Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zkusím nakreslit všechny c:
Sice to nyní zní, jako bych byla machr a profesionální malíř, ale mohu se pokusit.

Pozorně naslouchala Letci. Při příchodu velmi divné vlčice mírně znervoznila. Aha, tak on mě tam nechal kvůli téhle? Probliklo jí. Myslela si, že budou dobrými přáteli, ale jak chtěl. Chtěla mu to odpustit, ale neřekl momentálně nic na svou obhajobu. Nechala ho tedy být. Ani se ho na nic raději neptala. Vše jí bylo jasné. Pouze protočila očima a podívala se na Ezíka. "To je on," řekla k němu a zase se podívala na Letce. Vypadal ještě lépe než před tím. Možná i tím, že nyní už měla jistotu, že on jí nic neudělá. Tedy pokud ona žádný konflikt nevyvolá.
Uslyšela velmi známý hlas. Hlas Letce ve své hlavě. Alf? Pronesla v hlavě trochu udiveně. Já mu chtěla pouze ukázat jiný svět, ale přirostl mi k srdci na tolik, že nedokážu žít s tím, že se musí vrátit do toho hnusného lesa. Možná to je nebezpečné, ale tady jde o to, že může být skvělým členem naší smečky. Pokračovala. To, že je vlčetem alf ji mírně znepokojilo. Však stále se snažila zůstat v klidu.
"Jde se mnou," řekla prostě. Nevěděla, zda myslí Elrica nebo Ezraela, ale u obou to bylo jasné. Musí být s ní.
Následují situaci pouze vnímala a nijak se neprosazovala. Byla sice nerada, že Malý nemůže zůstat s ní. Ale zároveň věřila Elricovi. A také i v Ezraela, aby se neprořekl. Pokývla a vydala se za Letcem a více vlky. Byla zvědavá, co na ně bude čekat. Nějaký vlk nebo něco k jídlu? Všechno by se nyní hodilo, navíc na to nebude sama. Konečně bude mít tu čest poznat svou smečku a Týmového ducha planoucí v ní.

>> Labyrint

Také se přiblížila k němu. "Jo, ahá," řekla mírně překvapeně. Trochu na to zapomněla, ale nyní už se jí to už pomalu vracelo. "Bylo to tam hezké," řekla mírně nejistě. Nevěděla, co přesně spolu dělali. Ale určitě nic životu nebezpečné, když to zapomněla. Jenže teď už si matně pamatovala pár věcí.
Po jeho otázce mrkla na "její" vlče. Ezík byl zmaten. "On je můj," řekla jednoduše po chvilce zamyšlení. Něco plácla. Možná ani nevypadala, že by byla jeho mámou, ale už teď začínala její hra. Hra na mámu a vlče.
"Co ty?" Otočila se zase zpět na Elrica. "Co u tebe nového?" Pousmála se. Nemyslela nic zlého nebo urážlivé k němu, ale chtěla aby její úsměv mu dodala vzpomínky.
Pohled zase věnovala Azraelovi, ke kterému se sehnula. "Za chvíli půjdeme, pokud nedojde," řekla. Od pohledu vypadal znuděně. Toužila mu zlepšit náladu. "Za chvíli tu určitě už bude, cítím to v kostech," dodala. Něco jí říkalo, že zde dojde. A nebude sám. Pospěš, Letče...

