Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Avar

Sluníčko, které jim z rána tak mile vykouklo, se nemohlo rovnat s tím, jak moc vlk Hanku zahříval se svými slůvky a gesty zevnitř. Bála, nebála! Že se ještě tak hloupě ptáš, ty-! Sebemenší by kdy mohlo být jeho zranění, ona by o něj vždy měla strach - a to samé platilo pro Vločku, jejich dobrou kamarádku. I když u Arryna to bylo trochu jiné. „Myslím, že to byla vlčice s korunkou. Její pach byl tak zvláštní! Ale chtěla pomoct, a Eiran jí nechal. Asi nějaká nová členka?“ zamyslila se nahlas, co jí na pyscích přistál úsměv, „byla hrozně huňatá. Musíme se s ní pak seznámit. Třeba nás naučí o magiích! Mohla by být nová učitelka, ovládala to opravdu skvěle.“ Tak, a hned mají další plány, až se vrátí zpátky do avaru! Zajímalo ji, jak je na tom takový pan Lucien, nebo onen záhadný, hnědavý vlk s tou škaredou jizvou. Byl také nový? Podle slov alfy... Jeden neví, co si o tom myslet!
Kde by se asi mohl ten obchodník zrovna v tyto dny nacházet? Musel být srdcem i duší cestovatel, když na něj vlci jen tak nenarazili! A jaký měl vůbec sortiment? A s čím vším obchodník obchoduje? Musí to být opravdu mocný mág! Jak jinak by mohl jiným pomoci zesílit? „Musíš si vycvičit tu Petržel- ne! Třezalku!“ Máta jí to přece ještě říkala! Vždycky si stěžovala na to, že lovců není dost - no pravda byla, že hraničář Arryn na tom byl o cosi hůř. „Ti mladí od Astrid jsou hodně uječení. Mohli by dělat sirény, co by varovaly obránce,“ uškrnula se po svém společníkovi. Každá ta 'špatná' vlastnost se přece jen dala využít k nějakému užitku, tím si byla jistá! „A ten velký, hnědý- asi jsi ho neviděl. Pokud se ho zeptáš, určitě by ti mohl pomoct! Myslím, že když obránci nemají co bránit, mohli by s tebou cárat po hranicích,“ zapřemýšlela nahlas. Stejně tak ostatně mohla udělat i Stina a Vé, co byly průzkumnice, nu ni? Ačkoliv byla pravda, že zrovna tu prořízlou tlamu už nějaký ten pátek neviděla. Nezlobila by se, kdyby se dočista ze smečky ztratila, protože zatím byla jenom zbytečnou přítěží. „A já ti budu chodit pomáhat! Teď je tam jídla stejně dost.“ Snad noví členové vědí o tom, kde spíž je! Ale pach je určitě neoklame.
Jejich procházka přes hřebeny hor níže do údolí snad už dobrým zvykem probíhala bez převelikých komplikací, nebo zadýchaných plic. Spokojeně zamručela a bezostyšně se opřela do jeho dotyku - dlouhé trvání to ale nemělo. „Ty- TY! Kozle jeden zablešený!“ zahučela po něm se smíchem, „jako koza tě pořádně kopnu do tlamy!“ A aby tomu dodala nějakou ránu, ohnala se po něm přátelsky zoubky a cvakla mu s nimi u tváře. Jen aby si nemyslel!
V tu ránu se jí ocásek ale hned zvesela rozhoupal. „Ó ano prosím! Jenom my dva! A v noci si budeme vyprávět strašidelné pověry o ostrovech,“ rozzářila se. Tohle bude ta nejlepší výprava, kterou za celý život zažila! „Můžeme se podívat na druhou stranu, směrem, kde je tajga. Tam má být Zlatá, viď? Mistr na nás určitě počká!“ ihned po něm hodila roztomilý kukuč, aby svolil k jejímu návrhu a popichovačně do něj drcala hlavou, jakoby snad opravdu byla koza. Pokud to ale zajistí jeho souhlas, obětuje cokoliv! Vlastní rozum, pud sebezáchovy - cokoliv!

