Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lišku se zrovna snažila dolovat z pod kořene, co zaslechla Rainerovo vytí - s jeho úlovkem se jistě na nějaký ten čas nebude nutnost vydat na lov a ta rudoocasá taky nebude k zahození! Pak už stačilo Mátě jen ukázat nějaké ty stopy zvěře a podívat se, jak se jí vůbec v lovu; možná by se mohla optat té Stiny. Dvakrát tak nevěděla, k čemu průzkumníci slouží - ostrovy si přece jen každý vlk prošel sám, o místech na lov se vědělo... Možná to souviselo s tou magií, jako tehdy se severem?
Po vyklínění její kořisti z toho hloupého kořene si ji přehodila přes ramena a s tím se klusem vydala kupředu; byla by opravdu nerada, kdyby na ni Rainer předlouho čekal. Máta už jistě musela být vzhůru, Arryn určitě v tuhle chvíli protestoval, že by rád alespoň šel do vlastního doupětě a tak bylo na místě trochu pospíchat, aby mu to tam stihla připravit. Snad je v pořádku? Astrid vypadala, že se pořádně vyzná, tak jim to tam určitě svižně odsýpá!
Srna musela dojít i se svým zraněním obstojně daleko - pokud se ale ona bála o nedůstojný boj, zrzavý vlk se zjevně v krvi z celého těla kořisti musel vykoupat. Tak vy to z té srsti budeš dostávat dýl, než já! „Skvělá práce,“ pokývla mu hlavou, zaujata tím, jak si vlk vedl, „blíže u hor se vydáme doprava, cesta tam není tak strmá a kameny nás dobrou chvíli nebudou rušit. Výš se pak rozchází, obě cesty jsou dobré, jen levá je kus kratší, ale strmější.“ Po předešlém komentáři usoudila, že by ji Rainer býval odtáhl sám - ona by se ale cítila zbytečně a dělat mu jenom kompas se jí taky nechtělo. Proto se raději zeptala, jestli chce pomoc a dle jeho odpovědi se taky řídila. Teď byl čas jenom vyjít vzhůru!

>> Avar

Zadumaně zapřemýšlela, jestli se nebude nacházet právě u Daénské smečky na jihu. „Zvláštní, co všechno tyto ostrovy skrývají. Děkuji za informaci, Rainere.“ On tu byl nějaký Mistr? Mistr síly? No božínku, ještě mi řekněte, že je tu tak deset dalších a všichni žijí na různých ostrovech a už padnu!
Chvíli jej pozorovala mizet ve sněhu, který pomalu tál do nemilého bláta - brzy ale pokračovala po vlastních stopách, aby jí nestihly zmizet. Liška se jí (bohužel?) nezdála být v otlučeném stavu tak, jako srna - možná si i povyskočila, co kráčela? Moc ráda by se spoléhala na svůj čich, ale zdál se jí jaksi podivně oslabený. Žeby to byl následek její rýmičky? Možná, že to taky byl předskokan Arrynova stavu... No, ještěže to nepřerostlo v něco většího! Pokračovala dál a dál, až jí bylo divné, že na ono zvíře s tak výrazným pachem nenarazila; vlk si ale vždycky stěžuje a pak mu osud hned nasolí, oč si říká. Měl v tom prsty někdo výš? Místní?
S očima fixovanýma na své kořisti se podívala po okolí a nepěkně se zamračila nad skutečností, že budou muset probíhat vystouplými kořeny a mazlavým bahnem. Buď spadne ona, nebo liška - a úplně už v kostech cítila, že to neštěstí padne právě na ni. Dokud se za ní ale nevydá, může o takových zbytečnostech jenom spekulovat - i proto vystartovala a cvakla po ocase rudé, startující tak pořádné ródeo.
Zjevně to nebyla jenom síla, o co Hanka při příchodu přišla - ačkoliv s ní docela obstojně držela krok, jen těžko by s tím mohla lišku předehnat a ona tak už-už lapala po každém dalším nádechu. Fuj! Jejich běh tedy zprvu vypadal poměrně marný, její společnice získávala nepěkný náskok; jenže liška špatně odhadla jeden ze svých kroků a se svou drobnou tlapkou se žel zapletla do jednoho s kořenů. S hlasitým křup! zařvala, jako by ji na nože brali a zuřivě se snažila dostat ze svého uvěznění, div by nezlomila adrenalinem celý kořen! Vlčice ji zprvu přeběhla, jak nestihla zabrzdit a neslušně tak jednou stranou těla sjela po půdě, která jejímu kožíšku dala hnědavý nádech. S prudkým otočením se ale brzy vyhrabala na nohy a přiskočila k lišce - ta jí ještě stihla zuby zaseknout do tváře, nad čímž bolestně vyhrkla. Pár kapek krve jí stihlo sjet po lících a nepříjemně slepit srst; její společnice na tom ale byla hůř. „Jéminkote,“ zaskuhrala si do větru, co bylo po všem a ona sotva dýchala, „musím za Mistrem co nejdřív.“

