Příspěvky uživatele

< návrat zpět

No jéje - tolika sourozenců, tolika vlčat v Alatey zimní období přineslo (a to ještě musela počítat s těmi od Astrid)! Znovu ji to dostalo k myšlence onoho lovu a už-už vymýšlela, kdo by s ní vlastně mohl jít - jestli... jestli teda někdo vůbec zbyl. Zdálo se, že většina smečky padla na nemoc, nebo se courala mimo její zraky. Anebo jsi málo na území, huh! Držíš se jenom se svou skupinkou. Kde je ta Stina? Tu bych chtěla poznat a přivítat! A co vlčata Shine? No jéje, já si nezvala žádné na starost! Snad je někdo něco naučil. Nebo si je tehdy měla na starost vzít vlčata? No, ať už to bylo cokoliv, zahořela studem. Tohle bude muset napravit.
To už ale ohromeně hleděla na malou Cipher, která přinutila na její pysky zářivý úsměv. „Ta si teda umí prosadit svoje!“ chválila dceru Cinder, co se po ní hravě podívala, „až budeš mít zuby, bude to pěkně bolet,“ zasmála se směrem k drobné brambůrce a smýšlela, co by s tak malým vlčátkem mohla dělat - teda, samozřejmě pod dozorem! „Ále. Taky tu máme léčitele- teda... No, Doubravka to docela s bylinkami umí. Některé vlčata jsou nedochůdčata. Však ona je jednou ještě předžene,“ s tím zapřemýšlela, jak by se mohlo malé ještě přilepšit. No, třeba tak, že by se k ní Hanka s tou svou rýmičkou neměla přibližovat!
„Ham?“ podívala se zprvé na malou a pak hned na Cinder, aby jí to přeložila. Hlad? Ham? Jo, to dávalo smysl! S tím už ale zhoupla ocáskem a hravě se po Cipher uškrnula, natahující přední končetiny v jakémsi hravém gestu. „To si svůj oběd prvně budeš muset ulovit!“ vyzvala ji, aniž by věděla, jestli jí úplně rozumí a už-už popoběhla, sledujíce, co si s tím počne.
Jak teď ale tak byla, přišlo jí na hruď nepříjemná těžkost, co svou prudkostí zjevně jednala až moc unáhleně. Nedejbože to je ta Arrynova rýmička!
Zatímco zraky měla zafixované na Cipher a připravovala se na úprk, zahmkala nad slovy své kamarádky. „Já bych to nezvládla! Xander na tebe musí být děsně pyšný. Kde ten vůbec je?“ Kdyby tak byla Enigma větší, mohli bychom ho jít ulovit! (Enigma? Opravdu jsi si jistá, Hanko?) Ó ano, už aby si tuhle malou zarezervovala! Potřebovali lovce jako sůl.