Jméno vlka » Hanka
Počet příspěvků » 39
Postavení » Kappa
Povýšení » ...
Funkce » Lovec
Aktivita pro smečku » Ulovila pro smečku, zúčastnila se srazu, starala se o členy
Krátké shrnutí » ... Byla vyslána pro Einara, kde dostala na hlídání Ciphera nakonec si trochu popovídala s Cinder a dozvěděla se jména jejích vlčat. Následně přinesla Astrid něco pod zub a poznala i její vlčata. V tu ránu začal sraz, kde se zkusila dát do řeči s Yarem a Arrynem, no brzy pospíchala na rozkaz alfy upravit novou léčitelskou komůrku. Skončila tak sama, než se dostala ke své nové učednici, Mátě, a nabídla jí kus mentální podpory. Též trochu prozkoumala, jaké má schopnosti a přislíbila jí, že cobydub vyrazí ven na lov. Po spánku po jejím boku šla otravovat Rainera, od kterého se dozvěděla o mistrovi a odtáhla s ním do úkrytu srnu - pak se šla o samotě projít a očistit, přišla na svou magii a hned Arrynovi v avaru všechno pověděla a už-už se chystala na výpravu do svatyně a za Wuem ...
Minihra » Píšu si o ni!

S posledním nedůvěřivým pohledem si projela svého kamaráda - nakonec ho ale musela nechat být. Vždyť je to už nějakým tím rokem dospělý vlk! I když... Občas jakoby nad ním jeden nemohl přestat starostlivě přemýšlet! Úsměv se jí na pyscích po této myšlence ještě nějakou dobu zdržel, než se jejich konverzace začala opět točit a zmítat v jiných tématech, než právě jeho onemocnění. „Ještě na srazu jsem měla plný čumák, ale teď už je mi líp. Vyspala jsem se z toho,“ přikývla, „a navíc jsem zase s tebou! Ani nevíš, jak se mi odlehčilo, když je ti teď líp.“ Trápilo ho to? Hlavou se mu otřela o rameno.
Nebýt jeho, zjevně by teď zkoušela zkoumat Yara, nebo probudit Mátu a provětrat jí kožich i zoubky; nováčky poznala snad všechny. Nerada by ale, aby si k ní učednice už od začátku vybudovala nepříjemný vztah - bude lepší, když se pořádně vyspí a až se zanedlouho opět potkají, můžou s plnou energií vylepšit její schopnosti. A vůbec; na takové věci neměla s Arrynovou pochvalou myšlenky. Jak krásně jí zahřálo u srdéčka, jak rychle bilo, ocas byl div k nezastavení! „Děkuju!“ na pochvaly byla odjakživa zvyklá, žel to byl už rok, co neviděla svůj původní domov. „Říkala jsem si, že se ti to po té nemoci určitě bude hodit. Ta šedá vlčice vám to tam tak pěkně vystlala, Vločka taky- muselo se ti spát jako na obláčku!“ pronesla s povzneseným povzdechem. Až se tu zpropadenou magii naučí, ten uvidí. Udělá to ještě líp!
„Ty už jsi tam byl?“ zeptala se ho překvapeně - nicméně jí to hrálo do karet. Žeby to opravdu bylo tehdá, co jsme cestovali do Alatey? To bylo tak dávno...! Zima míjela zimu a oni se tak mohli v avaru usadit jako v novém domově. A že mu dělali čest! „To jsem ti chtěla říct! Když jste byli v úkrytu, alfa zrovna zahlásil velké novinky. Stal jsi se deltou!“ usmála se na něj radostně a nemohla se tvářit víc hrdě, než doposud. Měla z něj tak obrovskou radost! „Jsem na tebe hrozně moc pyšná. Co by bez tak věrného hraničáře Alatey dělala? A vůbec, vlci by se cítili pořádně v nebezpeční, kdyby nebylo tebe. A taky mi teď můžeš rozkazovat,“ zasmála se, nuž cosi jí nepříjemně bodlo v žaludku; snad stud z toho, že ona něco takového nedokázala? Naštěstí se zdálo, že to Hanku nakoplo tím správným směrem snažit se mnohem víc, než doposud.
Úsměv mu zářivě opětovala. Měl pravdu. „Když to bude po boku s tebou, tak to určitě zvládnu coby-dub,“ přitakala a už-už se rozhlížela, kudy by se mohli vydat. Snad okolo slaného jezera? Nebo přes kvetoucí? Už si moc dobře nepamatovala, kudy nejrychleji na druhý ostrov (a bylo to vůbec na druhém ostrově? Rainer zmínil les... žeby zapomněla?) „Po Mistrovi asi budu hodně vyčerpaná, viď? Když já bych se s tebou ještě ráda podívala někam... někam, kde jsem ještě nebyla! Na území smečky už jsem tak dlouho!“ povzdychla si. Jak ten čas rychle utíká! Nu co - tělo bylo plné elánu zase se projít za hory a kopce s Arrynem. Bez něj by se jí jen churavě kráčelo! „Ale vůbec, jenom kecáme a nic z toho! Až budeme dole, povedeš nás ty, kolego-delto,“ zavelela a s veselým výrazem se se svým společníkem pomalu vydala dolů z hor. Už aby viděli něco nového!

