Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Posílala jsem za Minkara, takže všechno půjde na něj:
70b - 3 tlapky (2x voda, 1x iluze)
25b - 10 % - po 2 do každé vlastnosti
2b - 2 kšm

---> Zlatá smečka

I když jsem nešla správným směrem, ještě se mi nechtělo otáčet se zpět a nechávat Ingrida pokračovat samotného. Byly to iracionální obavy, to jsem věděla. Byl už skoro velký, dokázal se o sebe jistě postarat. Ale bylo hezké mít trochu společnosti a mít co dělat. Chuť jít se zahrabat někam o samotě mě už přešla. Měli jsme teď jasný cíl před sebou a nebyl čas otálet a litovat se někde v koutku. "Až najdu alfy, půjdu se taky podívat po Renbli a po nějakém léčiteli," odpověděla jsem stejně odhodlaně. Renbli nejspíš bude někde na území nebo v okolním lese. kde hledat léčitele, to jsem nevěděla, ale určitě tu také nějaký musí být. Nějaký, co by Rhaaxinovi dokázal pomoct. Existovala magie, které jsme nerozumněli, existovala magie mocnější než cokoliv, co jsme si dokázali představit, vyléčit slepotu jistě nebylo nemožné a Rhaaxin si zasloužil tak dobrý život, jaký jen mohl mít, stejně jako všichni ostatní vlci.
Měla jsem pocit, že v lese na malý okamžik cítím pach Athai, ale vzápětí se zase rozplynul a možná se mi to jen zdálo. Svou kamarádku jsem už taky neviděla celé věky. Ingrid pak opět promluvil. "To ano, to skutečně říkala," potvrdila jsem. "Já jsem například obránce smečky, ale naštěstí je tu většinou klid." No a co byl on? Pokud mi bylo známo, neměl žádnou funkci. Donedávna na to byl ještě příliš mladý, ale rostl skutečně jako z vody. "Ty si budeš moct nejspíš sám vybrat, čím bys chtěl smečce přispívat. Zatím máš ještě dost času a pokud bys zjistil, že se ti tvá funkce nelíbí, určitě půjde i změnit. měl by sis o tom promluvit s alfami." Tohle už bylo něco, co bude muset udělat sám. Já mu funkci domlouvat nemohla. Skutečně už byl velký.

Šli jsme s Inghridem směrem pryč z území smečky. zatím jsem to moc neřešila, ačkoli to nebyl nejlepší směr, pokud jsem chtěla najít alfy. S malými vlčaty by měly být spíš v okolí doupěte, než v lese. Ale nevadilo mi to. Vrátit se můžeme vždycky a kromě alf jsme hledali i Renbli. Ta mohla být kdekoli, nepřekvapilo by mě, kdyby zase běhala někde na druhé straně ostrova, ačkoli bych byla radši, kdyby byla s námi. teď by měla být celá rodina pohromadě, ale místo toho jsme se každý rozešli zase po svém. Každý měl svůj způsob, jak se vypořádat se smutkem. Já potřebovala něco dělat, abych na to nemyslela, a zdálo se, že Atrox s Ingridem to mají podobně. jen vyřídím zprávu alfám a vrátím se za Rhaaxinem, aby nezůstával sám. Jako slepý, obzvlášť když ještě neměl čas si na to zvyknout, toho sám moc dělat nemohl, navíc se zdálo, že je nemocný. nechtěla jsem ho nechávat dlouho samotného, ani kdyby byla práce pro smečku sebedůležitější. Potřeboval nás a my jsme potřebovali jeho. "Kde plánuješ sestřičku hledat," zeptala jsem se Ingrida, aby řeč nestála a také abych měla alespoň trošku přehled, kde zhruba bude. Byl sice už dost velký a věřila jsem, že se o sebe dokáže postarat, ale to neznamenalo, že bych ho chtěla nechat běhat pár měsíců jen tak po lese a nestrachovat se přitom, jestli se mu něco nestalo nebo jestli nepotřebuje mou pomoc. Nechtěla jsem ztratit dalšího člena rodiny a to neplatilo jen pro Rhaaxina.
Opustili jsme území smečka a pak pokračovali dál. Pokud jsem si dobře pamatovala, za lesem by se měla nacházet louka, které bude touhle dobou dost možná plná bobulek a jiného jídla. Pokud na ně tedy ještě nebylo brzy.

