Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jako první se samozřejmě chytili svého otce. Jestli byl opravdu jejich, docela by to sedělo. Ale proč od nich odešel, nevěděla. Jejich matka není a do teď o nich ani nevěděla. Letce strašně dlouho neviděla. "Nevím, ani kde zmizel. Najednou byl pryč. Ale byl to dobrý vlk. Měl křídla, byl černý, velký a silný. Docela vás lituji, že od vás utekl, když nevím, proč." Pokrčila by rameny, kdyby to šlo. Ohlédla se po všech. "Proč to nevím? Nejsem vševědoucí, nedívám se každému do jeho myšlenek, abych zjistila, kdo je s námi a kdo ne. Budu se muset setkat s ostatními betami a alfami a prostě to s nimi projednat, že bychom se měli nějak setkávat, jelikož to takhle fakt postupem času nejde." Prozradila svůj plán, ale nevěděla zároveň ani, kdy se znovu všichni setkají. Měla vůbec moci svým zavytím všechny svolat jako alfy, když jsou si rovní? To byla docela zajímavá otázka. "Každopádně nevím, zda byl váš otec nebo tak, ale nějaké tušení mám, že asi ano. Jste mu hodně podobní. Jen tedy nemáte křídla jako on." A potom se zase věnovala Dail. I tohle málo se hodilo. Nebo spíše bude hodit do budoucna. Ale její domněnky byly správné, že jejich neschopnou alfu vyměnili. Ještě, aby se chlubili, že jejich alfu porazil nějaká beta. To by bylo docela trapné. Mohla na ni mít nějaké otázky, ale zase z téhle klidné diskuze nechtěla mít nějaké vyslýchání. "Nevíš, kde ten les je? Nebo něco o té Liss?" Zeptala se. "Ale i tak ti děkuji, určitě se budeš do budoucna hodit, pokud s nimi neudržuješ ještě nějaký vztah."

<<< Křišťálové jezero

A tak vyrazila. I zbytek vlků se k tomu mělo, přesto už úlovek měli. Ale asi měli nějaké otázky nebo tak něco. No, nevadilo jí to, pokud jí nebudou plašit zvěř. Ještě, než se dala k lovení, bude muset odpovědět na jejich otázky nebo slova. Počkala, než se k ní zase přiblížili, aby to nemusela zase opakovat. "Ani nevím, co všechno nového se událo. Každopádně se přidalo k nám mnoho nových vlků." Řekla jen tak, opravdu neměla informace o tom, kdy byl každý vlk přijat, vzhledem k tomu, že přidávat může každý vlk každého. A tím i vzniká i chaos o tom, kdo vlastně s nimi je a kdo je proti nim. Bude si muset proklepnout ostatní bety a alfy, takto to asi prostě nepůjde. "Fakt nechci," odmítla Noirův návrh. Opravdu si raději uloví sama. A nebude se dělit, jen ať si pojí to svoje. A proč mají takové přezdívky. "To tedy nevím, proč se takto jmenujeme, navíc tyhle jsem já nevymýšlela. Taky mi jich pár k nim nesedí." Odpověděla zase Cor. Budeme muset postupně, jinak to v tomto počtu nepůjde. "Tipovala jsem podle vašeho vzhledu. Jste dosti podobní jedné alfě, co tu byla. Nevím, kde je teď," přiznala se. Letec se na něj vykašlal a raději někam zdrhl. Ale nebude se k němu vracet, když si někoho už našel. Daroval jí úkryt a to je vše. Nyní je toho moc zase nespojuje. "Poslyš, Dail," zvolala k ní ohlédla se po vlčici. "Co tě vlastně vedlo k nám? Daén už není tak dobrý jak se reprezentuje?" Pousmála se. Bude muset brzo jít na nějakou procházku a omrknout, kam zmizeli. Asi by nebylo na škodu zjistit něco málo, jak se jim vede. třeba bude Dail i něco vědět. "Klidně mi o tom Daénu povídej, zda se něco změnilo po té válce s námi." Vzpomněla si na to, jak vlastně skoro s přehledem složila jejich alfu. Ale třeba ji nějak vyměnili, když ta minulé neměla vůbec koule na to bojovat s paní Chaosu. A možná i někoho neschopnějšího. Nečekala moc dlouho na odpověď. Místo toho si skočila po zajícovi, kterého si jen tak ulovila než ze sebe Dail něco dostane.
Když se vracela k těm třem s úlovkem, povšimla si zase šedého vlka. Zase... Povzdechla si. Tak jasné, ten Wu je snad všude. A občas v té nejhorší chvíli. Přiběhla k němu, omrkla, co má takového nového. Něco si pořídila a zase šla od něj. Aby ještě jednou nedostala ty malé potvůrky.


