Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vinovo okolí + Jhin, Cyra, Sierra, Segin, Ushari, Astrid

A sakra. Ona chce potkat Hanku? No... no nic. Polkla naprázdno. Bude s tím odteď muset žít, huh? Do háje... Do Hánky přímo. Nebo Hájky? Ne, Cipher, ztlum své myšlenky, potřebujeme fungovat!
Keiji zařval zpátky, zatímco Joseline se hájila, že Cipher křičí taky - i když ne doslovně. Na kamarádku se zazubila. No co už, no.
,,Já musím jít najít rodinu, Joseline," povzdechla si a pak se zoubky chňapla dečky, aby ji z okolí svého krku odmotala. ,,Vezmi tohle domů, jo? Taky se tam zastavím a pak... no, pak si pod ní můžeme zalézt všichni!" a obmotala dečku nesmířlivě okolo Joselinina krku. Pak se na ni usmála. A pak Joselinin táta... zazubila se na něj. ,,Tak jó, Joselinin t- pane Vino." Pak ještě mrkla po Vex, než zvedla tlapku a pološeptla k Vinovi: ,,Třeba až nebude tak vypelichaná, tak vám bude podobnější!" No jo, však se podívejme na ten nános, co na sobě vlčice měla! Holé dopuštění!
Ale netrvalo dlouho a dorazila k nim ještě další, světlejší vlčice, která se zastavila u Minkara: ,,Haló, haló, vy jste Minkarova kamarádka?" zahoukala na ni. Ale... ne, Cipher, byla jsi na odchodu! Takže odcházej! Otřela se hlavičkou a bokem o Joseline a pak jí mlemnula čumáček.
,,Zase se uvidíme, uvidíš!" slíbila jí, mávla ocáskem a pak? Pak se roztryskala pryč. Samozřejmě u toho křičela: ,,AHOJ, JOSELINE! AHOJ, MINKARE, NASCHLEDANOU VEX A VINO A MINKAROVO KAMARÁDKO! A TY TAKY, VEVERČÁKU!" zapištěla ještě na Jhina. ,,A TY VYSOKÁ ČERNÁ A TY MALÁ ČERNÁ! A TY CIZÍ ŠEDIVEJ!" když už se loučila, proč ne s celou loukou, huh? ,,A TY ZRZAVÁ! A TY KRÉMOVÁ!"

>> Tajga

Vinovo okolí

,,Jasně že bych si tě vzala," zafrkala. ,,Kdyby tě to zachránilo od Taiclary, tak si tě vezmu klidně i na třikrát." Co to bylo za blbou otázku, Joseline? Ach, ach, vážně, holka! ,,A... abys věděla... tak tak... moje máma... Hanka je beta!" vypískla. Jo, určitě, Hanka je moje máma! Věř tomu, Joseline!
,,Fakt? My nic takového doma nemáme! A chutná to jinak než jiná srst?" ptala se horlivě a pak se rozhlédla po celé louce a už už by byla řvala na Keijiho, který se tu náhodou potuloval, kdyby její pohled nepřitáhl takový drobný, tmavý vlk.
,,Ahoj, Minkare! Aha, aha, křečka... jakože... od křečků?" nastražila uši, ale to už Minkar zmínil, že to mají být jakože křeče. Zatvářila se docela zklamaně, protože křeče rozhodně nezněly tak zábavně jako křečci. No co už. ,,Uuuuh, Joseline, strašně řveš, slyší tě celá louka," zahučela zase zpátky na Joseline a jakoby zrovna nic neříkala, zahuláka směrem na Keijiho: "KEIJI, AHOJ, JSEM RÁDA ŽE TĚ VIDÍM. A TU TVOJI KAMARÁDKU TAKY, POTŘEBUJEŠ NĚJAKOU DOBROU SPOLEČNOST!" pak se spokojeně zahihňala. Ano. A teď... přichází čas na polibek. Keiji a random vlčice spolu určitě budou mít kupu pěkných vlčat, se kterými si bude moct hrát.
Až teď si taky uvědomila, že u nich stojí černá vlčice, na kterou doteď ani nezareagovala. ,,Ahoj, cizí... černokožíškářko." Vypadala trochu jako Hvozdíkova máma, ale nebyla ani zdaleka tak lesklá a pěkná. Rozhodně ji její kožich nevyzíval k tomu, aby ji olízla. Jenže v tom jí docvakla další věc. Příbuznosti! Tak se podívala na tu flekatou, kterou chtěl Minkar osušit a omýt, pak se podívala na tu černou, na Joseline a nakonec na jejího tátu.
,,Uh, pane Joselinin táto, já asi půjdu, aby jste měli soukromí a tak. Ale jestli jste alfa, tak si s vámi brzo přijde popovídat můj táta, protože si chci vzít Joseline za ženu. A Hvozdíka za muže. Hvozdík u vás prý má tátu, ale toho jsem nikdy neviděla, jen ta jeho máma je fakt černá a vysoká a má na sobě moc pěkný značky."