>> Hraniční pohoří

V obličeji se jí objevila značná nedůvěra nad slovy, které ze sebe Arryn dostal. Určitě se byť jen v malé skulině vlastního těla necítí ještě úplně dobře na to, aby si tady takhle kráčel po horách, jakoby to nebylo nic velkého! Samotnou ji jeho zapálení vždy nadchlo k činnosti pro smečku, ale-! „To ne,“ přiznala nakonec s drobounkým úsměvem, protože nezbývalo nic lepšího, „hezky hřeje. Brzo tu ale určitě budeme mít ostrý vítr a vlčata budou mít hned po zábavě!“
Spokojeností se téměř rozplývala a ocásek se nad jeho gestem zvesela jen pohupoval. A srdéčko, no jéje - to nestálo za zmínku! Jen aby to nedělal, aby se vyhnul mému pohledu. To bych mu ten kožich nejen vyprášila, už by přímo visel v horském větru! Hnědavý vlk by si to ale určitě nedovolil. „Přidali se tam nějací vlci? Hlavně, ať nepadáme jako listy před zimou!“ Doufala, že se počet spíš redukoval a s právě touto myšlenkou se konečně smířila s tím, že když už je její drahý kolega s ní, nechá si ho na starost. „No to si teda piš. A ani nepřemýšlej nad tím, že by ses mi z toho vykroutil, nebo tě z hor vynesu v zubech,“ varovala ho s přátelským postrčením. Oči jí bloudily po okolí a ona si náhle vzpomněla na konverzaci o jihu a vůbec tom zbrklém obchodníkovi, co ocas dlouho nikde neohřál. Arryn o něm jistě musel vědět - o obou!
„Ano!“ přitakala mu téměř ihned, neb jí to pěkně zahrálo do karet. Teď mu to bude moct povědět! „Ulovil srnu a mě se díky kořenu podařilo dostat lišku. Snad tě v našem úkrytu pěkně zahřeje její kožich,“ hrdě se po něm podívala, co po trošce pozvedla hlavu, „ani nemá moc děr na to, že to často nedělám!“ Má je vůbec rád? A neměla ho spíš nechat, ať si na to přijde sám? Ještě chvíli přemýšlela, co říct, než se jí oči pořádně rozšířili. Já si taky neumím dávat pozor na jazyk! „teda- ve tvém úkrytu! Ale vůbec!“ a už-už odváděla pozornost od její drobné chybky. Možná, že by si jí vlk nevšiml, kdyby na ni tak hloupě nepoukázala! „Rainer mi pověděl o nějakém Mistrovi ze Svatyně, a já se tam chci podívat. A taky najít obchodníka- neuvěříš mi to, ale zjistila jsem, že ovládám zemi!“ díru do hlavy by mu vymluvila, kdyby to bylo fyzicky možné. Teď Arryn bohužel musel být při vědomí, zatímco se mu trochu ztrápeně přitulila k boku. „Docela se toho bojím. Vodu, tu nemáš úplně všude, ale zem? Co kdybych omylem někomu uvěznila tlapku a ublížila mu? Musím se to naučit ovládat dřív, než to ono ovládne mě,“ pronesla rozhodně. Tak-tak, byla úplně rozhodnutá!