Se zadumaným hm mu musela přitakat. Mohly ostrovy opravdu za tu podivnou věc s tím, jak se tady vlčata rodila? Aby Hanka řekla pravdu, vůbec by se nedivila, kdyby se na svět dostala se všemi smysly a magie by byla jediná, co by musely trénovat! Anebo - čím hlubší kořeny pramenící právě z ostrovů, tím magií víc oplývající vlci. Třeba se to pak ukáže na vlčatech někoho od Shine! Ta magií musí umět opravdu mnoho! Až bude mít nemocná trochu času, musí si za ní skočit a víc se se o nich dozvědět. Či se podívá spíš za tou zvláštní, šedavou, která měla tu pěknou korunku? „Vlci se, doufám, brzy umoudří. Už tak je nás mnoho a určitě se nebudou chtít tisknout jeden na druhého při každém srazu.“ V počtu byla síla - ale byla pravda, že by se měli začít trénovat od co nejmožnějšího věku, protože potřebovali produktivní generaci. Huh, Rainer měl divný vliv!
„Ano, také jsem o něm slyšela,“ pokývala hlavou, „prý nabízí různý sortiment i magií, které se netýkají základních elementů, ale tlapku bych za to nedala.“ Sama o něm příliš nevěděla - ráda se ale podělí o to málo, co o něm ze slov ostatních vydedukovala. „Řekla bych, že nemá přímo pevně dané místo, ale nevím, jak by se dal efektivně vyhledat. Možná, že ho stačí jednou najít a vlk ho pak napodruhé najde intuicí?“ No fuj, jak vůbec vypadá takové... připsání magie do krve? Musí vlka napíchnout na nějaké jehličí, ve kterém bude proudit? Přímo ho probodnout? Brr, tak to snad ne!
Co se dívala pod jejich tlapky, povšimla si nemálo stop od lišek - nedávno musely mít nějaké radovánky ve sněhu, nebo se snad stávaly smečkami tak, jako vlci. Pach by také odpovídal! A lovit jenom zajíce, z těch už museli být všichni přejezení. Zrzavé však uměly být pořádně rychlé! V tu ránu si však povšimla dalších, ba i pár rudých kapek se objevilo - musela tu být srna, nebo mladší srnec. Jakoby kopýtka ledva tahala za sebou... Žeby ji lovilo něco jiného, ale nestihlo dorazit? Musela do tajgy ale opravdu zabloudit. „Kořist trochu zdarma, ale taky by mohla přilákat na území jiné predátory,“ povytočila hlavu za Rainerem, poukazující na stopy, „padla by vám sama, Rainere? Obávám se, že sama bych ji jen tak nezvládla. Ostrovy mě oslabily a já dosud nenarazila na způsob, jak získat své schopnosti nazpět,“ věnovala mu místy neurčitý úsměv - nebýt tehdy Arryna v horách, určitě by tu kozu sama nezvládla, což bylo dle jejích předešlých schopností poněkud podezřelé. Navíc se podívat na styl, jakým loví on a pak je kdyžtak později, někdy jindy skloubit; to by se hodilo! Ještě by se nepříjemně střetli a potrava jim utekla, to by nepochybně rozmrzelo oba dva. Snad to vezme jako výzvu a příležitost, než lenost Hanky! „Poblíž bude ještě liška, vezmu si tu.“

