Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hlásím Fausta ^^

Excelsior
· Mistr magií 1, 2 a 3 (Voda, led, iluze... po zapsání obchůdku v Tajze)
· Partnerství s Astrou (24.7.2024, Les Alf)
· Písálek 400Faust
· Vytrvalec, Silák, Rychlík, Gymnasta, Lovec
· MalířJhin
· Známosti 15 (Tissa, Yaro, Fredislav, Thag, Mazikeen, Ivory, Lapis, Citra, Merlin, Astra, Shine, Rain, Sierra, Linnea, Gareth)
· Malíř

Zapsáno
Pozn. Jhin již odznáček Malíře má.

Sledovala příchozí. Pohled měla zcela vyklidněný a vyrovnaný, její smaragdové oči přejížděly po tváři cizinky, kterou sledovala s potřebným odstupem a naslouchajíc jejím slovům se v hlavě hnědé tvořily již potřebné odpovědi... Verena byla zvědavý jedinec, který potřeboval utvrzovat a nasávat. Její přístup ke konverzaci nebyl již hnědce o tolik cizí jak ostatní; potkala již poměrně dost hlav, které jí ukázaly možnou cestu k získání informací... Neměla problém cokoliv říct, ale... její aktuální zdravotní stav začínal jít lehce z kopce. Tělo bylo značně nakynutější, což... možná Verena nemohla hodnotit, jelikož Hnědku sotva znala.
„Ve smečkách se osobně moc nevyznám,“ pokrčila by rameny být člověk, „tuším, že se zde nachází nejméně dvě... jedna je tuším poblíž v horách, ale... vím vám říct nedokážu.“ utnula konverzaci v místech, která jí nebyla zrovna nejvíc příjemná - neměla smečky ráda. Ať už byla vlk... tak jedině samotář či se svou vlastní, která bude mít zcela jiné principy jak nynější, které letmo zaznamenala.
„Pokud nebudete již potřebovat nějak pomoc,“ opatrně se začala zvedat, „odebrala bych se po své cestě - musím ještě cosi najít.“ míříc úmyslem jinam věděla, že je nutné se pro ni vrátit do úkrytu, ve kterém nejspíše následujících pár dnů zůstane.

→ Androme

Stavba dříve vyhublejší samice loveckého typu byla nyní o něco těžší. Oblejší tvary a nutnost více odpočinku byla znát v její tváři jež sledujíc příchozí cizinku uvítala jen s klidným pohledem, kterým po ní ladně přejela. Nebyla jí známá a hnědka se rozhodla cizince, která přinesla poměrně nezvyklý příchod, zodpovědět potřebné věci... přeci jen.... proč by to měla skrývat? „Zdravím,“ zvedla k cizince hlavu a nasála její pach, jaký byl?
Hnědá si hodlala držet klidnou a empatickou maličkost, která by příchozí dokázala najít správnou cestu na těchto podivných ostrovech... trávila zde již nějakou tu chvíli a měla tak jistý úkol. „Hm... ráda vám řeknu cokoliv... Nacházíte se na ostrovech, jsou dohromady... tři? Jeden velký, následně druhý jenž je taktéž velmi rozlehlý a třetí... ten není tak docela veliký, ale je obtížné se na něj dostat - chce to již nějaké dovednosti. Můžete zde naleznout spoustu překvapení, na která nemusíte být z domoviny zvyklá a zároveň i typické věci pro vlčí život... vlků tu je... řekla bych až nadměrně.“ pozvedla koutek, opatrně se sehnula do sedu a následně se na Verenu podívala smaragdovýma očima.

Hlásím Excelsiora, Jhina a Fausta <3

Pořadí: Excelsior 4
Pořadí Jhin: 11
Pořadí Faust: 7

Hnědá vyšla ven. Hlavu sklonila pod úroveň hřbetu a šedým čumákem začala jemně projíždět zem. Co hledala? Pokračovala vpřed, oči smaragdové projížděly zemí a ona jen tak krátce zastavovala tělo u zajímavých pachů s nějakými informacemi. Hnědá se jemně nesla vpřed, její smaragdové oči nesly v odrazech starosti a přemýšlení nad tím, co jí možná změna v životě přinese. Rodina. to křehoučké slovo, které jí tak hezky lezlo na jazyk. Netušila, co jí onen život donese a jak celá situace dopadne... Vlastně neměla ani tak nějak důvod vidět něco negativně.
Když tu zvedajíc hlavu začala ušima bystřit nějaký zvuk. Příchod? Cizák či nebezpečí? Vlčice si nebyla jistá... Byl dobrý nápad se toulat v nočních hodinách s oblohou plnou překrásných hvězd zde? Byla potřeba si užívat a nacházet krásné věci v těchto nových časech, které vlčici možná něco nového přinesou či nikoliv?

