Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Shine a Zinek, Irisin ráj, nakonec každý jen dva posty. Nestihlo se toho moc, každopádně ti dva se alespoň konečně rozhodli, že budou partnery, k čemuž jejich vztah už předtím nějakou dobu směřoval, akorát se styděli si to přiznat.

Okay, takže:
Měla bych zájem o sedmý charakter a to konkrétně mladší charakter (předpokládám, že slot se případně dá využít i na staršího vlka, kdyby se nakonec nenaskytla možnost hrát za vlče). Nemám v plánu ho využít hned, spíš počkat, až bude nějaký pár hledat hráče za vlčata, abych měla rovnou připravený slot.

Podmínky:
7. charakter
• +- 3 roky na MG - 5/3
• na prvním charakteru cca 350 postů - 479/350 (s tím, že jistě část bude neherních)
• na druhém charakteru cca 250 postů - 318/250
• na třetím charakteru cca 150 postů - 80/150
• na čtvrtém charakteru cca 100 postů - 245/100
• na pátém charakteru cca 60 postů - 233/60
na šestém charu mám teď 40/?

Co se týče postů za poslední měsíc/měsíc a půl, tam to bylo slabší, protože jsem teď měla zkouškové, ale odhaduju, že takových dvacet postů to bude.

Povoleno, gratulujeme

Navin tu nebyl, chtěla jsem tedy vyrazit dál, ale Ingrid se rozhodl jinak. Nakonec proč ne? Nikam jsme nespěchali, měli jsme všechen čas světa, který jsme mohli strávit jakkoli jsme chtěli. "Tak dobře." Vrátila jsem se tedy za ním, posadila se na sněhu a pozorovala, jak prozkoumává okolí. Milovala jsme čas, který jsem mohla věnovat rodině. Učit vlčata všemu novému mělo své kouzlo a co víc, bylo fascinující sledovat, s jakou vervou a zvědavostí prozkoumávají všechno nové. Zajímaly je i věci, které já už považovala za obyčejné a všední a jejich nadšení bylo nakažlivé. Sledovat Ingrida mě bavilo stejně, jako když jsme jako malá prozkoumávala svět sama, na vlastní tlapku. zasmála jsem se, když vyplivl vodu. bylo to roztomilé. "Mořskou vodu pít nemůžeš," řekla jsem, "jen sladkou. Buď z řeky nebo z potoku nebo z jezera. Příště ji očichej, než ji ochutnáš, čenich ti poradí, co je dobré sníst a co je lepší nechat být." To platilo i pro jídlo. Zkoumat svět čenichem bylo podstatně bezpečnější a příjemnější, než všechno hned brát do tlamy.
Na jeho hele jsme se zvedla a došla k němu. Kdo ví, co tady mohl najít. Možná mušli nebo nějakého zapomenutého kraba, ale rodičovskou povinností bylo rozhodně se zajímat a zjistit, co to potomka tak zaujalo. "Pírka říkáš?" To bylo lidně možné. Lítalo tu spoustu ptactva, určitě nějaký mohl... konečně jsem zahlédla jeho úlovek a zarazila se. Modrá pírka. Tahle pírka jsem dobře znala. "Ta patří tvému tátovi," řekla jsem. To bylo zvláštní. Mohl je tu ztratit? Možné tu bylo. Moje pírka mi taky občas ze srsti vypadla a musela jsem si najít nová. jeho sice byla naušnice, ale i ta mohla v nestřeženém okamžiku spadnout. "Nejspíš je ztratil, měli bychom mu je odnést zpátky."

---> území Zlaté smečky

Renbli si šla po svém. Možná za kamarády nebo tak něco. Už byla dost velká na to, abych ji sledovala na každém kroku, což jsem nedělala ani když byla mladší, jinak bych ji nemusela hledat po půlce ostrova. Když jsem nad tím tak přemýšlela, zajímalo mě, jak se asi má Ásleif.
Ingrid ale šel se mnou. Už jsme Navina nějakou chvíli neviděla a těšila jsem se na něj. Určitě měl někde nějakou práci, nikdy jsme spolu netrávili veškerý čas, ale nemohla jsme se dočkat, až mu povyprávím, co všechno se vlčata naučila, až si popovídáme a podělíme se o novinky a taky až se k němu znova přitulím. Takový vyhřívaný polštářek do pelechu měl rozhodně své výhody, obzvlášť teď v zimě.
Dovedla jsem Ingrida lesem na pláž, ke které se vázala spousta vzpomínek. Museli jsme trochu zabloudit, protože tady jsem skončit nechtěla. Tady Navin, ani kluci nebyli, to jsem viděla už z dálky. Měli jsme vyrazit spíš ke smečkovému doupěti, nebo k našemu vlastnímu, tam bychom na Navina, nebo alespoň na někoho, kdo věděl, kde bude, mohli narazit snáz. Nicméně když už jsme byli na pláži, nehodlala jsem pospíchat hned zase pryč. na chvíli jsem se posadila do písku a zahleděla se na obzor. Bylo tu krásně. Oceán málokdy zamrzal a vytvářel zajímavý kontrast k sněhem zasypané krajině. Tohle místo jsem milovala, a nejen kvůli vzpomínkám. "Tady tátu nejspíš nanejdeme," řekla jsem Ingridovi, "ale je tu docela hezky, ne?" Jednou bych ho měla i naučit plavat. Většina vlčat to uměla víceméně instinktivně, ale byla to užitečná dovednost. "No, zkusíme se podívat k doupěti." řekla jsem pak a už se pomalu otáčela k odchodu. Dvou modrých pírek, napůl ukrytých v písku kousek od nás, jsem si ani nevšimla.

