Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Majitelé: Deimos, Noelle
Přístup: Deinell, Sníh, kdokoli, koho do jeskyně doprovodí jeden z majitelů
Poloha: Asshiřin labyrint

Umístění na mapě:


Popis:
Jde v podstatě o takovou jeskyni v jeskyni. Do Túmapu vede tunel z Asshiřina labyrintu a stejně tak z něj vede i cesta ven, na povrch. Je to postranní jeskyňka, která je skrytá před zraky náhodných návštěvníků, ale když víte co a kde hledat, najdete ji. Sama o sobě je prostorná a má kruhový tvar. Stěny tvoří pevná skála a uprostřed jeskyně samotné je mělké jezírko s průzračně čistou vodou, na jehož dně se občas nacházejí třpytivé perličky a úlomky slídy, obklopené stupňovitými schůdky, porostlými trávou a pár květinami. Voda se sem dostává jak z podzemního pramene, tak z povrchu, jezírko tedy nevysychá ani za těch největších veder, ale zároveň nehrozí, aby byla jeskyně plně zatopená. Přímo nad jezírkem je díra ve stropu, zakrytá jen kořeny stromů, kudy sem za deště trochu zatéká. Když prší, voda, padající dovnitř z venku, vytvoří takový maličký vodopád. Jak padá na hladinu jezírka, zvuk se v jeskyni rozléhá a když se do něj vlci zaposlouchají, mohou mít pocit, že slyší nejrůznější melodie. V jeskyni panuje celoročně příjemná teplota, která z ní dělá ideální doupě.

Vzhled doupěte:


Platí půl napůl Deimos a Noelle.

Schváleno

"Já takyyy" Její úsměv a vrcení ocáskem bylo prostě nakažlivé, takže jsme se tu zubili a vrtěli ocáskem dva. Bude to tak hrozně super, až Sněha potkáme! Budeme mít dalšího fajnového kamaráda a Sníh nám určitě neodejde, aby si našel družku, i když jsem Wissfesněha naprosto chápal, proč to udělal, to jo. "Jo jo, přesně tak, my to spolu rozhodně zvládeme!" horlivě jsme přikyvoval. Určitě najdeme Sněha cobydup, hlavně tady na sněhu. Na sněhu se Sníh dobře hledá. Nebo se na Sněhu dobře hledá sníh? Jedno z toho, každopádně. No samozřejmě,že jsme museli být blízko, po takové době hledání. Divil jsem se, že jsme Sněha nenašli už s Wissfesněhem... ale možná Sníh a Wissfesníh nemohli být na jednom místě zároveň... Ale ať jsme se rozhlížel, jak jsem se rozhlížel, Sníh nikde, všude jen sníh. "Taky ho ale zatím nikde nevidíš, co?" Ale on se určitě někde ukáže, musel tu být. Ovšem... když už je tu sníh a my jsme tady... radostně jsme se rozběhl a hop, už jsme zajel rovnou po hlavě do závěje, jen zadek mi koukal ven. vyhrabal jsem se, otřepal se, až sníh lítal všude okolo a už jsme se vesele zubil na Noelle, jestli jako viděla, jaká suprová věc mě to zase napadla a jestli to jako zkusí taky. A já už si začal vyhlížet novou závěj, do které bych mohl skočit a vypadat u toho jako idiot.

---> Pityas

"Jak to myslíš? Určitě je přece na jiném místě, než my. Kdyby nebyl, tak už jsme ho potkali a jdem tu všichni tři." Tak teď jsme jí fakt, ale fakt nerozuměl. Vždyť to přece dávalo smysl, že tady sníh není. Kdyby tu byl, nehledáme ho, páč víme, kde je. "Ale my ho určitě najdeme," řekl jsem, "když on hledá nás a my jeho, tak přece není možné, abychom se nenašli. Kdyžtak se můžeme ptát vlků, jestli ho neviděli, a pak ho najdeme snáz!" A pak, až bude Sníh s námi, vyzkoušíme to, co nám říkal Wissfesníh a dělání malých vlků. Už jsem se těšil, konečně budeme dělat to, co správňoučcí partneři. Bylo fajn mít plány takhle do budoucna.
Koukal jsem na ledovou pláň stejně jak ona, až mi očka zářila. Kde jinde hledat Sněha než na sněhu! To byl ale nápad! "Joo, tady ho najdem. Bude na tom sněhu doslova svítit... teda, svítit jako svítí černá díra, jestli mě chápeš." A už jsme si to tlapkal po sněhu za ní. "Třeba tu je a jen nás neslyšel. Je to tu veeelké," ujišťoval jsem ji. To by bylo, aby Sníh nebyl na sněhu. "Noo, ale my Sněha určitě brzy najdeme. A když ne, tak co kdybychom mohli dělat malé vlky, až si budeme chtít dát přestávku v hledání? Můžeme to třeba zatím nacvičit, nebo tak něco." Rychle jsme se snažil najít řešení, které by její obavy zaplašilo. My už spolu něco vymyslíme.

