Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mírně jsem pokyvovala nad tím co říkal Aet a stále jsem se usmívala, taky jsem měla proč, vždyť jsem právě byla společne s Rockym přijata do smečky, jen blázen by se teď mračil... Bavil se o dvou vlčicích, byly to asi ty, které jsem tu cítila, ale zaskočilo mě, že se bavil JEN o dvou, copak ma smečka jen 3 členy? Každopádně jsme se teď pridali my dva, takže i když by smečka měla ještě včera 3 členy, teď má 5 a já jsem za to šťastná...
To už nás ale Aetas vedl dal, po chvilce jsem poznala, že to bude úkryt smečky, náš nový domov... Rocky se otočil a usmál se na mě, moc jsem to nechápala, ale nejspíše to bylo jen nějaké gesto šťastnosti, podobně jako to olíznutí v Podzemí, ale stejně si to někdy budu chtít ujasnit... Když jsme vešli dovnitř, měla jsem co dělat, aby mi nespadla čelist, bylo to prostorné doupě s pěti tunely, ke kterým hned Aet něco řekl, přikývla jsem a usmála jsem se. ,,Ano, odpočinek by se jistě hodil... Aetasi, děkuji moc za všechno" usmála jsem se a při poslední větě jsem so podívala na Aeta. Udělala jsem pár kroků k jeskyni pro normální vlky, ale pak jsem se ještě zastavila a otočila, nevěděla jsem, jestli ještě Aetas ve své přednášce nebude pokračovat, zatím jsem se posadila a ocas jsem stočila ke tlapkám.

Ten pohled na vše kolem, nemohla jsem se vynadívat... Dávala jsem si však pozor, abych se nezasnila - opět.
Nastražila jsem uši přímo na Aeta, bavil se o povinnostech, ale to mi bylo jasné, ve smečce jsem se narodila, věděla jsem, že vyšší postavení mám ctít, nejvíce Alfu, že mám smečce pomoci kdykoli bude třeba a starat se o ty, co to potřebují,... Tomu všemu mě jako malé učili, nebyla to pro mne tedy žádná novinka... Přikývla jsem, když Rocky domluví a v hlavě jsem si rychle uspořádala, co vlastně řeknu... ,,I já mám stále zájem, toto místo je nádherné a žít tu by bylo úžasné... O povinnostěch vím a všechny hodlám plnit na 100%. Jsem ráda, že již máš o mně nějaký obrázek, ostatně je to dobře. Rozhodně nechci, aby jsi si názor na mě musel změnit, to rozhodně ne." usměju se a zadívám na Aetase a potom i na Rockyho, nebylo už moc vidět, nechtěla jsem tedy, aby mi utekli, snad by to neudělali, Rocky je kámoš a Aet nejspíše můj nastávající Alfa.

<<< Zlatý les

Podle všeho jsme již došli na hranice smečky, bylo tu cítit dost pachů, některé neznámé, některé ano - Aet a Sisi. Nejspíše to zaznamenával i Rocky, jeho čumáček poskakoval z jedné strany na druhou... Lehce jsem se nad ním pousmála, ale za chvíli mi nos začal dělat to samé, možná o trochu výrazněji, usmála jsem se tedy i sama nad sebou, přese jen by to bylo vůči Rockymu nespravedlivé. Aetas začal mluvit o západu slunce, červenooranžové paprsky zapadajícího slunce se odrážely od zlatých listů stromů... Bylo to krásné... Nádherné... Úžasné... Romantické... Byl to prostě nezapomenutelný pohled. Za chvíli na to Aetas pokračoval, tentokrát však na jiné téma, toto téma bylo zaměřeno na smečku, na naše přijetí do smečky. ,,Já souhlasím s Rockym, žít na tomto místě... Zahodit tuto příležitost by byl hřích (jako vážně, napsala jsem hřích?! xD)" ujistila jsem Aeta i já a radostně máchla ocasem ze strany na stranu a usmála jsem se.