"Tak se mi to líbí," řekla s úsměvem na tváři. Bylo docela vtipné ji vidět jako mámu. I když to nebylo její vlče. Kéž bych měla vlastní vlčata... Proběhlo jí v hlavě. Ráda by je měla, ale s kým? Angel někde vězí, Milost balí Azzip, Černý je magor a na vlčice fakt není. A to ještě úplně zapomenula na ty starosti s nimi spojené. Kde bude spát? Co budou jíst až jim nebude stačit mateřské mléko? Tyhle otázky ji netrápily, ona ve vlčatech viděla nevinnost, čistotu, mír a dobře vycvičitelné.
Ezík byl úplně stejný, jen v ní necítil důvěru. Jak mu ji však ukázat? Byla zoufalá, ale věděla, že to časem půjde. I kdyby se zase musel vrátit do toho nudného lesa, ona ho bude vyhlížet a očekávat jeho návrat. U ní bude vždy vítaný. Vždy se jí bude moci svěřit, jen jí bude muset věřit. A to nepůjde jen tak. Ona na slepou důvěru málem doplatila. Tedy vlastně doplatila. Několika pády. Podívala se na své boky. Jak ještě vůbec mohu žít? Cítila jsem se tak zraněná, ale přitom se mi skoro nic nestalo... Blesklo jí.
Při příchodu cizince, který byl celý černý, jen jedna jeho noha nese barvu jinou, k nim, upřela pozornost mírně na něj. Toho vlka odněkud znala, nemohla si však to plně vybavit. Však paměť se jí vrátila při jeho slovech. "Elricu," oslovila ho. Její domněnka se potvrdila při jeho představení. Podívala se do jeho červených očí. Jen mu nic neudělej, jinak tady bude masakr jak vyšitý! Pomyslela si, raději pro sebe. Kdoví, jak by to ještě dopadl, kdyby to řekla nahlas. U Elrica si nebyla plně jista, zda bu mu nic neudělal, ale říkat mu to nebude. Bude jen doufat, že bude v klidu a pochopí, že Azrael je pro ni jako její vlče. Snad nebude jen já ten jediný zoufalec, když nemůžu milovat. Tedy, alespoň se mi to nedaří... Nebo o mně nikdo nejeví zájem? Pomyslela si. Určitě však nebude skákat a tančit radosti, když zjistí, že není sama. Možná mezi nimi i třeba něco přeskočí. To nikdo neví. Přesto si stále nemohla vzpomenout, co s tím vlkem dělala. Kdyby si jen pamatovala, že ho miluje. Mnohem více než pocit vlády a nadřazenosti.

Poslouchala ho. "Můžeš se ho zeptat," řekla prostě. "Já se ho ptát nebudu, máš své hlasivky." Dodala. Podívala se na něj. Nevypadal vůbec nijak nadšeně, spíše smutně a ustrašeně. Nevěděla, co dělat. Jak ho uklidnit a ubezpečit, že se mu nic nestane. Ale vůbec, nevěděla, kdy se Letec objeví a v jakém rozpoložení. Tiše si povzdechla. Snad bude v klidu... Nechci, aby se tomu malému něco stalo, má přece celý život před sebou...
"Neublíží ti, ale musíš být u mně. Nenechám tě, aby ti něco udělal," řekla mu vážně. "Žádné poskakování nebo kousání mu do křídel, mohl se otočit a nevíš, co by ti udělal. Ani já ho tak perfektně neznám na to, abych ho v klidu kousala do ocasu a křídel." Řekla jasně, možná až moc přísně. Na povzbuzenou ho raději i objala. "Buď v klidu a on bude také v klidu," dodala už jen. Neměla vůbec páru, proč nepokračují dále, ani kde by on mohl být. Jeho mírný neklid se začínal přenášet i na ni.
"Neboj se," promluví na něj. Snaží se ho uklidnit. "Až ho uvidíš, můžeš jít. Ale nesmí se ti nic stát. A půjdeš rovnou domů." Začala zase hovořit. Štve ji, že chce odejít. Nerada by byla sama. Zase. "Slibuješ?" Zeptala se ho a natáhla k němu tlapku v pěst. "Pojď, to zvládneš. Přežiješ." Mírně se pousmála.

<< Kvetoucí louka (Zátoka smrti)

Jeho otázky byly zajímavé, ale odpověď na Letcovu historii neznala. "Tak to tedy nevím, Ez," řekla. "Až tak dobře ho neznám, původně mě chtěl zabít," dodala. Na poslední slovo vykulila na něj oči a jemně pokývala. "Ale až ho uvidíš, můžeš se ho zeptat, každopádně nezapomeň. Nesmíš ho vytočit, jinak bys dopadl, jak jsem měla já." Mírně ho napomenula, ale nechtěla být nějakou přísnou maminou, kterou nikdo nemá rád. Ona ani není jeho máma, takže by měl brát její rady na vědomí. Málokdo totiž radí cizím vlkům na potkání.
"Tak nechceš jít k nám? Ano, chápu, že tě budou rodiče hledat a nebudeš tam mít rodinu, ale potkáš úplně jiné vlky." Nabídla mu. V srdci prostě měla svou smečku přes neshody se Azzip. Milost také se moc neměl do diskuze s ní. Ale kdoví, jestli se zase nepřetvařoval. "A všichni se stanou tvými bratry a sestrami. Můžeš s nimi nahradit svou rodinu," pokračovala v nabídce. Kdyby měla ve smečce vlče, už by si na nic nestěžovat a věnovala by se mu. A ještě jakové roztomilé jako byl Ezrael? "Když budeš dobrý, také dostaneš přezdívku, tak jako já." Dodala. Už byla rozhodnutá, že ho chce. A pokud by nešel po dobrém, půjde po zlém. A to by nerada využila na malé vlče.
"Hele, nevím, jestli tě nevezmou, když jim řekneš, že jsi vlče a máš rodinu. Proto by bylo nejlepší tvrdit, že já jsem tvá máma. Věř mi, já ti nikdy neublížím," řekla dále a položila mu tlapu na rameno.

