Příspěvky uživatele

< návrat zpět

To co udělala sestra bylo nečekané. Dost nečeká. Podíval se na sestru a pak ji to oplatil. Cítil se s ní spokojený. Jenže to co pak udělala bylo překvapivé.
Vypískl, když mu dala hezky sníh do srsti a podíval se na ni. Nakonec tedy se za ní rozeběhl. Doufal, že se mu teď neztratí. Hihňal se během toho, co za ní poskakoval jako naprostý šílenec. Dokonce se mu ji podařilo i dohnat. Skočil po ní a povalil ji do sněhu pokud se nechala. Ne tak, aby s ní bojoval, ale hrál si s ní. Začal ji hezky válet ve sněhu. Chtěl, aby na ni toho bylo co nejvíce. Aby se skutečně mohlo jednat o sněžnou mumii. Tohle jej bavilo. Dělat z vlastní sestry sněhuláka a sám se nechat hezky od ní taky Sněžne mumifikovat. Doufal, že se to bude líbit Vittani a neukousne mu hlavu kvůli tomu.

Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 1/4

<- Rozbitý sever
A tak se rozběhl zase zpátky za Vitt. Ovšem bylo mu velice blbé, že jí tam jen tak ponechal. Jen tak na pospas tomu všemu a zmizel si. Ale on si myslel, že za ním celou dobu běží. Proto se rozhodl jí to nějak vynahradit. 
Hledal něco pohledem, co by jí mohl přinést zpátky. Proto, když našel velký kousek ledu, tak ho vzal do tlamy a rozběhl se za ní. Kousek od toho zpomalil až nakonec zcela zastavil. Led položil na zem. Jal se totiž použít poprvé svojí magii tak jak matka ukazovala. Soustředil se. Zavřel oči a soutředil se. Nechal před sebou objevit maličký plamínek, který sice vypadal jako skomíráček, ale k tomu, aby mohl tvarovat led do nějakého tvaru to stačilo. Enigma byl možná v tomto skutečně nadaný? Dalo by se tomu tak říct? Srdce umělce! A tak tedy mohl po minutách snažení a chvil, kdy se mu málem podařilo plamínek uhasit se mohl podívat na své dílo. Byla to skutečně maličká kachnička. Vypadala možná trochu kostrbatě, ale snaha za tím byla. Vzal ji velice opatrně do tlamy, aby se mu ta snaha ještě nerozpadla a rozběhl se za Vitt. 
Našel ji brzy. Tam kde si myslel, že bude. "Ihani houkej cho chmám" Zahuhal s plnou tlamou než před ní položil ledovou sošku kachničky. "Pro tebe" Řekl hrdě. "To já sám" Dušoval se a vypínal svůj hrudník. 

5) Vytvoř za pomoci magie něco kreativního

<- Dvojčata
Kry! Konečně se dostal až z nádherné rozhledny až k nim. Překvapeně je sledoval a vrtěl ocasem. Oči měl plné nadšení. A tak proto neváhal a odrazil se. Doskočil na první z nich a sedl si na zadek z toho jak mu podjely packy. Nenechal se ale zastrašit a zvedl se. Rozběhl se lehce a skočil na další. Ta se s ním skoro převrátila, ale on to stejně vzal za pačesy tu svou odvahu a skákal dál. Takto se dostal trochu dál od břehu než zamýšlel a cítil jak se mu začínaly klepat packy jen z pohledu na hlubokou vodu pod ním. Proto možná uznal, že hazardu s vlastním životem bylo až moc a rozhodl se proto tedy raději od něj odpustit. Doskákal zpět na pevninu, občas se tedy sice skoro rozmázl, ale nakonec to došlo zdárného konce. Ocitl se na břehu a podíval se ještě za sebe, na kry které ještě před pár okamžiky zdolával. Raději se rozběhl dál. Za Vitt, aby jí to celé mohl vyprávět. 
-> Hraniční pohoří (Přes Tundru)

4) Prokaž svou odvahu skokem na nebezpečné kry! (rozbitý sever)

<- Ledovcové jezero
A tak se cestičkou, kterou objevil čirou náhodou dostal na vyhlídku. Ta působila dosti příjemně a útulně. Privátně. Zcela a jedině pro něj. Pro jeho soukromé účely. A tak se mohl soustředit na to, co vlastně viděl. Mohl odsud viděl i svou milovanou sestru? 

