Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vzpomínat na líbezné údolí obehnáno šedavými, zasněženými vojáky v pozoru, ve kterém Hanka vyrůstala, bylo milé - vzpomenout si na popelavý oheň, v němž padlo, už nikoliv. Jak dlouho bude trvat, než i milované hory jejich smečky padnou pod náporem vlastního hněvu nad vlky? Jsme moudřejší; Jsme silnější, než si okolní smečky mohou myslit. Einar porazil vůdkyni oné prazvláštní tlupy, a my... Byli vítězové, nebo zločinci? Málo bylo těch, co vážili míru, který jim okolní příroda neustále nabízela - žalostně málo! Poklidné časy jsou možná mrtvé, ach ano - a my jsme je zabili. „Můj partner - Arryn - horší zažil,“ jak jí se rozplesalo srdéčko, když si vzpomněla na Arryna! Takový úsměv na jejích pyscích už nešel dlouho vidět, vidějíc před sebou jeho hnědavý, huňatý kožíšek, do kterého se stačilo zabořit, „povšiml by si malých, nenápadných náznaků, které k takovým kolosálním věcem směřují a upozornil by na to našeho alfu. Jako Keiji je hraničář,“ svěřila se Althyře, kdyby jej náhodou někdy zastihla v úkrytu. Jak pravděpodobné to bylo, když neustále pobíhal po horách? Ó, můj milý, kdybys tak chvíli doma poseděl. Slíbil jsi mi zavést mne k onomu kouzelnému místu... Ale kdy? Nedejbože se mu něco stalo?
Vedle pachu jejich loveného zvířete si Hanka povšimla také pachu jejich smečky, ba dokonce jejich novopečené maminky - Sierra musela pilně pracovat na své zahrádce. V tom však: „Takhle se dá zvěř také najít,“ vyhrkla tiše a brzičko se za to také náležitě zastyděla, když zraky zabloudila k nízké větvičce s ryšavým, ve svitu slunéčka až bělavým chuchvalcem srsti. Jenomže co tak zkoumala srst (a není nějaká moc šedá? Že by se tu zatoulala polárka?), ušlo jí, že ledva pár metrů před nimi se sama liška skláněla nad svým vlastním úlovkem.

Hanka - 11, 5, 16, 3, 0
Joseline - 12, 13, 7, 18, 1
Astra - 17, 4, 2, 19, 15
Sedna - 14, 10, 9, 8, 5
Solveig - 0, 11, 17, 19, 3
Večerníček - 18, 8, 17, 7, 6

Kat by se nepochybně hodil! „V širém okolí se smečky nenachází a ani s žádnou neudržujeme diplomatické vztahy,“ řkouc s jistým zamyšlením. Nebylo to kdysi jedním z úkolů, kterým se měla po boku právě zrzavého alfy oddat? Bylo to tak dávno, co poprvé vdechla horský vzduch a naučila se vypořádávat se zimou, co tak ráda pronikala pod její kožíšek - ale i na takovou věc časem ona, dítě nížin, přivykla. Kdyby mne dnes viděli mí milí, poznali by mne ještě? Zjizvená, ale přesto na chlup stejná Hanka, kterou kdysi odnesla velká voda... Poznala by ona je? Smířil se její bratr konečně se smrtí matky, nebo stále kutala v jeho srdéčku díru, jejíž obětí kdysi byla ona sama, když ji její bratr položil do jejího vlastního hrobu a- „Lovíme především mimo území, ačkoliv se všemi útoky na hranice začínám mít pocit, že k nám přišla nějaká nomádská tlupa, co nás může začít omezovat,“ zapřemýšlela a dala Althyře prostor doplnit vlastní úsudek. S vlky z oné prazvláštní, sektoidní skupiny se nakonec střetly obě dvě.
Hančí s drobným úsměvem a pokývnutí zavětřila (pomohla by si u toho magií vzduchu, ale sebevíc energie se do ní snažila dát, zdálo se jí, jakoby od ní byla prazvláštně odpoutána) a už zanedlouho její uši naprosto přirozeně klesly tak, jak to měla při lovech vždycky. Nemohla si ale odpustit posledních slov: „Thyro, moc se ti omlouvám, pokud na tebe někdy začnu mluvit jako na učedníka. Už je to chvíle, co jsem si mohla pořádně zalovit,“ řkouc s omluvným úsměvem, třebaže připravena zastavit jakoukoliv nevítanou myšlenku, co se pohne jejím směrem. Nemoc z povolání, Hanko? Einar by nevěděl, jestli se za tebe prvé stydět, nebo ti sebrat roli lovce.
Bez dalších slov se hnula po pachu lišky, všímavá také jiným znakům, které se mohly v okolí nacházet. Ať už šlo o chloupek, který byl díky přípravě na léto opomenut, nebo hrstku stop, co však v rozbřesku nešly v hustém prorostu Taigy pročítat - vždycky bylo na co narazit, připomněla by v tuhle chvíli svým učedníkům, chtělo to jen zvídavé oko.