<< Slané jezero

A tak tu byla zas! Aby upřímně řekla, už poznala tolik nováčků, že určitě nebude bolet na chvíli si odskočit za jejím kamarádem a říct mu o tom všem, co během jednoho rána stihla prožít. Stále nedokázala uvěřit tomu, že objevila svou magii - a že to byla právě země! Doufám, že to není pravda. Určitě mi vytkne, že musím být nějak zesláblá a dobře mi to nemyslí, takže ten incident v lese byl celý jenom obrovský nesmysl. Tak-tak. A pokud tak neučiní on, mileráda se tak bude do konce života sama uklidňovat!
K úkrytu už se nevydala, protože očekávala, že toho nezbedníka najde někde u hranic - své tlapky navigovala přesně tímto směrem. Osobně by si nikdy nedokázala představit dělat hraničáře. Občas to musela být v té všudypřítomné samotě pořádná nuda! A co by teprve dělala, kdyby narazila na nějakého nebezpečného tuláka? Jen tak by se z té situace v tuto chvíli nemohla vyvléct. Óch, když už je tak aktivní, třeba se mnou půjde do Svatyně! Ví o ní? Nebyl tam tehdy v tu dobu, co byl tak vyčerpaný? Nu, možné bylo opravdu všechno!
Díky tomu, že se držela pachu hnědavého vlka, netrvalo jí zas tak dlouho ho dohnat. „Kolego! Na procházce, na čerstvém vzduchu?“ zaštěbetala milým, místy však přísným hlasem. „Cože nejsi u léčitelů, huh? Co kdyby ses tu někde vyvrátil?“ mířila přesně a bez výjimek. Jen počkej, jen si počkej!

<< Hraniční pohoří

Ačkoliv už dávno sama ví, že zrovinka tohle jezero není vlkům pochuti (včetně jí!), nějaký ten menší životabudič v tuhle chvíli přímo potřebuje. S nerozhodným pohazováním ocáskem se vymanila z horského prostředí a nejistě se podívala po vodě, ke které přistoupila. Možná, že by se znovu zasnažila a zkusila vlastní mysl přinutit k tomu, aby s vodou nějak pohnula - teď si avšak uvědomovala nesmyslnost takového činu.
Namísto toho do vody tak ponořila svůj obličej (což se brzo prokázalo jako absolutní hloupost; jak asi reaguje slaná voda na nezahojené rány, že?) a zdržela se v ní tak dlouho, až jí nepříjemné, bodavé štípání donutilo ji vytáhnout. Auu! Tlapka jí hned přistála na ráně, kterou za sebou nechala ta nepříjemná liška. Skoro by na ni v tom všem guláši, co měla v hlavě, zapomněla! Teď by bylo ale pořádně hloupé, kdyby šla za nějakou z léčitelek - ještě by se nakazila tou jejich hrozivou nemocí! Jí úplně stačila ta rýmička, kterou si vytrpěla.
Se zdlouhavým povzdechem se zamračila na tu odpornou vodu, co na území museli trpět a vrátila se zpátky na svou cestu k avaru. Čím dřív najde hnědavého kolegu, tím líp pro ni!

