Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Máta

Souhlasně jí pokývala hlavou - jako velkou tragédii to avšak neviděla, protože to nikdy nezažila na vlastní kůži (a chraň ji od toho, aby to v nejbližší době měnila!) „Úmrtí vlčat se na ostrovech zdá být trochu... výjimečné. Další věc, co musí mít na krku ta magie!“ zadumala nad tím úsměvně a co si to tak ještě chvíli v hlavě předhazovala, nepochybovala o tom, že na tom nějaká pravda musila být. „Také to ale mluví o tom, jak vyspělá smečka je a jak se stará o své mladé a matky.“
Snad proto se všichni ti vlci tlačili právě do té Alateyské? Založit rodinu? Jak na tom teda byly ty ostatní? Óch, už aby se šli podívat do Daénu! Kde to vázlo?
„Opravdu! Ti, co se tu nenarodili, většinou byli... ukradnutí z jiných světů a míst! Já jsem se tak jako Arryn objevila kdesi u kraje, tuším na jihu. Někteří vlci o změně sní,“ zamyslila se nahlas a lépe tak formovala své myšlenky, „jiní tu jsou zcela nedobrovolně. Ale na to si vlk brzo zvykne!“ To by bylo teprve nadělení, kdyby si útěk odtud nastavil jako celoživotní pouť! Musí to být ničivé a ubíjející. Co se sama přidala do Alatey, čas tak nějak plynul - léčil rány, o kterých si původně myslela, že se nikdy nezahojí. Hned nato Mátě přitakala: „Ano. Slyšela jsem ale o čemsi, asi vlkovi, kterému se říká 'obchodník'. Prý tam svou magii budu moci získat zpátky,“ vysvětlila, co se jí v očích zamíchala čistá touha. Mít tak zpátky to, co kdysi brávala za samozřejmost...! Ale ani muk Arrynovi - ten by se to ze všech vlků na ostrovech vůbec neměl dozvědět, aby mu tím ještě nějak neublížila.
Za nedlouhou chvíli poznala, že její otázka musela být poněkud vybočující z klasické, dobré etikety. „Do ničeho tě samozřejmě nenutím!“ spěšně se s drobným smíchem ozvala, rozhodně nemaje v plánu Mátu navěky věků poznamenat. S dalšími slovy se jí po pyscích však rozjelo pořádné zazubení, se kterým se zvesela zvedla: „Ale vůbec nevadí,“ čas vykročit!
S tím se vydala do toho vlastního, ve kterém strávila asi tak jenom jednu noc (no co, Arrynův byl vůbec... pohodlnější, a... no...) a už-už se jí víčka zavírala. Z rána bude muset sehnat další lovce a třeba i takového Yara se Stinou, u kterých si povšimla významnou aktivitu, a na něčem se konečně domluvit. Sníh určitě trochu pomine!

Máta

V tlamě brzy potlačila další zívnutí, které se jí neodvolatelně dralo z hrdla. Nebylo to snad tím, že by její společnost byla převelice nudná - to rozhodně ne! Hanka přece jen zvládla vyjít s každým vlkem, který měl alespoň ždibec toho vychování, nebo rozumu. Už to byla chvíle, co jsem si odpočala... Nojo, furt skákat po horách, nebo lovit, to by za chvíli mohla dopadnout jako Arryn. Rozhodně nemínila být pokrytecká!
„Možná, že až moc. Za chvíli začneme praskat ve švech,“ pousmála se, ačkoliv tváří se jí samotné mihla jakási nejistota. Pokud by Einar stále přijímal nové a nové vlky, co to znamenalo pro ty starší, kteří by si třeba chtěli založit rodinu? A vůbec - jak to všechno chce dělat bez bet, bez gam? „Ále, kdoví, co z vlčat přežije, jestli se někdo z vás nerozhodně objevovat svět... Vlci mají velmi proměnlivou náturu a občas neví, do čeho první skočit.“
To už jí ale s radostí přitakala a hned na to popotáhla, neb se s únavou pomalu zpátky přikladla i rýmička, „úplně! Viděla jsem to na vlastní oči!“ Jak, že se jmenovala sestra Cipher? Nebo... nebo snad bratr? Ale šlo to vůbec, mít stejné na chlup stejnou srst a jiné pohlaví? V tom je určitě zase ta magie! S úsměvem zavrtěla hlavou - Máta se přece jen narodila na ostrovech, a tak to musí vnímat vůbec všechno jinak. „Vlci, kteří na ostrovy přicházejí, často pocházejí ze světů, kde je magie vzácná, nebo neexistuje vůbec. Já jsem doma jednu ovládala - jenže to byla voda a bylo to spíš o tom, že jsem ji uměla dobře vyhledat. Jako šestý smysl,“ vysvětlila své novodobé učednici. Tohle by se jí vůbec taky mohlo do života hodit, i když nešlo zrovinka o lov! I když... Magii využít k lovu... „A tyto ostrovy - vlci se tu také zničeho nic zjeví. Cinder má možnost mít vlčata na zimu. Všechno to jsou věci, které mimo tohle místo nevidíš,“ zmínila poslední myšlenku, co se jí zavrtala do hlavy. Možná, že si tím vlčice začne věcí víc vážit, nebo je používat s větší rozvahou - tak či onak, Hanka se pomalu rozhoupávala k rozhodnutí, které jí zjevně změní celý život.
„Obávám se, že mi víčka padají až k zemi,“ zasmála se po krátké odmlce. Její tělo jakoby teprve teď, co mělo čas vychladnout, vybíralo svou daň a ona se tak poprvé po dlouhé době cítila opravdu strhaná vším, co se naokolo mihlo. Tohle bude chtít nějakou samotnou výpravu, to chce očistu! „Půjdu si lehnout. Mamince ten pelech připravíme, obávám se, až zítra.“ V tu ránu ji s omluvným úsměvem napadlo další, ačkoliv možná ne příliš etiketou formální: „Chceš se přidat? Mě vždycky mazlení pomáhalo!“