//pardon, že píšu tak pomalu, dívám se na televizi... xD

<<< Poušť (Přes Tichou zátoku, kolem Bull Meadow)

Následovali jsme s Rockym Aetase po celou cestu, místy jsem to znala, už jsme tudy procházeli, ale nějaká místa mi byla cizí... Cesta byla docela dlouhá, ale jak se říká, bez práce nejsou koláče, proto jsem ani nemukla k tomu, že už se mi dál nechce... Sem tam jsem se podívala na Rockyho, jinak jsem se však věnovala cestě, nerada bych zakopla a spadla na čumák (xD), taky kdo by si to přál?
Aetas začal povídat, nastražila jsem uši, aby mi neuniklo jediné slovíčko... Přece jen se to týká mé budoucnosti, snad šťastné budoucnosti... ,,Už jsem tu jednou byla, za lesem mě vyplavilo moře... Je to tu opravdu nádherné a ano, je velmi zvláštní, že je tu stále tak krásně zlaté listí... Toto místo je úžasné" zavzpomínala jsem na minulost, ale pak jsem se už jen rozplývala na přítomností a snad i budoucnosti... Pokračovali jsem v cestě, tentokrát jsem nezaspala a šla hned za Aetem a vedle Rockyho. Toto místo je kouzelné, Aetas vybral pro smečku opravdu skvělé místo.

>>> Zlatá smečka

Aetas souhlasil a vypadalo to, že ani Rocky není proti. Lehce jsou si oddechla, nechtěla jsem zůstat sama... Ne, já prostě mezi vlky samotáře nepatřím! Aet si sám pro sebe řekl, že asi všichni vyjdou zdraví, pak ještě něco o smečce. Usmála jsem se a lehce přikývla, já když jsem odcházela, bylo vše v pořádku, takže jsme se nemuseli ničeho bát... Je zvláštní, že jsem se dostala po moři právě sem... Byla to náhoda či osud? A ten zvláštní vlk... Tche, prej kočička! A pak jsem potkala Rockyho, stali se z nás velmi dobří přátelé... Potom naše společné cestování, mé zatracené zaspání a podzem-... Vždyť já zase zaspala!!! přemýšlela jsem dlouho, naštěstí jsem se probrala, bylo mi však jasné, že toto přemýšlení nepřestalo, jen jsem nevěděla proč... Zatřepala jsem nad tím vším hlavou, jinak by mi oba utekli. Pomalejším cvalem jsem dohnala Rockyho a pak jsem šla po jeho boku stejným tempem jako on za Aetasem...

>>> Zlatý les (přes Tichou zátoku, kolem Bull Meadow)

//omlouvám se za kratší post, ale nevěděla jsem co napsat xD

Chvíli po mě vyšel i ten pískově žlutý vlk... Cinterion? Děkoval nám, tak jsem jen mile kývla a usmála jsem se. K mému zpoždění nikdo z nich nic záporného neřekli, jen to, že jim to nevadí, mile jsem se tedy usmála. ,,Těší mě a ano, jsem Destiny" usmála jsem se na Aetase a pak se věnovala tomu, co říká. Mluvil o smečce, že se tam jde Rocky podívat. Rocky se chce asi připojit ke smečce... pomyslela jsem si a zapřemýšlela, že bych se měla asj také někam přidat, ne se tu jen tak toulat... Rocky mi mé myšlenky potvrdil, když v podstatě zopakoval to, co řekl Aet... Mám jít s nimi nebo prohledávat ostrov sama? Smečka by se hodila, to je pravda... Ale chtěli by v ní někoho, jako jsem já? Těžko... Ale... Možná ano, za zkoušku nic nedám... Vlastně tu pořádně znám jen Rockyho, tam dole jsem nikoho pořádně nepoznala, jen trochu Sisi, ale ta už je pryč... přemýšlela jsem dlouho, ale nakonec jsem se přeci jen rozhodla kladně. ,,Pokud by nikomu z vás nevadila má přítomnost, klidně s vámi půjdu" usměju se mile. Rozhodla jsem se že se nebudu ptát, zda by mě do smečky přijali, rozhodla jsem se tento krok nechat na Aetasovi, který byl nejspíše alfou. Střídavě jsem se na oba podívala a zavrtěla jsem ocasem.

