Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Rozbitý sever

Cipher šplhala nahoru na rozhlednu a pod tlapkami jí křupal sníh. Brzký večer rozehrával oblohu všemi barvami, od růžové přes oranžovou a zlatavou. Sluneční paprsky sem však nýbrž nedosáhly - slunce se již stihlo schovat za poklidnou, temnou hladinu moře, které se rozpínalo někam do nekonečna. Občas jeho hladinu zčeřily neposedné vlnky, ale jinak vypadalo jako v každý jiný den. Tiché. Klidné. Ovšem živé jako nic dalšího na severu, jen co by jeden nahlédl pod hladinu. I veškerý život pod hladinou si totiž užíval ticha a klidu tohoto přechodu z odpoledne na večer a následně na temnou noc. Jak poslední paprsky slunce tančily po hladině a barvily moře do stříbrna, i rybky utíkaly před lovci a skrývaly se na noc, aby mohly dnešní den považovat za přežitý. Málo kdo měl však to stejně štěstí. Na severu se zvlnila voda, jak ji protnula hřbetní ploutev a brzy znovu v temnotě zmizela, neviděna. Pár ker se nešťastně zahoupalo, jakoby snad měly být pohlceny širým oceánem - to se však nestalo. I nadále balancovaly na hladině, pluly a vypadaly mnohem poklidněji než sotva pár okamžiků zpátky.
Absence slunce na nebesích možná nepomohla s teplem, ale rozhodně s vyhlídkou. Už ve velice pozdních, odpoledních hodinách oblohu cosi protínalo. A teď, když bylo slunce schované ve svých peřinách za horizontem, mohla i polární záře vystrčit svůj nos a nabídnout se k vidění. Ač byla oproti světýlkům na obloze stále růžová a oranžová záře k vidění přednostně, pár odlesků zelené a fialové už přeci jen tančilo a svíjelo se na tmavém podkladu oblohy. Hvězdy stále spaly, schované před touto nádherou obalenou v chaosu. Kdo by taky věřil, že už takto brzy bude polární záře vidět? Cipher sic neznala její název nebo co by snad mohla znamenat, ale lehko pochopila, že se jedná o něco unikátního, co jeden nemohl zahlédnout za jen tak obyčejných událostí. Světla se jí odrážela v duhovkách, barvíc je do tónů, které s její srstí vypadaly téměř až líbezně. Zářivě. Neznámě. Z polárky možná nikdy nečišilo nebzpečí, ale když byla obalena barevnou dekou ze severních světel, jeden rozhodně musel přiznat, že natáhnout se po ní bylo mnohem lákavější. Nejzářivější hvězda severu byla jen jedním bodem, zatímco tanec světel byl rozsáhlý a lákal k sobě vlky jako můru ke světlu. Podívejte se na mne, oh vlci Mois Griští, staňte v mé záři a kochejte se tímto pohledem. Tento tanec je věnován vám a pouze vám. Nikdo jiný si nezaslouží podobných světel, nikdo jiný je nevidí. Pouze pro vás tančím, pouze pro vás zářím. Nechť je tomu tak navždy.
Možná té vší třpytivé kráse napomáhalo i to, jak vysoko byly vršky dvojčat. Jak zde bušil do vlků vítr, funěl jim do uší a kvílel, aby se za světly na obloze nepouštěli. Třpytivý sníh nebyl dostatečným polštářem pro jejich těla. Ale zde? Zde na rozhledně zůstat směli. Zde totiž byli v bezpečí, mohli se kochat, téměř i dotknout lákavých světel. I proto vlčice natáhla tlapku. Přesto, že se jen minula oblohou a nic nezachytila, ani o drápek, donutilo ji se to usmát. Podívejte, jak je statečná! Podívejte, jak se natahuje za neznámem, za vířícím barev rejem a jak je připravena čelit následkům, pokud by se snad její zvědavost vymknula kontrole. Jako můra za světlem. Ale nebyli jsme tak trochu všichni?