/// OBJEDNÁVKA ///

Převést rubíny na KŠM (17 = 170)
Zloděj emocí - 150 KŠM
Voda 3. až 7. level 400 KŠM
STAV: 121 KŠM - 0 RUBÍNŮ - 0 MINCÍ

Schváleno

Takže se toulali sami, tak jako většina vlčat z Chaosu. Nic divného. Ještě pokud je doprovází nějaká vlčice, co je asi hlídá. Jak dobře však může hlídat vlk přicházející z Daénu? Mírně se napřímila. Daén moc v lásce neměla, ale třeba jim po té bitce zastřihli křídla, aby od nich už byl pokoj. Vyslechla si postupně Noira, Cor i Dail. Jak jich bylo mnoho, musela se každému věnovat tak nějak postupně. "Ano, jsem z Chaosu. Dokonce jsem i betou. Jsem skoro rovná alfám." Vysvětlila i své postavení, protože asi moc zkušeností ze smečky během toulání nezjistí. "Stray tedy Moudrou jsem neviděla strašně dlouho. Stejně tak i Milost což je Scar. Tak bych se po nich ráda podívala, ale nějak si zatím bez nich vystačím. Pokud to není něco osobního mezi vámi, ale záležitost smečková, klidně to mohu vyřídit i já." Nabídla svou pomoc. Tohle přece přesně patřilo a vystihovalo její práci. Když nebyly alfy k sehnání nebo dohledání, byla nablízko Kurážná, která tohle všechno zařídí a udělá. "Ale je velice super, že se dokážete o sebe postarat sami, to je prostě správný Chaosan, že nepotřebuje pomoci a vystačí si klidně i sám. Ale taky nesmíte zapomínat na smečku. Kdyby vás někdo dlouho nenašel, mohli byste být vyhozeni a vracet se zpátky je velice náročná věc." Pochválila a dokonce i nějak upozornila, aby o nich zbytek smečky alespoň věděl. Ona sama nevěděla ani o tom, že k nim Dail zběhla. Ale očividně se trochu otrkává a pomalu si nějakou důvěru získává. "Já se jmenuji pouze Kurážná." Odpověděla na otázku Dail. "Asi se máte skvěle, že máte i nějaký úlovek." Prohlédla si i jejich kořist. Sama si od nich nevezme, je to jejich, jen ať se podělí, ona si klidně uloví sama. Kořisti už je postupem času více a více. "Kousek odsud máme noru, pokud by vám nevadilo, taky bych si šla pro nějaké jídlo. Klidně mě můžete následovat, pokud máte nějaké ty žádosti nebo otázky." Nabídla se ještě i jednou a rozhlédla se. Bude mnohem lepší jít lovit kousek odsud na louku, kterou znala moc dobře.