833 Odpovědi jí byly známé, ale brzy... potřebovala se vydat kamsi na cestu. Svého druha chtěla potkat v místech úkrytu, a tak se jen s otřením o jeho šedé tělo opatrně propletla kolem něj. „Půjdu se na chvíli projít,“ opatrně vyslovila ke svému druhu a brzy se vydala ven hledajíc cestu k východu.
Hnědá procházela pomalým krokem ke konci jeskyně. Vlčice se cítila o něco těžší... její tělíčko jakoby čekaje na cosi, co se uvnitř ní začínalo dít. Cítila se jinak. Její maličkost byla o něco víc jiná. Její baculatější tvary začínaly nabývat na tvarech a pohyb pro ni byl lehce horší než cokoliv jiného. Nyní bylo nutné se dostat na vzduch a najít něco k zakousnutí; uvnitř byl zajíc, který už za tu chvíli nebyl úplně ideální.
Hnědá vlčice jej vzala a s mršinou v tlamě se vydala ven. „Brzy se vrátím,“ usmála se k šedému a vyšla ven.

→ Hraniční pohoří

Převod z vlka na vlka Stav před převodem:
◦ Ellie: 340 || 21 || 6
◦ Excelsior: 83 || 10 || 20
Převod | Výpočet
· Převádím 340 kšm ze Ellie na Excelsior
· Výpočet: 340 kšm → Poplatek 17kšm= 323kšmStav po převodu:
◦ Ellie: 0 || 21 || 6
◦ Excelsior: 406 || 10 || 20
Převod z Excelsior na SonoruStav před převodem
◦ Excelsior: 406 || 10 || 20
◦ Sonora: 20 || 5 || 3
· Převádím 20 mincí na Sonoru.
· Výpočet: (800 kšm (20 mincí):100) x 5 = 40 kšm
Zaplatím 20 kšm a převedu 2 rubíny → 20 kšm = 40 kšmStav po převodu
◦ Excelsior: 406 || 10 || 0
◦ Sonora: 0 || 3 || 23

Převedeno pozn. Stav účtu Sonory po odečtení poplatku je 0||3||23

832
Kouzelná chvíle, kdy se zatřásly hvězdy. Pro vlky tyto momenty tak příjemnými nebyly; fyziologicky. Vlčice se tedy po několika minutové slávě jejího partnera s klidem usadila a opatrně vydechla. Bylo to něco, co ještě nikdy neměla šanci poznat a zažít... Bylo to zas a znovu poprvé. Tak jako vše s jejím partnerem, se kterým to společně táhli již několik let. „Nevím, co upřímně teď říkat,“ přiznala mu a opatrně se otřela o krk svého druha, který jí tu nyní byl na blízku... Byli si blíž než kdykoliv jindy. Bylo to kouzelné.
Opatrně se na něj ohlédla, mile se pousmála a brzy svou hlavu odložila na jeho hřbet. „Co... to teď pro nás znamená?“ zeptala se tiše, v jejím hlase hrálo jistě povědomí, ale potřebovala od něj ujistit a vědět. Neměla příliš velké znalosti o tom, jak to v rodinách funguje a jak se vytvoří... příliš tyto věci neprobírala a prakticky s Lucianem zjišťovala neustále něco nového; emoce, milost. Vše bylo nové a zároveň hezké. Byl kouzelným druhem, se kterým vždy našli společnou cestu, která se jim otevírala. Bylo to krásné.

