Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vydechl. Byl to těžký výdech, jako kdyby jej něco trápilo. A taky že trápilo, přeci jen mu zmizela vlčice, co znal nějaký ten pátek. Prostě se jen tak vypařila a on si začínal říkat, zda za to nemůže taky trochu to co se teď dělo. To co se prostě muselo stát na tomto místě plném magie. Podíval se na Morpheuse a pak zase na zlatavou vlčici. Neměl na výběr. Rozhodně nenechá ty dva jít vstříc nebezpečí samotné, aby se jim něco stalo a byla to jeho vina. Povzdechl si ještě jednou a vydal se za nimi. "Tohle je více méně poprvé, co tu něco takového zažívám. A tak bych se chtěl zeptat spíše tebe, světluško, děje se tu něco takového často? Často je tu nebezpečí, které jeden musí prozkoumávat?" Jako kdyby Morpheusovi četl myšlenky s přezdívkou, ale musel se přiznat, že ani jeho žádná jiná pro zlatý kožíšek nenapadla a připadalo mu neúctivé jí oslovovat "hej ty". To se pro dámu nehodilo. "A taky.. jak často se tu ztrácí vlci? Protože.. ztratila se mi milovaná osoba a já jí nemohu najít.. a mám pocit, že mi jí tohle všechno sebralo." Zeptal se jí. Musela být více místní než oni dva.

Na jeho dobře pouze pokýval hlavou. Pak si spolu na nějakou meduňku zajdou, dříve než bude zima a vše bude zase v trapu. Neměl moc rád zimu a fakt, že se blížila rychlím krokem jej děsil. Sledoval černého vlka s pofidérním kloboučkem, každý jeho krok. Přemýšlel, co za tímhle mohlo být. Pak to ale přišlo. Zasekl se jako gramofonová deska, jako kdyby prostě se někde stala chyba. Začenichal. Necítil nic moc krom toho, co už bylo dávno popsáno. Zamručel a podíval na jedinou vlčici s nimi v týmu, která se ptala zda mají jít dál. Tím směrem slyšel hudbu, možná to nebyl zas tak špatný nápad. "Rozhodně. Tohle vypadá, že náš černý nepřítel je pouze magie, nic víc. Žádný mozek. A když tu je on... Musí tu být i někdo, kdo ho ovládá. Jako loutku." Nebylo na tom nic těžkého, rozhodně byla magie či z čeho černý vlastně byl příjemnější než pohyblivá mrtvola díky nekromancii. To se mu zdálo až moc kruté. Podíval se na Morpheuse. Jak to bude brát on? Rozhodně nechtěl nikoho nechávat tady. Když už měli jít, tak všichni.

Podíval se na vlka, který mu pomohl. "Pak tě zvu na čaj." Odvětil nakonec Cerum rozhodně, takovou laskavost prostě musel oplatit. S tím se zadíval na světlušku, která se musela docela dost potlouct. Mile se na ní usmál. Nakonec se ale jeho pozornost otočila na černého vlka. "Co bys chtělo? Něčeho si žádáš? Pokud jsme schopni to splnit, uděláme tak. Ale prosím, nežádej naší smrt. Nemusí být dneska prolita ani kapka krve. Chceme jen vědět, co tu děláš, nechceme nic více." Začal ještě Cerum. On nepotřeboval zlato, drahé kamení a nebo nějakou super schopnost, on jen potřeboval ať jsou všichni přítomní v pořádku. Přeci jen, všechno co si mohl přát už měl. Nebo aspoň si to myslel. Podíval se na světlušku a pak zase na Morpheuse. Ty další dva nikde neviděl, bál se o ně. Nezasloužili si zemřít ani oni. Pokynul na své spoludobrodružníky mile s úsměvem, chtěl jim tim dodat odvahu. Odvahu, kterou sám pociťoval podobně jako adrenalin v jeho žilách. Nikdo jim neublíží. A vlk nejspíše neměl potřebu, protože kdyby je chtěl jen zabít, využil by momentu, když všichni byli oslabení, nečuměl by na ně jenom.

Pokynul hlavou. "Neuvědomil sem si, že to nebylo v tomto období. Měl jsem za to že kvete během letních měsíců, děkuji za doplnění znalosti." S tím pokynul na zrzavou hlavou. Vždy se hodí doplnit si chybějící informace, vždy se hodí vědět něco více, co by se pak mohlo hodit. Takže kvetla z jara nejspíše. Ach, no což. Stane se, nikdo nebyl bez chyby.

