Příspěvky uživatele

< návrat zpět

I tak se dal Rhaaxin popsat. "Ano, tedy jeden z nich. Byli tři a jsou tři stále. Jsou to moji nevlastní synové. Atrox by tu měl někde být taky, co se týče Naxina... dlouho jsem se s ním už nepotkala. Odešel ze smečky jako malý, aby trochu poznal svět, pak se na nějaký čas vrátil, ale nevím, kde je mu konec teď." Třeba se opět ukáže. Ráda bych ho zase viděla. Hlavně, jestli se měl dobře a byl spokojený.
Pousmála jsem se na něj. "Čas běží hrozně rychle, že? Potkáváš spoustu vlků, ale než se naděješ, zjistíš, že jsi je roky neviděl a že vlastně vůbec nevíš, kam se poděli." Naštěstí tady ve smečce většinou zůstávalo všechno pořád stejné. Pořád tu byl Aetas, pořád tu byla jeho vlčata, Zlatý les byl pořád zlatý. Bylo to svým způsobem uklidňující.
"Můžeš se zeptat Aetase, pokud na něj narazíme. Nemám moc přehled, kdo se ujmul jaké role. Léčitele jsme myslím měli jednoho nebo dva. Já jsem smečkový bojovník a obránce." Ovšem jakožto beta jsem zastávala všechnu možnou práci. Však už jsem jednou i vyrazila do jiné smečky jakožto diplomat.
"Rumněnka?" Zopakovala jsem po něm zmateně a pak jsme zavrtěla hlavou. "Ne, o Rumněnce jsem v životě neslyšela, ale tohle rozhodně není ona. Tahle je běžná, je vlastně na každé louce. Klidně se pak můžeme po nějaké podívat, ale opravdu si myslím, že nejde o to samé." Na tu Rumněnku bych se ale určitě mohla zeptat kolem. Nebyla jsem zrovna zběhlá v poznávání rostlin. Nikdy mě to moc nezajímalo. Jenže jak to teď nakousl, začalo mi to vrtat hlavou.
Pak mi na zádech opět přistál jeho plášť a já se tomu musela pousmát. "Skoro začínám mít pocit, že se toho pláště chceš zbavit," poznamenala jsem. Ale... proč bych protestovala? Nebyla mi zima a plášť jsem nepotřebovala, jenže to i tak bylo od Taylora milé gesto. Navíc... nenápadně jsem plášť očichala. Voněl po něm. Taylor ho patrně nosil dnes a denně, stejně jako já nosila svůj náhrdelník a havraní pírka. Líbilo se mi to, ani jsem nevěděla proč.
"Tak tedy pojďme." Následovala jsem ho v těsném závěsu ven.

---> Zlatá smečka

Prosím 1 mušli (-10 žetonů)

Schváleno

Verena v Hraničním pohoří

Legenda o rudých květech

Červenou louku dnes jistě každý zná jako malebné místečko nedaleko nejvyšší hory, jako stvořené pro procházku za hezkého počasí. Jiní sem zase zavítají, aby využili portál a dostali se na první ostrov. Pokud louku navštívíte na podzim, neunikne vám záplava červených květů, kterými je louka obsypaná. Léčitelé je chodí sbírat pro jejich silné léčivé účinky, které snad až hraničí s magií. Málokdo se ovšem pozastaví nad skutečností, že tyto rostlinky nerostou nikde jinde než právě zde. Někteří činorodější léčitelé zkoušeli rostlinky přenést jinam a pěstovat je v pohodlí domova nebo poblíž své smečky, avšak nikdo z nich neslavil úspěch. Čím je tato louka tak výjimečná?
Traduje se, že za dávných časů, když ostrovy ještě nepatřily Iris, se zde odehrála velká bitva. Válčili mezi sebou bohové a jejich armády. Každý chtěl z boje vyjít vítězně a získat nadvládu nad ostrovy. Každý si přivedl své stoupence, aby mu pomohli přemoct soky. Nikdo dřív takovou bitvu neviděl. Byla to ukázka síly a nesmírné magické moci a táhla se několik let. Zahynulo v ní mnoho vojáků, vlků, bohů i jiných tvorů a jejich krev smáčela zem. Po této válce však nezůstala pustina, jak by někdo mohl očekávat. Magie nezničila zemi a z louky se nestala pustá pláň, vyprávějící o tragédii, která se zde odehrála.
Bohové se totiž nepobili všichni navzájem, ale nakonec pochopili nesmyslnost takového vraždění a rozhodli se uzavřít příměří. Všichni přísahali, že dokud budou živí, takový boj se nebude opakovat. Společnými silami pohřbili všechny padlé a napravili škody napáchané na zemi. Nikdo z nich neměl dost moci, aby dokázal přivést zpět mrtvé, co ovšem mohli udělat, bylo zabránit zbytečné smrti v budoucnu. Sešli se tedy spolu na louce a stvořili květinu tak mocnou, že dokázala téměř zvrátit smrt. Tu noc z každé kapky prolité božské krve vykvetl krvavě rudý květ a louka se zalila karmínem. Tyto květy čerpají magii ze samotných ostrovů, aby ji poskytly vlkům, kteří zde žijí. Vykvétají jen jednou ročně, právě na výročí konce války, aby všem připomněly událost, která se zde kdysi odehrála, jako připomínka, že se podobná tragédie již nesmí opakovat a vlci si mezi sebou mají pomáhat, ne se zraňovat a zabíjet. Nikdo z bohů, kteří květ vytvořili, už dávno na ostrovech není. Kdo ví, kam je odvál čas. Někteří zahynuli, někteří odešli, avšak jejich odkaz žije dál a nyní patří vlkům ostrovů. Ti s ním mohou naložit, jak uznají za vhodné, protože vše, co jim zbylo, jsou rudé, léčivé květy.

