Příspěvky uživatele

Bylo to poměrně rychlé. Jeden malý zlom a vše bylo jinak. Náhle jsem byl... venku. Nebylo tu takové teplo, skoro nic jsem nevnímal. A jak asi. Byl jsem čerstvě narozené vlče. Cítil jsem jenom teplo. Blízké teplo mé matky, která mě hned začala očišťovat. Protestoval jsem proti tomu a tiše kníkal na důkaz, že se mi to moc nelíbí. Mám hlad, chci jíst! Nech mě!
Možná něco takového mé kníkání, pískání a kdo ví, co to bylo vlastně pořádně za zvuky, znamenalo. Když jsem byl konečně propuštěn, instinktivně jsem se doplazil k matčiným strukům. Trvalo to jenom chvíli, než jsem jeden konečně našel a začal tišit svůj hlad matčiným mlékem. To mě také uklidnilo. Jen matně jsem vnímal, jak mi matka řekla. Deiron... Brzy se ke mně připojili i mí sourozenci. Věděl jsem, že tam uvnitř jsem byl i s někým dalším a teď tu byli opět se mnou... a já za to byl rád.
Jen okrajově jsem vnímal přítomnost jiného vlka, která se po chvíli vystřídala za jiného. Ten zatím nejspíše zůstával. Mým jediným zájmem však na pár dní byl jen spánek, choulení se ke svým sourozencům a důležitý byl pro mě matčin struk a mléko z něj, kterým jsem kojil svůj hlad a nabíral síly.
Cítil jsem, jak sílím. Netušil jsem, jak ubíhal čas. Neznal jsem střídání dne a noci. Očka jsem měl stále zalepená, ale už jsem se mohl plížit, plazit... Pro mě to byl pohyb a bylo mi jedno, jak to může vypadat. Nedovedl jsem si představit sám sebe, natož okolí, matku... Matčin sem znal jen pach a příjemné teplo. A mléko.
Nyní jsem však trochu lépe vnímal přítomnost i někoho jiného. S matkou tu byl i někdo další a já ho nějak automaticky pokládal za otce. Byl blízko. Cítil jsem jeho teplo a tak jsem se pomalu plížil směrem k němu.