Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Prosím dohromady za červen, červenec a srpen

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci- popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

Výplaty za březen, duben a květen:
Dail - 45 kšm a 1 %
Noir - 40 kšm a 1 %

prosím:
Barnatt: 5% -> 5kšm, + 5kšm, + 40kšm a 1 rubín
Deimos: 5% do lovu, 3% do rychlosti, + 20 kšm
Cithrian: 5% do obratnosti, +20 kšm
Iona: 20 kšm

make me rich :)

you're rich already, dear
Zapsáno

---> Zlatý les (přes Zubří pláň)

Tak nějak jsem asi předpokládala, že tohle všechno bude vědět. Navinovi synové se nikdy neptali a všichni už byli skoro dospělí, takže jsme tak nějak předpokládala, že to prostě... ví. Jenže to bylo hloupé, že? Nemohli vědět nic, pokud jim to někdo nevysvětlil nebo nebyli... zvídaví.
A pak se Renbli otázala na něco, co mě přimělo uvažovat, kde jsme udělali chybu ve výchově. Sebrali? Copak ona ani tohle nevěděla? "Narodili jste se," řekla jsem prostě. "Když je dospělý vlk a vlčice, můžou si spolu udělat vlčata." Jak jí tohle mám vůbec popsat? Byla v podstatě dospělá, i když sama byla na vlčata ještě stále moc mladá, takže jsem rozhodně nehodlala říkat nic jako že se mají moc rádi a vlčata prostě vzniknou. Nechtěla jsem přece být babičkou příliš brzy kvůli nějaké nehodě z neznalosti, že? "Musí se spolu spářit. Určitě sis všimla, že vlci mají mezi zadními nohami něco jiného, než vlčice, že? To slouží k rozmnožování. No a když vzniknou malá vlčata, tak rostou v těle vlčice, dokud nejsou dost velká a mohou přijít na svět." tak, zvládla jsem to! Snad to bylo dostatečně srozumitelné a nebude mít žádné otázky.
"Zkus se podívat na svůj ocásek," poradila jsme jí, "A i hlavu máš jinou, ale tam si asi nevidíš, viď? Měla jsi předtím nad okem na čele takový flíček, ale ten je teď pryč, místo toho máš hnědé proužky na tvářích," popsala jsem, jak nejlépe jsem uměla.
A pak zpět k ONOMU rozhovoru. Ona už plánovala vlčata? Myslela jsem, že ten Ség je jen kamarád! Emoce však stranou, byl čas na vzdělání. "To si nemyslím. V budoucnu jistě, pokud bys s ním chtěla zůstat, to ano, ale nejsi ještě dost stará na to, abys mohla mít vlčata. Nebyly ti ještě tři roky. Mladší vlčice a vlci mít mladé nemohou. Navíc je to velká zodpovědnost a než se taková vlčata narodí, to chvíli trvá. Navíc jsou na tobě pak naprosto závislá a vychovat je dá velkou práci. Je potřeba to dobře zvážit, než se rozhodneš si je pořídit. Ten Ség, víš kolik mu je?" Ona se chtěla rozmnožovat, aby pomohla jejich klanu? Snad s nimi nechtěla zůstat! Ale ne, do toho jsem přece nemohla mluvit, pokud by se tak opravdu chtěla rozhodnout. Pokud tu ovšem byla nějaká smečka, pak by to patrně měl vědět Aetas. "Ti tvoji kamarádi, oni patří do nějaká smečky, která sídlí tady poblíž?" zeptala jsem se.

"V podstatě nejde o nic extra zajímavého," řekla jsem. "Dorazila jsem do Alatey, zúčastnila se lovu spolu s budoucími členy a pak jsem si popovídala s alfou. jen jsme ho informovala o naší a Daénské smečce a že ještě sídlí jedna smečka v poušti. To bylo víceméně všechno. A on řekl, že s námi naváže kontakt, až se jejich smečka trochu usadí," shrnula jsem jí v rychlosti všechno důležité.
pak se mě zeptala na kožíšek a když jsem na ni pohlédla, uvědomila jsem si, že na tom vlastně něco je. Nikdy jsme o tom dvakrát nepřemýšlela, protože jsem věděla, že je moje a Navinova a Navinovi její zrzavá a Ingridova hnědá nikdy zvláštní nepřipadaly. "Táta byl spíš modrobílý," řekla jsem, "ale myslím, že se narodil jinak barevný, protože pro vlky modrá, zelená, červená ani jiná barva nejsou přirozené. Získávají je až s věkem. Já se také narodila jako celočerná, ještě s modrýma očima." Byl Navin ve skutečnosti hnědý nebo zrzavý? To už se asi nedozvíme. "Víš, myslím, že pokud se ti kožíšek změní pomocí magie," kývla jsme k Wuovi, "a pak máš vlčata, tak podědí ty barvy, s kterými ses narodila." Bavila jsem se vůbec s Renbli někdy jak vznikají vlčata?
Nicméně teď jsme ji nechala, ať si nakoupí. Wu měl rozhodně dobrý vkus, to se mu muselo nechat. "Tohle ti moc sluší," pochválila jsem ji s úsměvem. Mladým vlkům se jistě bude líbit. Kde byl Navin, aby je zaháněl s brokovnicí?
Jen co byl nákup vyřízený, zamířila jsem opět z lesa abychom se podívali po Ásleif.