To bylo... složitější. "Ne... tedy... ano i ne. Říkala jsem o tobě Rhaaxinovi, ale nikomu jinému ze smečky, protože jsem na nikoho nenarazila. Nepřišla jsem sem zas tak dlouho před tebou." Na chvíli jsem se odmlčela. Kde tedy ostatní mohli být? "Možná že jsou teď někde na smečkovém lovu, nebo něco podobného." Nepochybně se brzy ukážou, ale pravda byla taková, že jsem netušila, kde je hledat. "Takže bude nejlepší, když se po nich podíváme." Nebylo to tak, že bych snad Tayloro členství ve smečce chtěla tajit, ale prostě ještě nebyla příležitost o něm říct ostatním. "Ale neboj, určitě tě uvidí rádi." Nepochybovala jsem, že Taylor mezi nás bez problémů zapadne.
"Je to zvláštní, ale já se o rostliny nikdy moc nezajímala, takže pokud oni tvrdí, že pro to měli důvod... Vlastně jsem i o nějakých kytkách slyšela. taková šedá vlčice mi vyprávěla o červené kytce, podobné máku. Jmenuje se Trychtýřek, roste na loukách, moc pěkně voní a dá se z ní dělat čaj, nebo se dá použít její výluh jako dezinfekce." Netušila jsem, jestli to Taylora zajímá, ale když už jsme mluvili o rostlinách...
Usmála jsem se na něj, když zmínil, že by mi rád něco ulovil. To od něj bylo milé. "Neboj, vážím si i té myšlenky." Trochu váhavě jsem se k němu natáhla a olízla ho na tváři. "Takže... vyrazíme ven?"

Hranice Taiclara

Síla 55 %
Vytrvalost 80 %
Rychlost 70 %
Obratnost 55 %
Schopnost lovu 90 %

Silná vlčice - ačkoli se Taiclara může znát jako líná a rozmazlená, není to tak docela pravda. Po svých rodičích zdědila, co se dovedností týče, geny spíše průměrné, ovšem linie jejího otce přežívala ve velmi drsných podmínkách po mnoho generací a už to samo o sobě vypovídá, že vlci z jeho rodu nemohou být žádná ořezávátka. A tak co příroda (údajně, alespoň podle Einara) ubrala na magii, to darovala jinde, a tahle vlčice se může pyšnit vysokou a dobře osvalenou postavou, která ji předurčuje k vytrvalosti a síle. Co také stojí za zmínku je její neskutečná tvrdohlavost. Pokud jí někdo řekne, že něco nedokáže (nebo se tak jen zatváří), pro tuhle vlčici to funguje jako dokonalá motivace přesvědčit je o opaku. Po ničem netouží víc, než udělat dojem na svého otce a dokázat, že není k ničemu, a ačkoli by to od ní možná nikdo nečekal, své učednictví bere velmi vážně a opravdu se chce stát dobrou lovkyní. Snaží se zlepšit ve svých fyzických dovednostech a nebojí se jít do extrémů. Od malička se také pohybuje ve zrádném a nebezpečném terénu hor, který už sám o sobě vyžaduje od vlků nezanedbatelnou fyzickou zdatnost.