// 6) Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární záři✔️
// 7) Vyšplhej na rozhlednu na Dvojčatech a popiš výhled formou líčení na 500 slov ✔️

>> Ledovcové jezero

>> Ledová jeskyně

Vlčice si štrádovala s kusem ledové vody v puse. Tedy, s rampouchem. A kam se to dostala? Inu, na sever. Šla tak dlouho na sever, až musela na jih. A přeci jen se tu hodlala rozhlédnout když už tu byla. Hmm... Tak tedy tu bylo moře. A moře. A víc moře. A na sever? Ještě víc moře. Až teda na ty kousky ledu co po něm plavaly. Vypadaly docela pevně, což Cipher nejen neskutečně mátlo, ale i fascinovalo. S rampouchem přimrzlým k jazyku, ale i k pyskům, si vlčice dala dost práce na to, aby se vydala k okraji a máchla do něj ťapičkou. Brrr!! Pěkná zima! To se jí fakt nelíbilo! Nespokojeně se oklepala a rozhlédla se po okolí. Když to zkusí skočit na jeden z těch plavajících ledů, snad se nenamočí?
Trochu se přikrčila, odrazila se a... bác! Narazila tlapkami do ledu, co se pod ní nebezpečně zakýval. Vlčice to musela chvilku vyvažovat, ale nakonec si dlouze oddechla. Dobře. Dobře, byla v bezpečí, všechno bylo fajn. Stála na kře! Dokázala to! A jediná mokrá místa byla ta, kam voda vystříkla jak na tu kru skočila! Zazubila se i se svým rampouchem v tlamě a tentokrát mnohem opatrnějc zase skočila zpátky. To bude mít docela co vyprávět! hehe.

4) Prokaž svou odvahu skokem na nebezpečné kry! (rozbitý sever) ✔️

>> Dvojčata

>> Tundra

Cipher se potloukala po tundře a tvářila se u toho, že ji to vlastně ani moc nezajímá. Pche, co rodina? Co bratři a sestra? Nic důležitého! Fakt! Rozhodně neměla na tvářích jinovatku, jak jí na srsti zmrzly slzy a celá vlčice se rozbrečela. I oči měla pořád takové červené. I když to teda nebylo tak daleko od jejich obyčejné, oranžové barvy. A začínala mít žízeň.
Cipher nikdo nikdy neřekl, že olizovat rampouchy může být problém. Naopak to vlčku spíše lákalo, takže když vstoupila do jeskyně, která rampouchy byla úplně, ale úplně posetá, absolutně ji to mesmerizovalo. Dokonce na chvíli zapomněla na tu katastrofu s vánicí a udělala si pár zkušebních kroužků okolo jednoho velkého, průsvitného rampouchu. Uh oh! Helemese na to! A pak... blíz! A chtěla by i lízat dál, jenže to by se jí absolutně nesměl přilepit jazyk. Cipher zazmatkovala a začala se tahat dál, aby jazyk odtrhla, jenže to nefungovalo. Naopak to bolelo, což v ní vyvolalo fňuknutí a následně poměrně nešťastný zvuk, jak se ta věc odmítala hnout. Ale pak si vzpomněla - neměla snad magii ohně? To by mohlo pomoct!
Posadila se na zadek, zvedla přední tlapičky a v těch se jí rozhořel oheň. Chvíli to sice trvalo, ale po nějaké době se začal rampouch roztékat a Cipher se zadařilo ho utrhnout. Měla ho sice pořád v tlamě, ale byla svobodná!

1) Zahraj, jak se tvému vlku zachytil jazyk o ledový rampouch. Jak ho asi dostaneš dolů? ✔️

>> Rozbitý sever

>> Nížina hojnosti

Zanechala za sebou bouři a tiše fňukala, zatímco se kradla směrem vpřed. A co že tu vlastně dělala? No...šla rovně. Tohle místo bylo tak hrozně prázdné a o ničem, že malá vlčka ani neměla šanci zbavit se uštěpačných myšlenek o tom, že Vittani už není, že domů se nikdy nedostane a že si se srstí její sestry Astra vystlala noru. Nespokojeně se zavrtěla, protože ta myšlenka nutila její kožich, aby vstával hrůzou. Co když... co když... co když?! Co když byla Astra nějaké hrozné monstrum, co je sežere?! Všechny?! A naráz!!
Vzlykla a pak se oklepala. Ne! Nebude brečet! Vittani je silná a schopná vlčice, určitě se o sebe dokáže postarat! nespokojeně si dupla, rozhlédla se a s tím pokračovala směrem vpřed a dál. Měla novou energii. Rozhlédne se okolo. Možná, že tu Vittani nepotká, ale aspoň bude mít fajn historku až sestru najde. A ona ji najde. Určitě.

