Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kráčel jsem po pláni, déšť stále nepřestával a já byl promočený už na kost. Ovšem ulovit jsme něco museli, smečka musela něco jíst a já se nehodlal vrátit z prázdnou. V žádném případě. Ovšem přes déšť tu nebylo pořádně moc co cítit. Přivřel jsem oči a rozhlížel se po pláni, zda něco neuvidím, ale zatím to tak vypadalo, že jsme tu sami. Tedy cítil jsem v blízkosti slabší pachy Zinka a spol., ale to bylo všechno.
Lycan měl s terénem rozhodně pravdu. "To musíme, abychom si něco neudělali s nohama," přikývl jsem na jeho poznatek a očima sklouzl k rozbahněné půdě. Rozhodně to bude ještě legrace. Také mě zajímalo, jaké má mladý vlček zkušenosti. Přeci jen jsme byli dva a bylo vhodné vědět, jak na to jsme a co si vlastně můžeme dovolit. Lycan lovil pouze králika. Přikývl jsem. Chtělo by to pro smečku něco většího, přeci jen jeden králík celou smečku nezasytí. "Když najdeme, zvládl bys srnu?" optal jsem se ho. Nechtěl jsem ho do toho hodit a lov. "Věřím, že tu zvládneme a nasytí se z toho větší část smečky," dodal jsem. Pokud by ovšem se na to necítil, můžeme najít něco dostupnějšího.

« daén přes les alf

Šel jsem poměrně svižně, jednak jsem to chtěl mít brzy hotové a jednak jsem se pak chtěl dostat do sucha a tepla. Ovšem teď jsme museli ulovit něco pro smečku. Lycan měl dobrý poznatek. "No snad ano. Je možné, že se zvěř také šla úkryt na bezpečnější místa. Na druhou stranu třeba budeme mít štěstí a najdeme nějakého utonutého zajíce na pláni. Přeci jen voda jim dost pravděpodobně vyplavila nory," odvětil jsem k mladému vlkovi. "Ale třeba se nám podaří najít i něco většího, aby se najedlo více vlků," řekla jsem. Vážně jsem doufal, že nepřijdeme s jedním ubohým, utopeným a promočeným ušákem.
Půda byla dost bahnitá a promáčená a nechodilo se v tom zrovna dvakrát nejlépe, do toho stále pršelo. Vzhlédl jsem k šedé obloze. To jen tak nepřejde. Zamručel jsem tiše. "Lycane, jaké máš zkušenosti s lovem?" zeptal jsem se hnědého vlka a čenichal, zda nezachytíme stopu. Než se dostaneme k nějakému lovu, chtěl jsem vědět, jak na tom je, abychom se kdyžtak dobře rozhodili na lov.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci


Bylo nás tu opravdu hodně, za což jsem byl rád. Otec by byl rád, že jeho odkaz stále přežívá. Pousmál jsem se. Na všechny, co se představili nebo pozdravili, jsme se pousmál a pokynul hlavou.
Zinek byl jaksi... Toxický. Nechápal jsem, co mu přeletělo přes čumák, ale nevšímal jsem si ho raději, nemělo to moc smysl. Ještě když měl řeči na Solfataru, matku Riccy a Solari, které řekly, že je jejich máma mrtvá. "Upřímnou soustrast," řekl jsem vlčicím upřímně. Věděl jsem, jaké je to přijít o rodiče.
Pak se hlavního slova ujala Lissandra. Zastříhal jsem ušima a hleděl na ni. Zinek se stal gammou. Přikývl jsem uznale, ač jsem jej neměl rád, přál jsem mu to. Vyjádřila soustrast sestrám a přijala Hvozdíka. Povýšila Joseline a Lycana a představila členy smečky. Na všechny jsem znovu přikývl.
Počasí. Velké téma. "Ten déšť je opravdu strašný, snad brzy přestane, jinak to nebude příjemné," prohodil jsem k Sachi a Cyře. Otočil jsem se k Lissandře. "Bál bych se hlavně o část lesa, kde hraničí s mořem. Je možné, že se voda vlije na území, když bude nadále takhle pršet, jistě na jiných místech se voda dostala z koryt," vyřkl jsem své myšlenky. Chtěl jsem navrhnout, že se tam půjdu podívat, ale to mě Lissandra poslala a lov s Lycanem. "Provedeme," přikývl jsem a pohlédl na mladého vlka. Dále alfa rozdala úkoly i ostatním. "Asi pojďme, ať to stihneme, než té vody bude všude víc," houkl jsem k Lycanovi.