---> Zlatý les

Skutečně, o kom jsme mluvila? Sama jsem nevěděla. O nikom konkrétním. "Kdo je Wu?" Zeptala jsem se Atroxe. byl to snad nějaký vlčí léčitel nebo něco takového? "Existují vlci, kteří mají schopnost léčit. není jich moc, ale možná bychom tu nějakého našli," vysvětlila jsem, co jsme předtím myslela. Vždyť i bohové by mohli pomoct... pokud ovšem nebyli lhostejní k našemu osudu. Musela jsem však souhlasit, že bylo dobře, že se to nestalo Atroxovi. Jak bychom mu potom říkali, Roxie? Neměla jsme moc čas tu myšlenku rozvinout, protože vzápětí dorazila... nevzpomínala jsem si na jméno, ale byla to vlčice ze smečky. Už jsem ji někde zahlédla a podle pachu i trávila dost času na území. Vlčice se ale představila a ušetřila mě složitých úvah kdo že to vlastně je. "Já jsem Barnatt, beta smečky," představila jsem se také, na návrh lovu jsme ovšem jen zavrtěla hlavou. "Měla bych spíš vyhledat alfy, zastavil se tu vlk z cizí smečky, který nesl zprávy," řekla jsem. neměla jsme na lov náladu a vlastně jsem ani neměla chuť cokoli jíst. Nechtěla jsem teď cokoli zabíjet. Pokud chtěl jít Atrox, jen ať jde. "Běž, smečka je také důležitá," věnovala jsem Atroxovi slabý úsměv. Život musel jít dál. Nepřekvapilo mě, že má Athai další vlčata, ačkoli jsem se o nich dozvěděla až teď. Život skutečně šel dál, ať už jsme chtěli nebo ne. Atrox tedy odešel s Tiarou a zůstali jsme tu jen my tři. Otočila jsem se na Ingrida, abych mu konečně odpověděla. "Můžeš, ale buď opatrný, ano?" svolila jsem a pak se podívala na Rhaaxina. "Já bych měla jít za alfami a vyřídit jim, co říkal ten vlk." Nechtělo se mi opouštět Rhaaxina, ale nevypadal, že by mohl jít s námi. nevypadal vůbec dobře. Nechtěla jsem ho tu nechávat samotného, ale zároveň mě nenapadal jediný způsob, jak bych tu teď mohla být užitečná. Ale... Rhaaxin už nebyl vlče a dovedl se o sebe postarat i bez zraku. A přesto... nerozhodně jsem přešlápla na místě. Ale byli jsme jen kousek od doupěte. "Rhaaxine, zvládneš to tu chvíli bez nás?" zeptala jsme se. Někdo by měl skutečně najít Renbli, kdo ví, kde ta holka zase lítala. A Alfy se musely všechno dozvědět. Došla jsme k němu a láskyplně mu prohrábla chlupy na krku: "Bude to jen chvilka, ano? Vrátím se hned jak to bude možné," řekla jsem. Pak jsem se otočila na Ingrida: "Kousek tě doprovodím." Musela jsem s Ingridem souhlasit. "Nevypadá moc dobře, viď? Myslím, že bychom se měli podívat po nějakém léčiteli," nechtěla jsme mu přidělávat starosti, ale ani jsem mu nechtěla lhát a říkat, že je jeho bratr určitě v pořádku a nic to není. tady jsme mohli Rhaaxinovi poskytnout útěchu, ale já tu nechtěla sedět a fňukat, dokud nebude pozdě. Chtěla jsem s tím něco dělat. Se vším. Naposledy jsem se na Rhaaxina podívala a pak vyrazila pryč.

A máme tu vyhodnocení!

