Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kafka, Vittani, Einar, a další okrajově zmínění
Stál na místě jako přikovaný. Nevnímal co se přesně dělo. Slova se mu slévala do jednoho velkého cosi. Očima těkal mezi Kafkou a Vittani. Nakonec i rodinou. I Einarem. Co se to? Proč se to? Proč to Vittani celé udělala? Ona se pro něj chtěla obětovat. Pro naprostého cizince a jeho bratra, který byl člen jejich smečky. Podíval se na matku, která vykřikla jméno Vittani. Všechno přestával vnímat. Jediný co slyšel bylo hučení v uších. To bylo zapříčiněné tlukotem vlastního srdce, které bušilo jako o závod. Stáhl uši. Ocas dal mezi nohy. "Já... nevím jestli je po všem." Odpověděl nakonec roztřeseným hlasem své nové kamarádce. Velké kamarádce. 
Probral ho až hlas jeho alfy, slyšel své jméno. Jak ho volal, aby předstoupil. Vittani byla živá a zdravá. Dokonce i hovořila o tom, co by ráda zastávala ve smečce. I Taiclara hovořila o tom, co by ráda. Lovci. Každý chtěl být lovcem a on? On tedy byl v koncích. Předstoupil proto a snažil se působit co nejvíce hrdě. "Budu zastávat jakoukoliv roli, která bude pro smečku potřeba. Původně bych rád byl lovcem, ale... vidím že je o to velký zájem a jiné plány jsem popravdě neměl." Promluvil nakonec slabším hlasem Enigma. Jak se říkalo, s upřímností jeden nejdál dojde, ne?

Rodinné drama - Cipher, Vittani, Cinder, Xander
Sestra si hrála na to, že je on. Pochopil to, jenže jim to překazila Vittani. A celá tahle šaráda byla u konce. Uměl si z toho i přes krizi, kdy nevěděl kým vlastně je udělat srandu. Uchechtl se slovům sestry. Byla to více divoké dvojče. Tím kterým se vždy chtěl stát. Lehce zavrtěl ocasem a vydal se ke svému dvojčeti. „Chyběla jsi mi, Cipher." Zdolal tu vzdálenost mezi nimi. Otřel se o sestru a věnoval ji olíznutí čenichu, pokud se nechala a nedělala drsnou. Pohled otce byl zdrcený, ale on nemohl za to jak se cítil. Snažil se. Snažil se ho přijmout. Ale bude to trvat déle. Nezahazoval to. Jen chtěl čas. Chtěl vědět, že mu bude moc věřit. Získat si tu důvěru. Protože leč byl jeho krví, tak se toto nedalo získat jen kvůli tomu. Hlavně když se skoro neviděli, ale za to mohl ten otravný spánek hlavně. Ten co jim sebral i dětství. Ten co jim toho sebral tolik. „Máš šanci,.... o...otče. Ale stejně jako Cipher mi přišlo, že jsi dával přednost jiným. V čem byla Illiana lepší než my? Protože spala a bylo velmi řídké, když byla vzhůru? Proč nás nedokáže rozlišit hlavně naše rodina? Po tomto všem se můžeme jako rodina pobavit." U oslovení otce se zdráhal. Směl mu tak říkat? Bylo to vůbec férové, aby ho takto oslovoval? Nekradl to jiným? To už se dostal k Vittani zase. Když se k ní přitulil dostalo se mu olíznutí ucha. To uklidnilo jinak jeho divoké myšlenky. Nechtěl být tím, který nedával druhé šance. Ale tohle bylo pro něj bolestivé téma. Chtěl svou rodinu milovat. Chtěl jim bezmezně věřit. Jenže to bylo mnohem těžší než se na první pohled zdálo. Měli se posunout dál od léčitelského koutku. Řídil se dle nich. Jenže v přesunu změnil svou pozici. Příchod jednoho člena jej donutil začít zběsile vrtět ocasem. „Mami! Ty si přišla! Už jsem se bál, že tě zase postihl ten spánek." Vyjekl nadšeně přesto dost tiše, aby nerušil ostatní a jal se k ní vyrazit co nejrychleji. Jako "malé" hnědé torpédo. Div na matku sedící vedle otce neskočil a neporazil ji. Ihned se k ní začal tulit. Otírat se o ní a projevovat ji tu neuvěřitelnou, možná až chorobnou lásku, kterou si vytvořil. Bylo to díky tomu, že mu zachránila tehdy život. Jeho hlava se na ni upnula a viděla ji jako spasitele. Něco jako když se malé dítě až moc upne na jednoho rodiče a pak brečí, když třeba jede k babičce a má být bez něj. Enigma nadšeně vrtěl ocasem.