<< Avar

Čím déle s Rainerem byla osamotě, tím méně jí to bylo příjemné - co to ale bylo v porovnání s tím, že jdou na lov! Pokud nebudou mít tu potřebu skolit něco dohromady (teda, jakoby v tajze mohli najít něco zas tak velkého, aby se jim to nepodařilo dorazit odděleně), bude se moc soustředit na jiné věci. A vůbec, ve smečce spolu vlci měli vycházet a ona si třeba jenom vsugerovávala nějakou hloupost proto, že by se zjevně tak brzy nechtěla zbavit Doubravky! Ještě si s ní nestihla pořádně popovídat o tom, co se dělo doma. „Ále, to bylo dávno předtím, než to chytl. Nedávno jsme spolu lovili zajíce, tak to na něj asi přeskočilo z těch,“ zadumala. Jaký měla vlastně ona nemoc původ? Věděl někdo z léčitelů, jak se s ní vypořádat? Vždyť jsou to léčitelé, určitě ano!
„Ostrovy jsou hrozně nevyzpytatelné,“ zafuněla si popod čumák, co se dostávali skrz jednu z cestiček právě do tajgy, „hlavně skrz na skrz nacuclé magií. Nedávno asi jejím působením vybuchl sever - smečka tam ztratila vlče,“ přemýšlela opět nahlas, zda to všechno nemohlo mít spojitosti. Pokud chtěli jako smečka přežít, očividně by udělali nejlíp tím, že by měli nějakou linii zkušených mágů - nesloužili ale právě k tomu obránci? V překladu do jejich hierarchie? „Teď smečka hlavně potřebuje dospělé vlky,“ dodala úsměvně brzy nato - počet vlčat v Alatey se jí osobně už od pradávna nezamlouval, ale co by s tím ona zmohla? Leda tak sama nemít vlčata, ale to ani neplánovala. Přišlo jí hloupé, přivést na svět potomky bez toho, aby vlk věděl o tomto světě dost na bezstarostný život s potomky.
S tím už se ale porozhlédla po jednom z lovišť smečky a nasávala pachy; bylo jich tu víc, než dost. Žeby ale cítila něco většího, to bohužel! Třeba se osvědčí takový Rainer. Pokud víc uměl, než chvástal, jednou by mohl dělat dobrého vůdce lovců - a to by Hanka vůbec radši! Byl očividně dominantní samec a ona si nemohla v koutku hlavy odpustit myšlenku určitého podřízení, ačkoliv se nacházela výš, než on. Óch, ty pudy!

<< Úkryt

No jéje - vločky se zrovinka takhle z rána snášely na zem! Nemohla si pomoci od drobného úsměvu, co počasí na jejích pyscích vyvolalo, a už-už pokyvovala na Rainerova slova. „Srazy tu vždycky byly tak trochu v riziku, že se něco stane. Na tom předešlém se nějaká hloupá vlčice, co si tu říká princeznička, dostala za své chování až na post omegy. Alfa Einar tehdy zuřil tak, až celý vzplanul,“ rovzpomínala se na tu nepříjemnou událost s ohněm a hned jí přejel pořádný mráz po zádech. Kde byli vlci z Alatey, tam očividně následovala také smůla a pořádná dávka dramat a zvratů! „Měl ji vyhodit. Kdoví, kde teď vůbec je,“ zamumlala si spíš pod čumák - co to tak všechno rozleželo, nemyslela si, že zrzavý udělal dvakrát tak dobře s tím, že si ji tu nechal. Ale co, třeba je to fakt jeho milenka.
S tím se pobaveně usmála - dobrá otázka! „S kolegou jsme nedávno tahali přes hory kozu, tak věřím, že tentokrát to zvládnu sama. Navíc je tu pár dobrých cest,“ zmínila se okrajově, „co mimo Alateyské moc vlků nezná. Kořist se přes ně tahá mnohem lépe - ukážu vám je.“ Ale kdo to vůbec vymyslel, že v zimě budou žít v horách! Mohli se klidně přesunout níž do takové tundry a jí by to vůbec nevadilo. Viděla v tom praktické využití nejen pro kořist, ale také pro malé vlčata, co mohly ve výškách potkat nemilého osudu.
Jeho názory se zdály být v porovnání s jejím vlastním pohledem na svět poněkud zvláštní; jeho rodina musela vypadat úplně jinak! Zda-li pak za to mohlo prostředí, ve kterém vyrůstali? „Na jaro už jistě budou dost staré na to, aby se stali učedníky. Podle jejich rodičů usuzuji, že se z nich stanou hlavně ochránci smečky,“ zadumala nahlas - měla by však samozřejmě radost, kdyby se někdo z nich vydal v jejich šlépějích a zastal tak kus práce. Na to, kolik tu bylo vlků, se jich jen uboze málo hlásilo o loveckou činnost! Bylo to snad magií a ostrovy, že vlci lenivěli? Odmítali svou přirozenost? „Vy jste vyučeným lovcem, Rainere?“