Hanka
- Onemocněte

S drobounkým úsměvem se tlapkou jemně vlčátka dotkla, snad aby si ji přitáhla trochu blíž, a už-už zkoumala, co bylo příčinou toho náhlého tulení, ku kterému se Cipher jala dát. Teda, ne, že by si stěžovala - to ona moc ráda (hlavně, když šlo o Arryna)! Měla v srsti teď už převážně kapky vody ze sněhu a tak po chvíli dumání usoudila, že musela jistě ťapkat někde, kde zjevně neměla. A pokud chudák Cinder dospávala, co jí vlčata přes noc nedávala - no jéje! Ta až se probudí, to bude šrumec!
Protože rozhodně nechtěla zažít hněv novopečených rodičů, radši se opatrně posadila a čumáčkem se z ní pokusila dostat zbylé krystalky nadílky, co se jim přihrnula do hor. Bývala tu častá - Hanka ji ale jen stěží radostně vítala! Jo, protože je všude zima a k Arrynovi se taky teď nebudu moct mazlit dost na to, aby mě zahřál. Ještě bych to od něj chytla a mít dalšího vlka dolů - no jéje! Odkud se to vůbec vzalo? A proč ho to vzalo tak ostře? ... Bude v pořádku?
S povzdechem nad jejím drahým přítelem zraky přesunula zpět k vlčeti, které se nakonec rozhodla trošku poškádlit a dloubnout do něj tlamou - hra bude určitě mnohem rychlejší a zábavnější způsob, jak se obě budou moci zahřát! Přemítala, co by tak nemluvka mohla zvládat a jestli vůbec byla dost stará na to, aby se takhle od své maminky ťapala po okolí. Prozkoumávat jeskyni rozhodně nebylo naškodu a vlčata určitě potřebovala už od útlého věku pořádný pohyb, ale kdyby se tak někde zle pošmýkla a sjela do nějaké neobjevené chodbičky-!
Dříve, než mohla ukončit svůj hrůzostrašný spád myšlenek, už-už se děsila nad tím, jak se ozvala Cinder. „Jéminkote!“ srst se jí překvapením ježila až na zátylku! „Ahojky! Přísahám bohům, že jsem ji neukradla, ona se tu nějak, no,“ zjevila? Objevila? Ukradl ji Einar sám?! „uh, ale to máš jedno.“
Ale coby se vysvětlovala ona, když by tak měla činit vlčice! Ocásek se jí samovolně pohnul v náhlém zapálení, co natahovala krk, aby si všechny další brambory prohlédla (a vybrala si svého favorita, samozřejmě!) „Moc ti gratuluji! Takže čtyři, povídáš? A tahle malá Enigma- teda, Cinder. Teda- Cipher!“ krátce se nad vlastním neštěstím zasmála, div do té kupy nepřidala ještě takového Xandera, na nějž se podobaly dvě ze zbylých vlčat. Tohle budou vydřené pamatováky! „Illiana? Ta bude bojovník po rodičích, jen se neboj! Určitě bude v pořádku,“ usmála se na svou kamarádku, co ji pobídla k tomu, aby si vedle ní sedla - ona sama žel kráčet momentálně nemohla. „Tak povídej, přeháněj! Jaké to je? Jak se cítíš? Nechceš něco donést? Doubravka měla moc úspěšný lov a někde by tu měl být její zajíc. Je v tom fakt dobrá!“ tak, jako hnědavá vlčice zjevně jednou bude vychvalovat své potomky, Hanka si uloupila tu příležitost udělat dobrou reklamu své sestřence.

Zvědavě pozorovala počínáni jejich alfy a periferním pohledem zabloudila očima k samotné Astrid, co pod sebou měla kus z kůže kozy, co tu onehdá donesli - a taky se na ni shodou náhod podívala! S úsměvem Astrid pokynula hlavou, „zdravím.“ Bylo jen dobře, že se o to Arryn jako správný slušňák postaral a Astrid teď nemusela mrznout, ačkoliv nepochybovala, že se Einar určitě o nějaké to magické teplo postaral. Fungoval tak vůbec oheň? Místní magie jsou tak hrozně zvláštní! Musím se podívat za tím obchodníkem. Řekne mi něco víc? Nerada by obtěžovala jiného z členů, neb už tu přece jen byla rok a byla by to ostuda.
To už se ale Einar vrátil s... Malou Cinder? „Jéminkote, ta je roztomilá!“ vyhrkla první, co ji napadlo a už-už se po vlkovi podívala s neurčitým "a co s tím?" S vlčaty zkušenosti měla, to se popřít nedalo, ale takhle malinké - nikdo je k nim nepustil a všechno to vůbec bývalo rodina! Měla povolení je za uši tahat, zoubky postrašit. Ale... co si s tímhle mohla dovolit? Xander je jako los! Ten by se rozzlobil, že jsem jeho vlčeti ukradla pár koleček a už by mě hnal na paroží! Ó, tohle ani pro malou, ani pro ni nedopadne dobře!
„Cítila jsem ji někde v okolí, ale nevím. Ale pokud ne ona, tak Xander určitě někde v avaru bude! Ten mě pár bylinek už naučil,“ zamyslela se nahlas, co jej pozorovala pomalu odcházet. Snad Arrynovi moc nevyhubuje? Jestli... ten ještě... žije. Ajajaj.
To už jí zraky ale padly zpět na tmavý brambor. Co s tím. Nebyla tu někde Vločka? Ta by určitě jako pečovatelka věděla, jak se chovat! „Ahoj!“ jo, to bude nejlepší! A ještě- „já jsem Hanka. A ty?“ Bylo dost staré na to, aby mohlo mluvit? Jémináčku!

