Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Aréna • 5
• 35HP

Callidovi se vůbec nedařilo. Yrsi se obratně vyhnula jeho pokusům o útoky, což mu pochopitelně nevyhovovalo. Nestrefil se do ní ani jednou, zatímco ona si z něho udělala boxovací pytel. Asi ho vykolejil jeho neúspěch, přestože mu krev bušila v hlavě a žílami mu kolovala horká krev. Přeci se nenechá porazit ženskou!
Ta řečená ženská ho srazila k zemi a zakousla se do jeho krku ohnivýma zubama (-1 dmg). Callid ani nesykl, ale snažil se jí vytrhnout, přestože se mu obratně snažila zaklonit hlavu. Zatímco se snažil vymanit z jejího sevření, využila jeho nepozornosti a zakousla se mu do čenichu (-6 dmg), rychle se jí vytrhl, ale škoda byla napáchána, navíc mu ještě do toho drápala hruď. (-6 dmg)

Shodil jí ze sebe. Čenich ho bolel jako čert a z ran na hrudi mu kapala krev, ale nebylo to nic, co by nezažil - nebo nepřežil. Byla to jen hra, připomínal si, ale přeci jen mu na tom záleželo. Dvakrát Yrsi obkroužil, než znovu vyskočil nad ní, odrazem jí vmetl písek do očí (akce) a při skoku se jí zezadu zakousl do krku (útok 1), pořádně jí čapl a silně trhl, než uskočil a silnějším pramenem vody udeřil na její packy (útok 2), aby byla nucena uskočit a ztratit tím svou pozornost. Vzápětí se na ní vrhnul znovu. Tesáky jí šel po tváři (a hlavně čenichu) a spodní čelisti. (útok 2).

• 22

Aréna • 4
• 47HP

Yrsi se nevzdávala, což Callid ani nečekal. Dala do toho všeho, nejspíše vycítila, že kdyby ji vlk ještě chvíli takhle drtil, nakonec by úplně prohrála a o to samozřejmě nestál ani jeden z nich. Když se Callidovi povedlo vlčici srazit, začala ho zuřivě škrábat do břicha (-3 dmg). Díky tomu se Yrsi povedlo z jeho sevření vysmýknout, ale nebylo to nic nač by Callid nebyl zvyklý, proto když se té chvíle snažila využít, aby ho sama zkusila srazit, vyhnul se jí a uskočil dříve, než k tomu vůbec pořádně dostala příležitost. Callid jí sledoval jedním okem a dával si na ni dobrý pozor, přesně jak mu řekla Usměvavá. Nebral to vážně, byla to zábava a za ten pocit to stálo. Nejraději by tu vlčici rovnou roztrhal, ale tím by patrně zábava hned skončila, co ale bylo špatného na troše krvi?
Další útok se jí povedl. Možná měl méně myslet na krev, aby nebyla prolita ta jeho. Yrsi obklopila své zuby ohněm a zakousla se mu do čelisti (-5 dmg) - zatímco se z jejího sevření snažil Callid vyprostit, ještě na něho zaútočila drápy (-4 dmg). Poškrábala ho, ale Callidovi se nakonec povedlo se z jejího sevření vyprostit.

Dvakrát klapl čelistí a se zuřivostí, která mu byla vlastní se jí pokusil pomstít. Skočil na ní, tentokrát s úmyslem jí povalit (akce), i kdyby se mu to však nepovedlo, stále jí mohl vzít drápy přes záda a část břicha (útok 1). Callid nenechal Yrsi ani na vteřinu vydechnout. Jakmile dopadl na zem, znovu po ní chrstl proud vody (útok 2) - osvědčilo se mu to, a tak nebyl důvod v tom nepokračovat. Vzápětí, bez ohledu na to, zda mu to celé vyšlo, se po ní znovu vrhl, tentokrát však mířil zuby na krk ve snaze narušit kůži. Chtěl cítit ve své tlamě její krev.

