Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Možná," souhlasila jsem s ní. Víceméně. "Myslím, že je to docela dobré místo. Tady v lese a na louce je spousta zvěře, v horách zas najdeš spoustů úkrytů a zdroje dobré, pitné vody." Alateyští si nevybrali vůbec špatně. Větší starosti mi dělala ta pouštní smečka. na poušti se dalo přežívat, to ano, ale který vlk s trochou rozumu by se rozhodl tam usídlit? Nebylo tam nic, než horko, nekonečný písek a jedovatá havěť. Já bych se tam tedy dobrovolně rozhodně neusadila. Neměla jsem písek zrovna dvakrát v lásce a ten rozpálený, na který se pomalu nedalo ani stoupnout, už vůbec ne.
Zdálo se, že vlčice můj názor ohledně pouštníků sdílí. "No, to hodlám zjistit," usmála jsem se na ni. Zinek ohledně nich neměl zrovna vysoké mínění, takže jsem byla docela zvědavá. Jak jsme pokračovaly lesem, stromy houstly a terén se o něco zhoršil. Doteď jsem viděla dobře, tma mi nikdy nedělala problémy, pokud byl na obloze alespoň kousek měsíce, ovšem stromy zakrývaly i tu trochu světla, která zbyla. "Pokud nevadí, rozsvítila bych," upozornila jsem druhou vlčici. Nakonec, nebylo od věci, abych si ji i trochu prohlédla. vytvořila jsem ve vzduchu před sebou malé, tlumené světýlko, které nám poskytovalo dost světla, abychom si všimly případných nerovností v lesní půdě, ale zároveň nás neoslepovalo a neškodilo našemu nočnímu vidění. Když už jsem tu magii měla, proč bychom se tu také plahočily po tmě a ještě riskovaly nějaké zranění.
"Tak třeba tady budeš mít štěstí," usmála jsem se na ni povzbudivě. "A i kdyby ne, jsou tu ještě další..." chvíli jsem v duchu počítala, "čtyři smečky. Ale být tebou, vyhnu se Chaosu. Ti nesvědčí nic dobrého, jen dělají problémy." věděla jsem o nich jen z doslechu, ale pokud se kvůli nim Daén přestěhoval, považovala jsem za vhodné vlčici upozornit. vypadala mile, nechtěla jsem, aby se nevědomky zapletla se špatnou společností.
"Já patřím do Zlaté smečky. bydlíme ve Zlatém lese, ten určitě bezpečně poznáš, kdybys měla zájem nás někdy navštívit," odpověděla jsem. "Mimochodem, jmenuju se Barnatt." Když už jsme spolu cestovaly, mohly jsme také znát jméno té druhé.

Tak jsem zjevně neměla zas takové štěstí, ale nemohla jsem tvrdit, že bych narazila na špatného vlka. Zdálo se, že tahle vlčice Alatey dost možná také hledá, ne proto, aby přinesla zprávu, ale aby se přidala. Tak či onak, dva páry očí vždy viděly víc a ve dvou smečku najdeme rychleji. Mimo to se zdála být přátelská, což bylo také jen dobře. Už jsem nebyla okolo cizinců tak obezřetná, jako když jsem poprvé přišla na ostrovy, ale pokud by zareagovala jinak, nejspíš bych si dávala větší pozor. "Ano, měla by sídlit tady v horách, jen nevím přesně kde." Zinek mi přesnou polohu nesdělil, ale jak složité mohlo být nalézt jednu smečku? Možná jsem nevěděla, jak velká smečka to byla, jaké měla území ani kolik měla členů, ale celé území se nemohlo jen tak ztratit a pochybovala jsem, že by měli potřebu se schovávat, navíc když už je Daénští objevili.
vyrazila jsem tedy tím směrem takovým tempem, aby mě vlčice mohla následovat, pokud chtěla. Nevadilo mi mít společnost, i když jsme tu byly každá za jiným cílem. "Mám tu nějaké... zařizování." Odpověděla jsem vyhýbavě. nechtěla jsem úplné cizince vysvětlovat, o co přesně jde, hlavně ne dokud jsem nepotkala alfu druhé smečky. Šedý vlk sice říkal, že Alateyští nejsou špatní, že to na tu druhou smečku si máme dát pozor, ale já byla toho názoru , že trocha zdravé paranoie není nikdy na škodu. "Mimo to je tu prý ještě jedna smečka, někde v poušti, myslím," řekla jsem vlčici, aby řeč úplně nestála. "Ty se plánuješ k nějaké přidat?"

