Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Podíval se na svou rodinu. Tolik informací, které se jim snažili všichni předat. Jako kdyby jim měl každý co říct. Spousty a spousty informací. Cipher se s nimi začala podílet o další květině. Pokyvoval hlavou nad onou vlastností. Vskutku zajímavé. Bude se to jednou hodit, až bude chtít spáchat vraždu. No, nejspíše to bude brzy. Tedy co? "Díky za novou znalost, bude se to hodit." Uchechtl se tomu. Ocasem zamával sem a tam. A nakonec se tedy každý o něčem bavil. Bylo toho až moc. Bylo toho až přehršel všech informací. Stáhl uši k hlavě. Každý měl co říct.
Utvořil jako další nějaký ten kroužek. "Já toho moc neprožil. Byl jsem se podívat na tom zimním území, to je tak nějak vše." Odpověděl jim na otázku. Spíše si rád poslechne ostatní. Nebyl zrovna výřečným typem takto pro začátek. Ale ono to přijde. Až se více uvolní a pozná více i zbylé dva členy jejich skromné rodinky. "No, takže... co všechno máte za schopnosti?" Zeptal se ještě na další otázku, aby se to tu rozvířilo.

<- Tajga
Jeho sestra měla štěstí narážet na nejrůznější kytky. "Já taky narazil na jednu květinu, hlídala ji taková vlčice... Konvalinka. Bylo mi ji líto. Vypadala fakt mile. Prý ta červená květina, co roste jen na Červené louce, je nějaká super hojivá. Jmenuje se Rumněnka Vlčí. Roste ale prý ale jen jednou ročně...Pak až budou růst, tak ti je klidně ukážu. I tobě, mami." Nabídl jim s úsměvem. Slova jeho sestry se mu líbila. Popisovala jim květinu, jenž nalezli společně s druhou sestrou. Znělo to jako další super léčivka a to se přeci jen vždy hodilo, ne? Jeden nikdy netuší, co se zrovna stane. "Pak se taky rád o ní nechám více poučit, Cipher." Zakřenil se na ni a drkl do sestry. Matka je vedla do úkrytu v němž již chvilku předtím byl právě spolu s ní. Proto její slova nebyla tak těžká pro něj na zpracování.
S tím už se vydal do úkrytu. Hnedka za matkou. Všiml si dvou výrazných pachů. Otec a Vittani. Podíval se na ně a následně už si sedl vedle své matky. Ocasem poklepal na místo vedle sebe, aby si tam mohla sednout i Cipher. Hezky vedle něj. Zde budou držet takto pospolu.

Matka ho k sobě přitiskla a šťouchla do něj čenichem. Enigma smutně stáhl uši k hlavě. Poslední dobou byl emocionální hromádka neštěstí. A to bylo to magické období puberty. Které by jistě každý z nás doporučoval jako deset z deseti. "Já... se taky ztratil ve svých myšlenkách. Je toho poslední dobou od probuzení moc." Odpověděl matce smutně. Potřeboval v sobě vyřešit ten vnitřní rozpor. Zpracovat více to, že se probral po takové době a dětství bylo fuč. A nikdo mu ho nevrátí. Cipher už k nim dorazila. Ta jenž její matka volala společně s ním. "Já jsem byl daleko od mámy a máma volala. Tak jsem se ozval." Odpověděl ji nakonec. Co by na to mohl říct více. A pak mu řekla, že to moc hrotí. Což nebylo moc příjemné. Stáhl uši k hlavě. "Jo, možná jo. Poslední dobou... je to moc emocí." Povzdechl si znovu. Což nebylo nějak jako proti nim. Emoce s ním mlátily jak když se naklepávají v neděli řízky na oběd. "To zní jako fajn dobrodružství! Doufám že sis to řádně užila a způsobila pořádný chaos." Uchechtl se na to Enigma. Matka do něj povzbudivě strčila. Vzal to jako povzbuzení k tomu, aby se vydal do úkrytu. Možná tam přeci jen na ně počkali.
-> Oáza klidu