• 35HP

Aréna • 3
• 60HP


Callid se na souboj plně soustředil. Yrsi si na něho jen tak nepřišla - také když mu cvakla zuby před tlamou, nic to s ním neudělalo, ač se jí tím možná trochu povedlo to, co chtěla, protože nebyl dost rychlý (ale jen to!), aby uskočil před jejími ohnivými zuby, které však Callid velmi rychle zase uhasil, ač byla pravda ho trochu popálila (-3 dmg).
Nevzdávala se. Líbilo se mu to. Celý ten souboj mu vlil energii do žil, a tak nebylo divu, že před její ohnivou tlapou znovu uskočil - tou by ho možná už popálila mnohem více, ale nedostala příležitost, nenechala ho však ani na chvíli v klidu, stále na něho dorážela, když se mu však pokusila skočit na záda, Callid uskočil a rozhodl se toho zkusit využít na svůj vlastní útok, Yrsi ještě ani nedopadla, on se obrátil a pokusil se jí znovu srazit na zem (akce).
Drápy se jí ohnal po tváři (útok 1) a zuby stiskl hrdlo do kterého se nemilosrdně zakousl (útok 2), zatímco na ní stále pouštěl prameny vody, aby se nemohla nadechnout (útok 3). Zatím mu to docela fungovalo, a tak zůstal u staré osvědčené techniky. Stále nesměl zapomínat na to, že to byla vlčice, ale nešetřil jí a ona se bránila zuby drápy. Jejich souboj byl stále vyrovnaný a on věděl, že si na tuhle vlčici bude muset opravdu dávat pozor. Byla lehká a bojovala s elegancí a chytrostí, zatímco on spoléhal především na fyzickou sílu. A na waterboarding.


• 47

Aréna • 2
• 60HP


Callid se obratně vyhnul Yrsině výpadu. Možná by ho svou vahou bývala i srazila, vlk se však obratně vysmekl a chňapl Yrsi po zadní pacce (útok 1), aby si snad nemyslela, že jí něco takového mohlo projít. Yrsi se však nevzdávala, rozhodla se jít Callidovi po očích, což by v jeho případě mohlo mít hrozné účinky - přeci jen viděl jen jedním, i tomu se však vlk stihl obratně vyhnout - nebylo tak překvapivé, že mu jeho štěstí muselo také někdy dojít. Když se Callid vyhýbal jejímu magickému útoku, Yrsi měla příležitost se mu vrhnout po tlapě a škubnout s ní, což se jí také nakonec povedlo (-5 dmg). Protrhla mu kůži a on cítil na tlapě krev. Že by další jizva do sbírky? Blesklo mu hlavou, ale to už na něho Yrsi skočila znovu - zuby mu mířila pod čelist, což byl dobrý tah, protože mu tím zároveň zaklonila hlavu a on nic neviděl (-5 dmg).
Callid se zranění nebál, ale rozhodně nemínil prohrát s holkou, proto se rozhodl pro úskok s tím, že do Yrsi vzápětí vrazil s úmyslem jí srazit na zem a přišpendlit jí pod sebou (akce), což se mu nepodařilo, i tak však vlčici zalil vodou tlamu tak, aby se nemohla nadechnout. (útok 2). I kdyby mu to nevyšlo, pokusil by se jí alespoň prokousnout packu (útok 3).


• 50HP

Aréna • 1
· 60HP

Callid neváhal sestoupit z vyhlídky, kam byl spolu s Yrsi vykázán, když začal předchozí souboj. Byl sice nováčkem, ale pár bojů už v životě zažil - nesl si po nich stopy, které možná byly značné, ale ti, kteří mu je způsobili, skončili mnohem hůře. To Yrsi tušit nemohla, když se stavěli do rohů pomyslné arény.
Callid neváhal. Když západ započal, obkroužil Yrsi. Pamatoval si na slova Usměvavé o tom, že jí nemá šetřit - a tak přesně podle toho jednal. Odrazil se a skočil po jejím krku (útok1). Když odskočil, neváhal ani na vteřinu a vyslal po ní kouli vody (útok2), která jí mohla přinejmenším zmást. Callid kolem Yrsi nepřestával kroužit, rozhodl se k dalšímu výpadu, tentokrát jí však směřoval na hlavu s úmyslem jí chytit pod krkem (útok3). Chtěl jí srazit a uvěznit pod svým tělem (akce), které mělo nespornou samčí výhodu, ale nemohl vědět jestli se z pod jeho sevření - nebo ještě předtím - Yrsi nevyvlékne.