>> Hraniční pohoří

,,Asi máš pravdu," zamumlala nešťastně. Jo, někde na ni čekat budou. Možná by si pak měla udělat okružní výlet zpátky do tajgy? Tady v hraničním pohoří totiž nikoho z rodiny neviděla a protože směřovali směrem do tajgy, nejspíš budou někde tam... že??
Huh? Huh??? ,,Ty máš dva bráchy? Jakože ty jsi dcera alfy? No potěš," zahučela. ,,Tak to aby nezkusili provdat tebe! Ta alfova dcera, Taiclara, je fakt příšerná. To bys to měla lepší, kdybys byla provdaná za mě než za ni," zavrtěla nad tím hlavou. Že je Einar homofób ji ani nenapadlo. Nikdo to přeci jen neviděla v akci - stejně jako manželství dvou vlčic, ale koho to štve, né?
Mladá Virentem se ale tvářila samolibě, když Joseline obdivovala její pírka. Hehe! Vidíš to, Cipher měla něco fest speciálního! Vlastně i tu deku pořád měla. Heh. Ale, no, to nevadí, protože brzy se už rozbásnila o tom, jak jejich alfovi narostla křídla a jak udělal velký PUF! a jak se všechno to peří rozprsklo do okolí. Vyprávěla o tom nadšeně a hlasitě a pak sešly kopeček a...
,,D-dobrý den, pane Einar," zahuhlala rychle a snažila se dělat, že vůbec zrovna nerozhlašovala po okolí, že jeho brka pochytala celá Alatey. Rozhodla se rychle přehupkat na druhou stranu, k tomu flekatému vlkovi, co zrovna vysvětloval, co to tam roste za kytičku. Protáhla se i okolo toho tmavého, prakticky černého, co smrděl jaksi neznámě.
,,Hm, hm, a ty jsi nějak pruhovanej od narození? Nebo za to může ta kytka?" Respekt? Jaký respekt? Ten týpek má pruhy.

>> Začarovaný les

Joseline chtěla peříčka - no a tak peříčka dostane! Cipher se zastavila a prostě jí je zapíchala do srsti. Tak, Joseline, teď jsi opeřená taky. A Cipher může mluvit.
,,No neřekla... ale když já běžela a oni zmizeli, rozumíš?" vyhrkla na svou společnici. Fakt, Jos, řekni, že to chápeš, prosím prosím! Ty bys přeci rodičům taky frnkla, ne?! S tím si pár pírek ještě vzala a schovala je do své srsti.
Do zásoby, tak, zazubila se sama pro sebe. ,,No vidíš, to mi připomíná, že mého tátu náš alfa poslal, aby se zeptal vaší alfy, jestli nemá děti. Syny. Ty o tom náhodou něco nevíš? Jestli má vaše alfa nějakého syna, myslím," vysvětlila, oděná v pírkách. Vlastně by i mohla jedno Einarovské Joseline ukázat, ne?!
,,Dívej ale co mám," zahučela a ukázala Joseline jedno peříčko. Zrzavo-bílé! ,,Bude vypadat s tím Raeverovým fakt pěkně, to si piš," pronesla hrdě a spokojeně. A kam že to jde... no, netušila. Možná doufala, že někde v pohoří potká tátu? Mámu? Sourozence? Teoreticky...

>> Nížina hojnosti

>> Tajga

Rychlohra Noram 2/2

Trojice vlčat měla jednu mozkovou buňku, pak tam byl krkavec, nemluvný Podběl a nakonec Keiji. No jo, Keiji jde s nima! Paráda! Vlci se klátili začarovaným lesem, Cipher s dekou kolem krku. Brzy se však začalo dít cosi zvláštního. Nepomáhaly tomu ani děsivé historky, co si vlčata povídala. Větvičky se třásly a měly je žrát stromy - a tak samozřejmě Cipher začala křičet a rozběhla se. Joseline a ostatní ji následovali a než se nadála, byli na okraji lesa. A hle, on za to mohl krkavec! Jenže bylo docela brzy na to se radovat. Sakra, ten Raever se je znovu snažil děsit. Jenže Joseline se vydala k lesu, že tomu nepatří. Za ní Hvozdík a Keiji - Podběl tam jaksi postával. Cipher zastříhala ouškama a v tu se na ni už cosi hnalo. Vlčice ztuhla a než se znovu donutila k pohybu, Keiji ji srazil stranou. Zachránil ji! Pak došlo na krátký souboj, kde Cipher chňapla peří Raevera a utíkala. Vlci se tak po delší době trochu rozutekli - a Cipher furt měla tlamu plnou peří a deku kolem krku.