<< Avar

Co dorazila do doupěte se nejistá na svých vlastních tlapkách zprvu překvapeně rozhlédla po okolí - kolik kuňkání, až by jednomu hlava přeskočila! Žeby se už narodila vlčata? A čí byla první? Ajéje, to pak musím Cinder donést něco pod zub! Nedejbože to nestihne a už jí ho stihnou sežrat její děti?! Bylo to zvláštní, znaly se krátce - a Cinder ve smečce musila být tak dlouho, co Hanka. S Xanderem se museli znát ale dlouho předtím, jinak si jejich zapálenost pro rodičovství (nebo snad to, co tomu předcházelo?) nedokázala vysvětlit.
Škoda, že dorazila ve chvíli, co už byla Cipher pohřbená pod sněhem - ráda by jí pomohla v krůčcích, žel se brzo zorientovala a mířila přímo za zrzavým vlkem, co byl... U dalších vlčat?! Ale je pěkné, že je vítá! ...Nebo?!
„Einare,“ odkašlala si, aby si vlk její přítomnosti všiml a ona nemusela vcházet do osobního prostoru Astrid, od které se taky ozývaly jakési dětské pazvuky, „nerada tě vyrušuju, ale máš chvíli čas?“ A s tím poslušně vyčkávala, dokud tak mohutný obr neučinil. Nerada by vedla rozhovor s jeho zády, no míchat se do jeho... "rodinných" povinností taky nechtěla! Co se stalo, že tu všichni měli děti tak narychlo? To bych nikdy nemohla! „Na hranicích máme tuláka, který je ze severu. Asi má nějaký vnitřní neduh, protože se nemůže moc hýbat- takže se ptá, jestli by tu mohl zůstat,“ informovala jo kvapně, nechtějíce nechávat Arryna bez... no, jejího dozoru. Ještě by se ten blázen vydal na další obhlídku hranic! „Čeká tam s ním Arryn, co to ale asi dlouho nevydrží na vlastních nohách.“

Zadumaně pokývla Lucienovi - tedy dobrá, tak Vidar už byl možná na cestě! Mohlo se mu něco stát? Pokud byl přece jen příbuzný Einara (což on určitě byl!), tak by to měl hravě zvládnout a třeba se jen stalo, že chudák vším zmatením zabloudil a dal se do řeči s někým, kdo svá slova náramně protahoval. Oh, já bych taky měla poznávat nové vlky! Jenže nechat tu Arryna samotného napospas léčitelkám... No... Čumáček se jí trochu krčil, co nad tím přemýšlela. Jí by se vůbec nelíbilo, kdyby byla nemocná a všudy-všeho ještě sama! A když už byla u svého hnědého kolegy, časovala ho nadmíru starostlivým pohledem. Být tu tak Xander, ten by ho určitě uměl podepřít a dovést do úkrytu líp, než já.
S drobným, vděčným úsměvem Lucienovi pokývla. „A ve vlastním úkrytu byste měl někoho, kdo by vám ulovil? Donesl bylinky?“ o tom silně pochybovala, vzhledem na to, že vlk očividně nešel přímo domů, nýbrž do avaru. Opět pohlédla na Arryna, co se očividně chvíli od chvíle horšil. Nedejbože by mohl mít chřipku...? Na to jí umřela teta přes koleno!
Celá taková nejistá mu čumákem pročísla srst na tvářích a opět se podívala na Luciena, „kdyby něco, tak zavyjte. Nebo začněte dělat humbuk! On by si toho jistě někdo všiml,“ navrhla šedavému vlku s drobným úsměvem, „hned jsem zpátky.“
Těžko říct, jestli tím promlouvala ke svému hnědému, nebo naopak stříbrnému společníku. S posledním nepříliš přesvědčeným pohledem, že by měla Arryna nechat v tomto stavě s tulákem osamotě, se konečně rychle vydala na cestu - šup, ať už je v úkrytu!