>>> Luka

Nečekala na nějakou přítomnost moc dlouho. Vlastně jen opravdu chviličku. Nějak jí ani nepřišlo, že je tohle nějaké frekventované místo. To bude určitě někdo ze Společenství...Problesklo jí v myšlence. Pravděpodobně to byli nějaké odrostlá vlčata. Kdoví, zda narozené u nich nebo někdo po jejím vzoru je převedl k nim. Začichala, zda nepozná pach někoho ze smečky. Ale ano, tulácký pach neměli, ale trochu Choasu z nich cítila. Bylo to však slabé. Poslouchala, co mluví. Postavila se na nohy, když černobílá vlčka začala něco mluvit o východu z nory. Poslouchala velice pozorně. Musela se trochu zamyslet, kdo další měl vlčata a přístup do jejich úkrytu. Letec? Napadlo ji jako první, vzhledem tomu odpovídali. "Zdravím vás," pozdravila je. Prohlédla si teprve pořádně. Ta starší páchla Daénem. Smečkou, kterou tolik nenáviděli. Napřímila se pořádně. "Ty jsi z Daénu?" Zeptala se jí. Měla docela dost otázek. Pokud jsou to opravdu Letcova vlčata, proč ho nehledají? "Já jsem Kurážná, očividně jste z Chaosu, že ano?" Představila a dokonce všem položila otázku. Nějak však nevěděla s kým je tam mohl mít. Kdoví, jakou vlčici si našel. A to měl rád i ji samotnou. Škoda, že je nyní tak nějak na ně kašle a někde se toulá. Pokud ještě žije. "Každopádně, jak vám mám říkat?" Zeptala se ještě. Všimla si, že táhnou i nějaký úlovek. Srnka. Očividně byli asi i hladoví. Počká tedy než pojí nebo než se o ni rozdělí, jelikož se spolu nějak měli. Asi se toulali spolu. Ti dva černí, ale určitě budou sourozenci a Letcovi děti. Schválně, zda ho vůbec znají. "A kde máte rodiče?" Zeptala se těch černobílích. Pohled střídala mezi všechny tři.

<<< Úkryt

Očividně to čekání Favoriho nebavilo, když se vypařil. Jeho pach cítila, ale přece ho nebude někde po ostrovech nahánět, když se ztratí, tak se ztratí, měl tu počkat. To už pěkně začíná svou kariéru v Chaosu, když neposlechl svou betu. Ale tak, co třeba se to časem zlepší. Případně mu nějak zastřihne křídla, aby ptáček neuletěl. Prohlédla si okolí jezera. Tady se pořád řešilo něco důležitého spojené se smečkou. Možná by tu ona mohla počkat na Favoriho, třeba sem trefí. A nebo se vydá se taky toulat a šířit Chaos. K tomu byla určená. A třeba by při tom narazila i na někoho ze smečky nebo na toho Enzoua. Možná by nebylo od věci mu skoro po roce oznámit, že se stal otcem, pokud to už sám neví a Anemon nemá na svědomí on. Neměla si s tím vlkem vůbec začínat. Neměla by přemýšlet nad minulostí, co se stalo se stalo. Protočila mírně oči. Bude se muset zabavit. A nenapadlo jí nic lepšího než se napít a potom se mírně potrénovat svou magii. Není nic lepšího než ovládnout samu sebe. něco v ní jí vlastně říkalo, že by mohl nějak pohnout vodou. To taky udělala. Ani vlastně sama nevěděla, že umí ovládat vodu. Z jezera vytáhla menší pramen vody, který nechala okolo sebe několikrát se protočit a potom ho zase vrátit do jezera. Nemůže plýtvat vodou, ještě takovou dobrou jako je tahle.

215.

Celé ji tohle šokovalo. Bude se muset projít, přijít na nové myšlenky a u toho si rozmyslet, co takhle řekne zbytku smečky. Jak vysvětlit, že ji její dvě děti najednou opustili? Jak je dokáže vrátit zpět? Chvíli chodila v kruhu po úkrytu, očividně jí to ale vůbec nepomáhalo. Bude muset najít Fausta. Co nejrychleji. Je to jediné, co má. To nejmilejší, co jí zbylo. Přesto, že Azrael zatím stále žije a dokáže se bránit, takže s jeho smrtí nebude počítat, ale co bude dělat, pokud ho najde smečka. Bude zbavena jména nebo něčeho jiného? Měla strach. Po hodně dlouhé době opravdu měla strach, co vlastně bude udělat. Jak to vydrží? Zhluboka se nadechla a nechala své myšlenky, aby se i ony uklidnily. Bude opravdu potřebovat jít se projít a vyčistit hlavu. Čeká na ni vůbec ještě Favori nebo i ten zdrhl? Takový trochu hulvát, když si spolu užili a on na ni chvíli nepočká. Ale třeba bude hodný a počkal. Proto jen pomalu vyběhla z úkrytu, aby to zjistila.