» Ostříž

Sachi
Chápal jsem, že se moc nevyspala. Přeci jen to bylo nové prostředí, na které si musela zvykat. "Bude to jen a jen lepší, uvidíš," pousmál jsem se na ni a mávl povzbudivě ocasem. "Mhm, já spal jako zabitý popravdě. Potřeboval jsem se trochu prospat a teď mám plno energie," zazubil jsem se a drcl do ní hravě čenichem.
Měla obavy ze srazu, což jsem též chápal, ale byl jsem si naprosto jistý, že to zvládne levou zadní. "Sachi, já nemám nejmenší pochyby o tom, že bys to nezvládla a že by tě někdo neměl rád. To vůbec ne, uvidíš, jak tě přijmou," pousmál jsem se na ni. Já sám všechny neznal, ale věděl jsem, že tu budeme všichni nějak vycházet.

Došli jsme k centru dění, kde byl zraněný šedý vlk, který kolem nás předtím prošel. Zastříhal jsem ušima a hned nabídl pomoc. Ovšem té nebylo potřeba, u něj byl Zinek a jeho pomocníci. Tedy jsem se neobával, že by to nezvládli beze mě. Konec konců já byl lovec, ne léčitel.
Následně se Lissandra jala slova a uvedla celý smečkový sraz. Nejdříve představila nováčky, včetně Sachi, která byla daénským poslem. S podporou v očích jsem na ni pohlédl a jemně se usmál. Měl jsem za ni radost. Dále jsem pohlédl na Astru, další novou členku. Následujíc Solari s Riccou, které byly neteřemi zraněného Excelsiora. Na všechny jsem pohlédl a přikývl na pozdrav. Dalším nováčkem byl Ořešák, který se připojil k partě lovců. Jistě bychom se měli poznat, když máme spolu lovit. Na něj jsem též pohlédl a pokýval na pozdrav. "Všechny vás tu vítám, jsem Enzou a rád vám s čímkoli pomůžu," nabídl jsem nakonec novým členům smečky.

« úkryt

Sachi, Cyra
Probudit se a mít po mém boku Sachi mi vykouzlilo úsměv na tváři. Byl jsem za její přítomnost rád. Ji jsem měl rád. Pousmál jsem se na ni a s vlčicemi vykročil směrem k jezeru. "Jak jste se vyspaly?" optal jsem se obou vlčic. Sachi to byl první spánek v novém domově a s Cyrou jsem se chtěl o něco více poznat. Mávl jsem ocasem a olízl si jizvy na čenichu.
Cítil jsem nespočet pachů, některé mi byly známé, některé ne. Ovšem zdálo se, že se vlci pomalu srocují u jezera, kde jistě brzy vypukne sraz, o kterém předtím mluvila Lissandra. "Těšíte se?" Netušil jsem, jak moc Cyra smečku znala a o Sachi jsem věděl, že nikoho v podstatě nezná. "Jsem zvědav na novinky a další nové členy, abych vám pravdu řekl," řekl jsem k vlčicím. Konečně jsem se mohl plnohodnotně účastnit srazu a třeba konečně i zahlédnout Cithriana, kterého jsem také děsně dlouho neviděl.

Dění okolo Excelsiora, Lissandra mluvou
Před námi se objevilo jezero a kolem něj vlci. Zastříhal jsem ušima. Něco bylo v nepořádku. Přidal jsem do kroku a brzy viděl hlouček vlků, které jsem většinou neznal. Pod přístřeškem, který nejspíš vyčaroval někdo se zemí, ležel šedý poraněný vlk. Zastříhal jsem ušima. "Ah, zdravím. Co se stalo? Můžu nějak pomoct?" nabídl jsem se hned a pohlédl především na Lissandru. Zdálo se, že se vlk nehezky s někým popral, to jsem stihl pochopit z pár útržků, co jsem zaslechl.