Máta

Úsměvně jí pokývla hlavou na znak vděku. Tam jsme měli přece jít s Einarem! Platí to vůbec ještě? A pokud ne, prokáže se vůbec jako dobrá kappa smečky? Jen co na to pomyslela, znovu jí to mírně zabolelo - bylo tu tolik věcí, které ještě musela pro smečku udělat! Velmi, převelmi se chtěla vyrovnat Arrynovi a ukázat mu, že na to má, aniž by měla převeliký důvod. Určitě šlo jen o soudržnost! No jo, takhle alespoň budu moct zasoutěžit s Vločkou. Tak přece se na tom najde něco pozitivního!
„Prý nejsou moc agresivní, když okolo nich jsi, ale radši jsem to nikdy neotestovala. Hlavně si musíš dávat pozor na to, aby na tebe nešlápli a určitě jsi za vodou,“ zasmála se - ona si musela dávat dvakrát tak pozor! Co to zatím tak pozorovala, jejich smečkoví puberťáci se dost povytáhli. To mají určitě po Shine. „Až toho budeš vědět víc, určitě se tam budeme moct podívat. Nerada bych byla tvou maminkou vytahaná za uši! Třeba by to mohlo být něco jako... jako ukončení tvého studia!“ navrhla, ačkoliv nepochybovala o tom, že je tu možnost zlákané Máty, co se na vlastní pěst (nebo se svými sourozenci!) vydává skrz chronicky zasněženou tundru. Jo-jo, být ona tak v jejím věku...!
Radostně se zaculila - ona totiž měla úplně stejný problém! „Hlavně teď, co je tu tolik nových tváří najednou! Odkud se asi všichni vzali?“ Ó, to pro ni jednou dopadne až moc zle! Co nad tím tak však dumala, napadl ji jenom sever a rázem si vzpomněla na pana Luciena, který se ocitl u jejich hranic. Snad také došel do léčitelského koutku? „To jo. Ale jednou jim tak říct naopak,“ uškrnula se, „to mi úplně připomnělo, že Cipher má úplně stejné dvojče! Věřila bys tomu? Určitě to bude magie těchto ostrovů, co nabourává naše těla.“ Čas rozšířit nedůvěru vůči tomu, co se všude naokolo děje!

Máta

A vůbec, těch vlčat v Alatey vždycky asi bylo najednou až moc (a bože chraň, aby to tak bylo i v následujících létech!). Stále jí přišlo zvláštní, že téměř všechna vlčata z toho obrovského vrhu vůbec přežila porod, a vůbec - že to přežila samotná matka těchto vlčat. Měla nutkání se poptat také na jejího tatínka, místo toho se však zvesela zhoupla ocasem, „to jo. Vy jste teď s tatínkem vlastně byli pryč, že? Kam vás zavedl?“ vyzvídala zlehounka, náhle nejistá tím, jestli se opravdu vydali do Daénu. Třeba jsem ho tehdá přeslechla!
Nadšení Máty ji samotnou nabudilo tak moc, až se už teď nemohla dočkat rána. To ještě bude pořádná zábava! Najde si pod tlapku ještě Rainera, Mušli, možná neuškodí vzít i Stinu s Yarem... Jo, to půjde jako po ledu. „Jakých?“ optala se s mírným překvapením - brzy si ale uvědomila, že tam vlčice zjevně nemusela být a už-už se potuleně zubila. „Losy, přece! Ti jsou tak sedmkrát větší, než ty, a jedno paroží je tak velké, jako alfa Einar,“ velevýznamně pokývala hlavou, „od takových se radši budeme ale držet dál. Pokud by ale každý přiložil ruku k dílu, můžeme zkusit soba, to jsou takoví... jejich menší sourozenci.“ Jejda, snad ty někdy nebudeš mít sourozence, svitlo jí náhle - ale kuš už s tou plodností jejích rodičů!
Zvědavě však naslouchala, co všechno za bylinky a rostliny a kdovíco ještě za zeleň vyjmenovala. Aby pravdu se studem řekla, úplně přesně by zvládla poznat jenom Mátu a Podběla - nebo onehdá to černé vlče. Mohla to být Konvalinka? ... Dobrá, tak možná nezvládla. „Ano, přesně ten! Má hluboce modré oči. Tak trochu fialky,“ usmála se trochu zasněně. Jak ale v poslední době strádaly tou hloupou nemocí, které se tak horlivě bránil! Však dostal, co chtěl. Ale... Ale. Furt to byl Arryn - její dobrý kamarád! Musela si o něj dělat starost, to k tomu prostě patřilo! „Třezalka!“ vyhrkla náhle, „to bude určitě ona! No, petrželka, třezalka, to se trochu podobá,“ zasmála se sama sobě, nu v tu ránu se její tlama samovolně otevřela ve zdlouhavém zívnutí. „Pamatovat si jména všech začíná být obrovský problém, to ti povím hned. Třeba Cinder svou vlastní dceru pojmenovala Cipher! To jim za chvíli budu říkat úplně stejně. Nebo Astrid s Adou,“ odfrkla si nešťastně, ale brzy se její ocásek rozhoupal. Aha! Přece jen si něco zapamatovala!