>> Úkryt Alatey

Jméno vlka » Hanka
Počet příspěvků » 15 :(

Postavení » Kappa
Povýšení » ...
Funkce » Lovec

Aktivita pro smečku » Navrhla Doubí budoucí povolání, pomohla (vyhubovala) Arrynovi s pohybem, zlepšovala se ve svých loveckých/hraničářských schopnostech, pomáhá tulákovi ze severu na hranicích, co by se mohl potencionálně přidat!
Krátké shrnutí » ... S Doubí se odpojila od Rainera a zjišťovala, jestli je do něj její sestřenka blázen. Rozhodly se, že si zaloví - místo toho však Hanka našla letargického srnce, kterého spolu s nově příchozím Arrynem trochu prozkoumali. Pak se neúspěšně pokusila ulovit zajíce, znovu se setkala s Doubí a pořádně ji pochválila za úlovek, načež si před Arrynem stěžovala, že je tvrdohlavý jako mezek a za žádnou cenu si nejde lehnout do pelechu. Spolu se vydali zpět do hor, kde Doubravka pospíchala za Rainerem a ti dva šli proklepnout Luciena, co se jim (opožděně) zjevil na hranicích.
Minihra » Píšu si o ni!

Po očku si trochu nešťastně přeměřovala Arryna, kterému výstup do hor zjevně nedělal mnoho dobroty. Nepochybovala o tom, že právě to by ho mohlo ukotvit a přinutit zůstat v avaru - jenže co pak? Pokud Astrid byla opravdu březí (a že už to byla teda chvíle!), znamenalo to, že jim na léčení zbývaly leda Shine a Sierra. Pach obou v okolí zacítila, ale... No, bude to muset počkat.
„Ó ano, sever!“ zavrtěla nakonec hlavou a věnovala Lucienovi drobounký úsměv, co se probrala z pochmurných myšlenek, „jak říkal Arryn, moc nás těší. Pokud se mohu zeptat - neviděl jste tam někde v okolí samce podobného našemu alfovi? Měl by být světlejší. Doposud se neukázal,“ zmínila jen okrajově, nechtěje dělat nějaké radikální závěry, co by naznačovaly věci nemilého rázu. Vidar vypadal na velmi silného samce! Určitě se jenom zbloudil. Třeba ho na něco kněžna potřebovala? Nedejbože je zraněný tak hrozně, že nedojde domů? To by tam pak ale měli co nejdříve zajít a postarat se o to, aby v bezpečí dorazil zpátky domů. „Takže jste bojoval s příšerami z moří? To je hodně mazácké! Viď?“ zaculila se na Arryna, co se její ocásek rozhoupal, „ještě, že nejsou na souši! Nám bohatě stačí stáda místních obrů.“
„V úkrytu?“ podívala se prvé po Lucienovi a hned nato po svém hnědavém kolegovi. Nemyslela si, že by nad tím byl Einar s přítomností vlčat dvakrát tak nadšený - nemohli by mu prostě dovléct jednu z léčitelek? Zrovinka by se mohly podívat také na Arrynův stav a třeba ho zastavit v jeho pajdání po horách v jeho stavu! „Myslím, že bychom se první měli zeptat alfy. Přece jen nejsme takového postavení, abychom si to mohli dovolit,“ zahuhlala směrem k Arrynovi, co popotáhla nudle z čumáku, „můžu za ním zaběhnout a optat se! Nebo pokud by v úkrytu byla jenom nějaká delta...?“ navrhla.
Stejně je ale zraněný, co by mohl udělat? Cizí pachy z něj ledva táhnou - ten musí být tulák na vlastní pěst! No jéje! S těmi doposud neměla převelikou zkušenost, no fascinovalo ji jejich schopnost přežít i přes častý spoleh výhradně na vlastní pěst. „Věřím, že tu budete vítaný, Luciene, ale jistota je jistota,“ zazubila se na jejich společníka.