Před ním bylo ono celé zmrzlé území o kterém mu vyprávěla Vittani. A jak se zdálo, tak on měl už tu čest značnou část projít. Poznával v dálce ledové a přesto docela i ostromečkované území Tundry. V dálce se leskl led Ledovcového jezera a pláně byly největší částí, která se tu nacházela. Jejich bělostná barva v noci působila jako indigová. Jako oceán, který tam kousek od něj také byl. Ale ten působil černě jako nitro zlých vlků. Jen občas se na něm zaleskla nějaká vlnka. Kry na něm působily ovšem lákavě. Jedna větší než druhá. Jen na ně skočit a dát se vstříc nebezpečí dál. Ale co by to znamenalo pro něj? Mohl by se v té nekonečné černi utopit? Co když tam byla nějaká příšera číhající hluboko pod hladinou, kterou díky noci nemusel vidět. Doufal, že se tam nic na něj nevyřítí, až tam bude skákat. Protože tam chtěl skákat! A pak si všiml toho světýlka v dálce. Jak se tam mihotalo. Byl to snad portál? Další portál, který někam vedl? Ale jak se tam dostat? Žádné další kry se k němu nenacházeli. Tak jak se tam vlci dostávali? Byla možnost se tam dostat? A bylo zde více portálů, než jen tyhle dva? Nebo snad to bylo tohle jen zmatení jeho mysli? Podíval se tam ještě jednou. To fialové mihotavé světlo bylo rázem tu a tam. Jako kdyby ani nikdy neexistovalo. Byl to jen přelud jeho mysli? Pohledem zavadil směrem ke zbytku území. Poznával dokonce i Tajgu. To bylo dokonalé. Jak to tu všechno měl jako na polštářku tlapky. A i to Hraniční pohoří, kde byla jeho smečka bylo vidět dokonale z těchto dvou zcela identických hor. Díval se na ně. Nevšiml si toho předtím jak identicky působily. Jako on a Cipher. Skutečně dvojčata. Říkalo se jim tak? Toto všechno bylo velice rozkošné v jeho očích. Jak se to tu objevilo? Proč se to tu objevilo? Bylo toho spoustu, co jej napadalo ještě k dvojici hor. Pozornost přesunul na druhou stranu ostrovů. Tam kde se nacházela ta vysoká hora, u které skoro byl! Vyčuhovala jako jediná rozeznatelná. Jako spící obr, který měl za úkol právě ten druhý ostrov chránit. Bude se na ní muset zeptat matky. Více nerozeznával. Pohled proto přesunul na místa nacházející se blíže. Byl tam ten podivný strom na louce za tajgou vidět. Ten, který měl modrou barvu a dokonce se mu pod ním zdály podivné sny. Stál tam jako strážce fialového lesa, který v téhle noci vypadal jako kdyby sem přímo zapadal. Ještě když se k němu mířily pařáty polární záře. Jako kdyby mu ty fialové barvy chtěla ukrást a přivlastnit si je. Co na tom ale bylo pravdy? Nejblíže ještě k němu byla nížina hojnosti, která se od ledových plání nějak nelišila. Byla tuctová a obyčejná. Pro něj zcela nezajímavá momentálně. Takže co tu bylo to nejvíce zajímavého? Ach ano! Ty kry! Kry na černém oceánu s příšernou! Uchechtl se tomu. Jo. To bude něco. 
-> Rozbitý sever

