Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Espen se na něj zadíval a propaloval ho pohledem jako kdyby právě za jeho zranění mohl Xander. S tím si nakonec odfrkl a protočil očima. "Rozhodně sem se nežádal o tvé životní lekce, Xandere Bloodmoon Virenteme, ale dobře. Přijímám je. Budiž mi ponaučením." Espen byl prostě... velice "vychovaný" chlapeček, kterého chtěl každý omazlit. Haha, kolik ironie se vejde do jedné věty? Espen rozhodně nebyl nadšený z toho, že mu vlk dával tolik lekcí. Měl by mlčet a prostě mu pomoci bez žádných dalších řečí. Co by si otec pomyslel, kdyby ho tu nechal potopit? Asi by Xandera degradoval! Vyhodil by ho ze smečky! Ha! A měl by to! I když potěšilo by zrovna tohle Espena?
A tak mu Xander pomohl a on se ocitl packami na pevnině. Hrdě zvedl hlavičku. Chvilku zvažoval jestli mu to říct a nakonec pokynul hlavou. "Bolí. Bolí mne hlava a mám pocit, že se mi jídlo podívá na světlo světa..." Slovo zvracet neznal. Tak se to pokusil nějak popsat. A pak skutečně... jako když pes sní trávu i Espen vyvrátil svůj skoro prázdný žaludek. Podíval se na Xandera a sekl pysky. Chvilku snad zvažoval, co mu řekne. Ale rozhodl se. "Pomož mi prosím." Poprosil ho nakonec Espen. A když sledoval jak po omluvě Xander mizí, tak se jen posadil a čekal. Bude na něj čekat dlouho? Těžko říct.

A tak nebohý Espen, respektive už spíše jeho tělo bylo unášeno proudem. Házel si s ním jako kdyby byl Espen hračkou, která se povodni zalíbila. Nemohl s tím nic dělat. Krátké bezvědomí bylo skutečně dost chaotické. V jeden moment si pamatoval jak se snažil plavat a v ten druhý už zase nic nevěděl. Procitl v moment, co ho Xander zachytil. Rozkuckal se a cítil jak ho ještě voda tahala dál. Jako kdyby ho jen tak nenechala uniknout. Přesto se ale na něj mohl podívat a zavrčet. Jako kdyby si Xander ještě mohl rozmyslet, jestli toho spratka nechá utopit. "Co ti tak dlouho trvalo? Mohl jsem zemřít! Myslíš, že by moji rodiče byli rádi?" No, pořád Espen byl hotový spratek. Nenávistný a prskající na vlka, co jej skutečně chtěl akorát zachránit. Byl to spratek a možná to předtím byl jen záchvěv nějaké lepší nálady. Přesto mu Xander pomáhal, i když se choval příšerně.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 3/3
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

<--- Ledové pláně

A tak než prostě stihl Espen odpovědět na jeho slova a to, že ho vlastně neuznával jako svého svrchovaného vládce, tak už byl ve vodě. Plavat se skutečně nemělo cenu pokoušet. Nebylo to vůbec dobré. Vysiloval by se tím tak akorát. Nadechl se vody několikrát. Ta štípala v jeho plicích. Byla by matka a otec rádi, kdyby jejich syn... zmizel? Kdyby ho už více nebylo? Byl by otec smutný a nebo by jásal a skákal do vzduchu? Pořád by tam zbýval jeho bratr až moc podobný otci. Ten by ho asi zastoupil. Truchlili by pro něj jeho rodiče? Truchlul by pro něj někdo? Nevěděl. Jeho tělo se zmítalo v proudu. A on nevěděl nic. Dokonce i cítil palčivou bolest jak ho voda hodila na kameny. Byla mu zima. Bylo mu zároveň i teplo. Tohle se dělo s někým když umíral? Cítil jak mu cuká čelo. Musel se do něj strefit o ten kámen.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 2/3

<-- Úkryt Alatey (Přes Území Alatey)