Penízky Citronkovi do inventáře a tlapičku poprosím taky k němu do vzduchu :3


Zapsáno

Slyšela jsem to. A co víc, konečně jsem obchodníka i uviděla, ovšem neměl nic, co by mě zaujalo a ani Rhaaxin zjevně nenašel, co hledal, ačkoli se s šedým vlkem domluvil a něco si přecejen vzal. Přihlížela jsem té výměně a připadala si... zklamaná. Skutečně jsem doufala, že by tu Rhaaxin mohl najít něco, coby mu mohlo pomoct. Vkládal do šedého vlka takové naděje a takhle to dopadlo.
Rhaaxin se však nehodlal vzdát. Bohové? Věděla jsem, že existují bohové, ale že bych věděla, kde je hledat... "Nejsem si jistá, že by bylo možné bohy opravdu najít... rozhodně nevím kde." Potkala jsem boha jednou, už hodně dávno, na louce nedaleko odsud, ale to nemuselo nic znamenat. "Možná si spíš najdou tebe, když si budou myslet, že je potřebuješ..." A Rhaaxin... je potřeboval. pokud mu nemohl pomoct pan Wu, dost možná neexistovala jiná síla, než právě bohové.
Ovšem i když bych ho v jeho cestě ráda následovala, měla jsem tu své vlastní poslání, které jsem nemohla dlouho ignorovat. zahleděla jsem se k horám, tyčícím se nedaleko, ke svému cíli, kde najdu smečku. Byl čas se opět rozdělit. "Musím jít, Rhaaxine. Hodně štěstí a buď na sebe opatrný, ano?" Otřela jsem se o něj na rozloučenou a pak jsem vyrazila pryč.
Ovšem osud si přál jinak, než abych poklidně došla tam, kam jsem potřebovala. Brzy se k mému čenichu donesl cizí pach a pak jsem uviděla i cizí vlčici. Byli jsme docela blízko k horám. bylo možné, že snad patřila ke smečce, za kterou jsem měla namířeno? Za pokus to stálo. Vyrazila jsem za ní. "Zdravím! Nevíš náhodou, kde tu najdu Alateyskou smečku?"

Sign me in!

Jméno: Cithrian
Počet postů: 3
Postavení: Sigma
Funkce: zatím nemá (a je moc malý, takže bych s tím ještě počkala)
Aktivita pro smečku: Jen týrá Enzoua svou přítomností
Krátké shrnutí: Nedělá nic extra zajímavého, jen si hraje s Enzouem a učí se něco málo o tom, jak fungují smečky

---> Zlatý les (přes Tichou zátoku)

