Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jeho uklidňování sice zabíralo, ale i tak jsem byla taková... Vyděšená... Ano! To je to pravé slovo, byla jsem vyděšená. Stále jsem se trochu třásla, nepravidelně jsem dýchala a měla jsem pocit, že každou chvíli vyskočím na strom, jelikož byl v keři ukrytý nějaký pták a přepravoval se v suchém listí... To chrastění mi nebylo vůbec, ale VŮBEC příjemné. V hlavě se mi stále opakovaly různé obrazi mého snu... Běh po louce, přiběhnutí psa, z posledních sil bojující Rocky, přiběhnutí psa, z posledních sil bojující Rocky, běh po louce, z posledních sil bojující Rocky, běh po louce, přiběhnutí psa,...
Stále jsem se třásla, ale po tom, co se o mě otřel a promluvil na mě svým příjemným hlasem se mi konečně přestaly v hlavě opakovat různé obrazy ze snu... Zvedla jsem k němu hlavu a párkrát jsem mu olízla čumáček. ,,Rocky, děkuji ti, že jsi a že tu jsi se mnou..." řekla jsem už ne tak třesoucím se hlasem a ještě jednou jsem mu olízla čumák.

Vzlikala jsem, nevěděla jsem, jak se to mohlo stát... Vždyť jsem si nic z dřívějška nepamatovala? My jsme se rozhodli mít vlčata? Proč si to nepamatuju?! Najednou do mě někdo šťouchl čumákem. Poté jsem uslyšela hlas Rockyho... Je to jen sen? Nebo jsem taky mrtvá? Nebo žijeme oba? byla jsem zmatená... ,,R-Rocky? Jsi to... Jsi to ty?" zeptala jsem se, když do mě ten někdo znovu šťouchl čumákem. Lehce jsem si odkryla jednu tlapku a viděla jsem Rockyho! Trošku jsem se kousla do tlapy, abych zjistila, zda je to jen sen, či ne... Byl tam pořád! ,,Ani nevíš, jak jsem šťastná, že tě vidím!" řekla jsem mezi jedním a druhým vzlyknutím. ,,Zdál se mi hrozný sen... Běželi jsme po louce, já čekala vlčata a hledali jsme úkryt. Za námi běželi lovci na koních nebo pěšky a taky jejich psi... Jeden pes nás dohnal, ty jsi s ním bojoval, ale jekmile přiběhli ostatní psi, neměl jsi šanci... Řekl jsi mi, ať uteču, že mě máš rád a ty maličké taky... Že je mám dobře vychovat a že na nás nikdy nezapomeneš..." povyprávěla jsem mu svůj sen a znava jsem se rozbrečela... Nebyl to sen, ale noční můra!

Běžela jsem po nějaké louce a snažila jsem se najít úkryt... Rocky běžel hned za mnou. Mně se však běželo špatně, měla jsem zvětšené bříško... Čekala jsem vlčata! Proč jsme ale běželi a báli se??? Za chvíli mi přišla odpověď... Několik lovců! Někteří na koních, jiní pěšky. Dále byl slyšet štěkot psů... Patří k nim! Jeden pes se stále přibližoval... Byl blíž a blíž...! „Uteč Destiny! Zdržím je! Mám tě rád! Ty maličké taky milují! Vychovej je s láskou... Nikdy na tebe nezapomenu!" zakřičel Rocky, když ho dohnal jeden pes. Ohlédla jsem se. Rocky bojoval ze všech sil... Boj byl vyrovnaný, ale pak se přihnali ostatní psi... Se slzami v očích jsem pokračovala v cestě...
Všemožně jsem sebou vrtěla... Najednou jsem sebou trhla a to mě konečně probudilo z toho hrozného snu... Matně jsem se rozhlédla a... Rocky tu nebyl! Navíc mě bolelo hrozně břicho... Byl to jen sen, že ano?! Že jsem nepřišla o Rockyho?! schoulila jsem se do klubíčka, packami jsem si zakryla hlavu a začala jsem brečet...

,,Tak to tady budou dva utopenci..." řekla jsem trochu pobaveně, ale taky unaveně... Doškrábala jsem se k Rockymu na břeh a lehla jsem si vedle něho. ,,Ty jsi ropucha... Já si myslela, že když tě políbím, stane se z tebe krásný princ... Zatím bohužel nic..." špitla jsem mu na oplátku do ouška já.
Slunce už bylo zapadlé, takže se žádný krásný pohled nenaskytoval. Položila jsem si tedy hlavu na přední packy a pozorovala jsem vlnící se jezero. ,,To jsme dva" usmála jsem se. Přešla jsem k Rockymu, přitulila jsem se k němu a oblízla jsem si čumáček. ,,Dobrou..." řekla jsem a za chvíli jsem začala pravidelně oddechovat.
//Je to kratší, ale nemám teď čas ani náladu na něco delšího... Snad prominete...