"Nepovídej, určitě existuje, když existuje to druhé... ale to jsem zapomněl, tak jsem použil tohle." Že jsme ho do toho zatáhli proti jeho vůli? Tak to prr! vždyť přece nadšeně souhlasil, že nám pomůže Sněha najít! Já mu najednou vůbec, ale vůbec nerozuměl a to se mi nelíbilo. Chvilku jsem na něj zmateně koukal, než začal zas mluvit o smečce a já se opět chytl. Ano, ano, smečka, jasně. Chudáček, tak moc se styděl, že si musel vymýšlet takové lži. Ale my ho jako správní kamarádi podpoříme a nebudeme ho trápit. "Přesně tak," usmál jsem se a zavrtěl ocasem, "naprosto to chápeme, tak tuhle Jedlovou smečku od nás pozdravuj, ano?" Ať si Wissfesníh jde, my s Noelle půjdeme tedy dál sami a pak mu Sněha někdy přivedeme a představíme je, aby taky mohli být nejlepší kamarádi. Jo, to znělo jako plán, "Tak se měj, Wissfesněhu, a hodně štěstí!" rozloučil jsme se s ním zcela upřímně. Jo já si téměř o nikom nemyslel nic špatného. "Tak jo, tak za námi Sněha pošli, kdybys ho potkal!" Netušil jsem, proč nás nazval blázny, ale určitě to bylo proto, že jsme se tak bláznivě milovali. JO, to muselo být ono. Sledoval jsem, jak mizí, a až když byl z doslechu a už jsem za nim nemohl nic volat, otočil jsem se k Noelle, "to je ale fajn vlk, co? Fakt mu přeju, aby si našel stejně báječňoučkou partnerku jako jsi ty!" Olízl jsem ji na tváři a už jsem si to štrádoval za ní. Vzhůru za Sněhem do sněhu!

---> Ledové pláně

"A proč by to jako dělal? Vždyť nás má rád a my máme jeho." Wissfesníh by se měl stydět, že si něco takového vůbec myslel, natož že to vypustil z tlamy. "Jsi hrozný negativa, víš to?" Slovo 'pesimista' mě zrovna nenapadlo, tak jsme to šikovně nahradil jiným slovem, které podle mě znamenalo to samé. Wissfesníh měl štěstí, že potkal nás dva. V naší společnosti se naučí myslet pozitivně. "My se taky nemůžeme dočkat," řekl jsem spokojeně a pak se otočil na Mrazivku, protože mě něco napadlo, "ale do Túmapu je nepustíme, že ne? Ten bude jen náš. Možná tak Sněha bychom tam pustili, protože ten je nejlepší kamarád, ale nikoho dalšího."
Vědoucně jsem na Wissfesněha koukl. Prý smečka, pf. Mně bylo jasné, že si jde hledat vlčici. A chápal jsme to, že už nechtěl být sám. "Nikdo neříká, že si vymýšlíš, Wissfesněhu, věříme ti, fakt že jo." Ovšem Noelle mé usilovné mrkání nepochopila, "Víš, pro jednou myslím, že bychom měli Wissfesněha nechat, aby šel sám, i když by naši pomoc jistě moc ocenil," řekl jsme jí a pak se naklonil k jejímu oušku a možná trošu hlasitěji, než bych měl, jí pošeptal: " Já si totiž vůbec nemyslím, že jde za smečkou. Já si myslím, že jsme ho zvyklali, víš co. A teď taky touží po božínkaté partnerce a chce si ji jít hledat, jen se stydí to přiznat." Vrhl jsem na Wissfesněha ještě jeden vědoucný pohled. Ale samozřejmě kdyby šel fakt za smečkou, to bych neváhal a přidal se k němu, to ano! Naši pomoc by jistě nejen ocenil, ale i potřeboval, bylo mu to vyloženě vidět na očích!
Horlivě jsem přikývl, "ano, ano, přesně tak. A našli jsme se a už se neopustíme, že jo, Mrazivko?" Já ji teda fakt nehodlal opustit. Nikdy! Budeme navždy spolu a budeme pomáhat jiným vlkům, aby se taky našli. Ale nejdřív najdeme Sněha. Dal jsme Noelle jednu parádní pusinku, které se jí tak líbily. "No kdyby byl Sníh jen v naší hlavě, tak ho nehledáme, protože víme, kde je, to dá rozum, nejsme hloupí," řekl jsme Wissfesněhovi. Nevěří? Tak ať. Však on se přesvědčí, až Sněha najdeme. Prý jen v naší hlavě, pf. "Tak si nevěř! Uvidíš sám, až ho najdeme. Uvidíš!" Jeho pesimismus mě ani v nejmenším nerozhodil.