Mercer
Přistoupil k nim další člen smečky. Vypadalo to, že se chtěl jen ujistit. Slyšel jeho vítání se s matkou? Ale to by mohlo říct málo. Enigma na něj koukal a prohlížel si ho. Nakonec zavrtěl hlavou. „Akorát že naopak. Já jsem Cipher a tohle je můj bratr Enigma. Každý si nás furt prohazuje. Ale klid. Já nečekala nic jiného." Dal si packu před čumák a zahihňal se tomu. A překazí jim to teď někdo z rodiny? Tuhle dokonalou šarádu. V tom mást ostatní členy smečky. Touto nevinnou srandou. Možná si tak akorát vyslouží nějaké pokárání. Uchechtl se těm myšlenkám. Mercer se nakonec vytratil. No, možná jim to nevyšlo a nebo ho dokázali zase dokonale pomotat? Jo, jeden nikdy nevěděl.

Všichni
A tak drama eskalovalo více a více s přibývajícími členy smečky. S tím jak se to tu naplňovalo se mu dělalo trochu hůře. Vločka chudinka vypadala jako kdyby se měla každou chvilku zbortit. Hlavně když se bavila s těma dvěma vlky. Chtěl se za ní vydat, ale nechtěl vyrušovat smečku. Proto se na Vločku usmíval a zašeptal, že to bude dobré. Chtěl za ní dojít a pomazlit ji. Jenže teď? Ne. Keiji mu věnoval nazpět úsměv. Bylo to příjemné. Dokonce by se šel i pobavit. Ale stejně jako s Vločkou. Teď to nešlo. Hlavně když si alfa společně s Betou něco šeptali. Bylo to kvůli těm dvěma? Pohled zaměřil hlavně na Yara a na cizince, který celý tento šramot vyvolal. Znal ho Yaro? Vypadali jako rodinka. Možná to byl její bratr! Podíval se na Vitt. Více žlutý z dvojice ji znal jak se zdálo. A to se mu nelíbilo. Hlavně když to byl cizinec. Neznámý narušitel. „Ty ho znáš?" Zašeptal směrem k ní. Věnoval cizinci nedůvěřivý pohled. I se mu lehce naježila srst na zádech. Einar konečně promluvil. Dával rozkazy pro pohyb vlků. Fascinovaně se díval na to jak to fungovalo. Nejspíše kdyby to byla animovaná show, tak by se mu tam objevily jiskřičky nadšení a fascinace. Ovšem docházelo mu jak špatné to bylo v moment kdy vyslovil jméno vlka, jehož jméno. Pak začala ta největší ohnivá show jeho života. Nevěděl jestli se měl bát a nebo na to fascinovaně hledět dál. Hlavně létala pírka! Čím dál větší. Pár, co přistály k jejich skupince si pro sebe ukradl. Tohle se mu bude hodit! Nebude muset svého Alfu škubat jako slepici. Stál a začínal se klepat jako osika. Hlavně když vnímal slova, které alfa vyřkl. Docházela mu za vážnost. A bál se o život Yara. Zoufale se podíval na matku a na Kafku. Byl toho alfa schopný? Uvidí jak se někdo zaživa stane pochodní? Oheň pro něj byl skutečně úžasný, ale využitý tímto způsobem? Měl co dělat, aby se udržel. Aby se nevrhl k Yarovi. Přesto musel být odvážný. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. S výdechem je otevřel. Byl připraven je chránit. Hlavně svou kamarádku.

Kafka, Cinder
Pro ni bude jenom Enigma. Možná z toho důvodu, protože neznala Cipher. Všímal si, jak se podíval tím směrem. Tohle bylo ono. „Díky, Kafko. Můžeš mi říkat jakoukoliv přezdívkou, která tě napadne." Usmíval se na ni od ucha k uchu a vrtěl ocasem. Zajímal ho důvod proč se s ním začala bavit. Jen tak. Nebyl ničím zajímavý. Všímal si, jak těkala pohledem mezi ostatními. Byla chudinka ještě více nervní než celý Enigma. Měla si najít kamarády. Tak to tedy bylo! A dokonce se ho ptala, zdali bude její kamarád. Usmíval se na ni. „Rád budu tvůj kamarád, Kafko. To se vůbec nemusíš bát ptát. Takže mami! Toho je moje kamarádka Kafka." Představil ji matce s hrdým výrazem ve tváři jako utvrzení, že přátelství bral vážně. Usmíval se mile na Kafku mile. Dokonce ji chtěl poňuchňat jako každého, jenže to už se začala odehrávat celá plamenná show.
Stoupl si před ní a matku zcela automaticky, začal se ježit a cecil při tom tesáky na cizince. Její otázka ho donutila se zastavit a "splasknout". Otřel se o ní a olízl ji čumáček. „Neboj, Kafko. Náš alfa je spravedlivý a nedovolil by si to. Že, mami?" Zeptal se matky hlasem, který odrazoval emoce. Smutek, strach. Co když Yaro skutečně vzplane? Zemře? Nechtěl, aby zemřel. Byl to pořád vlk, kterého znal. Zasáhlo by jej to.

