Příspěvky uživatele

< návrat zpět

...Ostříž >>>

Vystoupala jsem opět do hor na místo, kde byl úkryt s Thegem a ostatními vlky, kteří mě a Sachi poskytli přístřeší a ošetření. Nebylo to ani moc vysoko a ani daleko, takže jsem se opravdu vrátila poměrně brzy. Ale zůstávala jsem, sice poblíž jeskyně, leč dovnitř jsem zatím nešla. Čekala jsem na Thega a tak jsem se usadila a nechala slunce, aby mi prohřívalo zkřehlá záda.
Pomyslela jsem si: Kde teď asi Sachi je? Kam tak spěchala? A co Ricca se Solari a jejich otcem? Kdo ví, kde byli a co dělali. Ale nejspíš byli už také v pohybu a hledali nás. Měla bych je najít a říci jim, že jsme se Sachi v pořádku. Avšak já nevěděla, kam hnědá vlčice odešla a ani to, jestli je v pořádku i po tom, co odešla od členů své smečky.

...Severní hory >>>

(IV)× Odhal následky potop (2b)
(IV)× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla (3b)

Rozhlížela jsem se z pohoří kolem do nížin. Nestála jsem na místě, protože mě chytla křeč a potřebovala jsem si protáhnout tlapy, takže jsem se rozešla dolů na planinu. Ta byla hotovým úkazem zasažení povodněmi. Voda opadla poměrně rychle. Řekla bych, že to bude trvat mnohem déle, než voda ustoupí, jenomže tady tomu tak nebylo. Voda byla dávno pryč a to i když ještě brzy ráno zde byla. Muselo za tím být něco víc než jen přírosní zákonitosti. Zavrtěla jsem hlavou. Na planině se povalovalo mnoho předmětů, které na nich voda po ústupu zanechala. Kmeny stromů, větve, polámané kusy keřů. Dokonce i kamenů jsem si všimla. A pak tu bylo dost mrtvých těl. Různí hlodavci, ale i ptáci a dokonce, ač se to mohlo zdát nemožné, našla jsem i rybu. Přišla jsem k rybě a očichala ji. Byla to jedna z mořských druhů, takže když voda opadla velice rychle, nejspíš nestačila doplout zpět do moře. A nebo jí vadila sladká voda z řek, jezer a deště? Tak to už jsem nevěděla, ale byla poměrně čerstvě leklá, takže jsem ji prostě snědla a tak se zbavila vyplaveného těla.
Když jsem si spoušť po potopě prohlédla, rozhodla jsem se vrátit za Thegem.

>>> Severní hory

Venku již bylo odpoledne a vyjasnilo se natolik, že když jsem se podívala do vstupu do úkrytu, zjistila jsem, že je tam jasno. Slunce muselo svítit. Nechtěla jsem opouštět Thega, ovšem bylo zde tolik vlků z jedné smečky, že jsem si připadala trochu navíc. Lákalo mě vykouknout ven. Pohlédla jsem na přítomné vlky a pak na Thega, na kterého jsem se usmála. Něco tady řešili a my se Sachi jim do toho evidentně skočily. Sachi už odešla.
Olízla jsem si tlamu a nakonec jsem řekla: "Asi se na chvíli podívám ven. Zdá se, že už tam neprší." Stálo by za to to omrknout. A tak jsem se protáhla a pak pomalými kroky zamířila z úkrytu. "Nebudu daleko, kdyby někdo něco potřeboval."
Vykoukla jsem ven a skutečně. Už na první pohled bylo patrné, že déšť konečně skončil. Voda opadla. Trochu jsem se potřebovala protáhnout. Po tom plavání jsem si možná, přeci jenom namohla nějaký ten sval.

