Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byla ráda, že Mielei krásu záře nakonec přeci jen spatřila. I za pochvalu, kterou dala její nové náušnici. Děkovně na ní kývla a pousmála se, ale zřejmě byla příliš všímavá na to, aby jí unikla napjatá atmosféra, která panovala mezi Citrou a Peisiou. Přešlápla na místě, poměrně neobvyklé gesto pro jindy klidnou vlčici. Poukazovalo to na její nervozitu. Stále si nebyla jistá, jak se v přítomnosti její biologické matky má vlastně chovat. Mielei si poodešla něco koupit u Wua. A to jak kdyby spustilo řetězovou reakci. Neustále se tu objevovali další a další vlci, kteří od Wua něco chtěli, jak kdyby vyslal nějaký signál skrz ostrovy. Nespokojeně mrkla na dvojici, která se začala bavit kousek od nich. Ti zřejmě měli podobný problém s vyčtením atmosféry jako Citra. „Já...,“ začala konečně, když Peisia chtěla odejít. Jenže co vlastně chtěla říct? „Najdu si tě, uh, později. Pak si promluvíme. Souhlasíš?“ vyšlo z ní nakonec, skoro až roboticky. Bylo zřejmé, že ještě neměla v hlavě srovnané myšlenky ohledně vlčice, kterou už tak dlouho neviděla.

Zatímco se snažila z Wua dostat jakoukoliv drobnost ohledně jeho existence, přibližovala se k nim další vlčice. Citra si toho nevšimla až dokud jí pach netrefil do čenichu a překvapeně se otočila k Peisie, která ji oslovila. Nervózně polknula. Následovala ji? Hnala se za ní z louky až sem? Ne, nemohla vědět, že bude tady. Kdyby se vydala za ní portálem, dávno by ji našla. Jak ji měla oslovit? Matko? Nemohla jí v momentální situaci nazvat matkou. „Peisio,“ dostala ze sebe nakonec pouze. Litovala, že u sebe zrovna neměla své sourozence. Ti by to určitě dokázali vzít mnohem lépe.
Situaci ovšem rozsekla Mielei, která ji konečně doběhla. Snažila se tedy chovat jak kdyby se nic nedělo, což jí šlo. Alespoň pro běžné oči. „Omlouvám se, chtěla jsem ti ukázat zdejší záři. Byla opravdu krásná, ale...,“ zbytek nedokončila, pouze vzhlédla k obloze. Mluvila o něco rychleji, než bylo její běžné pomalé tempo. A pak jeden rychlý pohled k Peisii. „Citra,“ prozradila konečně své jméno, „a tohle je Peisia.“ Nehodlala svou biologickou matku zcela ignorovat, když ji vyhledala. To by bylo zkrátka... Horší než neslušné. „Koupila jsem si tuhle náušnici,“ rychle ukázala zboží, které si koupila a kývla k Wuovi, jak kdyby se ptala, zda ona si nic koupit nechce.

// Tajga

Přišla pozdě. S náznakem smutku vzhlédla k obloze, na které se polární záře už nevyskytovala. Až v ten moment se ohlédla za sebe, aby se omluvila své společnici, kterou tak hnala přes několik území úplně zbytečně, ale ta nikde. Citro, už zase, napomenula se.
V tom si v dálce všimla Wua a jeho vozíku. Přiskákala tedy k němu rychlostí blesku a zastavila ho v jeho cestě. Už se ho chystala zeptat na nějakou otázku, když ji zastavil, aby ji ukázal nové zboží, které měl čerstvě připravené. Jeden předmět ji zaujal. Byla zvědavá a tohle vypadalo, že se bude hodit. Dohodla se s ním tedy na koupi náušnice, která mu tam zůstala. Tentokrát však nehodlala polevit ve svém otázkovém útoku! Přestože si náušnici koupila, zůstala u Wua a pokoušela se z něj dostat nějaké informace. A pokud jí nikdo nezastaví, nejspíš to bude ještě nějakou dobu dělat.


