Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Krápníková jeskyně

Lapisovo mlčení Citru lehce zneklidnilo. Čas od času po něm nenápadně koukla, aby se ujistila, že byl v pořádku. Alespoň Melanis nešla potichu, to už by bylo opravdu zvláštní. S tím souhlasím. Ať nás zastihne cokoliv kdekoliv, je lepší mít na blízku nějakou skrýš. Ještě nevíme, jestli se jim tady pravidelně neobjevují nějaké pohromy. Nebo jestli tady nežijí nějací opravdu nebezpeční tvorové, zamyslela se a rozhlédla se kolem. Ještě na žádného nenarazili, ale na druhou stranu zde měli žít vlci a toho také našli pouze jednoho. Je od tebe milé, že jim chceš pomoci, okomentovala slova sestry, která už snila nad tím, jak zdejší prostředí transformuje do něčeho lepšího. Když si během jejich cesty všimla jezera-zátoky, našpicovala uši. Melanis byla rychlejší a stihla se Lapise zeptat, jestli to byla ta vodní plocha, o které mluvil. Citra jen mhouřila oči a snažila se dohlédnout na místo, kde se měla voda přimíchávat do moře, ale byla příliš daleko, aby rozpoznala, jestli se tam dělo něco zajímavého. Vydala se tedy za sestrou po svahu.

//Sněžné tesáky

Musela se usmát nad představou Lapise, jak se snažil co nejrychleji dostat pryč z jezera. To chápu. Není zde nejtepleji obecně, natož ve vodě, podotkla a nasála čerstvý horský vzduch. Alespoň se zdálo, že roční období neměli nijak prohozené a bylo podobné tomu, co zažívala celý život. I když by asi nebylo tak těžké si navyknout na něco jiného, záleželo by na tom, jak dlouho zde zůstanou. Tak snad ho najdeme, když budeme dostatečně koukat, okomentovala, ale to už se hrnuli do jeskyně. Z té nějaké jezero jen těžko uvidí, ale pokud nikam nevedla, nepředpokládala, že by zde trávili moc času. Odpočívat ještě nepotřebovali. Máš pravdu, je tu příliš pachů i na rodinu. Zřejmě nikomu nepatří, přikývla po krátkém očichání vchodu jeskyně. Uvnitř byla mnohem větší než původně očekávala, ale neviděla žádné kožichy ani nic podobného. Usoudila tedy, že zde opravdu nikdo dlouhodobě nezůstával. Alespoň víme, kde se můžeme schovat, pokud to budeme potřebovat. Když se zrovna nebude jednat o zemětřesení, dodala pak ještě při pohledu na strop a zase si to štrádovala ven.

//Vlčí jezero

//Zubří pláň

Po očku sledovala bratra, který začal popisovat jezero, ve kterém skončil. Vedlo přímo do moře? Citra se snažila představit si, jak asi muselo vypadat, ale přesně jak zmínila Melanis - neustále se jí představivost skláněla k zátoce. Doufám, že jej najdeme. Musí se tam dít něco zajímavého, aby jezerní voda nebyla nahrazena tou mořskou, podotkla a rozhlédla se kolem. Lapis přeci řekl, že bylo někde tady v horách, pokud budou hledat dostatečně dlouho, mělo by se objevit. Opravdu? zeptala se překvapeně, když zmínil pachy v lese. Citra by přísahala, že kdyby tam nějaká smečka byla, určitě by ji cítila. Možná byla příliš soustředěná na Yara a pak Lapise, že jí to nějak ušlo. Fuh, měla by si dávat pozor, aby se jí to nestalo zase. Melanis, ale no tak, šťouchla hravě do své sestry, no musela se nad její poznámkou zasmát. Chudák Yaro. Se zájmem si prohlídla otvor, který našli. Možná něčí úkryt? nadhodila a následovala sestru.

