Příspěvky uživatele

< návrat zpět

V takových akcich hold nemám štěstí... Hodně štěstí Onem a dalším pokračujícím!

Říkala jsem, že Destiny se nebude nikomu líbit :D :/ :c :DDD Jinak gratuluji! Tváří se jak magor, jelikož pro všechny co vyhrály hlacovala :DD

Kecka si pořád stála za tím, že má pravdu a že má pravdu. To co má v tlamě určitě není drahokam... Pomyslela jsem si. ,,Mají být čtyři... A ne, opravdu to drahokam NENÍ, táhlo tě to sem snad? Mě teda ne..." Odpověděla jsem v krátkosti tak nějak na to, co mlela. Zapřemýšlela jsem se nad slovy Hailee, možná měla pravdu, bylo to dokonce docela pravděpodobné... Ale nikdo z nás to nejspíše neví přesně, bohužel... Vlastně jsme ani pořádně nevěděly, co máme hledat, což je docela nanic.
Vydaly jsme se opět za Keckou, Thal něco říkala, ale běžela kus přede mnou a navíc hodně pršelo, nebylo jí tedy slyšet, možná to byl i záměr.
Byla jsem ráda, že Thalie ocenila mnou vytvořený obláček. Udělala jsem měnší i nad Hailee a Keckou, přeci jen si nezasloužily moknout... Nevěděla jsem však, jak dlouho to ještě vydržím, přeci jen to bylo docela únavné a já chtěla mít energii na cestu... Ani teď jsem ji z té trochy spánku, mála jídla a stresu neměla bůh ví jak moc. Nedávala jsem to na sobě však nijak znát, prostě jsem s lehkým úsměvem běžela za keckou a Thal směr ty hory...
>>> Sněžné tesáky (přes Wolf lake)

<<< Bull Meadow
Měla jsem pravdu, asi hned tak nepřestane... Nad tím, co říka Thal jsem se jen pousmála a zakývala jsem hlavou na souhlas. Přes to všechno co se stalo jsem ani moc nevnímala ten prudký déšť, který asi hned tak neskončí. Ale pravda byla, že tak mokrý kožíšek moc neulehčoval chůzy. Když jsem vyděla, že ani Thal se to moc nelíbí, zamyslela jsem se, jestli bych s tím nemohla pomocí alementu něco udělat. Mám to! Zasoustředila jsem se a za chvíli nás před deštěm chránila vodní stříška, každá mělla jednu, až na Noell, ta vypadala, že jí déšť nevadí. Usmála jsem se na Thal, na kterou teď nepršelo a doufala jsem, že to ocení. Šla jsem kousek dál a také jsem se otřepala, měla jsem kožíšek tedy teď jen vlhký, ne nasáklý vodou a znovu mi hned tak nenasákne, když na mě teď neprší, že?
Doošly jsme ke Kecce, která se rozplývala nad... Kamenem? Ano! ,,Souhlasím s Thal, tohle je obyčejný kámen." řekla jsem a v duchu jsem se zasmála, jak si to mohl někdo splést?
,,To nevím, ale ta velká bílá říkala,, že nás to k nim bude táhnout..." odpověděla jsem a zamyslela se. ,,A mě to táhne tam!" dadala jsem a hlavou pohodila k velkým horám - k Sněžným tesákům.

Jako 1. se hlásí Destiny! :D

Ukecaná ZASE začala a vypadalo to, že ZASE hned tak nepřestane... Takže jsem teď asi Kroužek nebo Modroočka... Pomyslela jsem si a protočila jsem nad ní očima, řekla jsem si, že bude lepší se s ní nedohadovat, raději budu Kroužek, než být něco horšího.
Poté odběhla směrem k Mlžným pláním. ,,Asi máš pravdu, Thalie, lepší než místo drahokamů hledat ji..." Povzdychla jsem si a vydala jsem se těsně za Thalií zs tou ukecanou. Budu jí zatím říkat Kecka, to se k ní hodí ze všeho nejvíce! Rozhodla jsem se a ohlédla se na poslední vlčici, která zatím nešla, ale nechtěla jsem ji nutit, otočila jsem hlavu tedy zpět pohledem dopředu. ,,Mimochodem já jsem Destiny, jak jsi mohla od Kecky slyšet..." představila jsem se a usmála se na svou nynější společnici.
>>> Mlžné pláně

//nemám problém... a pravidlo 2 dnů, že?

Od té doby, co jsem přišla, sem přišlo několik dalších vlků, bylo jich tu vážně hodně, různých povah, velikostí a vzhledů... Jedna mi řekla Kroužku a mé kruhy kolem očí mi pochválila. ,,Děkuji, ale říkej mi Destiny." Mrkla jsem snad na tu nejukecanější vlčici a dále jsem sledovala ostatní vlky.
Když jsme tu byli nejspíše všichni, začala ta velká bílá mluvit. Sama se nepředstavila (nebo jsem to neslyšela), ale druhý vlk se nejspíše jmenuje Nero. Ze slov, které vypustila z tlamy mi běhal mráz po zádech a tuhla krev v žilách. Mois Grisu hrozí nebezpečí? A my ho máme zachránit?! Probíhalo mi hlavou stále dokola, nemohla jsem tomu uvěřit - Proč zrovna my? Proč já? Byla jsem ve skupině s ukecanou a pár vlky, které jsem už někde možná viděla, nebyla jsem si však moc jistá. Většinu jsem však neznala vůbec.
Nevěděla jsem, co máme dělat, čekala jsem tedy ve skupině, než někdo zavelí, já se docela styděla, nechtěla jsem se strapnit nebo vypadat jako... No... Divná? Třeba divná... Po chvíli jsem se ale odhodlala alespoň na toto: ,,Kam tedy půjdeme jako první?"