7) Vyšplhej na rozhlednu na Dvojčatech a popiš výhled formou líčení na 500 slov

<- Ledové pláně
A tak se dostal k němu! Jezero! Neváhal a skočil na něj, až si sedl na zadek a jel dobrých pár metrů k jeho středu. Enigma z toho měl hroznou srandu. Smál se jako malé vlče a zběsile do toho zametal sníh za sebou ocasem jako kdyby byl na curlingu. Dosti se tomu smál až ho začalo bolet břicho. Led zde se zdál ale velice pevný. Pevný jako nikde jinde! To bylo teda něco! Tady by se mohli klidně s Vitt producírovat oba dva a nikomu z nich by to neublížilo! Ani jeden by se nepropadl! Vůbec to nebylo tak slabé jako jezero na kterém předtím byl! To bylo něco! O tuhle srandu Vitt přicházela!
Jeho pozornost si ale ovšem získala socha ze sněhu, kterou tu předtím někdo vytvořil a ke které se on doklouzal jako největší děcko v celém okolí. Překvapeně dal hlavu na stranu a nakonec se podíval okolo. Její autor zde již nejspíše nebyl a nemohl mu k ní něco říct. Proto se jal to vzít do vlastních tlapek. Jal se udělat něco speciálního na co jen tak někdo nezapomene a bude to tu asi navždy vzhledem k chladným teplotám. Začal si tvořit hrudku sněhu, kterou pak packami uhlazoval a dělal z ní podobnou sochu jako byla ta druhá. Takový vlčulák junior, který koukal na toho většího. Doplnil tak tedy sochu Merlin o další k ní. Aby ani jedna nebyla sama. S tím už se jal klouzat pryč. 
-> Dvojčata

3) Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře (nutno odehrát na dvou oblastech) - 2/2
6) Postav sněhovou sochu, sněhuláka, nebo něco jiného - samozřejmě ze sněhu

