Příspěvky uživatele

< návrat zpět

« Na Vyhlídce přes Severní a Ostříž

Nechal jsem se otcem nést na zádech a rozhlížel se kolem. Chtěl jsem toho blbce znovu zabít, opravdu ano. Co si jako myslel? Že je to pán ostrovů? To určitě... Odfrkl jsem si a zatínal drápy do tátových zad, jak jsem byl naštvaný.
Zastříhal jsem ušima a podíval se na mámu, která vysvětlovala elementy. "Takže já mám oheň?" zeptal jsem se a zamyslel se. Vlastně se mi to docela líbilo. "Co s ohněm můžu dělat?" ptal jsem se dál. "Můžu toho Excelsiora zapálit? To by si zasloužil, tak tak!" zamručel jsem nespokojeně.
"Ty tati? Můžu taky pak zabíjet, když to děláš ty?" zeptal jsem se táty. Ne že bych to nutně musel dělat, ale tak zkusit bych to mohl a uvidíme, jak se mi to bude líbit. Třeba hodně. Zachichotal jsem se. "A tati? Dáš mě dolů? Chci jít po svých!" poručil jsem mu a šťouchl do uší. Sice Amon se nesl na zádech, ale to byl takový tydýt, že mu všechno bylo jedno. Aspoň mi to tak přišlo, jenže já? Já takový nebyl a ač nakonec to nošení na zádech bylo méně náročné, než jít po svých tlapkách, tak jsem si je chtěl protáhnout a zkoumat okolí sám.
"Travička Astaroth, to se mi líbí. Najdeme někoho, komu dáš tu jedovatou kytku a pak najdeme někoho, na kom vyzkoušíme, jestli mu narostou křídla," zazubil jsem se. "Tati, ty jsi skočil z útesu?" vyhrkl jsem na něj.

» Sněžné tesáky přes Nejvyšší horu a Červenou louku

Zasmál jsem se. "No jo, no jo. Bys měla jinak ošklivý kožíšek, co," zakřenil jsem se pobaveně a párkrát mrsknul ocáskem. Očima jsem se zahleděl před nás. Bylo toho hodně a všechno to bylo naše! "Jak říkáš, všechno je to naše," až jsem se ďábelsky zahihňal. Líbila se mi ta představa, všechno je naše a nikdo na to nemůže šmatat špinavýma packama.
Stejně jako Astaroth jsem se položil na zem a spustil přední tlapky z převisu a čuměl dolů. "Možný to je, třeba je takhle táta získal," řekl jsem zamyšleně dívajíc se na vodu, která narážela do útesu. "Jo. Lepší to bude vyzkoušet nejdříve na někom jiném," souhlasil jsem a očima bádal po případné oběti, které by mohly narůst křídla nebo se rozplácnout tam někde dole. Kdo ví.
Ovšem do toho přišla matka, které se to nelíbilo. Podíval jsem se na ní nabručeným pohledem. "Ale mamiiii!" hejknul jsem, když mě brala za kožich do zubů. Kopal jsem nožkama a chtěl se vymanit z jejího sevření. Pustila mě až o něco dál. "No dobře, tak tam shodíme někoho jiného!" vykřikl jsem a podíval se zlověstně na sestřičku.
Nějaká konverzace o nějaké křečce mě nezujala, takže jsem v tichosti vybíral oběť, kterou bychom mohli s Astaroth strčit z útesu a vyzkoušet, zda se takhle dají sehnat křídla. Nakonec Roth přišla a pokračovala tam, kde jsme skončili."Kričku? Já myslel, že někoho spíše z toho útesu shodíme," oponoval jsem. Ovšem matka vysvětlila, co to je. Znělo to moc hezky. Alespoň mně se to líbilo. "Hm, ale to bychom mohli zkusit taky," mrkl jsem na sestřičku. Matka mezitím šla pryč a nás měl hlídat strýček Scar. Otočil jsem se na něj a změřil si jej pohledem.
Já mezitím prozkoumával okolí a nasával informace, pachy a vjemy jako nějaká houba. Musel jsem to znát, když jsem sem patřil, no ne? Netušil jsem, jak dlouho jsem tím strávil, ale matka se vrátila, ale byla jiná než předtím. Vyběhl jsem k ní. "Mamiii, co je?" šťouchl jsem do ní tlapou a sklopil uši. "Pomožte jí někdo!" křikl jsem na všechny kolem. Musel jí někdo pomoct, takhle se normálně nechovala, něco bylo špatně. Přiřítil se strýček Scar s něčím, co jsme měli žvýkat. Vzal jsem rostlinu do tlamy a začal žvýkat, dobré to nebylo, ale jestli to matce mělo pomoct... Pak jsem to vyplivl na rány a doufal, že to zabere a hned bude dobrá.
Naštěstí brzy dorazil táta, který se určitě o všechno postará. "Mamii, táta je tu!" špitl jsem k ní, ale vím, jestli mě slyšela. Spíše naopak. "Tak šuup!" popoháněl jsem. Ovšem po nějaké chvíli se máma probudila a vypadala... no líp. "Jo, jdeme domů," zavelel jsem. Sic jsem tušil, že to s mámou nepůjde tak rychle, ale hlavně, že byla v pořádku. "Sice je ten Excelsior mrtvý, ale zabiju ho ještě jednou!" zavrčel jsem hlasitě a švihl ocasem. Nechtěl jsem se teď vybavovat, ale jít domů a pak znovu zabít tu potvoru, co to mámě udělala.
Konečně se to rozhýbalo a já se těšil na cestu domů, jenže to mě táta zas vzal na záda. Protočil jsem očima, ale tentokrát zatím moc nepeskoval a nechal se nést domů.