1. dotazník
Odpovědi:
1. Aetas + Astra
2. Alduin + Cinder
3. Enzou + Isogai
4. Illyrian + Vanya
5. Blind + Mireldis
6. Noir + Merlin
7. Strix + Samantha
8. Atrox + Sisi
9. Hairi + Zeinab
10. Zeiran + Zersa

Zinek – 18/20 – 36 kšm
Faust – 14/20 – 28 kšm
Alduin – 17/20 – 34 kšm
Dale – 4/20 – 8 kšm
Vidar – 20/20 – 40 kšm + tlapka
Setekh’oe – 19/20 – 38 kšm
Stray – 17/20 – 34 kšm
Astrid – 11/20 – 22 kšm
Taylor – 18/20 – 36 kšm
Vino – 20/20 – 40 kšm + tlapka
Ayshi – 10/20 – 20 kšm
Noir – 14/20 – 28 kšm
Alyanna – 18/20 – 36 kšm
Radiance – 12/20 – 24 kšm (nebyl to chyták)
Zeiran – 20/20 – 40 kšm + tlapka (máš povolení hodit si tlapičku na jiný char, nebo můžeš směnit na 10 kšm)
Phoenix – 20/20 – 40 kšm + tlapka
Freki – 20/20 – 40 kšm + tlapka
Wissfeoh – 14/20 – 28 kšm
Sar – 14/20 – 28 kšm
Ahvaryan – 15/20 – 30 kšm
Mireldis – 13/20 – 26 kšm
Thia – 13/20 – 26 kšm

2. Dotazník
Odpovědi:
1. Unnagi + Iina
2. Vino + Lucian
3. Einar + Aetas
4. Gwyn + Wissfeoh
5. Zarina + Misery
6. Chaiani + Vintorez
7. Ithial + Kayseri

Ásleif – 14/14 – 28 kšm + 1 rubín
Sar – 11/14 – 22 kšm
Arryn – 14/14 – 28 kšm + 1 rubín
Vločka – 14/14 – 28 kšm + 1 rubín
Kayseri – 10/14 – 20 kšm
Phoenix – 14/14 – 28 kšm + 1 rubín
Merlin – 9/14 – 18 kšm
Alduin – 11/14 – 22 kšm
Xander – 7/14 – 14 kšm
Niyari – 12/14 – 24 kšm

Rubíny a kšm budou zapsané automaticky, o tlapičky se hlašte do komentářů (nebo kamkoli jinam, kde to najdu) do 30.3.

Pro velký úspěch tu máme dotazník č. 2!

Organizační pokyny:
- Posílejte za postavu, na kterou chcete odměnu
- Pokud pošlete za stejnou postavu za kterou jste posílali dotazník č. 1, akce se vám do odznáčku neherní maniak (a případně Zlatý vlk) počítá pouze jednou. Pokud pošlete za jiný charakter, počítá se na každého.
- Na Zlatého vlka je nutné vyplnit bez chyby
- Je zde pouze sedm vlčat, takže budou o něco menší odměny
- Můžete splnit oba dotazníky nebo jenom jeden z nich, to je na vás. Tenhle je spíš takový bonusový.
- Když mi nebudete věřit, je to jen a jen vaše mínus :<
- Čas máte stejně jako na první dotazník do půlnoci 23.3.
- Obrázky ve větší velikosti najdete na Discordu
- I tento dotazník lze vyplnit pouze jednou

A teď k vlčatům samotným:
- Každé vlče má pouze dva „rodiče“ – oba jsou stejného pohlaví
- „Rodič“ vlčete může být sám vlče, neřeší se ani sexuální orientace vlků
- Vlčata mají všechny barvy po rodičích a to včetně barvy očí, čumáčku a tlapek (jde o stejný nebo velmi podobný odstín, jaký má jeden z rodičů. Pokud vám přijde odstín podobný, ale ne úplně správný, nic to nemusí znamenat, brala jsem je od oka)
- Všímejte si jak zbarvení, tak značek/fleků a podobně. Všechny značky i všechny barvy jsou z "rodičů" barvy značek se ale nemusí shodovat a stejně tak nemusí být použité všechny barvy, které mají "rodiče."
- Žádný vlk se neopakuje
- Zbarvení vlčete se odvíjí od současných barev, nikoli od těch, které měli vlci v minulosti
- Všechno jsou to vlci, kteří mají hotový vzhled a které najdete v současném seznamu profilů
- Nebojte se tipovat, za špatné odpovědi se body nestrhávají, a když nic nenapíšete, logicky to pak nemůžete mít správně. Pokud uhodnete pouze jednoho z „rodičů“ vlčete, je za to odměna sice menší, ale je.