Všechno se zdálo být v pořádku, alespoň tedy na nějakou dobu. Renbli se našla, Ingrid tu byl taky, a Navin byl jistě teď s Rhaaxinem a Atroxem. Všechno se zdálo dokonalé. konečně jsme měli chvíli času jen sami pro sebe a nemuseli jsme si s ničím dělat starosti. konečně jsem měla čas vlčata naučit co umět potřebovala. Renbli už uměla lovit, ale oba pořád měli velké mezery v mluvení, takže jsem se snažila naučit je alespoň to. byla by to ostuda, kdyby vlčata bet neuměla pořádně mluvit. A tak jsme strávili zimu výukou. Obě vlčata už byla pěkně velká, rostla jako z vody. Prakticky jsme teď neopouštěli území smečky, ale ani v nejmenším mi to nevadilo. Měli jsme tu všechno, co jsme potřebovali. Klid, bezpečí a i vlastní úkryt.
Zima se přehoupla do druhé poloviny a jaro už se pomalu blížilo. Na krajině to ještě nebylo příliš znát, ačkoli už dny byly delší a sníh místy tál. "Bude s tvými staršími sourozenci," odpověděla jsem Ingridovi. Kluci taky potřebovali trochu pozornosti. Když byli mladší, měli jsme s Navinem i spoustu vlastních problémů a ani jeden z nás nebyl tak docela připravený stát se rodičem. "Půjdeme za ním, co vy na to?" Renbli už vyrazila napřed. nechala jsem ji. byla už dost velká, aby zůstala taky chvíli bez dozoru a téměř plně vzrostlé vlčici, jako byla ona, tu už mnoho nebezpečí nehrozilo, ne jako když se jako malá ztratila. Jenže kde mohl Navin být?
Procházela jsem lesem a přemýšlela, kde ho hledat. nakonec jsem zamířila na pláž nedaleko území smečky.

---> Zlatý les

Leden

Čas do 10.2.

Opět prosím vyplnit:

Jméno, postavení:
Počet postů za celý předchozí měsíc:
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete):
Bobříci: (popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM)

Správné odpovědi:
1. Mireldis
2. Meron/Artri
3. Noelle
4. Sillarei
5. Merlin
6. Dorya
7. Socoro
8. Ásleif
9. Atrox
10. Sisi

Bez chyby (20 kšm) – Cinder, Vidar, Atrox, Astrid, Vino, Mireldis, Mercer, Thia, Zinek, Zarina, Zeiran, Faust, Anakhi, Azrael, Setekh‘oe
Jedna chyba (18 kšm) – Laelia, Xander, Tissa, Alduin, Isogai

Kšm budou zapsané na postavu, jakou tu máte napsanou. Pokud je chcete jinam, napište mi buď sem, nebo na discord. Máte čas do dnešní půlnoci, pak to budu zapisovat.
Akce se samozřejmě počítá do odznáčku za neherní akce na tu postavu, na kterou dostanete odměnu. Pokud jste měli bez chyby, počítá se i do Zlatého vlka ^^

Hlásím:
Zinek+Shine
Azrael+Scar
a
Minkar+Vé

penízky prosím na Nycteu ^^

---> Zlatý les

Nakonec jsem vlčata našla i já. Byl tu i Ingrid, nejspíš pospával, já však měla oči jen pro svou dcerku. Sotva jsem ji uviděla, zastavila jsme opodál, nejistá, co mám dělat. vypadala tak... veliká. Jak mohla tak strašně vyrůst, zatímco byla pryč? Přesto jsem ji poznala hned, jak jsem ji uviděla. její bílo-černo-hnědý kožíšek zůstával stále stejný a i když byla cítit jinak, za což patrně mohl čas strávený daleko od nás a od Zlaté smečky, stejně jako skutečnost, že byla větší. byla to má dcerka. A co udělá rodič, když po dlouhé době opět vidí své dítě? "Renbli!" Měla jsem problém zadržet slzy, které se mi draly z očí, když jsme proti ní vyrazila a sevřela ji v pořádném objetí. "Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla. Kde jsi se celou tu dobu toulala?" nevyčítala jsme jí to, nebylo to tak, že by utekla sama, i když po takové době bych i za takové situace reagovala stejně. "Jsem ráda, že jsi zase doma, víš? S tátou jsme tě hledali snad všude." A konečně bylo hledání u konce. Renbli byla tady a v pořádku, to bylo to jediné, na čem záleželo.