>> Tajga

Spokojeně mu přikývla - ještě, aby ne! Líbilo se jí, že se jejich zprvu opravdu žalostně malá skupinka postupem času začala rozrůstat a pomalu se třeba bude moct začít srovnávat právě s léčiteli, kterých v tuto chvíli muselo být i víc. Doubravka je jistě všechny dostatečně proškolí, oni jí samotné nabídnou místní zmínky z flóry a jejich Alateyská zahrádka brzy bude tak dobrá, že se nebude moci srovnávat s kdejakou jinou, postarší smečkou! „Myslím, že počasí nám bude vycházet vstříc,“ zmínila jen, co viděla přes hlavní halu ven. „Hory jsou velmi proměnlivé nátury, tak budeme muset doufat, že v tom vydrží!“ A i kdyby ne, oni si určitě poradí!
Zvědavě se po něm podívala, neb takovou věc slyšela snad poprvé. Asi na tom ale něco bylo - vlk se zdál být zkušený a pokud byl příbuzným Einara, nepochybovala, že takové věci měl jednoduše v genech. Ale vůbec, Máta nebude tak marná! Shine musela být dobrou učitelkou, pokud se už od svého přijetí tak rychle dostala na deltu; taková věc se neděje z hůry štěstím!
Ačkoliv ji jeho komentář poněkud zaskočil, nenechala se jím převelice ovlivnit: „Ale ovšem,“ máchla s úsměvem ocasem, „taky bychom bez nich teď byli nahraní. Sic je poněkud nepříjemné, že to na ně všechno padlo právě při srazu,“ pomyslila si nahlas. Vlastně tím o mnoho nepřišli - ale slyšet to od samotného Einara by pro ně mohlo být milejším. Byl to alfa; měl svou smečku patřičně uklidnit.
S tím mu však jen pokynula a už-už vykročila vpřed, aby se dostali u úkrytu. To zas bude tepelný šok! Alateyský úkryt se rozhodně nemohl chvástat tím, že by byl teplý - poskytoval ale příjemný úkryt před sněhem, co do vlka lehko narazil ze všech stran. „Mohli bychom přejít na kvetoucí louku, nebo se podívat do tajgy. Tam má vlk vždycky jistotu, že něco najde,“ pousmála se, co vycházela z úkrytu.

>> Avar

Tvář se jí téměř stočila do pobaveného výrazu - Rainerovo očividné dospávání bylo věru úsměvné a hned to Hance pomohlo k tomu se o kus více probudit. Asi byl tím srazem unavený tak, jako jiní. A vůbec, po tak dlouhém cestování musela být přítomnost tolika vlků nepříjemná, usmyslela si, co vlkovi s pozdravem (nebo snad omluvou?) pokývla.
„Nerada bych vás vyhnala z vyhřátého pelechu, ale přemýšlela jsem, že by se zjevně hodilo vyrazit na menší lov,“ podotkla, co se rozhlédla po výklencích, „léčitelům by se jistě hodilo něco na doplnění energie a kdejaký vlk si při srazu musel kousek uždibnout.“ Neviděla v tom převeliký problém, protože s návratem vlčat Shine a vůbec přítomností těch nejmenších musel mít každý druhý vyhládlé. Škoda, že letos asi nezvládneme ten větší lov. Ale taky by mnoho dobroty nepřinesl, když je nás tu tolik nemocných! Vlkům se mohlo přitížit a tím by léčitelská skupina musela o to víc strádat! Měli vůbec něco ve skrýši? Kdyby tak znala něco jiného, než tu slizkou chaluhu...!
„Jsem ráda, že máme dalšího vlka do party! Až se Máta vyučí, také snad půjde v našich šlépějích,“ zadumala jen nahlas, aby třeba začala nějakou menší konverzaci. Mohla by... hm! „Doufala jsem, že by se k nám Doubravka také připojila, ale vždycky se ráda hrabala v bylinkách.“ Když onehdá toho zajdu tak dobře ulovila!