Espen následoval Xandera a sledoval okolí, které se rozevíralo okolo nich. Tak tohle bylo tady v okolí smečky? Tohle se všechno nacházelo okolo? Nemohl tomu uvěřit. Svět byl skutečně velký. "Alfa vždy myslí na členy své smečky a já jednou rozhodně budu Alfa. Takže proč bych na ní neměl myslet?" Hrdě zvedl hlavičku a postupoval dále. Ocas se mu kymácel v rytmu jeho kroků. Hrdě se díval všude po okolí. Nic nechtěl, ale srst měl dostatečně hustou, aby nepromoknul zase tak lehce. Navíc ho matka zachránila předtím před deštěm.
Nevěděl ani jeho jméno? "Docela blbý, když neznáš jméno vlků, kteří budou tvoji vládci, ne? Měl by ses stydět za sebe, Xandere Bloodmoon Virenteme. Já jsem totiž Espen Fiske z Alatey, vládce ohně a tvůj budoucí panovník. Jednoho dne mi budeš klekat před výstupkem." Pronesl hrdě Espen a podíval se na něj jako kdyby byl pouze nějaký plevel. "Ano. Mám ten nejlepší element ohně." Hrdě zvedl hlavičku.
A pak ve chvilce své nepozornosti vkročil do vody, kterou si myslel, že je rozhodně méně hluboká. A pak už to jelo. Espen vyjekl a cítil jak ho silný proud táhne pryč. Snažil se plavat, ale slabé vlčecí tělo nebylo s tímto vůbec schopno bojovat. Nebyla možnost ať se snažil skutečně plavat čubičku jako nikdy předtím. Vyjekl a zadíval se na to poslední co viděl. Nebe. Pak jeho hlava zmizela pod vodou. Glub glub glub.
--> Dvojčata

× Projdi se po zatopeném území
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 1/3

Ta podivná rodina řešila hlavně svou rodinu. Co si tak matně vzpomínal, tak od nich byla vlastně ta vlčice, co umřela. Nebo to byla jiná rodina? Ne, pamatoval si moc dobře tohohle vlka s čupřinou, že se na vlčici díval s takovým kukučem. "Tak jo. A myslím že máma bude souhlasit, taky potřebuje odpočinou od mojí dokonalosti." Zazubil se Espen jako největší neviňátko, leč to bylo přesným opakem. Nevinný nebyl. Byl spíše záludný a divoký. v nestřeženém okamžiku by asi jednomu způsobil nemilé trápení. Hodně velké trápení.
Ptal se ho jestli byl drsný a Espen byl drsný zhruba jako hladká mouka, ale to nemohl nechat vlka zjistit. Co by tomu řekl? Pfff, nesmí to zjistit. "Jsem drsný! Nechci nic, co by bránilo dešti." Byl rád za to, že mu dával na výběr. Zavrtěl ocasem a vydal se tedy za ním. Otřel se ještě o nohu Stiny, než skutečně odešel z úkrytu. Zdálo se to snad, nebo se Espen lehce lepšil, co se týkalo toho, že byl spratek?
--> Ledové planě (přes Alatey)

Espen se podíval na vlka a zamručel nespokojeně. Nakonec přeci jen vzal laň a snažil se jim co nejvíce cukavými pohyby pomoci. Leč s jeho silou toho skutečně moc nedovedl. Nebylo to teda zase tak špatné v jeho očích. Měl iluzi toho, jak jim hodně pomáhal leč prostě to odtahali ti dva. "Rád bych se plošel. Když jsme naposled s mámou byli venku, tak pršelo a ona tam nechtěla být dlouho. Ale já bych rád poznával okolí smečky." Podíval se na Xandera a zavrtěl svým huňatým ocasem. Enigma se zdál nesvůj. Proč to tenhle hnědý vagabund tak prožíval? Slabý kus. Ale to nemohl říct nahlas jinak by dostal seřváno od matky. Přejel pohledem k matce, co se bavila s Hankou. Nevěnovala se mu momentálně a tak si chvilku mohl dovolit se chovat jak by chtěl. "Tak půjdeme někam ven?" Zeptal se Xandera a znovu zavrtěl ocasem.

Slyšel hlasy. Konečně se někdo zase probral. Rozhodl se ťapkat směrem za nimi. Byl to ten kterému umřela partnerka a jeho syn. Byl to syn? Vypadal spíše jako parodie na pořádného vlka. Tak to měl jeho otec ve smečce? Nebyl tu jen na víc. Aneb roastit své charaktery přes druhý charakter. Espen na ně vyplázl jazyk. Jeho bělostná místa srsti byla momentálně rudá. "Nechcete si hrát? Rád bych si zahrál... docela se nudím..." Povzdechl si on a stáhl ocásek mezi nohy. Co mu na to mohli říct jiného než ano nebo ne? Přeci jen jeho sourozenci momentálně spíše neexistovali. Neuvědomoval si, že by se s ním zrovna ty dvě chtěly bavit a tak byl spíše hodně závislý na jiných členech smečky. "Nemám si s kým hrát..." Přiznal se jim nakonec a povzdechl si.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4/4

Lehké TW
Nakonec na něj ani Hanka nereagovala a on si rozmrzele odfrkl. To co si předtím myslel, že to bude nastávat. Neměl ho nikdo rád kvůli jeho chování? Však se nechoval tak špatně, ne? Stáhl uši k hlavě a povzdechl si. Vydal se od nich dál. Sedl si a zadíval se do stěny. Mohl to nějak změnit? Nebo to nemohl změnit? Zakňučel a stáhl uši k hlavě ještě více. Měl kožíšek po matce. Byl její kopie a proto ho s ní každý porovnával? Nenechá to dál takto zacházet. To si dal do hlavy. Rozhodl se proto jít ke kořisti, co zde nalovili jiní a začít se válet v již cuckující krvi. Začal se v ní točit jak se snažil jí na sebe co nejvíce nabalit. Podíval se pak na své hotové dílo. Aspoň to co měl možnost vidět on sám a spokojeně si odfrkl. To co s ním dělalo hryzání svědomí...