//Krápníková jeskyně

//Zlatý les

Nadšeně pohodila ocasem. Vlčice byla upřímně ráda, že se bratr našel, takže sourozenecké pošťuchování, které se odehrávalo mezi Lapisem a Melanis, tak nějak ignorovala. Přeci jen na to už musel být zvyklý, tak nemusela zasahovat a pokoušet se vysvětlit, že to sestra tak nemyslela, jak musela u Yara. Ale nepřeháněj! Citra do něj lehce drkla, když prohlásil, že by tu bez nich nepřežil. Opravdu doufala, že si jen dělal srandu, protože pokud to myslel vážně, byla by to jen další věc, kvůli které by se musela strachovat. Co kdyby ho na pár dní musela opustit? Melanis by se o něj určitě nestarala. Ne, pokud to myslel vážně, pak ho musí naučit, jak se o sebe starat. To už se ale bratr ptal po Yarovi, který znenadání zmizel. Jmenuje se Yaro. Potkali jsme se na pláži, nemohl najít cestu ke své smečce, zrekapitulovala mu v krátkosti celou jejich příhodu s cizincem. Pak přenechala slovo Melanis, která převyprávěla nové znalosti. Když na ní koukla, Citra jen přikývla, aby jí dala najevo, že to bylo dobré. Možná bych i preferovala to jezero. Naše přistání skončilo v mangrovové oblasti, ze které se přešlo do bažin, odpověděla mu s menším úsměvem.

//Sněžné tesáky

Místy přikývla, ale jinak Yara poslouchala bez nějakých rušivých komentářů, aby mohl povědět vše, co zrovna chtěl. Plánovala se zeptat na nějaké otázky až když se zastaví, ale zatím měl spoustu informací. Nacházel se tu jakýsi most - to Citru zaujalo, určitě ho chtěla vidět, aby zjistila, jak funguje. Dále se dozvěděla, že se jeho smečka nacházela v horách. Chytré místo na založení smečky, hory sloužily jako přírodní obrana před potencionálním útokem. Jediná nevýhoda byla tamější teplota, ale to by s magií neměl být problém. Dobře, pokusíme se ho najít, přikývla, když Yaro řekl, že nemusí najít přímo smečkové území. Stačilo místo, odkud by věděl, kam jít. Ah, takže zdejším platidlem jsou mince, prohlásila a uznale přikývla. Poukazovalo to na určitou pokrokovost, byť nebyla taková, jako u nich doma. Následně jim řekl o jakémsi starém vlku, který prodával věci. I obchodníka měli, dobře. Citra už se chystala Yarovi položit další otázku, když tu jí do nosu udeřil známý pach. Našpicovala ouška a rychle se rozhlédla kolem sebe. Přísahala bych, že to byl pach Lapise, pomyslela si a přimhouřila oči. Vskutku! Netrvalo dlouho a slyšela nejen jeho hlas, ale dokonce ho i viděla. Široce se usmála. Jsem ráda, že jsme se našli. Bála jsem se, nadšeně ho oblízla a pak hodila pohled po Melanis, která ho škádlila. Jen se smíchem zavrtěla hlavou. Byla tak zafixovaná na nalezení bratra, že si ani nevšimla Yarova zmizení. Vypadá to, že náš společník zmizel, prohlásila. Trochu jí to mrzelo, ale na druhou stranu se jim podařilo najít bratra, takže se to vyvážilo. Vlk musí něco ztratit, aby mohl něco získat.

//Zubří pláň

//Mělká pláž

Ohoho, zdálo se, že se neznámý uměl postavit sám za sebe. Upřímně to Citru celkem překvapilo, protože původně působil velmi bojácně. Nedala to však najevo, její výraz zůstal neutrální. Rozhodně si to však poznamenala ve svém myšlenkovém deníku. Vlk souhlasil s dohodou, kterou navrhla. Věnovala mu úsměv, který se jen zvětšil, když zjistila, že ho nějaká vlčice seznámila se zdejším světem. Tak přeci jen měl nějaké informace! Pohledem tikla na Melanis, aby zjistila, jestli ji to zaujalo. Zřejmě moc ne, zůstala ticho. Ah, pardon za takovou nezdvořilost. Těší mě, Yaro. Já jsem Citra a tohle je Melanis, rychle napravila svou chybu. Jak jen mohla zapomenout na představení se? Sice jejich jména už musel slyšet, protože je obě zmínily v konverzace, ale přeci jen to byla slušnost. Vlci sem přicházejí slabí, zopakovala po něm zamyšleně. Pak by dávalo smysl, že se necítila tak silná jako před odchodem z domoviny. To nebylo vůbec dobré. Mistr? zopakovala. A jak nám takový Mistr pomůže zesílit? optala se zvědavě. Tohle už zaujalo i Melanis. Šibalsky se na ni usmála. Konečně s ním začala konverzovat, což Citru donutilo nadšeně pohodit ocasem. Poté pohled upřela na zlaté koruny stromů. Fascinující.