<- Tundra
A tak se dostal na nekonečné ledové pláně. Co to vlastně pro něj znamenalo? Vítr se mu opřel do srsti. Jak vlastně ho zima ovlivňovala? Jak ho dokázala ovlivnit taková zima, kterou prožíval podruhé ve svém životě, ale tu první si pamatoval tak matně? Matka ho sice učila všem věcem, co mu během jejich krátkého rozhovoru stihla předat, ale že by to bylo něco skutečně edukující? Dokázal by se svým ohněm zahřát své tělo? Dokázal by to co dokázala ona? Nebo by prostě umrzl? Stal by se z něj rampouch a byl by jeho konec? Nejspíše se přikláním k variantě, že by se z Enigmy stal kus rampouchu. Nedokázal by přežít ani jedinou zimu sám a přesto se tu zde teď pohyboval sám. Zmateně hledal Vittani, která se od něj oddělila. Možná že proklouzla napřed a on si toho nevšiml? Ach ne! Nebohá sestřička! Co kdyby se jí něco stalo? Co když se jí něco přeci jen stalo a on tam nebyl? Zima jej dělala paranoidním, protože i matka vypadala, že se jí toto období a hlavně sněžná bouře, jenž je zastihla moc nelíbila. Zima ho dokázala neuvěřitelně stresovat. Navíc když viděl tu vlčici na červené louce. Proč to nechala zajít takto daleko? Proč to nechala zajít až do tohoto momentu? Může se mu stát to samé, i když se snažil lovit dle matky? On neměl ten žaludek k tomu popravit značně trpící srnu tak jako to udělala jeho sestra. Přežije vůbec dál? Co když by si zde jen tak lehl a nechal by se zapadat sněhem? Hledal by jej někdo? Hledal by jej kdokoliv na tomto světě? Chyběl by někomu? Chyběl by snad sám sobě? Ne, ne. Nad tímto není rando přemýšlet. Nebylo rando si zahrávat s tak temnými myšlenkami. Jistě na něj matka bude čekat na srazu. Bude se klepat strachy, kde se její synáček nachází. Musel to tu celé překonat jen díky ní! 
Ale co vlastně zbytek rodiny? Neviděl svou druhou sestru, své identické dvojče od chvíle co vystrčil čenich z úkrytu a vydal se objevovat svět na vlastní pěst, ale vzhledem k tomu, že jej Hanka adresovala jako vlčici tedy spíše dokonce jeho sestru, tak se snad mohla setkat i s ní? Ne? Musela vědět, že se Cipher probrala z toho spánku a dařilo se jí přežívat zimu, ne? Vittani se zdálo, že zima ovlivňovala stejně jako jeho. Nedokázala se o sebe postarat a případně to bylo na jeho levelu, neměli si vůbec co vyčítat. Rodiče je vyslali do světa připravené tak jak to nejlépe šlo. Aspoň u Enigmy tomu tak bylo. Snažili se je učit tomu, co uměli oni sami a pak to dopadlo takto. Co vlastně otec? Dařilo se mu dobře v téhle zimě nebo se neprobral a Enigma by si nemusel lámat hlavu s tím, jak vlastně ten podivný vlk vypadal? Proč se vlastně na své děti vykašlal a nehodlal je hledat? Proč se na ně vykašlal a bral je jako jistotu? Doufal, že se na něm zima podepsala co nejvíce! Že se propadl na nějakém jezeře a tudíž by ho nemusel tento mladičký vlk už řešit. Ne, že by mu chtěl přát tyto věci, ale cítil vůči němu jakousi... nenávist. Jakýsi hluboce zakořeněný smutek. A vzhledem k tomu, že jej ještě nepotkal a ani o něm neslyšel, tak jej považoval za mrtvého. Za jedince o kterého se postarala země o které matka hovořila. A co vlastně poslední člen jejich šestičlenné rodinky? Jejich sestra Illiana? Žila nebo umrzla navždy spící v jejich domově? Nebo kde že vlastně naposledy byla? Bude moci přijít sledovat její přimrzlé tělo? Nebo se již dávno stala potravou pro divou zvěř? A nebo někde žila? Lepší život než oni tady? Někde, kde i v zimě byl dostatek potravy a ona se nemusela o nic starat? Ale mohla jim aspoň říct ahoj. I když teda ani matka nedoufala, že jejich čtvrtá část žila. Nedoufala v to a Enigma to ani nepředpokládal. Ne. Nepředpokládal, že by žila. Už dávno se s ní uvnitř sebe rozloučil. Možná to bylo hnusné, ale s takovou zimou? Byl by zázrak kdyby k nim Ill jen tak přikráčela a byla celá naprosto v pořádku. Vždyť musela být hubená jako lunt! U Enigmy to byla pouze optická iluze díky srsti, že na sobě nějaký tuk měl! Ill musela na tom být ještě hůře. Chudák.
A co vlastně smečka o které mu matka říkala? Kolik vlků asi na těch skaliskách vlivem zimy uklouzlo a rozbilo si hlavu? Kolik rozteklých mozečků tam budou moci najít a možná je nechat na pospas všem dalším? O tom jakou byla Latté silnou smečkou neměl tušení. Ale dle matky povídání si myslel, že zima vlky z té smečky nemohla jen tak zastihnout. Většina vlků se tam přidávala s kožichy jako měli oni. Silné a nepropustné chladu. Jenže co když tam přeci jen byl někdo, komu packy klouzali po povrchu hor? Co když tam byl někdo, kdo nebyl vyloženě typem, který by se uměl pohybovat ve sněhu? A navíc byli tak blízko těmto zmrzlým územím, že by se nedivil, kdyby se vlci stávali potravou pro jiné predátory. Ale možná díky tomu smečka měla dostatek potravy, ne? Všímal si, že tu bylo pár stop jiných tvorů. Poznával o dost menší vlčí stopy, akorát trochu jiné. Byla to liška? A pak viděl kdesi v dálce i stopy pumy! Ajeje! Mohla by jít přímo po jejich smečce? Uchýlila by se k tomu napadnout smečku? Byla až natolik šílená? Co si měl o takové pumě a jeho smečce myslet? Zima ovlivňovala všechny, tak proč by nemohla na ně zaútočit? Ale jistě taková hrdiná Hanka by si s ní poradila. 
A co Yaro? Vlk, kterého předtím považoval za otce a jistě by mu byl i lepším otcem, než samotný Xander? Dokázal Yaro přežít zimu? Doufal, že ano. Že se mu díky ní nic nestalo a byl silný jako předtím! Rozhodně by si s ním teď měl jako větší promluvit. A co jiní, které Enigma považoval za kamarády? Třeba ten šílený Jhin, jenž se ho snažil zachránit před pumou, ale on mu akorát spadl ze zad? Co on? Dokázal přežít zimu nebo podhlehl chladu? Nechtěl, aby kdokoliv koho znal zemřel na zimu. Nesměli zemřít. Pokračoval dále ve své cestě dál na sever. Aby mohl Vitt aspoň vyprávět.
-> Ledovcové jezero

2) Popiš, jak tebe, tvou smečku, rodinu a nebo přátele zima ovlivňuje - alespoň na tisíc slov.