<< Avar Alatey

Sestup z hor zanechal v Hance prazvláštní stopu, která se s každým pohybem ven z území stávala čímsi horlivější. Znejistěla nad tím, jestli měla pouhopouhou radost z nadcházejícího lovu (jakých úplňků tomu bylo, co jí příroda do oušek zašeptala právě ten kus, který bylo potřeba skolit, který by se byl nedožil zdráv zimy? Dlouho, přespříliš dlouho, a přesto je to takřka jako předevčírem, co jsme byli lovit... Vlky...), nebo se v ní odráželo ještě něco jiného - lovit s někým zkušeným už přece jen nebyl její denní chléb a vlčice se koutkem své duše obávala, zda-li nebude mít pohnutky svou společnici vychovávat tak, jako to na svých dosavadních lovech - lovech s učedníky -, pokaždé dělala. Ach, kéž se na mne nebude zlobit a obě se tomu zasmějeme.
Horlivost neustávala. Hanička brzičko po příchodu do Tajgy ve vlastním těle vycítila horkost (a nešlo na ni jenom jaro?), jejíž plaménky začaly nedočkavě olizovat její tlapky a doufala, že si jí její téměř nedočkavosti bělavá vlčice v gestech nepatrného přešlapování a takřka kočičím, zamyšleným pohupováním ocasem nepovšimne. „Ve smečce je mnoho lovců, a tak se usneslo na tom, že jejich zaměření se bude jenom ku prospěchu smečky,“ vysvětlila své společnici krátce, ačkoliv vycítila, že to nebude stačit. Až bude ve smečce opět sraz, mohu jí poukázat na všechny naše lovce. Kolik nás dohromady vlastně je? Pravdu říct, pod tlapkami jí pulsovalo tolika živých učedníků, že už dávno nepočítala. „Máme tu stopaře, jimž nikdy nic neujde, naháněče s velkou výdrží a nakonec katy, jejichž úkolem je uctivé usmrcení,“ řkouc s jistým podtónem úsměvu, pevně doufajíc, že vlčice nebude z tolika názvů napoprvé jako opařená. „Já jsem stopařem a naháněčem,“ dodala, aby náhodou nevnukla vlčici dojem, že se musí vymezit jenom do jednoho postu.
To nakonec Hanka znala moc dobře, že? Bezdětná, a přesto s tolika ratolestmi; Vdaná, ačkoliv to přes rok nešlo moc poznat; Beta, třebaže s respektem, který ve smečce neměla, jako jedna neměla tendence působit. Nevyvolil si ji Einar tehdy špatně, neudělal chybu?
S tichounkým oddechem pod čumákem vlčice hlavou jemně kývla směrem k hustému porostu tajgy. Nepřemýšlej. Užij si lov. „Kvůli kmenům tu moc nelovíme, ale na úbočí hor se občas pohybují kozy. Hlavním lovištěm jsou ledové pláně právě za tímhle lesem,“ usmála se po Althyře. Na špičkách mnoho jehličnanů šla vidět svatozář, jíž slunéčko posvěcovalo dnešní den, (Parusi, dbej nade mnou svou stráží a požehnej našemu lovu), která do Hančí vlila potřebný kus energie. „Chtěla by sis vyzkoušet hon na lišku?“ Ano, to by ji pak Hančí mohla stáhnout z kůže a darovat její srst právě jejich nové lovecké kolegyňce jako výslužku.