---> Mlžné pláně (přes Zubří)

---> Zubří pláň

Zatímco jsme si povídaly, došly jsme až do Zlatého lesa. Domov už nebyl daleko. Přikývla jsem na to, co říkala. Aetas. Jak ten se asi má? Jak to teď bez Athai zvládal? Postrádal ji stejně jako já Navina? Ale o tom jsem teď přemýšlet nechtěla, jen bych tím kazila radost ze setkání s mou dcerou. "Aetase bych taky ráda viděla, vlastně pro něj mám zprávu od Einara. To je alfa Alatey." Když zmínila vlčici, která ji zachránila, rozhlédla jsme se, ale nikde jsem ji neviděla. "Myslíš? Můžeme se za ní ještě vrátit, tu už jsme taky dlouho neviděla." Sice jsem se nemohla dočkat, abych byla doma, ale malá zacházka snad už neuškodí. než jsme se však stačila otočit, že bychom se vrátily, objevil se před námi známý vozíček a šedý vlk, který na nás už z dálky mával a lákal nás, abychom si prohlédly jeho zboží.

---> Začarovaný les (přes Mlžné pláně)

Třpytky. takže asi ne zlato, pokud ten vlk tedy neměl nějakou zvláštní magii, která měnila vzduch na zlato. Každopádně to bylo zajímavé. Zatímco jsme šly, Renbli se rozpovídala o spoustě šílených věcí, které bych jí snad ani nevěřila, kdybych tu už pár let nežila a sama nezažila vlastní díl šíleností. Pokud tu potkali něco tak nebezpečného, byla jsme ráda, že a to nebyla sama a že měla kamarády, kteří ji dokázali ochránit, když jsem tam nemohla být já, abych jí pomohla. "To je dobře, že jsi je potkala. A přitom je to takový kousek od naší smečky... od nich máš to pírko a barvy v kožíšku?" Samozřejmě už jsem dávno chápala, že ji nemůžu držet v doupěti a snažit se ji ochránit před každým nebezpečím. Ostrovy byly nebezpečné místo, plné magie a tvorů, kteří by vlka sežrali jako jednohubku. Moje dcera už byla velká a prokázala víc než dobře, že se o sebe dokáže postarat, přesto jsem byla ráda, že s ní teď můžu chvíli trávit čas. "Já jsem mezitím byla na výpravě do Alatey. Byl tam i Ingrid, ale odešel chvíli po lovu. A ještě předtím jsem tu potkala Rhaaxina." Půjdeme do smečky, chvíli nezažijeme žádné dobrodružství ani nic podobného. Já po cestě rozhodně netoužila po ničem jiném, než být zase doma. Tolik se toho od mého odchodu událo... Ale teď bude chvíli klid.

---> Zlatý les

Stáhla jsme uši k hlavě, když se ke mě moje dcerka přitulila. Jistě, měla by se na území smečky zase ukázat, ale ve společnosti těch dvou vypadala tak... šťastně. nechtěla jsem jí to brát.
Ovšem vlci s námi jít nechtěli, patrně měli vlastní plány. Jen těžko jsme je mohla přemlouvat, zase jsem chápala, že nebudou chtít na území cizí smečky, když oni byli dva a nás tam mohlo být kdo ví kolik. Když jsem sem přišla, také jsem se cizím vlkům radši vyhýbala a na území smečky bych nevlezla ani za nic. Ale možná někdy budou moct přijít na návštěvu, třeba časem... ne? Sledovala jsem, jak se dohadují a nijak se do toho nezapojovala. Nepřipadalo mi, že mi přísluší se k tomu vyjadřovat. pak ovšem padlo rozhodnutí, které bylo patrně to nejlepší, čeho jsme mohli dosáhnout. Renbli rozhodně vypadala, že je s ním spokojená. "Mějte se hezky, ráda jsem vás poznala," rozloučila jsme se s těmi dvěma, než odešli, a pak už jsme zůstaly v lese samy.
"Moc hezky ti ladí ke kožíšku," usmála jsme se na svou dcerku. "A to zlaté, co to je?" Vypadalo to skoro, jako kdyby byla posypaná kousíčky zlata. A co teprve obarvený kožíšek? Zjevně se celou tu dobu, co byla pryč, moc dobře bavila. "Tak pojďme, je to ještě pěkný kus cesty," zavelela jsem, "jestli chceš, můžeš mi mezitím povyprávět, co jsi prožila. Ti tvoji kamarádi vypadají moc sympaticky."

