Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Nejvyšší hora

Byla by se i červenala, kdyby mohla! Takhle otázka ji teda parádně vyvedla z míry: zlobila by se, kdyby byl třeba Arryn pořádně osvalený? Už takhle byl nadmíru atraktivní, až se divila, že vůči němu už kdejaká Alateyská vlčice něco nezkusila. Ale co, jen dobře. Vždyť tak zbyde mnohem víc jen a jen mě! Tak-tak, o hnědavého kolegu se s nikým už nikdy dělit nebude!... Až na smečku. A Vločku. A možná léčitele, protože ti samotní musí být z takového pacienta jako u vytržení!
„No dovol?!“ zasyčela po něm zvesela, škádlivě. Katakomby na ní nepůsobily vůbec příjemným dojmem a ona se už teď těšila, až odtud budou pryč. A ten... ten mrtvolný pach! Žeby tu snad byli umrlci?! „Tak to si mě musíš vykrmit. Ještě si budou myslet že jsem tvoje dcera,“ přátelsky mu tlapkou dloubla do boku; tento moment nicméně využila taky k přiblížení se, chtěje byť jen jeho ocas stále na očích. Měla obavy z toho, že by se jeden druhému mohli právě tady ztratit a bála se, k jaké příhodě by se osamoceně zase dostali.
Zjevně řečnická otázka podnítila Hančinu představivost, co jí náhle představovala ty nejhrozivější možné závěry. „Vězení nějakého kultu. Mučírna. Hladomorna. Otvírají tu vlky za živa!“ Óch, to už se jí ježil ocas, to už pospíchala kupředu! „Myslíš, že by si tu nějací úchylové třeba udělali úkryt? Bylo by to věru... tématické.“
Kdoví. Teď se spíš soustředila na své okolí - nechtěla nedejbože tlapkou stoupnout do kaluže krve, nebo něčeho horšího a povšimla si přitom zvláštního, jakoby až silného pohybu, který se však dal připsat nějaké podzemní vodě. Kdybych tu teď tak ovládala...!

>> Nerovy vodopády

HANKA
- První nákaza (laterní) 2
- Nakažte jiného vlka 3x 2
- Onemocněte 1
- Prodělejte úspěšně nemoc 2
- Začněte zjišťovat, jaké má nemoc příznaky 1
- Předejte informaci o nemoci jiným 1
- Zkontrolujte své nemocné 2
- Identifikujte nakažené a podejte jim pomocnou tlapku 2

= 13 bodů, za ty chci 1 tlapku a 1 rubín
= 5 splněných úkolů, za ty chci 15kšm + 1 mince + 5% + odznak

CELKEM ZAPSAT:
15 kmš | 1 rubín | 1 mince | 1 tlapka - země | 5% - rychlost | Odznak akce roku

Akce byla cool! Rozhodně jsem ji uvítala víc, než nějaké pevně dané osudovky, protože si člověk mohl hrabat na vlastním písečku a víceméně vlastním tempem - nikdo nemusí pospíchat, nikdo čekat, takže za mě ideál!

Zapsáno.

Hiya!

Hlásím se o třetí, dospělý charakter!
Slot bych využila na Astru z rodiny Einara, kterou už mám nějakou tu dobu v plánu. Ta by se možná i ráda podívala do nové smečky (záleží, kde by byla umístněná, hups), anebo by nějakou tu dobu vandrovala. Zlatou si ještě nejsem tak moc jistá, ale kdyby tam šla, určitě by nabalovala někoho z rodiny alf, duh /jkjk

Rok a něco tu jsem, takže v tom by problém neměl být!
Na Hance mám 202/150
Na Joseline mám 26/65

Na Jo teď nabírám docela rychle posty s Lycanem. Rodinná hra se trochu sekla kvůli škole a práci a životu vůbec, ale kdykoliv se tam objevil post, na který jsem mohla reagovat, tak jsem něco málo napsala. Také si myslím, že od minulého roku jsem se dost s aktivitou vyzdvihla a mám v plánu v tom jenom pokračovat! Akcí se účastním myslím dost a smečkám (doufám?!) dělám jenom radost ˘˘
Děkuji za případné zvážení :D

Schváleno. Gratulujeme!