>> Mrazivá jeskyně

>> Most

Sotva se vykulila z lesa, do obličeje se jí okamžitě pustil vítr a vločky. Vlčice kňukla, ale pokračovala směrem vpřed a vynutila si cestu napadaným sněhem. Nechávala za sebou táhle stopy a vypadalo to, že se z bílého konce světa snad nedostane. Nejhorší na tom ale bylo to, že neviděla žádné jiné stopy. Jakoby tu nikdo cizí nebyl. Nikdo tudy nikdy neprošel. Kde byla Vittani? Kde byla ta otravná Astra?!
,,Vittani!" zavolala malá karamelka nešťastně. ,,Vittani kde jsi?!" Kam se ztratila její starší sestra? A ač se Cipher snažila překřičet bouřící se nebesa a řev větru, nedařilo se jí. ,,Vittani, to není vtipný! Vittani! VITTANI!"
Vlčce z očí tekly slzy a bylo těžko říct, zda šlo o to, že ztratila dalšího člena rodiny a nebo proto, že jí do nich šlehaly vločky a horko těžko se před nimi dalo jakkoliv chránit.
,,VITTANI! VITTANI!" křičela, jak jí slzy zamrzaly na tvářích a vlčice sama stála uprostřed vánice, zapadaná sněhem a skoro až po lokty ve sněhu. ,,MAMI! MÁMO! MAMINKO!" A nikdo neodpovídal. Nikdo tu nebyl. Nikdo ji přes řev vichru a přes nános sametového sněhu neslyšel. Neviděl. Poprvé v životě byla Cipher úplně sama.

>> Tundra

>> Luka

Astra byla zvláštně zticha. Hm. Podívejme na ni! Její pichlavé poznámky se najednou vytratily! Cipher se ujistila, že se na ni Astra zrovna nedívá, když vyplázla jazyk a pak pokračovala směrem vpřed se sestrou a ledovou princeznou. Most se jim pod tlapkami viklal a už teď tu byl nepříjemný vichr a vločky, co bodaly do očí. Sněhová bouře se pomalu posouvala tímto směrem a viditelnost se pomalu zhoršovala. Byla to první vánice, co Cipher zažila, ale zatím se držela statečně a hnala se vpřed. Mrkala a oči jí slzely právě díky směsici větru a sněhu, ale nijak si nestěžovala. Ještě pár kroků a budou z mostu pryč! Rychle, rychle!
A pak vlčice vběhly do lesa, který sotva pár hodin vypadal děsivě. Teď byl zavátý sněhem, kterému šly vlčice vstříc a Cipher musela mhouřit oči. Co se to děje? Proč se to děje? Proč je najednou taková zima a fujavice? Na pár okamžiků dokonce zavřela oči, aby jí do nich pořád vločky nelétaly a prostě šla směrem vpřed. To zvládne! Už jen kousek. Jenže kudy tímhle lesem jít? Na chvíli se zastavila, jak do ní udeřila o to silnější vlna severáku a na chvilku se rozkašlala, když se pokusila na Vittani zavolat, ale do krku jí akorát vletělo několik chundelatých vloček.
Sestra a Astra v tmavém lese a bílém sněhu splývaly a pomalu se Cipher začínaly ztrácet z dohledu. A když vlčice našly cestu do hor a vydaly se po ní nahoru, Cipher ji přešla a pokračovala směrem rovně místo do výšin.

>> Nížina hojnosti

Ale... ale Vittani! Proč by jí to neřekla když už jsi vykecala, že je Einar jejich alfa?! Chudák Cipher měla nulové tušení, že si její sestra taky myslí, že toho řekla moc. Zrzka ji původně chtěla tahat za čumák, ale když už to Vittani nakousla, Cipher se prostě podělila.
A zdálo se, že Astra už toho taky začínala mít dost. Její ledové poznámky však Cipher nadšení nijak neubíraly, právě naopak. Ušklíbla se a ukročila k Vittani, která se rozhodla, že jí cestu do Alatey ukáže. A ač by Cipher ráda práskla do zaječích, nehodlala Vittani nechat s vlčicí samotnou.
,,Mhm. Jdu." A pak střelila pohledem po Astře, najednou zvláštně soustředěným oproti předchozí chaotičnosti. ,,Neboj se. Tvůj dluh si vybereme, dříve nebo později." A co že to bude? Dobrá otázka... kdo ví, zda to bude něco, co se Astře bude líbit. Nejspíš asi ne. Když tak jeden koukal na tyhle dva výrostky, rozhodně to nemohlo být nic, co by jí jakkoliv mohlo znepříjemnit život, ne? Nanejvýš to bude otravné... že?