>> Avar

<< Kvílivec přes Kvetoucí louku

Co s tím mám teď dělat? Probůh, Arryn si pomyslí, že jsem úplný blázen a nebude mi věřit! Zmizení z příjemného lesního prostředí její tělo zamrzelo v podobě tlačivé paniky, která Hance svírala hrdlo. Pokud ovládala zemi, neznamenalo to snad, že by mohla učinit opravdu špatné věci? Rozhodně to nemohla považovat za věc horšího rázu, než nějaký hloupý oheň - stále to ale viděla jako katastrofu, které se až bála; nechtěla ji ve svém těle. Nešťastně si po-podčumák fňukla, jakoby tím mohla vyjádřit všechny ty nesmyslné emoce, které se v ní momentálně mísily, a pospíchala vzhůru skrz hory.
Její tlapky se automaticky vyhýbaly problematickým částím, na které narazila už při svém nedávném skluzu dolů - nechtěla si přitížit a už vůbec se seknout někde uprostřed táhlých hor jen k tomu, aby byla sežrána nějakým ptákem. Bylo tohle to, co po ní její magie chtěla? Stát se kořistí pro ostatní živočichy z přírody?! Já se ale nedám! A- a vůbec, jak si to mám jako představit? Lovec, co ovládá květinky? Tak to je pěkně hloupý vtip! Za chvíli určitě pocítím bolest zvířat a tím mohu pohodit své povolání do té nejzastrčenější jeskyně, co náš úkryt má!
Zatímco prožívala osobní krizi nad magií, drápala se skrz ne vždy přívětivý terén. Její mysl, ačkoliv uvrhnuta do chaosu, měla jeden jediný cíl - a tím byl její hnědavý, huňatý kolega, jehož společnost potřebovala. Musela se ujistit, že neskončí jako nějaké stupidní hnojivo pro stromy v horách jen proto, že se jí nepoštěstilo v magii!

>> Slané jezero

Ihned při vstupu do malého, nijak prostorného lesíku pocítila ve vlastním těle zvláštní odezvu. Zdálo se, že její tlapky moc dobře věděly, kudy kráčet a její prvně zrychleně bijící srdéčko najednou upadlo do příjemného klidu. Co se to tu děje? Má tento les snad nějaké čáry, které na vlky působí tak dobře? Kdyby tu tak měla Arryna, určitě by věděl, jestli je to les magického původu, nebo že to cítí jen... Ona. Zamračila se. Mohla by země být snad její magií, tím, co jí ostrovy určily za náhražku vody? Musela se přiznat - znělo to mnohem lépe, než kdyby měla skončit s takovým ohněm a taky jí to dalo dobrou záminku, proč si popovídat s vlčicí se závojem.
Co to ale znamenalo pro ni? Existovala jen jedna cesta, jak rozšířit svůj maličký seznam magií? A jak vlčí tělo poznalo, že mělo dost - že to jeho systém neunesl? Žaludek se jí nepříjemně stáhl a ona si najednou přála, aby se k takovéto informaci vůbec nedostala. Teď jí hlavou poletí tolik nepříjemných otázek, na které určitě nikdo nemá odpovědi!
Les se jí najednou stal nepěkným trnem v oku a Hanka nemusela být vůbec pobízena k odchodu; sebevíc pociťovala v celém těle nový typ síly a zvláštní sepětí s přírodou, nemohla tvrdit, že se jí to líbilo. Vzala do tlamy pěknou šišku, pro kterou si tu původně mířila a vrátila se k jezeru. V jeho odraze se řádně upravila, aby Arryna v horách nevyděsila, a už-už pospíchala zpátky k hranicím Alateyské smečky. Musím mu to říct! Určitě bude vědět, co s tím mám dělat.