<- Hraniční pohoří
Byla jaká byla. Nechal to raději. On se jí snažil říct nějaká milá slova a ona... To brala takto. Možná to jen se slovy neuměl? Neuměl vyjádřit ty pocity co měl uvnitř? Nechal to. Doufala, že věděl co dělá. Ušklíbl se na ni. "Těžko říct, ani já sám to nevím." Začal se smát.
A pak to přišlo v moment, co sešli do prvního mrazivého území litoval trošku. Jeho kožíšek byl sice krásně chundelatý a dobře ho chránil před chladem, ale zde to bylo přeci jen vskutku jiné. Přesto když zhlédl k nebi to celé bylo jiné. Všiml si těch barev. Těch nádherných barev jenž tančily po noční obloze. Zatajil se mu dech. Po očku se podíval na Vitt jestli taky kouká. Tuhle krásu si nesměla nechat ujít. Jak majestátní to bylo! A co to vůbec bylo? Nikdy o tomto jevu barev tančících na obloze neslyšel. Nikdy ani neměl tu možnost. Rozhodl se je pojmenovat zcela "originálně", zcela jako 'tančící světýlka'. A tak to bylo. Tento ťunťa jim podlehl. Přesto ale bylo třeba ještě jít dál.
Rozhodl se proto svoji sestru vést dál. Tak aby se jim podařilo prozkoumat co nejvíce do srazu smečky, který mu matka připomínala ještě než šel zkoumat.
-> Ledová pláň

6) Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární zář

<- Kvílivec (Přes Kvetoucí louku)
Její slova ho docela podivila. Cože to chtěla? Proč to chtěla? Chtěla ukázat, že nebyli takový troubové, jejich smečce. Podíval se na sestru. On si to o nich někdo myslel? Že byli troubové? Proč si to někdo myslel? Však spali víc jak půlku jejich života! Neměli se ještě jak projevit! Jak jim ukázat, že jsou neschopní. Reálně ještě nic nedokázali ve svém životě. Enigma byl navíc vydáván za vlastní sestru. A bylo faktem, že vyjma pohlavních orgánů jej od sestry nic nelišilo. Vypadal spíše feminině než maskulině. Jako taková nepovedené samička, které narostlo něco více. „Vitt, pro mne jim nic ukazovat nemusíš, jsi dokonalá taková jaká jsi. Nemusíš se snažit zaujmout pár vlků s vysokým očekáváním od vlčat, co více než půl svého života prospala. Buď taková jaká jsi. Ale pokud chceš ulovit něco pro ně, tak dobře. Lov mi baví." podíval se na svou sestru a dloubl do ní čenichem. Chtěl ji těmito milými slovy dodat jakousi odvahu. To, aby se cítila o mnoho lépe. Aby to bylo ještě lepší. Cítila se velice nemilovaná? Možná!
A tak se vydali směrem k severu. Enigma se cítil dosti nervózně. Ještě navíc když mu řekla, že to bylo velmi riskantní. Zazubil se na ni. „Já rád riskuji." Odpověděl ji a zavrtěl ocasem. Skutečně jako blázen. Jako velice velký blázen.
-> Tundra

<- Kvetoucí louka

Sestra se, zdálo se, omlouvala srně. Enigma to bral jakože prokázala službu jiným a naplnila svůj koloběh života. Stejně by zemřela o pár metrů dál na sepsi. A to by byla mnohem větší bolest, kterou by nepřál ani tomu největšímu nepříteli. Kdyby o tom věděl. Možná by se pak něco mohl naučit od léčitelů. Možná by se dokonce mohl i léčitelem stát! Ale měl pocit, že jich smečka měla až až. Vitt chtěla ještě něco ulovit do smečky, až se budou vracet. Povytáhl na ní obočí. "Lovit pak ještě cestou domů? Dobře tedy. Rád bych s tebou něco pro smečku ulovil." Podotkl s drobrým úsměvem.
Dorazili konečně ke Kvílivci a on si všiml jedné věci, která se mu moc nelíbila. Led na něm byl! Jak se tedy měli napít? Udělal pár opatrných kroků směrem k zamrzlé vodě. U břehů se zdál být led zcela v pořádku jelikož jej dokázal udržet. Ale čím dále postupoval tím více pod sebou slyšel praskání. Otočil se na Vitt. "Zdá se, že nás to udrží." Pověděl jí nadšeně a zavrtěl ocasem. Než udělal ještě pár kroků a všiml si místa, kde led nepříjemně zalupal a on se skoro propadl, kdyby neudělal rychle pár kroků zpět. Z díry jenž se utvořila se napil. Ale dál to nepokoušel. Raději se vrátil ke břehu. Tahle zkušenost mu stačila k tomu, aby tak už znovu nelezl.