Podívala jsem se na něj překvapeně. Já nevěděla, kde pana Wu hledat, ale že to nevěděl ani on? No nevadí, budeme prostě muset doufat, že jdeme správně. Sama jsem byla zvědavá, kam se vlastně dostaneme a když jsme museli spoléhat na náhodu, jestli na toho vlka narazíme nebo ne, prostě jsem šla dál. tak nějak automaticky jsme směřovali k horám, kam jsem stejně měla předtím namířeno. Připadalo mi jako příliš velké štěstí, že by byl zrovna tam, kam jsem i tak potřebovala jít, ale jeden nikdy neví, když ten vlk mohl být kdekoli.
Prošli jsme zátokou a dostali se do lesa, kde jsem už nějaký ten pátek nebyla, přesto nebylo tak těžké najít si cestu skrz. Za tu dobu, co jsem tu žila, jsem měla většinu času pocit, že znám ostrov jako vlastní tlapy, i když to tedy neznamenalo, že už mě nemohlo nic překvapit. Razila jsem si cestu mezi stromy a poočku sledovala Rhaaxina. Sem tam jsem ho upozornila na vyčnívající kořen, ostružíní nebo kámen. Zpočátku jsem sem tam na něco pozapomněla, ale čím déle jsme šli, tím víc jsme si začala uvědomovat, co by mohlo Rhaaxinovi dělat problémy a co naopak za zmínku nestálo. "Na území se ukázal jeden z daénských vlků a říkal něco o nových smečkách, které se tu usídlily. Aetas mě poslal, abych se na to podívala," odpověděla jsem na jeho otázku.
začarovaným lesem jsme prošli víceméně bez nehod a dostali jsme se do dalšího lesa, ve kterém byl terén o něco lepší.

---> Tajga

A také jsem ho chtěla potkat. jenom jsme nevěděla, kde toho vlka hledat, ale Rhaaxin by to vědět mohl, když ho chtěl vyhledat a zeptat se ho. "Možná ano," souhlasila jsem. Víc, než co bych si u něj mohla sama vybrat, mě zajímalo, jak mohl prodávat moc. Moc přece nebyla hmotná, nebylo možné ji někomu jen tak dát. měl snad Wu schopnost magii předat nebo posílit? Mohla taková speciální magie vůbec existovat? Byla jsem na něj opravdu zvědavá a to nejen proto, že mohl pomoct Rhaaxinovi. Sama jsme neměla pocit, že bych v životě něco potřebovala, tedy pokud šlo o schopnosti nebo o něco, co by mi mohl jiný vlk dát. Přivést někoho z říše mrtvých, to nejspíš neuměl ani onen tajemný pan Wu. Nepředpokládala jsem, že by byla naše výprava za panem Wu nějak dlouhá. Kdybych se příliš zdržela, prostě poběžím, do hor to bylo možná daleko, ale zas tak daleko ne. "Jdeme," potvrdila jsem, "kam se potřebujeme dostat?" vyrazila jsme za ním. hleděl směrem k zátoce a já předpokládala, že ví, kam jdeme. bylo snadné zapomenout, že nevidí, nebo si představit, co všechno to znamená. Nevyrazil přímo do vody, takže jsme nic neříkala a prostě šla po pobřeží spolu s ním. Šla jsme o trochu pomaleji, než obvykle, abych mu neutekla, a hlídala jsme si ho. Já ho viděla, on mě mohl jsme slyšet a přes příboj bylo snadné vlčí krok přeslechnout.

---> Začarovaný les přes Tichou zátoku

Jak začal vykládat o lovu, můj úsměv se ještě rozšířil. Doufala jsem, že najdeme něco, co by mu vrátilo zrak zpět, ale i kdyby ne, tenhle vlk se ve světě neztratí. nedokázala jsem si představit, jak těžké muselo být lovit po slepu, kdybych to zkusila, akorát bych narazila do stromu, pokud bych vůbec dokázala odhadnout, kde se moje kořist nachází. Bylo vidět, že Navinovce jen tak něco nezlomí. "Dobrá práce," pochválila jsme ho a v mém hlase mohl slyšet hrdost. neměla jsme potřebu se na nic dalšího ohledně lovu vyptávat, řekl mi co mi chtěl říct. Skutečně se zdálo, že se všechno opět zlepší. Jistě, Navin se mi nevrátí... Navin se nám nevrátí, ale s tím už jsem se začala pomalu ale jistě smiřovat. Smrt byla nedílnou součástí života. Mohla jsem říkat, že je to nefér, ale život nikdy fér nebyl. Osud jsme nezajímali, každý se jen mohl zařídit tak, jak nejlíp dokázal, s tím, co mu bylo přichystáno. "Nikdy jsem ho nepotkala," odpověděla jsme na jeho otázku, "ale pořád o něm někdo mluví, ale mám skoro pocit, že bych ho měla také vyhledat." Vlk, který prodával moc? Připadalo mi to trochu přitažené za kožich, ale na druhou stranu ve světle jiných věcí to zas tak divné nebylo. Pravdou ovšem zůstávalo, že mě ten vlk začínal náramně zajímat. "Pokud za ním máš namířeno, mohla bych tě doprovodit? Ráda bych takového vlka sama potkala."