Dotazník naleznete zde:
https://www.survio.com/survey/d/Q5Q3R0F9O7B5Q3Z9P

Prosím nezabijte mě,
Vaše Barňa <3

Měla bych z toho být zničená. A také jsem byla, svým způsobem. Bylo toho tolik naráz. Ale ke svému vlastnímu překvapení jsem už necítila smutek, jen... vztek. vztek a bezmocnou odevzdanost. Vztek na toho, kdo měl tohle všechno na svědomí. Na toho, kdo mi vzal Navina, na toho, kdo ublížil Rhaaxinovi. A vlastně i kvůli tomu že jsme s Navinem nebyli dostatečně pozorní, abychom si všimli, že nemáme dvě dcery. Bylo toho na mě moc, že už jsem z toho ani nedokázala být zoufalá. Chtěla jsem se smát té krutosti osudu a jeho snaze nás pomalu všechny zničit. Ale moji synové by na mě nejspíš koukali dost divně, kdybych to skutečně udělala.
Trochu jsem se zastyděla, že Atrox dokázal poskytnout útěšná slova lépe, než já. Přesto jsem však na celé situaci nedokázala najít nic pozitivního, tak jako Atrox. Zlepší se ostatní smysly? To sice byla pravda, ale zrak mu nic z toho nenahradí. Souhlasně jsem přikývla, "mohl by tu být někdo, kdo by ti dokázal pomoct. A i kdyby ne, jsme tu vždycky pro tebe, ano? Cokoli budeš potřebovat, můžeš se na nás obrátit." Alespoň tím jsem si byla jistá. Nemluvila jsem jen za sebe, byla jsem si jistá, že i ostatní by Rhaaxinovi pomohli s čímkoli, co by potřeboval. Byli jsme rodina a rodina vždycky drží pospolu. "Nikdo další už umírat nebude," řekla jsem rozhodně, jako bych snad něco takového mohla přikázat. Rhaaxin určitě ohledně své magie přeháněl, nepřekvapilo by mě, že v této situaci vidí věci v horším světle, ani já nesršela optimismem. Spolu ale jistě najdeme řešení.
Ingridův výpad proti cizincovi z druhé smečky jsem nijak nekomentovala. Bylo mi to jedno. Za jiné situace bych ho pokárala, ale teď jako bych ti ani nepostřehla. I kdyby vlka doopravdy kousl, co na tom záleželo. "Ano, spletli jsme se," potvrdila jsem jeho slova. Byla jsem ráda, že to vzal docela dobře, ačkoli bych chápala, kdyby byl naštvaný. Měl právo být naštvaný. Měli jsme si náš omyl uvědomit dřív. Nad jeho další otázkou jsem chvíli přemýšlela. To byla poněkud ošemetná záležitost, ovšem... "No... ano. Ale neexistuje žádný seznam, který by určoval, která jména jsou pro vlčice a která pro vlky. Jména pro vlčice třeba obvykle končí na a, ale když na to přijde, takové jméno může mít i vlka. Myslím... že většina jmen je univerzální." Ingrid. Ingrid přece mohl být on i ona, ne? Bylo sice častější použít to jméno pro holčičku, ale nikde nebylo řečeno, že se tak nemohl jmenovat i vlk.