Konec

,,FOFEVIN!" houkla na hnědou vlčku, jak jí najednou cosi došlo. Peří samozřejmě byla ochotná dát všem, co si řeknou, ale prvně k ní museli dojít a říct si, žejo!
,,Statili fe mi fodiče, muchím fe naít," zahlásila hnědé vlčici. Tak jdeme, Jos, jdeme hledat! A pokud se chtěl Hvozdík přidat, byl zcela vítán - ale tak nějak čekala, že poletí najít svoji mámu. Ruku na srdce, Hvozďa byl tak trochu mamánek. A to samé Podběl a... Keiji tu mámu neměl. No, ten určitě měl zas práci.

>> Hraniční pohoří

>> Alatey

Cipher utíkala, aby ji sourozenci nedostihli - a nakonec je omylem setřásla. Moment, moment. Kde jsou všichni?! Než si však uvědomila, že by se měla otočit zajít za nimi, narazila na Keijiho a její plány se změnily.

Rychlohra Noram 1/2

Bludička, Keiji, bludička! A tak se Cipher s Keijim vydali směrem k tajze. Cipher prakticky zapomněla, že měla někam jít s rodinou a tak si jednoduše běžela společně s Keijim na tu divnou čajovou seanci. Tady se znovu setkala s vlky z Alatey - teda aspoň s některými. Bylo jich tu víc, třeba ta divná vlčice, co útočila na Raevera, Ta byla ale docela rychle zpacifikovaná a vlci se přesunuli k pravému, čajovému dýchánku. A Cipher? Ta se rovnou nacpala k novým přátelům - a zde tak vzniklo dečkové trio. Ona, Hvozdík a Joseline. No tak moment, Hvozdík?! Ten co odcházel z Alatey? Už to tak bylo! I jeho máma a jeho němej brácha, co ji předtím ignoroval.
Jenže brzy se museli vlci rozejít. Byli rozeskupinkováni. Jasně že chtěla jít s dečkovým triem - a tak se prostě rozběhla a ostatní naštěstí následovali.

>> Začarovaný les

Virentem

Cipher sjela pohledem na Enigmu a pak si povzdechla. ,,Nevím..." přiznala k němu tiše. Pak ale konverzace pokračovala dál a Cipher stočila zraky k mámě. Máma si chtěla vynahradit, co zameškali. Cipher tak potlačila instinkt prchnout a prostě si sedla. Fajn, pokecáme si. Jenže pak padla řeč na Hanku a Cipher se zašklebila.
,,Ale já si toho vážím!" odpověděla nespokojeně. ,,Ale musíš si taky uvědomit, že Hamka je... no, Hamka," stáhla uši nespokojeně k hlavě. ,,A je taková malá a tak dobře se mate..." spokojeně se zahihňala. Její uši na chviličku nabraly nažloutlou barvu - ale ne, rodino, to se vám určitě zdálo. ,,Tak jo, podíváme se na ten úkryt. Kde to je? Někdo blízko? Nebo daleko? Ví o tom ti vaši sourozenci? Máte jich víc než jenom toho... Wleana a Rycce? Nebo jste jen... no, prakticky jedináčci, když jste jen dva, ne?" mlela pantem a nezavírala ho. Jó, rodino, Cipher šla nejlépe poznat po otevření tlamičky.
,,Syna? On měl syna?" otočila hlavu a zkoumavě se zahleděla kamsi do úkrytu, kam se odklidila Taiclara. Chm. ,,...tak až se budu příště po území procházet, tak ty průrvy prolezu," rozhodla Cipher. Podívá se, jestli náhodou někde Iliana netleje - z té myšlenky se jí zvedal žaludek.
,,Hej, hej, kam jdem, kam jdem?!" vyhrkla, když se otec prostě vydal z úkrytu ven. Že by k tomu úkrytu? No, v tom případě bude rychlejší jak rodiče! Sledujte, jak vyspěla!
,,Poběžte, vy líní... třeba... křečci!" vyhrkla na Vittani a Enigmu a už běžela.

