Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Furijské hory

„Stačí říct, že se bojíš,“ poškádlila svou společnici s menším úsměvem. Na jednu stranu byla ráda, že Artume věděla, že si od cizích nemá brát náhodné věci. Na druhou stranu... „Však já už vůbec nejsem cizí, ne?“ namítla, ale sama si tím nebyla úplně jistá. Znaly se sice jen jeden den, ale strávily ho celý spolu! Jo, to už se musela přesunout na nějakou pozici nad pouhého cizince.
Citra mlaskla. Co to bylo za otázku? Trochu se začínala strachovat o zdejší populaci a jejich vědomosti. „Biologická máma je ta, která tě porodila. Normální máma je ta, která tě vychovala. Já tedy žádnou takovou nemám, protože mě vychovali moji tátové,“ vysvětlila a koukla po Artume, aby se alespoň pokusila odhadnout, zda to pochopila. „No, to by záleželo. Měli by kratší uši všichni na ostrovech? Jenom tvoje rodina? Jenom ty?“ pokusila se z tmavé vlčice dostat nějaké upřesnění její imaginární situace.

// Ostříží zrak

// Němé údolí

Byla ráda, že Wu nebyl zřejmě nějaký švindlíř a to, co tvrdil, že jí prodal, jí opravdu prodal. Tušila totiž, že sněhovou vločku z vody by předtím vytvořit nedokázala, na to její magie byla až příliš slabá. Ale teď? Teď byla o kus silnější!
Říkal myšlenkou? Haló, lektvare, volala po něm Citra v myšlenkách, zatímco se rozhlížela kolem. A Wu opět nezklamal. Lahvička se objevila u vlčic a tekutina v ní stále zářila všemi barvami jako když to Citře obchodník ukazoval. „Chceš to zkusit?“ nabídla Artume. Teď se ukáže, jestli je zbabělec nebo odvážlivec.
Opět se poohlédla na svůj ocas. Co s tím Artume furt měla? Přišlo jí, že její ocas řešila prakticky v jednom kuse. Citře to nepřišlo příliš zajímavé - to se tak zkrátka stává, když s tím žijete celý život. „Nevím, asi zkrátka geny? Moje biologická máma ho měla, sourozenci taky, ale tátové ne, takže bych neřekla, že to byla nějaká tamější norma,“ odpověděla.

// Les alf

// Severní hory

Citra mohla jen doufat, že alespoň něco z jejích slov na vlčici zapůsobilo. Nějak. I kdyby jen několik dní chtěla přemýšlet o tom, jaké blbosti tady vykládala, když si pak uvědomí, že to možná nejsou blbosti, stálo by to za to.
„Dobrá otázka,“ prohlásila a střihla ušima. Sama upřímně nevěděla, co jí k tomu přimělo. „Asi jsi zajímavější společnost?“ odpověděla, byť poměrně nejistě. Lepší odpověď však najít nedokázala, něco jí k tmavé vlčici zkrátka táhlo, jak kdyby bylo extrémně důležité, aby s ní ostrovy prošla.
Když se dvojice přesunula k jezeru, uvědomila si, že by se mohla pokusit imitovat předchozí pokus Artume, akorát s vodou. A tmavá vlčice jí zrovna i hezky nahrála! „Jo! Dal mi něco, co by mi mělo pomoct s magií, jak tobě. Hele, koukej, můžu to zkusit,“ pokusila se upoutat její pozornost, ale pak už se musela soustředit. Chtělo to dost úsilí, ale podařilo se jí přivolat vodu - netušila tedy odkud, zda ze země nebo z jezera, tak dobře magii ještě ovládat neuměla. Byla to jen menší loužička, se kterou by moc škody nedokázala udělat, ale když ji rozprostřela do dostatečně tenkých pramínků vody, podařilo se jí přibližně napodobit sněhovou vločku, kterou předtím tvořila Artume. „Hele, hele,“ špitla k ní, ale kvůli tomuhle narušení soustředění se jí voda nějak vymanila z tlapek a spadla do sněhu. Alespoň v něm zanechala menší stopu ve tvaru podobném vločce.
Spokojeně pokračovala dál. „Pak mi dal ještě takovou lahvičku s barevnou tekutinou. Chceš to vidět?“ zeptala se s menším úsměvem.