<< Kvetoucí louka

Nebylo by ale lepší zeptat se Vidara, který je přece jenom delta? Tomu by se velitelství takového většího lovu určitě muselo říct! Nebo to jenom zmínit Einarovi? Nebo to neříkat a jenom to donést? Nebyla to zrovna malá věc, pokud chtěli ulovit něco většího... Jo, tohle radši řekne alfě, až se všichni posbírají!
Výstup do hor se zdál divně těžší a Hanka by si dokonce i pomyslela, že to mohla od Arryna chytit - co chvíli popotahovala sople a bože, ten ukrutný výstup vzhůru! Možná, že to v něm nějakou dobu inkubovalo a teď to zvesela předával dál? A nechytla to náhodou zarovno s ním, jak tam tehdy po svém výšlapu vysedávali s mrtvou kozou? To by bylo nadělení! Ale coby - taky to přece mohla mít z toho, že se k zemi snášely první vločky a jejich domov dal najevo, že rozhodně nemíní být na obyvatele přívětivý. Zmetek jeden!
Zvědavě se však rozhlédla, co je Arryn pobídl - a věru, už před chvílí jí na tom všem něco nesedělo! „Někdo cizí,“ podotkla s pokývnutím, „nevrací se některé z vlčat Shine? Už to bude chvíle, co tu nebyly. Kdoví, jakými pachy načichly,“ promyslela si nahlas, zjevně se pletoucí s tím od Šalvěje.
To už ale s rostoucím (opět!) zamračením hleděla po Arrynovi. Taky blbec! Nemocný a hnát se za někým možná cizím? Jo, jeho očividnou lásku k povolání asi nikdy nepochopí! Jen co docupitala za svým hnědavým společníkem, se zájmem si projela vlka před ní a nemohla si nepomyslet na to, že tohle by možná mohl být další potencionální otec místních vlčat. Žeby se je vydal hledat? „Vypadáte znaveně,“ podotkla jen, protože vše potřebné zmínil její kolega. Třeba ho tím navnadí k tomu, aby jim tím tuplem řekl víc?

„Kdoví, jak dlouho se už takhle procházíš!“ Mračivě se podívala po jejich společníkovi, pomalu ale ztrácela naději v to, že by ho v tom úkrytu opravdu mohla udržet. Ale co! Však on sám ještě teprve pozná, že si to jenom prodlužuje! Zmínka o Rainerovi tak byla vítanou - nechala, aby ho Doubravka sama prvně představila a už-už se zmohla na veselý úsměv a trošku silnější poznámku: „Ále, v horách jsou samé těhulky, toho ti nikdo neukradne!“ Nechtěla snad, aby si to nebohá sestřenka vzala osobně, jenže bylo očividným, že jejich přátelství by mohlo mít už tou zvláštní magickou situací náběh na něco... jiného! Zábavnějšího, odvážnějšího, prostě... prostě něco žúžo! Ještě je tak nenápadně postrčit k sobě! Nebo je radši odhánět, ať tu nejsou další vlčata? No jéje, to by ještě bylo!
„Já a Arryn obejdeme hranice a ty bys ho měla vyhledat. Vsadím se, že už chvíli pořádně nejedl!“ pokynula směrem k jejímu úlovku, „a můžeš se ho zeptat, jestli by neměl zájem o to se v blízké době připojit na nějaký větší lov. Ve smečce teď bude hodně vlčat, tak by to bylo dobrá věc. Co myslíte?“ Vlčata, vlčata... Proč si je jen ti rodiče dělali právě teď? Věděli o ostrovech něco, co ona ne? Bývalo tu moc horko (nesmysl! Vždyť žijí v horách a už je tu rok, nic takového tu teda ještě nezažila!) a vlci se snažili vyhýbat bližšímu kontaktu? Ha, ano, a v zimě je zase moc zima na to, aby toho nevyužili a neschoulili se k sobě! No jéje, asi spolučleny bude ještě poučovat o rozdílu v mazlení a sexu!
Nechávaje chuděru srnce kdesi v trávě za nimi, s úsměvem se podívala po Doubí a už-už pospíchala. Arryn určitě potřeboval oporu a Hanka tak měla skvělou výmluvu, proč se k němu ledabyla přitulit a podepřít ho! Snad to bylo vzduchem naokolo, nu krátký přeběh měl za důsledek to, že se jí na hrudi udělalo nepříjemně těžko. Ajéje!