O hlavu se mi rozprskla koule... ,,HEJ!" vykřikla jsem, ale to už jsem nevěděla, kde Rocky je... Potopil se pod hladinu, normálně by byl jeho černý kožíšek v čiré vodě vidět, ale už byl večer, který viditelnost snižoval. ,,To se pleteš, mráčky navíc půjdou za stvořitelem, ne?" poškádlila jsem ho trochu a poslala na mráček vodní kouli, která ho rozplaskla na několik malinkých mráčků, které se vydaly přímo na Rockýska... ,,To ty jsi na ně zapomněl!" zahyhňala jsem se. Poté jsem se však posadila na břeh, všimla jsem si totiž nádherného západu slunce. Odrážel se o hladinu, což přidávalo na jeho nádhernosti... Prostě úžasné! ,,Pojď ty ropucho, jinak nic neuvidíš..." usmála jsem se na toho mého vodomila a dále jsem se věnovala západu slunce...
//trochu kratší :/

To zasmátí nad mím nezdarem si mohl odpustit..! Ale co, vždyť byl za chvíli mokrý, takže to není třeba řešit a kazit si den. Při jeho "Héj!" jsem se na něj s vypláznutým jazykem zašklebila, no jo, chovám se jako malá, ale... Proč se nechovat jako malá, je to snad lepší, než jako stará babička, ne?! nad svou myšlenkou jsem se musela zasmát, už jsem se viděla, jako stará babička, okolo plno vnoučat a Rocky vedle mě schoulený v klubíčku, na hlavě jsme měli vrásky a..- Ne! na co to sakra myslím, musím si užívat pládí, ne?! ANO!!!
Teď ale zpět k elementu... Takže, umím udělat malou kouli se kterou zvládám docela dobře zatáčet a jinak s ní ovládat, co to umí dál? Počkat? Co to ten Rocky provádí? prolétla mi hlavou myšlenka, když jsem viděla, jak utíká před jím vytvořeným mrakem, ale mrak ho pronásleduje... ,,Pozor, jinak dvojnásobně zmokneš..! Jak z tvého mráčku tak nejspíše i z mraků tam nahoře, za chvíli bude prčet... řekla jsem trochu pošklebně, ale spíše radostně.
Najednou se z nebe začali snášet kapky vody... Opravdu? Jak jsem to dokázala určit? Že by taky element? Je to možné... ,,S naším elementem se dá předurčovat déšť!" vykřikla jsem s obrovským úsměvem a chňapla jsem po větší kapce vody. Takže vodní koule a předurčování deště! řekla jsem si nakonec a napila jsem se vody z jezera.

V stala jsem a cvalem jsem se rozběhla proti jezeru. ,,Uvolněte princezně cestu..!" zakřičele jsem s úsměvem od ucha k chu těsně před tím, než jsem vyskočila a dopadla na hladinu (podobně jako Rocky). Voda vycákla do všech stran a taky na Rockyho, byl tedy o trochu víc mokřejší. To má za tu kouli! ušklíbla jsem se v duchu. Jediná škoda byla, že bylo jezero tak mělké, voda mi sahala těsně do poloviny břicha...
Ponořila jsem se do vody celá a pak jsem prudce vyskočila. Způsobilo to další cáknutí směřované k Rockymu. Doklusala jsem k němu a oblízla mu čumáček, jako takové "omluvné" gesto.
Zamýšlela jsem se, co také ze svým elementem dokážu... Z toho přemýšlení vznikla malá kulička vody, ale jelikož jsem se přestala soustředit, rozbila se mi přímo nad hlavou... Nahodilá jsem trochu otrávený výraz, ale po chvilce jsem to z úsměvem skusila znova. Tentokrát se to povedlo, kulička zakroužila nad jezerem a rozpadla se nad Rockym - přesně tak, jak jsem chtěla.

,,Snad máš pravdu..." řekla jsem ještě takovým... Trochu zstrašeným, trochu udiveným a trochu radosným tónem. Byla to taková směsice.... Krátce jsem se o něj otřala, olízla jsem mu čenich a poté jsem se mu zadívala do očí... Měli jsem je stejné a to úplně... Jistě jsme oba měli element vodu, ale... Co tento element vlastně dokáže? Neměli bychom to vyzkoušet?! Jistě ANO!
,,Co si dát koupel a trochu prozkoumat náš element?" napadlo mě, když jsem si uvědomila, že jsme u krásného jezera. Teď jen záleží, co na to řekne Rocky.