LUŠTĚNINA
Edit 8/6/25: Ukončena ✔

Aneb protože všichni tady na stránkách hrozně rádi luštíme, připravila jsem si pro vás lehkou, zato ale doufám výnosnou akcičku ve formě křížovky, kterou naleznete přímo na tomto odkaze. :]
Čas do vyplnění se pojí s výplatami - posílat mi ji můžete do 7.6., protože k nim budou také připočítány, aby se to mohlo zapsat najednou. Screenshoty toho, že jste si zahráli, mi můžete poslat buďto na discord do soukromých zpráv (nikii4992) a třeba mi k tomu napsat nějaký fun fact, kdybyste se cítili trochu awkward otevírat se mnou konverzaci zčistajasna, nebo do soukromých zpráv na stránkách na účet Hanky. Pokud máte ve smečce více postav, nezapomeňte mi k tomu připsat, na jakou postavu poputuje odměna. Jinak si vyberu za vás! :]

Připomínám, že smečkové miniakce se nepočítají do zlatého vlka a neherních akcí! Ty si užívejme od našeho adminstva, osazenstvo.
Odměna je 10kmš za vyplnění, a vyplnit ji můžete, nepřekvapivě, pouze jednou. (Děkuju za poreferování s Enzou, kolik vám můžu hodit do kapsy <3)

VÝPLATY ZA KVĚTEN
Jméno vlka: Zdislava
Počet příspěvků: Posty za květen
Postavení: Odehrané postavení
Povýšení: Odehrané povýšení, i když žel žádné nebylo
Funkce: Tak co, jaké povolání vlastně ve smečce děláte, pilné včely? A děláte něco, nebo se teprve po něčem ohlížíte?
Aktivita pro smečku: Určitě jste byli pilní mravenci, tak to tu bude na tři řádky plné!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Zlomili jste si nohu, pokořili jste přitom nějakou horu? Jako bývalý novinář to chci všechno vědět, ať o vás pak můžu ve smečce roznášet drby!
Smečková minihra: Pište si na příslušné místo


Psát si o ně můžete do 7.6. včetně :]

ZPRÁVY
● Prosím, aby se mi lovci/učedníci lovců (čtěte: učedníci Hanky) (to byl samozřejmě vtip) ozvali do chatu Alatey na to, kdy by případně měli čas na rychlohru, nebo pár postů na stránkách, nebo jestli už herně byli rozřazeni - už by chtělo probrat dělení lovců na stopaře, naháněče, a katy. Připomínám parametry vytvořené Einarem:
Stopař - schopnost lovu, obratnost || Naháněč - rychlost, vydrž || Kat - síla, výdrž
Na discord chatu smečky v připnutých zprávách také najdete postarší, přibližné rozdělení postav.
Očekávám, že bychom mohli také uspořádat lov lovců, ale záleží také na tom, kdo a kdy bude mít čas a ještě si popovídat s Einarem :]

● Také chci všem, kteří byli zaúkolováni pro povýšeni, připomenout, aby začali svůj úkol plnit! V případě, že budete potřebovat se svým plněním pomoc (protože mnoho z vás jsou právě lovci), budu se snažit mít Hanku herně otevřenou právě pro vás - musíte se mi ale ozvat.

● Dále prosím vlčata, aby pomalu začali smýšlet nad svým povoláním a třeba mi to napsali k funkci právě do výplat - abychom vám našli učitele, dětskou práci naštěstí Alatey nevede!

● Mimo jiné vás chci přivítat v dalším teplém ;) létě, které snad naše horské, většinou pořádně huňaté vlky nesloží. Starejte se o to, abyste vedle pilného zapisování si výplat také hodně pili a občas zvažte spánek, prý je blahodárný - no zkrátka, dávejte na sebe pozor, ať tu s námi ještě dlouho vydržíte! :]

VYHODNOCENÍ VÝPLAT ZA BŘEZEN
Nora - 1kmš
Podběl - 3kmš
Mercer - 1kmš

VÝPLATY ZA DUBEN
Jméno vlka: Dalibor
Počet příspěvků: Posty za dané období
Postavení: Odehrané postavení
Povýšení: Odehrané povýšení, máte za to prachy!!
Funkce: Čím se váš vlk oficiálně zabývá, nebo čím by se zabývat chtěl, a ještě to nemá zapsané? :0
Aktivita pro smečku: Jak jste se tentokrát vyčinili, a co se nesmí zapomenout odměnit? Každý něco najde!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Copak jste vyvedli tentokrát?
Smečková minihra: Pište si na příslušné místo


Psát si o ně můžete do 27.5. :]