831
Nebyly to jediné hvězdy a odlesky, které zůstávaly vpity v smaragdových kamíncích. Zrcadlila se i třpytivá dohra tmavě modrých oceánů, které měly nejklidnější proud, který by mohla kde hledat. Nevyrovnal se mu nikdo. Hnědá vlčice s bílým proužkem, jenž zdánlivě připomínal křídla, si uvědomujíc s pohledem položeném na jejím druhovi tu jedinou věc. Byla to zářivá hvězda, ale malá. Nebyl to titán, jenž by svým světlem propaloval tak necitlivým dotykem sítnici jednotlivců. Příjemný nádech, tak jemný... jako jeho dotek, se kterým snášel svou hlavu k hnědé vlčici. Atmosféra se v úkrytu měnila. Vnímala ten hřejivý chlad, který při jeho doteku se proháněl jejím tělem. Nikdy takový pocit nezažívala tak intenzivně jako po doteku šedého samce, mohutného samce, který byl jejím druhem...
Krev se začínala hnát do končin, které nikdy nemyslela, že jí život otevře. Tep nabíral na síle, zatímco vlčice byla čím dál tím více v klidu. Byla si touto nezbytnou odbočkou ze stereotypního života takřka jistá. Bylo na čase... byl ten pravý čas pojmenovat dvojici - Rodina. „Jsme rodina,“ špitla s tichem zastiňujíc slova s unášením v hlase. Ty jeho oči... měla pro ně slabost. Měla slabost nejen pro ně či ladná slova, která se ve větru ohýbala jako ulétnutý šál. „Nepotřebujeme více světla, pokud jej dokážeme přinášet my,“ tiše vyšlo tónem jejího hlasu k jeho uším.
Tělo se opatrně začalo otírat o to šedé s pokusem a zkouškou naznačení. Brzy se podvolila samci, který jí už tak dlouhou dobu stál po boku. Nechala vše na něm. Pach, který se pronášel místem musel šedému dávat najevo, co jeho družka nabízela.

830
V místech cítila neznámý tlak a napětí. Citlivý čumák mohl vnímat jak místo hřeje, je tvrdé. Chvíli na místě jen přidržovala tmavý čenich a čekaje na jeho reakci, už se kolem dvojice začala zjevovat drobná stvoření. Motýlci. Prvně vylétl první, místnost rozzářil... ale nebyla to síla jen a pouze světla z jeho tančících křídel. Bylo to světlo, které rozzářila další potulná skupinka hvězdných motýlků, kteří s namodralým odstínem se začali jemně dotýkat místa, kde hnědá cítila podivný tlak. Lucian místo označil i slovy. Byla to ta chvíle, ve které se drobné, jemné dušičky začaly křídly otírat o jeho bok. Mohl cítit ten cit, jen šimravý pocit, se kterým se drobná stvoření vpíjela do bolestivého místa. Mohl to být otok, špatně zahojený šrám. Netušila oč přesně šlo - Ellie nebyla z řady těch, kteří se podobali myšlení spíše lidem. Šla intuitivně a dle citu k jejímu partnerovi, který její maličkosti dodával jistotu.
„Neboj se jich,“ tiše vyšlo z její tlamičky, když s jemností čumáku začala opatrně oddalovat její chladivější dotek. Motýlci začali činit. Magie vyzařovala potřebnou sílu, aby ulevila od bolesti a ránu vlka tak zahojila. Její smaragdové oči se soustředily na místo, ve kterém už zmizela aspoň dvojice těch zářivých stvoření. Některá se sem tam otřela o jiná místa, sem tam se propletla mezi tlapami mohutného samce, který hnědé vlčici dělal společnost a byl pro ni oporou.
Podívaná a úleva bolesti by je bývala provázela i dalším zbytkem noci, rána... kdoví jaký čas vlastně byl. Byla s ním a mohla mu pomoci - to je priorita. „Lepší?“ optala se, když poslední bílá mlha se vpila jako kaňka do kapesníku a stala se jeho součástí. Smaragdovýma očima se podívala na svého druha, kterému by bývala ráda dělala i bližší společnost... její pach v jistých směrech při pohledu na něj zesílil. Vnímala svou hormonální změnu, která ji doprovázela již nějakou tu chvíli, co se jaro zjevilo za obzorem.