---> Zubří pláň (přes Mlžné pláně)

Podívala jsem se dolů na medailon, pak na vlka, který prohlašoval, že je jeho. Podala jsme mu ho. "Našla jsme ho v ostružiní, ale ta šňůrka je přetržená." Informovala jsme ho. Já tu věc nepotřebovala a pokud tvrdil, že je jeho, nevadilo mi, že si ji vezme zase zpátky. Renbli mi mezitím dva vlky představila. Pokývla jsem na ně. "Těší mě, já jsem Barnatt." Ani jeden nebyl cítit po žádné ze smeček, které jsme znala. Rozhodně nepatřili do Zlaté. Vlastně jsem tipovala, že to budou oba tuláci, takže mě nepřekvapovalo, že si Renbli našla takové kamarády. taky měla toulavé tlapky. A když už mluvíme o Renbli... "Zrovna se vracím z Alatey zpět domů, nechceš mě doprovodit? Vy dva můžete samozřejmě také přijít, pokud chcete." Aetasovi by určitě návštěva dvou tuláků nevadila, pokud by přišli s doprovodem. Možná by i mohli mít zájem se do smečky přidat.

Vyhodnocení:
10/10 - Hvozdík, Neith, Scallia, Sky, Nuntis, Stina, Tania, Bryce, Aerrav, Einar - 20 kšm a 1 rubín
9/10 - Ingrid, Hanka, Mireldis, Iskaria, Astrid - 18 kšm
8/10 - Merlin, Mielei, Morpheus - 16 kšm
Vše zapsáno

Správné odpovědi:
1. Mireldis
2. Sky
3. Ithial
4. Mielei (uznávám zde i Aerrav)
5. Arakan
6. Zeiran
7. Tania
8. Arrow
9. Cyra
10. Iskaria

Uznávám, že osmička nebyla úplně nejšťastněji napsaná a zpočátku jsem si neuvědomila, že je v Arrowa stále vidět vlčecí hlavička, než mě na to taylor upozornila, nicméně většina z vás se stále dobrala správné odpovědi. Často se tam také objevoval Tebeth, ale ten nemá a nikdy neměl víc než jednu barvu očí (nemá ani víc než jeden odstín zelené), navíc se v jeho kožichu vyskytují dva odstíny hnědé, a černá, nemá tedy ani pouze dvě barvy.

Všichni, kdo měli 10/10 si tuto akci mohou počítat do Zlatého vlka, jinak se všem zúčastněným samozřejmě počítá do odznáčku za neherní akce (oboje na vlka, za kterého jste zde napsaní).

Postupovala jsme dál lesem na cestě za domovem (a za Renbli, o které jsme doufala, že ji tu najdu), když se k mému čenichu donesly čerstvé pachy vlků a pak i hlasy. Když jsem zaslechla jeden, poskočilo mi srdce v hrudi. Renbli! Byla tady, byla jen kousek ode mě! Ty dva další pachy jsem neznala, ale netrápilo mě to, protože Renbliin hlas zněl šťastně a vesele, takže cizinci jistě nepředstavovali pro mou dceru hrozbu. A pak jsme je i uviděla. Šedý vlk, zrzavá vlčice a moje dcera. od naeho posledního setkání snad ještě vyrostla a zesílila. Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem přidala do kroku. "Venbli!" zavolala jsem, jak jen mi to předmět, který jsem stále nesla v tlamě, dovoloval. "Zdvavím i vás." řekla jsme těm dvěma dalším, ačkoli jsem měla oči jen pro svou dceru. Bylo to už tak dlouho...

---> Tajga

Pokračovala jsem v chůzi lesem, pořád podivně bezstarostná, i když mi informace, které jsem se dozvěděla, ležely v hlavě, jako by čekaly na svou příležitost se připomenout a cítit to, co bych správně cítit měla. Ale ne, ne teď. Teď jsem stočila svůj kurz a hledala místo, kde byla Renbli, doufajíc, že byly informace z vize aktuální. Proč jsem se vždycky o smrti svých blízkých musela dozvědět od bohů? To mi zůstávalo záhadou. Prošla jsem už větší část lesa, když mě na zemi upoutalo něco blyštivého, co mě přimělo zastavit a jít si to prohlédnout trochu zblízka. Zjistila jsem, že se jedná patrně o náhrdelník. Pěkné barevné a blyštivé cosi, co viselo na přetržené šnůrce v ostružiní, o které se to patrně zachytilo. Možná to někdo ztratil? Ovšem když jsem se rozhlédla, kolem nebyl nikdo, komu by ten náhrdelník mohl patřit, takže jsem ho opatrně vymotala z trní, vzala za šňůrku do tlamy a pak pokračovala v chůzi dál. Můžu se pak poptat ve zlaté, jestli to někdo nepostrádá.