Xander, Vittani, velice okrajově Cipher
Vlk se k nim vydal dosti sebejistým krokem na to, kým nejspíše byl. Enigma jej pozoroval a nespouštěl z něj dvojici rozžhavených pohled. Držel se po boku své sestry. Tak jak to dělal vždy. Byl jen takovou "menší" stínovou postavou. Však u matky se taky jen držel. Přítomnost více vlků jej činila nejistým. Když vlk oslovil jeho sestru a u něj se následně zarazil ubíralo hned body. Enigma byl sám nejistý kým byl a to, že je ani jejich otec nedokázal rozeznat bylo bolestivé. "Enigma." Odpověděl nakonec. Vzhledem k tomu, že nedokázal své emoce ještě zcela ovládat se v tom hlase ozývala bolest. Ta nejistota, že není skutečně nikým jiným než dvojčetem byla bolestivá. Nedokázal si ještě vybudovat své jméno a to bylo dosti... špatné. Pro jeho chabé zlomené sebevědomí. Sestra začala otce tišit slovy, že se nemá za co vinit. Že i oni sami přišli o dětství. "Nechci tě zranit těmito slovy. Hlavně když tě Vitt má ráda jak to vypadá. Ale nedokážu lhát. Ne v tomto. Máma mi podporovala, abych o svých pocitech mluvil. Proto se ti omlouvám za další slova." Zastavil se, aby v sobě sebral veškerou kuráž. Aby se mohl soustředit na to, co vlastně cítil. Vzpomínal si jak matce líčil na začátku dne své emoce. A nyní když začínal den nový měl už více jasno. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Chtěl si tím dodat tu kuráž. Uklidnit tlukot svého srdce, které jako kdyby běželo maraton. Otevřel zase očka. Byl připraven mluvit ohledně svých pocitů. Hlavně když se to týkalo jeho otce. Údajně tedy otce. "Já tě neznal ani předtím než nás postihla ta podivná spavá nemoc. Naše jediná interakce, kterou si pamatuji je, že si se zlobil na to, že jsem si spletl Yara a tebe. Že jsem ho označil za svého otce. Ale já byl sotva mluvící vlče. Nemohl jsem vědět víc." S tím se raději natiskl více na Vittani. Podíval se směrem k dvojčeti, které Vitt zdravila. Pomůže mu Cipher? Díval se na ni s prosebným pohledem. Modlil se, aby ho zaregistrovala a přišla snad i ona říct její pocity. Ale nehodlal ji vyrušovat, pokud se chtěla učit nějaké nové znalosti. "Ale nemám problém tomu dát... čas." Čas a přistupovat k němu jako k cizinci ze začátku. Modlil se, aby přišla matka. Stalo se jí něco? Proč tu ještě nebyla? Sama mu sraz připomínala. Sedl si vedle Vittani a natiskl se na ni. Tak, aby cítil to příjemné teplo.

Všichni
Vyvýšené místečko. Jako kdyby si potřeboval přidat ještě centimetry či se uvelebit na tomto místě, kukani, a šmírovat co každý dělal. Dost ale těchto "wanna be funny" narážek. Ale Enigmu toto velice zaujalo. Jak majestátně to působilo. Hlavně měl po boku svou Betu. Což pro Enigmu bylo velice působivé. A vzhledem k tomu, že jiné zkušenosti neměl a plánoval se zdržovat tam kde jeho sourozenci, tak to bude nejspíše to co bude zažívat vždy. Poslouchal pozdravy a další informace. To, že se mezi sebou mají pozdravit se mu lehce neslyšelo. Ale tak co by pro svou alfu pak neudělal. Zajisté někomu to opatrné ahoj řekne, ale více asi od něj nebude k dostání. Terpve se ještě rozkoukával a objevoval, kým vlastně on sám je. A to díky tomu dlouhému spánku. Následně přišla informace o opouštění a umírání. Netušil, kdo byl kdo, ale to, že se možná mohlo jednat i o vlče jeho věku bylo... znepokojující. Pohledem těkal po ostatních vlcích. Jak kdo oznámení o úmrtí nesl. A nezdálo se, že by to zrovna někdo hodil za hlavu, Bílá vlčka vypadala hodně smutně. Enigma se tedy směrem k Vločce povzbudivě usmál. Možná to vlče měla jen prostě ráda. Nebohý Enigma netušil jaká je skutečnost a co se nebohé Vločce skutečně honí hlavou. A pak přišla i informace o novém členovi. Hledal toho Keijiho, který byl zmiňován. A nebylo to těžké. Sám se totiž prozradil tím, že je pozdravil. Enigma mu přikývl na pozdrav a pokusil se o nervózní úsměv. Bylo na něm vidět, že mu situace s otcem nedělá dobře. Ale snažil se tomu tak maskovat. Nadále poslouchal, co měl jeho alfa ještě na srdci.

Kafka
Vlčice, pro Enigmu překvapivého vzhledu, se k němu přidala. Její ahoj bylo velice tiché, skoro jako umíráček. Velice podobné Enigmovi. "Ahoj." Odpověděl ji on sice tiše, aby nerušil ostatní, ale přesto. Nehodlal její přítomnost ignorovat. "Enigma, syn Cinder a" Zasekl se. Což nebylo zrovna nejlepší, když se k nim otec přidal, aby tyto komplikované vztahy vyřešil. "Skoro identické dvojče Cipher." Odpověděl nakonec. Skoro, až na pár detailů. Hlavním odlišením byla povaha. A pak pro ty více pozorné oči.

