrael. Netrvalo dlouho a přišel je někdo navštívit. Byl to Elric. Ten se jí začal ptát, proč si to nepamatuje. Ayshi však nevěděla, co. Než jí tedy to došlo. Matně si pamatovala zpěv s ptactvem a pár dalších věcí, avšak asi ne všechno. Postupně se sešla větší část smečky.
Neodolala vábení jeskyně, takže šla s ostatníma dovnitř.