<< Červená louka

Úsměvně si ho projela pohledem - nepochybovala, že kdyby chtěl, určitě by mohl hory přenášet. Coby ho ale v takovémto smýšlený podporovala! „Třeba tam můžeš jít se mnou. To by ti pak Mistr jistě tuze rád ukázal, že máš ještě na čem pracovat.“ Jak ráda ho škádlila! Nu... Alespoň by si zacvičil a ona by s tím učitelem nebyla sama a možná, že by i věděla, co dle zkušeností jejího společníka přijde dál. Ale nechat se nosit Arrynem? Nepovídej, že by se ti to nelíbilo! „Taky by ti to určitě pomohlo se dostat do formy, jak říkáš!“ Anebo jak sám navrhl: rozvalit se na nějaké hezké pláni... Jaro se přece jen začalo probouzet a jejich cesta už byla věru dlouhá. Odpočinek zasluhovali.
Už to ale byla chvíle, co byli na cestách a Hanka se pomalu začínala obávat, zda-li Alatey neskončila v plamenech.
Spokojeně mu zavrtěla ocáskem - ó ano, čas na další zkoumání! Snad to ale nebude zase nějaký otravný portál, co by jí všecičky orgány přeházel na úplně jiné místa, než by měly být. „Že se ještě ptáš!“ výskla si pobaveně, „jako bys mě neznal, Arryne. Ale takhle při měsíčku- nebudeš se bát?“ Ale-ale, přec má mě a já jeho! Jakékoliv nebezpečí by tam číhalo, už by se mělo začít připravovat na oba z nich. „Oi, pozor na hlavu, ty velikáne! Čím tě doma vůbec krmili, že jsi takový obr?!“

>> Katakomby přes Rokli

Jestli jednou budu delta, pomyslila si, co se s úsměvem ryze škodolibým dívala po hnědavém vlkovi, tak už se mě tím tuplem nezbavíš! Svou službou pro Alatey si byla dostatečně jistá - na druhou stranu si uvědomovala, že se mezi jejich řády našli tací, kteří k tomu mohli doložit také osobní zkušenosti. Co taková Cinder, nebo Xander? Tím, že měli vlčata, měli téže dvakrát tak větší důvod hájit svou smečku nejen zvenčí, ale i zevnitř. No jo, se svým postavením by si těch vrhů teď vůbec mohli udělat víc! Ačkoliv... Řídila se smečka v rámci otázky vlčat někdy postavením?
Hanka si myslela, že to dávalo rozum - jenže ta taky byla z úplně jiného těsta!
„Je tak obrovská,“ mhouřila očima do dálky a rázem si vzpomněla, že už ji někdy určitě musela vidět, „už abychom tam byli! Ale trochu se toho Mistra bojím. Třeba mě prožene svým výcvikem až tak, že nebudu moct až do dalšího úplňku chodit! To bys mě pak musel všude nosit!“ Proboha, jen to ne!... I když, pokud by to znamenalo, že bude s hnědým těsně tělo k tělu, tak sem s tím! Možná, že by si ale alespoň vyzkoušela, jak se musil ještě před nedávnem cítit právě Arryn... „Jak se vlastně po té škaredé nemoci cítíš? Všechno funguje?“
Nemohla si odpustit tlumený smích, který se drala ihned zastavit (vždyť ji také ten obchodník právě teď může slyšet!): „Jasné, proženeme se světa krajem a spolu ho polapíme!“ Mohli by ho také dovést někde na území Alatey, kde by jisto-jistě některým členům mohl pomoci. Učil vlky, jak používat svou magii? A co všechno vůbec prodával?! Tolik záhad okolo jednoho jediného vlka!

>> Nejvyšší hora

Jméno vlka » Hanka
Počet příspěvků » L 15, Ú 11
Postavení » Kappa
Povýšení » ...
Funkce » Lovec
Aktivita pro smečku » ...
Krátké shrnutí » Cestovala s Arrynem a většinu času mu povídala o novinkách ze srazu, které prospal (rude), nebo pořádně stresovala nad magií zdejších ostrovů až tak, že jí z toho skoro přeskočilo - tu je přesvědčená se konečně pořádně naučit. Též měla svůj moment vymýšlení vymožeností pro Alatey. Prožila s Arrynem valentýn, po kterém se dali dohromady a teď je na cestě za Mistrem a obchodníkem ...
Minihra » Píšu si!