Radostně jsem pozorovala, jak vychází strážkyně Země ven a za chvíli i Voda, která žene strážce Ohně... Byl to docela vtipný pohled, právě proto jsem zase "zaspala"... Když jsem se znovu probrala, byla už větší polovina vlků pryč. Co mě probralo s toho... Ehm... Nevnímání? Něčí hlas, myslím, že toho hnědého vlka, co se bavil se Sisi. Zatřásla jsem hlavou a pomalu jsem se vydala po schodech z těch chapadel za světlem, zase zpět na povrch - konečně. Ostré světlo mě chvilkově oslepilo, když jsem se dostala na úroveň země, za chvíli jsem však rozeznávala stíny, vlastně dva a to hned pár metrů od otvoru. Po dalších pár sekundách jsem poznala, že je to Ricky a ten hnědý vlk, nejspíše ten, co volal... Až pak jsem si uvědomila, že jsem vyšla jako skoro poslední... Svižným krokem jsem se vydala ze Rickym a tím hnědým. Za chvilku jsem byl u nich, mile jsem se na každého zvlášť usmála. ,,Ehm... Omlouvám se za zpoždění..." zahubím se ,,Já jsem Destiny" dodala jsem, když jsem si uvědomila, že jsem se tomu hnědému ještě nepředstavila... Nejspíše si o něčem povídali, doufala jsem tedy, že je neruším. Nastražila jsem pro jistotu uši již dopředu, aby mi něco neuteklo, sama vím, jaké je to s tím mím zasypáváním... Neustále jsem měla nahozený milý úsměv.
//doufam, ze neni moc kratke, sepisovala jsem na mobilu (zazrak, i s hackama cacarkama xD)

Odmeny jsou proste luxusni...
Tlapicku kam jinam nez do vody a procenta... Do kazdeho po 2% + do lovu, rychlosti a sily o 1% vic, dekuju ^^
Doufam, ze podobnych akci bude vic moc jsem si ji uzila (kdyz neocitam, jak se tahla...)
Dest

Oddechla jsem si, když odmítla nabídku té šedé vlčice, proč by tu měla taky zůstat jen ona, zůstala bych tu taky... Souhlasila, že nám pomůže. Oddechlo se mi stokrát víc jak před tím, musela jsem se pousmát, byla jsem šťastná, přešťastná. Měla jsem chuť všechny obejmout, skákat radostí,... Prostě ukázat, jak moc šťastná jsem. Jakmile ta šedá poděkovala, jen jsem přikývla, na znamení, že s ní naprosto souhlasím. Strážkyně jedním jediným ladným táhnutím za jedno chapadlo celou mříž rozvázala, vyšla ven a v ten okamžik zhasl i tunel, ve kterém byla. Udiveně jsem se podívala na všechny kolem, všimla jsem si však, že Sisi i Rocky mají šedé oči, stejně jako vlci Země a Ohně. V odrazu očí Rockyho jsem uviděla své oči, také jsem je měla šedé... Konečně jsem začala vše chápat, ano, trvalo mi to dlouho, ale než jsem si poskládala všechny dílky puzzle ve své hlavě... Prostě to dalo chvíli zabrat. Ladným pohybem se strážkyně vody vydala k těm dvěma, už už jsem se chtěla vydat za ní, ale pak jsem si uvědomila, co řekla, že máme zůstat tady. Když bych byla člověk, nejspíš bych se praštila dlaní do čela se slovy ,,No jo!!!"