>>> Křišťálové jezero

214.

Když začal tak trochu nechápat, jakou cestu si má zvolit, Ayshi hned zbystřila. Sledovala ho a byla si dost jistá, že i on má strach, jen ho méně dá najevo. "Budeš muset udělat, co si myslíš, že bude nejlepší." Promluvila k němu. Nedokázala by to tu bez něj vydržet a už vůbec ne s představou, že po něm půjde Milost nebo kdokoliv jiný z bratrstva. Ale i tak se mu snažila, co nejvíce pomoci se rozhodnout. Bude to pro ni těžké, ať udělá cokoliv. Než cokoliv stačila říct, už jí odcházel. "Počkej, Azi!" Zavolala na něj a zrychlila chůzi, aby byla už u něj. Chvíli se mu dívala do očí než byla rozhodnutá. Chytila ho tlapami okolo krku a čumákem se mu zabořila do srsti u hlavy. Otřela si o ni slzy, které jí začaly pomalu stékat. Musela být silná, ale nedokázala to. Bojovala. "Naposledy, abych si to nevyčítala. Mám tě ráda." Zamumlala mu do srsti. Věděla, že je už nejvyšší čas, aby ji on opustil. A ona se uvrhla do samotu. Nejraději by mu něco dala, ale neměla, nic užitečné, co by mu mohla dát. "Nezapomeň na mne a buď opatrný." Vzkázala mu, když ho už pustila. Byl volný. Nyní už bude muset jen nějak promlčet, že zmizel, tak aby byl v pohodě a nemuselo ho celý Chaos nahánět.

213.

Mrzelo ji to a zároveň i šokovalo. Možná ho tam měla kdysi nechat a nechat ho jeho pravým rodičům, nyní by se nemusela lámat srdce tím, že je nespokojený s vedením smečky, která je pro Ayshi domovem, o který bojovala a nikdy ho neměla. A až nyní ho nalezla a postupem času na něj byla tolik hrdá a ráda se podílela tím, že se snažila šířit Chaos do všech koutů, aby se před nimi třásl každý vlk a matka vlčice před nimi schovával vlčata. Ale nyní? Co bude v ní dělat nadále, pokud přijde o tak velkou motivaci, kterou pro ni byl Azrael... Musela se dlouze zamyslet. "Ne, že bych byla tolik spokojená s Milostí nebo Usměvavou, ale postupem času mi příjde, že v čele mi chybí Letec, který dokázal všechny zkrotit a uklidnit. Ti dva to nedokáží, proto se jim snažím, co nejvíce pomoci..." To s tou válkou ji trochu mrzelo, ale docela byla hrdá na to, že dokázala se utkat s alfou té smečky, to je prostě něco, po čem vlk jako je Ayshi, prostě touží. "Neodcházej! Bez tebe to tu bude tolik prázdné místo..." Zvolala a skoro jako každá matka, co miluje své dítě se prostě nemohla ubránit slzám, které začaly pomalu stékat po její tváři. "Nechci, abych se ti musela vyhybovat. Nechci o tobě lhát..."

212.

"Vždycky jsem věděla, že máš v sobě potenciál, už od našeho prvního setkání," Sdělila. Všechno se to stalo už před nějakou dobou, v té době Azrael neuměl ani pořádně chodit a nyní je jeden z nejlepších vlků Chaosu. "Děkuj sobě a své píli," odpověděla mu, přeci jen věděla, že ona na něj je hrdá dost a jako matka by svým dětem vždy rozdala raději chtěla, aby si zlepšil ego on. Byla velice ráda, že ho tam kdysi našla jako malou kuličku s nožičkami jako párátky. Když začal mluvit o vlčici, už napřímila uši a pozorně naslouchala. Že by už dospěl až tak? Pomyslela si, ale nic nedala najevo, dle ní na vlčice sice měl ještě čas, ale zatrhovat mu nic nebude. Když však místo nějakého vztahu s ní na ni vyklopil něco o potenciálu, trochu znejistila. "Trénovat tě přece můžeme i tady." Řekla mu trochu vylekaná. "Bála bych se o tebe, co kdyby tě někdo z Chaosu našel?" Začala hned jako správná matka přemýšlet nad tím nejhorším. "Přece to znáš, pokud nás opustíš, už se nemůžeš vrátit zpět. Nejde to. A vyhlásili by tě zrádcem a při tvém spatřením by tě popravili," řekla trochu koktavě. Opravdu měla strach, nechtěla ztratit ještě někoho.