Až jí spadl kámen ze srdce nad vysvětlením, kterého se jí dostalo! Doposud si neuvědomovala, jak moc jí ona podivná otázka kousala: co teď ale byla objasněná, hned se jí dýchalo o něco lépe. Tak mladší sestra, myslila si s úlevou, a ještě ji vnímáme úplně stejně! K čemu se teď asi Vločka má? Poznala už Yara? Náramně by si padli do oka, o tom nepochybovala. Až bude doma, musí se s nimi oběma znovu setkat a třeba je pořádně představit jeden druhému - ať si zrovna nejnovější člen najde nějaké ty dobré známosti, ku kterým se bude rád do Alatey vracet! A co taková Doubravka, našla si tam někoho do party?
Rozkol nad stesku po domově a radosti ze soukromé výpravy se v ní přel opravdu ostře.
Naštěstí tu měla Arryna, co v sobě dobře uschovával určité kusy z obou. „Konečně,“ přitakala mu potichu - brzy nato se ale už-už snažila se smíchem bránit jeho (milým) gestům, které by, nebýt výšky, s radostí opětovala. Ani ne den spolu, a on už na mě takhle! Jen si počkej, na tebe já ještě vyzraju! Kdyby ho jen stíhala; její milý se očividně rozhodl, že bylo načase hnout zadky. „Hej, počkej na mě!“
Bleskurychle ho dohnala. „Tak, a kam mě zavedeš teď, ó velká delto?“ culila se a už bez někdejšího ostychu se držela v jeho těsné blízkosti, až se jim srst třela jedna o druhou, „kudy za Mistrem? Taky by se mohl ten obchodník už někde ukázat! Ten- ta třpytivá mlha... myslíš, že to mohl být nějaký... zrychlovač, jak jej najít?“ Proč jinak by tu taky byl, že?

9
Konec Valentýnu

Sny - kam se hrabaly sny, když je mohli spolu přetvořit v něco skutečné, v něco opravdu krásné! Jak by asi mohly vůbec vypadat? Platily by na ně zákony místní země, anebo by se jejich dominantními rysy staly ty po obou rodičích? Ať už si to Hanka usmyslela, jak chtěla, bylo nadevše-všudy jisté, že by je bezmezně milovala. Takový dar v podobě tvorby nového života, to nepochybně musí být všem vlkům svaté! Jak náhle záviděla rodině Cinder a Xandera, ba i té Einarové, co u nich doma byla čerstvě.
Všem ale chybělo něco, bez čeho by se silně trápila: Arryn. Bez Arryna žádný kout světa nemůže být mému srdci, ba ani mysli domovem - bez něj totiž bylo jen pusté nic!
Magie celého toho momentu, zdá se, vykypěla; i přesto se však se samým podivem Hanka cítila, jakoby se svým drahým po boku byla na vrcholku samotného světa, že i přes přerušení magie bylo její srdce plné až po okraj. Sic méně intenzivní, stále bilo a plápolalo jen pro jednoho vlka na celém, celičkém světě. „Dřív jsem si myslela, že ty a Vločka,...“ posteskla si na ty věru nepříjemné časy, nuž brzy nato se s jemností vlčic už-už tulila nazpátek k jeho hrudi, jen aby mu láskyplně olízla bradu, „jsem za tebe moc ráda. Ráda... Jako za pořádně velké stádo koz!“
Ačkoliv poslední ze slov byly už o cosi stydlivěji pronesené, hnědavá vlčice cítila, že to tak je správně. Ještě dlouho proplétala jejich srsti dohromady, ale všechno jednou končí - a tak se žel i ona musela odtáhnout. Zdálo se, že vítr se za celou tu dobu umírnil a sluníčko se jim také znovu ukázalo. Byla to příjemná změna od veškeré té běloby vloček! „Strávili jsme tu věčnost, nemyslíš, kole- teda, partnere,“ uškrnula se v návalu horkosti, „vyrazíme?“