//využila jsem počítače, zrodil se příspěvek s háčky i čárkami :3 xD

Vim o tom... Psala jsem to v rychlostj, nebyl cas... Kdyz budu psat s hackama a carkama, budou prispevky kratke, jelikoz se mi nechce xD Ale ok, pri nejmensim si to po sobe budu cist a alespon prima rec bude s hackama a carkama... Pokud budu na pc, bude prispevek s hackama a carkama cely... A ne, to opravfu nechci xD Dekuju :3

Do kazdeho 1% xD

Rocky sel k mrizim a pokusil se premluvit Vodu, aby nan pomohla, pro nas marne, nepovedlo se mu to - bohuzel... Pak to skusila i sedocerna vlcice, te zatim neodpovedela. Nejde to s ni po zlem, ani mile a s uctou, jedine co nam zbyva je zdravy vlci rozum a tak nejak vse dohromady... Ted jsem na rade ja, musim to alespon zkusit... povzdychnu si a jakmile vlcice domluvi, pristoupim k mrizim ja. ,,Zdravim, ty budes jiste ta, ktera ovlada vodh, straskyne vody... My vsichni tu a plno dalsich vlku nahore potrebuje tvou pomoc jsi nase jedina sance... Jak uz jsi slysela, ti dva se tam hadaji a vsem nahore, kteri meli zemi a ohen vzali elementy... Ty, straskyne Vody jsi protiklad ohne, jedina sance, jak ty dva zastavit... I ja, Rocky a Sisi mame vodu, sice jsem o tom do ted nevedela, ale je to tak. Jsem rada, ze mam tak mocnou silu, takovy mocny element, jehoz ty jsi strazkyni... Prosim te tedy, pod nam pomoci, mi tri a vsichni, co tu jsme by jsme sli po tvem boku, stale pripraveni zakrocit a naslouchali bysme tvym rozkazum dokud by jsme spolecne nevratili vse tak, jak bylo drive... Prosim, pomoc nam... vydechla jsem a sama jsem se udivila, co vsechno jsem zvladla rict... Ale rekla jsem vse, co jsem mela na srdci, ted jen doufat, ze to pomuze....

Destinka se hlasi ^^

Trochu nechapave jsem na ne civela, ale tak nejak jsem pochopila, ze mam nejakou silu, pomoci ktere ovladam vodu... Ja ovladam vodu?! pomyslela jsem si. ,,Ja take rada pomohz teda pokud to bude v mych silach..." usmeju se po kratke dobe premyslenu. Potom se usmeju na Sisi a potom i na Rockyho. ,,Tak jdeme?" usmeju se o krapet vic a udelam par kroku k one mrizi. Najednou vyletne gejzir a vynese cernou vlcici, ktera nejspise nasrvala straskyni Vody do vzduchu. Zastavila jsem se a radeji jsem pockala na ostatni - pro jistotu.

Nejak jsem se zasekla - zase... Hodne veci se odehralo, jeden z vlku vbehl mezi ty dva bojujici, pak na nej vlcice - zeme promluvila, pry mame pozadat o pomoc vodu... Hodne vlku se premistilo, ja vsak zustala stat na miste... Jakmile jsem se "probrala", rozklusala jsem se za ostatnimi, dostala jsem se az do predu, alespon na tu uroven, abych videla. Jedna bila se stejnyma ocima se bavila s dalsim obrem, tenhle mel kridla. Ukazala smerem ke mne, to me zarazilo, nevedela jsem, o cem se bavi, jelikoz jsem jejich rozhovor propasla... Ztrnula jsem a lehce vykulila oci. Donutila jsem se k lar krokum, byla jsem tedy tak blizko, ze jsem zcela videla onoho obra. Zaslechla jsem splouchani vody a smich, kdyz jsem se otocila, zjistila jsem ze vychazi z dalsiho zamrizovaneho tunelu... Otocila jsem se zase zpet a pristoupila jsem bliz j bile vlcici s modrymi znaky a k obrovy s kridlama, ktery byl za mrizemi... ,,Mohu se zeptat, co se to tu deje? Nejak to nechapu... A potrebujete ode me neco nebo poc jste se na me otocili...? zeptala jsem se nechapave, ale dodala jsem mily usmev... Mila... Ano... To jsem ja, ta mila vlcice...