» Rokle přes Severní a Ostříž

Astaroth, Lilith

Už mě to tu nudilo a chtěl jsem jít dělat něco jiného a zajímavějšího. Dospěláci mě vážně nebavili a řešili nesmysly. Odfrkl jsem si a rozeběhl se pryč. Chtěl jsem tohle místo prozkoumat a hlavně to, kde tohle končilo. Broukl jsem i na své sestřičky, které mě brzy následovaly a běžely za mou maličkostí. Spokojeně jsem zavrněl a zastavil se až na úplném okraji. "Páni," vydechl jsem a očkama zamrkal dolů na vodu.
V tu chvíli na mě skočila Astaroth a oba jsme se svalili k zemi. Hravě jsem zavrčel a kopal nožkama. Líbilo se mi, že obě sestřičky byly takhle aktivní a líbil se jim můj plán. "A mahm the," zavrčel jsem s hravostí, když jsem měl srst na krku Astaroth v tlamě. Zajiskřilo mi v očkách a převalil jsem se na ni.
Doběhla i Lilith, kterou také upoutal kraj. Pustil jsem Roth a zvedl se. "Viiď, je to zajímavé," houkl jsem. "Kde myslíte, že to končí?" zeptal jsem se a shlížel jsem dolů. "SKočíme?" zeptal jsem se s lišáckým výrazem.

Neváhal jsem a přidal se ke hře Lilith, která byla na krvelačný souboj připravená. Na nic jsem nečekal a skočil přímo na ní. Do toho se přidal i Alastor až se z nás takhle stalo klubko, které si hrálo a dospělí měli od nás klid. Zakousl jsem se sestřičce do ucha a hravě zavrčel. "Mám ho!" vyjeknul jsem spokojeně a nepřestával se povalovat, máchat tlapami a zkoušet se do sourozenců zakousnout a oni do mě. Cítil jsem jejich kousance a hned se je snažil oplatit.
Alastora to asi nebavilo, sklouzl se po nás a zamířil k dospělákům. Pohlédl jsem na Lilith. "Co kdybychom se vzdálili," navrhl jsem s jiskřičkami v očích. Nechtěl jsem samozřejmě zdrhnout úplně někam pryč, ale lákal mě konec tohohle místa a zajímalo mě, co za ním je. Viděl jsem jen pak nebe a to bylo všechno. "Pojďme támhle," natáhl jsem packu a vyběhl, doufal jsem, že Lilith nebude posera a půjde za mnou.

Máma mi osvětlila, že ostatní nejsou moji pokrevní sourozenci, ale něco jako sourozenci to přeci jen jsou. Zamyšleně jsme přikývl, ale stejně se mi to moc nelíbilo.
Na černobílou vlčici jsem se zamračil a zavrčel na ni. Co si jako k sobě myslela? Že je o něco vyšší a hned jsem prcek? To tak! Rozčiloval jsem se a bylo to na mě jistojistě vidět.

Faust
Nestíhal jsem vnímat všechny kolem a ještě na ně reagovat. Proto jsem se zaměřil na toho, co byl ošklivý na mou sestřičku! "No a ty jsi padavka!" prskl jsem k němu a ukázal zoubky. Myslel jsem to hodně vážně.

Alastor
Do toho se vložil bráška. Měl vlastně pravdu. Proč jsem se ptal? Měl jsem po něm rovnou skočit. "No.. máš plavdu, se chová ošklivě a já se budu ptát? Nene," vypjal jsem malou hruď a opět se zle podíval na Fausta.