Možná proto se ani nezlobil, když se Zeiran zachránil pouze sám. Přeci jen byla to jeho volba. On se tam pral s proudem a snažil se vylovit sám sebe. I přes veškerou snahu mu to furt házelo hlavu pod vodu. Nakonec se mu ale přeci jen pomoci dostalo v podobě Morpheuse. Zachytil se za větev co mu nabízel a stihl se vytáhnout dříve, než do něj praštila vlčice. Oklepal se a podíval se na vlka, který mu zachránil život. "Díky.. můžu na chvíli vytvořit lehčí teplo okolo nás, jestli chceš." Nabídl mu mezi lapáním po dechu a díky své magii ohně začal zvyšovat okolní teplotu okolo sebe. "Lízal" si své rány a zkoumal škody na svém těle. Sem tam vykašlal vodu z jeho plic, která se mu tam i přes veškerou snahu dostala. Nic moc to nebylo, nic teda co by se nedalo zaléčit. Prohlédl ve spěchu vlka, který jej zachránil. Vnímal, co se okolo nich děje spíše chvilkově, byl unavený ze zápasu s vodou a tak se rozhodl, že bude místo průzkumu šetřit síly a dívat se po okolí. Všiml si vlka, černého jako bota. Nechtěl však bojovat, nikdy neholdoval boji. Vždy raději konflikty řešil slovně, hezky si to vyřešit mezi sebou, ale vlci se tu zdáli jako horké hlavy. "Boj není jediná cesta." Upozornil zbytek co tam zůstal s ním a podíval se na vlčici žlutavého kožíšku. "Jsi v pořádku?" Zeptal se jí. "Pád byl ošklivý." Dodal a sledoval, zda náhodou vlčice nepotřebuje pomoct.

Ach, vlčice se zdála být zaujatá. Dost dlouhá na to, aby si vystačila nejspíše sama. "Tyhle ostrovy jsou jí plné, co jsem tak pochopil." Dodal nakonec a díval se sám na tu šlamastiku, co se tam děla. Nelíbilo se mu to, ale co se dalo dělat. Někdo asi naštval osud. Podíval se na vlčici, když řekla, že nemusí jen dýchat čumáky. "Dovol mi se tedy opravit. Výpary síry leptají jakoukoliv sliznici. Měli bychom najít způsobu jak tomu co nejvíce zabránit, případně na červené louce roste taková super léčivá květina, nemám problému z ní pak něco připravit." Dodal nakonec ihned s léčením jejich problému. Netušil jak moc velký dopad bude síra mít. Netušil ani jestli vůbec nějaký, když k tomu zdroji nečichali přímo. Navíc existovala tuna bylinek, které mohli škody napravit. Sliznice se navíc regenerovala rychle, co tak znal. Ptala se na smečku, pokýval hlavou. "Je tu kousek takový Zlatý les a tam jsem cítil hodně pachů, nejspíše tam je i smečka. Netroufnu si říci o kolika členech, ale je to docela blízko na to, aby je tato pohroma zasáhla." Odpověděl jí na otázku smečky. "Bohužel o dalších blízko netuším nic." Možná bylo na čase více objevovat.. nečekat na Eleanor.