Jeho optimismus byl nakažlivý. Navzdory všemu, co se v poslední době událo, jsem se usmála, ráda jsem ho viděla v dobré náladě. Ovšem když řekl, že lovili zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu. "Lovili?" Smečka byla na lovu, to ano, to jsme věděla, ovšem on řekl 'my', on a ještě někdo. I když nic neviděl, přesto byl schopný něco ulovit, i kdyby to bylo s něčí pomocí. Cítila jsem nával hrdosti. Ano, život bude skutečně opět lepší. "Trochu hlad mám," přiznala jsem, "odešla jsem dřív, než se smečka vrátila z lovu." Láskyplně jsme prohrábla jeho kožich čenichem. Byla jsme ráda, že je mu líp a že je opět na nohou venku z doupěte. Chvíli jsem ho sledovala, jak jí, pak jsem se k němu připojila a také si vzala pár soust, abych zahnala největší hlad. Stejně nebylo rozumné se na cestu přecpávat.
na jeho odpověď jsem přikývla a pak se opravila: "To zní jako dobrý nápad. Kdo je to ten Wu? Myslím, že se o něm zmiňoval už i Atrox." Sama jsem toho vlka ještě nepotkala, ale zdálo se, že je docela známý. A co víc, kde ho hledat? Pokud to bylo po cestě, možná bych ho sama mohla poznat, abych konečně zjistila, proč o něm ostatní mluví. Podle Atroxových a teď i Rhaaxinových slov to byl někdo, kdo se vyznal v magii. Posadila jsem se opět opodál a vyčkávala, až Rhaaxin dojí.

Nechala jsem Ingrida s Aetasem za zády a směřovala za svým novým posláním. Šla jsem pohodovým vycházkovým tempem, nebylo kam spěchat. nenesla jsme žádnou naléhavou zprávu, jsen jsem šla na průzkum a případně navázat vztahy s jinou smečkou. Byla škoda, že jsem o nich nevěděla víc, ale víc nejspíš nevěděl ani ten šedý vlk, co nás o nich informoval. No nevadí. Co nevíme, to zjistíme.
byla jsem ztracená ve vlastních myšlenkách, dokud mě z nich nevyrušil známý hlas. Ohlédla jsem se a když jsme uviděla známý béžový kožich, na mé tváři se nevědomky objevil úsměv. Rhaaxin pořád nevypadal moc dobře, ale rozhodně vypadal lépe. zastavila jsem a čekala a místě, až mě dožene, než jsem si uvědomila, že mě nevidí. "Tady jsem," odpověděla jsem mu. "Ráda tě zase vidím." A co víc, zdálo se, že měl něco k jídlu. Že by Aetas skutečně někoho poslal, aby mu přinesl jídlo? Možná jsem také mohla chvíli počkat a před cestou se najíst, ale vracet jsem se už nehodlala, dokážu si něco ulovit i sama, když budu potřebovat. "Kam máš namířeno?"