V jednu chvíli jsem kráčela deštěm směrem k domovu, v tu následující se cosi stalo. Kecla jsem si na zadek, protože jsem si najednou připadala poněkud nestabilně. Ovšem místo abych spadla, se objevily vize. Nebyly to sny, protože jsem nespala, muselo to být skutečné. Zahrával si tu se mnou opět někdo z bohů? Sledovala jsme scenérii před svýma očima. Černý vlk, moje nejlepší kamarádka, kterou táhl přes pláž, jen aby ji nechal ve Zlatém lese a zmizel neznámo kam. Aetas a smutnící smečka. Athai byla mrtvá. Ztratila jsem dalšího vlka, který mi byl blízký Tím však vize neskončily, pak se objevil Ingrid, živý a zdravý. A Renbli někde na cestách, oba v pořádku a spokojení. Renbli byla blízko, tu louku jsem poznávala! Bylo to po cestě. A přesto, že jsem čekala, že mě smrt Athai rozhodí, bylo to, jako bych měla v srdci prázdno. Žádný smutek, žádné slzy, jen klid a mír. Věděla jsem, co se stalo, ale netruchlila jsem, zatím ne. Život šel dál. A já také. Opět jsem vyrazila skrz les.

---> Začarovaný les

---> Alateyská smečka

Brzy jsem se dostala na hranice překročila je, a pak jsem pokračovala dál, rovnou za nosem, zpět domů. Nebyla jsem unavená, po lovu bylo v Alatey dost času, abych si řádně odpočinula, ale cestování už mě nebavilo. Měla jsem toho dost, toužila jsem zase spatřit Zlatý les a všechny ty známé tváře. Zajímalo mě, co mezitím prožily moje děti. Renbli se jistě zase někde toulala, jak jsem ji znala, ale Ingrida bych tam mohla potkat. A jak se měl Rhaaxin? Naxin už před dlouhou dobou odešel z ostrovů, ovšem třeba potkám alespoň Atroxe. Nebo někoho z Aetasových vlčat. Ty jsem vídala jen na srazech smečky, ale vlastně jsem nikoho z nich pořádně neznala. Jednoho dne si budu muset alespoň někoho z nich odchytit a popovídat si s nimi. Byly to přece děti mojí nejlepší kamarádky, a vlka, kterého jsem si vážila.
Sotva jsem se dostala do lesa, na chvíli jsem se zastavila a pak se porozhlédla po nějaké vodě. Nějaké jiné, než té, která začala padat z nebe, abych byla přesná. V tomhle dešti jsem se zpod zákrovu korun stromů nechtěla zrovna hrnout. Počkám, než to trochu přejde, než vylezu na louku, ale měla jsem v plánu to stejně vzít přes začarovaný les. Než dorazím na Mlžnou louku, s trochou štěstí bude po dešti.

Poprosím Pro Shine Iluze a rovnou do ni pět tlapiček zapsat ^^ (bude tedy na šestém levelu)
Všech dvacet procent do schopnosti lovu
Boon prosím zapsat a z kostýmu bych si ráda nechala kroužky na ocásek :3
Moc děkuju za akci, která mě bavila a to jak herně, tak i úkoly mimo ^^

Zmínila jsem samozřejmě i pouštní smečku, i když jen velmi okrajově. To bylo vše, co jsem tu měla v plánu. Na jeho slova jsem přikývla: "Dobře, vyřídím. Ráda jsem vás poznala, Einare." A to bylo vše, takže jsem se rozloučila a pomalu vyrazila. Nechtěla jsem se na území smečky zdržovat déle, než bylo nutné, kdyby už ne z jiného důvodu, tak ze slušnosti, takže jsem to vzala nejkratší cestou. Pokud mě chtěl Razer doprovodit, počkala jsem na něj, ale pokud ne, dokázala jsem se vyprovodit i sama. Zamířila jsem tedy přes les zpět přímou linkou do Zlaté. Zajímalo mě, co se mezitím stalo s Rhaaxinem a jak se mu daří, navíc už jsem začínala postrádat svou rodinu a známé. Těšila jsem se, až se vrátím, každá výlrava musela dřív nebo později skončit, a tahle už zabrala příliš mnoho času. Nebyl důvod tu nadále otálet, i jakožto beta jsem měla povinnosti a musela jsem je dodržovat, ne trávit týdny na výpravě.

---> Tajga