Tohle byl nejspíše nějaký útok na gendery, jelikož to schytali jen ti s něčím přebývajícím ve svém citlivém místě. Nechápal, jak takhle lehce mohl být veden jako loutka, ale vzhledem k tomu, že byl velký vyznavač víry v osud a věděl, že vše se dělo, protože do toho on zasáhl a učinil tak, neděsil se. Osud by ho nenechal jen tak umřít. Díky tomu si hlavně uměl zachovat klidnou hlavu. Netušil však jak na tom budou jeho kolegové. Netušil jak na tom budou všichni okolo. Však samice to zas měli lepší. Bože, tohle dělala nějaká feministka. Na chvíli zalitoval toho, že byl samice. Nechával se různě táhnout, smýkat se. Dával si pozor aby vodu nevdechl do plic. Nechtěl se vysílit zbytečným plaváním během toho co se snažil vymyslet plán. "Hodilo by se magií vody uklidnit tuhle feministickou řeku." Pronesl nakonec, když se zase nadechl. Bohužel jeho znalost byla pouze bylin a jeho magie ohně byla zase na prvním levelu. Nemohl nic moc dělat, netušil jak na tom byli však jeho kolegové. "Případně.. se nějak spojit silově a dostat se pomocí nás všech na břeh." Netušil jak moc ostatní byli týmový hráči, však v moment co viděl, že osud byl opravdu feminista, musel jen zavrtět hlavou. No a co, měl pro to jistě nějaký důvod. Nic se nedělo bez důvodu. On se mezitím nechával vláčet vodou, aby neplýtval síly a pouze držel hlavu nad hladinou, případně, že to nešlo se prostě nadechl rychle a nechal to být. Když se nebude chtít těm dvěma spolupracovat, vyřeší to on sám. Nějak. Prvně však sázel na tu magii vody, že jeden z nich měl. Vlčice začala ihned jednat. "Případně i magie země... mohla by nás zajistit kořeny a pomalu vytáhnout. Cokoliv většího než slabé začátky." Dodal nakonec. Pálelo ho hrdlo, netušil zda byla síra i ve vodě a jediné co tušil bylo, že po tomhle bude potřebovat tunu heřmánku a meduňky na uklidnění.

Přicházelo sem čím dál více vlků. Nejspíše se tohle na ostrovech nedělo často, popravdě tohle bylo poprvé co něco takového viděl. Brzy to vypadalo na pěknou hromádku vlků. Většinu nebo spíše všechny nepoznával a zastyděl se, byl tu docela dost dlouho na to, aby našel nějakou známost. Každému co přišel pokynul na pozdrav a usmíval se na ně nejvíce přátelsky jak jen uměl. Nakonec vlčice, prolomila ticho. "Zdravím, omlouvám se, že odpovídám za kolegu, ale byl jsem tu již od začátku a můžu říct, že to vypadá na.. temnou magii? Nikdy jsem se v tomhle moc nevrtal, ale ta světla co bloudila po nebi se tam spojila, udeřila do země či co to bylo za příšernou ránu a to otevřelo něco jako portál ze kterého se vyvalil ten příšerný pach síry, pak se zase rychle uzavřel jako se otevřel." Osvětlil situaci. Byl tu přeci jen první, viděl toho nejspíše ze všech nejvíce. "Něco tam je, ale na průzkum v jednom je to dosti nebezpečné." Dodal ještě nakonec a přiblížil se k vlkům, konkrétně si vyhlédl šedého Morpheuse, jehož jméno neznal. "Pokud se ale nepletu, síra nám může rozleptat čichové buňky, pokud se až moc přiblížíme, rozhodně bych neriskoval k tomu nablízko čuchat." Podělil se s nimi o znalost co se týkalo zdravý, nemyslel to nikterak špatně. Cerum byl svou starostlivostí někdy až moc otravný.

(--- Zubří pláň
Cerum byl dostatečně blízko, když se to všechno tohle stalo. Nebo spíš uvědomil si, že se něco honí po nebi až blízko sebe teprve u Tiché zátoky. Sledoval chvíli tuto scenérii než se ozvala hlasitá rána, která ho doslova posadila na jeho starší sedinu. Zamručel si něco pro sebe když se zvedal a jeho zvědavost narůstala. Rychle se jal do kroku, aby zjistil co se tam sakra dělo.

Došel do zátoky nejspíše jako druhý, nebo třetí? Byl někdo rychlejší než on co byl blízko? Netušil. Sledoval ale to co se stalo nevěřícně, co to sakra bylo? Co se to dělo? Proč se to dělo? Nechápal to. Sledoval jak se zase portál uzavírá a nechává tu temnou atmosféru, hnusnou smradlavou po.. síře. Něco tam ale krom smradu ještě zanechal, nedovoloval si tipovat co to bylo, ale mohlo to být zajímavé. Zalitoval toho, že tu nemá Taylora a jeho plášť. Nebo že tu nemá něco na zakrytí chybějícího oka, styděl se za to. Nechtěl na vlky čumět s dírou v obličeji, to moc často nedělal. Rozhlédl se po okolí, nechtěl se tam vydat sám. Rozum mu to nedovoloval. Čekal proto na další vlky...