« Daén

Rozešel jsem se s Cyrou a Sachi do úkrytu, aby o něm hnědá vlčice věděla a mohli bychom si všichni odpočinout před srazem, který nás čekal. "To máš pravdu," pousmál jsem se na Cyřinu poznámku o úkrytu.
Vklouzl jsem dovnitř a udělal ještě několik kroků doprostřed velké jeskyně, kde byl i strom, kterému se tu jaksi dařilo. "Tak tohle je takový střed," prohlásil jsem a otočil se k dalším místnostem jeskyně, co jsme tu měli. "Po levé straně je vodopád, který nám tu teče a voda je dobrá. Pak když vylezeš po těch výstupcích, dostaneš se do druhého patra řekněme, kde je jeskyně pro bety a gammy a pak plocha s mechem pro zbytek smečky," vysvětloval jsem dál a rozešel se tím směrem, aby si to Sachi mohla prohlédnout na vlastní oči. "No a na druhé straně je jeskyňka pro alfu, tedy Lissandru, kde má své soukromí," dodal jsem, aby měla všechny informace.
Posadil jsem se do měkkého mechu a zívl. Byl jsem docela unavený a když už jsme byli v tom úkrytu, proč toho nevyužít. "Nevím jak vy, dámy, ale já bych se na chvíli natáhl," broukl jsem k vlčicím a ulehl do mechu. Sic jsem mohl do jeskyně pro gammy a bety, ale nechtěl jsem je tu nechávat a přišlo mi to... negentlemanské. Zavřel jsem zlatavá očka a brzy usnul.

Time skip

Rozlepil jsem oči a zazíval. Docela jsem se prospal, ač jsem tedy nevěděl, jak dlouho to bylo, ovšem cítil jsem novou energii. Mávl jsem ocasem a zvedl se. Sraz?! Vzpomněl jsem si. Doufal jsem, že jsem jej neprospal. Podíval jsem se na vlčice, a pokud už byly vzhůru, řekl jsem: "Měli bychom se odebrat k jezeru, kde bude ten sraz." Nerad bych přišel pozdě. Zvedl jsem se ze země, protáhl se a rozešel se ven. Cestou jsem udržoval tempo vlčic, abych jim nezmizel z dohledu.

» Daén

Pousmál jsem se na Cyru. "Ano. Teď se můžeme víc poznat, když máme společný domov," řekl jsem. Měl bych se seznámit později i s dalšími členy, když už se složení smečky za tu dobu dosti pozměnilo a já pořádně nikoho nestihl poznat.
Přikývl jsem na slova Sachi a na naše seznámení. "Dost náhodné, ale nakonec jsme spolu trávili celou dobu a následně jsem ji přivedl sem," dodal jsem a na Sachi se pousmál. Vážně jsem byl rád, že se rozhodla ke smečce přidat a mohla tak začít novou kapitolu jejího života. Snad se jí tu povede mnohem lépe.
Najednou se z lesa vynořila dvojice světlých vlků. Ani jednoho jsem zas a znova neznal, ale ani jejich pach mi nic neříkal. Že by nováčci, jak se o nich Lissandra zmínila. "Zdravím, ano, víme o tom," odvětil jsem vlkovi, který se svou společnicí zas zmizeli.
Otočil jsem se na Sachi. "V plánu? No... prvně bychom ti klidně mohli ukázat náš úkryt, co vy nato?" nadhodil jsem a pohlédl na obě vlčice. V dálce jsem také cítil další nové pachy. Zdálo se, že se dost vlků chtělo po dlouhé době do Daénu přidat. Za to jsem byl vlastně rád.