Máta

Po pyscích se jí rozjel o to větší úsměv, co se vlčice zdála přece jenom trochu rozhoupávat od tématu nemocné matky. Věřila, že musí mít Doubravka plné tlapky práce a Astrid, no jéje, ta bude mít stres až nad hlavu! Bylo jí jejich léčitelek líto - pak se obou musí poptat, jestli něco nechtějí. Zamyšleně se s tou myšlenkou podívala po své kamarádce, neb si nebyla jistá, jak na tom byla ona. Xander se tu přece jen objevil tak trochu jako z mlhy... Ále, to vůbec nebyla její věc!
„Lepší si něco myslet a věřit si,“ pokývala své společnici, „alespoň jde vidět, že se o vás rodiče dobře starali! Co ti nepředali, to se ti pokusím dát zase já, aby to taky všechno nebylo na jejich plecích.“ S úsměvem znovu do Máty jemně dloubla v jakémsi povzbudivém gestu - však ji brzy naučí! A pokud ne, přece jen budeme mít ten lov. I sledování umí být vlkovi prospěšné! Těžko říct, jestli by k tomu dvakrát tak vlčici chtěla zrovinka v zimě pustit, ale byla pravdou, že taky záviselo na místě, kde tak učiní. Nechat ji tak létat po horách jako ona tehdá s Arrynem - no jéje, to by Shine nepotěšila!
„Teď co půjdeme na lov, tam ti ukážu stopy. A pak se podíváme do tajgy, tam totiž bývá hrozně moc zajíců a máš zaručené, že něco domů doneseš!“ a lišek, pomyslila si, kde jsou ušatí, tam jsou dlouhé ocasy. Nedejbože nás nějaká napadne! „Tundru bych dvakrát tak neriskovala, ta je většinou plná velikánů.“ Co nad tím teď tak přemýšlela, možná by nebylo na škodu vyslat někoho na menší průzkum - a kdo jiný by na to padl líp, než nově zvolený průzkumník Stina! Zkusila ji vyhledat pohledem, snad to ale patřilo k přirozenému neštěstí, co si sebou tahala a v pomalu rozpadajícím se davu vlčici nezahlédla. Nevadí.
S radostným úsměvem zamávala ocáskem, „Tak to moc ráda slyším! Až se trochu rozední, můžeme vyrazit a třeba nabrat i tvé sourozence, ať se kdyžtak taky něčemu naučí,“ nabídla jí, když v tom po ní hodila zvědavým pohledem a už-už se ptala: „Jste tu vlastně všichni? Arryn se nedávno sháněl po své učednici, uhm... Petrželce?“ Jak že se to jmenovala? Ou jé, bylo jich tu moc!

