Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2/10

// Rokle

Vlčice byla ponořená hluboko do svých myšlenek. Snažila se totiž přijít na nějaké řešení, pomocí kterého by se mohla této nemilé záležitosti zbavit. Mohla se vrátit za Wuem a nějak z něj dostat protilék. Slovně by toho zřejmě nedocílila, tak možná by mu trochu musela počechrat kožich, ale nějak by určitě pochopil, co po něm chce. Na druhou stranu, taky se prostě mohla smířit se svým osudem a nějak se naučit žít s němotou. Mohla by se pokusit najít nějakou magii, pomocí které by pak mohla komunikovat. Takové iluze nebo něco podobného by mohlo fungovat, ne? Zkrátka by vlkům ukazovala obrázky a pocity. To by pak ale byla neustále vyčerpaná, kdyby musela využívat magii tak často. Jak tak uvažovala nad vším možným a nemožným, přestávala vnímat svět okolo sebe. Artume tedy trochu vytěsnila ze svého světa a bylo velmi pravděpodobné, že se dvojice nějakým způsobem rozdělí.

1/10

// Ostříží zrak

Citra čekala od lektvaru mnoho. Opravdu mnoho! Jako třeba spoustu různých dobrých vedlejších účinků. Dokonce i neutrálních účinků. A ano, Wu sice říkal, že nemusí být dobrý nápad to pít, ale co jiného s tím měla dělat, když vlčici přemluvil, aby si to koupila? Hm? Obdivovat barvičky podezřelé tekutiny? No? Ne. Ale to, co lektvar udělal, opravdu nečekala. Otevřela tlamu, aby Artume pověděla, že se nic nestalo, ale nic z ní nevyšlo. Zkusila to ještě jednou, ale zase nic. Zmateně pohlédla na svou tmavou společnici a pak zavrtěla hlavou. Snažila se tím naznačit, že nemůže mluvit, ale upřímně to nebyla nejjasnější nápověda, kterou mohla v téhle situaci dát. No, a co teď? pomyslela si. Netušila, jestli jí byla přidělena němota navždy. Mohla jen doufat, že to bude trvat jen nějakou určitou chvíli.

// Katakomby

// Les alf

Pobaveně sledovala, jak se Artume hned snažila působit větší. V očích Citry však stále vypadal jen jako štěkající čivava, která se snažila vypadat jó nebezpečně. „Samozřejmě,“ přitakala klidně. Jsi totálně nebojácná, Artume, určitě. „Tak to zkusím já,“ prohlásila pak nonšalantně a vypila tajemný lektvar.
Zavrtěla hlavou. Upřímně jí přišlo spíš smutné, že o tom tmavá nic nevěděla. Znamenalo to snad, že se to na ostrovech nikdy nestalo? Mohla doufat, že to bylo zkrátka něco, na co skrz svůj úraz zapomenula. „Nic takového. Zkrátka jen zprostředkovala mě a mé sourozence mým otcům. Víš, protože dva vlci spolu běžně nemohou mít vlčata. Tak jim k tomu pomohla. Myslím si, že je to od ní moc milé,“ pokračovala s vysvětlováním.
„Pak by to pravděpodobně byl nějaký hodně silný gen, který měl nějaký váš předek. Třeba se to uchytilo kvůli evoluci a postupně by se to začalo rozšiřovat i mimo vaší rodinu. I když mě moc nenapadá, proč zrovna menší uši. To by omezilo naší schopnost slyšet,“ Citra zřejmě zcela zapomněla původní otázku. Místo toho zase rozjela nějaké svoje teorie.