// Furijské hory

// Vytvoř za pomoci magie něco kreativního

// Irisin ráj

Stále nechápala, kde tohle všechno Artume brala. „Proč by ne? Jsi svůj vlastní vlk. I kdyby od tebe někdo něco očekával, tak si můžeš dělat, co chceš. Já od tebe taky můžu očekávat, že mi odpovíš na otázky, ale neodpovíš mi,“ a taky se nerozzuřila, nepokusila se ji za to zakousnout, ani neutekla pryč, protože by s ní už nechtěla mít co k dočinění. Přišlo jí to zvláštní.
Citra rozhodně nebyla nadšená, že musela Wua opustit dřív, než z něj dokázala vymačkat informace. „Ale já byla připravená. Měla jsem naprosto smysluplně zformulované otázky, specificky upravené pro něj. Ale utekla jsi dřív, než mi na ně stihl odpovědět,“ prohlásila. To, že Wu na ně nejspíš neplánoval odpovědět, samozřejmě nevěděla. Ale věřila, že ho znovu potká, v tom měla Artume pravdu. Pokud ho předtím potkala někde na severu a teď byl tady, muselo se mu podařit nějak projít skrz vánici. Jen tak něco ho tedy zřejmě nerozhodilo.

// Němé údolí

// Jižní hory

Upřímně chvilku jen tiše zírala na Artume. V hlavě se jí rojilo tolik otázek, ale zároveň netušila, jak jakoukoliv z nich pořádně zformulovat. „Ne,“ nakonec jen odpověděla. Pak zase utichla. „Každý má jiný cíl života, ale to co ty popisuješ... To by neměl být cíl nikoho,“ zavrtěla nespokojeně hlavou. Co jí to ten její táta nakvával do hlavy za nesmysly?
Citra naštěstí nepozřela tolik krve, aby měla dlouhodobé následky. Postupně to z ní tedy zase začalo vyprchávat a vracela se do svého normálního - byť i to bylo stále celkem pomalé - tempa. „Ráda jsem pomohla,“ podotkla jen a pokusila se představit si, jaké to asi muselo pro Artume být, když slyšela všechny živé bytosti v okolí.
Jen co dorazily k Wuovi, srnka už Artume nevnímala. Byla příliš nadšená z vozíku a kola. Začala tedy Wua zasypávat hromadou otázek - opravdu z ní lítala jedna za druhou, pořádně ani nečekala na nějakou odpověď. Musela přeci využít toho, že tady byl někdo vzdělaný! Wu, na druhou stranu, nevypadal, že by s ní chtěl sdílet příliš informací a neustále stáčel jejich konverzaci k jeho zboží. Nakonec Citru i přemluvil, aby si pár věcí od něj koupila. Jenže jejich konverzace trvala opravdu dlouho. A trvala by i déle, kdyby se Artume nerozhodla, že se prostě rozejde dál. „Artume, počkej, já ještě nedomluvila, teď mi teprve prodal věci, tak mi určitě něco řekne na oplátku. Počkej!“

// Severní hory


NÁKUP
Aktuální stav účtu: 325 kšm, 9 rubínů

Co kupuji:
• 4. slot pro magie - 100 kšm
• 2., 3., 4. level elementu Voda - 50, 60, 70 kšm
• předmět Tajemný lektvar - 40 kšm
Celková cena: 320 kšm

Stav účtu po nákupu: 5 kšm, rubíny zůstanou nedotčeny

Schváleno
Lektvar - 1 - neschopnost mluvit po dobu 10 herních postů

// Jižní hory

Citra lehce svraštila obočí nad podivným řešením, se kterým Artume přišla. Jako kdyby jí před chviličkou neříkala, že můžou prostě ulovit něco dalšího! Však se z toho prvního králíka ani jedna z nich pořádně nenajedla. „Proč je ubližování ostatních to první, co tě napadne? To by se dělat nemělo,“ pověděla jí, jak kdyby promlouvala do duše vlčeti, které se teprve učilo o světě. Možná to tak trochu i bylo?
Když jí tmavá vlčice začala utíkat, už neměla jinou možnost, než si uvědomit, že byla nějaká zpomalená. „To musí být tou krví,“ prohlásila, byť to z ní lezlo extrémně pomalu. Jak z lenochoda. No, tak otestováno! Její krev měla zřejmě jiné složení, jinak si nedokázala vysvětlit, proč by měla takovéhle účinky.
Na její otázku zavrtěla hlavou. Ani si neuvědomila, že jí nazvala obryní. „Ne, proč?“ hodila iniciativu konverzace zpátky do jejích tlapek.