<- Úkryt Alatey
Oddělil se od skupiny. Díky svým myšlenkám, které na otce tak vypálil. Jako namydlený blesk. A tak se to mohlo zdát velice problematické. Jako problém se kterým se setkal málokdo. Běžel. Snažil se je dohnat. Ale jak se zdálo, bylo to více než neplatné. Více mizerné. Cítil pachy. Dva směřující k úkrytu. Zapomněli na něj schválně? Nebylo to čerstvé. Bylo to... Pár hodin staré minimálně.
A pak uslyšel své jméno. Matka. Cítil její pach jasně. Rozběhl se za ní. „MAMI" Zavolal on nazpět z plných plic. Jeho tempo se ještě zdálo být rychlé. Dohnal ji. Div se jí nevrhl kolem krku. „Mami... Oni na nás zapomněli." zamumlal nakonec a stáhl uši k hlavě. Dýchal zrychleně. Přesto aspoň byl u někoho z rodiny. Cítil se příšerně. To nestál ani vlastnímu otci za to, aby na něj počkal? Vzpomínal si na dětství. Na moment, kdy se stalo to samé. „Nestojím jim ani za to, aby počkali." Zašeptal nakonec zlomeným hlasem. Přitulil se k matce. Nechtělo se mu tomu věřit. Že by se to celé opakovalo.

Rodina
Enigma po většinu času poslouchal, nechával za něj hovořit Cipher. Ta byla až moc výřečná za ně ona. Sebrala mu vlastně jazyk! Na to to hodí! Ne na to, že najednou v tomto množství vlků nevěděl zdali vůbec bude schopný něco říct. Podíval se na otce. Měl takové nutkání, které ho šimralo na jazyku. Pohled však věnoval matce. Ta věděla co se mladičkému vlkovi asi honí hlavou. A poté co se tak pěkně prošel jak sám tak se sestrou a poté co se přihodilo na srazu zjišťoval, že to bude muset ven. Dříve či později. „No. Vím že je to chvíli potom co jsme se probrali a hlavně jsme prospali půl našeho života, ale i poté co jsem se oddělil od matky jsem... Nějak došel k jednomu zjištění." Začal Enigma lehce třesoucím se hlasem. Nechal chvilku mluvit i ostatní, každý měl co říct. Každý měl co na srdci. Tak jak tomu u rodinného setkání mělo být. Nebo tak si to vždy představoval. Pak už se ale nadechl, aby mohl pokračovat nejlépe na jeden zátah. „Vím že jsem samec a měl by se mnou pokračovat rod. Jako to je jakoby u každého dospělého co jsem si všiml, ale mám pocit že se mi tak trochu samice moc nelíbí a mám raději samci. A nebo já zase nevím, ta Kafka mi totálně zamotala hlavu! Proč když teď na mě jej někdo promluví a je pěkný tak mám ten divný pocit v žaludku? Však je skoro neznám! Proč mám pocit, že vždy když si na toho jednoho vlka vzpomenu, tak se mi rozbuší srdce? Já neznám ani jeho jméno! Ale pamatuju si má tu jízdu na jeho zádech a jak jeho hlas byl tak příjemný a jak jeho pach.... Aaaa" Ke konci zrychloval mluvou tolik, že správná artikulace slov občas šla ta tam a spíše to bylo jako zběsilé mumlání během kterého začal přecházet sem a tam. Zrychloval se mu tep srdce a nakonec skončil tím, že zběsile dýchal. Oči vytřeštěné. Bylo jim nabídnuto, že se podívají na ten druhý úkryt. Chtěl namítat, že on už tam s matkou byl, ale raději po tom co on sám předvedl se rozhodl raději držet tlamu a krok. Vydal se tedy za svou rodinou. To už jim ale utíkala Cipher. A zbytek následoval. On protočil očima a volil raději klidnější chůzi směrem do Tajgy.
-> Tajga (Přes hraniční pohoří)

Ofc chci odznak. Bez toho to nejde. A pak bych poprosil o těch 5% do síly. Zbytek zapsat. Děkuji pěkně.

Po tento příspěvek zapsáno.