Cizinec byl pryč a to, co mi řekl, určitě ještě chvíli počká. Dozvěděla jsem se vše, co jsem chtěla vědět. Nepotřebovala jsem víc detailů, stačilo mi, že s cizáky někdo jednou pro vždy skoncoval. Nic jiného si nezasloužili za to, co udělali místním vlkům. teď byl čas opět na rodinu. Čas vyrovnat některé zmatky a také zjistit, co bude dál. Rázně jsem zavrtěla hlavou na Ingridovu otázku. "Ne, nejsi a nikdy jsi holka nebyl." měla bych se tvářit, že jsme si nikdy nemysleli, že byl samice? To by k němu nebylo fér. A ani k Rhaaxinovi s Atroxem. A už vůbec ne k Navinovi. Povzdechla jsme si a pak se podívala na Atroxe: "Pravda je taková, že u čerstvě narozených vlčat to vůbec nepoznáš. Pro mě i pro Navina byli Ingrid s Renbli první vlčata, které jsme vychovávali úplně od malička. nevím, kolik si toho vy dva pamatujete z toho, co bylo předtím, než vás vaše matka přinesla na ostrovy, ale vy už jste byli docela velcí, když jste se tu objevili." Žádný rodič není dokonalý. Nikdo nemohl čekat, že neuděláme pár chyb. Důležité bylo, aby žádná z nich neměla trvalé následky a abychom se je pokusili napravit co nejlíp jsme dokázali. Tedy... teď už jen já. Navin mi tu chyběl. Nikdy nepřestane. Nedokázala jsem se smířit s tím, že byl opravdu pryč. Snažila jsem se na to myslet co nejméně, smířit se s tím. Dřív nebo později to budu muset přijmout a zvyknout si, že jsem opět sama. Ale nebyla jsem sama. měla jsem pořád tyhle tři a Renbli. A Zlatou smečku. Odpovědí na druhou Ingridovu otázku jsem si nebyla jistá. Skutečně nevypadal dobře a když Atrox naznačil, že je něco, o čem by nám Rhaaxin měl říct, přirozeně mě napadlo, že nepůjde o nic dobrého. Byl snad nemocný? Vypadal na to. Bylo to vážné? nechtěla jsem ztratit tak brzy po partnerovi ještě vlka, kterého jsem považovala za syna. "Věřím, že má tvůj bratr dost rozumu, aby o pomoc požádal, pokud ji bude potřebovat," špitla jsem směrem ke svému synovi. Rhaaxin jistě věděl, že se na nás může spolehnout, kdyby potřeboval. Na nás na všechny. "Je dobře, že jsou pryč," řekla jsem. Litovala jsem jen toho, že jsem si to s žádným nemohla vyřídit osobně. kdo ublížil mé rodině, ten u mě slitování hledat nemohl. Jenže to nebylo všechno co chtěl Rhaaxin říct. Zůstala jsem na něj nejdřív nevěřícně zírat, pak překvapení nahradila zlost. Co jim udělal, že mu nejdřív ukradli magii a když ji dostal zpět, připravili ho o něco jiného? Co se stane příště? Nedovolila jsem však aby na mě byl vztek vidět. Už jsme toho měla dost. Toho zatraceného osudu a jeho rozmarů. Pro co se rozhodne příště, zničit smečku? potopit celý zlatý les a připravit nás o domov? Co jsme na to Rhaaxinovi mohla říct? Ujistit ho, že to bude opět dobré, nebylo k ničemu, navíc to byla lež. "Zasloužili si, co je potkalo," zavrčela jsem. Zasloužili by si něco horšího. A jestli je ještě někdy potkám, taky to dostanou.

Vlk se naštěstí také nechtěl příliš vybavovat a šel přímo k věci. nakonec šlo o obchodí setkání, dalo-li se tomu tak říkat. V mých očích za to získal malé plus. Možná i postřehl, že si nemohl vybrat lepší příležitost, kdy se ukázat a tak to zbytečně neprotahoval. "Jmenuje se Athai," informovala jsem ho pro případ, že by její jméno neznal. A ačkoli jsme nevěděla, kdo je ta druhá vlčice, o které mluví, pouze jsme přikývla. "Vyřídím jí to, děkuji." Alfa se změnila a smečka se přesunula. Kam, to zatím nebylo tak důležité. Možná to bude někdo z naší smečky vědět. Ačkoli jsme na vlka podezíravě přimhouřila oči, když přiznal, že tohle v podstatě dělá za zády vlastní alfy - což musela být ta Lissandra, kterou zmínil - nenaléhala jsme na něj. "A děkuji i za informaci o smečkách. nevíte i kdy se nacházejí?" Pokud ano, mohlo by být dobré, abychom vyslali nějaké vlky aby to prozkoumali. Ale o tom nepříslušelo rozhodovat mně. Přesto jsem ráda stočila svou mysl jinam. Možná... možná bych se i Athai nabídla, že bych se tam vydala sama, abych měla něco na práci a nějaký cíl. Ale teď jsem cítila, že bych měla zůstat tady, s rodinou. Alespoň na nějaký čas. Když zmínil cizáky, naklonila jsem hlavu na stranu a i můj pohled na okamžik zabloudil k Rhaaxinovi. Nemohla jsem však tvrdit, že bych si na šedého vlka vzpomínala. byla to dlouho a byla jsem si jistá, že jsme tam spolu neprohodili ani půl slova. nevěděla jsem, jak to s cizáky nakonec dopadlo, ale zdálo se, že nakonec odešli pryč. Už dlouho jsem v okolí smečky neviděla žádné podezřelé cizí vlky. Naposledy snad ty dva, když byli Renbli a Ingrid malí. "Je to možné," potvrdila jsem jeho domněnku. "Záležitost s cizáky už se nějak vyřešila?" Opět jsme na okamžik sklouzla pohedem ke svému nevlastnímu synovi. Nevypadal příliš dobře a nemohla jsem si nevšimnout jeho jizvy, ale zdálo se, že jeho oči mají opět zlatavou barvu, místo šedé. "Každopádně děkuji za informace a přeji bezpečnou cestu." neunikl mi jeho pohled. Možná se tu nechtěl zdržovat příliš dlouho, možná někam spěchal. Co se mě týkalo, nepotřebovala jsem s ním řešit nic dalšího a ačkoli vyrušení příliš nevadilo, měli jsme tu záležitosti, které jsme potřebovali řešit sami, v rodinném kruhu. Bez přítomnosti cizích vlků.