8

Ne, pomyslila si ihned, naše duše jsou propojené a určitě spolu budou propletené i v jiných životech! Vždycky se vrátíme jeden k druhému, vždycky se najdeme! Co to vůbec totiž měl být život, pokud by v něm její drahý kolega nebyl? Ne, kolega se taky už nehodilo - teď to byl přec její milý, její nejdražší, vlk, který není jen nějaký obyčejný společník při práci v Alatey! „A- a ještě třeba...“ pronesla zasněným hlasem, co se jí očka zadívala kamsi do dálky, „třeba naše děti? Kdybys se mnou děti chtěl?“ Vybudovat si nějakou kariéru- ále, šup s tím ze stolu pryč a honem, ať už na něm leží jen a jen Arryn! „Protože já bych s tebou chtěla rodinu, a pelech, a jídla i pití a- a vlastně kdyby to bylo s tebou, tak bych chtěla cokoliv!“
Vlk vstoupil až do její mysli a Hanka se cítila, jak kdyby se stala jednou takovou vlnkou v moři plném lásky, co hořela pro hnědého vlka. Bylo tohle vůbec fyzicky možné, cítit TAK silné pouto k druhému? Cítila, že to moře nebude jediné, co hoří; její tělo bylo totiž jeho slůvky téže zažhnuto. Tací, ať na to ani nemyslí! „Jsem jenom tvoje,“ radostně mu přikývla, co se její ocásek houpal za té úžasně růžové veselky, „a nikdy jiného nebudu! Slibuju!“ Na vlastní život by mu přísahala, kdyby chtěl - kdyby to od ní potřeboval, šla by až na konec světa, do žaludku verlyby- kamkoliv! „A ty - ty bys mě určitě taky neopustil pro žádnou jinou, viď? To bych pak totiž dozajista zesnula na zlomené srdéčko!“

7

Oči, uši, nosy, tlapky - všechno to muselo jít stranou, protože její a jeho láska určitě byly mnohem silnější, než cokoliv, co si mohli právě zmínění vlci vrazit do hlavy! Pokud měli jeden druhého, co by záleželo na tom, co si o nich ostatní pomyslí, že uvidí, že se dva vlci mají tak rádi? Záviděli by? Navíc tam byla Vločka, která by jim určitě kryla záda. A vůbec, když jeden někoho miluje, tak mu do toho jiní nemají co povídat! Bože, byla do něj takový blázen, že by se v tuhle chvíli zvládla poprat s celou jejich smečkou jen proto, aby si ty drobné kusy a trhance společných momentů osamotě vydupala. „Klidně si najdeme vlastní úkryt a vlastní smečku a všechno vlastní, protože naše city jsou silnější, než kdejaké vjemy nějakých vlků!“
Být bez Arryna by totiž dozajista znamenalo samotu, tak obrovskou samotu a smutek - a smrt. Jak by bez něj mohla žít? Ani předtím neuběhlo dne, kde by na něj nemyslila, nedržela si jeho líbezný pach blízko srdéčka. Ještěže teď byla přímo u jeho zdroje a mohla se na něj tisknout, jak se jí zlíbilo (a že se jí to moc líbilo)! „Pochopí. A kdyby ne, tak jim to nacpu až do krku!“ zasmála se bláhově, „láska hory přenáší, tak musí přec přenášet i vlky! Poslala bych je na pouštní duny, tam by dozajista shořeli!“ tak, jako mé srdce plápolá pro tebe!
Och probůh, byla zamilovaná až po uši.

6

Násilník - a ona?! Tak to si opravdu nepěkně spletl, co znamená "násilník" a například takový "milovník"! A když už, tak by vůbec preferovala spíš něco jako... jako hlídač! Strážce jeho srdce, které by mělo patřit jen a jen jí. Taková představa by se Arrynovi asi nemusela líbit, ale kdyby bylo po jejím, určitě už by v Alateyské smečce takové povolání měli. A vůbec- kdyby o tom rozhodovala ona, už by tam měli alespoň na dvacet vlčat a byli jedna velká, ale tuze šťastná rodinka!
Celá veselá tou myšlenkou se ani dvakrát tak nezlobila, co se hnědavý vlk ozval se svou teorií. „Zaprvé, jak se ti tam nahoře dýchá, hm? HM?“ zasmála se, „a zadruhé! Alespoň už se ti nebude třást ty kolena, když se někde něco šustne, protože na ně skočím a ochráním tě!“ tak-tak. Nebyla to nakonec výhoda, mít za partnerku Hanku? Tedy - ne, že by byli partneři - ačkoliv to by jí vlastně-... Umlkla, jak jí srdéčko celé poblázněné znova bilo na poplach a vše, co zvládla udělat, bylo svalit se přímo vedla Arryna. K tomu jedinému vlku na celém světě, po jehož boku by zvládla být do konce života.
Spokojeně zavrněla, co se podívala blíž k portálu, co je zde dostal. Zvládla by mu někdy přiznat barvy, kdyby jej nebylo? Chovala se tak každá dvojice, co tudy prošla? Náhle už to nebylo jen okouzlení tím, jak se k sobě Cinder a Xander měli - přerůstalo to v pálivou zášť, co ji mimo jiné emoce polévala horkem. „A proč ne?“ ozvala se tlumeným hlasem a její tělo se už-už vytáčelo, aby mohla dobře vidět na svého kolegu. Odmlčela se. „Chci říct...“ jak to jenom říct? „kdybys, kdybys chtěl- protože já bych chtěla- tak bychom spolu mohli žít. Ve stejné noře v Alatey. Vedle sebe. A, a mohli bychom...“ Tolika věcí, které by mohly být řečeny! Měla dost odvahy ale vyjádřit tu jednu jedinou věc, po níž její srdce ze všeho na světě toužilo nejhlasitěji? „Býtpartneřinebotakněco,“ vyjelo z ní jak nejrychleji to její jazyk dokázal - a s tím se přitulila na jeho hruď, jen aby se mu nemusela podívat do očí. To by rozhodně nepřežila!