<- Hraniční pohoří
Vittani
Nic neudělal špatně, nebo aspoň tak ho uklidňovala jeho sestra. Podíval se do země. Cítil se s tím dosti zaraženě. Tak co to bylo za divnou reakci? Nechápal to. Bylo toho tolik, co se ještě musel naučit. A jedním z toho bylo mít mnohem větší sebevědomí. "Dobře, jen mi to tak přišlo." Zamumlal a uhnul pohledem z ní. Možná si to jen bral až moc. Možná to všechno bylo jinak. Sakra, Enigmo, měl by sis nechat narůst koule. Stáhl uši k hlavě. Stejně jako vlastní ocas mezi nohy. Zajímalo ji, zdali přijdou rodiče. Jo, to bylo něco, co ho taky zajímalo. Zdali tu bude celá rodina. "Jo, taky mne to zajímá." Odpověděl ji a zavrtěl ocasem. Jako kdyby to bylo pro něj lepší na přemýšlení. A pak jeho sestra byla mnohem víc ukecaná. "Dobrý den." Pozdravil také všechny přítomné. Leč mnohem tišším hlasem.
Všichni
A tak se podíval na zbytek osazenstva. Bylo trapné říct, že většinu vlků zde ani neznal? Přikrčil se. Nechtěl, aby se na něj každý díval. Jako kdyby cítil jejich soudivé pohledy. A pak přišel jeden, kterého pach poznával, ale moc mu neříkal. Ale to bylo takto s většinou vlků zde nacházející se v úkrytu.

A tak se mu rozběhla zase pryč. Enigma se tomu zasmál a rozběhl se za sestrou. Jako dvě vlčata, jenž neměla možnost prožít řádné dětství. A tak si jej vynahrazovala nyní. Snažila se a snažil se on? Nebo to bylo prostě v nich? Tahle hravost? Tahle chtivost něčeho dosáhnout? Nebo jen prostě se tak dělo protože proto? Enigma poslední dobou měl divoké myšlenky. Dosti divoké. Co se o tom snad mohlo jiného říct? Vlastně nic. Každý kdo dospíval si jimi procházel. Musel pořádně poznat sám sebe.
Nakonec přestala utíkat a on měl tak možnost jí dohnat. A že to nebylo nějak extra složité. Skoro do ní narazil, jak musel prudce brzdit. Překvapeně zastřihal ušima a věnoval ji starostlivý pohled. "Stalo se něco, že tak chceš domů? Udělal jsem snad něco? Ublížil jsem ti?" Zeptal se starostlivě sestry a prohlížel si ji. Ale spíše to vypadalo, že byl fakt jen čas na to, jít na sraz. Proto se tedy vydal za ní. Krčil se. Tak jako by tomu bylo kdyby šel za kýmkoliv jiným. Co když tam potká otce? Co mu řekne? Bude tam zase zpět matka? Bude tam kdokoliv jiný z rodiny? Třeba jeho více cool dvojče?
-> Úkryt Alatey

Zachytila jej na kůži za krku. Co to bylo? Proč to bylo? Tohle bylo skutečně něco. Nevěděl co na to říct. Přesto sebou nechával házet tak jak ona chtěla. Sníh okolo nich poletoval jak se ti dva snažily zběsile dohnat ztracené dětství. Kdo jej o něj připravil? To nikdo netuší. Ovšem nechal se a během toho se jí taky snažil cvakat po kůži na krku. Aby ji to mohl během toho vrátit. Možná se to nedalo považovat za férové z její strany. Ale on ji to nevyčítal. 
Sledoval co nakonec se jala dělat a neváhal ji v tom napodobit. Placnout sebou taky o zem a dělat tam různé pohyby, aby se obtiskl do sněhu. Aby po sobě něco přeci jen zanechal. Podíval se na své dílo. Než zase po Vitt skočil.

Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 2/4

To co udělala sestra bylo nečekané. Dost nečeká. Podíval se na sestru a pak ji to oplatil. Cítil se s ní spokojený. Jenže to co pak udělala bylo překvapivé.
Vypískl, když mu dala hezky sníh do srsti a podíval se na ni. Nakonec tedy se za ní rozeběhl. Doufal, že se mu teď neztratí. Hihňal se během toho, co za ní poskakoval jako naprostý šílenec. Dokonce se mu ji podařilo i dohnat. Skočil po ní a povalil ji do sněhu pokud se nechala. Ne tak, aby s ní bojoval, ale hrál si s ní. Začal ji hezky válet ve sněhu. Chtěl, aby na ni toho bylo co nejvíce. Aby se skutečně mohlo jednat o sněžnou mumii. Tohle jej bavilo. Dělat z vlastní sestry sněhuláka a sám se nechat hezky od ní taky Sněžne mumifikovat. Doufal, že se to bude líbit Vittani a neukousne mu hlavu kvůli tomu.

Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 1/4

<- Rozbitý sever
A tak se rozběhl zase zpátky za Vitt. Ovšem bylo mu velice blbé, že jí tam jen tak ponechal. Jen tak na pospas tomu všemu a zmizel si. Ale on si myslel, že za ním celou dobu běží. Proto se rozhodl jí to nějak vynahradit. 
Hledal něco pohledem, co by jí mohl přinést zpátky. Proto, když našel velký kousek ledu, tak ho vzal do tlamy a rozběhl se za ní. Kousek od toho zpomalil až nakonec zcela zastavil. Led položil na zem. Jal se totiž použít poprvé svojí magii tak jak matka ukazovala. Soustředil se. Zavřel oči a soutředil se. Nechal před sebou objevit maličký plamínek, který sice vypadal jako skomíráček, ale k tomu, aby mohl tvarovat led do nějakého tvaru to stačilo. Enigma byl možná v tomto skutečně nadaný? Dalo by se tomu tak říct? Srdce umělce! A tak tedy mohl po minutách snažení a chvil, kdy se mu málem podařilo plamínek uhasit se mohl podívat na své dílo. Byla to skutečně maličká kachnička. Vypadala možná trochu kostrbatě, ale snaha za tím byla. Vzal ji velice opatrně do tlamy, aby se mu ta snaha ještě nerozpadla a rozběhl se za Vitt. 
Našel ji brzy. Tam kde si myslel, že bude. "Ihani houkej cho chmám" Zahuhal s plnou tlamou než před ní položil ledovou sošku kachničky. "Pro tebe" Řekl hrdě. "To já sám" Dušoval se a vypínal svůj hrudník. 

5) Vytvoř za pomoci magie něco kreativního

<- Dvojčata
Kry! Konečně se dostal až z nádherné rozhledny až k nim. Překvapeně je sledoval a vrtěl ocasem. Oči měl plné nadšení. A tak proto neváhal a odrazil se. Doskočil na první z nich a sedl si na zadek z toho jak mu podjely packy. Nenechal se ale zastrašit a zvedl se. Rozběhl se lehce a skočil na další. Ta se s ním skoro převrátila, ale on to stejně vzal za pačesy tu svou odvahu a skákal dál. Takto se dostal trochu dál od břehu než zamýšlel a cítil jak se mu začínaly klepat packy jen z pohledu na hlubokou vodu pod ním. Proto možná uznal, že hazardu s vlastním životem bylo až moc a rozhodl se proto tedy raději od něj odpustit. Doskákal zpět na pevninu, občas se tedy sice skoro rozmázl, ale nakonec to došlo zdárného konce. Ocitl se na břehu a podíval se ještě za sebe, na kry které ještě před pár okamžiky zdolával. Raději se rozběhl dál. Za Vitt, aby jí to celé mohl vyprávět. 
-> Hraniční pohoří (Přes Tundru)

4) Prokaž svou odvahu skokem na nebezpečné kry! (rozbitý sever)

<- Ledovcové jezero
A tak se cestičkou, kterou objevil čirou náhodou dostal na vyhlídku. Ta působila dosti příjemně a útulně. Privátně. Zcela a jedině pro něj. Pro jeho soukromé účely. A tak se mohl soustředit na to, co vlastně viděl. Mohl odsud viděl i svou milovanou sestru? 

Před ním bylo ono celé zmrzlé území o kterém mu vyprávěla Vittani. A jak se zdálo, tak on měl už tu čest značnou část projít. Poznával v dálce ledové a přesto docela i ostromečkované území Tundry. V dálce se leskl led Ledovcového jezera a pláně byly největší částí, která se tu nacházela. Jejich bělostná barva v noci působila jako indigová. Jako oceán, který tam kousek od něj také byl. Ale ten působil černě jako nitro zlých vlků. Jen občas se na něm zaleskla nějaká vlnka. Kry na něm působily ovšem lákavě. Jedna větší než druhá. Jen na ně skočit a dát se vstříc nebezpečí dál. Ale co by to znamenalo pro něj? Mohl by se v té nekonečné černi utopit? Co když tam byla nějaká příšera číhající hluboko pod hladinou, kterou díky noci nemusel vidět. Doufal, že se tam nic na něj nevyřítí, až tam bude skákat. Protože tam chtěl skákat! A pak si všiml toho světýlka v dálce. Jak se tam mihotalo. Byl to snad portál? Další portál, který někam vedl? Ale jak se tam dostat? Žádné další kry se k němu nenacházeli. Tak jak se tam vlci dostávali? Byla možnost se tam dostat? A bylo zde více portálů, než jen tyhle dva? Nebo snad to bylo tohle jen zmatení jeho mysli? Podíval se tam ještě jednou. To fialové mihotavé světlo bylo rázem tu a tam. Jako kdyby ani nikdy neexistovalo. Byl to jen přelud jeho mysli? Pohledem zavadil směrem ke zbytku území. Poznával dokonce i Tajgu. To bylo dokonalé. Jak to tu všechno měl jako na polštářku tlapky. A i to Hraniční pohoří, kde byla jeho smečka bylo vidět dokonale z těchto dvou zcela identických hor. Díval se na ně. Nevšiml si toho předtím jak identicky působily. Jako on a Cipher. Skutečně dvojčata. Říkalo se jim tak? Toto všechno bylo velice rozkošné v jeho očích. Jak se to tu objevilo? Proč se to tu objevilo? Bylo toho spoustu, co jej napadalo ještě k dvojici hor. Pozornost přesunul na druhou stranu ostrovů. Tam kde se nacházela ta vysoká hora, u které skoro byl! Vyčuhovala jako jediná rozeznatelná. Jako spící obr, který měl za úkol právě ten druhý ostrov chránit. Bude se na ní muset zeptat matky. Více nerozeznával. Pohled proto přesunul na místa nacházející se blíže. Byl tam ten podivný strom na louce za tajgou vidět. Ten, který měl modrou barvu a dokonce se mu pod ním zdály podivné sny. Stál tam jako strážce fialového lesa, který v téhle noci vypadal jako kdyby sem přímo zapadal. Ještě když se k němu mířily pařáty polární záře. Jako kdyby mu ty fialové barvy chtěla ukrást a přivlastnit si je. Co na tom ale bylo pravdy? Nejblíže ještě k němu byla nížina hojnosti, která se od ledových plání nějak nelišila. Byla tuctová a obyčejná. Pro něj zcela nezajímavá momentálně. Takže co tu bylo to nejvíce zajímavého? Ach ano! Ty kry! Kry na černém oceánu s příšernou! Uchechtl se tomu. Jo. To bude něco. 
-> Rozbitý sever

