Příspěvky uživatele

< návrat zpět

---> Bažiny (přes Baštu)

Zavrtěla jsem hlavou. "Nemusíš mi to dokazovat. To byla hloupá otázka, ani nedává smysl, abys jedna z nich byla." Jen jsme se nad tím nezamyslela, než jsem to vyslovila. Pak ale Stray zmínila něco jiného, co by mě přimělo zvednout obočí, pokud bych byla člověk. "Něco málo," řekla jsem. Věděla jsem o válce mezi Daénem, Zlatá se do toho taky zapojila. takže tahle vlčice byla Chaosanka? byla cítit jako tulačka... "O Chaosu jsem neslyšela už hodně dlouho," přiznala jsem, "vlastně od té války mezi Chaosem a Daénem." Ona že by patřila k nim? Mlčela jsme a poslouchala její rant o tom, že mohla válka počkat až se postarají o cizáky. A byla jsme zmatená. Takže... ona patřila k Chaosu. A rozmlouvala jim válku, aby se nejdřív postarali o cizáky. A pak léčila zraněné. Vůbec jsme netušila, jak na tohle má reagovat. Takže už Chaos nebyl takový špatný? A ona byla jejich léčitelka? Na léčitele mi seděla, na člena Chaosu už moc ne. Mluvila o sobě sice ošklivě, ale pořád jsem neviděla nic, co by z ní skutečně monstrum dělalo. "Nevím, co ti na to mám říct," přiznala jsem. naštěstí jsme byla vysvobozena, to když jsme si všimly shluku vlků v dálce. Rumělka? Atreas? Ne, čím víc mluvila, tím víc jsem se nechytala, ale dobře, půjdeme to prozkoumat, Tím nic nezkazíme. A tak jsem šla za ní.

---> Bašta

---> Mangrovy

Šla jsem za ní. nechtěla o tom mluvit, takže jsem se už dál nevyptávala. Pokud chtěla cestovat v tichosti, budiž, hlavně když už nechtěla zůstat zalezlá v Bažinách. měla pravdu, nechápala jsme její problémy. Ani jsem je nemohla pochopit, když mi je nevysvětlila a pořád se jenom prohlašovala za monstrum za věci, které už k životu patřily. Už jsem ani nevěděla, co víc bych měla říct. Možná to byla jistá ironie. její slova mě nebyla schopná přesvědčit a tak jsem se ji snažila přesvědčit vlastními. Která také nefungovala.
Pak opět promluvila ona. Asi mi tím chtěla dokázat, že je opravdu takové monstrum, za jaké se vydává. jako by tu snad byla skupina vlků... tak počkat. Přimhouřila jsem oči a na okamžik zabloudila pohledem ke křišťálu na její hlavě. bylo to už tak dávno, ale některé věci se nezapomínají. "Nechceš mi snad tvrdit, že patříš k těm cizákům, co napadli náš ostrov a kradli naše magie, že ne?" Ale ne, jen co jsme to vyslovila, došlo mi, jak je ta otázka absurdní. Vždyť sama říkala, že tam ztratila druha, ne? Nemohla být jedna z nich. "Dobře, povídej." Nenapadala mě jiná skupina vlků, která by snad mohla být takový problém. Vznikla tu na ostrovech snad nějaká skupina kanibalů, nebo něco podobného, o které jsme zatím neměla ani tušení?

---> Zlaťák (přes Baštu)

Nyctea:

15 kšm, 1 rubín

Minkar: (26 bodů, beru slot a muníze)
15 kšm, 2 rubíny
volný slot

Devět let... Z toho téměř sedm tu straším a téměř pět jsem místní kreslíř. Letí to neuvěřitelně rychle :D
Kde jsou ty časy, kdy jsme začínali, kdy byla většina z nás na základce a ještě si nemusela dělat starosti s prací a podobnými věcmi...
Tak hlavně ať nám to tu ještě chvíli vydrží a hlavně ať my (adminstvo) zase nezdechneme. Zatím se docela držíme, řekla bych.
Tak na další poklidné roky. Jste super, bando ^^