Zdálo se, že tu mám dost co vysvětlovat. Ani mě nenapadlo, že by kluci nemuseli vědět, že mají místo dvou sester jen jednu. To však muselo počkat, protože jsme byli vyrušení cizincem. Nešel zrovna vhod. Nešel vůbec vhod. Ačkoli mi nevadilo, aby má rodina viděla, jak zničená jen ze smrti Navina, nestála jsem o to, aby se do rodinných záležitostí mísil nějaký cizinec, takže jsem se pokusila sebrat jak nejlépe jsme mohla a postavila se k tomu čele. "Jsem beta Zlaté smečky," řekla jsem důrazně, ale nikoli nelaskavě nebo vychloubačně. Vlastně jsem byla ráda za jakékoli rozptýlení, i pokud to znamenalo řešit záležitosti smečky. O napadení Chaosem jsme toho sice moc nevěděla.... a vlastně ani o Daénu. Ale zprávu jsme pořád vyřídit mohla a měla bych být dobře informovaná, ačkoli jsem v poslední době měla jiné starosti, než cizí smečky. Netušila jsem, co by cizí vlk mohl chtít, věděla jsem ale, že Daén a Zlatá spolu měly přátelské vztahy, ačkoli pro mě bylo záhadou, kdo té druhé smečce velel. A vlastně mi na tom ani tolik nezáleželo. "Z jakého důvodu přicházíš?" V jiném čase a v jiné situaci bych možná nebyla tak strohá. Ráda jsem si povídala s jinými vlky. Ale teď jsem na to neměla náladu a ačkoli jsem nebyla k cizinci hrubá (takové zacházení by si ode mě vysloužil jen pokud by byl zlý na nějaké z mých vlčat), nebyla jsme ani příliš vstřícná. Šlo, koneckonců, o záležitosti smečky, ne společenské setkání.

Každý se se zármutkem vyrovnával po svém. Někdo chtěl zalézt a zmizet ze světa, někdo používal humor, tak jako Atrox. I když se můj nevlastní syn snažil tvářit jako hrdina, v jeho tváři jsem stále viděla stopy po nedávno prolitých slzách a rozhodně jsem ho za to nesoudila. Neuniko mi ani jak vypadal Rhaaxin, skoro jako kdyby se poslední dobou vůbec nestaral o vlastní kožich. Vzpomněla jsem si, že Ásleif říkala něco o tom, že byl zraněný, ale to už muselo být dávno. Přesto nevypadal příliš dobře, ale už jsem neměla sílu dělat si starosti ještě o něj, ačkoli se mi pohled na něj nezamlouval. Oba yalorští kluci přišli v útlém věku o matku a teď ztratili i otce, osud byl někdy neskutečně krutý. "Přesně tak, bráškové," potvrdila jsem Ingridova slova a pak se na jmenované brášky otočila: "Asi jste teď neviděli Renbli, že? také by se to měla dozvědět." zaměřit se na praktickou stránku věci pomáhalo odvést myšlenky jinam. Alespoň jsem měla nějaký cíl, něco, co udělat.
Když Atrox zmínil pírka, položila jsem k nim ta, která jsem přinesla z pláže a která předtím patřila Navinovi. V tuhle chvíli mohlo vypadat naprosto irelevantní, že řešíme peří, ale... ale něco jsme řešit museli. nebo jsme tu mohli sedět, brečet a nadávat na nefér svět. "My s Ingridem jsme viděli vizi. Jed to skoro jako kdyby místní bohové chtěli, abychom věděli, co se stalo." Ani na okamžik mě nenapadlo, že by sourozenci ještě nemuseli vědět, že jejich mladší sestra je ve skutečnosti mladší bratr. já už o něm přemýšlela pouze jako o synovi, však už jsme to zjstili před hodnou chvílí. "Můžeme to zatím uložit v doupěti, a pak rozhodneme, co s tím uděláme. Z pírek jsou hezké ozdoby." Pokud bych se snažila něco prodat, nejspíš by mi nikdo nevěřil ani slovo, protože i mně samotné zněla má slova prázdně. Ale bylo mi to v tohle chvíli jedno, nesnažila jsem se předstírat, že je svět v pořádku.