// Rokle

// Furijské hory

„Stačí říct, že se bojíš,“ poškádlila svou společnici s menším úsměvem. Na jednu stranu byla ráda, že Artume věděla, že si od cizích nemá brát náhodné věci. Na druhou stranu... „Však já už vůbec nejsem cizí, ne?“ namítla, ale sama si tím nebyla úplně jistá. Znaly se sice jen jeden den, ale strávily ho celý spolu! Jo, to už se musela přesunout na nějakou pozici nad pouhého cizince.
Citra mlaskla. Co to bylo za otázku? Trochu se začínala strachovat o zdejší populaci a jejich vědomosti. „Biologická máma je ta, která tě porodila. Normální máma je ta, která tě vychovala. Já tedy žádnou takovou nemám, protože mě vychovali moji tátové,“ vysvětlila a koukla po Artume, aby se alespoň pokusila odhadnout, zda to pochopila. „No, to by záleželo. Měli by kratší uši všichni na ostrovech? Jenom tvoje rodina? Jenom ty?“ pokusila se z tmavé vlčice dostat nějaké upřesnění její imaginární situace.

// Ostříží zrak

// Němé údolí

Byla ráda, že Wu nebyl zřejmě nějaký švindlíř a to, co tvrdil, že jí prodal, jí opravdu prodal. Tušila totiž, že sněhovou vločku z vody by předtím vytvořit nedokázala, na to její magie byla až příliš slabá. Ale teď? Teď byla o kus silnější!
Říkal myšlenkou? Haló, lektvare, volala po něm Citra v myšlenkách, zatímco se rozhlížela kolem. A Wu opět nezklamal. Lahvička se objevila u vlčic a tekutina v ní stále zářila všemi barvami jako když to Citře obchodník ukazoval. „Chceš to zkusit?“ nabídla Artume. Teď se ukáže, jestli je zbabělec nebo odvážlivec.
Opět se poohlédla na svůj ocas. Co s tím Artume furt měla? Přišlo jí, že její ocas řešila prakticky v jednom kuse. Citře to nepřišlo příliš zajímavé - to se tak zkrátka stává, když s tím žijete celý život. „Nevím, asi zkrátka geny? Moje biologická máma ho měla, sourozenci taky, ale tátové ne, takže bych neřekla, že to byla nějaká tamější norma,“ odpověděla.

// Les alf

// Severní hory

Citra mohla jen doufat, že alespoň něco z jejích slov na vlčici zapůsobilo. Nějak. I kdyby jen několik dní chtěla přemýšlet o tom, jaké blbosti tady vykládala, když si pak uvědomí, že to možná nejsou blbosti, stálo by to za to.
„Dobrá otázka,“ prohlásila a střihla ušima. Sama upřímně nevěděla, co jí k tomu přimělo. „Asi jsi zajímavější společnost?“ odpověděla, byť poměrně nejistě. Lepší odpověď však najít nedokázala, něco jí k tmavé vlčici zkrátka táhlo, jak kdyby bylo extrémně důležité, aby s ní ostrovy prošla.
Když se dvojice přesunula k jezeru, uvědomila si, že by se mohla pokusit imitovat předchozí pokus Artume, akorát s vodou. A tmavá vlčice jí zrovna i hezky nahrála! „Jo! Dal mi něco, co by mi mělo pomoct s magií, jak tobě. Hele, koukej, můžu to zkusit,“ pokusila se upoutat její pozornost, ale pak už se musela soustředit. Chtělo to dost úsilí, ale podařilo se jí přivolat vodu - netušila tedy odkud, zda ze země nebo z jezera, tak dobře magii ještě ovládat neuměla. Byla to jen menší loužička, se kterou by moc škody nedokázala udělat, ale když ji rozprostřela do dostatečně tenkých pramínků vody, podařilo se jí přibližně napodobit sněhovou vločku, kterou předtím tvořila Artume. „Hele, hele,“ špitla k ní, ale kvůli tomuhle narušení soustředění se jí voda nějak vymanila z tlapek a spadla do sněhu. Alespoň v něm zanechala menší stopu ve tvaru podobném vločce.
Spokojeně pokračovala dál. „Pak mi dal ještě takovou lahvičku s barevnou tekutinou. Chceš to vidět?“ zeptala se s menším úsměvem.