7) Vyšplhej na rozhlednu na Dvojčatech a popiš výhled formou líčení na 500 slov

<- Ledové pláně
A tak se dostal k němu! Jezero! Neváhal a skočil na něj, až si sedl na zadek a jel dobrých pár metrů k jeho středu. Enigma z toho měl hroznou srandu. Smál se jako malé vlče a zběsile do toho zametal sníh za sebou ocasem jako kdyby byl na curlingu. Dosti se tomu smál až ho začalo bolet břicho. Led zde se zdál ale velice pevný. Pevný jako nikde jinde! To bylo teda něco! Tady by se mohli klidně s Vitt producírovat oba dva a nikomu z nich by to neublížilo! Ani jeden by se nepropadl! Vůbec to nebylo tak slabé jako jezero na kterém předtím byl! To bylo něco! O tuhle srandu Vitt přicházela!
Jeho pozornost si ale ovšem získala socha ze sněhu, kterou tu předtím někdo vytvořil a ke které se on doklouzal jako největší děcko v celém okolí. Překvapeně dal hlavu na stranu a nakonec se podíval okolo. Její autor zde již nejspíše nebyl a nemohl mu k ní něco říct. Proto se jal to vzít do vlastních tlapek. Jal se udělat něco speciálního na co jen tak někdo nezapomene a bude to tu asi navždy vzhledem k chladným teplotám. Začal si tvořit hrudku sněhu, kterou pak packami uhlazoval a dělal z ní podobnou sochu jako byla ta druhá. Takový vlčulák junior, který koukal na toho většího. Doplnil tak tedy sochu Merlin o další k ní. Aby ani jedna nebyla sama. S tím už se jal klouzat pryč. 
-> Dvojčata

3) Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře (nutno odehrát na dvou oblastech) - 2/2
6) Postav sněhovou sochu, sněhuláka, nebo něco jiného - samozřejmě ze sněhu