Rodina (Cinder, Cipher, Xander, Vittani)
Cítil se v tom všem ztracený. Kolik toho bude muset o zbytku zase zjistit. Podíval se na Vittani, co jim připomínala, že následovala rodinná debata. Nejbližší si byl s matkou. Které věnoval vystrašený pohled. Naznačil pysky slovíčka pomoc a následně se věnoval už dvojčeti. Cipher byla v tomto více odvážná. "Cipher, myslíš že to... bude dobrý? To s tátou." Zeptal se nakonec své sestry. Dvojčete. Mělo to být tak být. Bude to nejspíše hodně těžká debata. Nakonec stáhl uši k hlavě a podíval se na otce. To bylo velice těžké. Jeho slova, která se těžce trávila. "Nejspíše se budeme muset bavit více jako celá rodina. Budeme muset... všichni dát nějaký větší hlubší rozhovor. Takto bych to viděl." Odpověděl nakonec své myšlenky Enigma. Tohle bude celé velice bolestivé. Hlavně dle toho, co se všichni budou snažit říct. O čem se budou bavit. Matka jim gratulovala k učednictví. Ztrácel se v těch slovech. "Teď toho bylo už moc... na to abych teď na vše upřímně reagoval."** Povzdechl si nakonec a nechal ostatní, ať rozhodnou, zdali někam půjdou.

Cipher, Taiclara, Vittani, Hanka

Stočil oči k vlčici s níž se jeho sestra měla problém. Dcera samotného alfy. Nakrčil čenich. "Bratře, neřeš ji. Její táta je alfa. Bude mít zajisté nosánek nahoru a život naservírovaný jako na podnosu." Šeptal k jejímu uchu Enigma, ovšem dával si pozor na to, aby ho béžová vlčice slyšela. Díval se ještě přímo na ni. S takovým tím kulišáčkým úšklebkem. Následně se zadíval přímo Taiclaře do očí. "Takže budeš provdána do Daénu... " Uchechtl se tomu. "Jak kdybys byla předmět u pana Wua." Že by na něj Cipher měla až tak špatný vliv? Možná až tak špatný, že se začínal stávat jí! Vittani dostala ještě za vyučenou od Cipher. To už se znovu přidal on! Stoupl si vedle ní a dal ji svou tlapu okolo zad. Tohle bylo ve vlčím těle dosti nepříjemné. "Tak co, ségra? Ulovíme jako první Hanku?" Zeptal se a vrtěl ocasem sem a tam jako šílený. Díval se při tom přímo na Hanku. Takový ten udržovaný kontakt.

Einar, Sourozenci, Hanka, Mušle, Máta

Všichni tři chtěli být lovci. To musela být pro rodiče ironie. Všechny jejich aktivní děti se momentálně zajímaly o jinou pozici, než měli jejich rodiče. Jenže Enigma si moc dobře uvědomoval, že nebyl silný fyzicky. Nejspíše by jen tak někoho nepřeptal, takže se na obránce nehodil. Einar jim nakonec svolil a on zavrtěl ocasem. Lehce sklonil hlavu na znak díků. "Děkuji za vaše rozhodnutí." Poděkoval ještě takto nahlas. Respektoval jej, proto ještě chvíli měl hlavu skloněnou, než ji zvedl. Tohle celé jej činilo šťastným. Mohl být s nimi v učení. Nebude se nikde plácat sám. Navíc se stihne poznat ještě víc se svým dvojčetem! Co na tom mohlo být lepšího? Podíval se na Vittani a na Cipher. "Slyšíte to, sestřičky? Budeme spolu lovci." Uchechtl se tomu pobaveně a drkl bokem do Cipher. S ní měl vztah trošku jiný než s Vitt, jelikož to bylo jeho dvojče. Naklonil se k jejímu uchu, tak aby ho slyšela jen a pouze ona. "Ukážeme ji, co je skutečně v nás, že?" Zašeptal ji do ucha za které pak zatahal. Odskočil od ni tak, aby mu to nemohla vrátit. Nebo spíše to byl jeho plán, pokud mu to Cipher stihla opětovat, tak si to jedině tento neřád zasloužil. Pohled věnoval ještě Mušli. Pokynul na ní hlavou a usmál se. Tak jak to uměl jen a pouze on. Bude mít ještě času se s ní seznámit více. Následně si začal prohlížet Mátu. Byla starší než oni? Nejspíše ano. Aspoň dle logického uvažování. "Ahoj" Špitl směrem k Mátě. Přeci jen by bylo dobré se pořádně poznat. Mrkl na Cipher. Pokud se bude chtít prohodit, přijme to. Budou jim s tím prohazováním mást hlavu dokud se nezblázní. Udělal pár kroků k Vitt, kterou štípl do ucha. "Ty! Víš jaký jsem měl o tebe strach? Takový, že jsem zkoprněl. Už to nedělej." Sykl k ní a následně se o ní otřel čumákem. Jako poslední se věnoval Hance. Zadíval se na ni a usmál se. Něco v jeho očích se zajiskřilo. Taková ta vlčecí hravost, která ještě nepřešla. Hanka chudák nejspíše ještě uvidí čeho jsou s Cipher schopni, pokud drahá sestřička bude chtít. To už tedy ale zase odcházel z očí všech více do pozadí.