I když tu Navin nemohl být s námi, i když se nikdy nevrátí, věděla jsem, že by nechtěl, aby náš život skončil jen proto, že skončil ten jeho. Měl nás rád a obětoval by se za nás stejně jako my za něj. Takové už rodiny byly. Život nečekal. Šel dál a my jsme museli jít s ním, ať už jsme chtěli nebo ne. Naklonila jsem se a olízla Ingrida na hlavě ve snaze mu poskytnout alespoň nějakou útěchu. bylo na mně, abych se o něj postarala. O něj i o Renbli. Abych udělala co bude v mých silách, abychom se s tímhle vyrovnali a byli schopní pokračovat. Život bez Navina nebude stejný. Věděla jsem, že ho budu postrádat každou vteřinu mého života. nemohl být stejný, když tu s námi nebyl. když jsme se nemohla vrátit do doupěte a očekávat, že ho tam najdu s úsměvem na tváři. "To je v pořádku, Ingride," řekla jsem, ačkoli nic v pořádku nebylo a nebude a sama jsem nevěděla, proč říkám právě tohle. Ale život nebyl fér, to jsem věděla už dávno. Vždy poskytl chvíli radosti, jen aby ji pak opět zničil, tak už to prostě chodilo. Chtěla jsem říct ještě víc, ale v tu chvíli jsem zachytila dva známé pachy. Nejvíc ze všeho bych teď chtěla být sama, ovšem... Moje rodina mě mohla potřebovat a já je nehodlala opustit, obzvlášť ne teď. Renbli zatím nebyla nikde v dohledu, ale i tu jistě najdeme. "Kousek odsud jsou tvoji starší bratrové," řekla jsem svému synovi a rovnou vyrazila za nimi. Brzy jsem ty dva uviděla. tedy... jednoho z nich. Aroxe jsem nejprve málem nepoznala, jak se jeho kožich od našeho posledního setkání změnil. Navzdory situaci jsem na okamžik pocítila záblesk hrdosti, když jsem je viděla. Nebylo tomu dávko, co byli tak maličcí. Čas běžel tak rychle a o to byl ten, který jsme strávili spolu, cennější. Nikdy jsme nemohli vědět, kdy se vidíme naposledy.
Nebylo těžké poznat, že už se o té smutné novině dozvěděli. "Atroxi, Rhaaxine," řekla jsem místo pozdravu. "Už to víte, že."

Ingrid se na nic dalšího neptal a tak jsem nic dalšího neříkala. Neměla jsme náladu si povídat. neměla jsem náladu vůbec na nic. Nejradši bych si někam zalezla, stranou od ostatních, a nemyslela už vůbec na nic. Světu byl můj zármutek ukradený, tak proč bych se já měla starat o svět? Dával, jen aby potom mohl zas vzít, lhostejný k zármutku, který způsobil.
jenže já ze světa zmizet nemohla a to mi vadilo. jak se opovažoval vzít mi toho, koho jsem milovala nejvíc, ale ponechat okolo vlky, kteří mě tu stále drželi a jejichž přítomnost mě nutila nebýt zcela lhostejná? proč je nemohl vzít všechny? Mohla bych se prostě sebrat a zmizet taky, kdyby mi nikdo nezůstal.
Ingrid mi položil další otázku, na kterou jsem neznala odpověď, ale nechtěla jsme mu opět odpovědět, že nevím. "Doufám, že ano." Cítila jsme tu jejich pach, i když slabý. Klidně už mohli být na druhé straně ostrova. přesto mě nenapadalo co jiného bychom mohli dělat, než najít zbytek rodiny.