>> Most

Cipher se už už nadechovala, že jako poví Astře něco hrozně chytrého a mystického, ale to už promluvila Vittani a celé to kouzlo ukradla. Cipher si odfrkla. Sestra jí kazí radost!
,,Jo, Einar je v Alatey. Ale teda moc příbuzní nevypadáte," podotkla a přejela si vlčici pohledem, ,,on je zrzavej. Jako oheň, nebo když zapadá slunko." Rozhodně víc než tahle vlčice alá printeru došla barva. ,,A taky máš modrý oči. My se všichni narodili s očima červenýma nebo oranžovýma, co se pamatuju, vy jste to tak doma neměli?" a nebo prostě měla jinýho tátu? Nebo mámu. Třeba byli oba z jiné doby a jeden byl starší nebo mladší. Cipher nemohla přijít na kloub tomu, jak mohli dva vlci vypadat tak jinak a přesto tak podobně.
,,Křen je fakt hnusnej kořen nějaký kytky, to by pak dávalo smysl, že se tak ksichtíš," vysvětlila Cipher a pak se zahihňala nad slovy Vittani. No pravda! proč?! Haló madam, proč by vám měla tahle dvojka, absolutní esa Alatey, pomáhat?
,,Ona není ledová královna. Docela jasně ji vytáčím, ale ještě se po mě neohnala. To znamená, že nemůže, dost si nevěří a nebo toho Einara fakt hledá a naše pomoc by se jí hodila," usoudila Cipher a párkrát mrkla, aby si vlčici znovu prohlídla. ,,A možná třeba i všechny tři možnosti. Kdys naposledy něco zakousla, Astro? Jsi taková čisťoučká, to jo, ale nemáš hlad nebo tak něco? A ne, nás zakousnout nemůžeš, to by se Einar docela zlobil. A mám ten pocit, že si pamatuju, že umí zapalovat věci! A beztak i vlky." Chceš bát zapálená pro věc, Astro?

Vittani, Astra

Vittani se ji pokusila zastavit, ale už bylo pozdě. Cipher už řvala a získávala si pozornost snad všeho v okolí. No a ta černobílá vlčice se vrátila a začala mluvit. Nevypadala moc přátelsky, spíš jakoby spolykala nějaký křen a teď jí z toho bylo pěkně zle. Cipher se zašklebila na Vittani a její pozornost byla věnována té černobílé.
,,Já jsem Cipher," střihla Cipher ušima a vesele mávla ocasem. Když jí do ucha Vittani špitla své strachy, Cipher po ní jen hravě klapla zoubky. Co se bojíš? Když si něco zkusí, zavedem ji k rodičům a ti ji uzemní. Nadobro.
,,Neklep se jak ratlík, musíme si rozšiřovat obzory a tahle mi fakt připomíná tu... šedočernobílou vlčici. Viděla jsem ji opouštět úkryt a tahle voní povědomě, tak jsou asi sestry."
,,Takže, Astro Geiro, kam do zimy jdeš? Nehledáš čistě, ale fakt čistě náhodou nějakou sestru, co máš ve smečce na severu? Hmmmm?" udělala krom k ní a naklonila hlavu. Kdyby po ní Astra cvakla, cvakla by zpátky bez rozmyslu. Nebála se s ní poprat. už tak na dospěláka vypadala docela schlíple. ,,Možná, když se nebudeš tvářit jak po olíznutí křenu, tak ti ukážu cestu!"