211.

"Nikdy nikdo netvrdil, že to bude jednoduché, nic není jen mrknutí okem hotové." Začala trochu reagovat na to, co všechno zvládl. Opravdu na něj byla hrdá, jak se posunul od té doby, co ho nalezla jako kouli se čtyřmi nohami a s nebem v očích. Tehdy se o něj bála, aby vůbec zvládl projít přes louku a nyní se už mohl rovnat s Milostí. "A získal sis svou čest vlastní tvrdou prací, což je dvounásobek úspěchu. Jsem za to na tebe moc hrdá." Opravdu za něj byla moc ráda. Byl jako takový poklad, i když měla všechna svá vlčata stejně ráda a nikdy mezi nimi nedělala nějaké rozdíly, to by jí nebylo hodno. "Jistě, že to máme v krvi, nejde o narození, ale hlavně o společný čas a výchovu." Nezněl však nějak vesele, což z něj už nějakým svým mateřským odhadem poznala už před nějakou dobou. "Děje se něco?" Zeptala se ho zaujatě a usadila se kousek od něj.

210.

Její instinkty byly správné, opravdu to byl někdo známý a žádný potulný cizák. "Vítej doma Azraeli," oslovila ho s radostí v hlase, jasnou a nijak nehranou. Měla ho ráda. Nejen, že jí byl oporou, ale taky ho toho docela dost naučila a dala mu svobodu, kterou by jinak asi ani nedostal. "Ano, poznal jsi toho spoustu a stal ses hrdým bratrem, takovým, jakým jsem si tě už jako to mladé vlče představovala," pokračovala po informaci, jak dlouhou dobu už jsou spolu jako matka a syn. Jí vždycky bylo jedno, že vlastně byl ukraden a její nikdy nebude. Ale to jí nebránilo v tom ho vychovat a milovat ho jako syna. "Pravděpodobně prozkoumávají nebo dobývají okolí," odpověděla mu na jeho otázku. "I oni budou objevovat všechno jako ty kdysi."

209.

Čas. To je věc, kterou by Ayshi tak ráda ovládla. Pamatovala si, jak ji před nějakou dobou málem Letec zabil, jako by to bylo jen před nějakou chvílí. Najednou se objevil její největší dary, které ji pravděpodobně nejvíce přirostli k srdci. A tím byli její děti. Ať už to byl odcizen Azrael, kterých chtěl objevil svět a měl vše přímo před čumákem, či jediná dcera Anemon nebo Faust, které byly pravděpodobně nejlepší chybou, co kdy udělala. Procházela si svou místnost, kterou jí Letec daroval a ona ho přijala jako svůj domov. Hodně věcí se změnilo, ať to bylo vedení smečky, vztahy ve smečce nebo jen tento domov, který ji naplňoval tolika vzpomínkami. Nechtěla však přemýšlet nad životem, když měla toho tolik, co mohla ještě udělat. Najednou však uslyšela zvuk kroků. Napřímila uši a pousmála se. Nemohl to být nikdo cizí, ten by se zastavoval na každém kroku a zkoumal, kde co vede. Tento byl někdo známý, jelikož šel přímo a rázně. Nyní už jen stačilo počkat, kdo přesně se za rohem objeví. I tak svůj úsměv neskrývala.

208.