Máta -> Rainer

Nebylo převelikého divu, že se i ve vlastních snech vracela nazpět ke svému drahému kolegovi. Její mysl si i ve spánku uměla dělat pořádné starosti o to, co se s tím chudákem vůbec musí dít - nyní to však následovala téže dokonale otřesná představivost toho, co mu mohou v léčitelském koutku všechny ty vlčice vůbec provádět. Musely se vyznat v jedech tak, jako v léčivech a to samo o sobě dost napovídalo!
S trhnutím se probudila a zjevně to byla právě ona, kdo musel Mátu párkrát v jejím vlastním odpočinku místy vyrušit tím, jak se zrovinka pohnula. Brrr! To byla podívaná! Daří se Arrynovi dobře? Je na tom líp? Opatrně se pokusila vyplést z různorodé polohy, ku které se s vlčicí ve spánku dostaly a už-už se protahovala, co byla venku.
S potlačením zívnutí si promnula oko - těžkost, kterou celou tu dobu pociťovala na své hrudi se rázem zvedla a Hanka se konečně nadechla s téměř čistým čenichem. Stále by se asi měla podívat za léčiteli, uvědomovala si však, že ti museli mít napilno a raději se tak rozhlédla po zbytku vlků, co se v doupěti stále pohybovali. Mnoho jich nebylo; nejvýraznější byla leda tak mladá rodinka, co měla očividně dost na plecích. No jo, ty vlčata... Jeden, dva... čtyři...? Tak se přece jen malá... Ina probudila! S drobounkým úsměvem je chvíli pozorovala, než si rozvzpomněla na Einarova slova.
Bylo načase něco ulovit! Pohledem opět zkusila bez převelikých výsledků najít Stinu - po pachu se pak dostala právě k Rainerovi, z jehož místa slyšela pravidelné oddychování. Že já mám na ty odpočívací vlky štěstí!
„Pane Rainere,“ zkusila se proto zdvořile ozvat, aby ho zas tak moc nevyděsila. Po ránu asi nebyla místy stále rozespalá Hanka to, co by chtěl kdekdo vidět!

Máta

Souhlasně jí pokývala hlavou - jako velkou tragédii to avšak neviděla, protože to nikdy nezažila na vlastní kůži (a chraň ji od toho, aby to v nejbližší době měnila!) „Úmrtí vlčat se na ostrovech zdá být trochu... výjimečné. Další věc, co musí mít na krku ta magie!“ zadumala nad tím úsměvně a co si to tak ještě chvíli v hlavě předhazovala, nepochybovala o tom, že na tom nějaká pravda musila být. „Také to ale mluví o tom, jak vyspělá smečka je a jak se stará o své mladé a matky.“
Snad proto se všichni ti vlci tlačili právě do té Alateyské? Založit rodinu? Jak na tom teda byly ty ostatní? Óch, už aby se šli podívat do Daénu! Kde to vázlo?
„Opravdu! Ti, co se tu nenarodili, většinou byli... ukradnutí z jiných světů a míst! Já jsem se tak jako Arryn objevila kdesi u kraje, tuším na jihu. Někteří vlci o změně sní,“ zamyslila se nahlas a lépe tak formovala své myšlenky, „jiní tu jsou zcela nedobrovolně. Ale na to si vlk brzo zvykne!“ To by bylo teprve nadělení, kdyby si útěk odtud nastavil jako celoživotní pouť! Musí to být ničivé a ubíjející. Co se sama přidala do Alatey, čas tak nějak plynul - léčil rány, o kterých si původně myslela, že se nikdy nezahojí. Hned nato Mátě přitakala: „Ano. Slyšela jsem ale o čemsi, asi vlkovi, kterému se říká 'obchodník'. Prý tam svou magii budu moci získat zpátky,“ vysvětlila, co se jí v očích zamíchala čistá touha. Mít tak zpátky to, co kdysi brávala za samozřejmost...! Ale ani muk Arrynovi - ten by se to ze všech vlků na ostrovech vůbec neměl dozvědět, aby mu tím ještě nějak neublížila.
Za nedlouhou chvíli poznala, že její otázka musela být poněkud vybočující z klasické, dobré etikety. „Do ničeho tě samozřejmě nenutím!“ spěšně se s drobným smíchem ozvala, rozhodně nemaje v plánu Mátu navěky věků poznamenat. S dalšími slovy se jí po pyscích však rozjelo pořádné zazubení, se kterým se zvesela zvedla: „Ale vůbec nevadí,“ čas vykročit!
S tím se vydala do toho vlastního, ve kterém strávila asi tak jenom jednu noc (no co, Arrynův byl vůbec... pohodlnější, a... no...) a už-už se jí víčka zavírala. Z rána bude muset sehnat další lovce a třeba i takového Yara se Stinou, u kterých si povšimla významnou aktivitu, a na něčem se konečně domluvit. Sníh určitě trochu pomine!