Kafka

Přešel ke své nové kamarádce a otřel se o ni. "Vidíš, Kafko? Všechno je v pořádku. Nikomu se nic nestalo. Budeme lovci! Všichni tři a já slibuji, že ti ulovím toho největšího zajíce!" Chudák Enigma, kdyby jen viděl za tu křišťálovou stěnu a zjistil, že se baví s NPC a nejspíše mu tato milá interakce nic nepřinese. Ale v jeho očích byla Kafka vlčice, která o něj projevila zájem a zdála se být jako milá suprová kamarádka. Jeho první, vyjma sourozenců. "Chci si ještě promluvit s rodiči. Pak si tě určitě zase najdu." S tím se ještě naposledy otřel o Kafku, olízl jí čenich a odcházel k těm dvěma.

Rodiče

Přišel k nim. Otci věnoval pohled. Netušil jak se vůči němu chovat. "Otče." Pokynul mu a nakonec pár rychlých kroků k matce. Ihned se k ní přitulil a vydechl spokojeně. Něco na tom ho uklidňovalo. "Zvládl jsem to, mami." Špitl tiše. Teď už jen zvládnout to jejich rodinné setkání na vyřešení vztahů.

Kafka, Vittani, Einar, a další okrajově zmínění
Stál na místě jako přikovaný. Nevnímal co se přesně dělo. Slova se mu slévala do jednoho velkého cosi. Očima těkal mezi Kafkou a Vittani. Nakonec i rodinou. I Einarem. Co se to? Proč se to? Proč to Vittani celé udělala? Ona se pro něj chtěla obětovat. Pro naprostého cizince a jeho bratra, který byl člen jejich smečky. Podíval se na matku, která vykřikla jméno Vittani. Všechno přestával vnímat. Jediný co slyšel bylo hučení v uších. To bylo zapříčiněné tlukotem vlastního srdce, které bušilo jako o závod. Stáhl uši. Ocas dal mezi nohy. "Já... nevím jestli je po všem." Odpověděl nakonec roztřeseným hlasem své nové kamarádce. Velké kamarádce. 
Probral ho až hlas jeho alfy, slyšel své jméno. Jak ho volal, aby předstoupil. Vittani byla živá a zdravá. Dokonce i hovořila o tom, co by ráda zastávala ve smečce. I Taiclara hovořila o tom, co by ráda. Lovci. Každý chtěl být lovcem a on? On tedy byl v koncích. Předstoupil proto a snažil se působit co nejvíce hrdě. "Budu zastávat jakoukoliv roli, která bude pro smečku potřeba. Původně bych rád byl lovcem, ale... vidím že je o to velký zájem a jiné plány jsem popravdě neměl." Promluvil nakonec slabším hlasem Enigma. Jak se říkalo, s upřímností jeden nejdál dojde, ne?