Na její slova o Wuovi jsem se pobaveně pousmál. Byl to zvláštní vlk a ještě zvláštnější věci nabízel. Smečkový sraz byl rozhodně super nápad. Jak sama Lissandra řekla, aspoň zjistíme, kdo sem ještě patří a kdo už ne. "Jistě, vyřídíme," pokývl jsem hlavou. Neměl jsem sice tušení, koho najdeme, ale rozhodně další členy poinformujeme. Přikývl jsem a chvíli hleděl na odcházející Alfu.
Přidala se k nám Cyra. Věnoval jsem jí milý úsměv a pohlédl na Sachi, která byla oficiálně členkou mého domova. Těšilo mě to. Ta se Cyře hned začala představovat a já se musel jen pousmát. Připadala mi spokojená. "Zdravím, Cyro, také tě rád vidím!" odvětil jsem k černé vlčici a mávl ocasem na pozdrav.
Jak dlouho jsem se s Cyrou znal? "Mhm, potkali jsme se... už to je docela dlouho, ale asi bych řekl že tady ve smečce jsme se míjeli," odpověděl jsem na otázku Sachi a pohlédl na Cyru, zda k tomu něco chce dodat.

« Les Alf

Cítil jsem na sobě, že moje magie posílily. Spokojeně jsem zamručel a kráčel zpátky za Sachi a Lissandrou. Cestou jsem ještě obnovil hranice smečky, aby bylo jasné, že cizinci přes ně nemají co chodit a následně si to šinul k těm dvěma. V blízkosti jsem zahlédl i Cyru, která nejspíše vyčkávala, až dořešíme přijímaní a dodatečné informace o smečce. Čumákem jsem pokynul na znamení pozdravu a věnoval jí přátelský úsměv. Pokud jsem to předtím neudělal.
Došel jsem k vlčicím. "Nikdo tam nebyl, kromě toho obchodníka, ten jeho pach mě zmátl," oznámil jsem Alfě. "Každopádně cestou jsem obnovil hranice," dodal jsem ještě k zrzce. Posadil jsem se vedle Sachi. Zdálo se, že všechny důležité informace si pověděly. "Bude někdy nějaký smečkový sraz?" zeptal jsem se Lissandry. Nebylo by to na škodu, aspoň bychom se všichni mohli lépe poznat a případně vyřešit jiné smečkové záležitosti. Já sám bych měl spoustu členů poznat, ale kolikrát je to složité, když se míjíme na území. "A vůbec, jak se máš ty?" zajímal jsem se, přeci jen jsem Lissandru taky nějaký ten pátek neviděl a zajímalo mě to konec konců, jak se má vůdce Daénu.

« Daén

Přidal jsem do kroku, abych byl u hranic co nejdříve. Netušil jsem, zda se jedná o člena smečky, kterého neznám, nebo je to cizinec. A jelikož tam vlčice řešily smečku a věci, co by Sachi měla do začátku znát, rozhodl jsem se to překontrolovat já. Aspoň jsem mohl být užitečný. Přešel jsem hranice smečky a rozhlédl se. Na první pohled jsem nikoho neviděl.
Udělal jsem několik kroků vpřed a zahlédl vlka. Ale rozhodně nešlo o člena nebo tuláka, nýbrž o obchodníka. Protočil jsem očima a vydal se za ním. Přeci jen jsem ho dlouho nenavštívil a když je tu, měl bych toho využít.

Nákup:
"Zdravím," pronesl jsem k němu, načež vlk pozdravil s úsměvem nazpět a hned mi začal nabízet nějaké věci a serepetičky. Vše jsem si prohlédl. "Já bych poprosil o vylepšení elementu a magií a ještě tuhle lahvičku," vyřkl jsem svou objednávku a obchodník udělal svoje čáry máry a bylo to. Cítil jsem, že mé magie jsou silnější. "Děkuju," prohodil jsem. Vlk pokýval hlavou a začal mi ještě vnucovat nějaké věci, ale já zájem neměl.
Konec nákupu

Zkontroloval jsem ještě les, zda se tu nenachází nějaké vetřelec a pak se opět vydal cestou zpět do Daénu. Byl jsem za ten nákup vlastně rád, dlouho jsem u něj nebyl a vylepšit magie se vždycky hodilo.