>>> Ostříž

(IV)× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
(IV)× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami** (3b)

Posadila jsem se hned po té, co se usadila Sachi. "Já se jmenuji Bryce. Nepatřím do žádné smečky." představila jsem se přítomným. Byla jsem, zatím, tulák, stejně jako Theg. Smečku jsem nehledala, ale kdo ví, co přinesou následující dny? Mnoho se toho změnilo od chvíle, kdy jsem se vydala jen na lov, zatím, co Theg usnul v Irisině ráji. Prošla jsem, nejspíš, každý kout ostrovů, ale portál, který by mě odnesl z ostrovů pryč jsem nenašla. Leda, že by šlo o ten nedostupný, tam kdesi na severu v oceánu ker. Ale přítomnost Thega byla uklidňující. Měla jsem radost, že ho vidím. Voda, která se zdvihla tak, že zaplavila nížiny mi cestu zpátky za ním znemožnila, ale nyní, když jsem to čekala nejméně, mě přenesla přímo k němu. Měl v tom snad prsty osud? Možná.
Naslouchala jsem slovům, které šedý vlk, který znal Sachi a ona si pak následně vybavila i jeho jméno, které až překvapivě vykřikla. Šedivka? Takže šedý leknín, který lze najít na většině jezer a jeho pyl je dobrý na trávení. To je zajímavé, ano. Pomyslela jsem si a prohlédla si onu, mističku, v níž vlk máchal tu mast. "Nejsem si vědoma vážnějšího zranění, které bych považovala za nutné ošetřit, mám nejspíš jen nějaké odřeniny," odpověděla jsem. Drobným poraněním jsem nevěnovala pozornost, když mi nebránila v pohybu. Zvedla jsem se, abych se prohlédla. Tak i šedý mohl prohlédnout, zda na sobě mám něco, co by stálo za léčbu. Voda nás vláčela drsně, takže by odřenina nebyla divná.
Potom přišel Theg blíže, snad aby si ověřil, že jsem skutečně tady. Usmála jsem se na něj a jemně mu do čenichu drcla svým nosem. "Ahoj, jsem tady, opravdu. Chyběl jsi mi." opětovala jsem mu a sledovala ho. Sklonila hlavu k té jeho a něžně se o něj otřela. Nepatrně, protože jsme byli vystaveni očím několika párů vlků.
Duha, Sachi upozornila na úkaz, který se venku právě odehrával. I mé oči zabloudily k obloze skrze otvor jeskyně. Měla pravdu, skutečně obloha hrála barvami duhy. "Thegu, to je znamení." Znamení čeho? Znamení konce potopy? Znamení, že starý život skončil a začal nový? Byl tohle okamžik, na který všichni čekali? Co bude teď? Opadne voda, ale co nás všechny na ostrovech čeká?
Přišlo mi, že vlk jménem Zinek, jak ho Sachi nazvala byl docela znalý rostlin. "Smím se zeptat? Nedávno jsem se dozvěděla o Pršivce potulné, ale není mi jasné, k čemu by se dala využít. Vy víte, k čemu by její mléko mohlo být dobré?" Zkusila jsem se zeptat. "Bohužel tohle jsem nezjistila, ale bylo by zajímavé zjistit více." Jistě, byla to jen čistě zvědavost. Někomu by se tato informace mohla hodit, znal-li ji vlk.¨
Trychtýřek, voněl hezky. "Voní to moc pěkně. Takže je ten Trychtýřek dobrý k pití? Můžete mi o něm říci něco víc, prosím?" Za zeptání nic nedám. A pokud je tato rostlinka, užitečná, jistě by se její znalost hodila. Možná. Možná bych se mohla napít také, "mohu?" zeptala jsem se. A pak-li, že ano, okusila jsem nápoj, který byl připraven.
Sachi se rozhodla jít a když se na mě podívala, věnovala jsem jí úsměv a dlouhé kývnutí hlavou. "Moc ráda, jsem tě poznala, Sachi. Dávej na sebe pozor, ano? A moc ráda se s tebou opět setkám." řekla jsem k hnědé vlčici. Nerada jsem ji nechávala jít samotnou, ale nejspíš měla nějaký plán.