>> Hraniční pohoří přes Kvetoucí louku

<< Kvetoucí louka

Po nepřekvapivě klidném průchodu přes trochu rozbahněnou louku (to si to sluníčko nemohlo vybrat lepší čas, kdy vyjít?) už-už pospíchala k jezeru, na které měla štěstí při své cestě narazit. Neváhala a ihned se k němu sklonila - ledová pokrývka tu byla tak mizerná, že to chtělo jen jemný pohyb tlapky a ona mohla nerušeně ovlažit hrdlo, co ji stále občas zašimralo.
Vzpomněla si přitom na magii, kterou ovládala před příchodem na ostrovy; v hlavě vidící neznámou, šedavou vlčici, která na srazu v kritické situaci tak bezstarostně nechala vyrůst onen mech. Podle Máty každý ovládal nějakou magii - znamenalo to, že Hanka tedy nebyla výjimkou a co tak teď byla u Kvílivce, určitě by mohla zkusit, zda se náhodou nemýlila... Jak reálné totiž bylo, že dostala jinou magii? Vždyť to taky nedává smysl! Proč by si ostrovy přály, abych nabyla jinou? No jo, to je jako se ptát, proč vlk přijde tak oslabený. Může za to moře? Musí jej naše těla přeplavat? To by bylo chytřejší, kdyby se každý vlk dostal na ostrovy s magií vody v žilách! Nesmysly, všechno to byly nesmysly!
Rozhodnuta v tom podívat se na pravdu zavřela oči, jak doma při používání magie dělala, a s klidem v dechu i mysli se zkusila soustředit na vodu. Naslouchala jejímu volání, snažila se rozpoznat její hlas v tichu okolní přírody - jenže... ono nic. Nehodlala se ale vzdát, dokud neuvidí alespoň drobounký náznak toho, že se nemýlí! A tak se znovu a znovu pokoušela o věc, kterou ve vlastním srdéčku považovala za správnou a opakovaně byla zklamaná, když k jejím uším doléhalo nicotně bílý šum.
Jenže znenadání přestal a Hanka, zklamaná tím, že se jí nepodařilo zaslechnout hlas vody, svou hlavičku překvapeně vytočila za lesem. Spočinula na něm zraky. Možná, že...? Nejistě se vytočila za vodou, jakoby jí tím řekla své sbohem, a zmateně se vydala do malého lesíka kolem.

<< Hraniční hory

A vůbec, s kým by je tak asi měla? S nějakým z bohů, kteří se tu vyskytovali? Úsměvně si nad tím zavrtěla hlavou - to tak! Nepochybovala o tom, že někteří místní vlci by určitě rádi pletky se samotným božstvem, ale Hančin styl to opravdu nebyl. Ačkoliv... Ulehnout s bohem, všemocným a vševědoucím... Hm. Pořádně nereálná myšlenka! Ulehnout s někým, kdo musel vědět o vašem těle a jeho zákoutí každičkou maličkou oblast, co by vás složila, byla věc první; ta druhá spočívala v lásce. Vlci neměli tendence ulehat spolu bez toho, aniž by se dlouhodobě znali, byly to přirozené zákony přírody. Jenže neexistovali bohové, co byli nad přírodou? Proč by se řídili jejími zákony oni? Měli vůbec pudy, uměli na ně adekvátně reagovat?
Místní bohové, pomyslila si, možná. Třeba po ostrovech chodí ti, kteří mají za rodiče nadpřirozené entity! Ona ale nebyla bůh, a už vůbec nebyla vlčicí, co by se různými sliby nechala zlákat, nebo snad ovládnout jen pro něčí potěšení. A navíc - ačkoliv nad tím stále trochu pochybovala, už dávno si povšimla, s kým její srdce bije nejhlasitěji. Ještě by se ráda zeptala takové Cinder a Xandera, jak se vlastně dali dohromady, nebo poznali, že pro sebe byli ti praví; bála se zavázat se někomu, kdo se může odhalit jako... Jako... Svůdník? Vlk, co vlčicím jenom motá hlavy?
Nemyslila si, že Arryn byl takový typ. Protože takové zvláštní a neznámé city však prožívala poprvé, nemohla si myslet vůbec nic!

>> Kvílivec

<< Avar

Co nad tím tak dumala, možná bylo lepší vzít onen průzkum do vlastních tlapek - jenže Hanka měla stálý problém s tím přijít na význam některých povolání, které ve smečce vlk mohl zastávat, a tak doufala, že schopnosti vlčice alespoň nebudou ležet ladem. A vůbec, určitě se jí to přičte k dobru a ještě bude mít milý pocit na hrudi, že udělala něco pro dalšího člena smečky! I když... No, pokud se znala s alfou právě z jejich společné minulosti, měla mírné obavy toho, že taková věc pro ni nebyla - ostrovy ale měnily vlky a mnozí se dotkli až kamenů, na kterých byli postaveni.
Mnoho času ale takové věci nedávala, neb se jí netýkala. Namísto toho kladla důraz na to, kam pokládala vlastní tlapky a snažila se vyhnout místům, které i přes slunce zůstávaly plny ledu - nerada by se znovu odřela, jak pro ni bylo minulou zimu typickým. Teď měla vůbec jiné starosti! Bolest z toho, jak po ní liška obratem ťafla, jí stále nebyla příjemná. Proč by ale přidávala léčitelkám starosti, když se mnoho z nich sotva probudilo? Nejvíc jí bylo líto Astrid, která se nemohla aktivně věnovat výchově svých dětí. Styk matky a vlčete byl vůbec to nejdůležitější, co si úplně každý na světě musel z dětství odnést!
Zatímco jí svaly znovu příjemně pálily tím, jak kráčela do nížin, myšlenky se Hance obrátily právě tímto směrem. Kdyby měla vlčata ona... Jak by asi vypadala? A bude vůbec někdy čas a příležitost je mít? Nerada by smečce byla přítěží už jenom vzhledem k tomu, že momentálně v poměrně velké smečce patřila k hrstičce lovců.