---> Zlatý les

Taky jsem nevěděla, proč jsme se rozhodla jít na území smečky. Atrox už o Navinově smrti jistě věděl a smečce to pověděl - nenapadlo mě důvod, proč by si něco takového mohl držet pro sebe. Možná... možná jsme prostě potřebovala něco dělat: nějaký cíl, který by odvedl mé myšlenky od Navinovy smrti. Cokoli bylo dost dobré, jen jsem nesměla zůstat na té pláži a zírat na vodu. Nebýt Ingrida, možná bych prostě vyrazila vstříc vlnám, aby si mě vzaly taky. Co bude dál? jak mohl život pokračovat, když byl Navin pryč?
Ale musel pokračovat. Byli tu Rhaaxin a Atrox, byli tu Ingrid s Renbli a byla tu Zlatá smečka a já byla pořád matka a beta. Co bylo světu po jednom vlkovi, který přišel o život? Stromy byly k mému zármutku stejně lhostejné, jako samotné moře, které mi vzalo mého druha. byly tu před námi a budou tu po nás a my vlci jsme je nezajímali. I území smečky najednou vypadalo cize, teď když jsem věděla, že vlka, kterého jsem na světě milovala ze všech nejvíc, už tu nenajdu.
Ingridovu otázku jsme téměř přeslechla. "Co je po smrti?" Jak jsme na to mohla odpovědět? "To nikdo neví. Někteří říkají, že další život, někteří říkají, že vlci půjdou do nebe, kde budou žít navždy ve věčném ráji. Možná po smrti není nic." Jen ti, co zemřeli, poznali, co z toho je pravdivé, my jsme mohli jen spekulovat. Doufala jsem, že je Navin v nebi a je šťastný. Znamenalo by to, že se jednoho dne opět všichni shledáme. Ale... žádná z těch představ mi teď nedokázala přinést útěchu.

Neměla jsem v plánu tu zůstávat. Navin tu nebyl, jen jeho pírka, která by určitě postrádal. Chtěla jsem vyrazit zpět a podívat se po něm v lese nebo na území smečky. Nebo v úkrytu. Ale místo toho se stalo něco zvláštního. Ohlédla jsem se na moře a najednou tam Navin byl. bylo to jako by nás neviděl. Celá ta scenérie nevypadala skutečně, ale přesto jsem věděla, že je. Mlčky jsme sledovala jak Navin kráčí do moře. nevolala jsem na něj, neuvědomovala jsem si blížící se katastrofu a i kdyby, Navin by mě stejně neslyšel. Sledovala jsme celou tu scenérii bez jakékoli emoce, adekvátní k situaci. Cítila jsme jen klid. Pak peříčko vyplulo a břeh a pak se vidinou mihnul další vlk, který vzápětí zase zmizel. A pak se výjev rozplynul a mě dostihlo poznání. Poznání a pochopení, že Navina hledat nemusíme, protože jsme ho našli. Tedy to, co z něj zbylo. Byl pryč. Dočista a úplně, spláchlo ho moře. A my tu zůstali sami. Já, Ingrid, Renbli a oba Yalorští kluci. V jednu chvíli tu Navin byl, museli jsme ho jen najít, v tu další byl pryč. Nepochybovala jsem, že tohle bylo skutečné. věděla jsem s morbidní jistotou, že ano. Navin byl pryč. Mrtvý. Cítila jsem podivnou prázdnotu. Ne vztek, ne smutek, jen prázdnotu. Co teď? Co teď. Sama jsem neznala odpověď. bylo to, jako kdyby se celý svět najednou zhroutil před mýma očima. Copak záleželo na budoucnosti?
Ale musela jsme zůstat silná. pro Ingrida. A pro ostatní. Vykročila jsem vpřed a sebrala pírka z písku. bez ohlédnutí jsme vyrazila zpět ke Zlatému lesu. Nesnesla jsem další pohled na temnou vodu. "Teď se vrátíme za smečkou," řekla jsme tak klidně a rozhodně, jak jsem jen dokázala.

---> Zlatá smečka