Otřepala jsem se a pohlédla vzhůru k obloze. Rozednívalo se a to znamenalo nový den. Obloha nabírala zvláštního spektra barev a déšť začala polevovat. Pořád ještě pršelo, ale najednou se tu zračila známka toho, že možná pršet přestane. Duhová show na obloze mě na krátko přinutila zamyslet se nad tímto nečasem. Možná, že se nečas, jenž doposud vládl, měl proměnit v čas, který teprve přijde.
Sachi měla zraněnou tlapku. "Vypadá to jako rozříznuté, ano, a můžeš na to došlápnout?" Zajímala jsem se. "Když tak ti pomůžu." Začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Zdálo se, že nedaleko nás je nějaká jeskyně a brzy se od tamtud ozval i hlas nějakého vlka. Pobízel nás, že můžeme jít dovnitř. Zdálo, se, že ten vlk Sachi znal. Ta se zvedla a já jsem jí trochu pomohla podepřít, aby nemusela pajdat s obavou, že upadne.
"Zdravím," pozdravila jsem přítomné vlky. Až mi padl zrak na Thega: "Thegu," v očích se mi zablýskla radost z toho, že jej vidím zdravého a v pořádku. Ale pořád jsem dělala Sachi oporu, dokud se někam neuvelebila.

...Ostříž >>>

(IV)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 4/3
(IV)× Podej pomocnou tlapku topícímu se 2/1
(IV)× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1b)

Konečně jsme se doplácaly k pohoří. Tedy já nevěděla, jestli mě Sachi vnímá, možná měla sama dost práce s tím, aby se neponořila pod hladinu. Ono také ve vodě občas plavalo kde co. Padlý strom, nějaké jiné kusy čehosi, co vodná toky strhly v horách a nyní se to plavilo s proudy po zatopených loukách. No, prostě pohyb v takových vodách nebyl bezpečný. Ale už jen kousek, Dostala jsem se na břeh, hned jsem se vydala pomoci hnědé vlčici, kterou jsem vytáhla, pakliže jí to moc nešlo, na pevninu. Sice byla půda nasáklá vodou, tam kde byla zpevněná kameny, to bylo lepší. I tak jsem si musela dávat pozor, aby se kámen pod tlapou neuvolnil a já neslítla znovu do vody.
"Jsi v pořádku, Sachi? Nestalo se ti v té vodě něco? Všimla jsem si, že v ní plavaly i stromy, nepraštil tě některý z nich?" Zajímala jsem se o bezpečí a jestli není zraněná. Také jsem měla co dělat, a tak jsem neměla vlčici neustále nepřetržitě na očích. Kdyby jí něco ve vodě zranilo, nemusela bych to zaznamenat.

...Rokle >>>

(IV)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 3/3
(IV)× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit (2b)

Bylo dobré, že jsem se vymanila z toho proudu, který strhával vodu do rokle. Nevím, kam by mě odnesl, ale tak nějak jsem cítila, že zrovna tam by to znamenalo vyplavení do moře s větší jistotou, než nahoře nad roklí. Plavala jsem a občas jsem se snažila zavolat na hnědou vlčici. Ale stejně jako jí, i mě občas voda šplouchla do obličeje a a já se jí musela zbavit. No, nakonec jsem zkusila zapracovat na naší záchraně pomocí magie vzduchu. Přivovala jsem vítr, který se opřed do vodní hladiny za mými záda a vytvořil tak něco jako vlnu, kterou tlačil a ta tlačila mé tělo kupředu k horám. I tak jsem samozřejmě plavala a snažila se fyzicky dostat do bezpečí a pomáhal, ku podivu, v tuto chvíli i proud vody. Doplavala jsem k Sachi. "Támhle, před námi jsou hory, když se nám podaří k nim doplavat, budeme v bezpečí!" Zakřičela jsem, aby mě vlčice slyšela. Zdálo se, že je v pořádku, alespoň máchala tlapkami do vody, jako já. A vlna vytvořená z větru nám pomáhala, aby jsme se dostaly k úpatí hor co nejpohodlněji. Jasně, že v rámci možností a pořád to bylo hlavně na nás, ale i taková páka v podobě větru byla docela fajn. Vítr, který jsem vytvořila, nás odnesl k horskému svahu a teď již bylo na nás, abychom se na něj vyškrábaly.