>> Alateyské území

Hanka - první část
- První nákaza (Arryn, Rainer, Doubravka)
- Nakažte jiného vlka ^
- Začněte zjišťovat, jaké má nemoc příznaky (Kvetoucí louka)
- Předejte informaci o nemoci jiným (Kvetoucí louka)

Coby vyváděla - lovila! S takovou věcí se Doubravce ale samozřejmě nesvěřovala, nebo by se jí bylo dostalo ještě většího posměchu. „Ále, že "zadařilo se"! Odvedla jsi skvělou práci!“ dloubla do ní ihned čumákem, aby jí jen nenapadlo se nedostatečně pochválit! Příchod na ostrovy šel tlapku v tlapce s tím, že vlk náhle pozbyl svých dosavadních schopností a to bylo nadmíru iritující - je jen dobře, že se aklimatizuje místním podmínkám! Narozdíl od těch, co ani zajíce neuloví, nojo! Snad to bylo jenom těmi vrtkavými myšlenkami nad Arrynem, jinak běda ti, abys zeslábla! Sebevíc měla své tělo ráda a náležitě o něj pečovala, tohle byla pořádná podpásovka! Žeby se na ní taky podepsal nějaký bacil?
„Ano! Ten hlupák se zase vyhýbá pelechu, i když je úplně očividně nemocný! Věřila bys tomu?!“ zahudrovala si na svého kolegu, hned, co k tomu dostala příležitost. Starost, která se mísila s určitým smutkem pociťovaným z jeho náhlé nemoci se však jen těžko negativně odrazily na slovech, jimiž jej adresovala. Ještě ho tak chudáka vystresovat, to mu tak pomůže! Bohu dej, aby to ale nechytily i matky a novorozenci...
Vlk o vlku... „už jsem se bála, že jsi si uhnal smrt!“ vydechla s nepěkně nakrčeným čumákem, byť brzičko polevila a už-už byla po jeho boku, zkoumaje, jestli se mu náhodou neudělalo hůř. V nemoci i ve zdraví, milovat a pečovat o tebe... Jen ty kostelní zvony by tu chyběly! „No tak to teda ne. Na palubě máme taky nemocného vlka a pokud se nedá dohromady co nejdřív to půjde, za chvíli budeme kontrolovat hranice i za něj,“ zamračila se po něm. Co ho to vůbec napadlo za nesmysl?! V žádném případě! S takovou by se taky mohlo stát, že by se mu průběh mohl zhoršit. „Kašleš, určitě ledva stojíš a chodíš a vypadáš jako mrtvolka. Pěkná, ale furt mrtvolka!“ zaskučela nešťastně. Nemyslel to vážně, však? A pokud jo, tak mu doporučuji, aby si to hodně rychle teda rozmyslil!
Coby mu ale ona odpírala zjevně největší radost, co v téhle smečce mohl mít? S narozením vlčat nebude v úkrytu dost klidu na provětrání myšlenek a pokud by byl opravdu lehl, určitě by to mohla být pěkná vzpomínka, ku které by se mohl v nocích přitulit... „...Ale jenom směrem k úkrytu. Doubí ti může cestou něco naordinovat! Ta kytky ráda,“ napadlo ji hned, aniž by věděla, zda-li se její sestřenka vůbec věnovala léčitelství jako takovému. I tak se po ní úsměvně podívala - určitě bude vědět, co s tím! Ona sama byla na takové věci pořádný levák!