(--- Mělká pláž
Neptejte se proč se ocitl tam, kde se ocitl. Ani on sám nevěděl. Teda jediné co věděl bylo, že solidně bloudil. Nebo spíš než že bloudil se vydával po svém pachu zase zpět jestli ho jeho milovaná Eleanor nehledá. Nevzdával to, jistě tu někde bude! Jistě tu někde bude a bude ho hledat, pak mu vynadá, že jí tam nechal a bude!
Jenže čím více se vracel, tím více si uvědomoval, že ona tam nebude. Tiše si povzdechl a pak se zase musel rozmyslet, kam by mohl jít. Hle, možná se šla kouknout k vodě! Možná.. neváhal a vydal se směrem, kde cítil nějaký ten vodní zdroj. Netušil zda slaný či sladký, nikdy na tohle určování nebyl nejlepší. Možná to bylo něco sladkého, přeci jen by nepila ze slaného. V hlavě měl také myšlenky na ten mrak... byl až moc divný.
--) Tichá zátoka

(--- Zlaťák
Možná ho sem táhlo celou dobu něco, co ani jeden nečekal. Celou dobu sem chtěl, už od samého začátku cestování se chtěl vykoupat a konečně došel k takové vodní hladině, která to dovolovala. Díval se na vodu, která tančila stejně divoce jako vál vítr. Přesto to ignoroval a vydal se jí vstříc.
Jen co vstoupil do vody cítil jak ho pohlcuje, ale vzhledem k tomu, že byl pouze tam, kde vystačil nehrozilo utopení se, nepřemýšlel o sebevraždě jako někdo, kdo se právě na druhé straně chystal zabít pozřením houbičky, co mu měla nejspíše změnit celý zbytek jeho života. Zavrtěl hlavou a ještě chvíli tam jen tak tiše stál, litoval toho že si nikdy nenašel nic lepšího na práci a nakonec vylezl.
Oklepal se a ohlédl se na moře za sebou. Bylo tak divoké jako jeho minulost. Nakonec se přeci jen ale vydal dál. Směrem na Baštu, jelikož možná jeho orientační smysl v depresích nebyl ten nejlepší.
--) Zubří pláň (skrz Baštu)

(--- Bašta
A tak se dostal až sem. Z Bašty, kde se dostatečně najedl až k jezeru, kterého na první pohled zaujalo. Sledoval zlatou vodu, která teda působila více potemněle než v jiné dny. Díval se jak se hladina víří pod nápory větru. Povzdechl si a na chvíli se posadil. Své oko nechával upřené na vodní hladině. "Tady by se ti líbilo, vlastně vám oběma." Možná to bylo něco, aby nebyl jen sám. Ale ton vlastního hlasu mu moc nepomáhal. Spíše mu až moc připomínal jak je osamělý, až moc. Možná že se prostě zase propadla do země. Kie aspoň nechtěla opustit jeho bok, ale Eleanor raději zmizela než aby mu cokoliv řekla. Naštvaně se zvedl, zavrčel a packou hrábl do země. Tohle bylo něco co ho umělo naštvat. Přece nebyl tak špatný, tak proč ho osud tolik trestal? Kolika vlkům musel ještě pomoci, aby sám mohl žít v poklidu ty roky svého života? Naštvaně se vydal zase pryč.
--) Mělká pláž skrz Baštu

(--- Zlatý les
A tak vyšel ze Zlatého lesa na baštu a ozval se zase jeho žaludek. Měl nepříjemný hlad a vítr, co jej bičoval tomu moc nepřidával. Rozhodně bude bouřka. Nebo si to aspoň tipoval na takových šedesát procent. Sice to nebylo moc, ale sahalo to přes polovinu. Zadíval se na nebe a pak se zase vydal dál. Už z dálky vnímal různé barvičky, které voněli sladce. Květiny? Ne, tohle bylo něco jiného. Uvědomil si to velmi rychle, když se mu podařilo jednu jahodu rozšplánout a skoro se na ní zabít, jak mu to podjelo. Sklonil hlavu a přičichl si. Sladká vůně, kterou měl rád. Neváhal a vyhledal jiný jahodový keřík. Ochutnal jeden plod a podivil se jeho sladkosti. Bylo to něco dokonalého. Následně se jimi začal krmit. Různými možnostmi co tato planina nabízela. Borůvky, Angrešt, jahody.. vše na co si jen mohl vzpomenout.
Když měl plný břich, přešel k vodě, ze které se napil. Svlažil tak své hrdlo a spláchl tím vše, co mu zůstalo v tlamě. Nakonec se vydal dál. Ponořen do svých myšlenek doufajíc že Eleanor možná někde najde.
--) Zlaťák