<<< Křišťálové jezero

Pomalu procházela chodbami, než dorazila do její místnosti. Netušila, co tu vůbec původně chtěla, ale třeba se jen na chvíli pozastavit a podívat se, zda tu nejsou její vlčata. Ale jistě, že tu nejsou. Ani Anemon, ani Faust a ani Azrael. Jak typické, ovšem všichni jsou již velcí a mohou se toulat kdekoliv, navíc Anemon už se tohle toulaní stalo osudným. Možná tu chtěla jen nabrat energii a zavzpomínat na čas. Usadila se na svém místě. Pomalu přivřela oči. Spát se jí nechtělo. Spala před chvílí. Ale věděla, že nějak unavená je. Bojovala, aby neusnula, přeci jen na ni tam venku čekal Favori. Nemůže přece usnout. Řekla mu, že si jen odskočí, nemůže tu spát a on čekat venku. Nakonec si přeci jen lehla a sledovala zeď naproti ní. Něco v ní jí řeklo, že se něco blíží. Něco jí milého. A spánek nebude nejlepším pozdravem. Přesto setkání nebude pravděpodobně dostatečně dlouhé, jaké chtěla.

<<< Les u Mostu (přes Luku)

Už se blížili k jezeru, takže byl nejvyšší čas, mu odpovědět na jeho otázky. Přišla však až k jezeru a počkala, až i on. Usadila se. "Přezdívku si zasloužíš až projdeš zkouškou nebo nějak uchvátíš naše alfy. Potom budeš i povýšen." Vysvětlila mu. "Ano, já jsem beta." Odpověděla na další. Ale na tu poslední musela nějakou dobu přemýšlet, jak mu dobře odpovědět, aby to pochopil. Ona měla takový vnitřní hlas, který jí řekl, že vyje alfa a bylo by fajn se s ní setkat. Nikdy totiž vlk neví, co je tolik důležitého, že svolávají smečku. Někdo je může opustit, plánují útok nebo cokoliv jiného. "To taky poznáš, navíc pokud budeš se mnou, tak ti řeknu." Promluvila. Led už na hladině od její poslední návštěvy nebyl, takže se bude moci napít. Tak tedy i udělala a znovu se podívala na Favoriho. Určitě se jim bude hodit, jen má před sebou dlouhou cestu, stejně jako nějaké vlče. Jen Favori je dospělý, ale ne každý se pro tuhle smečku narodil. A dle jejího názoru, se stejně každý vlk po přijetí mírně změní. "Pokud ti to nebude vadit, tak tedy zaběhnu do toho úkrytu, co tu mám." Omluvila se tedy, postavila se na nohy a pomalu šla do úkrytu.

>>> Úkryt

<<< Temný les (přes Most)

Tak se klidně ujala vedení, alespoň si půjde svým tempem a nebude se muset za ním zdržovat. Ohlédla se po pár krocích na něj. Očividně se tedy nebojí, však uvidí, zda se nezalekne ani mostu, který spojuje ostrovy. Kurážná se nebojí očividně i on má nějakou tu kuráž. To, že měl hlad chápala. Sama by si něco dala, ale věděla, že nyní v těchto lesech není moc bezpečné lovit. "Až dojdeme k jezeru, klidně můžeš zajít na lov, pokud bys ses vrátil rychleji počkej na mě nebo já počkám na tebe." Nabídla mu, co může dělat. Samozřejmě, měl volnost. Nemůže ho někde držet, pouze jen pokud se děje něco důležitého. Až proběhla přes most do druhého lesa, pokračovala v zasvěcování do smečky. "Ano, zbylí členové jsou bratři a sestry. Všechny musíš plně respektovat. Hlavně tedy alfy a bety. Alfy máme dvě. Milost a Usměvavou, ty prostě poznáš." Popsala jejich hierarchii. "A ano, prostě jsi volný, ale pokud uslyšíš zavytí alf, měl by ses tam, co nejrychleji dostavit." Sice moc často nijak nesvolávali nějakou sešlost, ale asi by bylo fajn se setkat po nějaké době se všemi bratry a sestrami v chaosu. Schválně, co se komu povedlo a o kolik se nás rozrostlo. Hlavně jí došlo, že vlastně ani pořádně zbytku smečky neukázala za ten rok svá vlčata. Bude je muset najít, aby se na ně podíval zbytek smečky a nějak je potom nezakousnul. Zrychlila trochu svou chůzi, aby už tam byli a spolu mohli vyrazit hledat někoho ze smečky nebo její děti. Ale ani se nebála, kdyby našla jejich otce, měla by s ním taky promluvit.

>>> Křišťálové jezero (přes Luku)