NÁKUP
Aktuální stav účtu: 36 kšm, 10 rubínů

Směnárna:
7 rubínů -> 70 kšm

Mezistav účtu: 106 kšm, 3 rubíny

Co kupuji:
• předmět Bystrosluch - 100 kšm, 1 rubín
Celková cena: 100 kšm, 1 rubín

Stav účtu po nákupu: 6 kšm, 2 rubíny

Schváleno

// Průliv

Citra možná přidala do kroku trochu moc. Jenže sluníčko už se dralo na oblohu a záře, kterou své společnici chtěla ukázat, mohla být každou chvíli pryč! Vůbec jí nedošlo, že vlčice se za ní nemusí hnát podobnou rychlostí a bylo tedy velmi pravděpodobné, že ji někde chuděru zanechá. Naštěstí ji mohla následovat dle pachu a zpětně se k ní pak připojit v jednom ze severních území.
Proč jí vlastně Artume nenásledovala? Právě její pach určitě mohla cítit až k portálu a byla dost chytrá na to, aby si domyslela, že jím prošla. Možná už se zkrátka chtěla odpojit. Pak nedávalo smysl, aby ji Citra zbytečně hledala a vracela se na místo, kde ji opustila. Pravděpodobně tam už beztak nebude čekat. Nu což, alespoň se nemusela cítit blbě, že udělala tolik mezizastávek a mohla se zase volně pohybovat po ostrovech. Hodilo by se ale někde usadit, jak tehdy řekla Lapisovi…

// Tundra

Opravdu se jednalo o Wua. Hah! Ten měl v rukávu víc es, než Citra očekávala. Jak toho mohl dokázat tolik? Zlepšoval vlkům magie, barvil jim srst, nějakým způsobem měl celý vozík magických předmětů… A teď jí ještě tvrdila, že obchodoval i se zvířaty! „Takže toho o něm moc nevíš? Jak to všechno získává a tak? Já se ho zkoušela ptát, ale nějak se vždy dokázal vyhnout odpovědi,“ lehce si povzdechla nad tou vzpomínkou. Kdyby tehdy Artume tak nehnala, určitě by z něj dokázala dostat alespoň nějakou odpověď. „A jak vůbec funguje tvé pouto s tou sovičkou? Rozumí ti, když při pouhé zmínce slétla dolů? Rozumíš ty jí?“ vychrlila první várku otázek. Rozhodně se ale plánovala ptát dál, až se jí dostane odpovědí. Srnka chvilku pozorovala sovičku, která si poletovala po obloze. Dokáže s ní přes vlčici komunikovat?
Citra se na vlčici lehce usmála. „Je dobře, že jsi takhle spokojená. Ale opravdu jsi to nikdy nezjišťovala? Kdyby ti někdo vytrhnul chlupy, myslíš, že to doroste modře? Ah, já bych to neudělala,“ ujistila ji, kdyby ji náhodou její myšlenka vyděsila. Pak se trochu pootočila, aby na její zbarvení lépe viděla. Pak si vzpomněla na zář, kterou viděla na severu. Ta by se vlčici také mohla líbit - třeba by pak byla sdílnější. Pokynula tedy, aby šla za ní. Sice už svítalo, ale třeba to ještě stihnou!

// Tajga

Zdálo se, že tentokrát Citra narazila na přátelskou vlčici. Vzpomněla si na Artume, kterou by úplně jako přátelskou neoznačila. Ale s tím, jak dlouho jí to trvalo, už nejspíš dávno odešla a i kdyby se srnka vrátila portálem zpátky, svou bývalou společnici by nenašla. Proto se rozhodla se plně věnovat této.
„Jsou tvojí součástí?“ zopakovala po ní, překvapená, byť to na ní nebylo příliš znát. Takže zdejší vlci přišli na to, jak vytvářet permanentní barvivo? A nebo jí to takhle zkrátka rostlo? Tak nebo tak, bylo to fascinující! „Tenhle obchodník Wu, to je ten, co tahá vozík?“ zeptala se, aby se ujistila, že jich tu nepobíhalo víc. Na druhou stranu, kdyby jo, možná by to bylo lepší. Třeba by z toho druhého dokázala vytáhnout i něco jiného než informace o jeho zboží. „A jak to vůbec funguje?“ dodala pak další otázku ohledně barevného kožíšku. Některým mohlo připadat zvláštní, že se takhle vyptávala zcela cizí vlčice, jejíž jméno ani neznala, ale to byla zkrátka Citra. „Ah. Já se tak narodila, nikdo s tím nic nedělal,“ vysvětlila krátce a pohlédla na své zbarvení.

// Zrcadlové jezero

Moře sice nemohlo odnést každý problém, který se na ostrovech objevil, ale mohlo přinést Citru. Ta se totiž právě plavila z třetího ostrova zpátky. Trvalo jí to tentokrát o něco déle, protože byla ještě unavená z předchozí plavby a pobíhání po malém ostrůvku, ale nakonec se přeci jen dostala na pláž. Jen co byla z vody ven, pořádně se oklepala. Vzhůru k portálu! Když půjdu takhle po pláži dál, možná se dostanu k té podivné pláni, co byla posledně zahalená mlhou, pomyslela si a lehce se usmála, když si uvědomila, že by se tak mohla vyhnout podivnému lesu. V tom si všimla vlčice, co seděla o pár metrů vedle. Byla dostatečně blízko na to, aby ji mohla vidět, jak připlavala, ale příliš daleko na to, aby ji předchozím oklepáním ohodila. To bylo dobře! Určitě by to nebyl nejlepší první dojem. „Zdravím!“ pozdravila, všechny předchozí plány utlačeny do pozadí. Teď tu byl nový potencionální zdroj informací. „Ta modrá - to je barvivo? Jak často to musíš překreslovat?“ vypadlo z ní, když si všimla, že vlčice měla modré znaky.