Wooooow :3333 Hlásím Destinku x333

Souhlasím s Onemsiz... Ve všem xD

//Hádám, že se všichni teprve schází, že? Jen abych věděla, zda-li už psát :D

<<< Long (přes Mlžné pláně)

Cesta netrvala moc dlouho, ale nebyla mi moc příjemná... Musela jsem na chvíli vstoupit do mlhy, abych se dostala na místo, kam mě "hlas" poslal... A to pro mě nebylo vůbec příjemné, když se někde tam Rocky stratil... A to VŮBEC!
Nakonec jsem na onu louku došla, nebyla jsem zde však první. Byl tu jeden promočený vlk, vedle něj bíla vlčice (něco mi říkalo, že to ona je ten "hlas", ale nevěděla jsem co to něco bylo...), opodál šedá vlčice a poté tu byl ještě převážně šedý vlk... Zdálo se mi, že jeho jsem už někde viděla, nevěděla jsem však kde a ani kdy. ,,Zdravím." pozdravila jsem, to se mi zdálo jako nejlepší začátek. Nevěděla jsem, jaké budou jejich reakce a proč tu vlastně jsme, ale to se asi dozvíme později...

//jak už jsem psala, budu ráda, když mě do pořadí zapíšere jako poslední, jedu pryč a vrátím se až v pátek 15.7.

Posadila jsem se a dívala se do mlhy, doufala jsem, že tam někde zahlédnu černý kožíšek Rockyho, bohužel byl však opak pravdou...
Po nějaké chvíli jsem se rozhodla jít dál, nezdálo se mi to však jako plně mé rozhodnutí, jakoby mi to někdo našeptával... Už mi z toho hrabe... zatřepala jsem nad tím hlavou a vydala jsem se tím směrem, kam mi "hlas" napovídal - směr Bull Meadow.

>>> Bill Meadow (přes Mlžné pláně)

//rozepíšu se tam...

Rocky začal nad něčím zase přemýšlet, ale omluvil se, takže mi to bylo úplně jedno. Na jeho nabídku, že půjde něco ulovit jsem přikývla, byla jsem moc ráda... Byl moc milý, někteří by jen ohrnuli nos, ale on se vydal na lov, když jsem to potřebovala. Je to můj anděl... pomyslela jsem si, lehla si, hlavu jsem si položilla mezi přední tlapky a po chvíli jsem usnula, potřebovala jsem si odpočinout a načerpat alespoň trochu energie.
Zhruba po třech hodinách jsem se probudila, ale k mému udívu jsem tu byla stále sama. Neříkal, že je HNED zpátky? Už je to dlouho... proběhlo mi hlavou. Rozhodla jsem se, že ho půjdu hledat, mohlo se mu přeci něco stát..! Pomalu jsem se pokusila zvednout, nejprve jsem si sedla a poté jsem postupně postavila na zadní nohy. Odpočinek mi pomohl, zvládla jsem se tedy udržet na nohou. Došla jsem k jezeru, které ode mě bylo necelé dva metry a napila jsem se. Bylo docela teplo, takže jsem si smočila kožich, alespoň jsem se více probrala a příjemně mě to osvěžilo. Když jsem vylezla zpět na pevninu, otřepala jsem ze sebe přebytečnou vodu a vydala jsem se po pachu Rockyho, chtěla jsem ho najít... Bála jsem se o něj! Po malé chvilce se k pachu Rockyho přidal i pach zajíce, nejspíše si právě jeho vybral jako kořist. Ne na jednom křoví jsem našla trsy Rockyho chlupů, to bylo nejspíše tím, jak se skrz křoví prodíral. Já se ho snažila obejít, nechtěla jsem se poškrábat, potřebovala jsem co nejvíce sily. U břehu Longu jsem našla zabitého zajíce, byl to právě ten zajíc, za kterým se Rocky hnal. On tu však nebyl... Zakousla jsem se do tak lahodného masa, jeho chuť se mi rozplývala na jazyku a pomalu mi plnila můj dosut prázdný žaludek. Když jsem zajíce sežrala celého, vydala jsem se dál po pachu, tentokrát to byl pach Rockyho a nějaké srny, za kterou se hnal. Pach mířil až k Mlžným pláním... Nechtěla jsem tam jít, bála jsem se, že se stratím a zemřu tam... Rozhodla jsem se tedy, že zavyju, po chvíli jsem tak udělala, doufala jsem, že mi Rocky odpoví, když se tak však ani po dlouhé době nestalo, řekla jsem si, že tam není. Vydala jsem se tedy po hranici Mlžných plání až tam, kam mě mé nohy táhly, doufaje, že Rockyho co nejdříve najdu...

Byla jsem ráda, že mi pomohl a udělal mi oporu, jinak bych to asi nezvládla... Mám vážně štěstí, že ho mám, že je právě on mojí druhou polovičkou... ,,Hm... Ano, mám..." odpověděla jsem mu na jeho otázku a prošebně jsem se mu zadívala do jeho modrých očí. Poté jsem svůj pohled upřela na hladinu plnou vlnek, vypadala moc krásně... Nechtěla jsem však skoumat hladinu vody, odvrátila jsem tedy od ní svůj pohled a poté se zadívala opět do těčh modrých očí, klidných a vyrovnaných, plných lásky a důvěry... To byl ten nejlepší pohled, který jsem kdy mohla spatřit, opravdu ten nejlepší.
//pardon za krátkost, nemám moc času...