Máta

„Ále, vůbec se mi nemusíš omlouvat.“ Sama by si nemohla představit, kdyby takhle tehdá její maminka padla a ona to na vlastní oči všechno viděla. Možná, že ji koutek duše vždycky uklidňoval, že u toho nebyla - na druhou stranu teď míchala smrt a obyčejnou, (určitě přechodnou!) nemoc a takhle přemýšlet nad nemocnou Shine rozhodně nebylo správné. „Je to děsivé, to jo. Ale brzo se zlepší a třeba jí dovolí návštěvy! Když není vlkovi dobře, tak pomáhá, když u něj je jeho rodina,“ vysvětlila, zatímco myšlenky jí přelétly k Arrynovi. Ačkoliv oni pokrevní příbuzní nebyli, určitě by mu taky pomohlo, kdyby jej ona nebo Vločka přišly otravovat!
Vlčici věnovala povzbudivý úsměv, co jí opět viděla do tváře. Co teď měla tu příležitost pořádně se na ni podívat, rysy prazvláštně až připomínala toho samce z Daénské smečky, co tu onehdá byl. Takže to nebyl nějaký bůh, co...? No, představa toho, že Máta a její sourozenci mají otce z jiného světa, se jí stále líbila víc! „Teď bych v té vodě asi zmrzla na kostku ledu, ale hned co přijde jaro-!“ Ryby nebyly vůbec v bezpečí! S tím zvědavě našpicovala uši a jemně kývla - pokud Máta už jakž-takž zvládla zajíce, nepochybovala, že jí to učení šlo rychle. „Naučil tě to někdo, nebo to ty sama? Pokud víš, co lovíš, už toho umíš mnohem víc, než někteří vlci!“ zazubila se, ačkoliv to byla mírně ostudná věc. „Vlci často svou kořist podcení a pak hudrují, že jim takový drobný zajíc jednu vpálil do čumáku.“ Začít nějakou tou malou teorií můžou i teď - a přitom se mohou také podívat na ten pelíšek Shine, ať se vrací do měkkého!

Máta

Ajéje, ajéje, ajéje- přemýšlela, co se jí její novodobá učebnice dala do silného (zjevně neutišitelného) pláče. Dal se takový nějak vůbec utišit? Nemohla by Vločka znát nějakou metodu, která by na vlky působila mnohem rychleji, než kostrbatý pohled Hanky a náhlé mlčení? Byla by však převelice nerada, kdyby Máta umřela na zlomené srdce - a tak musela něco udělat!
„Shine je pořádně silná vlčice. Tu kdejaká nemoc jen tak neskolí,“ povzbudivě se usmála, co ji už-už nabírala do zkomoleniny objetí ve vlčím podání, „určitě toho jen na ni bylo moc.“ ... Co vůbec Shine ve smečce dělala? Určitě musela učit své ratolesti, když je ta učitelka! Možná taky s Cinder a Astrid připravovaly nějaké metodiky, jak jejich děti začlenit do smečky? To by bylo pěkné. Jo, když to nebyla všechno jedna rodina, věci musely být vůbec těžké! To u nich doma takové starosti mít nemuseli - všichni byli sociální motýlci a tak nebylo starostí, že by se nějaké vlče cítilo opomenuto.
Neměla mnoho slov, co by jí zrovna padly do tlamy - a tak vlčici jen držela. A vůbec, nechat to všechno vyprchat ven je vždycky mnohem lepší, než si hrát na něco, co vlk ve skutečnosti není!
S dalším z úsměvů se jí ocásek po dlouhé odmlce zhoupl, „víš ty co, já si myslím, že bychom pro maminku mohly zatím něco udělat!“ Práce byla přece jen nejzdravější životabudič (pokud zrovinka nešlo o Arryna, hups) a především taky věc, nad kterou vlk mohl dobře přijít na jiné myšlenky. „Můžeme ji trochu líp zaopatřit její vlastní pelech a až se rozední, vydáme se spolu na lov. Co má ráda? A co vůbec ty?“ optala se zvědavě a snad zatoužila, aby se ve své konverzaci vydali právě tímto směrem, „mě hrozně moc chutnají ryby!“

Rainer, Máta, (Mušle)

Do úkrytu se přivalilo ještě pár vlků, ve kterých upřímně poznala jen Razera a pachem možná nějaké to vlče Shine, která teď chudák ležela s Arrynem v léčitelském doupěti. Musím je pak navštívit a rovnou Doubí a kolegovi pochválit postavení! Se střihnutím ucha dále naslouchala tomu, co měl Einar na svých plecích a co potřeboval předat smečce. Povýšení bylo pravdu hodně - překvapivě hodně - a s tím tak tlapku v tlapce přirozeně kráčely i role, o které se vlci postupně hlásili.
Rainerovi věnovala krátké pokývnutí hlavy, zjevně na přivítanou mezi jejich menší skupinu, která se pomalými krůčky rozrůstala. Musí je pak všechny sehnat, i takového Yara, na lov. V takovém počtu už by se nám něco většího určitě podařilo skolit! Jen to chce přečkat trochu toho sněhu a můžeme vyrazit, zapřemýšlela - nakonec to ale bude muset nechat na druhý den, protože se sama cítila z té rýmy jako trám dosti vyčerpaná.
Stina průzkumník, Mercer obránce... A Mušle lovec! zaradovala se, co se snažila zapamatovat si všechna ta jména a aby pravdu řekla, měla v hlavě pořádný zmatek. Zapamatovat si všechna ta vlčata a nováčky - to bude ještě fuška! Nedejbože jim řekne jménem někoho, koho zrovinka nemají rádi. Teď je však měla čerstvě v paměti, a tak Mušli věnovala drobounký úsměv. Pak ji přece jen líp přivítá!
Očima však už jen přelétla dav a co se sraz pomalu chýlil ke konci, dovolila si dojít k Mátě, co zjevně stále nevěděla, co bude s její maminkou. Muselo to pro ni být složité. „Doubravka to s bylinkami dobře umí,“ drcla do jejího ramene přátelsky čumákem, „a Astrid taky! Pokud je nemocná jako Arryn, určitě ji vysílilo jen to, že musila dojít přes hory a brzo bude fit. Počkej, až se probudí a dozví se, že jste kappy! Určitě bude mít velkou radost,“ zkusila zavtipkovat, nejistá, co by bylo nejlepší.