VYHODNOCENÍ VÝPLAT ZA ÚNOR
Jaina - 1kmš
Solveig - 1kmš
Hanka - 2kmš

Zapsáno

VÝPLATY ZA BŘEZEN
Jméno vlka: Danielka
Počet příspěvků: Posty za dané období
Postavení: Odehrané postavení
Povýšení: Odehrané povýšení, máte za to prachy!!
Funkce: Čím se váš vlk oficiálně zabývá, nebo čím by se zabývat chtěl, a ještě to nemá zapsané?
Aktivita pro smečku: Jak jste se tentokrát vyčinili, a co se nesmí zapomenout odměnit? Jen se nestyďte, určitě se něco najde!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Copak jste vyvedli tentokrát?
Smečková minihra: Pište si na příslušné místo


Psát si o ně můžete do 3.5. :]

Mnoho konverzací, mnoho slov, které vlčici občas až prolétly jedním uchem tam, a druhým zase ven. Napaden? Musilo být jen štěstí, že mne alespoň ve dvojicích poslechli na slovo. Vždyť by jeho krev byla na mých tlapkách - sebevíc schopný je, Chaós je silný soupeř. Střihla uchem, nedala na sobě nic znát: ale v hrdle jí vyschlo, a srdéčko poskočilo. Mohl dopadnout jako Cinder. Óch! Uvědomovala si, že tohle všechno nemohla být její chyba a že jí její tělo jen dávalo na zřetel, že se ještě plně nezotavila z utržených ran - jenomže to byla taková ostuda. Kdyby tehdy byla na oba dva tvrdší, k hranicím by třeba nikdy nedošli a nikdy nepotkali toho hada, stejně jako by nikdy nepřišli na to, že se nám hranice snaží překročit. Co by v takové situaci bylo pro Hanku důležitější?
Odpověď, kterou v srdéčku vycítila, byla nedostačující. Nemohla si vybrat.
„Než bychom potkali více lovců může uběhnout dlouhá doba. Takový lov domluvíme hned po dalším srazu,“ pousmála se nakonec na bělavou vlčici, aby neztratila naději, že se ho jednou dočká, „prvé půjdeme spolu a něco ulovíme. Protože u nás máme mnoho lovců, zrovinka ti u toho vybereme zaměření,“ navrhla. Věděla o takových vlastně jejich nejnovější lovkyně? Zbytek lovců o tom již musil slyšet na sraze, ale i těm dosud možná tohle rozsouzení nepřistálo. Máta se toho mohla ujmout. Snad také bratr Einara? Kéž by všechna takhle práce zase nepadla jenom na ni.
Namísto odpovědi svému kamarádovi jen provinile zamávala na rozloučenou, ba také se po něm hezky usmála - mohl jít s nimi, ale než to stihla navrhnout, už byl jako správný hraničář v trapu. Škoda! S takovou se nicméně otočila po Althyře: „Nu, vyrazíme?“ a po souhlasu vyrazila jednou z horských cestiček, která byla známá snad jenom zkušenějším členům smečky.