---> Laica mar

"To určitě," pronesl jsme procítěně a narozdíl od Wissfesněha to myslel vážně. Sníh se jistě nemohl dočkat, až nás konečně potká. "jak říká Mrazivka, fakticky nás taky hledá. Takže když vytrváme, tak se brzy najdeme." Jo, kdyby tady skutečně nějaký Sníh byl a věděl, co se na něj chystá, nejspíš by zalezl do té nejhlubší nory a modlil se, abychom ho nenašli. banda negramotů! To přímo lahodilo mým uším, to bude paráda. Možná bychom si mohli založit i smečku se mnou a Noelle, jako s největšími negramoty, v čele, samozřejmě! My jsme určitě byli na vedení smečky jak dělaní. Trochu nešťastně jsem koukl na Wissfesněha a už chtěl také protestovat jako Mrazivka, ale pak mi něco docvaklo. Nebo jsem si alespoň myslel, že mi něco docvaklo. Takže takhle to tedy bylo! On se Wissfesníh sice tvářil, že je radši sám, ale on se jen bál přiznat, že když viděl naši lásku, tak jsme ho zvyklali a on teď taky touží po vlastní Mrazivce! Zaculil jsem se jako měsíček na hnoji, "tak to jo! To samozřejmě chápeme a přejeme ti hodně štěstí!" Drcl jsem do Mrazivky a věnoval jí výmluvný pohled, "a samozřejmě chápeme, že si žádnou vlčici najít nechceš a chceš být radši sám." Mrkal jsem na Noelle tak usilovně, že by i úplnému idiotovi došlo, k jakému závěru jsem se dopracoval. nemohl jsme to ale říct nahlas, aby Wissfesníh nezjistil, že jsme odhalili jeho plány a nevyplašil se. partnerku si přece zasloužil a tu si musel najít sám, protože já a Mrazivka jsme taky našli jeden druhého bez cizí pomoci.
No ale pak se Wissfesníh opět začal vyptávat na Sněha. Zamračil jsem se na něj, jako kdyby mě urazil, protože já dobře věděl, co to imaginární kamarád je. Netušil jsem sice, co znamená slovo 'imaginární' jen tak samotné, ale takhle dohromady mi to smysl dávalo. "To tedy ani náhodou není! Sníh je opravdu a naprosto skutečný, už jsme ti přece říkal, že jsme si ho nevymysleli!" jak si mohl vůbec něco takového myslet! nejsme přece hloupá vlčata, abychom se vydali hledat někoho, kdo ani neexistuje.