//také se omlouvám za krátkost...

Rocky se na mě podíval a v jeho očích jsem viděla vše, co jsem teď potřebovala a taky vše, co jsem teď chtěla. Když jsem mu odpověděla, vypadal... Hodně šťastně... Vlastně... Vlastně jako malé vlče které právě poznává svět a na svém putování potkalo motýlka... Vypadal opravdu přesně takto. Najednou se však ozvalo několik šplouchnutí o vodu... Po každém šplouchnutí se tu rozzářilo trochu světla... Sice byla noc, ale světlo tu bylo jako ve dne...
Konečně jsem se odhodlala se otočit a podívat se, co se to děje. Po hladině vody pluli několik modře zářících leknínů a... Opravdu vidím srd... Je to srdce z vody... Nádherné!
Náhle se rozezněl krásný hlas: "Snad to užijete dobře."... Ale co máme užít dobře? Co se stalo? Kdo to byl? Ty lekníny a to srdce je práce té vlčice? A co je vůbec zač? Duch? Bohyně?... myšlenky se mi v hlavě zbláznily, nevěděla jsem co si myslet... Zmateně jsem se podívala na Rockyho, vypadal, že to taky nechápe...

Rocky nejspíše nad něčím přemýšlel... Ale víte co? Nejspíše poprvé za celou tu dobu mi to nepřišlo nepříjemné... Bylo mi jedno, co dělá, jen jsem u toho chtěla být a prožít to s ním. Být při něm v dobrém i zlém, zdraví i nemoci,... Hej! Teď mluvím jako u svatebního obřadu... Musela jsem se sama nad sebou pousmát, jsem vážně blázen... Ale zamilovaný blázen (:3). Nejspíše poprvé jsem byla zamilovaná... Stejně jako se dřív zamilovala sestra... Kde asi teď je? Jako jediné jsme z naší rodiny přežily... Žije ještě? Snad se shledáme. A STOP!!! Konec myšlení o někom jiném, teď jsem tu s láskou... Láskou mého života.
Najednou mi přestal vdechovat vzduch do mého kožíšku, zvedl hlavu, podíval se na mě takovým zvláštním pohledem a začal mluvit. Také jsem zvedla hlavu z jeho plece, nastražila jsem ouška a začala jsem vnímat každé jeho slovo. Když se zmínil o tom, jak o mě malém zakopl, pousmála jsem se, ale jen krátce, aby mi nic neuteklo... Poté shrnul všechny naše společné zážitky a já jen vzpomínala. Poté navrhl něco, o čem se mi ani nezdálo - partnerství. V duchu jsem vykulila oči. Ne, nevadilo mi to, ale překvapilo mě to. ,,Rocky, máš pravdu, zažili jsme toho spoustu a já doufám, že ještě zažijeme... Za všechny tyto chvíle ti opravdu moc děkuji..." řekla jsem a zhluboka jsem se nadechla. ,,...bude mi opravdu ctí stát se tvojí partnerkou" dodala jsem s úsměvem na tváři a olízla jsem mu čumáček.

Každý jeho dotek jsem si nadále užívala a to od olíznutí až po otírání. Při každém doteku jsem se jemně zachvěla. Bylo to krásné. ,,Také tě mám ráda, moc" šeptla jsem. Začal mi rovnat můj kožíšek, další doteky, u kterých jsem se cítila jako... Ano, zase jako na růžovém obláčku. Abych mu toto chování nějak oplatila, začala jsem mu kožíšek upravovat svým jazykem, olizovala jsem mu jeho čistý kožíšek. Po mém jazyku sice zůstávaly mokré stopy, ale byla jsem si jistá, že je přes svůj hustý kožíšek necítí. Poté, co si položil hlavu na můj krk (stejně, jako jsem ležela já) jsem s olizováním přestala, jen jsem měla položenou hlavu na jeho pleci.
Poté zašeptal nádherná slova... Zachvěla jsem se o trochu více. Další hejno motýlků mi vybouchlo v břiše.,,Rocky, já tebe taky" řekla jsem tiše a olízla mu čumáček, vlastně ani nevím, jak jsem se tak zvládla ohnout, ale zvládla jsem to. Byla jsem moc ráda, že k sobě cítíme to samé.