Taylor... neměl dobré zprávy. A to co řekl víc než dostatečně vysvětlilo, proč potřeboval objetí. "To mě moc mrzí..." řekla jsem. zatraceně, ztratit dva partnery? I jedna taková ztráta bolela víc, než dokázal vlk snést, ale zažít to dvakrát? Přesto jsem měla pocit, že o tom mluví s jistou smířeností. Měl čas to uzavřít a já věřila, že tak skutečně udělal. Přála jsem mu to. Občas se musel zaměřit na to, co bylo teď, ne to, co bylo předtím.
"Můžeme to zkusit... ale myslím, že to má na svědomí magie místních ostrovů. Mohlo by být lepší najít ostatní. Měla bych tě vlastně představit smečce, pořád o tobě neví." Poslední, co bych chtěla, bylo, aby byl někdo na Taylora nepříjemný, pokud by si ho spletl s tulákem. "Nemyslím, že by to mělo co dělat s cizáky, možná spíš s těmi podivnými květinami, co někdo vysel po ostrovech. Prý ostrovům dodávají magii. Mohl by to být nějaký dozvuk toho." Pozorovala jsem ho s jistou dávkou zvědavosti, když rozepl svůj plášť a přehodil ho přese mne. Nebyla mi doopravdy zima, ale bylo to od něj... pozorné. Milé. "Oh, děkuju." Na jeho otázku jsem přikývla. "Jsem v pořádku. neměla jsem s tím problém, můj kožich byl vždycky proti zimě odolný." Navíc venku už zima nebyla, spíš naopak. "A měla jsem zajíce. Můžeme tu chvíli posedět a pak bychom vyrazili?" Nechtěla jsem ztrácet příliš mnoho času, ale Taylor sotva přišel a určitě mu neuškodí si chvíli odpočinou.

Výplaty Květen a Červen:
Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci- popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

O výplaty si můžete žádat do 26.7.

(posty za měsíce prosím piště zvlášť, zbytek můžete ale nemusíte napsat dohromady. nechám to na vás)

Iona
Počet lehkých úkolů splněných: 2
Počet těžkých úkolů splněných: 1

Tlapičku prosím do vody
Procenta:
lov 21 -> 27 %
obratnost 6 -> 11 %


Taiclara
Počet lehkých úkolů splněných: 0
Počet těžkých úkolů splněných: 1

Lov 36 -> 41 %

Jméno vlka: Barnatt
Počet postů: 2
Postavení: beta
Povýšení: -
Funkce: obránce
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Rozloučila se s Rhaaxinem a pak se v úkrytu setkala s Taylorem.

Jméno vlka: Minkar
Počet postů: 4
Postavení: sigma
Povýšení: -
Funkce: -
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Chvíli cestoval s Vinem a Joseline a povyměňovali si kytky, nyní se odpojil.

Jméno vlka: Iona
Počet postů: 4
Postavení: sigma
Povýšení: -
Funkce: poprosím o lovce
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): S Peisiou dorszila na ervenou louku, kde se teď baví s Nerys.

Váčkovka duhová? "Tu znám!" řekla jsem. navracela ostrovům magii, nebo jak to bylo. Možná že ten časový posun byl skutečně nějaký vliv magie a té podivné květiny. "Děkuju," kývla jsem na něj, když řekl, že pokud Taylora potká, vše mu vyřídí, "Půjdu se po něm také ještě podívat, aby náhodou nedošlo k nějakému nedorozumění." A já si už stihla odpočinout, takže byl čas něco dělat a zjistit, co se dělo v době mé nepřítomnosti. Kde byli všichni? "Cítila jsem ve Zlatém lese nějaké pachy, ale kromě tebe jsem také nikoho nepotkala," řekla jsem. "Zatím se měj, buď na sebe opatrný, ano?" Objala jsme ho nazpět a usmála se na něj. Ah, ty děti tak rychle rostly. "Taky tě mám ráda." Hmm, svolat smečku... Potřebovala jsem najít Aetase, nebo alespoň Ahvaryana. Vážně, kde byli všichni?
Nebylo to dlouho po tom, co Rhaaxin odešel. Já mezitím zůstala v úkrytu a přemýšlela, co odniknu dál, když tu...
Zvedla jsem hlavu, když někdo vyslovil moje jméno. "Taylore?" Ano, byl to skutečně on. A vzápětí mě poněkud zaskočil tím objetím. Neprotestovala jsem, jen jsem tam chvíli zaraženě seděla, nejistá, co si o tom myslet. na jednu stranu to byl cizinec, potkali jsme se jednou, na stranu druhou... objala jsme ho zpět. "Jsem ráda, že jsi tady. Koukám, že jsi cestu našel sám. Nenarazil jsi na žádné problémy?" Byl skutečný. Nebyl to jen výplod mé fantazie. Opravdu jsem doufala, že už znova nezmizí, všem občas takové sliby nebylo v naší moci dodržet. "Měla bych tě představit dalším členům smečky, ale vypadá to, že se něco přihodilo i tady." Pak mi došlo, že pokud Taylor zmizel, tak možná nevěděl o tom podivném časovém posunu. "Totiž... je to jako bychom tu všichni upadli do spánku a čas se posunul. nevím, čím to je, ale dost možná to zasáhlo i smečku. Potkala jsem tu jen svého syna, budeme se muset po ostatních porozhlédnout."