Ellie
· Ráda bych si vybrala libovolné přání za Ellie a tím bych si ráda vzala volný slot na postavu. ^^

Excelsior
· Odznáček za neherní akce. (Pojďte se zbavit vašich úspor, Smečkové miniquesty, Vylepšení herních míst, Valentýn 2020 , Nakresli svůj charakter jako vlče, Básničky, SS, Poznej styl psaní, Výprava za sny, Tváře v maskách, Luštěnky, Básničky, Poztrácená sluníčka, Týmovaná, Haiky)

Zapsáno

829Jindy klidná a nerušená atmosféra, která mezi nimi vždy bývala... byl to poměrný nezvyk, když se energie začala točit jiným směrem. Jednotlivé tóny nehrály tak jasně jako vždy, a tak i ona začala poměrně nejistit ve svém výrazu; mohl mu přinášet jakési pocity neznámých barev, kdy smaragdy nebyly tak vybroušené, ale... lehce se kalily čímsi co byl, již zapomenutý, boj s jejím vnitřním strachem. Smečky. Bylo to pro ni sprosté slovo, které odsuzovala jen co jej slyšela, a tak mu věnovala ještě více nedůvěřivého pohledu, když se začal dostávat k podrobnostem.
„Má... tmavou srst, popelavou, takové... kroužky na ní a kvítka u ucha.“ špitla k němu a suše polkla, když stále vstřebávala jeho zmínky o smečce. Viděla v tom něco víc, proč... proč si nechal pomoc? Ona sama, když se zranila, dokázala se postarat o sebe samu sama a nemusela vyhledávat pomoc cizích lidí. Byla z toho nesvá, ale zas nevnímala situaci příliš negativně; chtěl pomoc vlčici odjinud. Nerezonovalo v ní nic, jen fakt, že jsou blízko neznámému místu, které je plno vlků ze smečky. Nejistě tak olíznula čumák a podívala se na svého druha, kdy v ní samotné hrála velká nejistota a strach.
„Mohl jsi přijít za mnou,“ tiše špitla s nejistotou v hlase a stahujíc uši ke své hlavě se ohlédla kolem, „bolí tě... stále?“ zeptala se tiše odvádějíc konverzaci jiným směrem, bylo jí konverzování o smečce nepříjemné a nemyslíc nic sobecky... cítila, že by nepřineslo dobrotu. Opatrně se tak ke svému druhovi začala blížit, charakteristickým krokem, kdy se tlapy ladně přesouvaly před sebe a držely si pravidelnou linii kroku, ocas se ladně začal vznášet vzduchem a její smaragdové oči odrážely jen a pouze šedou hlavu. „Můžu ti s tím pomoc, pokud to ještě bolí,“ špitla k němu tiše, zatímco se tmavým čumákem jemně dotknula jeho těla, na slepo, zkusila jí první místo, které by mohlo bolet.
Pokud nezareagoval bolestivým podnětem, pokračovala v doteku čumáku ještě chvíli potom hledaje místo, u kterého by se bývala mohla zastavit a Lucianovi pomoci.

Moc děkuji za příjemnou akci a finally si zažádám též o odměnku.<3Excelsiorovi vše rozdělit prosím následovně:
· slevu poprosím do putovního obchůdku
· použiji poukaz na magii - iluze, tu poprosím dát do posledního volného slotu
· tlapičky do vody
· vše ostatní prosím zapsat, děkuji <3Moc děkuji za příjemnou akci, bylo to moc příjemné a těším se, zda bude i další Týmovaná!

Zapsáno

828
Hnědá sledovala smaragdovýma očima ležící tělíčko, které vonělo silně železitou vůní, která ji v čumáku mírně pošťuchovala. „Shine,“ zopakovala a následně povznesla koutek, když vyhledala modrou oblohu v jeho očích, „vlčice, která se mnou procestovala pár kousků z ostrovů... Moc milá.“ zavrtěla by bývala ocasem, kdyby to neznámého, psí, gesto znala a následně se opatrně přiblížila k velikému, šedému tělu vlka, o které se tak jemně otřela. „Alatey?“ stáhnula uši k hlavě a uhnula tělem od šedého vlka, kterého si prohlédla jakoby v něm hledala zradu.
Nálada jí během chviličky sešla dolu, uši stáhnula k hlavě a tu zas snesla pod svůj kohoutek, zatímco jej se zájmem začala sledovat. „Sme-čka?“ nejistě přelila slovo na svém jazyku, kterým následně olíznula suchý čumák sledujíc šedého. Jak je znal? prošlo jí hlavou. Ne žárlivostí, ale čímsi, co jí tvořilo pocit spolknuté meruňky v krku... Alatey, smaragdy se rozlily po zemi, kterou si začala nejistě prohlížet.