Tiara, Arryn, Einar

Se zájmem se podívala po Tiaře, která jim nakonec dobře pomohla. Magie nebyla něco, s čím by se Hanka stýkala každičký den - a možná právě proto se jí ve tváři mihl místy ohromený výraz, který se brzičko přelil ve zvědavý úsměv. Protože už však nebyla potřeba, eventuálně se raději dostala z ruchu léčitelek, co se náhle v úkrytu i s tělem Shine objevily a nezapomněla přitom starostlivě pohlédnout po Arrynovi, co tu zjevně na chvíli zatvrdne. Ale možná ho to i dobře naučí, pomyslila si, takhle alespoň nebude bezcílně vandrovat po horách, když mu zrovna bude zle.
V hlavě si při svém krátkém přechodu uchycovala, že pak musí Doubravku vychválit do nebes a už-už přemítala nad tím, co by jí dobrého ulovila, aby se po tak svižné akci pořádně najedla. S plným žaludkem se přece jen líp rozjímalo nad životem!
Uši se jí nedlouho poté našpicovaly k jejich zrzavému alfovi, co opět zaujal své typické místo. Nutilo ji to přemýšlet - taková rýmička... (pche, a ani ta chlapská!) To přece nebyla žádná nemoc! Až si někdy odchytí sestřenku, třeba se jí optá, jestli něco nenajde. Teď jí to ale přišlo jako nesmysl, ze kterého se určitě vyspí, až k tomu dostane příležitost.
Ocásek se jí však zvesela zhoupl, co poslouchala všechno to povyšování - co to tak poslouchala, bude muset vychválit všechny své přátele! Měla za ně radost, ačkoliv... si nemohla odpustit studem dloubnout v zemi, sledující své tlapky. Bude si muset máknout! Rozhodně nehodlala chudákovi kolegovi dělat ostudu, kterou z ní nepochybně bude mít, co se to dozví. Einarova pohledu si tak žel nepovšimla. Teď už jen počkat na ostatní vlky, co se budou hlásit o své posty a třeba trochu poznat toho nového Mercera!

Yaro, (Arryn) > Vločka

Koutkem ouška naslouchala, co si pár členů vyměnilo a nezapomněla zaregistrovat také Shine, které jako novopečeným matkám onehdá cosi nanosili do doupěte skrz smrt Heřmánka. Nevypadala, že by se tím nadále trápila - co však oči neviděly neznamenalo, že to tu stále nebylo. Khan, tedy? Prazvláštní alfa! Třeba je král vlčat? Pomyslila si a už-už se chtěla vyptávat, jestli náhodou neví o stavu smečky samotné. Musel to být pořádný zážitek (sebevíc frustrující)! Připomenulo jí to také Daén, kde se mimo jiné měla prokázat jako kappa. Platilo to stále? Musím se pak zeptat! Už to bude, tyjo, doba!
Co nad tím tak dumala, jen stěží si povšimla Shine, co prazvláštně zmalátněla, než se dokonce skácela k zemi. Hankou téměř okamžitě projel nepříjemný pocit, který ji automaticky vykopl na nohy. „Obávám se, že si budeme muset popovídat později, Yaro,“ pousmála se spěšně k vlkovi. Ona mu to vynahradí!
Možná, že by byla bývala alespoň letmo pogratulovala Doubravce k získání role (bavila se už s Einarem o tom léčitelství? Ta je rychlá!), nuž sama se svižně přesunula k Vločce. „To nám ten sraz pěkně začíná, viď?“prohodila k ní a rychle kráčela tam, kde očekávala, že ostatní členové nechávali pro jiné kůže ze svých úlovků - už jich tu pár kdysi zahlédla. „Do toho koutku, že?“ optala se letmo, ačkoliv neočekávala odpověď a snažila se najednou pobrat co nejvíc, aby tam alespoň pro začátek nezebal zadek. Však se to dá upravit, až věci budou míň akutní!
Zamrzela ji však zpráva o Arrynovi, co měl Shine následovat. A to tajně doufala, že se mu bude moct zavrtat do srsti - o samotě, v soukromí! Jistě to však pro léčitele bude mnohem výhodnější a třeba se jeho stav o dost lepší. A ta modravá, pro tu taky? Vlče Shine? S tím se ohlédla na bělavou pečovatelku a sama se vydala do úkrytu, který měl být dnes pokřtěný, nechtěje, aby se na ni spěchalo. Rychlá být uměla, fakt že jo!