Prosím tedy Míňovi:
2 tlapky do vody
o penízky a slevu si tedy neříkám, když jsi říkala, že to zapíšeš
Za poukaz magii Iluze
Slevu do obchůdku

Zapsáno

U všech vlků, kolik jsem toho stihla zaspat? "To bude Atrox. Rhaaxin má na krku náhrdelník s korálky. Ještě mají jednoho bratra Naxina, ale myslím, že ten odešel na cesty..." zarazila jsem se a zase zmlkla. Tuhle vlčici určitě nezajímalo, jak velká je naše rodina a jak se kdo jmenuje. "Ale to není důležité," zakončila jsme to a usmála se, "mockrát ti děkuju. Za Renbli i za informace." Už jsem se trochu opakovala, nutno přiznat, ale skutečně mi spadl kámen ze srdce. Informace o Rhaaxinovi nebyla zrovna dobrá, přesto... jsem věřila, že se o něj smečka postará a podle toho, jak se vlčice tvářila, když mi to říkala, nejspíš nešlo o nic vážného. Přesto bych se za svým starším synem měla podívat a zkontrolovat ho. Sice se nevyznám v léčení, ale to neznamenalo, že mi an něm nezáleželo a mohla jsme poskytnout alespoň podporu.
Kývla jsem, "Ráda jsme tě poznala, Ásleif. Snad se ještě potkáme." S těmi slovy jsem hnědou vlčici nechala za zády a zamířila zpět na území smečky, podívat se po svém partnerovi a hladvě po dvou konkrétních vlčatech. byla jsem ráda, že s Renbli nakonec všechno dobře dopadlo. Líp, než jsme si mohla přát, pokud byla opět doma a v pořádku. Nemohla jsem se dočkat, až ji zase uvidím.

---> Zlatá smečka

Jméno, postavení: Scar, alfa
Počet postů za celý předchozí měsíc: 11
krátké shrnutí všech postů: Společně s Azzip se v Podsvětí snažili získat zpět své duše. jakmile se vrátili do světa živých, rozešli se každý po svém a Scar se momentálně snaží najít Allavanté a Stray a bloudí v temném lese.

Asi bych tu vlčici měla nechat spát. Měla bych. Ale... ale věděla něco o Renbli. Když začala mluvit, ani jsme se neodvážila ji přerušit. Až teď jsme si spojila dvě a dvě a vzpomněla si na slova cizích vlků. Takže tohle byla ta hnědá vlčice, která naše vlče "otravovala"? Bylo jen dobře, že ti cizí vlci, kteří museli patřit k cizákům, zmizeli, jinak bych si je teď osobně šla najít.
Mlčky jsme přikývla, když zmínila, co se s malou Renbli stalo a kde by tak mohla být teď. Těžko ji mohla nechat jít s Ingridem, musela tedy potkat jednoho z yalorských. "Měl béžový kožich a světle žluté oči?" Spadl mi kámen ze srdce, když tohle řekla. Nepochybovala jsem, že potvrdí, že ano, že to byl skutečně jeden z bratrů. To znamenalo, že byla Renbli v bezpečí zpět u Zlaté smečky, a co víc, dostala se sem nedávno. Moje malá dcerka byla zase v bezpečí doma. "Nevím... nevím jak bych ti měla poděkovat," řekla jsem hnědé vlčici. "Za to, co jsi pro ni udělala, i za to, že jsi ji dovedla zpátky." Asi bych ji minimálně měla nechat v klidu spát a nevyrušovat ji dál svým žvatláním, že? "No, takže kdybys někdy potřebovala pomoc nebo cokoli, ozvi se, ano? A už tě nechám spát, omlouvám se, jestli jsem tě předtím vzbudila," mírně jsme se na ni pousmála. Už jsem se otáčela k odchodu, když mi došlo, že jsem zapomněla ještě na jedu podstatnou věc. "Mimochodem, jsem Barnatt, beta Zlaté smečky."

Nemusela jsme být žádný génius, aby mi došlo, že jsem ji patrně vytrhla ze spánku. Náležitě jsem se zastyděla, ale výčitky svědomí netrvaly dlouho, protože mou pozornost vzápětí odvedla slova vlčice. "Bílá s černými a hnědými fleky a světle modrýma očima," popsala jsem okamžitě. "Je možné, že měla v kožichu i trochu modré. Už ji hledáme dlouho." Byla jsem špatná matka. nejen, že jsme ztratila vlče, ale teď jsme ho nedokázala ani popsat. nejspíš bylo dobře, že jsem teď nechala Ingrida s Navinem, možná by se mi podařilo někde ztratit i jeho.
"I Kdybys ji tu viděla před měsícem, potřebuju to vědět. Jednoho dne prostě zmizela od doupěte, nejspíš se zatoulala, ale nevíme, co se s ní stalo a ani už kde ji hledat..." jediné, co jsme věděli, bylo to, co nám řekli ti cizáci. Že viděli nějaké vlče, které otravoval hnědý vlk. jenže v tuhle chvíli, když jsem na jednoho takového hnědého vlka koukala, mě tohle ani nenapadlo, prostě jsme jen doufala, že Renbli někde zahlédla a mohla by mi poradit. každá stopa byla dobrá.