>> Tajga

Schůze skončila, máma si odešla bokem vyměnit pár slůvek s Hankou a k trojici mezitím přistoupil jejich otec. Střihla ušima. Úkryt? Jaký úkryt?
,,My máme nějaký úkryt?" zeptala se zmateně. Narodila se tady, v srdci Alatey a ani jeden z rodičů nikdy úkryt nezmínil a ani ji k němu nevzal. Že by to sestra a bratr měli jinak? Přejela je pohledem. Měli jste vy dva s rodiči nějakou podměsíční serenádu, která se Cipher nikdy nedostala? Hm???
Cipher čekala na sourozence a dávala jim možnost mluvit, ale ani jeden z nich toho nevyužil. I proto vlčice upřela oči zpátky na otce, zhluboka se nadechla a pak se rozhlédla po okolí, jakoby hledala, jestli někdo poslouchá. Nevypadalo to, že by někdo chtěl řešit jejich malé, rodinné drama.
,,Nevadí mi ti říkat tati, vlastně by bylo zvláštní... ti říkat Xandere," zavrtěla se. Ano, to by bylo vážně divné. I kdyby se svým rodičem neměla kdo ví jaký vztah... říkat mu jménem? Nah. ,,Já upřímně netuším, jak si celý tenhle vztah... opravit," přiznala. ,,Možná když spolu budeme jednoduše trávit čas? Myslím, že to budeme potřebovat i jako sourozenci," kmitla očima po Vittani a Enigmovi. ,,Ale na to dojde během učednictví... ne? Hanka bude pořádat lov?" odhadovala. Pak otec promluvil o příbuzných a Cipher naklonila hlavu na stranu? Ach, takže tu nebyli o samotě!
,,A proč nejsou taky ve smečce?" zeptala se. ,,Neměli by být vždycky všichni příbuzní ve smečce?" Alespoň tak to znala ona. I když... očima sjela k Hvozdíkovi, kterého za sebou zanechal Einar. Ten vlk už nebyl člen smečky, odcházel se svou mámou. Kampak asi? Nehodlala ho teď však nahánět, protože potřebovala řešit rodinu a ne cizího vlka, se kterým se nejspíš už ani nikdy neuvidí. Kdybys tušila, Cipher!
Mírně se zašklebila na mámina slova. ,,Jestli je beta, měla by být schopná nás ukočírovat, ne?" ušklíbla se. Pak se podívala po sourozencích i rodičích. ,,Což mi připomíná... viděl jste někdo v blízké době Liánu? Vždycky byla taková slabší, ne? Jsme si jistí že je..." přešlápla na místě a polkla, ,,..živá?" Cipher byla příliš zaujatá jinými věcmi, než aby slyšela, že Einar přiznal, že zahynul jeho syn. A i kdyby nebyla, nejspíš by tu otázku položila tak či tak.

Rodina (a poslední dovětek na skořicovou nánu)

Už už se nadechovala, že něco té skořicové lady poví, ale bratr ji předběhl. Zadrkotala zuby a ještě za ní pološeptem zavrčela, protože potřebovala mít poslední slovo: ,,A mojí mámě na mě aspoň záleží!" Pak zvedla čumáček a mávla ocáskem. Neplecha dokonána, budiž nenáviděno, skořicové dítě.
Jedním očkem sjela na Enigmu, protože tohle moc nevypadalo jako... on. Kde se v něm asi tahle bojová povaha takhle najednou brala? Doteď byl ťuťu, ňuňu, ale Cipher se tomu nevzpouzela. Bude s ním aspoň víc zábavy.
,,Uvidíme, ale je taková... malinká," naklonila Cipher hlavu na stranu a sledovala, jak si to Hanka míří do úkrytu s tou vlčicí, jejíž ocas následovala ven z úkrytu sotva pár dní zpátky. A taky se Hanka podívala jejich směrem. ,,NIKAM NEUTEČEM, HANKO!" vřískla po ní a pak se uculila. Málem až nadskočila, když promluvila Vittani.
,,Jo, jo, však my víme. Ale nebylo by to lepší udělat venku? Je tu pořád hodně vlků..." povzdechla si a střelila očima po mámě a případně i po otci, pokud se k nim už připojil.

Taiclara <3

Cipher se po vlčicině komentáři jejím pohledem otočila. Rozhlédla se po svých sourozencích. ,,Lepší, než tu stát sama, nemyslíš? Aspoň nějaké sourozence mám a nemusím si předcházet tatínka, aby mi vycházelo co chci," zavrkala jedovatě, napůl šeptem, co se během toho všeho šramotu ztratil všem. Vyjma jejích sourozenců, co tu taky postávali - a samozřejmě, Taiclary. Hraješ si tu s ohněm, drahá, a zjevně neznáš jeho význam. Zatímco tvůj otec uměl hřát, Cipher uměla pěkně štípat... a pálit. Ačkoliv necítila vůči Taiclaře jakoukoliv nenávist, byla připravená být nepříjemná a to hlavně vůči dámičkám, kterým bylo dovoleno nemožné jen proto, že je jejich otec alfa.
Snad ti trochu spadne hřebínek, ty skořicová náno. Kdyby tušila, že její bratr umřel a její sestra byla víceméně nezvěstná, možná by onu poznámku nevypustila... a nebo možná ano. Kdo ví?