Přesně jak Citra očekávala, neznámý z Melanis nebyl zrovna nadšený. Omluvně se na něj usmála. Jenom protože nám nedokáže pomoci, neznamená to, že ho tu musíme nechat, odpověděla sestře. Melanis byla vždy zaměřená víc na průzkum než na ostatní vlky. Pokud je zrovna k něčemu nepotřebovala. Rozhodla se tedy velmi cíleně ignorovat pohled, který na ní tmavá vlčice hodila, protože se domnívala, že by její rozhodnutí nepochopila, ani kdyby se ho snažila vysvětlit. Střihla ušima a vyslechla si jeho vysvětlení. Když se stihl přidat do smečky, určitě to muselo znamenat, že zde byl dostatečně dlouho na to, aby se něco naučil. Něco. Cokoliv. Přeci ho jeho alfa nenechala běhat po ostrovech aniž by ho něco naučila, ne? Vlastně tu vůbec nejsme dlouho, ano. Jen pár hodin, jak řekla Melanis. Co říkáš na to, že se k nám tedy přidáš a mezitím nás seznámíš s tím, co víš o zdejším světě? navrhla a pomaličku se vydala za sestrou. Pokud by nabídku odmítl, nehodlala ho přemlouvat. Je to možné. Kromě světla mě nenapadá žádná přirozená cesta, která by k tomu mohla vést. Pokud jsme tedy nepřišli v nevhodný moment a nespatřili les, jak zrovna umírá. Pak je ještě možné, že by to mohlo být ovlivněné tou magií, říkala jsi přeci, že tu je zřejmě jiná. Ale obarvit celý les a udržovat ho tak... Muselo by to stát hodně energie, zamyslela se a střelila pohled po neznámém, jestli o tom náhodou něco nevěděl.

//Zlatý les

Citra se zasmála. Máš štěstí, že to nebyl někdo s klepety. Ještě by ti visel na čumáku, podotkla s úsměvem. Sledovala mořského tvora, jak prchal před velkou zlou Melanis, která narušila jeho poklidný život na pláži. Vážně? To se divím, humorně do sestry šťouchla čumákem, když přiznala, že nebyla oceánolog. Chtěla zkoumat jiné světy, ale o moři v jejich domovině toho zřejmě moc nevěděla. Vlčice ji za to samozřejmě neodsuzovala, ale přišlo jí to celkem vtipné.
I ona otočila svůj pohled na neznámého. Zdravím, opětovala slušně pozdrav. Bývala by i odpověděla na otázku, kdyby se Melanis nerozhodla, že se jej vydá zkoumat. Přidala do kroku, aby dohnala svou sestru, a pak do ní ze strany lehce drcla. Omlouvám se za svou sestru, nepáchnete divně, usmála se na něj a poté věnovala Melanis káravý pohled. Bohužel vás nepotěším, ale ostrov neznáme. Můžeme se však pokusit vám pomoci najít cestu zpátky. Jste zdejší? zvědavě si ho prohlédla.

//Bašta

Sestře se zřejmě její teorie líbila. Musela se nad tím pousmát, no zároveň zavrtěla hlavou. Melanis si zřejmě neuvědomovala, jak nebezpečné by to mohlo být. Navíc... Citra si to nechtěla přiznat, ale cítila se tu slabší. Původně si myslela, že to musel být jen nějaký vedlejší účinek portálu, který brzy odezní, ale nepřišlo jí, že by se jí síla vracela. Ještě i zlatá zvířata a bude to kompletní, dodala a představila si zlatého vlka. Ne, nikoho takového tu určitě nepotkají. Citra střihla ušima a pečlivě sledovala Melanis, která se rozskákala k moři. Stará dobrá mušle, kterou známe? Nebo nějakým způsobem jiná? houkla po ní, neb stále byla moc daleko, aby si je dokázala prohlédnout. Její sestra už je naopak zkoumala a nohatá vlčice věřila, že pokud by na nich bylo něco neobvyklého, poznala by to.