Tohle bylo... bezvýchodné. Zjevně zrůdou být chtěla, jinak jsem si nedokázala vysvětlit, proč na tom tak trvala. Povzdechla jsem si. "Já si to nemyslím, ale když na tom trváš..." Nevěděla jsem, co je zač? No, rozhodně jsem byla toho názoru, že vidí věci horší, než jaké jsou. Nicméně tahle diskuze nikam nevedla. Ona si trvala na svém, já s ní nesouhlasila. Mluvila, jako by spáchala pomalu genocidu, ale nepochybovala jsem, že kdyby tomu tak skutečně bylo, už bych se o tom dozvěděla. Slyšela jsem jen slova o tom, jak je nebezpečná, ale žádné důkazy. "Tak se z toho můžeš poučit a příště konat lépe, ne?" Snažila jsem se alespoň vyznít přátelsky a pozitivně. Ukázat jí, že všechno má i svou světlou stránku, protože aby se vlk jen trápil tím, co v minulosti udělal špatně... tak se žít nedalo. Vydala jsem se za ní. "A pokud si myslíš, žes udělala něco tak strašného, klidně mi o tom můžeš povyprávět. Jsem si jistá, že to ve výsledku nic tak hrozného nebude." Neříkala přece, že vlky sama zabila a jestli byli ti vlci mrtví stejně jako Navin, no, pak to s ní nesouviselo vůbec. Ale možná si to sebemrskačství užívala? Ne, měla jsme pocit, že čím déle se s ní bavím, tím méně jí rozumím.

---> Bažiny

Změřila jsme si rybu pohledem. Byla docela mrňavá, rozhodně ne něco, z čeho by se mohly najíst dvě vlčice. "To je dobré, nemám hlad. Ale děkuju." Byl to její úlovek, jen ať se nají. Já si vždycky mohla ulovit něco svého. Naklonila jsem hlavu na stranu, když na mě vybalila své zážitky z poslední doby. Kam tím mířila? "Překvapuje mě, že o Navinovi ještě nevíš, už je to nějaká doba..." na druhou stranu já se o smrti Athai taky dozvěděla docela pozdě. někdy bylo složité se na ostrově dostat k informacím, obzvlášť když byl jeden na cestách nebo žil někde pod šutrem. "A proč bys měla být zrůda? Není to jako bys za Navinovu smrt mohla." A já si byla také docela jistá, že mi od ní nic nehrozí. "Smečce nechybím, byla jsem tam před chvílí." Nepotřebovala jsem se vracet do smečky, potřebovala jsem odpovědi. jako třeba proč se tolik lituje a proč si myslí, že je všechno její vina.

Čekala jsem... trochu jiné přivítání, ale dobře. Alespoň se opět nedala na útěk. A tak jsem se tiše přiblížila a posadila se vedle, abych nerušila. Pochopila jsem to tak, že si promluvíme, až doloví. Byla to zvláštní vlčice, o tom nebylo pochyb. Ještě před chvílí vypadala naprosto zoufale a teď tu prostě spořádaně seděla a rybařila. Navin měl zvláštní přátele. nebylo to však nic, co by mi nějak zvlášť vadilo. Pustila jsem se do pozorování pestrobarevných rybek mezi kořeny stromů, dokud opět nepromluvila. "Dává smysl, že by se odsud dostal. Pokud nebyl vážně zraněný, nedokážu si představit, že by mu něco ublížilo." A pokud byl z části z kovu, pochybovala jsem, že kdyby tu zemřel, že by ho celého sežrali mrchožrouti, ale tu část jsem si nechala pro sebe. "Možná tě právě teď hledá... a nebo ho bohové odnesli z místních ostrovů, prý se to některým vlkům stává..." Takže jsme na tom byly stejně, jen s tím rozdílem, že já věděla, že je můj druh mrtvý, ale ona stále měla naději. těžko říct, co z toho bylo lepší a co horší, ale mohly jsme s tím udělat jediné. Smířit se s tím a jít dál. "Ale určitě by nechtěl, aby ses po zbytek života trápila tím, co se s ním stalo, a strávila ho zalezlá v bažinách." Vlci umírali. I naši nejbližší. Takový už byl život a jen těžko jsme to mohli nějak změnit. "Dobrou chuť," popřála jsem jí.