Rodinné drama - Cipher, Vittani, Cinder, Xander
Sestra si hrála na to, že je on. Pochopil to, jenže jim to překazila Vittani. A celá tahle šaráda byla u konce. Uměl si z toho i přes krizi, kdy nevěděl kým vlastně je udělat srandu. Uchechtl se slovům sestry. Byla to více divoké dvojče. Tím kterým se vždy chtěl stát. Lehce zavrtěl ocasem a vydal se ke svému dvojčeti. „Chyběla jsi mi, Cipher." Zdolal tu vzdálenost mezi nimi. Otřel se o sestru a věnoval ji olíznutí čenichu, pokud se nechala a nedělala drsnou. Pohled otce byl zdrcený, ale on nemohl za to jak se cítil. Snažil se. Snažil se ho přijmout. Ale bude to trvat déle. Nezahazoval to. Jen chtěl čas. Chtěl vědět, že mu bude moc věřit. Získat si tu důvěru. Protože leč byl jeho krví, tak se toto nedalo získat jen kvůli tomu. Hlavně když se skoro neviděli, ale za to mohl ten otravný spánek hlavně. Ten co jim sebral i dětství. Ten co jim toho sebral tolik. „Máš šanci,.... o...otče. Ale stejně jako Cipher mi přišlo, že jsi dával přednost jiným. V čem byla Illiana lepší než my? Protože spala a bylo velmi řídké, když byla vzhůru? Proč nás nedokáže rozlišit hlavně naše rodina? Po tomto všem se můžeme jako rodina pobavit." U oslovení otce se zdráhal. Směl mu tak říkat? Bylo to vůbec férové, aby ho takto oslovoval? Nekradl to jiným? To už se dostal k Vittani zase. Když se k ní přitulil dostalo se mu olíznutí ucha. To uklidnilo jinak jeho divoké myšlenky. Nechtěl být tím, který nedával druhé šance. Ale tohle bylo pro něj bolestivé téma. Chtěl svou rodinu milovat. Chtěl jim bezmezně věřit. Jenže to bylo mnohem těžší než se na první pohled zdálo. Měli se posunout dál od léčitelského koutku. Řídil se dle nich. Jenže v přesunu změnil svou pozici. Příchod jednoho člena jej donutil začít zběsile vrtět ocasem. „Mami! Ty si přišla! Už jsem se bál, že tě zase postihl ten spánek." Vyjekl nadšeně přesto dost tiše, aby nerušil ostatní a jal se k ní vyrazit co nejrychleji. Jako "malé" hnědé torpédo. Div na matku sedící vedle otce neskočil a neporazil ji. Ihned se k ní začal tulit. Otírat se o ní a projevovat ji tu neuvěřitelnou, možná až chorobnou lásku, kterou si vytvořil. Bylo to díky tomu, že mu zachránila tehdy život. Jeho hlava se na ni upnula a viděla ji jako spasitele. Něco jako když se malé dítě až moc upne na jednoho rodiče a pak brečí, když třeba jede k babičce a má být bez něj. Enigma nadšeně vrtěl ocasem.

Mercer
Přistoupil k nim další člen smečky. Vypadalo to, že se chtěl jen ujistit. Slyšel jeho vítání se s matkou? Ale to by mohlo říct málo. Enigma na něj koukal a prohlížel si ho. Nakonec zavrtěl hlavou. „Akorát že naopak. Já jsem Cipher a tohle je můj bratr Enigma. Každý si nás furt prohazuje. Ale klid. Já nečekala nic jiného." Dal si packu před čumák a zahihňal se tomu. A překazí jim to teď někdo z rodiny? Tuhle dokonalou šarádu. V tom mást ostatní členy smečky. Touto nevinnou srandou. Možná si tak akorát vyslouží nějaké pokárání. Uchechtl se těm myšlenkám. Mercer se nakonec vytratil. No, možná jim to nevyšlo a nebo ho dokázali zase dokonale pomotat? Jo, jeden nikdy nevěděl.