// Furijské hory

// Vytvoř za pomoci magie něco kreativního

// Irisin ráj

Stále nechápala, kde tohle všechno Artume brala. „Proč by ne? Jsi svůj vlastní vlk. I kdyby od tebe někdo něco očekával, tak si můžeš dělat, co chceš. Já od tebe taky můžu očekávat, že mi odpovíš na otázky, ale neodpovíš mi,“ a taky se nerozzuřila, nepokusila se ji za to zakousnout, ani neutekla pryč, protože by s ní už nechtěla mít co k dočinění. Přišlo jí to zvláštní.
Citra rozhodně nebyla nadšená, že musela Wua opustit dřív, než z něj dokázala vymačkat informace. „Ale já byla připravená. Měla jsem naprosto smysluplně zformulované otázky, specificky upravené pro něj. Ale utekla jsi dřív, než mi na ně stihl odpovědět,“ prohlásila. To, že Wu na ně nejspíš neplánoval odpovědět, samozřejmě nevěděla. Ale věřila, že ho znovu potká, v tom měla Artume pravdu. Pokud ho předtím potkala někde na severu a teď byl tady, muselo se mu podařit nějak projít skrz vánici. Jen tak něco ho tedy zřejmě nerozhodilo.

// Němé údolí

// Jižní hory

Upřímně chvilku jen tiše zírala na Artume. V hlavě se jí rojilo tolik otázek, ale zároveň netušila, jak jakoukoliv z nich pořádně zformulovat. „Ne,“ nakonec jen odpověděla. Pak zase utichla. „Každý má jiný cíl života, ale to co ty popisuješ... To by neměl být cíl nikoho,“ zavrtěla nespokojeně hlavou. Co jí to ten její táta nakvával do hlavy za nesmysly?
Citra naštěstí nepozřela tolik krve, aby měla dlouhodobé následky. Postupně to z ní tedy zase začalo vyprchávat a vracela se do svého normálního - byť i to bylo stále celkem pomalé - tempa. „Ráda jsem pomohla,“ podotkla jen a pokusila se představit si, jaké to asi muselo pro Artume být, když slyšela všechny živé bytosti v okolí.
Jen co dorazily k Wuovi, srnka už Artume nevnímala. Byla příliš nadšená z vozíku a kola. Začala tedy Wua zasypávat hromadou otázek - opravdu z ní lítala jedna za druhou, pořádně ani nečekala na nějakou odpověď. Musela přeci využít toho, že tady byl někdo vzdělaný! Wu, na druhou stranu, nevypadal, že by s ní chtěl sdílet příliš informací a neustále stáčel jejich konverzaci k jeho zboží. Nakonec Citru i přemluvil, aby si pár věcí od něj koupila. Jenže jejich konverzace trvala opravdu dlouho. A trvala by i déle, kdyby se Artume nerozhodla, že se prostě rozejde dál. „Artume, počkej, já ještě nedomluvila, teď mi teprve prodal věci, tak mi určitě něco řekne na oplátku. Počkej!“

// Severní hory


NÁKUP
Aktuální stav účtu: 325 kšm, 9 rubínů

Co kupuji:
• 4. slot pro magie - 100 kšm
• 2., 3., 4. level elementu Voda - 50, 60, 70 kšm
• předmět Tajemný lektvar - 40 kšm
Celková cena: 320 kšm

Stav účtu po nákupu: 5 kšm, rubíny zůstanou nedotčeny

Schváleno
Lektvar - 1 - neschopnost mluvit po dobu 10 herních postů

// Jižní hory

Citra lehce svraštila obočí nad podivným řešením, se kterým Artume přišla. Jako kdyby jí před chviličkou neříkala, že můžou prostě ulovit něco dalšího! Však se z toho prvního králíka ani jedna z nich pořádně nenajedla. „Proč je ubližování ostatních to první, co tě napadne? To by se dělat nemělo,“ pověděla jí, jak kdyby promlouvala do duše vlčeti, které se teprve učilo o světě. Možná to tak trochu i bylo?
Když jí tmavá vlčice začala utíkat, už neměla jinou možnost, než si uvědomit, že byla nějaká zpomalená. „To musí být tou krví,“ prohlásila, byť to z ní lezlo extrémně pomalu. Jak z lenochoda. No, tak otestováno! Její krev měla zřejmě jiné složení, jinak si nedokázala vysvětlit, proč by měla takovéhle účinky.
Na její otázku zavrtěla hlavou. Ani si neuvědomila, že jí nazvala obryní. „Ne, proč?“ hodila iniciativu konverzace zpátky do jejích tlapek.