Měla v tom alfa druhé smečky nějaké slovo? Vlčata se narodila tady a pokud jejich otec pocházel odjinud a teprve teď si tu pro ně přišel... no. A co teprve jejich vlastní alfa - věděla o vandrování těch mladých? Einar nevypadal, že by se nad jejich zmizením nějak stresoval. Asi o tom musí vědět! Ó ano, takové věci se logicky zjevně hlásily! Mělo jí to dojít dřív! „Víš, na co by sis měl troufnout? Na tvůj pelech! To je tvůj úhlavní nepřítel, kterého musíš přeprat,“ poškádlila Arrya, co se tak hrdinsky ozval, „určitě terorizuje a láká ostatní vlky. Ale ty jsi ten vyvolený!“
To už ale pobaveně funěla, představujíce si, že by zrovna on nastydl tím, že ho nezahřívá nějaká ta (výborná!) společnost. Však si počkej, až půjdeme na ty výpravy. To teprve poznáš chladno! Jak se vlastně posunuli? Zrzavý alfa se nezdál moc hrr do toho, aby se tam objevili. Nastal snad nějaký zádrhel, se kterým by si neporadili? A nebylo to možná v těch vlčatech vyslaných na půdu právě té smečky, do níž se měli vydat? No jéje! „Když ty jsi chrápal,“ postěžovala si, sebevíc to nebyla pravda, „rvalo mi to uši! Určitě to bylo tou nemocí - musel si nastydnout ještě předtím!“ hravě do něj dloubla a už-už zvesela vyrazila kupředu, aby se jí podařilo chytit pach nějakého toho zajdy lépe.
S překvapením se po něm však brzičko nato vytočila: „Astrid?!“ a už-už se mu hrnula ke tváři, co ho chtěla vyslýchat. „A ta s kým proboha? A myslíš, že to bude teď teď?! A má tam tu srst? A- ale jo, lovit! Honem, ty rýmičko!“ Sám si řekl, že to nebude tak špatné - no tak ať se podle toho začne chovat! Co by si ale bývala lhala, že s ní to krásné oslovení nic neudělalo? Jak jí srdéčko zaplesalo, jakou vervou se jí na pysky dostal ten zářivý úsměv!
Snad to byly starosti o jejího dobrého přítele, co jí zamezily v úspěšném lovu (samozřejmě to nebyla její chyba, vždyť ve smečce dělala lovce!). Netrvalo jí dlouho jednoho z nich vystopovat, protože zrovna kvetoucí louka byla propletená všemožnými skrýšemi (ha, tak, jako Alatey! A tam taky měli vlčátka jako by byli zajíci s tím jejich-) a jeden tak lehko uhodl, že jich tu bude dostatek - jenže to byly právě ty proklaté nory, co na tom byly hrozné! Už-už zapáleně po jednom z nich vystartovala a nevedla si tak zle. Ale světě div se! Co by se po něm byla schopna natáhnout, ten protivím šup - a už byl v bezpečí a Hanka, nemaje možnost prudce zabrzdit, se pořádně skutálela po trávě přímo... pod tlapky Doubravky!
Viděla, jak se za ní sestřenka hnala? To je ale trapas! „Jéjdamane! No ahoj!“ zahudrovala hned, co se rychle snažila vyhrabat na bolavé tlapky, „ahoj-ahoj!“ Marjapano, snad bude Arryn úspěšnější! Ale neměl by se s tím jeho kašlem tak přepínat... Však chudák sotva chodil! Jo, to možná přeháněla, ale... Coby byla Hanka Hankou, kdyby dokončila myšlenku - ocásek se jí radostně rozpohyboval, co si všimla dobrého úlovku v zubech vlčice. „Ale-ale, někdo se nám tu vyšvihl, vidím! Skvělá práce!“ tak-tak, skrýt svůj trapas pochvalami, to bude nejlepší! „Zrovna jsme s Arrynem taky lovili!“ hups.