---> Temný les

No to samozřejmě bude. "No to samozřejmě bude! Vsadil bych se, že se na nás těší úplně stejně, jako my na něj, že jo, Mrazivko?" Wissfesníh prostě jen nerozuměl pravému přátelství, chudáček. Nechtěl bych žít v takovém smutném světě jako on. Ani si neuvědomoval, že je taky negramota a jaký. ten nejlepší negramota ze všech, když nám tak hezky poradil, jak se dělají malí vlci. "Obří parta zní parádně!" souhlasil jsem zase s Noelle. Měla tolik božíčkatých nápadů! Já ji prostě zbožňoval! "Ano, zopakuju ti to," Wissfesníh nás asi moc neposlouchal. No, nebylo čemu se divit, "ty tomu prostě nerozumíš, co? jasně, chápu, může to být pro někoho trochu složité, ale pokusím se to tedy říct jednodušeji." chudáček malý. Možná neměl něco v pořádku s hlavou? Docela jsem ho teď litoval, chudák Wissfesníh. Ale vynasnažím se, aby to pochopil, však ono to půjde. "Sníh je nás nejlepší kamarád, to je fakt. A samozřejmě, že se jmenuje Sníh a existuje, to přece dá rozum," vysvětlil jsem pečlivě a vyslovoval přitom pomalu a tak srozumitelně, jak jsem jen uměl. Co na tom jako nechápal? Mně to připadalo dokonale logické. "A dá rozum, že existuje, protože třeba lásku taky nevidíš a je, že jo?" zaculil jsme se na Noelle. Když byla láska, byl i Sníh. nadšeně jsem se rozběhl vysokou trávou za Mrazivkou, "fíha, ta tráva je vyyyysoookááá! No nevidím, ale nevidím tu skoro ani tebe!" zavolal jsme se smíchem a už upaloval k horám.

---> Pityas

"No vždyť to říkám!" Souhlasil jsem radostně. Je to naprosto přirozené. NAPROSTO. Já byl negramot, Noelle byla negramot, Wissfesníh taky bude. Jasná věc. "Je to přirozené a je to super!" Zavrtěl jsem ocasem, abych dodal svým slovům důraz. Bylo mi tohohle vlka prostě líto. Ale my ho rozveselíme! Nehnem se od něj, dokud nebude stejně veselý, jako my.
" Tak jo, půjdeme hledat Sněha!" Souhlasil jsem vesele, "tak dobře poslouchej, protože už jsme ti to říkali, tak ať to zas nezapomeneš. Sníh je čistě črný vlk. Fakt čistě černý, žádné hnědé tlapky ani žádná bílá, proto ty taky Sníh nejsi a seš jen Wissfesníh, že jo," vysvětloval jsem důležitě, "element může mít jakýkoli, ale musí být prostě fakt černej a fakt Sníh. Jakože jmenovat se Sníh. Bude mít nějakou hustou historku, proč byl tak pojmenovaný. To nás hlavně zajímá." s takovýmhle vysvětlením už si Sněha prostě splést nemohl, to bylo jasné. "No a jak jsem říkal, ještě jsme ho nepotkali, proto ho hledáme. Víme jen, že tu někde je a čeká na nás." No dobře, to jsme sice nevěděli, ale bylo to tak určitě, to dá rozum. A ten jsme my dva postrádali, tím pádem nám to dávalo smysl.
"Jasně, že to bude bombastický. Nejdřív Sníh, pak malí vlčci, jak jste rozhodla, madam!" Zazubil jsem se na Mrazivku a už za těma dvěma taky upaloval.

---> Laica Mar

Jo, ironie nebyla něco, co bych chápal. většinou jsem od vlků čekal jen to nejlepší a tak jsme si podle toho i všechno vykládal. Přeslechl jsme tón a slyšel pouze slova, "přesně! My o tom taky nepochybujeme, jo jo, Mrazivko!" Potvrdil jsem nadšeně Wissfesněhova slova. Sníh nás bude prostě milovat, to bylo psáno v knize osudu. Ještě nadšeněji jsme se rozzářil, když Wiss konečně přiznal, že je taky negramot. "Já to věděl! Ale to přece není nic, za co by ses měl stydět. To je naprosto přirozené, být negramot." Nechal jsem Noelle Noelle a potlapkal jsem ho po rameni a usmál se na něj jak sluníčko. A jestli Mrazivka čekala, že její nápad na hledání dalších negramotů podpořím, nemýlila se. Horlivě jsme přikyvoval, "ano, ano, přesně tak. Najdeme všechny negramoty na ostrovech a budeme jedna velká tlupa nejlepších kamarádů!" Otočil jsem se na Noelle, "jen ho nech, stejně nás neposlechne, že je to úžasné. Musí na to přijít sám, o co přichází." No jo, byl to chudák, ale maminka vždycky říkala, že k některým věcem musí vlk dospět sám. vždyť já si taky nemyslel, že někoho potřebuju, dokud jsem neměl Noelle. A teď už bych za žádnou cenu neměnil.
Kývl jsme na Wissfesněhovo upozornění, že si máme vlčata dělat v soukromí, "no jo, no jo, už jsme pochopili. Sice teda netuším, proč by ti to vadilo, ale jak chceš." A to mohla být legrace, kdyby se díval. Jeho mínus. "Ooo, to je zajímavé! takže tu budou pobíhat malé Mrazivky a Proužci? Už se těším"!" Sice jsme si nepamatovat, že bychom já nebo moji sourozenci vypadali přesně jako naši rodiče, ale paměť mě mohla klamat, že jo? "Jooo, hledat Sněha! My jdeme taky, my jdeme taky!" A už jsem si to upaloval za Wissfesněhem. "Najdeme Sněha a pak budeme dělat vlčata, to zní jako dobrý plán! Sníh se třeba bude chtít dívat!"