>>> Severní hory

(IV)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 2/3

"Je možné, že budeme muset přidat pomocné tlapky k tomu, aby se příroda rychleji zregenerovala." Přišlo mi to jako logické. Jistě, mohly jsme to nechat být a jen chodit kolem, ale, to by jsme se museli vykašlat na naše úkryty a tak. Já neměla úkryt, což byla docela zajímavá příležitost, začít o nějakém přemýšlet. Po tom co se tady teď dělo, připadalo v úvahu něco spíše výše položeného. Ale vysoko v horách, žily zase velké kočky, tomu bych se též ráda vyhnula. No, bylo o čem přemýšlet. Ale třeba se Thegovi podařilo nějaký úkryt najít.
"Ano, je to možné. Já osobně si myslím, že druh magie je vlastně jen možnost, kterou se vydáš. Jako, že je magická síla, ale to, jak ji uchopíš a začneš s ní nakládat se potom projeví v tom, co se ti podaří ovládnout. A elementy jsou zkrátka vlohy pro konkrétní schopnosti." Nevěděla jsem, jestli mi rozumí jak to myslím. "Prakticky vzato, proto je tak snadné probudit ve vlkovi, který magii v sobě má i zdánlivě jinou formu magie. A tenhle Wu, má na to klíče." Dalo by se to tak nazvat.
Jenže to už jsme se ocitly ve vodě, kde jak jsem se překulovala, mě zachytil proud. Rozhodně jsem ale neměla v úmyslu nechat se strhnout do moře skrz rokli a tak jsem se snažila plavat. Po chvíli jsem zjistila, že Sachi je také ve vodě. "Sachi, jsi v pořádku?" Zakřičela jsem na vlčici. Chtěla jsem se ujistit, že se jí nic nestalo a prostě jen plave tak jako já. Zabrala jsem více a dostala se z proudu, do jiného proudu, který nás tlačil na ostříž

>>> Ostříž

...Nejvyšší hora >>>

(IV)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 1/3

Déšť skutečně polevoval, alespoň byl citelně mírnější i když pořád byl vytrvalý. "Možná, že je to známka toho, že pršet konečně přestane. I tak bude krajina dost poničená. Takové výkyvy s sebou přinášejí hodně škod. Ale snad, i tady bude něco dobrého na tom všem." Možná to neuvidí hned, obvykle to tak bývalo. Nebo vždycky? Neuměla jsem to tak posoudit, měla bych brát pozitivum i mé odtržení od rodiny, od dětí a partnera, ale pořád to bolelo.
Sachi se mě zeptala na magii. Věnovala jsem jí pohled s úsměvem, "má smečka, do níž jsem se narodila o magii věděla. Cenila si ji. Takže jsem se se svým elementem sblížila, poměrně, brzy. Ale když jsem se ocitla zde na ostrovech, magie se u mě stáhla, jako by byla vtažena zpět do cibulky. Musela jsem ji znovu rozvíjet. Ale kromě elementu ohně jsem zde získala i magii vzduchu."
Půda, po níž jsme kráčely byla dost promočená a kluzká, takže stačil špatný krok, vteřina nepozornosti a už jsem se vezla do vody.

Věnovala jsem úsměv Sachi, když si přisedla. Pokud jí byla ještě zima, trochu jsem ohřála vzduch kolem nás na příjemné teplo tak akorát, aby se promrzlý vk cílil komfortně. Ale nebylo mi příjemné naslouchat cizím rozhovorům, co se týkalo rodiny a jejich problémům. Někomu to mohlo být nepříjemné a kdyby venku nebylo tak ošklivě, nejspíš bych se sebrala a vyrazila hned pryč. No, po chvíli mi to stejně nedalo. Sachi odpověděla jen velmi stroze. Střihla jsem uchem a měla dojem, že je to téma, které není úplně příjemné. Tiše jsem si povzdechla. Pak jsem do Sachi lehce dloubla: "Co kdybychom se trochu prošly, než si promluví?" Možná by soukromí ocenili. Na to jsem počkala na reakci Sachi a pak jsem vykročila ven. Prošla jsem kolem našeho uvězněného narušitele, zavrtěla hlavou a rozhlédla se. Nakonec jsem se pustila po pěšince směrem dolů. "Nezdá se ti, že déšť konečně slábne?" Pořád pršelo, ale přišlo mi, že už ne tak prudce.