>> Tajga

Po slovech svého kamaráda se Hanka zadívala po horách, které obepínaly jejich území. Pnuly se ve vojenském zástupu, jako kdyby jejich smečka patřila k samotným generálům a dávaly na obdiv věru hezké vyznamenání - tahle se uměla překrásně blyštit, když na ni svitlo sluníčko, téměř jako oči Cinder, a vedlejší se prapodivně kroutila k samotným výšinám, přesně jako Einar. Třebaže byla její odmlka krátká, znejistěla tím, jestli chudáka nenechala na svou odpověď dlouho čekati: „To musíš cítit sám v sobě, Keiji. Kdo nad sebou váhá, ten se jen těžko stane dobrým vůdcem - a vzorem! - pro ostatní.“ Ale to také není tak úplně pravda, že, Hano? Nebo jsi tak dobrý lhář, až jsi přesvědčila sebe samu? Ale kolik pravdy na takovém šprochu bylo? Co byla její fabulace pravdy, zkreslené představy o její neschopnosti, a co zase skutečnost? Nespokojena se svými slovy nakonec dodala: „Nepochybuji o tobě,“ vyřkla, a v hlase byl znatelný tón bety.
Pysky se jí zkroutily do dalšího provinilého úsměvu, jak už jí dnes zjevně bylo přirozené, a s konstatováním zlehka zavrtěla hlavou: „Dnes mi to moc nemyslí, viď?“ Možná, že opravdu měla zůstat pod drobnohledem léčitelů - když tu ale měla černého hraničáře, určitě se jí nestane nějaké velké neštěstí. Asi. Ale což bych ho mohla nutit do lovu? To mu spíš nabídnout společnou obchůzku hranic - a třeba právě jako gratulaci za povýšení! „Uvidíme, jak se to vyvrbí,“ protože něco slibovat, to pro ni očividně neznamená nic dobrého! Co kdyby si tím proti sobě ještě někoho poštvala, udělala ve vlastní smečce nepřátele? Byla bych radši umřela, ale jen co se taková myšlenka objevila, celá mysl zmlkla.
Jenomže to byla ta stejná Hanka, která na sobě takové věci nedává znát. Nebyl Keiji nakonec pořádný chudák, že měl přístup do něčeho tak osobního? Něčeho tak komplikovaného a naprosto nesourodého s tím, co viděl před svýma očima?
S úsměvem se ohlédla po svém kamarádovi a vykročila, třebaže jejich cesta nebyla pranic dlouhá - Althyra se na obzoru brzičko ukázala sama. Sama? Ó, vždyť já si ani neuvědomila, že to není pach Einara! A přesto tak podobný, na chlup stejný... Tvář Hančí už při prvních slovech bělavé vlčice zazářila jako slunéčko, ráda, že ji vidí po všech těch krušnostech zdravou. „Ahojky!“ vyřkla k oběma, už-už přikyvujíc, „myslela jsem úplně na to stejné!“ Ale co takhle uspořádat lov pro všechny lovce? Riskantní, protože by byla Althyra vržena mezi vlky, jejichž lovecký styl nepoznala - protože ji však s jejím věkem považovala za zkušeného lovce, myslila, že by mu brzičko načichla.
Přenechala Keijimu tu čest své kamarádce povyprávět o úskalích, které je potkali, a trochu se pochlubit - ona se zatím s úsměvem povytočila po Jaině, cítící, jak se sýkorečka na jejím krku pohnula pro pohodlnější polohu. „A my dvě jsme si ještě, tuším, pořádně nepotykaly. Těší mě!“ Co když se zase jenom nepamatuji? Ách, kéž by všecku tu mlhu něco rozvířilo, kéž by zmizela!

Souhlasně vlkovi pokývala hlavou, ale mnoho váhy tomu nepřidávala. Občas jí připadalo, že si ostrovy dělaly všecičko, jenom né to, co si po nich vlci přáli - a jindy tomu bylo úplně naopak. Hlavu s takovou myšlenkou jemně povytočila směrem, kde tušila stromek své kamarádky. A co ty, Cinder? Hřeje tě dárek, co ti věnovaly? Drobounce si povzdechla a nebýt zranění, určitě by si zavrtěla hlavou, kdybys tu tak dnes byla, kdybys ho byla bývala viděla...
S jemným pokrčením ramen se vytrhla z myšlenek: „Myslím, že nás není tak moc, jak se na první pohled zdá,“ zmínila jednu ze svých dlouhodobých domněnek, „jenom je o nás vždycky na srazech nejvíc slyšet - tedy, o našich učednících. O mých učednících.“ Většina totiž byla její práce, na kterou byla panečku pyšná! Nechtěla podrývat Vidarovu učitelskou autoritu, ale byly věci, ve kterých uměl být opravdu nezodpovědný. Ale cožpak mu to mohla dávat za zlé, když občas s těmi svými do některých srazů tak-tak stíhala zkušební, větší lovy? Třebaže je zahlcovala teorií každou druhou chvíli, lovec byl lovec, potřeboval pracovat celým tělem, nejen hlavou. Možná je právě v tom ten zakopaný pes. Tak usilovně přemýšlel, až si usmyslil, že jsem s ním v křížku, a teď se mě bojí. Nebo jsem mu někdy omylem řekla Cipher? Celou tu dobu mohu býti na vině já, nikoliv on. Zapeklitá to situace! „To zní jako dobrý plán,“ zahmkala svému kamarádovi, a vděčně se na něj usmála. Nepochybovala, že existovalo vícero faktorů pro Enigmovo chování - prvé bude moudré prozkoumat právě to, než se s ním vrhne na skutečné lovení.
„Brzo?“ optala se překvapeně. Jakoby se ještě před chvílí nezmiňovali o prazvláštním toku času! Nebo se její kamarád někde zapomněl a nevybavoval si, že už to bude alespoň rok, co je součástí téhle smečky? „Keiji, neznám nikoho lepšího, kdo by si to povýšení zasloužil,“ a že je opravdu třeba trochu začít povyšovat. „Necítíš se na to trošku kariérního růstu?“ Jenomže to bylo to - pokud si smečka takové postavení nevychovala už od co nejútlejšího věku, nenaučila je vážit si vlastní domoviny, těžko se zaplňovaly nerodáky. Jako bys na tom, Hanko, byla jinak. Vždyť to není tak dávno, cos sama pobíhala po smečce jako sigma, a dumala, jestli vůbec někdy Alatey řekneš "domov". A kde až byla teď, že?
Po pyscích jí však přebleskl drobounký úsměv: „Vypadá jako moc milá vlčice. Jenom je pořádná škoda, že se přidala zrovna v období potop,“ zalamentovala. Kéž by onehdá ještě počkala, aby jí mohli ukázat smečku právě z kraje jara! Ale coby ne? Trochu si spolu zalovíme, až bude sušší půda. S takovou vzhlédla k nebesům, na nichž se hezky zatřpytilo hned několik hvězdiček. „Kéž mezi nás zapadne,“ zamumlala do větru, než se s úsměvem povytočila na Keijiho, „až budeme mít nějaký lov, možná by ses k nám mohl přidat. Určitě by ocenila, kdyby tam měla po tlapce svého prvního kamaráda.“ Když už se o ní ale bavili, měla by poukázat na její pach, když ten jeho nesloužil? Musela se zdržovat někde na území, a to pro ně byla dobrá zpráva. „Je tu někde poblíž,“ vyřkla nakonec.