"My jsme ho ještě ani nepotkali, my jen víme, že je náš skvělý kamarád," vysvětlil jsme Wissfesněhovi důležitě. Nechápal jsem, proč by nám jako měl utíkat. Sníh takový rozhodně nebyl, to si Wissfesníh vymýšlel. "Ale to je škoda, že nejsi negramot taky. Ale naši kamarádi určitě budou! Zeptám se jich, až na ně zase narazíme!" zavrtěl jsem ocáskem a zaculil se jako sluníčko. Jem škoda, že jsem nevěděl, kdo ti další kamarádi jsou. Ale... Mrazivka by to třeba mohla vědět! "Zní to naprosto skvěle!" souhlasil jsem s Noelle a nějak se ani neobtěžoval zkontrolovat její počty, protože já chudákovi Wissfesněhovi věřil, že není negramota.
"Tvoje mínus," řekl jsem Wissfesněhovi, "kdybys nějakou měl, poznal bys, jak suprový to je. tady Mrazivka je totiž naprosto báječná!" Ale co§ Alespoň mi ji nebude chtít vzít. Ale Mrazivka by se určitě stejně nedala. "Tak jo. A nebudeme. Děkujeme za rady!" řekl jsem a myslel ono poděkování naprosto upřímně. Však my už si nějak poradíme a když se Wissfesníh nechtěl dívat, no, byla to jeho věc. Můžeme si pak skočit do Túmapu a zkusit to sami. A když se nám nebude dařit, tak se zas někde poptáme a bude to. "Jasně, takže u tohohle je většina práce na mě a pak je většina práce na Noelle, to mi přijde fér." Koukl jsme jí pod ocas, "hmm... a správná díra je... ta víc dole, že jo?" Však nám se to povede. "A co jsou to ty geny, o kterých mluvíš? To už jsem někde slyšel..."

Ano, Wissfeoh už neměl šanci utéct. Už to byl nás kamarád. "To je skvělý nápad!" Ocenil jsme okamžitě Neollin návrh, "budeme hledat pravého Sněha hezky všichni tři a to už ho tuplem najdeme a bude to hrozně super. Vždycky jsme chtěl mít hodně kamarádů. A ty určitě taky!" abych zdůraznil svá slova, hezky jsem na Wissfesněha ťápnul, jen tak lehce a přátelsky, aby si nepřipadal odstrčený. "Negramota... není to jiný výraz pro kamaráda? jsme přece banda kamarádů." To bylo hezké slovíčko, to si zapamatuju, "Takže jo, je to taky negramot! Jsme negramoti spolu!" Jestli mě chtěl Wissfesníh opravovat, příliš pozdě. nejen, že jsem byl negramota, byl jsem totiž ještě ke všemu ignorant, i když ani tohle slovíčko jsem pravděpodobně neznal. Hrdě jsem vypjal hruď, "přesně tak, my se nebojíme! Já mám totiž Noelle a ona má mně, na nás si jen tak někdo nepřijde!" Pochybné existence by se spíš měly bát nás a našeho kecání. To bylo to opravdu děsivé. "Ale to je smutné! A nechybí ti nějaká? Mít správňáckou partnerku je fakt suprovoučké. Ale Noelle nedám, ta už je moje!" Věnoval jsme mu pohled, který říkal: 'dej si bacha!' aby mu bylo jakože fakt jasné, že tahlecta správňoučká partnerka k dispozici není.
"A to já bych nikdy neudělal! Já Mrazivku neopustím!" ujistil jsme ho okamžitě a dokonale tak přehlédl onen skrytý význam, který tím pohledem myslel. Zřejmě jsme byl až příliš nevinný na to, aby mě napadlo udělat někomu vlčata a pak zdrhnout. "Taky si myslím, že kecá," souhlasil jsem s Noelle, "moje maminka taky nevypadala... vycucaně? Vycucaně. A měla nás ráda. Kamarádům se nekecá, víš to?" Poslední věta patřila Wissfesněhovi. Takhle nám kecat, to teda ne. To vůbec, to se nedělá.
"Jo aha, takže... z téhle strany?" poslušně jsem se zaparkoval za Neollin zadek. To už dávalo smysl, i když mi to pořád připadalo hrozně nepraktické a divné. "No ale... když nám nebudeš radit, jak budeme vědět, že to děláme správně? Co když si zalezeme někam za keř a něco pokazíme?" udělal jsem na něj štěněčí očka, abych ho jakože přesvědčil, že by nám s tím měl fakt poradit.