>>> Rokle

(III)× Pokus se ubránit své bezpečné místo před nájezdníkem (včetně predátorů) (3b)

Pousmála jsem se na šedou Solari, když také pomohla pomocí magie osušist srst ostatních. "I málo je víc, a myslím si, že to chce jen trénink. Když jsem sem na ostrovy přišla, má magie byla oslabená, ale s postupem času opět sílí. A pak jsou tady ty zvláštní Wuovy tlapky."
Naše idilka netrvala dlouho, než ji narušil někdo další. Hlad jsem sice měla, ale na jídlo jsme čas ani nedostaly.
Šakal, ten se pokoušel, stejně jako mnoha další zvířata, najít si místo, kde by se mohl schoulit a uschnout. To jsem chápala, ale rozhodně jsem nechtěla, aby ohrožoval mé společnice. Jenže jsem ani nestihla zareagovat, když se objevil někdo další.
Modravý vlk. Okamžitě jsem jej skenovala pohledem, ale nezdál se, jako někdo, kdo by chtěl tuhle jeskyni zabrat pro sebe a nás vypakovat ven. Uzemnil šakala a začal mluvit. Akorát jsem stačila mu kývnout na pozdrav a pak se ke mně připojila Sachi. Obě jsme věděly, že si vlk chce promluvit se sestrami, takže jsme ho nechaly mluvit. Jen jsem sledovala reakce vlčic a vlka, pochopitelně, ale posadila jsem se, abych tam nestála jako robokop připravený chránit mladé slečny.
Promluvila jsem tiše k Sachi: "Je docela fajn, v takovém nečase vědět, že je rodina v pořádku, že?" Ale jak to měly sestry a jejich otec jsem samozřejmě nevěděla. Avšak i kdyby tohle měly na hraně, určitě je vědomí toho, že otec/dcery jsou v pořádku, poteší, ne?

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) 6/5
(III)× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b) 4/4

S opatrností jsem jen souhlasila. Bylo dobře, že si vlčice uvědomovaly, jaké nebezpečí může na nás všechny číhat. A v těchto časech, kdy jsou pocity všech zúčastněných napjaté, protože na mnohé působí dávky stresu, bylo jen správné očekávat možní komplikace. Ocenila jsem, když uposlechly mé rady, aby hledaly nějakou jeskyňku, průrvu či přístřešek raději mimo vychozené nebo schůdné pěšiny. I tak ale bylo nutné dávat pozor. Nebyla jsem horský vlk, takže jsem si nemusela všimnout typicky horských nápověd, kde a co může být problém. Musela jsem se spoléhat jen na své zkušenosti a instinkt, který mi radil být v pozoru.
Sachi řekla, že něco asi vidí. Měla pravdu, vypadalo to docela jako slibné místo. "Tak se podíváme, jak to uvnitř vypadá. Pustím tam ohnivou kouli, která nám prostor hned ukáže. Ale dejte pozor, aby z tama něco nevyběhlo. Buďte připravené, ano?" Upozornila jsem, protože ani já přes děštivou clonu nezaznamenala žádné známky toho, že by se nekde poblíž ukrývalo nebezpečí v podobě dravé šelmy. Ale stejně tak tam mohla být a chrápat ve svém pelechu.
Vyvolala jsem tedy ohnivou kouli a poslala ji pomalu do pukliny ve skále. S očekáváním čehokoli, co by mohlo vyběhnout z ní ven a zaútočit na nás. Naštěstí se tak tak nestalo a oheň ozářil puklinu uvnitř. Když jsme mohly nakouknout, usoudila jsem, že to není zase až tak špatné místo a že bychom se uvnitř mohly schovat všechny v pohodě a možná i ještě někdo další. "Myslím, že tohle by šlo. Zdá se, že tam neprší." Přikývla jsem a pak jsem vstoupila dovnitř. Jeskyně byla spíše do výšky, než do šířky, ale i tak by mohla být pohodlná natolik, aby se v ní dalo dobře ležet.
Jakmile byly všechny vlčice uvnitř, nechala jsem oheň, aby všechny vysušil.