Yrsi
Našel v sobě ztracenou jistotu. Nerad se tvářil slabě, a tak na sobě obvykle nedával znát vůbec nic, ale dávalo smysl, že si najde cestu nejprve k Yrsi, která ve Společenství nějaký čas strávila. Když už se přidal, odchod samozřejmě, podle toho, co říkala Usměvavá, už nepřicházel v úvahu, ale mohla mu alespoň říci, na co si dát pozor. "I mě," kývl na vlčici. "Já jsem Callid," představil se, ale k dalším slovům nedošlo, protože do něho kdosi vrazil křídlem.

Zeiran
Callid přimhouřil oči na modrého vlka, který si štrádoval k alfám. Bylo zjevné, že jím - nebo možná jimi? - pohrdá, i to, že byl silnější než on. Ale teď byli bratři na což vlk evidentně pozapomněl. "No, pořád lepší, než bejt' modrej," prohodil k vlkovi ledově. Yrsi ho setřela lépe a docela ho svými slovy pobavila. I on si o vlkovi myslel své, zjevně si o sobě dost myslel, ale vůbec mu na tom nezáleželo. Pokud se mu bude moci vyhnout, udělá to, neměl ve zvyku zbytečně vyvolávat boje - ne kvůli takové hlouposti jako byl jeden okřídlený vlk.

Yrsi
Po modráskovi se ani neohlédl, a věnoval se znovu Yrsi, když se ho zeptala, jestli se pustí do souboje. "Asi to dává největší smysl. Rád s tebou změřím síly," přitakal - přeci jen, byli oba noví. Navíc pochopil, že nešlo o to, se zabít, nebyl si však jistý, jestli něco jako přátelský souboj zvládne. Navíc to byla vlčice, byl si však vědom toho, že v tomto Společenství nebude nikdo slabý. To mu vyhovovalo, proto s tím nakonec také souhlasil.

Allavanté
Usměvavá si všimla jejich domluvy, a tak je k sobe oficiálně přiřadila. Její slova si vyslechl a jen na ně kývl. Nechtěl se ohánět velkodušnými slovy, která nic neznamenala. Pochopil, že tahle vlčice nebude taková, jaké znával - pokud tedy uměla bojovat tak dobře jako házet sarkastické poznámky. Byl si jistý, že to bude minimálně zábavné. "Dám si na ni pozor," prohodil jen a znovu se podíval na Yrsi. Mrkl na ní, ale už nic neřekl. Měl pocit, že toho za ten den řekl více než za poslední roky.

Callid nikdy do smečky nevstupoval. Do té jediné, ve které byl, se narodil, a tak se nikdy nikomu představovat nemusel. Všichni věděli, kdo byl a mnozí si pamatovali, že si na něho měli dát raději pozor. Ne každý vlk by měl žaludek na to zabít vlastního bratra, ale Callid tím nikdy netrpěl. Málokdy si na to za ta léta vůbec vzpomněl. A to, že zabil i svého otce? Na tom mu nezáleželo už vůbec. Jen ať si hoví v pekle, nebo kdekoliv, kam takoví jako oni směřovali.
Kýval na všechny přítomné, zdravil je, ale nepředstavil se. (Faust, Yrsi, ostatní) Usměvavá a Milost tak učinila více méně za něho, navíc, ač mu řekla, že měl příležitost k seznámení, bylo zjevné, že se všichni chystají na souboj. Svým způsobem se dalo říci, že se chystal i on, ač o tom dosud netušil. Nevadilo mu to, souboje byly něčím, co znal. Navíc měl bojovat proti jedinému vlkovi. Věděl sice, že štěstí ne vždy musel mít na své straně, ale tady nebudou bojovat o přežití. Je to jen přehlídka, protažení svalů, dalo by se říci. A Callid si svaly protáhnout rozhodně potřeboval. Těšil se.
A tak se v tomhle společenství vlků stal jen tichým pozorovatelem. Necítil nejistotu, ale díval se a vyhodnocoval s kým by se mohl pustit do souboje, nakonec se však rozhodl, že to přenechá alfám. Nepřišel sem nic dokazovat, o postavení mu nešlo - jak by také mohlo, když se dnes připojil? Byl to domov, který nečekal, a tak ho přijal.
Když Milost domluvil a on dotazy neměl, nakonec se podíval po vlčici, která byla stejně jako on nová. Milost ji představil jako Yrsi, a tak využil té chvíle, kdy se ostatní měli dohodnout na tom s kým budou bojovat, aby se seznámil. Usoudil, že to nebyl tak hloupý nápad.
"Ty jsi také nová," pronesl - bylo to čisté konstatování, ne otázka. "Jak se ti Společenství líbí?" zeptal se jí, protože ho to upřímně zajímalo. Podle jejího úsměvu však usoudil, že už se těšila, až poteče krev. No, to měli společné.