"Ale to přece vůbec nevadí, že jsi nás právě potkal!" věnoval jsem vlkovi velký, přátelský úsměv. No a co? Kdo tvrdí, že se vlci musí znát, aby mohli být kamarádi. Sníh byl nás skvělý kamarád a to jsme ho ani nepotkali. "Jo, víme přesně, jak Sníh vypadá. je to černý vlk, čistě černý, což ty nejsi, tím pádem nebudeš sníh. Jsi Sníh jen částečně, rozumíš? Ne úplně, takže jsi Wissfesníh," vysvětlil jsem mu, jako by to byl on, kdo nedává smysl, a ne my dva.
"Náhodou, rodiče nás naučili dost, ale oni byli partneři, my jsme tehdá ještě žádného suprovoučkého partnera neměli, tím pádem jsme to vědět nepotřebovali." Jo, sexuální výchovu moji rodiče poněkud opomněli, ale zřejmě ji nepovažovali za důležitou, koneckonců, jaká byla pravděpodobnost, že by si někdo jako já někoho našel? Možná nebyl dobrý nápad, aby se naše geny přenesly dál. Jeho ironické použití našich přezdívek mi naprosto uniklo, naopak jsme šťouchl do Noelle, "hele, jsme Pusinky, to zní moc pěkně!" upozornil jsem, kdyby jí náhodou uniklo, že teď máme krátké a stručné označení nás obou. Pak už jsem ale nevyrušoval a poslouchal vlka. neunikl jsme Neollině tlapce, takže jsem jen uskočil a vypískl, "Jo! Nesahat, to lechtá!" Nadšení z nálezu skorosněha a někoho, kdo by nám mohl všechno vysvětlit, ale poněkud opadlo, když vlk použil ten zlověstný tón. koukl jsem na Noelle. Byla tvorba malých vlků nepříjemná? Ale maminka nevypadala, že by ji nějak poznamenalo, když měla mě a sourozence, takže asi ne. Rozhodně mě to neodradilo od praktické zkoušky. natočil jsme se k Noelle a stoupl si hezky vedle jí. Pak jsem jí plácl jednu tlapku na hřbet a zmateně koukl k jejímu ocasu, který byl prostě příliš daleko, vzhledem k tomu, že jsem k ní stál takřka do pravého úhlu, "jakože takhle? Ale vždyť je hrozně daleko." Taky jsem tomu úplně nerozuměl. Že by mi instinkty napovídaly, co bych měl dělat? Ano, svým způsobem, ale to, co říkaly, mi prostě přišlo až moc divné na to, abych to chtěl zkusit. A tak jsem prostě předpokládal, že mám dělat něco jiného.

přikývl jsem a odsouhlasil jí tak naše nové pusinkovaté přezdívky. teď už každý tuplem pozná, že jsme si souzeňoučký, to bylo boží. "Wissfeoh?" zamumlal jsme zmateně. To teda ale vůbec neznělo jako Sníh. Pohled mi padl na jeho tlapky a uši a koukl jsme na Noelle, "Ty, Mrazivko, já mám dojem, že i když je černej, tak to sníh nebude. Koukej, má bílý nohy. A uši. To by stejně nebyl ten správný sníh. Tohle bude... Wissfesníh. Jo, Wissfesníh. není Sníh úplně, jen trošku." Pak jsem se ale zazubil na Wissfesněha, "ale kamarádi můžeme být stejně, i když nejsi Sníh. Nám to nevadí! A jo, jsme páreček k pohledání, ale pořádný pár! A ty jsi teď nás suprovoučký kamarád!" Už to byl kamarád, z toho se nevyvlíkne, i když to byl podobný protiva, jako Punťa. Chtěl jsme dál mluvit o Lesním duchovi, ale to Noelle připomněla hlavní důvod, proč jsme Wissfesněha hledali, "Jo jo, pravda!" na ducha jsme už zase zapomněl, ten teď nebyl důležitý. "A taky bychom potřebovali vědět, jak vznikají takoví ti malí vlci, které partneři občas mají." Doplnil jsme Mrazivčinu otázku s naprosto nevinným úsměvem.