<< Úkryt Alatey

Úsměv, který se objevil na jejích pyscích, jasně odrážel barvy provinění ze zapomnění. Achich, to je vlastně pravda. Jak jsem jen mohla zapomenout? A zrovinka když se jednalo o vlky, kteří mohli mít tlapky potřísněné krví její kamarádky! Nebylo to trochu nezodpovědné, zapomenout na tak důležitou informaci? Tolika vlků, co se začíná nachomýtati kolem našich hranic. Cožpak je tam něco tak láká, myslí si snad, že jsme lehká kořist? Srdéčko se jí stáhlo o cosi víc, uvědomujíc si, že právě kolem území mají své cesty také její přítel, Keiji, a partner. Snad se jim všechno neštěstí vyvaruje, kéž jejich patroni dají, aby jim ani vítr chlup nezkřivil! „Potopy byly téměř ještě včera, a přesto mi přijde, že je to tak dávno,“ zavrtěla nakonec nevěřícně hlavou.
Její kroky byly pomalejší, pohyby mírnější. Hanka, která většinou měla rychlý a rázný krok a kompenzovala tím svou výšku znenadání vypadala přesně tak, jaký z ní mohli mít ostatní první dojem - že šlo o miloučkou, maličkou dušičku, co ráda poslouží jako polštářek, nebo rohožka. Možná jsem měla s těmi procházkami chvíli počkat. Ale jak bych mohla, když se příroda probouzí, když se protahuje a zívá? Je možné odolat její kráse? Ach, to jaro, ten život! „Až moc,“ zavtipkovala s úsměvem, „další hordu učedníků už bych dozajista nezvládla. Teď, když se k nám ale přidala Althyra, určitě nepadne učitelská role jenom na mě,“ snad! Ráda by si odpočinula a zalovila s trochu zkušenějšími lovci - učedníci se to sice museli nějak naučit, a hlavně od někoho, ale že by to měla být jenom ona...! „Vlastně jsem se tě chtěla zeptat na radu. Mám jednoho učedníka, Enigmu - zdá se mi, že se mi neustále vyhýbá učí se od jiných, než mě. Snažila jsem se o tom s ním mluvit, ale nepřipadalo mi, že by poslouchal, co jsem se mu snažila předat,“ svěřila se svému kamarádovi s věcí, kterou už dlouho neměla čas pořádně promyslet. Co by na jejím místě dělal on? Kdyby to tak bylo po pohřbu Cinder, asi bych ještě našla nějaké rozumné vysvětlení. Ale leží tady nějaké? Její povinností bylo se postarat o to, aby byl hnědý vlk připraven zastávat roli lovce ve smečce. Bylo možné, aby ho před Einarem prohlásila lovuschopného, když by o jeho lovení nevěděla zhola nic?
„No ovšem!“ zvolala radostně, jen co si pospojovala, co se jí kamarád snažil naznačit. Nedělalo to z Keijiho vlastně jednoho z mistrů oboru? A rázem se jí po pyscích přehnal hravý úsměv: „A určitě víš, co to znamená,“ mrkla, ale kdyby si nebyl jist, dodala, „určitě tě brzičko bude čekat povýšení. Einar by Althyru jinak určitě svěřil pod někoho jiného, kdyby si nemyslel, že si dost zodpovědný.“ Najdou ji vůbec na své procházce? Kéž by!