// Irisin ráj

// Vyhlídka

Kdyby měla po tlapě nějakou vlčí obdobu deníčku a psacího pera, nejspíš by to teď vytáhla a začala si dělat zápisky. „Myslíš, že bys to dokázala skrz trénování magie zlepšit? Moment - dokážeš to jen na své krvi? Když třeba ulovíme nějaké další zvíře, tak té krve bude víc, že bys to pak mohla trénovat na větším množství. A nemusela si ubližovat,“ podotkla a čumákem poukázala na její tlapku, která za sebou zanechávala stopy krve. To už jí ale Artume nabízela, aby tu krev sama ochutnala. „Huh?“ Citře to upřímně nepřišlo úplně morálně správné a nechtěla zacházet do kanibalistického teritoria, ale v ten moment prakticky konala pouze na svých instinktech a než si stihla uvědomit, v jaké situaci je, už měla trochu její krve na jazyku. „Bleh,“ byla reakce, kterou od srnky tmavá dostala. „Je to rozhodně, uh, jiný,“ trochu zamlaskala, ale ten chvilkový pocit podivnosti už byl pryč. To, že se postupně zpomalovala, si nějak neuvědomila. Na zbytek s magií jen kývla. Už si stihla uvědomit, že to tady nebylo úplně normální.

// Jižní hory

// Luka

Tak hele, Citra se neztratila! To ty ses ztratila, Artume! O tom se však vlčice nehodlala dohadovat. „Však by stačilo, kdybychom se držely u sebe. Občas se ohlédly nebo se slovně ujistily, že ta druhá je poblíž. Ne prostě odejít a až když přejdeš přes tři lesy zjistit, že ta druhá není za tebou,“ podotkla s menším povzdechnutím. Sice to mohlo vypadat, že to bylo mířené všechno na Artume, ale reálně to bylo hlavně na Citru. Nějak tak totiž předtím utekla Jhinovi, chudák jeden.
Se zájmem sledovala, jak Artume zareaguje. „A co jsi zjistila, že dokážeš? Vypadalo to, že už máš celkem kontrolu nad tím, jakého tvaru bude krev pod tvou mocí nabývat,“ ale Citru zajímalo, jestli tam bylo něco, čeho si její oko nevšimlo. Přeci jen koukala chvilku na oblohu, tak třeba jí něco uteklo. „Jak jinak?“ doptala se pak. Normálně by to rozhodně chtěla otestovat sama, ale lízat něčí krev bylo... Zvláštní.
Na její myšlenku ohledně sněhové bouře přikývla. „Rozhodně. Zanechala za sebou pěkný bordel, ale sama se vytratila tak rychle, jak přišla,“ okomentovala a ještě jednou se rozhlédla kolem, zda vánici třeba náhodou neuvidí.

// Dračí průsmyk

// Nerovy vodopády

Vlčice kráčela po boku své společnice a čas od času po ní hodila očkem. Když si uvědomila, že hleděla nahoru, následovala její pohled. Nebe se vyčistilo od mraků, a tak měly krásný pohled na hvězdy. Nad čím asi přemýšlela?
Když Artume promluvila, vrátila Citra pohled zpátky na ní. „Huh, proč? Co je špatného na zkoumání?“ zeptala se, upřímně zmatená tím, proč se tak tmavá rozhodla. Však by se tam prostě obě podívaly po okolí a někde vylezly, ne? „Nejjednodušší způsob, jak najít jeho konec, by bylo tím tunelem projít,“ poznamenala pak. Vůbec si neuvědomila, že to mohlo znít nějak špatně nebo kousavě, zkrátka řekla pravdu.
„Hvězda? Kde?“ Citra vzhlédla k obloze a pokusila se onu padající hvězdu najít. Zkoušela to vlastně poměrně dlouho, protože si vůbec neuvědomila, že by jí Artume mohla lhát. Proč by to přeci dělala? O něčem tak bizárním jako o padající hvězdě? Když to konečně vzdala a otočila se ke své společnici, pozdravila ji šišatá vločka z krve. Několikrát zamrkala, ale zůstala zticha, aby Artume náhodou nevyrušila. Tohle chtěla pozorovat! Až když se rozešla dál, tak se jala ze sebe něco vydat. „Co jsi zkoušela?“