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 3/4

Hanka na něj zareagovala a on zavrtěl ocasem hezky ze strany na stranu. Konečně! Pozornost! A to se mu líbilo! Byl rád středem něčí pozornosti. Možná proto zlobil? Těžko říct, jestli Espen byl schopný takových složitých myšlenek. "Ahoj." Nebyl jako jiná vlčata, která by se nejraději schovala matce do kožichu v tento moment, kdy by je "cizinec" oslovil. Aneb nebyl jako Enigma. Spíše se o Hanku zajímal. "Jsem Espen. A ty jsi?" Ptal se vlčice zvídavě. Přeci jen nepamatoval si všechna jména, kterých na srazu skutečně padalo tolik, že nemohl ani ničemu takovému věnovat plnou pozornost. "A chceš si hrát třeba na honěnou?" Zajímal se vlčice. Pravda byla, že by mu nějaký kamarád na hry skutečně bodl a on se tedy nemohl dočkat toho, až ty další vlčata vyrostou dostatečně, aby se s nimi něco dalo dělat. Vlastně je ani neviděl. Možná by se pak mohl za nimi vydat a zjistit, jestli něco náhodou tamta vlčice nechtěla.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 2/4

Sledoval okolí během toho, co uvnitř své hlavičky trávil slova své matky. Měl by respektovat pravidla a být pro ně všechny přínosem? Ale proč by to dělal? Povzdechl si a poškrabal se za uchem. Možná to teda zkusí. Ale jen kvůli tomu, že to byla jeho matička. Kterou měl rád a vlastně vypadal jako levnější kopie její.
A ta se taky rozhodně vrátila. Zatím co jeho milovaná sestra se vydala kamsi za sestrou. "Mami?" Zeptal se jí překvapeně když si všiml v jakém stavu přišla. Nakonec k ní dokráčel a otřel se o ní. "Tak já to teda zkusím... budu respektovat ty pravidla jen abych byl jako táta..." Podotkl. V otci viděl skutečně velký vzor. Ale tohle rozhodně nebylo degradování matky. Smutně se podíval na ní. A pak zase na Hanku. Zavrtěl ocasem a pak se zase podíval po všech sourozencích. Jestli si náhodou někdo nechce hrát.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 1/4

<-- Území

Matka mu odpověděla logikou, která mu dávala mnohem větší smysl v dětství. Začínalo mu to tím stárnutím všechno dávat mnohem větší smysl. Hlavně tím jak poslouchal jiné vlky. "Nechápu dospělé... samá pravidla, samé zákazy. Kde je v tom ta sranda?" Neustále něco respektovat ještě nebylo pro Espena to pravé oříškové. Přesto měl lehčí deprese z toho, co řekla Stina. Takže ho otec vlastně neměl rád. Bylo to hned jasné.
Se sestrou se rozhodl závodit. Nakonec ale přeci jen udělal něco, co se vymykalo lehce jeho dosavadnímu charakteru a zpomalil o trochu, aby jí nechal přeci jen vyhrát. Podíval se na matku, co na tohle chování řekne. Jestli ho potrestá za to, že schválně prohraje a nebo bude zklamaná. Ale on to tak cítil, že by měl udělat. Že by měl sestře trochu té radosti dopřát.
Odpověděla mu na otázky další. Leč to nic milého nebylo. Zamručel na odpovědi jen a začal tedy využívat svou magii. Začal ohřívat vzduch okolo sebe. Snažil se. Skutečně. Aby aspoň trochu udělal rodiče pyšné.