// Irisin ráj

// Vyhlídka

Kdyby měla po tlapě nějakou vlčí obdobu deníčku a psacího pera, nejspíš by to teď vytáhla a začala si dělat zápisky. „Myslíš, že bys to dokázala skrz trénování magie zlepšit? Moment - dokážeš to jen na své krvi? Když třeba ulovíme nějaké další zvíře, tak té krve bude víc, že bys to pak mohla trénovat na větším množství. A nemusela si ubližovat,“ podotkla a čumákem poukázala na její tlapku, která za sebou zanechávala stopy krve. To už jí ale Artume nabízela, aby tu krev sama ochutnala. „Huh?“ Citře to upřímně nepřišlo úplně morálně správné a nechtěla zacházet do kanibalistického teritoria, ale v ten moment prakticky konala pouze na svých instinktech a než si stihla uvědomit, v jaké situaci je, už měla trochu její krve na jazyku. „Bleh,“ byla reakce, kterou od srnky tmavá dostala. „Je to rozhodně, uh, jiný,“ trochu zamlaskala, ale ten chvilkový pocit podivnosti už byl pryč. To, že se postupně zpomalovala, si nějak neuvědomila. Na zbytek s magií jen kývla. Už si stihla uvědomit, že to tady nebylo úplně normální.

// Jižní hory

// Luka

Tak hele, Citra se neztratila! To ty ses ztratila, Artume! O tom se však vlčice nehodlala dohadovat. „Však by stačilo, kdybychom se držely u sebe. Občas se ohlédly nebo se slovně ujistily, že ta druhá je poblíž. Ne prostě odejít a až když přejdeš přes tři lesy zjistit, že ta druhá není za tebou,“ podotkla s menším povzdechnutím. Sice to mohlo vypadat, že to bylo mířené všechno na Artume, ale reálně to bylo hlavně na Citru. Nějak tak totiž předtím utekla Jhinovi, chudák jeden.
Se zájmem sledovala, jak Artume zareaguje. „A co jsi zjistila, že dokážeš? Vypadalo to, že už máš celkem kontrolu nad tím, jakého tvaru bude krev pod tvou mocí nabývat,“ ale Citru zajímalo, jestli tam bylo něco, čeho si její oko nevšimlo. Přeci jen koukala chvilku na oblohu, tak třeba jí něco uteklo. „Jak jinak?“ doptala se pak. Normálně by to rozhodně chtěla otestovat sama, ale lízat něčí krev bylo... Zvláštní.
Na její myšlenku ohledně sněhové bouře přikývla. „Rozhodně. Zanechala za sebou pěkný bordel, ale sama se vytratila tak rychle, jak přišla,“ okomentovala a ještě jednou se rozhlédla kolem, zda vánici třeba náhodou neuvidí.

// Dračí průsmyk

// Nerovy vodopády

Vlčice kráčela po boku své společnice a čas od času po ní hodila očkem. Když si uvědomila, že hleděla nahoru, následovala její pohled. Nebe se vyčistilo od mraků, a tak měly krásný pohled na hvězdy. Nad čím asi přemýšlela?
Když Artume promluvila, vrátila Citra pohled zpátky na ní. „Huh, proč? Co je špatného na zkoumání?“ zeptala se, upřímně zmatená tím, proč se tak tmavá rozhodla. Však by se tam prostě obě podívaly po okolí a někde vylezly, ne? „Nejjednodušší způsob, jak najít jeho konec, by bylo tím tunelem projít,“ poznamenala pak. Vůbec si neuvědomila, že to mohlo znít nějak špatně nebo kousavě, zkrátka řekla pravdu.
„Hvězda? Kde?“ Citra vzhlédla k obloze a pokusila se onu padající hvězdu najít. Zkoušela to vlastně poměrně dlouho, protože si vůbec neuvědomila, že by jí Artume mohla lhát. Proč by to přeci dělala? O něčem tak bizárním jako o padající hvězdě? Když to konečně vzdala a otočila se ke své společnici, pozdravila ji šišatá vločka z krve. Několikrát zamrkala, ale zůstala zticha, aby Artume náhodou nevyrušila. Tohle chtěla pozorovat! Až když se rozešla dál, tak se jala ze sebe něco vydat. „Co jsi zkoušela?“