Máta

V tlamě brzy potlačila další zívnutí, které se jí neodvolatelně dralo z hrdla. Nebylo to snad tím, že by její společnost byla převelice nudná - to rozhodně ne! Hanka přece jen zvládla vyjít s každým vlkem, který měl alespoň ždibec toho vychování, nebo rozumu. Už to byla chvíle, co jsem si odpočala... Nojo, furt skákat po horách, nebo lovit, to by za chvíli mohla dopadnout jako Arryn. Rozhodně nemínila být pokrytecká!
„Možná, že až moc. Za chvíli začneme praskat ve švech,“ pousmála se, ačkoliv tváří se jí samotné mihla jakási nejistota. Pokud by Einar stále přijímal nové a nové vlky, co to znamenalo pro ty starší, kteří by si třeba chtěli založit rodinu? A vůbec - jak to všechno chce dělat bez bet, bez gam? „Ále, kdoví, co z vlčat přežije, jestli se někdo z vás nerozhodně objevovat svět... Vlci mají velmi proměnlivou náturu a občas neví, do čeho první skočit.“
To už jí ale s radostí přitakala a hned na to popotáhla, neb se s únavou pomalu zpátky přikladla i rýmička, „úplně! Viděla jsem to na vlastní oči!“ Jak, že se jmenovala sestra Cipher? Nebo... nebo snad bratr? Ale šlo to vůbec, mít stejné na chlup stejnou srst a jiné pohlaví? V tom je určitě zase ta magie! S úsměvem zavrtěla hlavou - Máta se přece jen narodila na ostrovech, a tak to musí vnímat vůbec všechno jinak. „Vlci, kteří na ostrovy přicházejí, často pocházejí ze světů, kde je magie vzácná, nebo neexistuje vůbec. Já jsem doma jednu ovládala - jenže to byla voda a bylo to spíš o tom, že jsem ji uměla dobře vyhledat. Jako šestý smysl,“ vysvětlila své novodobé učednici. Tohle by se jí vůbec taky mohlo do života hodit, i když nešlo zrovinka o lov! I když... Magii využít k lovu... „A tyto ostrovy - vlci se tu také zničeho nic zjeví. Cinder má možnost mít vlčata na zimu. Všechno to jsou věci, které mimo tohle místo nevidíš,“ zmínila poslední myšlenku, co se jí zavrtala do hlavy. Možná, že si tím vlčice začne věcí víc vážit, nebo je používat s větší rozvahou - tak či onak, Hanka se pomalu rozhoupávala k rozhodnutí, které jí zjevně změní celý život.
„Obávám se, že mi víčka padají až k zemi,“ zasmála se po krátké odmlce. Její tělo jakoby teprve teď, co mělo čas vychladnout, vybíralo svou daň a ona se tak poprvé po dlouhé době cítila opravdu strhaná vším, co se naokolo mihlo. Tohle bude chtít nějakou samotnou výpravu, to chce očistu! „Půjdu si lehnout. Mamince ten pelech připravíme, obávám se, až zítra.“ V tu ránu ji s omluvným úsměvem napadlo další, ačkoliv možná ne příliš etiketou formální: „Chceš se přidat? Mě vždycky mazlení pomáhalo!“