-> Hraniční pohoří (Přes Kvetoucí louku)

Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře - 1/2

Sledoval znechuceně část nad kterou kroužila packou. Jo, tam nejspíše skutečně byla poslední večeře tohoto nebohého stvoření. Stvoření, které ještě před chvilkou chtělo bojovat o život jenž z něj pomalu vyprchával. Prokázali jí tím službu. Tím, že se pustili do její vraždy. Byla to vůbec vražda nebo eutanázie? Těžko říct.
Pustil se do dalšího kusu masa. Rval do s vervou a nakonec si i smlsl na jednom z oček, které tak pěkně lupnulo, když se jej snažil dostat z lebky. Fajn, možná mu někdo předtím měl říct, že oči nejsou tak dobré jak se zprvu zdálo. Ošil se nad tím jak nechutně žvýkavá byla jejich textura a co z nich po rozkousnutí vyteklo. Přesto to do sebe dostal. Zbytek masa už volil mnohem lépe. Opatrně. Tak, aby pro oba bylo dost, ale on už znovu neměl nic hnusného. Bo by nejspíše díky druhé takové věci vyzvracel obsah žaludku.
Když se dostatečně nažral a olízl si tlamu společně s čenichem se cítil konečně více spokojený. Podíval se na ni při té otázce. "Co se ale prvně před tím pořádně napít? Pak tam klidně půjdeme, taky jsem tam nikdy nebyl! Ale... nevím jestli bychom tam sehnali nezamrzlou vodu." I zde to pro ně bude oříšek. Proto když se snažil rozpomenout si uvědomil, že vlastně z vršku vždy viděl jezero směrem, kterým se jal vydat. Doufal, že si pamatoval správně.
-> Kvílivec

Viděl jí do obličeje podobně špatně jako ona viděla jemu. Možná to bylo způsobeno tou tmavou maskou. Sledoval jak se ji udělalo špatně stejně jako jemu. Soudil tak na základě toho, že se ošila. Jako kdyby ji přejel mráz po zádech. To plně chápal. Nebylo na tom nic příjemného. Spíše nechutného. Ew. Však už jsem zmiňovala, že se mu z toho udělalo blivno.
Sestra se najednou rozeběhla směrem k srně. Jako kdyby zafungovaly její instinkty. Byl Enigma rozbitý v tom, že nepocítil tendence se srně zahryznout do krku. Sestra to ale všechno dokonale splnila za něj a on se k ní tedy jen rozešel. Očichal mrtvolku již nyní a zase se podíval na sestru. "Myslíš, že to bude jedlý? Vzhledem k tomu, co se jí stalo?" Narážel tím na obsah střev. Mohl nějak kontaminovat ten zbytek? Doufejme, že nikoli. Jinak by snaha dvojice asi padla vniveč. Podíval se proto tedy na sestru než se zakousl do ramene a odtrhl kus masa. Začal jej žvýkat. Tahle část se zdála být čistá. Zcela bez střevního obsahu.

!!!TW!!!
A skutečně se jim se sestřičkou velice dařilo. Vypadalo, že se srna skutečně měla problém s pohybem. Dneska byl jejich šťastný den. Velice šťastný den. Podíval se tím směrem. Kterým cítil většinu krve. Většinu krve, co by dokázal nalákat i jiné dravce. Měli by ji najít. Co nejdříve. Sestra se tedy oddělila. Šla svoji přidělenou stranou, aby se jim podařilo srnu obklíčit. Důležité bylo mít plán. Plán, který by mohl uspět.
A pak si ji všiml. Jen co se sestra taky viděla plazící se srnu. Její páteř byla díky přelomená v půli a část obratle vykukovala nad záda z místa kde drápy rozdrásaly část trupu. Z které vykukovala i střeva. A valil se nakonec i střevní obsah. Natrávená lehce řídká stolice. Oproti tomu byl kousek obratle, nebo spíše celá ta část páteře s přerušenou míchou. Jo, proto se plazila po zemi. Ukončit její trápení bylo jediné důstojné chování. Nemuseli už dále hledat. Tento pohled mu ovšem dělal špatně. Chtělo se mu zvracet z toho.