5

Co před ní teď Arryn tak stál a pyšnil se svou vlastní výškou, Hanka si teprve v tuhle chvíli samým překvapením uvědomovala, jak vlastně... vypadal. Nebylo to snad tak, že by ho v moři jiných vlků nepoznala; ale všechny ty drobné rysy, na které se jeden musí soustředit, jeho postoj a ten pohled, s nímž se po ní díval- och, pro ten by vraždila! ... A taky by ho zabila. Její touha po postavení, po tom, aby smečce prokázala nejvyšší službu; to vždy představoval kámen úrazu a od srazu to bylo téma, které jí nebylo dvakrát tak po libosti. Jenže teď? „Když si o to tak říkáš,“ přitakala mu s úškrnem, byť se jí tajil dech - opravdu cokoliv! „ale jenom, když mi řekneš kouzelné slovíčko. Jako správný gentleman! Přece bys nechtěl, aby tvoje děti jednou chytaly stejné móresy!“ Však ona mu ještě ukáže, ona už si ho naučí!
V tu ránu už ale zírala po té jeho opovážlivé tváři, co se celá durdila. To- to byla urážna nejvyššího kalibru! Určitě by ho složila jednou ranou tlapky přesně tak, jako takový medvěd. To by se teprve divil, co v Hance všechno je! „Fuuj! Takhle si představuješ žvýkání potravy, jo?“ popíchla ho, co se už-už ve svém couvání otáčela. Žrát ji zaživa rozkladem, to by mu určitě moc nevonělo. I když kdoví, kdo jemu taky vůbec voněl, a- „Takhle se to dělá!“ vyhoukla bez zábran a zvesela otevřela tlamu tak, aby si do ní mohla vecpat jeho hřbet nosu. To ho dozajista umlčí!

4

Tohle muselo být to 'to', co jí na mysl přišlo místy - kdykoliv si povšimla, jak se k sobě Xander a Cinder mají. Vždycky se u takových pocitů setkávala u mnohem starších vlků, kteří za sebou také měli mnohočetné zkušenosti a celá ta situace s tím, jak si založili v Alatey vlastní rodinku nepatrný kus po tom, co se vůbec přidali, to bylo... Bizardní. Nepřirozené. Ale fungovalo jim to, no ne? Měli hned čtyři pěkné děti, co prýštily aktivitou. Bude mít někdy ona podobné starosti? Co teď byla zachumlaná do Arrynovy srsti a vdechovala jeho (božsky úžasnou) vůni, co jí motala hlavu pokaždé, co kolem něj byť jen prošla... Nic se jí nezdálo nemožné. A jestli něco takového existuje, pak na to s hnědým vlkem určitě přijdou - spolu!
Och, s ním se chce probouzet do dalších dnů, po jeho boku také usínat a pracovat pro smečku ať už v jeho, nebo jejím okruhu. S ním, s ním, s ním. Proč jen neuměl číst myšlenky, aby se sám podíval, co všecko mu neuměla říct? Ani v tom ale nebyla sama. I právě proto se její srdéčko rozbušilo a v břichu zvedlo nespočet motýlků, kteří ji jen utvrzovaly v tom, že takhle je to správně. Že takhle přesně to má být, a vždycky mělo. „Ale ty máš sám co povídat!“ skoro by se dmula pýchou nad všemi těmi milými slovíčky, kterými ji obsýpal, protože z jeho pysků všechno znělo tak... jinak.
Jelikož ale ani jeden z nich na takovéto slovíčkaření moc nebyl, Hančino tělo se rozhodlo jednat samo; přestože nad tím sama zakňučela, vzdala se tepla jeho huňatého krku a už-už se stavěla nad něj a tahala ho za uši. „Přesně tak, silnější než ty, huh? Až tak, že jsi pode mnou dobrovolně a určitě se bojíš o holý život!“ Jo, kdyby se jí někdo zeptal na Arrynovu 'dobrovolnou' pozici, aby si si to moc dobře neobhájila. „Ó ano, a já tě samou láskou sežeru!“ přitakala sama sobě, jakoby právě rozhodla soud ve svůj prospěch, a s tím už se s poblázněným ocáskem hravě čumákem dloubala všude, kam na vlka dosáhla. Který zamilovaný vlk byl kdy totiž racionální, že?