Astaroth, Lilith - druhý odstavec
Samozřejmě jsem bránil svou malou sestřičku. Nepochyboval jsem o tom, že by toho ňoumu než nezvládla sama, ale přeci jen jsem měl pocit, že bych to měl udělat. Astaroth měla parádní nápad. Zajiskřilo mi v očkách. "Joo to je doblý nápad. Až usně, postalame se o to," řekl jsem až tajemně.
Sestřička navrhla bitku. Já se jen nadšeně usmál. Bylo to jednoznačné ano. Hravě jsem zavrčel a očkem si všiml i druhé sestřičky, která si taky chtěla hrát. "Lilith. Pojďme si hrát s ní," navrhl jsem Roth a vydal se k Lilith. Neváhal jsem a hravě jí skočil po hlavě.

« tátova tlama od Sněžných

Nakonec jsem se rozhodl, že se nechám nést, sice jsem chtěl spíše na křídla, ale tam bylo plno a nezdálo se, že bych se tam měl dostat. Cestou jsem i usnul a probudil se až na cílovém místě. Bylo tu hodně vlků, ale dle všeho byli naši bratři a sestry. "To jsou soulozenci?" zeptal jsem se zmateně a všechny si prohlédl. Protáhl jsem své tělíčko s kecl si vedle táty.
"Aoj, já jsem Cain Gorthaul," představil jsem se všem pyšně. "Jsem velký vlk," zamračil jsem se na černobílou, která si myslela, že jsme mrňata. Hlavu jsem pak stočil k Amonovi, který chtěl domů. Protočil jsem očima. "Budeme tady. Si celou dobu spal, tak toho nech," zamračil jsem se i na něj.
Pak přišel světlý vlk, který byl divný. A byl ošklivý na Astaroth. "Hej. To není žádná mlňavka!" zavrčel jsem na něj a stoupl si před sestřičku. Celou dobu jsem se přitom na světlého díval. "Tati? Můžu ho kousnout?" zeptal jsem se táty a stále se nevraživě na světlého koukal. "Nech ji být, jinak tě seželu, mám veliký zuby!" kecal jsem, ale to mi vůbec nevadilo.

« Tichá zátoka přes Mlžné

Otec mě nesl v tlamě a mě se to nelíbilo. To jsem dal i najevo vzpouzením se. Sice to bylo asi rychlejší, než jít po vlastních nožičkách jako sourozenci, ovšem raději bych zas byl na hřbetě táty, jak zbytek. Proč já musel být v tlamě? Hm? Ovšem zdálo se, že to k ničemu není a táta mě nepustí. "Pusť," zaprotestoval jsem naposledy. Když jsem ale viděl ty kopce, tak jsem nakonec možná byl i rád, že jsem nemusel jít po svých.
Táta mě na chvíli nakonec položil, aby mohl mluvit. "Kam jdem?" zeptal jsem se a podíval se po sourozencích. "Poltál?" zvedl jsem očka k čemusi třpytivému a naklonil hlavu na stranu. "Heský," hlesl jsem a uculil se. Vlastně se mi to líbilo, ač jsem ještě neměl tušení, jak to vlastně funguje. Alespoň na vlastní kůži. Táta to vysvětlil, že nás to přenáší. "Plenáší jako ty nás?" řekl jsem zadumaně.

» Nejvyšší hora přes Červenou

Celé dění jsem sledoval a rozhodně jsem nespouštěl z očí tu vlčici, kterou jsem neznal a vrčel na ni. Ovšem ta si z toho nedělala těžkou hlavu. Zamručel jsem nespokojeností a tlapkou praštil do země. Tak to teda ne!
Do toho se vložil táta, který mi to celé vysvětlil. Očkama jsem ho sledoval a kývl hlavou. Přesto jsem se na vlčici ještě nevraživě podíval. "Lo..d..ina?" vyřkl jsem a pohlédl na tátu výrazem, ať mi to vysvětlí. Ale to zas mluvil už o něčem jiném. Moc jsem tomu nerozuměl, ale stejně jsem z toho vydedukoval, že se někam půjde. Rozzářila se mi očka a hned jsem vypustil cizinku z hlavy. Těšil jsem se, že se podívám i někam jinam.
Ze začátku se mi moc nelíbilo, že máma odcházela. "Mááá," křičel jsem na ni, ale nereagovala a za chvíli byla fuč z dohledu. "Kde?" zeptal jsem se táty. Ten ale zas zmizel v úkrytu. Pohlédl jsem tedy na Dalliuse a čekal, jestli mi nevysvětlí, kde je máma.
Táta si sourozence dal na záda, chtěl jsem taky, ale prý nebylo místo. Zamračil jsem se. Místo toho mě vzal za kůži na krku. Oháněl jsem se tlapičkami. "Nee!" vzpouzel jsem se. Nechtěl jsem se nést. Buď křídla nebo nožky. Nic jiného.