Vůbec jsem se nad jejími slovy nepozastavoval. Dávaly přece dokonalý smysl. Celá Noelle dávala dokonalý smysl a když mu někdo nerozuměl, byl to jejich problém a určitě to nemělo nic společného s tím, že mlela pitomosti. Horlivě jsme přikyvoval na všechno, co řekla, až jsme vypadal skoro jako pochodující holub, "Souzeňoučný! To je dokonalé slovo, jsme si souzeňoučký!" ta měla takové skvělé nápady! A když to říkala, musela to být pravda. "Tak jo, tak jo, budu alias Pusinka, ale ty budeš taky, ano? Protože pusinky dostáváš a... a budeme mít stejnou přezdívku! pak bude všem jasné, že jsme partneři a že se máme moooc rádi!" navíc Mrazivka byla prostě dokonalé Pusinka. Sedělo jí to snad ještě víc, než mně!
měl jsme radost, že má ze Sněha takovou radost. tak teď už to Sníh být prostě musel, to bylo jasné! "hele, nejež se, jo? My jsme tě nepřišli sežrat, je to dobrý. Naprosto v pohodě!" ujistil jsem Sněha s velkým úsměvem a pak, abych na to nezapomněl, jsme nás řádně představil. To je třeba, když už máme být ty nejlepší kámoši, že jo? "Ahoj, já jsem Deimos alias Proužek a tohle je Noelle alias Mrazivka a je to moje partnerka." na Pusinky jsem pochopitelně zapomněl, to jsme ještě neměl nacvičené, ale i tak jsem to dle mého názoru řekl ukázkově a hned jsme koukl po Noelle, jestli to jakože viděla a taky si myslí, že jsem to řekl dobře. jenže to už Sníh mluvil o lesním duchovi a já z toho byl úplně stejně unešený, jako moje partnerka. my dva jsme se prostě fakt hledali, až jsme se našli. "Tyjo, to zní super! A ty už ho určitě znáš a seznámíš nás s ním, když jsme ti nejlepší kámoši, že jo?" Pochopitelně, to, že jsme nejlepší kamarádi se Sněhem, to jsem bral hned jako samozřejmost, protože tak jsme si to s Mrazivkou vysnili, takže to musela být pravda.

---> Asshiřin labyrint

"Jo jo, vesmír je moc zajímavý. Ale ty jsi stejně zajímavější! A skvělejší! A já to nikdy říkat nepřestanu, abys věděla!" Lichotky se prostě musí oplácet lichotkami a já ještě ke všemu každé své slovo myslel naprosto upřímně. Klidně bych jí říkal hezké věci od rána do večera, tak byla skvělá.
"Jedině společně, ano! To snad ani jinak nejde. Já už si ani nedokážu představit, jaké to bylo být na všechno sám. určitě jsme musel být hrozně nešťastný a opuštěný, když jsem tě neměl." Sestřičku a bráchu jsem samozřejmě nepočítal, to bylo něco úplně jiného. Mrazivka byla kapitola sama o sobě. každý by měl mít v životě svou Mrazivku. Normálně jsem teď litoval vlky, kteří ji neměli. Ale tahle Mrazivka byla moje a už si ji nechám. O tu se s ostatními vlky dělit nebudu, ať si hezky najdou svoji.
Nebýt vlk, určitě bych se začervenal, když mě nazvala pusinkou. Takhle jsem se jen tak roztomile zaculil, protože mi řekla něco fakt pěkného. Začichal jsem ve vzduchu, stále s tím přiblblým úsměvem. "Jo, taky to cítím. Tak se ho skočíme zeptat." A už jsem upaloval za ní, abych nezůstal pozadu. Vlka jsem taky vzápětí uviděl. "A koukej!" upozornil jsem svou družku, "je černý. Třeba to bude dokonce Sníh! Pořádný Sníh! To by byla paráda! Poradil by nám a ještě by to byl náš suprový kamarád!"