Obdarování. Ale čím by se byla zasloužila, když nikdy nedělala dostatečně dobrou práci, když jí srdéčko už tolikrát ochablo a dohnalo ji k tomu, že se ke druhým nechovala tak, jak by se chovat chtěla? Necítila se být hodna takových darů - rozhodně ne poté, co se v tak směšném tanci téměř jakoby dotkla smrti, a i tou byla odmítnuta. Ale sýkorky, to nebylo nic, co šlo brát na lehkou váhu - jenomže co si pod tím mám představit? Vždyť je zraněná, jediné, co na tomhle světě má, nezmůže! Až nabere dost sil, odletí - teď jistě jen potřebuje čas. Čas, a mou přítomnost. „Ano,“ uznala po zdlouhavé odmlce, jakoby její mysl utekla daleko - pryč od míst, kde se právě nacházeli, „asi ano.“ Třebaže tomu Hanka dnes nerozuměla, dojde dnu, kdy se všechno rázem osvětlí a svět už nebude vypadat tak mlhavě. Kdybych tak mohla... Těžko se jí přemýšlelo, tak těžko!
Překvapeně se na něj podívala a chvíli zůstala jen zmateně mrkat. Jakoby mi četl myšlenky, zavtipkovala sama se sebou a po pyscích se jí rázem prohnal drobounký úsměv: „Althyra? Také jsem nad ní právě přemýšlela, nebudeš mi věřit!“ Hezká náhoda, že? A jak ses bála, že už nemáte mnoho společného! „Spojíme síly a najdeme ji, bez pochyb. Jak dlouho tu jizvu vlastně máš, Keiji?“ nevybavovala si, že by jí o tom ještě stihl říct - pravda ale byla taková, že určitě mohl. Kéž by se necítila tak otupěle, tak hloupě! Sebevíc se cítila fyzicky, její mysl plula v prazvláštních mořích. Možná bych měla vyhledat léčitele, napadlo ji, ale ihned nato se jí srdéčkem prohnal strach, ale ještě to počká. Rodinným nemocem nebyla cizí, ale nebyla na tyhle typy ještě mladá?
Určitě to bylo způsobeno jenom tím lítým bojem. Samozřejmě.
„Vy hraničáři jste všichni stejní,“ zahučela naoko nespokojeně, jakoby z něj chtěla vyloudit kus byť hraného soucitu, „až budu mít někdy děti, nesmíš jim jít za kmotra - určitě byste se na mě s Arrynem domluvili, a já už bych doma neměla nikoho,“ ale nebylo by to pěkné, mít ho takhle v rodině? Kdyby si s ním tak Arryn jako hraničář vyšel na procházku kolem hranic, Keiji by měl rázem lepší známosti - a můj milý také! Srdéčko ji zabolelo, jen co na toho potulného vlka pomyslila. Tuláčisko jedno! A to mi slíbil, že mi něco ukáže.
Kam zmizel tentokrát, vrátí se do večera, nebo zase za pár let? Sýkorečka na jejích zádech se hnula, aby se lépe udržela a Hanka na moment zadoufala, že by se po něm mohla jít podívat právě ona. Kdybys tak mohla. Rezekvítek také musí mít někoho, kdo je jí blízký a za kým se těší - až se vyléčí, odletí k nim třeba až na konec světa. Hanka se zmůže jen na čekání, čekání, čekání. Pokud Arryna skutečně milovala, co ji v místních krajích drželo? Nebyla by snad také té chtivosti roztáhnout křidélka a vyletět z hnízda? Byla, je - jenomže tak, jak bylo zlomeno křidélko Rezekvítek, byla zlomena kdesi hluboko uvnitř.

>> Avar Alatey