Všichni
A tak drama eskalovalo více a více s přibývajícími členy smečky. S tím jak se to tu naplňovalo se mu dělalo trochu hůře. Vločka chudinka vypadala jako kdyby se měla každou chvilku zbortit. Hlavně když se bavila s těma dvěma vlky. Chtěl se za ní vydat, ale nechtěl vyrušovat smečku. Proto se na Vločku usmíval a zašeptal, že to bude dobré. Chtěl za ní dojít a pomazlit ji. Jenže teď? Ne. Keiji mu věnoval nazpět úsměv. Bylo to příjemné. Dokonce by se šel i pobavit. Ale stejně jako s Vločkou. Teď to nešlo. Hlavně když si alfa společně s Betou něco šeptali. Bylo to kvůli těm dvěma? Pohled zaměřil hlavně na Yara a na cizince, který celý tento šramot vyvolal. Znal ho Yaro? Vypadali jako rodinka. Možná to byl její bratr! Podíval se na Vitt. Více žlutý z dvojice ji znal jak se zdálo. A to se mu nelíbilo. Hlavně když to byl cizinec. Neznámý narušitel. „Ty ho znáš?" Zašeptal směrem k ní. Věnoval cizinci nedůvěřivý pohled. I se mu lehce naježila srst na zádech. Einar konečně promluvil. Dával rozkazy pro pohyb vlků. Fascinovaně se díval na to jak to fungovalo. Nejspíše kdyby to byla animovaná show, tak by se mu tam objevily jiskřičky nadšení a fascinace. Ovšem docházelo mu jak špatné to bylo v moment kdy vyslovil jméno vlka, jehož jméno. Pak začala ta největší ohnivá show jeho života. Nevěděl jestli se měl bát a nebo na to fascinovaně hledět dál. Hlavně létala pírka! Čím dál větší. Pár, co přistály k jejich skupince si pro sebe ukradl. Tohle se mu bude hodit! Nebude muset svého Alfu škubat jako slepici. Stál a začínal se klepat jako osika. Hlavně když vnímal slova, které alfa vyřkl. Docházela mu za vážnost. A bál se o život Yara. Zoufale se podíval na matku a na Kafku. Byl toho alfa schopný? Uvidí jak se někdo zaživa stane pochodní? Oheň pro něj byl skutečně úžasný, ale využitý tímto způsobem? Měl co dělat, aby se udržel. Aby se nevrhl k Yarovi. Přesto musel být odvážný. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. S výdechem je otevřel. Byl připraven je chránit. Hlavně svou kamarádku.

Kafka, Cinder
Pro ni bude jenom Enigma. Možná z toho důvodu, protože neznala Cipher. Všímal si, jak se podíval tím směrem. Tohle bylo ono. „Díky, Kafko. Můžeš mi říkat jakoukoliv přezdívkou, která tě napadne." Usmíval se na ni od ucha k uchu a vrtěl ocasem. Zajímal ho důvod proč se s ním začala bavit. Jen tak. Nebyl ničím zajímavý. Všímal si, jak těkala pohledem mezi ostatními. Byla chudinka ještě více nervní než celý Enigma. Měla si najít kamarády. Tak to tedy bylo! A dokonce se ho ptala, zdali bude její kamarád. Usmíval se na ni. „Rád budu tvůj kamarád, Kafko. To se vůbec nemusíš bát ptát. Takže mami! Toho je moje kamarádka Kafka." Představil ji matce s hrdým výrazem ve tváři jako utvrzení, že přátelství bral vážně. Usmíval se mile na Kafku mile. Dokonce ji chtěl poňuchňat jako každého, jenže to už se začala odehrávat celá plamenná show.
Stoupl si před ní a matku zcela automaticky, začal se ježit a cecil při tom tesáky na cizince. Její otázka ho donutila se zastavit a "splasknout". Otřel se o ní a olízl ji čumáček. „Neboj, Kafko. Náš alfa je spravedlivý a nedovolil by si to. Že, mami?" Zeptal se matky hlasem, který odrazoval emoce. Smutek, strach. Co když Yaro skutečně vzplane? Zemře? Nechtěl, aby zemřel. Byl to pořád vlk, kterého znal. Zasáhlo by jej to.