Arryn, Yaro

Sebevíc se zdál vlk zvonit na vlastní umíráček, jak mile se na ni usmál - a jak vřele mu to pak ona sama opětovala! Ocásek se jí samovolně zhoupnul a najednou se jí už nezdálo, že by na tom musel být tak špatně, jak si to malovala. „Tak ať ti dobře poslouší,“ odfrkla si pobaveně. Coby se ale styděla, když to sám tak pěkně zmínil, že? S určitou radostí se hlavou otřela o jeho rameno, než se posadila tak, až se jejich srst proplétala jedna do druhé. To, že by mohla sama onemocnět, ji dvakrát tak netrápilo. „Po srazu domluvím ty lovy a pak si spolu můžeme lehnout! Už toho mám pokrk,“ zakňourala k němu polohlasně, aby nerušila Einara a smečku, „teda, první ti ale najdeme to léčení, to je důležitější!“
„Nikoho neznám. Ale už jsem se dívala na vlčátka obou a jsou moc pěkná! Jsou tu dokonce dvě úplně stejné a hrozně podobné na Cinder! A teda Rainera, ještě toho. To je nějaký jeho příbuzný,“ roznesla již druhou osvětu o rezavém, nadmíru statném samci, co se zdánlivě měl k její sestřence. Doubí se ačkoliv úplně nevyjádřila, Hanka tušila, že mezi nimi musela proběhnout jiskra - nebo pořádné kopnutí! Co takový nával nováčků vůbec znamená? Byli to snad další opozdilci ze severu, jako pan Lucien? Pokud ano, věděli něco o Vidarovi?
Vločka se vrátila? Co donesla? S tím už ale hlavu zvědavě točila za blížícím se vlkem, co byl shodou okolností také nová tvář v úkrytu. To ji teda radost vůbec nedělalo! Projevil se snad jako dobrý vlk? Viděl v něm Einar dobrý přírůstek? Aby se neřeklo, trochu se od Arryna odtáhla - kdoví, co by si ještě býval pomyslel! „Stinu jsem tu od severu vůbec neviděla! Potkali jste se tam?“ zvídala po Arrynově galantních slovech, „pomoci? Myslím, že prvé uvidím, kolik vlků s námi poputuje a pak si rozdělíme, co kdo, kde a s kým.“ S přívětivým úsměvem se podívala nazpět po svém drahém společníkovi. A ty půjdeš, až se vyléčíš? Musel! Na to by se ale taky oba potřebovali prospat - snad že by to odložili na ráno druhého dne? Zdvořile čekala na odpovědi, neb zrovna ta na Arrynovu otázku ji opravdu zajímala!

Astrid, Cipher > Xander, Cinder > Arryn
Všem přítomným nahlas obeznámila, kdo je Hanka, pro nové tváře :]

S místy smutným úsměvem se po béžové léčitelce poohlédla, ráda za to, že i přes svou momentální indispozici skrz vlčata měla jakousi stopu o starosti členů Alatey. Ačkoliv ji snad ještě nikdy neviděla v akci, důvěřovala v ní a její schopnosti jako ostatní členové - byl to post vážený a důležitý, a tak nebylo pochyb, že ji Einar tuto roli svolil s dobrou zkušeností z minulosti. Jak dlouho se vlastně znají?
To už si její pozornost opět dolovala hnědavá brambůrka (ježíšku, ty její ouška! Jak můžou být vlčata tak roztomilé, ale přitom nepříjemné?), na kterou se zvědavě podívala, a - konečně - pochopila. „Ham? Jakože já?“ pousmála se zvesela, co se jí ocásek pobaveně zhoupl, „tak mě teda těší, Cipher a Amid, já jsem Ham,“ měla co dělat, aby zadržela smích, co jí probublával hrdlem. „A umíš říct... jídlo? Nebo hlad?“ zajímala se a svým pohledem směřovala přímo k vlčeti k pochopení toho, že mluví k němu. Nepochybovala, že by mládě bylo hloupé - ale jistota byla jistota a ona popravdě vůbec nevěděla, jak se k nim chovat.
To už ale zděšeně pozorovala její činění a už-už ji v kopnutí instinktů hnala pryč, „Ó Cipher, to radši ne! Tai- nebo- Ada! Ada je ještě moc malá, aby si s tebou hrála,“ dloubla rychle do vlčete a opět se podívala po místní deltě - a jakoby to někdo chtěl, místností se rozsvítila, což znamenalo jen jediné. Omluvně se podívala po Astrid: „Uh, pardon! Vezmu ji zpátky za Cinder, ta už... jí to určitě vysvětlí!“ s tím jako předtím Einar vzala vlče do tlamy (a ještě si někdo pomyslí, že to mám s Arrynem!) a už-už si to došmátrala nazpátek k její kamarádce, u níž se (konečně) objevil její partner, co měl také úspěch se zajíci. Opatrně položila Cipher před svého otce, „ahoj, Xandere!“ šeptla směrem k němu, aby nenarušila právě začínajícího alfu a s tím se podívala nazpět po Cinder a přátelsky se na ni usmála. Když jí o Cipher neřekne, nemůže se na ni zlobit! S takovým plánem v hlavě se podívala po vlčeti, se kterým právě přišla, „tak za chvíli na viděnou!“