» Sněžné tesáky přes Mlžné pláně

Rodiče, Yrsi

« Tiché útočiště

Vykolíbal jsem se za svým bráchou ven. Venku to vypadlo úplně jinak než tam, kde jsem se narodil. Očka jsem měl vykulená a prohlížel si to množství barev. Nestíhal jsem ani všechno navnímat. Opět se tu toho dělo tolik a já nevěděl, čeho se chytit jako prvního.
Nakonec jsem došel za mámou a sourozenci. Také jsem viděl tátu. Ač jsme tedy tyhle pojmy neznal. Také tu byl někdo cizí - Yrsi. Zavrčel jsem na ní a mírně se mi naježila srst. Nelíbila se mi. Smrděla.
Otočil jsem hlavu na rodiče . Chtěl jsem po nich vysvětlení. Také tu byla většina mých sourozenců. Nakonec jsem se usídlil vedle táty a nevraživě pozoroval cizí vlčici. Vůbec se mi nelíbila. Stále jsem na ni vrčel a cenil drobné zoubky.

Po 'bitce' s nohou mé straší sestry jsem se přesunul na matku, kde jsem ji chvíli ožužlával a následně spadl k jejím nohou a usnul. Po takovém velkém dobrodružství bylo třeba si oddechnout.
Neměl jsem ponětí o čase, konec konců čas mi zatím nic neříkal. Probudil jsem se prohlédl si přítomné. Objevil se tu někdo nový - Dallius. Zkoumavě jsem si ho prohlédl a mlaskl. Následně jsem na něj zavrčel a zamával ocáskem.
Dělo se toho hodně kolem. Ovšem nejvíce mě zaujala možnost jít pryč odsud, jak to již udělala většina mých sourozenců. Rozhodně jsem nechtěl zůstávat pozadu a rozcupital se k východu úkrytu, kde jsem poslední skoro měsíc strávil a ani neznal nic jiného.

» Tichá zátoka

Artume&Allavanté
Ožužlával jsem vlčici nohu a měl pocit, že dělám velké zlo. Opak byl pravdou, Artume to mohlo leda tak lechtat. Každopádně mě to velice bavilo a sem tam jsem zamával ocáskem. Tak moc jsem se bavil. Ovšem to mě noha odstrčila. Já jsem nahněvaně zakňoural a zamračil se na tu zlou nohu. Tak to teda neee! Rozcupital jsem se zpátky a opět se 'zakousl' do tmavé nohy. Zuřivě jsem nohu ožužlávala a u toho roztomile vrčel, ale já to bral za velice drsňácké vrčení, které kdekoho odradí! Pokud mě Artume odstrčila znova, hned jsem se dal do protiútoku.
Když už mě tohle přestalo bavit, tak jsem chtěl jít zkoumat zas něco jiného. Rozešel jsem se k mamce a začal na ni lézt v oblasti krku na její hřbet. Sem tam jsem sklouznul, ale nenechal jsem se tím odradit a opět se na ni škrábal. Podařilo se! Byl jsem na jejím hřbetě a začal ji tahat za srst. To mě taky moc bavilo. Následně jsem se přesunul k jejímu uchu, do kterého jsem ji štěknul a následně zažužlal. Přeci jen mé nožky a mé pohyby nebyly dostatečně stabilní, tudíž jsem po chvíli sklouznul a spadl k matčiným nohám, kde jsem se uvelebil a usnul.

Žužlal jsem Amygdale ucho a náramně mě to bavilo. Ovšem bránila se a vyškubla se mi. Nahněvaně jsem zamručel a ihned se po ní opět začal sápat, jenže to další chlupaté cosi se mi převalilo přes záda. Zakňoural jsem a v tvářičce se mi objevil naštvaný výraz. Rozevřel jsem tlamičku dokořán a hned se valil na dalšího sourozence (Alastor). Mezitím mě stačil chytit za tlapu a ožužlávat mi ji stejně jako já předtím ucho. Hned jsem nožkou cukal, abych ji z tlamy sourozence dostal ven. To se mi naštěstí povedlo. Nebo ji snad sám upustil?
Býval bych se hrnul po další oběti, ale všiml jsem si nově příchozí. (Artume) Naklonil jsem hlavičku na stranu a se zájmem jsem si ji prohlédl. Vypadala jako ta, co nám dávala mléko, ale zároveň jinak. Cosi jí vycházelo z tlamy, ale nerozuměl jsem tomu. Vzala bílou sestru dál od nás. Nad tím jsem se skoro až pousmál. Zavrtěl jsem ocáskem a přibatolil jsem se k jejím tlapám a zavrčel. Stále to byly spíš pazvuky. Na nic jsem nečekal a začal ožužlávat tlapku své starší ségře.
Když tohle mě přestalo bavit, rozcupital jsem se k dalšímu sourozenci. (Samael) Cestou jsem se rozplácl na zemi, ale to mě nezastavilo, abych převalil bráchu a začal do něj 'kousat'.