Rodina, Taiclara

Všichni byli přijati za lovce! To byla neskutečná úleva! Zavrtěla ocáskem a podívala se na tu Tailaru. ,,To je od tebe docela..." zarazila se. Jaké? Rozmazlené? Přes čáru? ,,...dětinské, žádat o něco, co bylo o větu předtím zakázáno. No hodně štěstí," zvedla čumáček. Hodně štěstí s tvým neustále 'míjejícím se' učitelem! Ona měla Hanku, ta tu byla furt! Haha!
,,Si piš, že to slyším, sestřičko," zašklebila se na Enigmu a už hodila Taiclaru a její celou existenci za hlavu. Nedůležitá. ,,He?! Tě pokoušu!" ohnala se po Enigmovi, když ji zatahal za ucho, ale pobaveně se culila. A Máta! No jo, ta, co předtím kvičela, když se k nim Cipher přiblížila.
Než však Cipher stihla nějak aktivně zdravit, už se odebrala s tou druhou, šedivou vlčicí a ... a tátou!! Táta bude gamma?! Zaujatě poslouchala a střihala ouškama. Wow. Teda, to nečekala, ale to bylo super!
,,Ty nechceš být gamma, mami?" stočila zrak směrem na Cinder. A zatím se natáhla a taky štípla Vittani do ucha. ,,To za to, že se chceš jít opalovat!" sykla.

Hvozdík a Máta, drama

Cipher se spokojeně zakřenila, když oba dva zakvičeli. Chudák Hvozdík netušil, že z nich brzy budou nejlepší kamarádi. Ne že by měl na výběr. ,,Teda, vy jste pěkně zbabělí. Moc si toho v životě neužijete, co?" zafuněla. ,,Jsou to zcela kontrolované plameny. Pokud nechce, nikoho nepopálí. A vy máte oba modrý oči! Není náhodou největší nepřítel plamene voda?" vyčinila dvojici. Kde jsou vaše koule, drahé bylinky?! A pak... se to stalo. Alfovi jednoduše na zádech vyrostla křídla a Cipher málem vypadly oči z důlků. Položila si tlapku na černobílého, jakoby byl podložka a zároveň ho chtěla upozornit na to, co se děje.
,,Páni, vidíte to? Vidíte to, vidíte to?! On má křídla, dočista ptačí!" To srsti jí bylo cpáno peří a Cipher na to moc nereagovala, protože v následující moment ztuhla.
Uslyšela, jak její máma volá, ale nebylo to nic platné. Její sestra se vrhla mezi Einara a ty dva vlky, na které se zlobil. Celá ztuhla. Byla šílená?! Chtít se podívat víc zblízka byla jedna věc, ale skákat před ně?! Sledovala to celé se zatajeným dechem a docela zvažovala, že prostě zavře oči a nebude se dívat. Jenže... to už Vittani a ten druhý vlk, Yaro, vstoupili do plamene a... nic. Nic se jim nestalo. Cipher si dlouze vydechla. Einar se otočil na patě a odešel. Cipher si ani neuvědomila, že se jí chvějí tlapky, dokud neustoupila, aby mohla Máta projít. Pak jednoduše padla na zadek.