(--- Zubří pláň
A tak sem vstoupil. Bylo zde cítit o hodně více pachů než na místech, kde doposud byl. Nejspíše to bylo způsobeno tím, že tu bude někde smečka. Tohle bylo ideální místo pro smečku, dosti ideální. Divil by se spíše tomu, kdyby zde smečka nebyla.
Sledoval zlaté světlo, které sem ještě prostupovalo, protože mrak nezasahoval skrz všechno, pořád byla místa, kde bylo ještě vidět světlo. Ale ta zvláštní tma jej lehce děsila. Jasně, bouřek viděl tuny, ale tohle bylo něco úplně jiného. Možná by měl pak zkusit tuto smečku? Možná by měl zase jít dál? Představoval si to, že bude někde, kde budou jeho služby opravdu potřeba. Něco jako novější smečka. Kde by se skutečně uplatnil a mohl by růst. Podíval se zase nad sebe a pak se vydal směrem, který se mu zdál adekvátní.
--)Bašta

(-- Oblouky bohů
Procházel pomalu od oblouků bohů až sem, skrz mlžnou pláň na které se zase díky Mlze ztratil. Nové místo, které moc nepoznával. Díval se na květiny, které zde rostli. Možná by se jim hodilo, kdyby zapršelo. Zadíval se na nebe a na ten podivný mrak, co sebou přinesl tmu. Byl to nejspíše bouřkový mrak, takže se to zalije. Léto neprospívalo ničemu, vždy bylo až moc velké teplo k tomu cokoliv dělat. "Maloval jsem si tu budoucnost až moc s ní a teď nevím co ani dělat." Povzdechl si Cerum a pokračoval dále v cestě směrem skrz louku. Nechápal kde se zde na ostrovech bralo tolik planin a tak málo hor, ale nejspíše to začínal chápat. Protože tohle byl ráj a on byl nejspíše mrtvý.
Zavrtěl hlavou a pokoušel se sebrat. Zvedl pohled a povšimnul si zlatých stromů v dáli. I přes málo světla se jejich listy jakoby leskli a lákali ho k sobě. Proto neváhal a vydal se tím směrem.
--) Zlatý les

(-- Mlžné pláně
A tak byl zde, mlha se rozestoupila a on vystoupil z ní jak nějaký mecenáš. Zadíval se na podivné oblouky či kamenné útvary či kvádry či co dalšího to bylo a zamyslel se. To tu dřív byl nějaký kult nebo co? Jasně, chápal že víra je dobrá pokaždé, ale tohle vypadalo jako obětní místo. Nebo spíš to od obětního místa nemělo daleko. Přistoupil blíže k obloukům a prohlížel si je. Nepoznával podivné rytiny, nejspíše to mělo značit bohy kterým bylo místo věnované. Jakému božstvu? Sledoval křivky jednoduché abstraktní rytiny a přemýšlel, co to asi mohlo znázorňovat. Pak přešel k další a pak zase k další. Takto obešel všech deset sloupů a nakonec se zastavil. Povzdechl si a zastřihal ušima. Ani tohle neodvrátilo jeho myšlenky od milované Eleanor. S těžkým srdcem se vydal dál. Nejspíše viděl už dost z tohohle podivného místa.
--) Zubří pláň(přes Mlžné)

(-- Vlčí jezero
A tak se ocitl zase na tom místě, které obklopovala jen a pouze mlha. Nic zajímavějšího se na tomhle místě nedělo. Možná se v něm ozvala špetka naděje, že by se tu Eleanor mohla zdržovat. "Eleanor?" Houkl a doufal, že se mu skutečně někdo ozve, ale čekalo ho jen a pouze zklamání. Něco si zamručel pod vousy a rozhodl se to tu prozkoumat více než při původním setkání s touhle oblastí. Díval se jak se občas mlha nedrží tolik na jednom místě a dá se skutečně vidět něco. Povšiml si malého potůčku ke kterému přišel a natáhl se do něho. Užíval si, jak se za ním tvořila jakási přehrada. Nebo spíš on tvořil tu velkou železobetonovou stěnu a za ním se dělalo jezero? Rybník? Následně se voda nahromadila tak moc, že ho začala i přetékat.
Když ho přestalo bavit hraní si na přehradu, prostě se zvedl, oklepal se a vydal se dál. Vstříc dalšímu dobrodružství.
--) Oblouky bohů