<< Mlžné pláně (Zauberwald)

"Můžeme se po cestě i někde mrknout po krásnějších místech," napadlo ji. Podívala se na něj. Ještě nevypadat nějak unaveně, ale kdyby už náhodou nemohl, vzala by si ho na záda a donesla by ho tam na zádech.
"Ano, Letec umí létat. Má nádherné černé křídla, podobné netopýrům," řekla s radostí. Sice poznala i stinné stránky létání- pády, i tak ji to docela bavilo. Nejraději by s ním létala každou chvíli, ale kde je vůbec? Nevěděla, kde je. Prostě na sebe poslední dobou nemají štěstí. A nebo jim už není určeno se někdy setkat. Povzdechla si. Musíme ho najít... Pomyslela si.
"Letec je alfa mé smečky, jak jsem už říkala má fakt husté křídla a velmi silný. Pokud ho potkáme, nesmíš ho nijak vyprovokovat, jinak po tobě nezbude ani mastný flek," řekla na rovinu. Nepotřebovala mu něco zatajit. Nevěděla v jakém rozpoložení může být a co zažil. Třeba si už obstaral vlčata... Řekla si v myšlenkách. Pokud si však někoho našel, Ayshi by to moc mrzelo, jelikož to byl první vlk, co ji bral docela kamarádsky. Navíc Milost teď vypadal, že chodí s tou hnusnou Azzip. A ona? Ona je singl...
"Ress je členem smečky, do které patříš asi i ty. Zvláštní, že ho neznáš... To tě tví rodiče nepouštěli z nory? Nebo ti neukázali zbytek smečky?" Zeptala se mírně udivena. Byla vážně překvapena. Neopustil je? Nebo už pošel?

>> Temný les (Zátoka smrti)

<< Zlatý les (Bull Meadow)

Podívala se za sebe, uviděla běžícího Ezraela, takže zastavila, aby nebyl celý zadýchaný. "Ano, svět je úplně jiný," promluvila na něj. "Meškal jsi toho dost," dodala. Teprve teď poznala, jak se asi cítí vlčata, které nikdy neopustila noru a neznají přírodu. Kdysi chtěla, že její vlčata neopustí úkryt, dokud nebudou dospělé. Potom, co viděla takhle překvapeného Ezraela, si to rychle rozmyslela.
"Ezraele," oslovila ho pohlédla na něj. "Co říkáš na to, že půjdeme ještě dál a všichni tě budou hledat? Budeš úplný mistr ve schovávané, ale musíme si pospíšit. Myslím, že by nám mohl Letec pomoci," pokračovala. Přemýšlela o tom, kde by mohl být. Milost ukazoval na jih, ale já šla na východ... To znamená, že teď ho musíme potkat po cestě na západ! Blesklo jí v hlavě a pomalu zrychlila chůzi. Stále však o nic extra moc. Musel jí přece stačit. Ale potkáme ho? Uvažovala. Co, když potkáme tu namyšlenou Azzip? Nenapadne toho bobka? Pokračovala trochu nejistě. "Znáš Resse?" Zeptala se ho, aby rozjela nějakou diskuzi s ním a on se jí nebál. A aby měl k ní o něco lepší vztah.

>> Kvetoucí louka (Zauberwald)

Kurážné se velmi líbilo, že se mu líbí ta květina. Nejen, že byla jiná než všechny kytky, co tu mohl vidět, ale také tím, že byl ještě malí na to, aby věděl její účinky. To se jí ještě více líbilo, protože si ji nemusela sundávat nebo se nějak vymlouvat s tím, že neví, co dělá. Nyní to sice už ví, ale hrát neznalost může stále.
"Ani se ti nedivím, kdybych neviděla krajinu takovou jaká je, ale jen tuhle tady u vás. Za nějakou dobu by mi začalo mírně hrabat," přiznala se. Dříve se chtěla sem přidat, ale až potkala tu správnou smečku, měla plně jasno. Sem by nyní ani nepáchla, kdyby nehledala Ressa. Toho ani nenašla. Ale místo něj našla jiného vlčka. Azraela a tomu chtěla ukázat pravý svět a pomoci vyhrát hru.
"Tak to jsem ráda," pousmála se. Cítila se jako nějaká máma vlčice, když mu musel vymyslet novou přezdívku. A pomáhat. "Tak pojď, půjdeme tam a ty vyhraješ!" Povzbudila ho do kroku. Už by ráda i vypadla, aby jí ještě nepřepadl někdo ze smečky, která sídlí jen kousek od tohohle místa.