Utekl opět nějaký ten čas a já už viděl na obě oči! Sice mi to nepřišlo ještě stoprocentní, ale rozhodně lepší než předtím! Zamručel jsem a hrnul se opět k mateřskému mléku, byl jsem docela jedlík, to se muselo nechat. Mlaskal jsem a cpal se tak moc, že mi mléko stékalo okolo tlamy. Mňam. Proplulo mou myslí. Když jsem se cítil dostatečně sytý, rozhlédl jsem se kolem sebe. Očka jsem upnul na hnědou vlčici a zamrkal. Cítil jsem se vedle ní bezpečně a spokojeně. Pokusil jsem se o úsměv a u toho zakníkal a zamával kratičkým ocáskem. Rozhlížel jsem se dál a vedle sebe viděl stejně malé bytosti, jako jsem byl já sám. Ač mi přišlo, že jsem z nich snad největší. Vypadli dost podobně a chovali se dost podobně. Skoro až hravě jsem zavrněl a šťouchal do chlupatých klubek čumáčkem. Pak jsem se otočil a pokusil se udělat pár neohrabaných krůčků k dalšímu velkému vlkovi a pokusil se na něj hravě zavrčet, ale stále mé pokusy o vrčení rozhodně nebyly dokonalé.
Očkama jsem se přišpendlil k bílému sourozenci, který nebyl zrovna nejprůbojnější a opět neohrabaně jsem se k němu rozcupital. Ovšem chůze mi dělala problém a já se rozplácl na zem. Naštvaně jsem vyštěkl a zvedl se opět na nohy. Když jsem se dostal ke své sestře chňapl jsem ji za drobné ouško a spíš než bych se zakousl, jsem ho perfektně oslintal. Také jsem využil tlapy a šťouchal do ní.

Narodil jsem se a většinu času jsem prospal u čehosi teplého, kde jsem se cítil v bezpečí. A když jsem náhodou nespal, tak jsem si mlaskal u mateřského mléka, které mi velmi chutnalo a vždycky jsem měl pupík až k prasknutí, jak jsem se snažil mléka vypít co nejvíce. Jsem tam jsem kňoural a převaloval se, přičemž mi jiné teplé a menší objekty překážely v cestě, tak jsem neváhal a snažil jsem se je malýma tlapičkama odstrčit. Chtěl jsem být u bezpečné chlupaté velké koule nejblíže já. Byla především moje! Nehodlal jsem se dělit, ještě když jsem vlastně neměl ponětí s kým. Snažil jsem se i zavrčet, ale rozhodně ze mě nevyšlo takové zavrčení, které si představujete. Spíše to byly podivné zvuky, které od vrčení měly sakra daleko.
Když jsem se najedl do syta, "pokopal myši" vedle mě, zas jsem se uchýlil ke spánku a prospal xy hodin, dokud mě neprobudil opět hlad, který jsem jen tak mimochodem měl dost často. Jak jsem hodně jedl, tak jsem i rychle sílil a rostl. Cítil jsem, že den ode dne jsem měl větší sílu a tím víc jsem mohl strkat do čehosi vedle mě. A o to víc jsem se "pral" o struk, abych se dostal k teplému mléko. A tak mi to vyhovovalo.
Uteklo několik dní a já by živější a živější, dokonce jsem začal jaksi vidět! Sice to nebylo perfektní a bylo to na jedno oko, ale viděl jsem siluety a nějaké barvy. Kníkal jsem a vyžadoval pozornost. Mé očko bylo rudé - ač tohle jsem rozhodně nevěděl - a pozoroval jsem, co se dalo. Ač to nebyla žádná slává. Dokonce jsem si mohl nějak prohlédnout to chlupaté a malé vedle mě. Bylo mi to podobné. Zvláštní. Snažil jsem se na to opět vrčet, ale opět ze mě vyšly pazvuky.