// Vyhlídka

// Křišťálové jezero

Po nějaké době hlasitého tvoření teorií, na které nedostala žádnou reakci, srnka ztichla. Nedostávala totiž žádné podněty, které by pak mohla brát v potaz, a své vlastní myšlenky nechtěla rozvíjet do nekonečna, když to Artume zřejmě moc nebavilo. Alespoň tak pochopila to povzdechnutí a ticho. Nebo nad tím sama přemýšlela, jen ne nahlas?
Se zájmem sledovala, jak se vlčice protáhla za vodopád. Teď byla opravdu zvědavá, kam je tmavá vlčice vedla. No, sem zřejmě ne, pomyslela si, když sjela Artume pohledem. Ta se tak nějak zasekla za vodopádem a dál nešla. Ba naopak, najednou úplně změnila směr a hnala je vlastně zpátky, odkud přišly. Co tam asi bylo, že se to tmavé vlčici nelíbilo? Nebylo tam takové teplo, jak očekávala? To bylo pochopitelné, bylo to přeci za vodopádem. Citra však nadále mlčela a doufala, že se k tomu její společnice třeba nějak vyjádří.

// Luka

// Ovocný lesík

Citra brblání tmavé vlčice neslyšela. A nebo slyšela, ale rozhodla se ho ignorovat? Ať už jedno nebo druhé, zkrátka na něj nijak nezareagovala. Upřímně měla co dělat, aby se po vší té fyzické námaze nějak zase dala do pořádku, natož aby ještě řešila Artuminu nespokojenost. Většinou procvičovala svůj mozek, ne své svaly!
Když ovšem zjistila, že se jí stalo to samé, zpozorněla. „Myslíš, že to dělá všem? Je to nějaký jeho cíl života? Namáhat vlky, co za ním přijdou? Trénovat je?“ Citra opět spustila své filozofování. Artume to snad nepřišlo divné? Tvářila se totiž, jak kdyby to bylo na ostrovech naprosto běžné.
Srnka střihla ušima a rozhlédla se. I tady to bylo poměrně hezké, byť sníh zakrýval většinu zdejší krásy. Vůbec si však nedokázala představit, kam ji Artume vedla. Znala tu nějaký úkryt? Jak? Neprobudila se náhodou včera?

// Nerovy vodopády

// Svatyně

Srnka následovala pach své chybějící společnice až mimo džungli a do jakéhosi lesíka vedle. To už i slyšela, jak po ní Artume huláká. Nejprve se ujistila, že jí ten ocas nikdo netrhá - však ho v první řadě moc neměla - a až pak se vydala za hlasem. „Tady jsem,“ prohlásila, když se tmavá vlčice konečně objevila v jejím zorném poli.
Citra upřímně nevěděla, jak své setkání s Mistrem popsat. „No... Byla jsem, asi pomocí magie, teleportována pryč. A pak jsem musela překonávat různé překážky, šplhat, skákat, běhat, všechno možné. Samozřejmě, že jsem se u toho zapotila. Na jezero jsem ale nenarazila,“ nakonec to dokázala poměrně stručně shrnout. Kdyby to vysvětlila pořádně, nejspíš by jí Artume přestala poslouchat v půlce. „Ale kam jsi zmizela ty? Já tohle všechno musela absolvovat, protože jsem tě hledala,“ dodala pak.

// Křišťálové jezero

// Mlžná džungle


NÁKUP
7 mincí = 56 %

Vlastnost - Stará + Koupená ==> Nová

Vytrvalost - 5 % + 25 % ==> 30 %
Rychlost - 3 % + 9 % ==> 12 %
Obratnost - 2 % + 10% ==> 12 %
Schopnost lovu - 3 % + 12% ==> 15 %