>> Kvetoucí louka

>> Úkryt

Hned co vyšla, zlákalo ji zajít právě za jejím dobrým přítelem - stále tu ale byla jedna věc, o kterou by se ráda postarala. Protože se plánovala vydat za oním prazvláštním Mistrem a sama se po rýmičce necítila dvakrát tak s to vydat se sama do Tundry, kde existovala zvířata nadvlčích výšek, plán požádat Stinu o maličký průzkum jí zněl dobře. Zmínka zrzavého alfy o tom, že se letos nebude konat velký lov, dal Hance příležitost pořádně do toho nastávajícího vyučit svou novou učednici.
Pohledem proto jen nakrátko zapátrala - tentokrát si černobílé vlčice všimla právě u samce, co očividně ukazoval svým dětem sníh. Rozhodla se tohoto momentu využít pro svůj prospěch a proto ve chvíli, kdy byl otec zjevně zaneprázdněn tím, aby se jeho vlčata náhodou nepřizabila, přistoupila k dvojici. „Einare,“ pokývla mu ze slušnosti, „Stino. Mohu vás jenom na moment vyrušit?“ S tím vlčici pokynula kousek bokem, aby jejich alfu nerušili a s úsměvem pohodila ocáskem: „Ty jsi nový průzkumník, viď? Mohla by ses mi prosím podívat do Tundry, až budeš mít čas? Ráda bych věděla, jak na tom zvěř je a jestli by bylo bezpečné tam vzít Mátu- učednici lovců,“ vysvětlila spěšně svou situaci a ohlédla se právě po zmiňovaném území, po kterém už se sama nějakou chvíli neprošla. Snad odtud nevybuchne stejné světlo, jako onehdá z blízkého území? „Pokud na to nebudeš mít čas, vůbec nevadí, zařídím se podle toho.“ Chvíli vyčkala na odpověď černobílé vlčice a patřičně za ni poděkovala. Teď byl čas najít si šišku!

>> Hraniční pohoří

S drobným úsměvem mu pokývla hlavou. Nepochybovala, že lovy po jeho boku budou probírat hladce (a pokud se tomu věnoval celý život, ještě líp pod jeho velením) - až sama zesilní, může se z nich stát dobrý tým, na kterém se dobře bude dál stavět budoucí generace lovců. Probudila se už Máta? Ále, s tím bahnem venku bych ji radši měla nechat odpočívat... A vůbec, ta určitě první poletí za Shine. Pokud je na tom Arryn tak dobře, že blázní venku, bude již jistě při vědomí. No jo, jenže její hnědavý kolega byl taky tak trošku speciální, co se týkalo jeho občasného přesvědčení, že protože může chodit, automaticky mu půjde fungovat jako normální vlk; nehledě na to, co mu zrovna může být.
S drobným povzdechem se podívala po lišce, jejíž srst plánovala už předtím dát do Arrynova úkrytu, a dala se do práce. Protože to mockrát za život nedělala (neměla tu potřebu - v horách se to ale hodilo!), nedalo se to vůbec považovat za čistou práci a zabralo jí to víc času, než chtěla - nakonec ale nikam nespěchala a čím dál po těle postupovala, tím lépe se jí to dostalo do tlapky a její práce ku konci měla náznak jakési estetiky.
Jakmile došla osobní spokojenosti, nabrala kožešinu do tlamy a zamířila si to k Arrynově (a vlastně v tuhle chvíli i její - ať se mu to líbí, nebo ne!) skrýši, kde ji rozložila. Bude mít její kolega radost? Doufala v to! S tím se podívala sama po sobě, rozhodnutá, že se musí nejprve trochu upravit, než mu půjde vyprášit kožich.