// Kočičí luka

I jezero se zdálo být normální, podobně jako zbytek planiny. Tedy až do chvíle, kdy k němu Citra přistoupila. Trochu cukla, když ucítila náhlou bolest hlavy. S přivřenýma očima pohlédla na jezero. Bylo to kvůli němu? Přísahala by, že žádnou bolest necítila, dokud nevstoupila na pláž. Aby svou teorii otestovala, několikrát od jezera odešla a zase se k němu vrátila. Vskutku! Každý příchod jí připadal jako nové praštění, které sice mohlo přetrvávat i když odešla, ale v ten moment, kdy se dotkla břehu, to bylo zkrátka nejsilnější. Hm. Rozhodla se na chvilku přetrpět nepříjemný pocit a pohlédnout na led jezera, aby zjistila, jestli nebyl něčím jiný. Překvapeně zamrkala. Bylo to tou bolestí hlavy? Nebo snad nějaká hrátka přírody? Iluze? Zase od ledu odstoupila a dala mezi sebe a jezero dostatečnou vzdálenost. Nad tímhle fenoménem se bude muset ještě zamyslet.

// Průliv

// Sakura

Zanechala tedy další podivné území za sebou a vyrazila zpátky. Opět musela totiž zdolat kopcohory, aby se mohla podívat na druhou stranu ostrova. Planina, na které skončila, vypadala v porovnání s lesem vlastně zcela normálně. Magie byla zvláštní věc. Jak mohla tak silně ovlivnit jedno území, ale stačilo přejít o kus vedle a najednou by vlk ani nepoznal, že tu nějaká magie je? Pozoruhodné. Vhodné jako výzkumné téma do budoucnosti. Momentálně to bohužel příliš zkoumat nemohla, neboť to vyžadovalo velké množství času. Čas, který Citra v téhle chvíli zkrátka neměla. Měla bych si pohnout. S takovou už tam Artume nebude, konečně si vzpomněla na její původní cíl. Nějak jí ta vidina třetího, neprozkoumaného ostrova ukradla pozornost. Ještě se podívám k jezeru a půjdu, rozhodla.

// Zrcadlové jezero

// Malé hory

Jakmile Citra zdolala hory - nebo kopce? - ocitla se mezi stromy. Tentokrát sice listí nebylo na korunách stromů, ale ve sněhu růžové lístky stejně nalezla. V kontrastu se sněhem to vypadalo téměř směšně. Jeden z nich lehce poodstrčila tlapou. Co to bylo se zdejšími ostrovy a jejich stromy? V jednom lese neopadávají, v druhém jsou listy beze změny barvy rozseté po zemi. Musím uznat, že Artume měla pravdu. Ten druhý ostrov je mnohem lepší, pomyslela si. Tenhle sice měl spoustu takových zvláštností, které Citra chtěla zkoumat, ale moc jí to netáhlo k tomu, aby tady chtěla žít. Když to dokázalo tohle udělat se stromy, co by to asi udělalo s vlky? Sice to zažehlo její nutkání to zjistit, ale měla dost rozumu na to, aby to nehodlala zkoušet na sobě. A ostatní k tomu nemohla donutit. Nebo... Mohla, ale nebylo by to etické.

// Kočičí luka

// Písčiny

Citra samozřejmě nevěděla, že její nová teorie byla daleko od pravdy. Mnohem dál, než byla její původní myšlenka. Přesto usoudila, že pravděpodobnější bylo, že jí starý vlk pomohl zesílit. Hlavním důvodem byl fakt, že kdyby si opravdu pochutnával na slabých vlcích, musel by ji sežrat. Však když k němu vstoupila, nedokázala ještě pořádně ani ulovit králíka! Tím tedy zanechala své přemýšlení o Mistrovi a svou pozornost přesunula na její prostředí. Nebylo to tu zase tak špatné. Tušila však, že zde by se ubydlet nemohla. Co když její sourozenci nezískají jejich sílu zpátky? Pak jí tady nikdy nenajdou, protože se sem zkrátka nedostanou! A nebo v horším případě se sem pokusí dostat a něco se jim stane. Ne, to riskovat opravdu nehodlala. Ale prozkoumat to tady mohla stejně, i když celý ostrov musela vyřadit ze svého výběru.