//Zlaťák

Překvapeně zamrkala. Netušila, že si Melanis všimla jejího ticha. Přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdybychom se dostaly do světa bez vlků. Zatím jsme na žádného nenarazili. Sice jsi cítila pachy, i já, ale co když narazíme na nějaké jiné stvoření, které má podobný pach jako my? prozradila sestře, co se jí zrovna honilo hlavou. Pak by dávalo smysl, že tu nic neměli, cesty, přístřešky... Byla to však jen úvaha. Doufala, že se brzy ukáže býti nesprávnou! Budeme si muset dávat přestávky a vybírat nejoptimálnější trasu, odpověděla na poznámku o velikosti zdejšího ostrova. Pohled jí přejel po pláži až k lesu, který Melanis zmínila. Huh, taky zlatý. Zlaté jezero, zlatý les... Myslíš, že tady mají nějakou divnou obsesi se zlatou? zeptala se zamyšleně. Možná to byla jen náhoda. Ugh! Už aby se našel někdo, kdo by jim to mohl objasnit. To zní dobře. Pojďme, kývla směrem k pláži.

//Mělká pláž

Citra se na chvilku zamyslela. Víš co, vlastně nevidím důvod k tomu, proč by tam nikdo neměl chodit. Pro nás to může být nepřijatelné prostředí na dlouhodobý život, ale třeba najdeme nějaké obyvatelstvo, které má jiný názor, zauvažovala. Určitě se nějaká smečka v nějakém světě rozhodla obývat nějaké mokřady nebo bažiny. Je to vskutku zajímavé. Jeden by očekával alespoň vyšlapané cestičky, souhlasně přikývla. S menším úsměvem sledovala, jak sestra ihned skočila po úkolu, který ji dala. Doslova. Udělala několik kroků vzad, aby na ni náhodou nedolétla nějaká kapka vody. Pak jen zaujatě vykrucovala hlavu a špicovala uši, aby jí nic neuniklo, hlavně když Melanis do vody strčila hlavu. Jenže voda se hned zašpinila a Citra viděla velké nic. Nespokojeně mlaskla. Jak se teď měla ujistit, že se sestře nic nestane? Naštěstí se brzy vynořila a hle, měla řasu v tlamě. Dobrá práce, okomentovala a přiblížila se, aby si prohlédla řasu. Melanis ji však nenechala ani chvilku klidu a už utíkala dál. Zanechala tedy řasu řasou, však se může kdykoliv vrátit, a pokračovala.

//Bašta

//Bažiny

Zasmála se. Ne však nijak zle, jen jí přišla úvaha sestry zajímavá a byla ráda, že opět mohla o něčem debatovat. Ano, jeden by se měl snažit vystoupit ze své zóny komfortu. Ale ne každému se chce prozkoumávat všechny světy. Někoho osud je zkrátka jiný, Melanis. Kdyby se každý vydal prozkoumávat, kdo by doma zůstal? Kdo by se zaručil o to, že i další generace budou moci využít toho privilegia odejít portálem? Navíc nemůžeš vědět, jestli si nevzpomenul na nějaké nevyřešené závazky, které v domovině měl, pověděla, no vypadalo to, že sestra našla něco zajímavějšího. Švihla ocasem a pomalu se přesunula za Melanis. Ano, zcela ignorovala její popohánění, aby šla rychleji. Dokud jí vyloženě neutíkala ze zorného pole jako v mokřadech, bylo jí to jedno. Upřímně se divím, že by tam někdo dobrovolně šel. Nedokážu si představit, co užitečného by tam mohl vlk najít, prohlásila, když zmínila pachy na území, ze kterého odešly. Ale neznala zdejší zvyky, třeba tam opravdu bylo něco důležitého. Určitě na někoho brzy narazíme. Ale také začínám pochybovat o jejich pokrokovosti. Ještě jsem neviděla nic, co by mohlo připomínat přístřešek, podotkla a rozhlédla se, aby se ujistila, že ani tady nic takového není. Kde jenom zdejší obyvatelstvo bydlelo? V jeskyních? Svůj pohled přesunula na jezero a našpicovala uši. To je dobrá teorie, myslím si, že je to velmi pravděpodobné. Můžeš se zkusit podívat, jestli nějaké vytáhneš, protože jí samotné se momentálně nechtělo. Byla tu poměrně zima a nechtěla mít mokrou srst.