<- Tundra
A tak se dostal na nekonečné ledové pláně. Co to vlastně pro něj znamenalo? Vítr se mu opřel do srsti. Jak vlastně ho zima ovlivňovala? Jak ho dokázala ovlivnit taková zima, kterou prožíval podruhé ve svém životě, ale tu první si pamatoval tak matně? Matka ho sice učila všem věcem, co mu během jejich krátkého rozhovoru stihla předat, ale že by to bylo něco skutečně edukující? Dokázal by se svým ohněm zahřát své tělo? Dokázal by to co dokázala ona? Nebo by prostě umrzl? Stal by se z něj rampouch a byl by jeho konec? Nejspíše se přikláním k variantě, že by se z Enigmy stal kus rampouchu. Nedokázal by přežít ani jedinou zimu sám a přesto se tu zde teď pohyboval sám. Zmateně hledal Vittani, která se od něj oddělila. Možná že proklouzla napřed a on si toho nevšiml? Ach ne! Nebohá sestřička! Co kdyby se jí něco stalo? Co když se jí něco přeci jen stalo a on tam nebyl? Zima jej dělala paranoidním, protože i matka vypadala, že se jí toto období a hlavně sněžná bouře, jenž je zastihla moc nelíbila. Zima ho dokázala neuvěřitelně stresovat. Navíc když viděl tu vlčici na červené louce. Proč to nechala zajít takto daleko? Proč to nechala zajít až do tohoto momentu? Může se mu stát to samé, i když se snažil lovit dle matky? On neměl ten žaludek k tomu popravit značně trpící srnu tak jako to udělala jeho sestra. Přežije vůbec dál? Co když by si zde jen tak lehl a nechal by se zapadat sněhem? Hledal by jej někdo? Hledal by jej kdokoliv na tomto světě? Chyběl by někomu? Chyběl by snad sám sobě? Ne, ne. Nad tímto není rando přemýšlet. Nebylo rando si zahrávat s tak temnými myšlenkami. Jistě na něj matka bude čekat na srazu. Bude se klepat strachy, kde se její synáček nachází. Musel to tu celé překonat jen díky ní! 
Ale co vlastně zbytek rodiny? Neviděl svou druhou sestru, své identické dvojče od chvíle co vystrčil čenich z úkrytu a vydal se objevovat svět na vlastní pěst, ale vzhledem k tomu, že jej Hanka adresovala jako vlčici tedy spíše dokonce jeho sestru, tak se snad mohla setkat i s ní? Ne? Musela vědět, že se Cipher probrala z toho spánku a dařilo se jí přežívat zimu, ne? Vittani se zdálo, že zima ovlivňovala stejně jako jeho. Nedokázala se o sebe postarat a případně to bylo na jeho levelu, neměli si vůbec co vyčítat. Rodiče je vyslali do světa připravené tak jak to nejlépe šlo. Aspoň u Enigmy tomu tak bylo. Snažili se je učit tomu, co uměli oni sami a pak to dopadlo takto. Co vlastně otec? Dařilo se mu dobře v téhle zimě nebo se neprobral a Enigma by si nemusel lámat hlavu s tím, jak vlastně ten podivný vlk vypadal? Proč se vlastně na své děti vykašlal a nehodlal je hledat? Proč se na ně vykašlal a bral je jako jistotu? Doufal, že se na něm zima podepsala co nejvíce! Že se propadl na nějakém jezeře a tudíž by ho nemusel tento mladičký vlk už řešit. Ne, že by mu chtěl přát tyto věci, ale cítil vůči němu jakousi... nenávist. Jakýsi hluboce zakořeněný smutek. A vzhledem k tomu, že jej ještě nepotkal a ani o něm neslyšel, tak jej považoval za mrtvého. Za jedince o kterého se postarala země o které matka hovořila. A co vlastně poslední člen jejich šestičlenné rodinky? Jejich sestra Illiana? Žila nebo umrzla navždy spící v jejich domově? Nebo kde že vlastně naposledy byla? Bude moci přijít sledovat její přimrzlé tělo? Nebo se již dávno stala potravou pro divou zvěř? A nebo někde žila? Lepší život než oni tady? Někde, kde i v zimě byl dostatek potravy a ona se nemusela o nic starat? Ale mohla jim aspoň říct ahoj. I když teda ani matka nedoufala, že jejich čtvrtá část žila. Nedoufala v to a Enigma to ani nepředpokládal. Ne. Nepředpokládal, že by žila. Už dávno se s ní uvnitř sebe rozloučil. Možná to bylo hnusné, ale s takovou zimou? Byl by zázrak kdyby k nim Ill jen tak přikráčela a byla celá naprosto v pořádku. Vždyť musela být hubená jako lunt! U Enigmy to byla pouze optická iluze díky srsti, že na sobě nějaký tuk měl! Ill musela na tom být ještě hůře. Chudák.
A co vlastně smečka o které mu matka říkala? Kolik vlků asi na těch skaliskách vlivem zimy uklouzlo a rozbilo si hlavu? Kolik rozteklých mozečků tam budou moci najít a možná je nechat na pospas všem dalším? O tom jakou byla Latté silnou smečkou neměl tušení. Ale dle matky povídání si myslel, že zima vlky z té smečky nemohla jen tak zastihnout. Většina vlků se tam přidávala s kožichy jako měli oni. Silné a nepropustné chladu. Jenže co když tam přeci jen byl někdo, komu packy klouzali po povrchu hor? Co když tam byl někdo, kdo nebyl vyloženě typem, který by se uměl pohybovat ve sněhu? A navíc byli tak blízko těmto zmrzlým územím, že by se nedivil, kdyby se vlci stávali potravou pro jiné predátory. Ale možná díky tomu smečka měla dostatek potravy, ne? Všímal si, že tu bylo pár stop jiných tvorů. Poznával o dost menší vlčí stopy, akorát trochu jiné. Byla to liška? A pak viděl kdesi v dálce i stopy pumy! Ajeje! Mohla by jít přímo po jejich smečce? Uchýlila by se k tomu napadnout smečku? Byla až natolik šílená? Co si měl o takové pumě a jeho smečce myslet? Zima ovlivňovala všechny, tak proč by nemohla na ně zaútočit? Ale jistě taková hrdiná Hanka by si s ní poradila. 
A co Yaro? Vlk, kterého předtím považoval za otce a jistě by mu byl i lepším otcem, než samotný Xander? Dokázal Yaro přežít zimu? Doufal, že ano. Že se mu díky ní nic nestalo a byl silný jako předtím! Rozhodně by si s ním teď měl jako větší promluvit. A co jiní, které Enigma považoval za kamarády? Třeba ten šílený Jhin, jenž se ho snažil zachránit před pumou, ale on mu akorát spadl ze zad? Co on? Dokázal přežít zimu nebo podhlehl chladu? Nechtěl, aby kdokoliv koho znal zemřel na zimu. Nesměli zemřít. Pokračoval dále ve své cestě dál na sever. Aby mohl Vitt aspoň vyprávět.
-> Ledovcové jezero

2) Popiš, jak tebe, tvou smečku, rodinu a nebo přátele zima ovlivňuje - alespoň na tisíc slov.