Cipher sestru zvědavě sledovala když začala mluvit o všech těch důležitých a vážných věcech, jako vedení smečky a tak. Chm. To ale nebylo moc zábavné, ne? Notak, Vittani, prostě mu nataháte jehličí do pelechu a to je všechno. Alfování se teď řešit nemusí! Protože... no, byly tu zajímavější věci. Jako třeba poštěkávající se vlčice nedaleko a vlk s kytkou, ke kterému lezl doslova každý, co se tady procházel. Cipher se podívala po černobílé co okolo nich prošla a zmizela v lese.
,,Hm. Nepřišla ti nějaká povědomá?" optala se sestry a šla očíhnout, co že je ta kytka s tím vlkem zač a proč je tak hrozně speciální.
Rozklusala se tak směrem k rostlince a strčila k ní čumák, až málem vrazila do čenichu toho vlka, co ji tak úpěnlivě hlídal. ,,Huh." Vypadalo to jako nějakej plevel. Co to? Odkud se to vzalo? Proč to tu žilo? však byla taková kosa, že to cítila přes kožich? Jaktože ta kytka furt byla zelená???
,,Eh? Fakt to pomáhá na rány?" optala se skepticky a zahleděla se na ten stonek a milion listů na tom. Uh-uh, prej jo. Podívala se na Vittani s mírnou skepsí. Sestro, taky si to myslíš? Tahle věc, co přežívala v zimě že měla být prospěšná?
,,No tak když to říkáš, tak asi jo..." a to se pak vlk zeptal, co tu dělají. No, vlastně vypadaly asi pořád docela mladě a to i přesto, že byly roční. On ten rok zas tak moc ani nebyl. Pořád měly vytahané nohy a uši a ačkoliv to všechno srst pomáhala skrýt, někteří vlci měli prostě bystřejší oči.
,,No, jsme tu, protože jsem se rozběhla a... běžela. A Vittani běžela za mnou. A to je pak jedno, jestli je zima a nebo ne, to prostě běžíš. No a tak jsme běžely a pak tam byl fakt temnej les a z toho lesa jsme šly po divným mostu a za tím mostem byl další les a pak toto. Ale nebyl to vstup do jiné dimenze, ne?" spustila na jednoduchou otázku, co tu dělají v takové zimě. A furt sněželo. Sníh se docela držel, tvořil kupky sněhu a držel se na hřbetech jako nánosy popela.
,,Hm... hm... a víš ty co?" optala se Cipher své sestry a i toho divného vlka s rostlinou, která se podle všeho jmenovala plazivec léčivý. Jestli léčila, tak docela dobrý a vystihující jméno, ne? ,,Já zařvu na tu bíločernou, šla někam do blba a vypadala úplně mimo. Tak uděláme dobrej skutek a vyhodíme ji třeba
v poušti. Tam bude teplo... ne?"
A ani nepočkala, co jí sestra řekne a už se rozletěla vpřed.
,,TY! TY ČERNOBÍLÁ S TÍM DIVNÝM OBLIČEJEM! JO, TY, COS BYLA S TOU ČERNOU S DIVNÝM OBLIČEJEM! POĎ SEM, JÁ TI UKÁŽU KDE JE TEPLO, NEŽ UMRZNEŠ, PADNEŠ ŽÍZNÍ A HLADY A NĚCO TĚ SEŽERE!"

// 3) Najdi léčivou rostlinu, kterou zachoval a pohřbil sníh (osud) ✔️

Jméno vlka: Peisia
Počet postů: 8
Postavení: Sigma
Povýšení: /
Funkce: Lovec
Aktivita pro smečku: Uh oh, jakou smečku
Krátké shrnutí (i rychlohry): Probudila se a vydala se zjistit, co to je za světla na obloze. Dorazila na sever, vymrzla a tak se otočila, že půjde zase zpátky domů.

za leden

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení:
Funkce:
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):

Pro mě a pro Hada, pojedem tu procentuální intimčo.