Xander, Vittani, velice okrajově Cipher
Vlk se k nim vydal dosti sebejistým krokem na to, kým nejspíše byl. Enigma jej pozoroval a nespouštěl z něj dvojici rozžhavených pohled. Držel se po boku své sestry. Tak jak to dělal vždy. Byl jen takovou "menší" stínovou postavou. Však u matky se taky jen držel. Přítomnost více vlků jej činila nejistým. Když vlk oslovil jeho sestru a u něj se následně zarazil ubíralo hned body. Enigma byl sám nejistý kým byl a to, že je ani jejich otec nedokázal rozeznat bylo bolestivé. "Enigma." Odpověděl nakonec. Vzhledem k tomu, že nedokázal své emoce ještě zcela ovládat se v tom hlase ozývala bolest. Ta nejistota, že není skutečně nikým jiným než dvojčetem byla bolestivá. Nedokázal si ještě vybudovat své jméno a to bylo dosti... špatné. Pro jeho chabé zlomené sebevědomí. Sestra začala otce tišit slovy, že se nemá za co vinit. Že i oni sami přišli o dětství. "Nechci tě zranit těmito slovy. Hlavně když tě Vitt má ráda jak to vypadá. Ale nedokážu lhát. Ne v tomto. Máma mi podporovala, abych o svých pocitech mluvil. Proto se ti omlouvám za další slova." Zastavil se, aby v sobě sebral veškerou kuráž. Aby se mohl soustředit na to, co vlastně cítil. Vzpomínal si jak matce líčil na začátku dne své emoce. A nyní když začínal den nový měl už více jasno. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Chtěl si tím dodat tu kuráž. Uklidnit tlukot svého srdce, které jako kdyby běželo maraton. Otevřel zase očka. Byl připraven mluvit ohledně svých pocitů. Hlavně když se to týkalo jeho otce. Údajně tedy otce. "Já tě neznal ani předtím než nás postihla ta podivná spavá nemoc. Naše jediná interakce, kterou si pamatuji je, že si se zlobil na to, že jsem si spletl Yara a tebe. Že jsem ho označil za svého otce. Ale já byl sotva mluvící vlče. Nemohl jsem vědět víc." S tím se raději natiskl více na Vittani. Podíval se směrem k dvojčeti, které Vitt zdravila. Pomůže mu Cipher? Díval se na ni s prosebným pohledem. Modlil se, aby ho zaregistrovala a přišla snad i ona říct její pocity. Ale nehodlal ji vyrušovat, pokud se chtěla učit nějaké nové znalosti. "Ale nemám problém tomu dát... čas." Čas a přistupovat k němu jako k cizinci ze začátku. Modlil se, aby přišla matka. Stalo se jí něco? Proč tu ještě nebyla? Sama mu sraz připomínala. Sedl si vedle Vittani a natiskl se na ni. Tak, aby cítil to příjemné teplo.

Všichni
Vyvýšené místečko. Jako kdyby si potřeboval přidat ještě centimetry či se uvelebit na tomto místě, kukani, a šmírovat co každý dělal. Dost ale těchto "wanna be funny" narážek. Ale Enigmu toto velice zaujalo. Jak majestátně to působilo. Hlavně měl po boku svou Betu. Což pro Enigmu bylo velice působivé. A vzhledem k tomu, že jiné zkušenosti neměl a plánoval se zdržovat tam kde jeho sourozenci, tak to bude nejspíše to co bude zažívat vždy. Poslouchal pozdravy a další informace. To, že se mezi sebou mají pozdravit se mu lehce neslyšelo. Ale tak co by pro svou alfu pak neudělal. Zajisté někomu to opatrné ahoj řekne, ale více asi od něj nebude k dostání. Terpve se ještě rozkoukával a objevoval, kým vlastně on sám je. A to díky tomu dlouhému spánku. Následně přišla informace o opouštění a umírání. Netušil, kdo byl kdo, ale to, že se možná mohlo jednat i o vlče jeho věku bylo... znepokojující. Pohledem těkal po ostatních vlcích. Jak kdo oznámení o úmrtí nesl. A nezdálo se, že by to zrovna někdo hodil za hlavu, Bílá vlčka vypadala hodně smutně. Enigma se tedy směrem k Vločce povzbudivě usmál. Možná to vlče měla jen prostě ráda. Nebohý Enigma netušil jaká je skutečnost a co se nebohé Vločce skutečně honí hlavou. A pak přišla i informace o novém členovi. Hledal toho Keijiho, který byl zmiňován. A nebylo to těžké. Sám se totiž prozradil tím, že je pozdravil. Enigma mu přikývl na pozdrav a pokusil se o nervózní úsměv. Bylo na něm vidět, že mu situace s otcem nedělá dobře. Ale snažil se tomu tak maskovat. Nadále poslouchal, co měl jeho alfa ještě na srdci.