yoink Tajga

"Možná to bude vědět někdo jiný ze smečky, každopádně ten vlk mi o tom nic neřekl." Bylo by lepší to vědět, ale kdyby nás chtěla druhé smečka kontaktovat, alespoň oni věděli, kde nás hledat. Že by to stálo za průzkum, s tím jsem nemohla nesouhlasit, ovšem než jsem stačila odpovědět, ozvalo se vytí. Podívala jsem se tím smerem. "Vypadá to tak. Před chvílí jsme potkali Tiaru, která šla spolu s Atroxem na lov." A Mireldis se tu také mihla, ale podle všeho šla za ostatními. přikývla jsem tedy na Aetovu otázku. "Ráda se tam podívám," řekla jsem a pak tišeji dodala: "Budu ráda, když budu mít něco na práci." Pokud budu mít štěstí, budu se na cestách moct podívat i po něčem, co by mohlo pomoct Rhaaxinovi. O tom by měl Aetas nejspíš také vědět, na druhou stranu... Rhaaxin nevypadal, že by to chtěl rozhlašovat. Nejspíš se s tím potřeboval nejdřív vyrovnat sám. Ne, nepříslušelo mi, abych něco takového rozhlašovala. Byl skoro dospělý, měl by to říct Aetovi sám. Přesto však... "Aetasi? Mohl by po lovu někdo zajít za Rhaaxinem? Naposledy byl u našeho doupěte. Nevypadal moc v pořádku, myslím, že je nemocný." A také byl slepý. Nemyslela jsem si, že by si dokázal něco sám ulovit a jídlo potřeboval, pokud se má uzdravit.
Poté jsem se otočila na Ingrida, byl čas, aby se naše cesty rozešly, protože jsme teď měli každý jiné poslání. "Zatím se měj a buď opatrný, ano? Kdybych potkala Renbli dřív, pošlu ji sem." Věnovala jsme mu drobný úsměv a pak jsem se otočila a vydala se na svou výpravu za smečkami. "Tak tedy naviděnou!"

---> Mlžné pláně (přes Zubří pláň)

Veškeré odměny půjdou na Nycteu společně s jedním zápočtem na neherní odznáček a na Zlatého vlka ^^
Celkem dostane:
147 kšm
30 % slevu do PO
tlapku do vody (9 -> 10)
3 mince

Děkuju za akcičku :3 ♥

Rowy the Speedrunner

"Obránce chrání smečku a její členy před nebezpečím," vysvětlila jsem. Byl tu naštěstí většinou klid a nebylo potřeba, aby smečku kdokoli bránil, tedy alespoň většinu času. "Hm... myslím, že tvůj otec měl jinou funkci," řekla jsem smutně. "Ale kdykoli bylo potřeba, vždycky se vrhal chránit ostatní." Vzpomínala jsem, jak neohroženě skočil pod kopyta jelenů, aby zachránil Naxina. Já možná byla obránce smečky, ale on by tomu postu rozhodně nedělal ostudu. zatímco jsem mluvili, ucítila jsem cizí povědomý pach, vlastně několik pachů. Jak se zdálo, možná jsme nešli tak moc špatným směrem. Usmála jsem se na něj. "Vidím, že ty také. Zrovna jsem tě hledala." Mladého béžového vlka jsem neznala, nicméně to musel být jeho syn, měli podobné pachy. Pokývla jsem mladému vlkovi na pozdrav, než jsem se opět otočila na alfu, abych mu vyřídila, co říkal ten šedý vlk: "Stavil se tu na území vlk z daénské smečky a řekl mi pár věcí, které byste ty a Athai měli vědět. Daénská smečka změnila alfu, jejich současná alfa se jmenuje Lissandra. Také se přestěhovali, ale odmítl mi sdělit kam, prý by to pro ně nemuselo být bezpečné." Co dalšího říkal? Ah, jistě. "Také říkal, že se na ostrovech usadily dvě nové smečky, jedna na poušti a jedná v horách, možná by stálo za to, aby to někdo prozkoumal." Šla jsem přímo k věci, Aetas měl určitě dost své práce a já ho nechtěla zdržovat. Sotva jsem stihla domluvit, ukázali se tu další vlci. Usmála jsem se na Mireldis, kterou jsem neviděla už pěknou chvíli. těšilo mě, že je stále součástí smečky a že se jí tu zjevně zalíbilo. Spolu s ní se tu objevila další mladá vlčice, o které mluvila jako o Sillarei a která byla, podle všeho, další z Aetasových vlčat.