Schváleno



Citra střihla ušima. Z toho, co jí tmavá vlčice pověděla, to vypadalo, že už stihla tento ostrov od svého probuzení prozkoumat. Jak jinak by věděla, že je lepší? „Ne, že bych s tebou nesouhlasila, ale proč si to myslíš?“ optala se zvědavě. Zatím tedy mohla jen souhlasit, ale chtěla vědět, jaké důvody k tomu měla Artume, která z tohoto ostrova viděla víc.
Dvojice se pomalu dostala ke chrámu a Citra z toho byla nadšená. Přeci jen dokázali stavět přístřešky! Artume, ty lhářko jedna! Ale aby pravdu řekla, tmavá vlčice vypadala, že to tu ještě neviděla. Hm, zvláštní, jak si mohla nevšimnout takové obrovské stavby? Srnka svou společnici tiše následovala. U jedné z hořících pochodní se na chvilku zastavila a jala se zkoumat, jak bylo možné, že nikdy nezhasla. Artume si toho zřejmě nevšimla, protože když se Citra otočila, aby na ní promluvila, byla pryč. Zmateně se tedy vyšplhala až úplně nahoru, ale vlčice furt nikde. Nebyla tu po ní ani stopa. Možná šla dovnitř?
Upřímně se kvůli chybějící Artume ani tolik nevěnovala rozsáhlé síni, která by za normálních okolností upoutala její pozornost. Bála se, že se jí něco stalo. Co když tady číhalo nějaké nebezpečí? Po chvilce hledání narazila na jakéhosi staršího vlka. Na pozdrav sklonila hlavu, aby mu ukázala respekt, který si zasloužil - byl přeci na první pohled starší než Citra. „Zdravím vás, vážený starče, omluvte prosím mé vtrhnutí do vašeho zázemí. Hledám svou společnici, která se ve zdejším okolí ztratila. Neviděl jste ji?“ s otázkou k němu zvedla pohled, ale nedostalo se jí žádné verbální odpovědi. Z jeho výrazu však dokázala vyčíst překvapivě hodně. Zřejmě se mýlila v tom, že se Artume ztratila. Zároveň z něj měla pocit, že se jí snažil říct cosi o tom, že by měla zesilnět? Souhlasila s ním, ano, ale...
Aniž by vůbec stihla dokončit myšlenku, objevila se před strmou skálou. Překvapeně se rozhlédla kolem sebe, než svůj pohled stočila k vrcholku skály, kde stál Mistr. „Vážený starče, jak-- Počkejte!“ Citra se jej pokusila zeptat na to, co se stalo, ale Mistr zkrátka odešel. Vlčice se začala drásat nahoru po skále, aby neznámého vlka dohnala. S její mizernou vytrvalostí to bylo opravdu těžké, ani nepotřebovala žádné přidané překážky, už jen samotné šplhání ji vysilovalo. Čas od času se jí na strmém povrchu šmikla tlapa, ale naštěstí se jí podařilo udržet rovnováhu na zbylých třech a nezhroutila se ze skály dolu. Konečně se začala blížit vrcholku a v momentě, kdy měla šplhání za sebou, hluboce vydechla.
Mistr stál opodál a sledoval vlčici, jak se po vší té únavě vydýchávala, ale jakmile k němu Citra vykročila, rozběhl se. Srnce nezbývalo nic jiného, než se za starcem rozběhnout a doufat, že jej dožene. Měla na něj přeci tolik otázek! Vlk si s ní prakticky pohrával a neustále se držel přesně v takové vzdálenosti, že jej Citra sice viděla, ale nedokázala se jej dotknout. O to víc ji to motivovalo přidat do kroku a běžet rychleji. Místy jim do cesty vstoupila nějaká překážka, kterou musela Citra oběhnout. Občas jí výběr cesty dal menší výhodu, jindy si vybrala o něco delší cestu. Rozhodovat se sice uměla rychle, ale ne vždy dobře.
Jejich trasa je dostala zpátky do džungle. Mistr jakoby se úplně vypařil a možnost výběru cesty také. Přišlo jí, že se před ní nyní otevřela pouze jedna dráha, po které mohla běžet. Překážky v ní byly také jiné. Zde se nestalo, že by se před ní náhle objevilo něco, do čeho by vrazila, kdyby včas neuhnula, ne. Místo toho musela víc přemýšlet nad tím, jak se přes různé překážky dostat. Jestli se raději vmáčknout do malé díry pod kmenem stromu nebo se přes něj raději vyšlphat, jestli cesta po zemi byla dostatečně bezpečná nebo by se hodilo spíš vyšplhat do další části přes dostupné větve.
Ke konci trasy se její okolí opět začalo měnit. Z prostředí džungle se postupně přesunula do normálního lesa a zpoza stromů se opět vynořil Mistr. „Vážený starče,“ Citra ho oslovila, zcela bez dechu. Z pohledu vlka však pochopila, že měla být zticha, a tak nic dalšího neřekla. Do nosu ji udeřil pach králíka. Po všem, co už musela udělat, pochopila, že teď jejím úkolem bude ulovit kořist. Vybral Mistr králíka záměrně, aby Citře dokázal, že na to nepotřebovala Artume? Ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, zavětřila a vydala se po stopách ušáka. Stopování už jí šlo mnohem lépe - hlavně díky tomu, že se zde nenacházely žádné další, které by vlčici rušily. Netrvalo dlouho a králík se objevil nedaleko ní. Přikrčila se tedy blíž k zemi a pokusila se odhadnout, odkud zrovna vál vítr, aby se mohla začít plížit z nejideálnější strany. Jakmile byla dostatečně blízko, vyrazila. Králík si jí konečně všimnul a začal pelášit taky.
Už po něm čapala, stačila sekunda a měla by ho mezi zuby! Ale cvakla na prázdno. Zmateně se rozhlédla kolem sebe. Zase byla jinde, tentokrát zpátky v džungli. Chvilku čekala, zda se opět neobjeví Mistr, ale nic takového se nestalo. Měla by se vrátit? Když zavětřila, rychle si to rozmyslela. Pach Artume byl ještě čerstvý! Unavenost omezovala její schopnost rozběhnout se za svou společnicí, ale vydala se za ní. Jen o něco, no, pomaleji.