Allavanté

Callid se rozhlédl po ostatních, ale kývl na Usměvavou, aby jí dal najevo, že chápe. Betou... tou býval i doma. Samozřejmě než zabil svého otce a jeho postavení si přebral jeho mladší bratr. Cítil by zadostiučinění, kdyby získal postavení zpátky. Netušil, jak moc mu na tom záleží, dokud to vlčice nezmínila.
"To ní zábavné," poznamenal vlk a olízl si čenich jako by v něm představa rvaných orgánů z těch vzbudila hlad. "Ale nejsem zrádce," řekl, ač mu mohla a nemusela věřit.

Allavanté, Scar, Thia
Kývl jsem na vlka, kterého Usměvavá představila jako Milost. Nápaditost toho jména se mi líbila. Uměl jsem si představit, jak ho někdo prosí o Milost. Zněl bych jako blázen, kdybych se tomu smál? Ptal se Callid sám sebe, než před alfou sklonil hlavu. "Přidal jsem se před minutou, ale myslím, že dobře chápu oč Společenství jde. A jsem tomu nakloněn," pronesl Callid, než se znovu ohlédl na Usměvavou, která mu vysvětlila důvod toho, proč tu dnes večer bylo tolik vlků. "To jsi mi měla říct hned. Přidám se," přikývl, protože takovou nabídku nemohl odmítnout. Zase tak vyčerpaný nebyl.
Callid se ohlédl po hlase na bíločernou vlčici, která na něho volala. Byla docela pěkná, to bylo první, co ho napadlo. "Zdravím," oplatil jí pozdrav, ale více se ani nepohnul.

Callid musel souhlasit. Lepší pocit neznal. Až teprve, když život z těl vlků vyprchal, dostavil se ten odpor k tomu, co z nich zbylo. Jen ležící těla bez života, jen prázdné schránky. Jediné, co ho v tu chvíli těšilo byla ta chuť jejich krve v jeho tlamě. Jak o tom Usměvavá mluvila, nemohl myslet na nic jiného. Nejraději by si nějakou zábavu našel už teď. S plným žaludkem začínal cítit neklid se svých packách.
"Tak pokud je to takhle, je to ideální," přikývl a vycenil zuby v čemsi, co možná zdánlivě mělo připomínat úsměv. "V takovém případě svým bratrům a sestrám pomůžu převelice rád," ujistil svou novou alfu. Bylo zjevně převelice snadné se dostat k nové smečce. Bylo to štěstí, říkal si, že ho jeho packy vedly zrovna k tomuhle jezeru. "O žádnou cestu zpět nestojím," ujistil jí. "Pokud mě nevyženeš, zůstanu," dodal, protože tak to bylo. Neměl důvod zrazovat smečku, ani Společenství, sám si však matně uvědomoval, že i v Ranimoru porušil pravidla... ale záleželo na tom? V Ranimoru už nechtěl být, zato Společenství se zdálo být mnohem otevřenějším místem. Nemusel skrývat své touhy za Hry, nebo za lov.
Přikývl Usměvavé na souhlas a následoval ji za ostatními.

Noir, Tania, Scar, ostatní
Callid následoval Usměvavou ke zbytku vlků, kteří se tady shromáždili. Přemýšlel proč, zvlášť když Usměvavá tvrdila, že nemají pevně stanovené hranice, ale byl svým způsobem rád, že pozná tolik vlků a že bude vědět, koho nezabíjet. To se vždycky hodilo. "Zdravím," pozdravil všechny, kteří byli v okolí. Nebylo jich málo.