Sourozenci, Hvozd, Einar

Seděla u černobílého vlčka dokud celá ta situace s učednictvím nešla plným proudem. Krátce se na něj podívala. Odcházel. Odcházel možná proto, že Einar takhle hořel? Nezeptala se ho. Otočila pohled zpátky na Einara a tiše vyčkávala na jeho rozsudek. Vlčata nyní už nadále nebyla vlčaty, ale řádnými členy smečky. Lovec, hraničář, obránce, léčitelky... léčitelky. Pch! Jakoby je někdy měla potřebovat, no to těžko!
,,Kdo učil tebe?" zeptala se Hvozdíka, jakmile šediví vlčci odešli znovu na bok a dali prostor Einarovi, aby zavolal další. Naježila se. Ha! Její čas! Ale nějak se cítila nervózně, čím to? ,,No... tak asi zase ahoj," podívala se na černobílého vlčka a už se vydala směrem vpřed a před zrzavého alfu.
A... všichni se překvapivě dostali ke slovu dřív než ona. Prvně tu byla Vittani a už jen to ji zarazilo. Auch. Dobře, Hanka byla zabraná. Pak ta další vlčice, vylučovací metodou Taiclara, si žádala vlka, co ani nebyl na výběr.
No to je neskutečný!
A pak si vyžádala Stinu, pod kterou zvažovala, že půjde studovat, pokud Hanka nevyjde. Zalapala po dechu. A pak Enigma. Že chce taky být lovec! Cipher vrhala očima blesky na všechny tři, než se otočila na Einara. A co jako má být, opatrovatelka pod Vločkou?! No to teda ne! A být obráncem jí taky moc nesedělo. Vedle toho, že tu bylo obránců už docela dost, si nemyslela, že na to má potřebnou sílu. Nebo... možná by i měla, když ono ji to s tím Keijim tehdy tak bavilo...
,,Já bych taky chtěla být lovec a taky jsem chtěla Hanku," střihla ušima. ,,A moje druhá volba byla Stina..." jenže obě dvě už byly zabrané, no do háje!

Mercer, Enigma

Mercer vypadal zmateně, ale zdálo se, že jejich mámu alespoň trochu znal. No, aspoň že tak. Očividně ale teda nebyli příbuzní, to by se nejspíš tvářil o dost jinak. Tenhle zjizvený vlk teda mámu znal? Brzy však puknulo Cipheřino přestrojení... a za chvíli se k ní přidal bratr, pro větší zmatení skupiny. Spokojeně zavrtěla ocasem.
,,No přesně tak, nevypadáme dost jinak, strejdo?" popíchla vlka s tmavým obličejem. Jenže ten už se brzy vzdálil a Cipher vypadala velice, velice spokojeně. Očima střihla k Enigmovi. ,,Mimochodem, Hamka si myslí, že jsem ty." Tak to neznič, ano?!

Rodina

Enigma Cipher poňuchal a vlčice z toho vypadala mírně zmatená. Fyzický kontakt?! V té ekonomice?! No, alespoň dostal ňuchnutí (a malé, hravé štípnutí) nazpátek. Aspoň ho neokusovala jako Keijiho, to je pro tebe dobré, Enigmo!
Každý si ještě dodal něco. Otec říkal, že je má rád všechny stejně, Enigma se připojil k tomu, že Illiana se zdála být důležitější a Vittani... byla poměrně nad věcí, jak se od ní čekalo. Úžasné. Byly to perky starších sester? Vždycky věděly co říct a co udělat. Tak nějak ale kývla na Enigmova slova.
,,Jo... dostaneš šanci. Nevadí mi ti ji dát." Otci nic nezazlívala, alespoň teda nic, co by nezazlívala i matce (vyjma toho odchodu, sotva otevřela očka - ale to bylo dávno). ,,Nikdy mi nevadilo vás lépe poznat."
To už však dorazila máma a Enigma se po ní vrhl, celý nadšený a jako malé vlče. Cipher si matku prohlížela. Měla znaky, stejně jak se pamatovala a ona s Enigmou jakoby jí z oka vypadli. Až tedy na pár maličkostí - třeba ten pruh, co se jim táhl po bocích a až k ocasům, nebo ty tečky, co se u něj držely, byly po otci. Konečně ale zavrtěla hlavou a pronesla: ,,Ahoj, mami." Zda-li Vittani trávila víc času s otcem a měla naopak výtky na jejich matku? Neodvažovala se tipovat.
Jenže to už začal alfa vykřikovat nějaké rozkazy. Cipher doteď zrovna nedávala pozor, takže netušila, co se děje, ale nastražila uši. Huh?
,,Jo, ty ho znáš?" zopakovala po Enigmovi, i když netušila, koho že to Vittani má znát. Ah! Tamhle vzadu, cizí vlk! Zastřihala ušima. Alfa hořel, alfa hořel! Rychle, uhaste ho někdo! Až na to, že on hořel... dobrovolně. Cipher zajiskřilo v očích. To by taky chtěla umět! Ale... alfův hněv by na sebe zaměřený mít nechtěla. Taky se celá naježila. Když začala po okolí padat peříčka, i Cipher jedno zachytila a bez nějakého přemýšlení si ho jednoduše kamsi vrazila do srsti. To, že alfovi narostla křídla, jí ještě nedošlo - byla totiž na lovu sbírání peříček.