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) 5/5
(III)× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b) 3/4

Šedá vlčice se představila a já se na ni usmála akývla hlavou, "Také tě moc ráda poznávám." Už jsem o sobě řekla a tak koho hledám, ale nikdo z nich o Thegovi neslyšel. Nevadí, snad ho zase najdu. Tahle potopa byla, zkrátka neplánovaná. Nepočítala jsem s ní a nepočítali s ní ani ostatní vlci. Holky se postupně vydaly za obchodníkem Wuem. No, já na ně čekala na místě se sysly. Nepotřebovala jsem k Wuovi, protože jsem od něj nakoupila zrovna před tím, než jsem se dostala na tuhle horu. Takže jsem počkala až se vrátí a potom jsme se vydaly dál, hledat nějakou jeskyni. "Myslím, že by mohla nějaká jeskyně být v místech, kde se objevují skály, viděla jsem takové místo tímhle směrem," Kývla jsem a pak počkala, až i ony vyjdou.
Pokud bude můj odhad správný, měly by nějaké pukliny ve skále být už kousek od nás.
Vystoupaly jsme k onomu místu a já se dala do prohledávání. "Nebrala bych první, na kterou narazíme, ale příliš dlouho bych už také nehledala. Zkuste najít nějakou, která není hned z pěšiny vidět."

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) 4/5
(III)× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b) 2/4

Sněžný leopard opustil bojiště. Všichny jsme si oddechly. Pohlédla jsem na vlčice, které měly radost z toho, že jsem jim pomohla a já měla radost z toho samého, že jsem jim mohla pomoci. Když už jsem neměla vlastní smečku, zkrátka, bylo fajn být chvíli součástí nějaké vlčí skupiny. Přeci jenom, nebyla jsem zrovna vlčice samotářka. Ačkoliv důvod, proč jsem v žádné smečce ještě nebyla, jsem měla.
"Rádo se stalo. Vím, že ne každý je přátelský, ale v takových chvílích by si vlci měli pomáhat," pronesla jsem svůj názor. Druhá vlčice zareagovala na mé jméno, usmála jsem se na ni a přikývla, "ano, jmenuji se Bryce. Momentálně nepatřím do žádné smečky. Ale hledám tady jednoho vlka. Šedý, starší, jmenuje se Theg, nepotkaly jste ho? Naposledy jsme se viděli v Irisině ráji, ale tam se teď, hádám nedostanu." Stačil pohled dolů, aby to bylo jasné každému. "Jestli vám to nebude vadit, ráda s vámi zůstanu, alespoň dokud voda nezačne opadávat." Asi bylo moudřejší držet se ve větších či menších skupinkách.
Mezi tím přišla i další vlčice, Solari, jak se Ricca zmínila při přivítání. "Zdravím, jsem Bryce," představila jsem se i jí.

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) 3/5
(III)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) (3b) 3/3
(III)× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b) 1/4

Jak jsem viděla, vlčice se daly i do fyzického napadání velké kočkovité šelmy. Bylo to i nebylo dobře. Těžko se dalo odhadovat, co sněžný levhart udělá. Ale magie nás tří ho dokonale držela na uzdě, ačkoliv magie země nebyla nejsilnější, vždycky bylo lepší, něco i malého, protože i malé věci mohly nepřítele zaskočit a přesně tohle se také dělo. Byla to docela dobrá spolupráce a týmové jednání.
Když se obě vlčí slečny jaly do fyzického útočení, použila jsem na šelmu magii vzduchu. Kolem ní se zvedl vítr a začal na její přední část těla tlačit a tak ji držel při zemi, aby se namohla otočit na dvě vlčice vzadu. Když se zdálo, že už toho má levhart dost, to jsem poznala i já, podle toho, jak vztekle, avšak i s příměsí zoufalství, křičí, promluvila jsem na vlčice: "Teď ustupte! pustím ji." Zvolala jsem a počkala, až obě vlčice odskočily pryč od velké kočkovité šelmy. Jestli i ony pustily magii a nechaly kočku vystartovat pryč, tak se tak stalo. Levhart se zvedl bleskově ze země a bezhlavě se rozutekl pryč od příkoří, kterého se mu tady dostalo. Pochopil, že se pustil do křížku se "smečkou" vlků a ne jednotlivce, jak si nejspíš myslel prve.