Óch, vlčata! Byla by úplně zapomněla, že Cinder musela v nejbližší době na svět přivést nové potomky - pokud tak už vlastně neučinila! Zdali pak nastavil Einar nějaká pravidla, jak k novopečeným matkám přistupovat? Teda, mimo zajetou morálku, co by měl mít každý vlk, samozřejmě! Ne, že by měla převeliké zkušenosti z cizích smeček (ona a být mimo tu rodinou, nebo Alatey, to tak!), ale když už jejich zrzavý alfa pocházel z daleka, musel zažívat jinou kulturu a tím pádem mohl aplikovat nějaké zvyklosti, na které v typických krajích vlk zjevně nenarazí. „Už nějakou chvíli jsem je tu neviděla, ty naše učedníky,“ zamyslela se, ačkoliv ona sama žádného neměla, „žeby se ještě nevrátili z cest? Už ale přituhuje! Snad jsou v pořádku.“
Znepokojovalo ji, jak často Arryn kašlal. Dlouho nezažila, že by někdo ze smečky (a ještě tak blízký!) onemocněl a tak začínala mít předtuchy, že to bude třeba jedna z mála výhod místních krajů. Jak se však zdálo, mýlila se - a to byla opravdu škoda! Měla bych zajít za Astrid, co na to ona? Určitě by se o tom hodilo vědět. To by mi pak mohla pomoct ho přinutit ležet! Anebo by ho zalehla, aby mu mohla bělavá léčitelka dát potřebné bylinky! „Nevypadá na to, že by trpěl,“ podotkla zadumaně, nepříliš nadšená tím, s čím tu měli čest, „...ale živě taky dvakrát nevypadá. Ale mladý srnec, jen tak zničehonic? Možná, že snědl nějaké ochrnující bobule!“ jéjda, to by bylo nadělení! To by museli hned přijít na to, co to bylo a varovat před tím méně chytré vlky z okolí, aby se snad nestalo, že... „Můžeme zkusit ulovit něco jiného a pokud tu furt bude ležet, tak se obávám, že mu nebude dvakrát tak, no...“ těžko se jí to říkalo. Přirozený instinkt se mísil s tím, čemu byla naučena - a to se pak jeden těžko rozhodoval!
„Ne, ptám se toho srnce,“ byla by protočila oči hravě v sloup, nyní to však z její tlamy znělo jako chabá výhružka. Měla o něj starost, jistěže měla! „Ty a vyčerpat se, no to tak! Kdoví, cos po noci dělal, aby ses takhle vyčerpal. Jak jsem odešla, měl jsi dost času na-!“ poškádlila ho. Arryn byl přece jen dospělý vlk a musil tak věděl, co zvládne, a co ne - a kdo byla ona, lékař, co by mu mohl diktovat nařízený odpočinek? To sotva. Snad i proto (ač s drobou nevůlí) pokývla svému příteli; oči z něj však nespustí, to si může zapsat za klobouk.
„No pojď, zajdo. Jdem si pro nějaké zahopsat,“ pokynula mu nakonec se švihnutím ocasu, co se podívala za srncem. Žeby byl opravdu ochrnutý? Nebo to tu takhle... chodilo? Možná to taky souviselo s tou magií! Přirozenost jako příroda a zvěř byly vycucávány a neadaptované na to, jaké kvantum vlků zde muselo používat ty jejich čáry-máry.
Dřív, než se však stihla na takovou teorii optat i Arryna, zbystřila. Ha, k večeru a přesto se najde něco pod zub!

Byla by vyletěla z kůže, kdyby to bylo fyzicky možné (teda, těžko říct, kde až mají ostrovy své meze...)! Takhle jí překvapit, co zadumaně hleděla na toho prapodivného srnce - božínku, jak se jí zježila srst! „To sis zas tak dlouho neodpočinul, abys doplnil všechny síly,“ namítla hned, co ho projela pohledem. Snad chtěla najít něco, čím mu oplatit to rozbušené srdce z jeho náhlého zjevení? „Ještě dobře, žes nestihl ulovit mě! Ale šikulka, že se už jenom nedíváš po hranicích!“ pochybovala o tom, že by si její drahý kolega takové věci pletl, ale jeden si nikdy nemohl být pořádně jistý tím, co se kdekomu honí hlavou! Hranice... No jo, taky jsme je s tou Doubí měly obejít! Když už tu je ale ten chudák...
„S ním? Vlastně jsem ho před chvílí-“ než stihla dopovědět, s drobnou kapkou zvědavosti se po něm podívala. Že by chudák něco chytil? Ale byl to ten samý Arryn, jehož srst byla tak huňatá, až by jeden blahem kňoural. Možná to s tou kozou tehdá přehnali? Měli si povolat někoho na pomoc? Neležet v avaru jen tak? „No, před chvílí jsem ho našla,“ rozhodla se pokračovat, co se vytočila po jejich zvířecí společnosti, „v okolí jsem nenašla nic, co by... teda, skrz které by mohl být... takový. Ještě jsem se s takovou divností nesetkala. Máme ho zabít, nebo..? Ale to by bylo dost divné, když tu tak jenom leží,“ přiznala a už-už se nadechovala: „Myslíš, že ho tu máme nechat? Třeba mu něco je- ostatně tak, jako tobě!“ á, tak ty to nenecháš jen tak!
Nu co - musela si ho pečlivě prozkoumat od špičky uší až po ocas! Jenže co by mu mohlo být? Už slyšela o tom, že někteří samci mají tendence mít jakousi rýmičku, ale to určitě nemohl být jeho případ! Tohle jako "rýma" nevypadalo! „Asi by ses neměl potulovat. Že tě vůbec někdo nechal v takovém stavu ven!“ tsk-tsk, to byli teda členi, že si ho nevšimli! Na druhou stranu, kdo v tuhle dobu mohl být v úkrytu a nevěnoval se svým povinnostem? Ne, ještě líp - kdo by zastavil dvoumetrového Arryna?