>> Avar

<< Avar

Její svaly byly nepříjemně v ráži - nakonec to ale byl příjemný pocit určitého zadostiučinění, co v její hlavě zvítězil. Odjakživa se věnovala lovu, ale co ještě byla bývala doma, nikdy v hlavě neslyšela ten maličký, nepatrný hlas, který ji příjemně poťapkal po zádech a vyjádřil vděk. Snad to bylo proto, že tahle smečka byla jiná; nepracovala na tom, že alfami byli rodiče a členy pak tvořili jejich potomci? Byly takové smečky vůbec na ostrovech přirozené, nebo ve větším počtu? No, kdyby takovou smečku založila Shine, určitě by se jí to postupem času oplatilo! Takhle vlčata neměly problém se socializací, to ano, ale jak blízko drželi vlastní krev?
Zatímco nad tím tak horlivě dumala, srnu se jim podařilo dostat až do úkrytu. Cosi zahuhlala, aby získala Rainerovu pozornost a s tím je zavedla právě na místo, které k úkrytu potravy bylo míněné. Ne, že by se chtěla přechválit s až moc narostlým hřebínkem, ale... Ale. Jen, co srnu položila, se podívala po svém kolegovi a nezapomněla přitom položit i lišku: „Děkuju za společnost! “ vyřkla, „a taky za informaci o Mistrovi. Doufám, že ho brzo najdu.“ S úsměvem sama sobě pokývla - co nejdřív! Bylo to teprve teď, co si povšimla svého nemilého stavu a rozhodně ho nehodlala jen tak líně polehávat. „Je něco, co byste o smečce chtěl vědět?“ zeptala se okrajově; chtěla mu jeho informaci oplatit jinou.

<< Tajga

Území Alateyské smečky žel nebylo dvakrát tak pohostinné, jak by si přála; co Rainerovi pomohla tahat kozu skrz známé, relativně bezpečné cestičky, hned několikrát se jí povedlo trochu uklouznout. Skoro rok tu jsem a přesto je ta zima vždycky úplně nanic! Možná, že nemám žít v horách? Ale kam? A vůbec - jak bych tu mohla nechat Arryna a Vločku? Jak dobře jí tu bylo, a ona ještě myslila na to, že by se uvelebila někde jinde! To tak! K přebíhajícím vlkům se vůbec alfy musely chovat se silnou nedůvěrou (kdyby byla na jejich místě, asi by to měla úplně stejně!) a smečka... No, nepředstavovala si, že by daného vlka přijali s vřelou náručí.
Ačkoliv jí tak plnost smečky přestávala být dvakrát tak příjemná, umínila si, že se svého domovu nesmí vzdát. Co je zima jednou za rok, nebo pár vlků navíc? Teď to stále byly malé věci a Hanka byla přece jen dost mladá na to, aby se uměla přizpůsobit.
Už-už by se zeptala Rainera, jak na tom s těmito věci byla jeho rodina - vzhledem k jejich známosti na bodě mrazu se však na tak osobní věci neodvažovala ptát. Možná, že až bude cestovat s Einarem do Daénu, dozví se toho víc! V tuto chvíli bylo důležité v celku dorazit nazpátek domů. Protože usoudila, že její společník nebude zjevně vědět, kde se nacházela skrýš s kořistí. Co nad tím tak přemýšlela, měla by se ukázat i jiným nováčkům a rázem si vymyslela další úkol, kterým by mohla jiným pomoci.
Možná, že by tak i udělala, kdyby v dáli nezacítila Arryna - A ten si jako co myslí, že už tráduje zase venku?! Nedejbože ho léčitelky tak brzo pustily?! - a ona ihned přehodnotila svůj plán. Fajn, pokud si chce běhat po venku, tak chlapec nebude bez dozoru!

>> Úkryt