Cinder, Enigma, Kafka

Enigma se stavěl před mámu a tu nemocnou albínku, aby je ochránil. Hmpf! Jakoby to máma potřebovala, vzpamatuj se, Enigmo!
,,Taky chci umět takhle hořet," vydechla zasněně. ,,I ta jeho světýlka byla... taková chladná! Chci se hrozně naučit takhle používat oheň. Že mě to někdo naučíte?" vyprskla do místnosti na své nejbližší. A co se týkalo vystrašené albínky, jen potvrdila Enigmova slova.
,,Nemyslím, že se na nás takhle obrátí, ale... půjdu se podívat blíž," mrkla na skupinku. A s tím se už vlče vrhlo do chřtánu smečky, aby se mohla dostat blíž a podívat se pořádně.

Hvozdík, Máta

Prodrala se až k dvojici dalších vlčat, které hodlala použít jako štít. Za toho černého se dokonce i dobře dalo schovat! Byl maličký a tak přes něj docela lehko viděla.
,,Určitě by ho někdo dokázal uhasit, kdyby se to vymklo kontrole," vybafla najednou za dvojicí nic nečekajících sourozenců. ,,Nechcete se jít podívat blíž? Třeba i chytneme jiskru nebo dvě!" taky se otočila a podívala se po svých sourozencích, jestli ji někdo nenásledoval. Notak, možná byla statečná, ale ne tak moc!

Mercer

Nebyl si jistý, hmmm? Cipher se na něj zamračila a přimhouřila oči, aby si ho poměřila. Ha! Podívejte, jak jí to šlo, znejišťovat cizí vlky! Zahihňala se, když se jí zeptal na mámu. ,,Cinder. Jmenuje se Cinder." A byla jí pěkně podobná! Jestli nepoznal, čí je, asi mámu ani neznal. Ach, no co už. Už se těšila, že poznala dalšího strýce nebo tak něco. Chmpf.
,,A jak bys to mohl vědět? Já jsem tě tu třeba nikdy neviděla," popíchla vlka s tmavým obličejem hravě. No? Jak bys to mohl vědět, tmavoobličáku??

Vittani, Mercer, Enigma, Xander

Ucítila mírné překvapení, když najednou uslyšela svoje jméno. V očích se jí zalesklo cosi těžko identifikovatelného (měla na krajíčku, fest) když si své o-pár-minut-starší sestry všimla. Byla by se jí vrhla okolo krku, kdyby si nemusela zachovat nějakou tu důstojnost.
,,Ne, ne, Vittani, to se pleteš, já jsem Enigma." Až na to, že Enigma stál hned vedle Vittani. Pokynula k němu pacičkou a podívala se na dospělého vlka, se kterým doteď vedla konverzaci. ,,Tohle je moje sestra," odkašlala si. Pořád se tlačila do toho nižšího tónu hlasu. ,,Je fakt chytrá a nadaná, ale tu veverku jsem chytil já a fakt mi to dalo zabrat! Veverky jsou pěkně obratný!" pokoušela se obhájit svoji image, než si povzdechla. ,,Zkazili jste mi to, Vittani," pronesla už normálním hlasem. A proč že se přiznala? Protože nedokázala zastavit vrtění ocasu.
To už k nim ale přistoupil otec... a Cipheřiným pohledem se pořádně ani nepodíval. Pozdravil jen Vittani a Enigmu. Nepoznal ho, což nebylo takový překvapením, ale při pohledu na něj mu okamžitě na jazyk přišlo jméno na E. Bylo jasné, na čí jméno myslel. Cipher mlčela, když se omlouval Vittani a Enigmovi a zírala kamsi před sebe. Fialku už dávno překročila a teď jen seděla. Byla vůbec pro rodiče někdy důležitá? Byla jako její bratr - jen nebyla samec. Takže... jeho horší kopie.
Vittani ubezpečila otce, že je všechno v pořádku a že i oni samotní přišli o dětství. Pak se do toho pustil i Enigma. Její bratr-dvojče, kterého pořádně neznala. Prchl chvíli po narození a Cipher netušila, co si myslet. Všichni se rozprchli. Než potkala Vittani, jediný, vůči komu měla kromě matky vážně silné pocity, byla Illiana. Illiana, ke které cítila kupu negativních pocitů.
Enigma mluvil a mluvil a nabízel své pocity jako srdce na otevřené dlani. Zcela upřímně a bez obalu. Cipher to nedokázala. Jak v tento moment bratrovi záviděla! A pak se podíval jejím směrem, jakoby chtěl, aby mluvila. Mluvila... o čem? Co měla říct? ,,Já... tě poznala, tati, ale přijde mi, že tě vždycky spíš zajímal někdo jiný. První, co si pamatuju, bylo, že jsi odcházel." Samozřejmě se u nich otec zastavil po narození, ale to si drobné kuličky pamatovat nemohly - a tak mu samozřejmě křivdily.
V tom však ke koutku zamířil Einar a Cipher se mírně vykuleně odpajdala kousek bokem. I Mercer podotkl, že ja na čase jít. Cipher jen kývla, jen... měla pár další věcí, co říct sourozencům a otci.
,,V čem byla Illiana víc speciální než já?" vypadlo z ní konečně, ale v ten moment kolem začaly plát ohnivé kuličky. Cipher mírně zavrtěla hlavou. ,,Neodpovídej." Teď ne, prosím.
,,Půjdu si stoupnout víc bokem, aby jsme nerušili alfu." S tím se znovu postavila a podívala se na všechny tři (Vittani, Enigma, Xander), zda s ní půjdou bokem, aby léčitele nerušili, taktéž. Mezitím k nim dorazila i albínská vlčice a Cipher začínala mít pocit, že stát u sebe a zírat z jednoho na druhého momentálně nebude nejlepší.
,,Sejděme se, až to tu skončí a můžeme si promluvit," nadhodila rodině a počkala, co oni na to. Pokud všichni tři souhlasili, kývla a vydala se jednoduše... někam do davu, aby se usadila a dávala pozor. Potřebovala se prvně na podobný rozhovor mentálně připravit.