Allavanté

Callid měl pocit, že v něm Usměvavá viděla něco, co sám v sobě sotva spatřoval. Možná to byla jen nevinná otázka, on však věděl, že na ní nebylo nevinné vůbec nic. Znal pravdu a nebál se jí vyslovit. "Byla to euforie," řekl jí. "Lépe jsem se nikdy necítil," dodal - nebylo to nutné, ale měl pocit, že Usměvavá to pochopí.
Vlk pokýval hlavou. "Žil jsem ve smečce celý život, vyhovuje mi obojí. Starám se o své společníky," poznamenal. Byla však pravda, že pokud se o sebe někdo neuměl postarat sám, nemyslel si, že by zasloužil záchranu, nahlas to však neřekl. Navíc proč by nemohl někomu pomoci v jeho boji, pokud to znamenalo, že poteče krev? Podle toho, co říkala Usměvavá si byl skoro jist, že to tak mají ve smečce všichni. Ne, ve Společenství.
Vyslechl si její pravidla, když se pousmál nad tím, co mu určila jako podmínku vstupu. Tak poprosit, hm?
"Pokud ani mě nebude nikdo soudit, nemám důvod soudit jiné. Nebo se plést do cizích záležitostí," řekl Callid, ale jeho hlas zněl skoro lhostejně, jen v očích se mu lesklo, když odhalil zuby v jakémsi pokřiveném úsměvu. "Tak tedy pěkně prosím, Usměvavá. Mohu se přidat k vašemu Společenství a rozsévat Chaos?" zeptal se jí jako ukázkové malé vlče v touze zalíbit se svým rodičům.

Allavanté

Callid na sobě nedal mnoho znát, jeho tvář zůstávala stejná. Neměl důvod se vlčice nějak obávat, ani těch dalších vlků a i kdyby tohle bylo území smečky, vždy by se ubránil. "Řekl bych, že spíše cizího," ujistil jí a zamyšleně mlaskl. Nebo to bylo i jeho vlastní utrpení? Nevzpomínal si, ale nemyslel si to. Pamatoval si jen to, že by roztrhal každého, kdo by ho chtěl připravit o život. Ta vůle žít byla silnější než cokoliv jiného - a radost ze zabíjení, která kolovala v jeho žilách mu dávala dokonalý smysl. Ne, to, co cítil, nebylo utrpení. Byla to euforie.
Znovu se podíval na vlčici jako by se zbláznila. Pěkná tvářička? Inu, vlčice měla dost podivný vkus, když se jí líbila jeho zjizvená tvář. "Já si rád chráním krk sám," poznamenal, měl však pocit, že kdyby ho chtěla předhodit Chaosu už by to udělala a neflirtovala tady s ním, ale kdo ví? Evidentně Chaos nebyl normální. A to se mu na něm okamžitě zalíbilo. Ani on přeci jen nepocházel ze zrovna běžné smečky.
Naslouchal se zájmem. Jeho život byl Chaos, uvědomil si. Čeho jiného si cenil více než života? Znělo to jako něco, co by mu vyhovovalo, přesto ani tehdy na sobě nedal nic znát, jen pomalu mrkl, jako by si její nabídku musel promyslet. Nemusel, ale to přeci nepotřebovala Usměvavá vědět.
"A jak by se vlk stal členem takového Společenstva?" zeptal se. Neměl jiné otázky, protože to, co slyšel mu dostačovalo. Nepotřeboval víc, smečku... ne, Společenství, kterému mohl být věrný, domov, život a ostatní vlci. Bylo to něco nač byl přivyklý a přesto něco docela nového. Něco, co ho lákalo více než nějaký lov zajíců a srn. Bylo to jako by mu Usměvavá ukazovala život samotný. Působili Chaos. A on nechtěl dělat vůbec nic jiného. Proč to tedy nedělat ve jménu Společenství?

Faust
Ohlédl se na dalšího vlka, který ho oslovil. Chvíli váhal. Nehledal společnost, přesto, jak se zdálo si společnost našla jeho. To tu takhle v noci měli vždy tak živo? Ptal se Callid sám sebe. Nakonec pozdravil, protože neměl důvod vlka ignorovat, ač jistě mohl, svou pozornost však věnoval vlčici, která si ho prohlížela ze všech stran.