// Sakura

// Průliv

Přeci jen se jí podařilo dostat se na druhou stranu. Když nad tím tak přemýšlela, plavání by pro ní nemělo být tak těžké, tak dávalo smysl, že se s tím nakonec nějak vypořádala. Kdyby ne, nejspíš by tím ztrapnila své otce a celou domovinu. Zcela přesně si dokázala představit, jak by se rozlehla zpráva o vlčici od moře, co nedokázala přeplavat průlivem. No, byla ráda, že se nic takového nemuselo dít, protože to zvládla. Ale je dobře, že jsem počkala, než se mi vrátila alespoň část mé síly, pomyslela si. Mohl za to opravdu ten starý vlk z džungle? Všechno naznačovalo tomu, že ano, přeci jen to pociťovala od chvíle, co od něj odešla. Proč by ji jinak nutil zdolávat tolik překážek a pak ji poslal pryč? Byl to nějaký test? Možná to byl test. Že by se vůbec nejednalo o živou bytost? Možná kvůli tomu nemluvil? A pochutnával si na vlcích, kteří jsou příliš slabí na jeho výzvu?

// Malé hory

// Tajga

Její naprosto geniální plán přeci jen trochu pokulhával, protože z tajgy nebylo možné přejít k průlivu a musela tím pádem minimálně na chvilku vstoupit do jejího nejméně oblíbeného lesa. Vlastně to asi bylo území, které se jí z celých ostrovů líbilo nejméně. Rozhodně to ale bylo lepší než lesem procházet a taky o něco lepší než obcházet ho z druhé strany. A jak si tak šla průlivem, její pohled opět skončil na ostrově, který ještě neprozkoumala. Ne, že by na něj zapomenula, ale utlačila ho do naprostého konce její mysli. Naposledy, když jej viděla, tak odhadovala, že by se na druhou stranu nedostala. Teď se ovšem cítila o něco silnější, jak kdyby se její fyzická zdatnost přehoupla na nový level. Možná bylo na čase ostrov prozkoumat? Pokud ne teď, tak kdy? pomyslela si a s tím se i zastavila, otočila směrem k vodě a zhluboka se nadechla. Kupředu, zvolala v mysli a vyrazila.

// Písčiny

// Ledové pláně

Jakmile se vzpamatovala a polární záře přestala být tak okouzlující, jak když ji spatřila poprvé, otočila se a vydala se zpátky. Což teda trochu času zabralo. Ale kdo by nebyl fascinován takovou krásou? Možná, že když trochu přidá do kroku, tak ještě zastihne Artume a povede se jí sem vlčici dovést, aby jí to ukázala taky. Upřímně se jí ale přes ten zatracený podivný les opravdu nechtělo jít znovu. Nešel by nějak třeba obejít? Pokud si Citra správně pamatovala, kdyby šla směrem na jih, dorazila by pak na louku, ze které by les mohla obejít podél zátoky. Jenže to vyžadovalo celkem hodně chůze a určitě musela existovat nějaká optimálnější trasa, která by byla kratší. Co třeba obejít les z druhé strany? To vůbec neznělo jako špatný nápad! Citra se lehce usmála nad vlastním géniem - byť to bylo řešení zcela zřejmé a přímočaré.

// Průliv

// Začarovaný les

Citra se upřímně cítila zmateně, když z toho podivného lesa přešla do tajgy. Ale taky se jí nechtělo se vrhat zpátky, a tak se prostě smířila se svým osudem. Však ona Artume ještě někdy najde, ne? Už jednou jí našla! Místo toho ji zaujalo jakési zablýskání v dálce, a tak se vydala směrem na sever, aby zjistila, o co se jednalo.
Když dorazila zpátky na opuštěné území, kde se jen táhnul sníh a foukal vítr, velmi rychle přišla na to, co v dálce spatřila. Užasle vzhlédla k obloze, kde se v celé své kráse ukazovala polární záře. Bylo to na zdejších ostrovech běžné? Pro Citru to bylo něco nového, krásného a nedosažitelného. Prakticky se nechtěla z území odtrhnout. Však i ta pláň, která jí předtím připadala poměrně průměrná a ničím nezajímavá teď vypadala mnohem krásněji, když se na bílém sněhu odrážela jedna barva za druhou. Škoda, že to nevidí Artume, pomyslela si náhle. Upřímně netušila, proč při pohledu na krásu přírody přemýšlela nad svou tmavou společnicí, ale určitě to nějaké vysvětlení mělo.

// Tajga

// Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární záři