<< Tichá zátoka (přes Zauberwald)
Úsměv jsem Rockymu oplatila. Můj pohled se obrátil k jezeru... Létaly nad ním světlušky a jiný světélkující hmyz. Bylo to nádherné. Všechny ty světélka se odrážely o hladinu, navíc, jelikož byla tma, byly opravdu dobře vidět. K mému údivu sloužily dokonce i jako maé lampičky, bylo totiž vidět a to právě díky nim. ,,To je krása" vyjelo mi z úst údivem.
Rocky odvrátil pohled z jezera a zadíval se na mě. Otřel se o mě, žďouchl do mě čumákem a vyslovil slova, která mě zahřálau srdce. To, co i řekl teď on, mi neřekl nikdo před tím... Měla jsem pocit, že mi v břiše vybouchlohejno motýlků... Tak krásně jsem se cítila. Za chvilku jsem byla něžně povalena na zem. Rocky se o mě otíral a já si opět jeho doteky užívala. Poté mi olízl čumáček, znova jsem se cítila krásně... Plula jsem na růžovém obláčku, Rocky tam byl se mnou a užívali jsme si společných chvil. Povalila jsem ho vedle sebe, olíznutí jsem mu oplatila a otřela jsem se mu hlavou o srst na krku. Poté jsem si položila hlavu na jeho plec, tak jsem zůstala ležet.
V hlavě jsem si všechno ujasňovala. Už chápu, co k Rockymu cítím, není to přátelství, je to důvěra a dokonce i láska. Ano, i láska patří k tomu, co k němu cítím.

<<< Území Zlaté smečky (přes Zlatý les)
Rocky se na mě zubil jako nějaké natěšé dítě a zároveň mě pozoroval tokovým zvláštním pohledem... Jeho oči zářily... Co má asi v plánu? prolétlo mi hlavou těsně před tím, než jsem byla díky jeho cákanci celá mokrá. Nad jeho poznámkou jsem se pousmála. ,,To tobě taky" zašklebila jsem se, když jsem si všimla, že byl i on mokrý. To jistě tím, jak na mě stříknul. Po chvíli se rozběhl po břehu. Chvíli cválal, poté klusák a potom opět cválal... Choval se opravdu jako dítě, které má energie na rozdávání. Stále jsem seděla, jen jsem na něj civěla a čekala jsem, jestli se vrátí nebo budu muset běžet za ním. První možnost byla ta pravá, vracel se, s úsměvem od ucha k uchu běžel přímo proti mně. Než jsem stačila uhnout, byla jsem povalená na lopatkách, on nade mnou stál a usmíval se. Žďouchl do mě čenichem. Nevím proč, ale jeho dotek jsem si opravdu užívala. Strčila jsem do něj také, taky si mzsím užít, né jen on.
Ouškem mi najednou projel jeho hlas. Chtěl mě někam vzít, já se samozřejmě nebránila.,,Dobrá" usmála jsem se na něj, zvedla jsem se a rozběhla jsem se přímo za ním. Jelikož se před chvílí proháněl po břehu a já jsem seděla, měla jsem energii a sílu na to, abych běžela vedle něj nebo těsně za ním.
Doběhli jsme k nějakému jezeru. Ve vzduchu byly cítit pachy jiných vllů, ale byly dostatečně daleko, takže jsme měli soukromí. Posadila jsem se zase naproti Rockyho a čekala jsem, co má v plánu.
>>> Long (přes Zauberwald)

Aet i Shy mi popřáli k narozeninám, kývla jsem jim na poděkování a dodala jsem... Co jiného, než úsměv..?! Poté dal Aetas roschod, sám pak odešel společně se Shy pryč. Nedalo se nevšimnout jejich laškování, bylo to roztomilé, vtipné a milé zároveň. Vypadalo to, že za nějakou dobu nebude jen jeden alfa, ale alfy dvě... Ale nebudeme předbíhat, že?
Najednou se Rocky rozběhl lesem dál, nejspíše někam z území smečky. V duchu jsem nad ním zakroutila hlavou, pousmála jsem se (také v duchu) a potom jsem se rozběhla za ním. Nejprve jsem se mírným tempem rozklusala, ale jelikož jsem toho hyperaktivního vlčka začala ztrácet, rozklusala jsem se tedy více. Ani toto nestačilo, takže mi nezbývalo nic jiného, než se za ním rozcválat... Viděla jsem jeho černý kožíšek, který klickoval mezi stromy... Po nějaké době běhu jsem se dostala k hranici lesu, tam se Rocky zastavil, nejspíše čekal na mě. S úsměvem jsem zpomalila do klusu, nakonec i do kroku a došla jsem ladným krokem, doplněným jemným pohazováním ocasem k Rockymu. Prosadila jsem se hned naproti k němu. Vydýchávala jsem a čekala, co má ten blázínek v plánu.
>>> Tichá zátoka (Přes Zlatý les)

Pěkná akce, děkuji :)