Kafka
Vlčice, pro Enigmu překvapivého vzhledu, se k němu přidala. Její ahoj bylo velice tiché, skoro jako umíráček. Velice podobné Enigmovi. "Ahoj." Odpověděl ji on sice tiše, aby nerušil ostatní, ale přesto. Nehodlal její přítomnost ignorovat. "Enigma, syn Cinder a" Zasekl se. Což nebylo zrovna nejlepší, když se k nim otec přidal, aby tyto komplikované vztahy vyřešil. "Skoro identické dvojče Cipher." Odpověděl nakonec. Skoro, až na pár detailů. Hlavním odlišením byla povaha. A pak pro ty více pozorné oči.

<- Hraniční pohoří
Vittani
Nic neudělal špatně, nebo aspoň tak ho uklidňovala jeho sestra. Podíval se do země. Cítil se s tím dosti zaraženě. Tak co to bylo za divnou reakci? Nechápal to. Bylo toho tolik, co se ještě musel naučit. A jedním z toho bylo mít mnohem větší sebevědomí. "Dobře, jen mi to tak přišlo." Zamumlal a uhnul pohledem z ní. Možná si to jen bral až moc. Možná to všechno bylo jinak. Sakra, Enigmo, měl by sis nechat narůst koule. Stáhl uši k hlavě. Stejně jako vlastní ocas mezi nohy. Zajímalo ji, zdali přijdou rodiče. Jo, to bylo něco, co ho taky zajímalo. Zdali tu bude celá rodina. "Jo, taky mne to zajímá." Odpověděl ji a zavrtěl ocasem. Jako kdyby to bylo pro něj lepší na přemýšlení. A pak jeho sestra byla mnohem víc ukecaná. "Dobrý den." Pozdravil také všechny přítomné. Leč mnohem tišším hlasem.
Všichni
A tak se podíval na zbytek osazenstva. Bylo trapné říct, že většinu vlků zde ani neznal? Přikrčil se. Nechtěl, aby se na něj každý díval. Jako kdyby cítil jejich soudivé pohledy. A pak přišel jeden, kterého pach poznával, ale moc mu neříkal. Ale to bylo takto s většinou vlků zde nacházející se v úkrytu.

A tak se mu rozběhla zase pryč. Enigma se tomu zasmál a rozběhl se za sestrou. Jako dvě vlčata, jenž neměla možnost prožít řádné dětství. A tak si jej vynahrazovala nyní. Snažila se a snažil se on? Nebo to bylo prostě v nich? Tahle hravost? Tahle chtivost něčeho dosáhnout? Nebo jen prostě se tak dělo protože proto? Enigma poslední dobou měl divoké myšlenky. Dosti divoké. Co se o tom snad mohlo jiného říct? Vlastně nic. Každý kdo dospíval si jimi procházel. Musel pořádně poznat sám sebe.
Nakonec přestala utíkat a on měl tak možnost jí dohnat. A že to nebylo nějak extra složité. Skoro do ní narazil, jak musel prudce brzdit. Překvapeně zastřihal ušima a věnoval ji starostlivý pohled. "Stalo se něco, že tak chceš domů? Udělal jsem snad něco? Ublížil jsem ti?" Zeptal se starostlivě sestry a prohlížel si ji. Ale spíše to vypadalo, že byl fakt jen čas na to, jít na sraz. Proto se tedy vydal za ní. Krčil se. Tak jako by tomu bylo kdyby šel za kýmkoliv jiným. Co když tam potká otce? Co mu řekne? Bude tam zase zpět matka? Bude tam kdokoliv jiný z rodiny? Třeba jeho více cool dvojče?
-> Úkryt Alatey

Zachytila jej na kůži za krku. Co to bylo? Proč to bylo? Tohle bylo skutečně něco. Nevěděl co na to říct. Přesto sebou nechával házet tak jak ona chtěla. Sníh okolo nich poletoval jak se ti dva snažily zběsile dohnat ztracené dětství. Kdo jej o něj připravil? To nikdo netuší. Ovšem nechal se a během toho se jí taky snažil cvakat po kůži na krku. Aby ji to mohl během toho vrátit. Možná se to nedalo považovat za férové z její strany. Ale on ji to nevyčítal. 
Sledoval co nakonec se jala dělat a neváhal ji v tom napodobit. Placnout sebou taky o zem a dělat tam různé pohyby, aby se obtiskl do sněhu. Aby po sobě něco přeci jen zanechal. Podíval se na své dílo. Než zase po Vitt skočil.

Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 2/4