2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 4/4

Pro dvě čerstvě dospělá vlčata byla oslabená srna dokonalou večeří. Večeří, která zase dokáže zaplnit jejich bříška. Vypadalo to, že se zvíře pralo s dravcem. Mlčel a sledoval stopy. Vypadalo to, že se jim konečně poštěstí? Znovu začenichal. Vydal se k tomu ještě blíže, společně bok po boku s Vittani. A nakonec si všiml dalších stop. Zvíře odlehčovalo zadní nohu a pak? Táhlo je po zemi. Něco tomu poškodilo páteř. Podíval se na nebe a sledoval jestli tam náhodou ten predátor nebyl. Ne. vypadalo to, že byl vzduch čistý. Nic si na ně zobák, drápy, tesáky nebrousilo.
Posunky naznačil sestře, že by bylo nejlepší si pospíšit, než se vrátí zpět skolit jeho rozdělanou kořist. Zrychlil své tempo a přesto se ve sněhu dokázal pohybovat relativně potichu. Ne, že by byl nějaký machr, ale vypadalo to díky matce mnohem lépe než předtím. "Levá, pravá." Zašeptal. Při slovech levá ukázal na ni a při slovech pravá zase na něj. Rozdělil jim takto strany a bylo jasné odkud který z nich poběží až narazí na srnu. A vypadalo to, že se díky zvyšujícímu množství krve a jejímu zápachu ve vzduchu blížili.

2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 3/4

Ono zjištění, že ten jeden je snad i jiné orientace než zbytek sourozenců s jedním dosti zacloumá. Zaklepe to s celou jeho osobností a on si pak přijde tolik ztracený. Nepochopený. Tak moc jiný. Ale ještě že mu dokázala matka dát rozum zpátky do toho mozečku a on neudělal nic špatného. Žádné velké zásadní rozhodnutí. To by pak nebylo dobré. A nejspíše by ho to stálo i srst.
Ptala se jestli to cosi bylo zraněné. Podíval se na ty stopy a očichal je. Železitý zápach krve byl štiplavý. Pokynul hlavou se souhlasným zamručením. "Ano. Vypadá to, že to cosi je zraněné. Ale teď bychom měli být tiší a domlouvat se jen posunky. Tak to říkala máma." Šeptal a hned zněl o to více mužně. Ne jako malé dítě, které se snažilo si hrát na dospělého. Snažil se svým pohledem najít nějaké další stopy. Najít se cokoliv, co by je mohlo navést dál. A hle! V dálce se skutečně spolu s dalšími stopami objevila i krev. Jako kdyby nějaký dravec vzal nebohou srnu do pařátů a o pár metrů dál jí pustil. A ona mu utíkala. Pokynul své sestře hlavou a doufal, že se za ním vydá. Šel přikrčený. Uši a oči na šťopkách. Div neplatil jazyk jak se soustředil.

2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 2/4

<- Modrák
Nechtěla přijmout tu realitu se kterou se prve ani on nemohl smířit. "Je mi to líto, Vitt. Máma v to věří, ale tady je vůči tomu... skeptická. Ono občas je lepší přijmout tu horší skutečnost než se pak uklidňovat klamnou myšlenkou." Povzdechl si tichým hlasem Enigma. To ho naučila hlavně matka. Aby uměl přijmout realitu. Aby si nikdy nemusel nic nalhávat. A taky ta úvaha na té červené louce. U té léčivé květiny.
Dostal do tmavého čenichu a musel se začít hihňat. "No co. Musíme být trochu... šťastní s tím jaké téma tu bylo před chvilkou." Hrdě zvedl hlavičku. Byl přece synem mocné Cinder a vlka jehož jméno si už ani nepamatoval. Haha. A máš to Xandere. Nemáš chodit pro mlíko, když máš mladá vlčata. Chtěla naučit co se dozvěděl od matky. Vedl proto svou sestřičku dál od podivného stromu. Povedlo se mu najít díky čichání stopu ve sněhu. "Tak jo! Hele.." Ukázal tlapou na obtisk kopýtka. Všude bylo dost krve. "Tohle je kopýtko od... no..." Matka mu ukazovala jen stopy zajíců. "Takového divného hnědého stvoření. Samci od toho mají parohy." Vzpomněl si Enigma hrdě.

2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 1/4