3

Nemyslila si, že mu takovou dobu kdy byla nablízku až tak, že se jejich srst mísila v jednu, kdy si sama připadala existovat někde mezi tím vším, co ostrovy byly, nikoliv na nich. Existovalo pro to nějaké racionální vysvětlení? A proč se za takovým vůbec honit, když se právě mazlila s tím nejlepším vlkem, co jí všecičký ten svět nadělil? Jejich setkání už od začátku muselo být plánováno osudem - jinak se to totiž vůbec nedalo vysvětlit!
Och, jak moc by si přála, aby mu to všechno, co pro něj tak dlouho cítí, mohla říct. Má to pro něj nějakou váhu? Bude někdy schopná vyjádřit všechno do takové hloubky, že to Arryn pochopí přesně tak, jak to ona míní? Všechny tyhle spekulace byly ale jen smítkem prachu - teď totiž nabývala láskou takové odvahy a síly, až by mohla hory přenášet. Nic se jí nezdálo nemožné; ne ve chvíli, kdy ho měla tak nablízku. „Už od první chvíle, co jsem tě viděla,“ zavrněla mu spokojeně do srsti (bóže, skoro by se v ní topila!), „jsem věděla, že tě... že už nikdy nechci, abychom se rozloučili. Nikdy.“
Věděla, že sebevíc byla samostatná, život bez svého kolegy by nepřežila za žádných okolností. Nemít ho po boku, neslyšet jeho smích, nevidět jeho přenádherné oči; to by ji dozajista zabilo! Strach, který se jí na moment zmocnil, brzičko však polevil. Teď tu byl, a očividně tu byl rád - a pro ni to znamenalo celý svět. „Přesně to bych chtěla. A tak to vidím, celý svůj život - svou budoucnost - po tvém boku.“

2

A to měla teprve dělat, když se po ní tak díval? Věděl vůbec, co jí způsobuje?! Proboha, pomyslila si, co celé její tělo jakoby bylo polito horkem, takhle se na mě díval jenom ve snech! Tohle nemůže být sen! No a co, že jí to jeden připomínalo - všechna ta voňavá zima kolem, ten třpyt, ty líbezné zvuky ptáčků, co zůstávají a dělají vlkům společníky-... „Arryne,“ vydechla, tentokrát už nemaje v hlase takovou urgentnost - teď šlo jen a jen o něhu, kterou s jeho jménem ve svém srdéčku poutala.
Postávání ale nikdy nebyla její věc, a brzo nato tak Hanka udělala kompromis a klesla před něj - co si lehala, omylem se dotkla vlkových tlapek a byla by přísahala, že cítila výboj drobounké energie. To muselo být znamení- to byl- to bylo! Brzičko to nebyly jen tlapky, kterými se jej dotýkala; nemohla totiž déle odolávat té úžasně matoucí vůni, kterou z něj cítila. Samou zoufalostí z toho, jak od sebe byli daleko, skoro zešílela! Čumák a hlavu bořila do jeho srsti a neustávala v drobných pohybech, jak se k němu přibližovala. Kdyby mohla, vlezla by mu tak do jeho srdce a usadila se tam a teprve potom by byla spokojená, teprve pak by opravdu mohla říci, že jsou jeden s druhým propojení tělo na tělo, a- „Já- já potřebuju, abys-“ kuňkla ze sebe, jak mu chtěla svůj nápad přednést, ale jazyk se jí pletl do sebe a všechna slova, co si celou jejich cestu tak pečlivě připravovala, byla rázem pryč. „Arryne,“ pronesla proto opět s určitou naléhavostí, jakoby jí vlk snad mohl rozumět, „jsi tak... tak heboučký, a- a moc pěkně voníš... a...“ soukala ze sebe těžko, ale odhodlaně. Musí to slyšet - celý SVĚT musí slyšet o tom, jak báječný je!