<- Hraniční pohoří
Byla jaká byla. Nechal to raději. On se jí snažil říct nějaká milá slova a ona... To brala takto. Možná to jen se slovy neuměl? Neuměl vyjádřit ty pocity co měl uvnitř? Nechal to. Doufala, že věděl co dělá. Ušklíbl se na ni. "Těžko říct, ani já sám to nevím." Začal se smát.
A pak to přišlo v moment, co sešli do prvního mrazivého území litoval trošku. Jeho kožíšek byl sice krásně chundelatý a dobře ho chránil před chladem, ale zde to bylo přeci jen vskutku jiné. Přesto když zhlédl k nebi to celé bylo jiné. Všiml si těch barev. Těch nádherných barev jenž tančily po noční obloze. Zatajil se mu dech. Po očku se podíval na Vitt jestli taky kouká. Tuhle krásu si nesměla nechat ujít. Jak majestátní to bylo! A co to vůbec bylo? Nikdy o tomto jevu barev tančících na obloze neslyšel. Nikdy ani neměl tu možnost. Rozhodl se je pojmenovat zcela "originálně", zcela jako 'tančící světýlka'. A tak to bylo. Tento ťunťa jim podlehl. Přesto ale bylo třeba ještě jít dál.
Rozhodl se proto svoji sestru vést dál. Tak aby se jim podařilo prozkoumat co nejvíce do srazu smečky, který mu matka připomínala ještě než šel zkoumat.
-> Ledová pláň

6) Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární zář

<- Kvílivec (Přes Kvetoucí louku)
Její slova ho docela podivila. Cože to chtěla? Proč to chtěla? Chtěla ukázat, že nebyli takový troubové, jejich smečce. Podíval se na sestru. On si to o nich někdo myslel? Že byli troubové? Proč si to někdo myslel? Však spali víc jak půlku jejich života! Neměli se ještě jak projevit! Jak jim ukázat, že jsou neschopní. Reálně ještě nic nedokázali ve svém životě. Enigma byl navíc vydáván za vlastní sestru. A bylo faktem, že vyjma pohlavních orgánů jej od sestry nic nelišilo. Vypadal spíše feminině než maskulině. Jako taková nepovedené samička, které narostlo něco více. „Vitt, pro mne jim nic ukazovat nemusíš, jsi dokonalá taková jaká jsi. Nemusíš se snažit zaujmout pár vlků s vysokým očekáváním od vlčat, co více než půl svého života prospala. Buď taková jaká jsi. Ale pokud chceš ulovit něco pro ně, tak dobře. Lov mi baví." podíval se na svou sestru a dloubl do ní čenichem. Chtěl ji těmito milými slovy dodat jakousi odvahu. To, aby se cítila o mnoho lépe. Aby to bylo ještě lepší. Cítila se velice nemilovaná? Možná!
A tak se vydali směrem k severu. Enigma se cítil dosti nervózně. Ještě navíc když mu řekla, že to bylo velmi riskantní. Zazubil se na ni. „Já rád riskuji." Odpověděl ji a zavrtěl ocasem. Skutečně jako blázen. Jako velice velký blázen.
-> Tundra

<- Kvetoucí louka

Sestra se, zdálo se, omlouvala srně. Enigma to bral jakože prokázala službu jiným a naplnila svůj koloběh života. Stejně by zemřela o pár metrů dál na sepsi. A to by byla mnohem větší bolest, kterou by nepřál ani tomu největšímu nepříteli. Kdyby o tom věděl. Možná by se pak něco mohl naučit od léčitelů. Možná by se dokonce mohl i léčitelem stát! Ale měl pocit, že jich smečka měla až až. Vitt chtěla ještě něco ulovit do smečky, až se budou vracet. Povytáhl na ní obočí. "Lovit pak ještě cestou domů? Dobře tedy. Rád bych s tebou něco pro smečku ulovil." Podotkl s drobrým úsměvem.
Dorazili konečně ke Kvílivci a on si všiml jedné věci, která se mu moc nelíbila. Led na něm byl! Jak se tedy měli napít? Udělal pár opatrných kroků směrem k zamrzlé vodě. U břehů se zdál být led zcela v pořádku jelikož jej dokázal udržet. Ale čím dále postupoval tím více pod sebou slyšel praskání. Otočil se na Vitt. "Zdá se, že nás to udrží." Pověděl jí nadšeně a zavrtěl ocasem. Než udělal ještě pár kroků a všiml si místa, kde led nepříjemně zalupal a on se skoro propadl, kdyby neudělal rychle pár kroků zpět. Z díry jenž se utvořila se napil. Ale dál to nepokoušel. Raději se vrátil ke břehu. Tahle zkušenost mu stačila k tomu, aby tak už znovu nelezl.

-> Hraniční pohoří (Přes Kvetoucí louku)

Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře - 1/2