>> Mlžné pláně (Bull Medow)

Kurážná se mírně pousmála, když jí začala vlče poměrně rychle věřit. Nedivila se. Byl vlče a ty mívají často i vymazané mozky ze svých rodičů. Ti z nich udělají hlupáky a těmi se i stanou. Měla z toho vlastní zkušenosti. Její rodiče v ní viděli mamánka a hodného vlčka, kterému nikdo není proti srsti. A chovala se tak? Rozhodně ne. Své rodiče měla sice ráda, ale zbytek rodiny u ní byl docela pod čárou. I když si se sourozenci na oko rozuměla, vždycky jim uměla říci dost. A to často i fyzicky. Bez tohohle, by však nebyla sebou a tím, čím je nyní - Betou smečky, kterou nadevše miluje. Ona nepotřebuje partnera, ona má smečku. A teď má u srdce i tohohle Azraela.
Nejraději by ho umazlila k smrti, ale věděla, že by ho byla škoda. Sledovala ho při sledování její květiny. "Líbí se ti?" Zeptala se ho a pohladila ho tlapkou. Už jen podle tohohle chování by mohl více zjistit, že ona mu nic neudělá. "Nevadí, že nemáš přezdívku, mohu ti říkat nějak jinak než jménem a nikdo nebude vědět, že jsi to ty." Napadlo jí. Nemusí být vůbec členem Chaosu, jen aby mu mohli ostatní říkat jinak než jménem. "Co říkáš na Azíka? Bobka? Nebo snad..." Trochu se chtěla zamyslet nad jiným jménem. Ty předchozí moc zněli dětinsky. A on určitě nestojí být celý život Bobkem. "Ezrael," dodala. Sice se jednalo jen o změnu jednoho písmenka, ale už to bylo jiné jméno.
"A s kým hraješ? Pokud by mu nevadilo, že to bude kousek dál, mohu ti ukázat super místo, kde se schovat. A je tam opravdu hezky. Mnohem lépe než zde." Rozhlédla se. Být tím vlčetem a celý život vidět jen tyhle žluté stromy, to bych nezvládla. Dříve nebo později bych utekla a daleko a daleko. Pomyslela si. Mírně ho obdivovala, že tohle snese. "Kolikpak ti vlastně je?" Zeptala se ho. Nevěděla, jak dlouho tu může sledovat tyhle hnusné stromy. A ráda by to věděla.

Sledovala ho. "Neboj se, neublížím ti," řekla mu, když se schoval před ní. "Slibuji," se vlčaty moc zkušeností neměla, ale věděla, že jsou často nedůvěřivé a je těžké se ji získat. I tak se pomalu vydala za ním. Tušila, že jí nemůže ublížit a ona neublíží jemu. Vlčatům ublížit? To by nebyla Ayshi. Ta právě naopak byla milovnicí vlčat a kdyby mohla, měla by spoustu vlčat. Nebránila se ani cizím vlčatům. Stejně jako byl tenhle vlček.
"Jak se jmenuješ, drobečku?" Zeptala se. Přišla pomalu až z němu. Pomalu se ho dotkla a pohladila ho po naježené srsti. "Já se jmenuji Ayshi, ale všichni mi říkají Kurážná," představila se. Obyčejně nedávala své jméno první. Ale takový drobeček, nebyl jako ostatní vlci. Tenhle byl mladý, nezkušený a nezkažený. To pravé ořechové, co by její smečka potřebovala. Ale jestli s ní půjde, bude otázka času. Určitě tu poblíž má rodiče. Co by přece dělalo vlče tak daleko a ještě samo. "Neztratil ses? Kde máš mámu a tátu? Oni tě už nechtějí?" Položila mu další otázku. Věděla, že nebude znát na všechno odpověď, ale za optání nic.