Sraz

Einar se rozmluvil a Cipher si zamyšleně prohlížela vlčici po jeho boku. Jeho slova šly jedním uchem tam, druhým ven - převážně proto, že měla momentálně hlavu plnou vlastních trablí a rodinných dramat, kterými se mentálně zaobírala. Co však získalo její pozornost bylo když zmínil, že nějaké vlče zahynulo.
Illiana? hrklo v ní. V myšlence nebyl odpor ani vztek, spíš jen... překvapení. Vždycky byla slabá a proto si i vysloužila víc pozornosti. Máma kontrolovala, jestli žije a dýchá, otec si s ní hrál a věnoval jí pozornost, zatímco Cipher se za dvojicí táhla a tvářila se jako kakabus - kdyby si řekla, do jejich hry by se mohla zapojit. Jenže tehdy už měla silně utvořený názor a odmítala Illianě dát další šanci.
Ne, neříkal kdo to byl. Neměl i on víc vlčat? rozvzpomněla se, sotva jí padly zraky na vlčici, co byla po jeho boku. Cipher se začala rozhlížet - kde vůbec byla Einarova vlčata? Byl tu ještě někdo další, kdo měl mladé?

Dorya, Doubravka, Mercer

Ten šedivý vlk se k ní nepřipojil. Hmpf! Co to bylo? To tam mezitím usnul? Jak tak tahala Fialku, střelila po něm okem a fakt že jo. Šedivák si chrněl v koutě a ani nevypadal, že by ho to kdo ví jak trápilo. Smutné, vskutku!
,,Pfestaf fi fefovat," Cipher zahučela do jejího kožíšku a už couvala směrem vzad. Jo, asi by bylo hrozně cool si vlčici jen tak hodit na záda a odtáhnout ji na zádech, ale to ji upřímně ani nenapadlo - nehledě na to, že by se jí spíš pod Fialkou rozjely nožky a zaryla by čumák do země. Možná že byla už docela velká, ale moc osvalená zase ne. Jenže rezistence se jí zrovna moc nedostalo, možná tak na kopnutí nožkou a vlčici, která její taženku obtěžovala. Cipher se na ni zamračila.
,,Nef fo na Enifmofi!" zahučela na ni a po chvilce úmorného tahání ji dotáhla na místo označené jako léčitelský koutek. Teď si teprve začala všímat vlka s tmavým obličejem a zvědavě střihla ušima. Ani si neuvědomovala, že její uši nabraly zvláštně nafialovělého odstínu, jak jí do očí lezla celou dobu fialová srst a vlčice jednoduše se svým kožíškem dělala neplechu. A hele, ten s tím tmavým obličejem dokonce donesl tu veverku! No sláva, nelovila marně.
,,Ty vypadáš, jako že bys mohl být můj táta," překročila prostě Fialovou, takže nad ní stála a čenich narvala vlkovi s tmavým obličejem skoro až... no, do toho obličeje. ,,Ale máš špatnou barvu zbytku kožichu. Asi. Jo, myslím, že jo. Už je to pěkně dávno. Jsi nějak příbuznej s mámou?" ptala se na plnou hubu a nijak ji nezajímalo, že tu možná zavazí léčitelce a že Fialka si možná neužívá, že nad ní prostě někdo stojí.