<-- Hraniční pohoří

Sledoval matku a hltal každé její slovo. Vlastně si uvědomoval, že to celé nebylo zrovna nejlepší. "Mami? Táta s náma není, protože nejsem hodné vlče?" Zeptal se nakonec matky na typickou dětskou těžkou otázku. Nejspíše s matkou jako je Stina nedostane nějak květinkovou odpověď, ale čím více se naučí reality, tak tím lépe pro tohle skoro teenagerské vlče. Podíval se po vzoru matky k nebi a zamručel. Kapka mu spadla do oka a on začal prskat spíše jako kočka nežli vlk. Zasyčel a podíval se na matku. "Proč se tohle děje? Nelíbí se mi, že to všechno padá z nebe..." Protočil očima Espen a následoval mnohem blíže matku.
Na její slova přikývl. Rozhodně to bude lepší než v tomhle nechutném počasí. "Myslíš, že nebe pláče za tu hnědou vlčici? Jak pro ní smečka truchlí?" Zeptal se své matky s lehce nakloněnou hlavou. Dál ťapkal za ní.
--> Úkryt Alatey

× Zamiř do bezpečí

<-- Úkryt
A tak ho matka nutila aby šel rychleji na což jí Espen odpovídal nespokojeným mručením. Nevěděl jestli by mu matka mohla dát více než kdokoliv jiný. Kord poté co na něj byla docela nepříjemná. Ale co se dalo dělat. Následoval ji a podíval se na toho pošuka s vozíčkem, když na něj upozornila. "Co tu dělá v tom dešti?" Zeptal se matky překvapeným hlasem. Tomu vlkovi snad déšť nevadil? Byl to snad blázen? Psychopat? Co jiného by o něm měl říct? A nakonec si přeci jen dokázal v kožichu vyštrachat tu měnu a vydal se po vzoru matky nakoupit. Vzal si jen jeden levl. Na víc neměl, pleb jeden.

NÁKUP
Mám:
22 KŠM, 5 rubínů, 0 mincí.
Kupuji:
Jeden usoplený lvl do ohně
Převádím i své rubíny na kšm.
Zůstatek:
22 kšm

Schváleno

A tak se pak rozťapkal za matkou poté co vypil svůj lektvar. "Mami? Co to vlastně má ten pán za úkol? Dávat nám sílu? Proč to nedělá třeba táta? Ten je silnej dost." Jal se matce pokládat otázky na které by nemusela mít odpověď.

--> Území Alatey

× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)

Dříve než stačil cokoliv říct, tak prostě schytal vodu! Jak nevídané a matka k tomu ještě nic neřekla. Byl na ní naštvaný. A byl naštvaný na všechny. Každý kdo by mu měl pomoci na cestě za lepším chováním se momentálně k němu stavěl zády a dával mu velký prostředníček do obličeje. Tak to aspoň Espen cítil. Zafrflal si ještě chvilku než se podíval na matku. Ta mluvila cosi o dřevu. Moc jí nevnímal. Než přišla ta otázka. Zamručel a vydal se pokorně za ní. Co si jako o tom měl myslet? Že to bylo něco speciálního? Těžko říct. Nevěděl nic o tomhle světě a už ho každej označoval za spratka. Kdyby ještě věděl, že tím spratkem byl. To by pro něj bylo něco nového! Jenže takto se to drahý Espen nedozví a do smrti mu to bude pak předhazováno na to, jaký to byl spratek a idiot. Jenže co s tím mohl udělat? Zázračně se změnit? "Mami? Když bude takhle dál pršet, tak budeme muset přinést víc toho dřeva, ne? A co když nepřestane pršet? Budeme se pak muset stěhovat?" Zeptal se a uvažoval tak nějak v rámci dětských možností. "Jsi v pořádku ségra? Taky jsi mokrá." Že by Espena svitlo trochu? Ne, spíš nějaký zkrat. Ale ptal se, aby to mohlo slyšet víc vlků.
--> Hraniční pohoří

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

Podíval se na dospělé a přejel po nich pohledem. Byl na ně naštvaný. Každý mu říkal chovej se slušně, ale kdo mu sakra kdy vysvětlil to slušné chování? Nikdo! Sotva věděl co je to smrt! Už toho začínal mít tak akorát dost. "Vy velcí si pořád máte co omlouvat, ale jak mám vědět, co se nemá a co má? Hm? Nikdo mi to neřekl a nevysvětlil! Chcete abych se choval slušně, ale nikdo mi nevysvětlil, co je to slušné chování! Možná kdybych to věděl, tak bych se choval tak jak chcete vy! Ale já nič nevim! To je pak těžký se chovat jak vy chcete." Odpověděl jim Espen a nafoukl lehce tvářičky. Ale možná měl point. Nikdo mu nevysvětlil základy chování a nedal mu mantinely. To se pak těžko něco odhaduje. "Já še chci učit! Chci být jako táta nebo máma! Ale když še mi nikdo nevěnuje, tak to je pak těžký! Nevim ani za co bych se měl omluvit! Řekl šem něco, co se nemá?" Sedl si a povzdechl si. Byl zmatený, bolela ho hlava a nechápal dospělé vlky.