// Vyhlídka

// Křišťálové jezero

Po nějaké době hlasitého tvoření teorií, na které nedostala žádnou reakci, srnka ztichla. Nedostávala totiž žádné podněty, které by pak mohla brát v potaz, a své vlastní myšlenky nechtěla rozvíjet do nekonečna, když to Artume zřejmě moc nebavilo. Alespoň tak pochopila to povzdechnutí a ticho. Nebo nad tím sama přemýšlela, jen ne nahlas?
Se zájmem sledovala, jak se vlčice protáhla za vodopád. Teď byla opravdu zvědavá, kam je tmavá vlčice vedla. No, sem zřejmě ne, pomyslela si, když sjela Artume pohledem. Ta se tak nějak zasekla za vodopádem a dál nešla. Ba naopak, najednou úplně změnila směr a hnala je vlastně zpátky, odkud přišly. Co tam asi bylo, že se to tmavé vlčici nelíbilo? Nebylo tam takové teplo, jak očekávala? To bylo pochopitelné, bylo to přeci za vodopádem. Citra však nadále mlčela a doufala, že se k tomu její společnice třeba nějak vyjádří.

// Luka

// Ovocný lesík

Citra brblání tmavé vlčice neslyšela. A nebo slyšela, ale rozhodla se ho ignorovat? Ať už jedno nebo druhé, zkrátka na něj nijak nezareagovala. Upřímně měla co dělat, aby se po vší té fyzické námaze nějak zase dala do pořádku, natož aby ještě řešila Artuminu nespokojenost. Většinou procvičovala svůj mozek, ne své svaly!
Když ovšem zjistila, že se jí stalo to samé, zpozorněla. „Myslíš, že to dělá všem? Je to nějaký jeho cíl života? Namáhat vlky, co za ním přijdou? Trénovat je?“ Citra opět spustila své filozofování. Artume to snad nepřišlo divné? Tvářila se totiž, jak kdyby to bylo na ostrovech naprosto běžné.
Srnka střihla ušima a rozhlédla se. I tady to bylo poměrně hezké, byť sníh zakrýval většinu zdejší krásy. Vůbec si však nedokázala představit, kam ji Artume vedla. Znala tu nějaký úkryt? Jak? Neprobudila se náhodou včera?

// Nerovy vodopády

// Svatyně

Srnka následovala pach své chybějící společnice až mimo džungli a do jakéhosi lesíka vedle. To už i slyšela, jak po ní Artume huláká. Nejprve se ujistila, že jí ten ocas nikdo netrhá - však ho v první řadě moc neměla - a až pak se vydala za hlasem. „Tady jsem,“ prohlásila, když se tmavá vlčice konečně objevila v jejím zorném poli.
Citra upřímně nevěděla, jak své setkání s Mistrem popsat. „No... Byla jsem, asi pomocí magie, teleportována pryč. A pak jsem musela překonávat různé překážky, šplhat, skákat, běhat, všechno možné. Samozřejmě, že jsem se u toho zapotila. Na jezero jsem ale nenarazila,“ nakonec to dokázala poměrně stručně shrnout. Kdyby to vysvětlila pořádně, nejspíš by jí Artume přestala poslouchat v půlce. „Ale kam jsi zmizela ty? Já tohle všechno musela absolvovat, protože jsem tě hledala,“ dodala pak.

// Křišťálové jezero