Gratuluji vítězům, KŠM prostě na mě

přidáno

<< Mlžné pláně (Bull Meadow)

Srdce Kurážné už rychleji bít nemohlo, proto už zpomalila. Navíc ji k tomu začala bolet tlapka. Nic neobvyklého, tohle se jí stávala často. Několikrát se hluboce nadechla. Až potom se znovu rozeběhla.
Když uviděla ty zajímavě zbarvené stromy, zjistil, že je na místě. Pozvedla hlavu. Není náhodou na stromě? Pomyslela si zkoumala každičkou větev. Nic. Ještě, že to opravdu není pravda. Přišla další myšlenka.
Tiše se dala dále do pohybu, pohledem přímo před sebe zkoumal okolí. Netoužila být nikým přepadena. Proto se neustále rozhlížela. Byla připravena kdykoliv se ubránit.
Netrvalo dlouho a do jejího čumáku vpadl pach vlka. Byl ještě docela čerstvý. Takže bylo jasné, že bude onen vlk nablízku. Zrychlila. "Ressi?" Zeptala se nahlas.
Až uviděla vlka, kterému tenhle pach patřil, zjistila, že to není Ress. Ale nějaké malé vlče. S hezkýma očičkama a kožíškem. Ayshi měla prostě slabost na jakékoliv vlčata. Pro ni to byly chlupaté kuličky na tenkých nožičkách a ukázka roztomilosti. "Zdravím, bobečku," oslovila ho. Nezněla jako egoistické prase, ale jako milá a hodné teta Ayshi. Nikoliv jako členka Chaosu, ale jako členka jiné smečky.

<< Common forest (Zauberwald)

Azzip je opravdu dost hloupá... Pomyslela si, až si byla jista, že není v jejím okolí. Nikdy totiž nevíte, zda neovládá magii čtení myšlenek jako Letec. Hlasitě si oddechla a zpomalila. Nebyla jsem tu už někdy? Problesklo jí.Nešla jsem tudy s Ressem? Och ano, Ress! Kde on nyní je? Jak se mu vede? Pokládala si sama sobě otázky. Půjdu se podívat, třeba tam bude... Rozhodla se změnit plán. Přeškrtla naleznutí nějakého zájemce o přidání do její smečky a nahradila to setkáním s Ressem. Nemám však zakázáno se setkávat s vlky s jiných smeček? A i kdyby, jak najdeme nové členy?
Okamžitě se dala do běhu. Už toužila vidět toho chlupáče znovu a nyní už s nám jít na ten průzkum okolí. Poznat tuhle tajuplnou zemi. Seznámit se s dalším vlky. A on jí to slíbil. Sliby se mají plnit... Ne, ony se musí plnit.
Až ho nalezne, vrátí se zpět k bratrstvu a sesterstvu. A buď bude mít dalšího člena nebo jen zkušenosti. "Šiř Chaos, sestro," znělo jí v hlavě. Její srdce začalo prudce rychle pracovat a jejím tělem začalo proudit mnohem více adrenalinu.

>> Zlatý les (Bull Meadow)

Ayshi si povzdechal. Stála v klidu a sledovala pohledem Azzip. "Chceš-li býti s námi, nezahrávej si ani s jedním z nás. My jsme rodina..." Odpověděla jasně. S Milostí po boku se cítila bezpečněji, ale na jak dlouho? To nikdo neví. Také nahodila vražedný pohled.
Už z takové chvilku bylo jasné, že si spolu nebudou rozumět. Minimálně, pokud ona neprojeví úctu ke Kurážné a Kurážné jí. To však nechtěla projevit. Místo toho si na v myšlenkách brousila zuby. "Mě je tvůj jazyk také u konečníku. A hlavně si dávej pozor na svůj jazyk. Znám jednoho sběrače, který by ten tvůj hodně zajímal..." Pověděla jí o jedné postavě, o které jí vyprávěli rodiče. Jmenoval se Sběrač a kradl zlobivé vlčata.
"Vypadá to, že vás asi nechám o samotě, s Azzip bych se brzy totiž porvala..." Odstoupila z boje. Nechtěla pokračovat, Azzip totiž vypadala jako by chtěla k nim do smečky. My tam, ale žádné drzé vlky nestrpíme... A drzé zvláště na nás... Při téhle myšlence se postavila. "Tak se měj, Milosti," řekla na rozloučení. Mírně poklonila hlavu a odešla.

>> Mlžné pláně (přes Zauberwald)