» Daén

NÁKUP
Stav účtu před nákupem:
480|| 23|| 5

Nákup:
Vzduch: 8.-11. tlapka = 500 kšm
Zvěd: 2.-5. tlapka = 260 kšm
Světlo: 4. tlapka = 70 kšm
Tajemný lektvar: 40 kšm
----------------------------------------------------------
Celkem: 870 kšm

Převod:
23 rubínů = 230 kšm
4 mincí = 160 kšm

Stav účtu před nákupem a po převodu:
870|| 0|| 1

Stav účtu po nákupu:
0|| 0|| 1

Schváleno

Stál jsem vedle Sachi a spíše dával prostor jí a Lissandře, aby si řekly všechny důležité věci. Sem tam jsem přikývl, abych dal najevo, že je vnímám. Sem tam jsem pohlédl na Sachi a dodával ji odvahu. Chtěl jsem, aby věděla, že tu jsem stále s ní a nemusí se ničeho obávat. Také jsem si všiml Lissandřiných pohledů, která k nám směřovala, ale dělal jsem, že je nevidím. Myslí si, že jsme snad spolu? To asi ne. Ovšem Sachi jsem měl opravdu moc rád a ač jsem měl dojem, že to není znát, třeba si toho přeci jen Alfa všimla. No nenechal jsem se se tím rozptýlit.
Cyru jsem znal, ale u dcery jsem si tak jistý nebyl, tu jsem možná ani ještě nestihl potkat. No měl bych to někdy dohnat a seznámit se s ostatními. Ač tohle si plánuju už fakt dlouho, stále jsem se k tomu nedostal. Také se mi zdálo, že jsem cítil někoho u hranic. Zbystřil jsem. "Přijde mi, že je někdo u hranic," oznámil jsem zrzavé. "Půjdu to zkontrolovat," dodal jsem a rozešel se od vlčic pryč. Ještě jsem zastavil. "Hned budu zpátky" řekl jsem vlčicím, ale spíše to bylo určené na Sachi.

» les Alf

Pousmál jsem se na Sachi. Byl jsem tu pro ni, ať se dělo cokoliv. Moc jsem si neuměl představit, jaké to je, přijít na území, které neznám a žádat o přijetí do smečky. Tohle jsem nikdy nemusel podstoupit, jelikož jsem se do ní narodil a ač proběhlo několik změn ve vedení, nikdy jsem přímo to, co zažívá Sachi, nemusel zažívat. Nehodlal jsem to měnit. Daén byl můj domov, ač ne takový, jako býval kdysi, ještě když ty, co jsem znal, tu již nebyli.
Nechal jsem Lissandru a Sachi, ať vyřídí, to musí. Já do toho momentálně neměl co kecat. Vyslechl jsem si, co říkala Sachi a souhlasně jsem kývl na Lissandru, abych ji ujistil, že se vlčice nevymýšlí. Byla šikovná a věřil jsem, že to co neumí, tak se naučí. Nebyl to ten typ vlka, co by se flákal a nechal se vést. Taková Sachi nebyla.
Lissandra působila přísně, což rozhodně nebylo špatně. Svým způsobem se mi to na ní líbilo, že nebere každého. Z jejího pohledu mi bylo jasné, že mám mladou vlčici na starost já a že za ni zodpovídám. "Postarám se o ni," poznamenal jsem k Alfě a usmál se na Sachi. Těšilo mě, že Liss Sachi přijala do smečky a ta tím získala nový domov. "Vítej doma, Sachi," spokojeně jsem k ní řekl a mávl oháňkou.
Za jiných okolností bych je nechal, ať si povídají samy dvě, ale sám jsem se zrzavou vlčicí dlouho nebyl a rád bych tak upevnil naše vztahy. To je vždycky vhodné utužovat vztahy s Alfami, nebo snad ne?

Vděčně jsem se na ni usmál, když mi vyjádřila podporu. "Děkuju, Sachi." S těmito slovy jsem jí hlavu zabořil do srsti na krku a vydechl. Byla úleva mít někoho, komu se vlk můžeš vybrečet na rameno. Tedy ne že bych to potřeboval nějak často.
Začal slejvák a my se schovali pod strom, který alespoň déšť mírnil. Naštěstí to byla pouze přeháňka, ale za to pořádná. Poodešel jsem od stromu a oklepal ze sebe vodu. "Tak snad to bylo všechno," řekl jsem pobaveně k mé společnici.
Brzy se tu objevila Lissandra, kterou jsem cítil blízko nás a rozhodl se za ní jít, abychom mohli vyřešit přijetí Sachi. Doufal jsem, že ji Lissandra přijme a bude členkou Daénu. Jakmile jsme byli u ní, představil jsem Sachi a nechal zbytek na vlčicích, aby vyřešily podstatné, momentálně jsem neměl co do toho mluvit. Pohlédl jsem jen tiše na Sachi, které jsem vyjádřil podporu a mírně kývl hlavou. Jsem tu pro tebe.