>> Les u mostu

,,Klidně by i být mohla. Snad se z tohohle světa ale zase dá vrátit zpátky," okomentovala. Snad. A když ne, třeba tou bránou zase projde někdo od nich!
,,To máma asi taky, ale těžko říct?" Asi byli oba zkušení a asi tu už oba byli. Možná by bylo fajn se jich vyptat na jejich oblíbená místa a pak je prolézt. Heh! To vlastně znělo jako fakticky fajn nápad. Rozhodla se si to zapamatovat do budoucna.
I když Cipher možná žárlila na to, jak si ti dva hrají ve sněhu bez jakýchkoliv výčitek, nijak neřeší, jestli je někdo vidí a všechno, co pro ně existuje je hra... inu, nahlas by to nepřiznala. Ne tady, ne teď a ne Vittani. Nejspíš ani Enigmovi. Nebo mámě. Vlastně... měla s někým silnější vztah než s mámou? Ne, nejspíš neměla. ,,To nic. Jen je chci zasypat sněhem." Ideální odpověď.
,,Hm? Co s tím má společného Einar? Je s náma snad nějak příbuznej?" zašklebila se, moc nechápajíc, kde přišla Vittani na spojitost jejich rodiny a Einara. I kdyby Einar nebyl doma, a co? ,,Proč bych na tebe měla zanevřít?" optala se a mávla bezmyšlenkovitě ocáskem. ,,Jasně, moc času jsme spolu zatím nestrávily, ale to se stává, ne? Občas prostě potřebuješ svůj prostor a tak." S tím už se ale vracela zpátky k myšlence Einara v rodině a tiše se uchechtla nad svou další myšlenkou.
,,Že ty máš Einara na mysli jen proto, že si myslíš, že bys to alfování zvládla líp?" rýpla si do sestry slovy a udělala pár skoků vpřed, křeníc se. ,,Mě by to nebavilo. Až moc vlků, co musíš komandovat a žádný čas pro sebe. Furt musíš sedět na území a čekat, než si na tebe někdo pískne, ať s ním jdeš trávit čas. Jen ať si lítá kde chce, můžeme mu zabavit pelech a pak mu tam nasypat jehličí. A jen ať se nás pak snaží vyhmátnout, když nás u toho nechytil."
Cizího vlka a rostliny si pro zatím nevšímala.

>>Temný les

Sestra o ni měla starost? Hah! Není důvod! Podívej s jakou lehkostí překonává překážky a mosty! Jasně, v jeden moment jí propadla tlapka a málem si nabušila tlamu, ale brzy už pokračovala vpřed. Zvláštní. Byla tady vůbec někdy? Ani netušila, že je mezi těmi lesy takový kráter... z pohoří to nešlo příliš dobře vidět.
,,Tyjo! Tady na druhé straně to vypadá... jinak?" U nich to bylo takové zmrzlé. No a pak tam byla ta poušť, které se doteď svědomitě vyhýbala. Kdo by taky lezl do tolika písku? Ech!! Sníh byl stokrát lepší.
,,Hmm... myslíš, že máma a táta tu někdy byli?" optala se Vittani. Fakt byl, že ani jednoho neviděla už pěkně dlouhou dobu. Bylo štěstí, že vůbec narazila na starší sestru. Možná by mohly jít zkusit stopovat rodiče a sestru s bratrem! Nebude těžké Enigmu najít, prostě ukáže kožíšek a bude to. Vždyť vypadají identicky. Nebo aspoň skoro identicky. Až na ty oči.
Tiše si klusala sněhem a konečně zbystřila dvojici náhodných vlků v povzdálí. Vlci poskakovali sněhem a asi by bylo docela jednoduché se k nim přiblížit a donutit nějakou větev, aby se otřásla a zasypala je sněhem, ale... proč? Huh. Upřímně, docela jí chybělo, že taky takhle neměla šanci poskakovat a smát se.
,,Myslíš, že vůbec někomu doma chybíme?" optala se.

>> Luka

>> Alatey

Cipher se zachechtala a rozhodně to nevypadalo, že by snad plánovala dát Vittani šanci ji jen tak dohonit. Naneštěstí ale byla Vittani rychlejší a vytrvalejší než Cipher a tak ji sotva o pár desítek metrů později dohonila. Ne že by se snad čokoládová vlčice vzdávala. Skrz mezeru mezi zaťatými zuby vyplázla jazyk a už letěla dál. Vlastně ji ani nezarazilo když překonala hranice Alatey a najednou.... tma. Huh?
Okolí bylo tmavé, les páchl zatuchlinou a... krví? Celá se naježila, jenže teď už vážně těžko tušila, jak vyšplhat horu zpátky. No jasně, dolů to šlo lehko, ale nahoru? Odmítala však dát nějakou tu nejistotu najevo. Že se z ní stalo naježené klubko chlupů, to už byla věc jiná.
,,Víš, Vittani, je od tebe fakt statečný, žes mě pronásledovala do takovýho temnýho lesa," pokývala vlčice hlavou, pokládajíc poklonu. Přenesla váhu na pravou tlapku a tou levou Vittani poplácala. ,,Fakt super. Statečný. Fakt."
A pak: ,,A MÁŠ BABU!" Nemohla přeci z lesa utíkat bez nějakého toho důvodu, proč že to vlastně utíká. Nebyla strašpytel, jen ji ten temný les trochu zaskočil! Jo, přesně tak!

// 4) Splň jeden ze smečkových miniquestů ✔️

>> Les u mostu