---> Bažiny

Ano, pronásledovala jsem ji. pronásledovala jsme ji pořád a velmi vytrvale, ze Zlatého lesa až sem. "Co se stalo, stalo se, není nutné kvůli tomu takhle vyvádět." zavolala jsem za ní. měla jsem pocit, že se mi vyloženě snaží zmizet. ještě chvíli jsme se motaly v Bažinách a pak se mi definitivně ztratila mezi stromy. nebo... ne definitivně, ale v jednu chvíli tu byla, v druhou ne. k čertu s ní. Když už jsem se za ní táhla až sem, to si vážně myslela, že se vzdám tak jednoduše? Ani náhodou! Voda stopování značně stěžovala, ale vypadalo to, že tyhle končiny žádný vlk už dlouho nenavštívil, takže jsme mohla sledovat i jiné než pachové stopy. Měla jsem s lovem už nějaké ty zkušenosti a ačkoli jiní vlci obvykle nepatřili mezi mou kořist, nebyl v tom přece takový rozdíl. Netrvalo dlouho a znova jsem ji uviděla. Konečně zastavila, ale patrně spíš proto, že došla k závěru, že se mě konečně zbavila. Ohoho, ne, nic takového. Nehodlala jsem ji tu jen tak nechat, ať se lituje. zastavila jsem pár metrů od ní. "Stray?"

---> Bašta

Louku jsme přeběhly aniž bych tomu věnovala druhou myšlenku, a už jsme se tím šíleným tempem řítily dál. Mířily jsme do Bažin, přesně jak předtím říkala, ale v nich jsme pokračovaly dál. jakmile jsme se dostaly do bažin, o něco jsem zpomalila a začala se víc dívat pod nohy, abych náhodou někam nezapadla. tak a dost. Nehodlala jsem tu vlčici nechat jen tak zmizet v bažinách. Jakýkoli Navinův přítel byl i můj přítel a navíc mi přišlo, že vyváděla naprosto zbytečně. "Mohla bys laskavě zastavit a vysvětlit mi, proč tak vyvádíš? Vždyť jsi nikomu neublížila." Potřebovala jsem, aby alespoň zastavila, aby se s ní dalo normálně mluvit. Opravdu mě zajímalo, co má za problém. Muselo v tom být víc, než co jsem věděla, protože jinak bylo její chování naprosto nelogické a přehnané. "Nehodlám se otočit a vrátit se, dokud mi alespoň nevysvětlíš, co to do tebe vjelo."

---> Mangrovy

Správné odpovědi byly:
Ress
Caerax (patřil Athai)
Charm (zkomolené jméno bylo uznané za půl bodu)
Atlas
Ra-avis
Áres
Darkey
Isogai (Patřila Tanie)
Sagi
Farah

Bonusy:
Sigrid (Patřil Balrogovi)
Laelia

Odměny:
12/12 - Renbli, Rainer, Třezalka - vy si můžete započítat Zlatého vlka a získáváte každý minci

11/12 - Šalvěj - 22 kšm + rubín
10/12 - Merlin, Mielei, Rhysburr - 20 kšm + rubín
9/12 - Hanka - 18 kšm
8/12 - Rhaaxin, Mireldis - 16 kšm
7,5/12 - Iridan - 15 kšm
4/12 - Ellie - 8 kšm

Odměny budou zapsané automaticky.

---> Zlatý les

Netušila jsem, co to do ní vjelo a proč tak vyvádí. Byla to snad ona, kdo Navina zabil? To těžko, viděla jsem, jak zemřel. Sice ne z první ruky, ale bohové neměli důvod lhát. Spěchala jsem za ní ze Zlatého lesa a přes louku. Vážně, co to do ní tak najednou vjelo? "Stray, počkej!" Byla to snad reakce na to, jak se dozvěděla, že je Navin po smrti? Umírali kolem ní snad také neustále všichni její blízcí? Vůbec jsem tu vlčici neznala, tak jsem mohla jen těžko soudit, ale rozhodně jsem nemínila nechat ji zalézt do bažin a litovat se, ať už si myslela, že způsobila cokoliv. Vždyť v bažinách bylo akorát ošklivě vlhko a štípali tam komáři, tam se nemohlo líbit nikomu.
Musela jsem ale uznat, že nasadila slušné tempo. Upalovala jsem za ní, než se mi skutečně stačí v Bažinách ztratit a ještě někam zapadne, protože jestli hodlala takhle vpadnout do bažin, akorát si koledovala o to, aby zahučela do nějakého rašelinového jezírka a už se ven nevyhrabala.