Souhlasně jsem přikývl. Být promočený až na kost nebyl zrovna žádný med. Na druhou stranu to bylo nutné a příroda by se bez toho neobešla. "Tomu rozumím, ale tady na podzim se před tím můžeš schovat v úkrytu," zazubil jsem se na hnědou společnici. "Ale myslím, že toho se teď obávat nemusíš, jen podívej, jak krásně svítí." S těmito slovy jsem vzhlédl k prosluněné obloze a přivřel zlatavá očka. Opravdu by krásný den.
Usmál jsem se na Sachi při pohledu, jak to tu zkoumá. Byla tak roztomilá. Nedokázal jsem si už ani představit, že by se naše cesty bývaly rozešly. Byl jsem vděčný za to, že jsme spolu zůstali a teď možná bude i součástí smečky. Měl jsem klid na duši jako dlouho ne.
Pomalu jsem kráčel za ní. Postesklo se mi po Shay a otci, kteří na mě hleděli z nebe. Jednalo se o ránu, která se nikdy nezocelí a vždycky mě sem tam píchne a připomene mi, že život není jen pohádka. Ovšem Sachi si toho všimla. "Jo. Jsem, jen jsem si vzpomněl na sestru a otce, kteří již nežijou," svěřil jsem se. V tu chvíli se nad námi z ničeho nic objevil mrak, ze kterého začalo lít jak z konve. "Tak jsem ten krásný den asi zakřikl," zasmál jsem se pobaveně a přiklusal k Sachi. "Pojďme pod tenhle strom, schováme se pod ním, než to přejde," řekl jsem a stoupl si pod něj. Chvíli pršelo, ale zdálo se, že to nebude trvat věčně a šedý mrak se po několika minutách začal trhat. "Aprílové počasí?" pokrčil jsem "rameny".
Jakmile mrak byl pryč, vyšel jsem z pod stromu a nadechl se čerstvého vzduchu. Usmál jsem se. Do toho se mi do čumáčku dostal pach Lissandry. Zastříhal jsem ušima a rozhlédl se kolem. Tohle byla příležitost, jak by se Sachi mohla stát členkou. "Pojď, cítím Alfu," otočil jsem se ke kamarádce. Tamhle je. Rozešel jsem se tedy k ní. "Zdravím, Lissandro. Rád tě vidím, doufám, že se máš dobře," pokynul jsem hlavou při těchto slovech. Otočil jsem se na vlčici. "Tohle je Sachi," představil jsem se a nechal Sachi prostor, abych nemluvil za ní.

Brzy začalo svítat a hned z rána sluníčko krásně svítilo. Bylo teplo a zdálo se, že jaro už je opravdu tu a žádný sníh už nepřijde. Což byla rozhodně příjemná změna. Mírně jsem se usmál při pohledu na jarní les. Hned byl vlk v lepší náladě.
Otočil jsem se na Sachi. "To jsem moc rád, opravdu," zazubil jsem se na ni šťastně. Nejspíše neslyšela všechna má slova, nebo je nechala nezodpovězená. Tak či onak přešla na jiné téma a mně se k tomu v tuhle chvíli k tomu nechtělo vracet. Zavrtěl jsem hlavou a přikývl na její další slova. "To je. Moc rád to vidím, sluníčko svítí, krásně hřeje..." Dle její slov bylo léto její nejoblíbenější. "Já a oblíbené roční období?" zamyslel jsem se. "No, jaro mám rád a podzim, to jsou ty teploty snesitelné. Většinou. Ale na každém něco je," odpověděl jsem na její dotaz. Při zmínce sourozenců jsem si vzpomněl na svou sestřičku, která již nebyla mezi námi a ač už to byl nějaký rok, stále to bolelo. Nedokázal jsem ani popsat jak moc.