//Mangrovy

Citra se na svou sestru lehce zamračila. Ale no tak, jenom protože by se nakonec rozhodl zůstat doma, nedělalo by to z něj zbabělce, nesouhlasně zavrtěla hlavou. Přesto by ji mrzelo, pokud to byla pravda. Chtěla po svém boku mít všechny sourozence. No... Alespoň tolik, kolik bylo ochotných s ní vydržet. Doufám, že se Amethy má dobře, pomyslela si a rozhlédla se kolem, aby se ujistila, že se jim Lapis jenom neschovává. Pokud nechceš, abych se ti ztratila, pak mi nesmíš utíkat, poškádlila ji a oplatila jí vypláznutí jazyka. Melanis byla jedna z mála vlčic, u kterých mohla projevovat tuhle hravou stránku. Pak si opět musela povzdechnout. No dobře, dobře, však už jdu, neboj, a s tím se otřela o strom, na který sestra ukázala. Určitě najdeme spoustu věcí, které se od našeho domova liší, nemohla však říct, že jí to nadchlo až tak jako Melanis. Samozřejmě jí to zajímalo, ale mnohem raději by nejprve počkala na Lapise.

//Zlaťák

Vlčice rychle stáhla uši k hlavě. Vždy si byla vědoma hlasitosti své sestry, ale v tento moment to opravdu nečekala. Přesto zůstala nehybně stát vedle ní a počkala, dokud nepřestala. Skoro by přísahala, že pak cítila menší cinkání v uších, ale... Nezdá se, že by tu byl, okomentovala po menší chvíli ticha, kdy dvojice poslouchala, zda se neozve. Zvědavě sledovala sestru, která se otřela o strom. Mohlo ho to vyhodit někde jinde? Lehce se zamračila. Doufám, že ho to nevyhodilo v jiném světě, poznamenala zamyšleně. Sama se párkrát otřela o zdejší stromy, aby si Lapis nemyslel, že následuje pouze Melanis. Jenže Citra si nebyla zcela jistá, jestli odcházet byl dobrý nápad. Co když se jen opozdil? Melanis... Melanis? nejprve ji chtěla oslovit a nadhodit, že by se možná hodilo ještě chvilku počkat, kdyby se náhodou ukázal. Druhé vyslovení jejího jméno už bylo prosáknuté lehkou panikou, když si všimla, že se její sestra bezeslovně vydala dál. Rychle ji následovala, aby ji neztratila.

//Bažiny

Citra se snažila držet u písečných ostrůvků - mít nějaký ten pevnější povrch poblíž jí uklidňovalo. Jenže už z toho, co slyšela Melanis říct, si mohla odvodit, že se její sestře podařilo uvíznout v nějakém tom bahně. Na chvilku se zastavila, zavřela oči a s menším úsměvem zavrtěla hlavou. Znělo to až příliš jako něco, co by se Melanis stalo. Zanedlouho sestru uviděla. Objevíš se v novém světě a hned jsi v nějaké šlamastyce? zavtipkovala, no jen co se k ní dostala, začala jí pomáhat na nejbližší ostrůvek. Dávala si pozor, aby se sama nezasekla v bahně, no v některých případech měla opravdu namále. Bratra jsem neviděla ani neslyšela. Očekávala jsem, že bude někde poblíž tebe, odpověděla a rozhlédla se kolem, zdali ho tu náhodou neuvidí. Portál má zřejmě smysl pro humor, ale určitě vyhověl našemu přání. Máš však pravdu, nejprve se musíme dostat pryč, přikývla souhlasně. Doufám, že najdeme někoho, kdo nám o tomto světě něco poví, na její tváři se objevil maličký úsměv, velmi lehce přehlédnutelný, který naznačoval její nadšení.