---> Bažiny

Ano, to znělo jako můj Navin. Vždycky veselý a přátelský. Chyběl mi. A nebyla jsem jediná, komu chyběl. Jeho smrt jako vy ve světě vytvořila díru, kterou nic nemohlo zaplnit. Jednoho dne se však opět setkáme, až i já opustím tenhle svět. A pak budeme opět šťastní.
A pak se v pohledu šedé objevilo poznání. Netušila jsem, co jsme udělala, že mě identifikovala, ale zjevně si na mě vzpomněla. No, já k mé smůle pořád netušila, kdo je. Zmiňoval se o mně snad Navin? Pokud znala jeho syny, tak tou dobou už on znal mě a partnery jsme se stali docela vzápětí, takže by mě to nepřekvapilo. "Navin byl můj druh, jestli myslíš tohle, ano." Byl to odhad, ale lepší vysvětlení mě nenapadalo. proč se ale omlouvala, to jsem nepochopila. Vždyť nemohla za to, že zemřel, ne? Ani o tom nevěděla. "Počkej!" Rozběhla jsem se za ní, "o jaké hlouposti to mluvíš, vždyť jsi nic neudělala."

---> Bašta

Zjevně ani moje jméno jí moc neříkalo, nebo ano? byla jsem si v tuhle chvíli už docela jistá, že si mě musela s někým splést a že jsme se skutečně neznaly. Tak jako tak, pokud si na něco zázračně nevzpomeneme, pochybovala jsem, jestli ještě někdy zjistíme, jestli se známe nebo ne.
Skutečně nevěděla, co se s Navinem stalo. Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, neodstěhoval se.." Kdyby se odstěhoval, nebavila by se tu se mnou, byla bych také pryč, kdo ví kde. Milovala jsem svou smečku, ale rodina... rodina pro mě byla v jistých ohledech pořád důležitější. Nehodlala jsem ji nechat hádat, to bylo zbytečně kruté, ale přesto jsem se nemohla přimět ta slova vyslovit. Myslela jsem, že už jsem se s tím smířila. Nemohla jsem s tím nic udělat. A přesto mi připadalo, že když to vyslovím, dám tomu jistou neměnnost a definitivnost, ať už to znělo jakkoli absurdně.
Mlčky jsem přikývla. "Prošvihla jsi ho tak o rok a půl. Ale jestli hledáš nějakého z jeho synů, jeden byl ještě před pár hodinami na území, možná ho zastihneš." O Renbli a Ingridovi jsem se nezmiňovala, pochybovala jsem, že je zná, když nevěděla ani o Navinově smrti. "Znali jste se dobře?" zeptala jsem se.

Přimhouřila jsem oči a znova si ji prohlédla. "Nevím, je to možná, ale nejsi mi povědomá." Možná trošku? Ale byla jsem si docela jistá, že se mi to jen zdá, že jsme se ještě nepotkaly. Nebyla cítit jako někdo z Alatey, takže k nim jistě nepatřila. byla cítit jako tulák. "Ano, jsem ze Zlaté smečky. Barnatt, beta Zlaté," představila jsem se. Možná jí víc řekne moje jméno, ale ani to její mi zvlášť nepomohlo. Rozhodně jsem se s ní nepotkala v posledním roce, to bylo jisté, a co bylo předtím... no, možná na mě už lezla stařecká senilita a už jsem zapomínala.
Naklonila jsem hlavu na stranu, když začala mluvit o tom, že tu někde má svého známého. Věděla jsem naprosto přesně, o kom mluví, ano. A věděla jsem i naprosto přesně, jak se má. Sklopila jsem uši k hlavě. Zjevně jsem nebyla jediná, kdo v poslední době prošvihl pohřeb o pěkných pár měsíců, ovšem to nic neměnilo na tom, že jsem tentokrát musela být posel špatných zpráv. "Ty to ještě nevíš..." řekla jsem tiše. Jak jsem to na ni mohla prostě vybalit? Že ho prošvihla tak o rok a půl?

Jméno vlka: Barnatt
Počet postů: 13
Postavení: beta
Povýšení: -
Funkce: obránce
Aktivita pro smečku: Vrátila se spolu s Renbli do Zlaté ze setkání s Einarem a přivedly Ásleif jakožto zájemce o smečku.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Vrátila se spolu s Renbli do Zlaté ze setkání s Einarem a přivedly Ásleif jakožto zájemce o smečku. Pak se odebrala do pelechu (abych neměla na predátorech dvě postavy, heh) a nyní se ve Zlatém lese potkala se Stray