Allavanté
Vlk se ani nepohnul. Hleděl na vlčici, která ho zkoumala jako něco podivného, ale nezáleželo mu na tom. Jen ať se podívá, neměl co by před ní skryl. Byl silný a schopný, to o sobě mohl říct. Přežil. Na čem jiném záleželo více? Měl pocit, že by vlčice ani v nejmenším nepochopila význam toho, že tu dnes večer před ní stál a že jeho tělo neleželo mrtvé v rokli. "Skoro každá z těch jizev vypráví jeden příběh," opravil jí, protože tak to bylo. Byl to příběh přežití, ale ano, uznával, že pár jizev si způsobil i při lovení.
Musel se tiše uchechtnout, když kolem něho procházela a flirtovala s ním. Proč ne? Vážně byla pěkná. "Pěkná a sebevědomá," konstatoval nakonec.
Callid nezaváhal ani když mluvila o smečce. Nebyl si vědom toho, že by překročil něčí území, ale koneckonců vlčice ho nevyháněla. "Chaos a Usměvavá. Nevím, jak to jde k sobě, ale rozhodně to zní zajímavě," řekl vlčici. Jak zvláštní bylo, že hledal smysl a jeho packy ho dovedly přímo do smečky? Nebo do Společenstva, ať už v tom byl jakýkoliv rozdíl.
"Říkají mi Callid, Usměvavá," představil se.

Allavanté

Dobře slyšel blížící se vlky, ale neměl ani nejmenší potřebu se míchat do jejich záležitostí. Když naplnil svůj břich a usadil se na břehu, přemýšlel, co dál. Neměl kam jít, neměl směr ani cíl a byl veden jen svým instinktem, který byl značně nejistý.
Z jeho neurčitého přemýšlení ho vytrhla tmavá vlčice s hnědými chlupy, které v přítmí vypadaly skoro jako zaschlá krev. Zvedl se a prohlédl si jí svým jedním okem. Nevypadala, že by mu mínila dělat problémy. Kdyby se chtěla prát, dal by jí najevo, kam patří.
"Dá se to tak říct," odpověděl jí nakonec. I ona si ho prohlížela. Jizev neměl zrovna málo, a tak se dalo snadno usoudit, že se pral. Chybělo mu to. Možná by po ní mohl vystartovat jen tak, pro zábavu.
Ušklíbl se. Nebyl si jistý, že po tolika dnech na cestě byl pohledný, ale komplimentům se nebránil, zvlášť ne, když přicházely od docela pěkné vlčice. "Ty taky nejsi zrovna k zahození," poznamenal. "Nepřítel čeho?" zeptal se, načež pokračoval. Bylo to více slov než mu bylo příjemných, ale nakonec to byla první vlčice, kterou v těchto končinách poznal. A působila přinejmenším natolik zajímavě, aby ho zaujala. "Sotva jsem přišel. Nejsem ničí přítel. Ale ani nepřítel," dodal.

//Luka

A tak Callid došel až k jezeru, které bylo přesně tak velké, jak si představoval. Jako první došel ke břehu, aby se napil, než se usadil a zaměřil se na život kolem jezera. Slyšel vodní ptáčky a kachny, a tak se rozhodl, že si něco uloví. Chvíli jen naslouchal okolí, než se zvednul a kráčel tmou, aby se trochu porozhlédl. Měl štěstí, že narazil na hloupého kačera, který se čepýřil na břehu a dost možná chtěl zapůsobit na své kachní druhy, ale místo toho se stal Callidovou večeří. Vlk šel zvířeti po krku, a tak ještě než stihl kačer vzlétnout, už z něho prýštila krev.
Spořádal ho celého, protože neměl důvod šetřit jídlem, navíc byl vyhládlý po všem tom cestování. Když ukojil své základní potřeby, rozhodl se, že si na chvíli odpočine, než půjde dál.

//Most (přes Les u Mostu)

Po mostě ho čekal další les, kterým prošel aniž by se byť jen jedinkrát zastavil. Zvážil, že by si někde na chvíli odpočinul. Možná u vody, říkal si, protože by se tam mohl osvěžit. A navíc jako lovec pochopitelně očekával, že právě tam najde největší množství zvěře. Mohl by si tak dát i něco k svačině. Cestoval dlouho, zasloužil by si odpočinek, říkal si. Příhodně cítil ve vzduchu vodu. Musela být poblíž, a tak se vydal tím směrem, kterým by vodní plochu čekal. Musela být rozlehlá, což ho těšilo. Čím větší jezero, tím větší šance na to, že tam najde nějakého neopatrného živočicha k snědku. Více nepotřeboval. Trochu vody, trochu jídla a možná chvíli spánku, než se vydá někam dál.

//Křišťálové jezero