Moc děkuju za akci, bylo to super :3
Můj nejoblíbenější úkol byla rozhodně vlaštovka. Čekala jsme trochu víc fotících úkolů na které by byl potřeba předmět, ale že jich bylo méně, to vůbec nevadí. Můj nejméně oblíbený úkol byl asi kryptid. Tématicky to byl nápad dobrý, ale nepsalo se mi to dobře a od hvězd většinou očekávám spíš nezvyklejší úkoly, než klasické psaní.

Prosím tlapičku Taiclaře do země a 8 % do lovu

Sun Tzu je věčný!

Ano, skutečně to nebyla lehká otázka. Já neznala odpověď a ani Rhaaxin neznal odpověď. Jen čas patrně ukáže, kde leží pravda, i když já nevěděla, co si o tom mám asi tak myslet. Bude Rhaaxin v pořádku? Oplatila jsme mu pohled, ale nic dalšího k tématu neřekl a tak jsem se i já zdržela dalších komentářů.
"Soudila bych, že je to přirozené pro místní ostrovy. než jsem přišla sem, nic takového se nedělo." Jenže Rhaaxin neznal nic jiného než Mois gris. Dostal se sem už jako velmi mladý. nikdy nežil mimo ostrovy déle než jen velmi krátkou dobu, pokud jsem věděla. "Asi za to může místní magie." Nebylo to nic, s čím bychom mohli cokoli dělat. Svět už byl takový. Naštěstí se ale zdálo, že tentokrát čas uběhl pro všechny stejně. Nebo... se tohle odehrálo jen pro vlky ve Zlaté smečce? Kde byli všichni? Spali pořád někde pod sněhem?
"Ten vlk? Jmenoval se Taylor. Myslím, že jeho celé jméno bylo delší, ale nejsem si teď jistá, nepamatuju si to moc jasně. Měl bílý kožich s modrozelenými znaky a nosil plášť." Nehodlala jsme Rhaaxinovi samozřejmě popisovat, jak jsme se potkali a že jsem si ho zpočátku spletla s Navinem, to vědět nepotřeboval, ale nějaké základní informace se mohly hodit.

Vyhodnocení:
Mielei: 22 kšm
Joseline: 21 kšm
Einar: 30 kšm
Vidar: 45 kšm
Gareth: 488 kšm
Rhaaxin: 227 kšm

Kšm budou zapsané automaticky na účet, za který byly poslány (i pokud je uložen ve skladu). Pokud účet už nadále neexistuje, propadají.

Vyhodnocení:

Správné odpovědi byly:
1) Ada
2) Mirach
3) Ayshi
4) Artume
5) Azrael
6) Rhaaxin
7) Zephir
8) Dorya
9) Cyra
10) Cipher/Enigma - uznávala jsem samozřejmě oboje, protože kdo je víc cool je subjektivní, ovšem stačila jedna z odpovědí

A nyní k odměnám:
10 bodů - Artume, Anser, Ricca, Citra, Lucian, Enigma, Astra, Electra, Keiji, Mielei - 20 kšm a 1 rubín
9 bodů - Fred - 18 kšm
8 bodů - Yaro - 16 kšm

Odměny se počítají na vlka, kterého máte napsaného - nelze změnit. Budou zapsané automaticky. Všichni, kdo měli plný počet bodů, si můžou akci také započítat do Zlatého vlka. Ance se samozřejmě počítá do odznáčku "Neherní akce".

Všem děkuju za účast ^^