Příchod Einara totižto znamenal příchod Arryna - a ona si ho nemohla nechat ujít! Byla však zrovinka na půli cesty, ouškem naslouchající, co jejich vůdce povídal, když v tu ránu zaslechla své jméno a hned se vřele usmála s rozhlédnutím po vlcích, kteří tu byli. Počkala, než domluvil a s tím se zkusila očima vyhledat nové, ale i staré tváře. „Hanka jsem já,“ ozvala se trošku hlasitěji, aby si jí každý povšiml a nikdo se nemusel ptát, jak vypadá ten, za kým se mají vydat a zadoufala, že vlci budou rozumní a půjdou za ní až po srazu. Pokud jich bude víc, mohli by přece jen zkusit větší zvěř, ale... Ale. Menší by se dala polapit ve větším počtu... No, to se ještě uvidí!
Zatímco se po ní pár vlků mohlo podívat, nebo říci něco celé smečce, docupitala k chudákovi Arrynovi a sjela ho starostlivým pohledem. Srdéčko jí div bušením nevyskočilo z hrudi! „ty jsi celý zřízený,“ zabědovala, „poslali k tobě aspoň léčitele?“ Pokud ne, tak si ho prostě vyléčí sama!

Musí to být pro tělo samice tak vysilující! Snad se Einar o svou novou rodinku dobře staral, ačkoliv mít pochybení zrovna u tohoto vlka dvakrát tak na místě. Už předtím se zdálo, že tu s nimi byl - a vůbec, tohle nebyla její věc! „Můžu někde najít mech a donést ti i vodu, kdybys chtěla,“ nabídla se s drobným úsměvem, aby to vlčici před sebou alespoň trochu ulehčila. A to by jí vůbec mohla pomoct i Cipher, a vést mladé už od začátku k prosperitě smečky je dobrá věc! „Nebo, no, sníh, ale to by bylo nepraktické. Venku už je pořádný chlad,“ obeznámila svou společnost, hledící přitom po hnědé brambůrce. Zda-li pak by té mohla ukázat venek (teda, pokud by jí to rodiče dovolili)?
„Jéminkote, tolik jmen na zapamatování. Ale velmi milé a slušivé,“ zasmála se - tiše, aby nevylekala malé vlčátka po boku vlčice. To by bylo nadělení, ještě je znovu rozeřvat! „Tady Cipher má třeba identického bráchu, Eni, Enid? Eni- no, na to si asi už nevzpomenu,“ zastyděla se trošku, protože na tom její kamarádce jistě záleželo. Óch, musí se na ně pak taky pořádně podívat a každého oslovit jménem! Pomohlo by to? Existovaly nějaké metody, jak si zapamatovat tolik jmen naráz?
To už se však překvapeně podívala po místní deltě, než jí to pořádně docvaklo. Už to musela být chvíle, co se vůbec porozhlédla po doupěti! Takhle být připoutaný k pelechu.. no... no! To by se mi asi nelíbilo, pomyslila si, než Astrid pěkně pověděla o tom, jak je tu vlk příbuzný s Einarem - Rainer - a zmínila se též o Lucienovi, šikovnosti Doubravky nebo tom, jak je Arryn opravdu, ale opravdu ošklivě nemocný. „Vypadá to s ním hodně zle,“ svěřila se léčitelce, očividně nijak natěšeně - naopak, jak z toho byla smutná! „Doufám, že se brzo zotaví. Jenže Sierra je kdoví kde a když teď ty nemůžeš, no,“ zadrmolila s kapkou nervozity, pociťujíce nepříjemný tlak na srdéčku. Jak ji to trápilo!