// Ovocný lesík

// Tajné ostrovy

Citra se totálně nechala nachytat. Už byla nadšená i ona sama, plná radosti, že Artume nakonec přemluvila, totálně připravená začít svůj experiment. A pak přišlo ne. Huh? Vlci měli tak zvláštní projev emocí. Srnka by přísahala, že tmavá zněla nadšeně. Však i to mávání ocasem bylo radostné, ne? Její úsměv klesl. „Najít dalšího vlka, ze kterého padají mince, bude určitě těžké. Snad se někdo takový najde a není to zas jen specialita Artume,“ letmo si povzdechla. Upřímně si spíš jen tiše mrmlala pro sebe.
Souhlasně kývla, aby dala vlčici vědět, že jí poslouchá a opravdu si dává pozor. Jak pozoruhodné. Takový krásný vstup od ostrovů, ale hned se to změnilo na naprosté bludiště. Kdyby se potřebovala někdy před někým schovat, tady by bylo asi ideální místo. Pronásledovatel by se hned ztratil. Jenže to by to tu Citra musela znát o něco lépe než on, teď by se nejspíš ztratila taky. Měla bych se sem vrátit a pořádně to tady zmapovat, pomyslela si. „Tenhle ostrov mi zatím přijde mnohem lepší, než ten předchozí,“ odpověděla pravdivě.

// Svatyně

// Les u mostu

Citra se rozhlédla kolem sebe. Nikoho široko daleko neviděla. Kdo by je asi tak viděl? Moment. Proč to byl vlastně problém? „Tak by nás někdo přistihl. Není to jak kdybychom tady dělaly něco nekalého. A samozřejmě, že bych se pak o výsledcích podělila se sourozenci,“ prohlásila a kdyby mohla, pokrčila by rameny.
Výhled byl naprosto okouzlující. Až tak, že srnka neměla co říct. A to bylo v takové situaci opravdu neobvyklé! Zdejší část ostrova byla hezky schovaná, přesně jak Artume řekla, a asi to bylo i území, které jí domov připomínalo nejvíc. Minimálně z těch, které zatím prošla. Možná proto tak užasle civěla na vlny a písek. Nostalgie. Asi jsem to našla, pomyslela si s menším úsměvem. Sem zkrátka musí zavést zbytek rodiny!
Její snění bylo přerušeno, když se Artume zase rozběhla dál. Citra jen těžce odtrhla zrak od ostrůvků a zaplula zpátky za tmavou vlčicí. „Pralesy? Ne tak úplně,“ odpověděla překvapeně. Kolik regionů zdejší ostrovy měly?

// Mlžná džungle