Překvapeně zacvakala ušima a při uvědomění si výrazu, který Astrid nasadila, pokorně sklonila hlavu a čekala, jestli po ní nakonec delta ještě neštěkne. Asi přišla nevhod - a vůbec by se vlastně neměla divit, vzhledem k tomu, jak její děti vyváděly! Kdoví, jak dlouho už v tomhle musela být a jestli jí už tak trochu nechyběl čerstvý vzduch. Ó jéje, snad tohle nepoví Einarovi! To by bylo! Po krku už jí beztak půjde Xander, jehož ratolest tak trochu podnítila k záškodnické činnosti a přece jen zjevně byla zdroj toho, proč se přivalila k frustrované matce jako velká voda.
Stále v určitém ohromení nad náhlým, zcela nečekaným chováním vlčice tak jen pokynula hlavou: „Ále, nic se neděje!“ zkusila trochu přehlušit řvaní vlčat, které zjevně neměly v plánu jakkoliv ustat (nešly se nějak jejich tlamy ucpat? Třeba by mohly žužlat zaječí tlapu, to každého uklidní!). Ačkoliv v hlase zanechala stopy jakési obrazné podřadnosti, už-už se podívala po Astrid, „měla jsem se zvenčí ozvat. Napadlo mě, že jsou třeba malí hladoví a proto tak řvou, no a ty už tu taky musíš být chvíli zavřená, tak jsem ti donesla něco pod zub,“ nahodila na pysky pousmátí a podívala se po Cipher, u které doufala, že nedejbože nezačne ty vlčata okusovat ona. Teď za ni asi nesla zodpovědnost ona (kruci!), tak si nechtěla ani u Astrid, ani u Cinder udělat křížek.
To už se však poohlédla po vlčatech, které se tak hlasitě povalovala u novopečené matky a na pysky jí přistál malinký úsměv, „Jsou všichni moc krásní.“ Pochválit ji, to by asi bylo dost neetické! Za co, dobrou práci? Úmorné lopotění se s těmi hlasitými uzlíky? Když nad tím tak zapřemýšlela, komplimenty byly věru náročná věc.

S radostným úsměvem sledovala malý brambůrek, jak se tak pěkně pohyboval a jala se to vlčeti ne dvakrát tak ulehčovat. Co by z toho pak taky měla? Naučila by se lovit? Ha, to sotva! Její výkon však nebyl stoprocentní, aby ji ještě neuhnala k smrti a - nechtějíce si to přiznat-, zužoval jí na hrudi nepříjemný, ztěžklý uzlíček, co měl za dočinění poměrně brzký, zrychlený dech. Ta má energie!
Situace, zdá se, velmi rychle nabírala na obrátkách a co se věnovala Cinder, konverzaci s ní a její dceři samotné, zdálo se, že se (bohužel!) probudila i jiná kupka místních vlčat, co... asi měla hlad? Astrid nikterak neviděla vyjít ze svého doupěte a její ratolesti taktéž, a tak se mohla rychle vzdát prvotních obav a nechat je přerůst v pořádně kyselý výraz. Ba i stahovala tlapky k ouškům, chtěje je ochránit od těch praskacích pazvuků! S takovou vervou brečí? Jakoby se za hrdlo trhali! Ó bože, snad nezabíjí novobečená matka své mladé? To by byl ale rychlý, a taky pořádně tichý proces!
„Víš ty co,“ povytočila se k Cinder po chvíli, „tohle je přesně ten důvod, proč nikdy nechci vlčata.“ Nebo v tom stála jenom kariéra? Nebo snad něco hlubšího? Tak či onak, Hanka nešťastně zaskuhrala - jak jí z toho po chvíli třeštila hlava! Byla by šla na vzduch, kdyby si nepovšimla vlků, kteří se k němu právě blížili a - nejpodstatnější informací - s Einarem v čele. Dokonce se ukázal šedavý Podběl, kterému přátelsky zamávala. Zjevně se něco bude dít?
Nakonec ale rezignovaně povzdechla a povytočila se na svou kamarádku, „dojdu se podívat, jestli nepotřebuje Astrid s těmi vlčaty pomoc. Musí ji to taky pořádně rvát uši!“ a vůbec, už jí tam utekla Cipher, tak ji rychle nabere a vrátí zpátky do pelíšku! Xander by určitě nebyl s to, aby jejich dcera... no. S nepříliš radostnou představou se vydala k hnízdu, co si Astrid sehnala - na cestě se projistotu ještě stačila stavit pro zajíce, co tu zjevně musel donést někdo ze členů. Byl to ten Doubravčin?
S masem v tlamě si to opatrně (snad se, Hanko, nebojíš řvoucích vlčat!) nakráčela až k jedné ze záclon, dohánějící Cipher, aby ji snad zastavila od vraždy a už-už čumáčkem trochu poodkryla onen závoj, sledující Astrid a několik drobných tělíček s pořádně otevřenou tlamou. Aby jim tam nevletěla moucha! „“Afuj! zahuhlala přes zajíce krémové léčitelce, „vefno f pohove?“ zkusila se opětovně promluvit, než konečně položila potravu na zem poblíž vlčice. „Chtěla jsem se podívat, jestli něco nepotřebuješ. Nechci tě rušit, ale, no... Jdou slyšet přes celý úkryt,“ zasmála se trochu (nervózně! Proboha, tihle byli menší, než vrh Cinder! Tohle bude taky běhat po jejich chotbách?), co se podívala po hnědavé, drobné brambůrce, „tohle je malá Cipher!“