Máta

Úsměvně jí pokývla hlavou na znak vděku. Tam jsme měli přece jít s Einarem! Platí to vůbec ještě? A pokud ne, prokáže se vůbec jako dobrá kappa smečky? Jen co na to pomyslela, znovu jí to mírně zabolelo - bylo tu tolik věcí, které ještě musela pro smečku udělat! Velmi, převelmi se chtěla vyrovnat Arrynovi a ukázat mu, že na to má, aniž by měla převeliký důvod. Určitě šlo jen o soudržnost! No jo, takhle alespoň budu moct zasoutěžit s Vločkou. Tak přece se na tom najde něco pozitivního!
„Prý nejsou moc agresivní, když okolo nich jsi, ale radši jsem to nikdy neotestovala. Hlavně si musíš dávat pozor na to, aby na tebe nešlápli a určitě jsi za vodou,“ zasmála se - ona si musela dávat dvakrát tak pozor! Co to zatím tak pozorovala, jejich smečkoví puberťáci se dost povytáhli. To mají určitě po Shine. „Až toho budeš vědět víc, určitě se tam budeme moct podívat. Nerada bych byla tvou maminkou vytahaná za uši! Třeba by to mohlo být něco jako... jako ukončení tvého studia!“ navrhla, ačkoliv nepochybovala o tom, že je tu možnost zlákané Máty, co se na vlastní pěst (nebo se svými sourozenci!) vydává skrz chronicky zasněženou tundru. Jo-jo, být ona tak v jejím věku...!
Radostně se zaculila - ona totiž měla úplně stejný problém! „Hlavně teď, co je tu tolik nových tváří najednou! Odkud se asi všichni vzali?“ Ó, to pro ni jednou dopadne až moc zle! Co nad tím tak však dumala, napadl ji jenom sever a rázem si vzpomněla na pana Luciena, který se ocitl u jejich hranic. Snad také došel do léčitelského koutku? „To jo. Ale jednou jim tak říct naopak,“ uškrnula se, „to mi úplně připomnělo, že Cipher má úplně stejné dvojče! Věřila bys tomu? Určitě to bude magie těchto ostrovů, co nabourává naše těla.“ Čas rozšířit nedůvěru vůči tomu, co se všude naokolo děje!

Máta

A vůbec, těch vlčat v Alatey vždycky asi bylo najednou až moc (a bože chraň, aby to tak bylo i v následujících létech!). Stále jí přišlo zvláštní, že téměř všechna vlčata z toho obrovského vrhu vůbec přežila porod, a vůbec - že to přežila samotná matka těchto vlčat. Měla nutkání se poptat také na jejího tatínka, místo toho se však zvesela zhoupla ocasem, „to jo. Vy jste teď s tatínkem vlastně byli pryč, že? Kam vás zavedl?“ vyzvídala zlehounka, náhle nejistá tím, jestli se opravdu vydali do Daénu. Třeba jsem ho tehdá přeslechla!
Nadšení Máty ji samotnou nabudilo tak moc, až se už teď nemohla dočkat rána. To ještě bude pořádná zábava! Najde si pod tlapku ještě Rainera, Mušli, možná neuškodí vzít i Stinu s Yarem... Jo, to půjde jako po ledu. „Jakých?“ optala se s mírným překvapením - brzy si ale uvědomila, že tam vlčice zjevně nemusela být a už-už se potuleně zubila. „Losy, přece! Ti jsou tak sedmkrát větší, než ty, a jedno paroží je tak velké, jako alfa Einar,“ velevýznamně pokývala hlavou, „od takových se radši budeme ale držet dál. Pokud by ale každý přiložil ruku k dílu, můžeme zkusit soba, to jsou takoví... jejich menší sourozenci.“ Jejda, snad ty někdy nebudeš mít sourozence, svitlo jí náhle - ale kuš už s tou plodností jejích rodičů!
Zvědavě však naslouchala, co všechno za bylinky a rostliny a kdovíco ještě za zeleň vyjmenovala. Aby pravdu se studem řekla, úplně přesně by zvládla poznat jenom Mátu a Podběla - nebo onehdá to černé vlče. Mohla to být Konvalinka? ... Dobrá, tak možná nezvládla. „Ano, přesně ten! Má hluboce modré oči. Tak trochu fialky,“ usmála se trochu zasněně. Jak ale v poslední době strádaly tou hloupou nemocí, které se tak horlivě bránil! Však dostal, co chtěl. Ale... Ale. Furt to byl Arryn - její dobrý kamarád! Musela si o něj dělat starost, to k tomu prostě patřilo! „Třezalka!“ vyhrkla náhle, „to bude určitě ona! No, petrželka, třezalka, to se trochu podobá,“ zasmála se sama sobě, nu v tu ránu se její tlama samovolně otevřela ve zdlouhavém zívnutí. „Pamatovat si jména všech začíná být obrovský problém, to ti povím hned. Třeba Cinder svou vlastní dceru pojmenovala Cipher! To jim za chvíli budu říkat úplně stejně. Nebo Astrid s Adou,“ odfrkla si nešťastně, ale brzy se její ocásek rozhoupal. Aha! Přece jen si něco zapamatovala!

Máta

Po pyscích se jí rozjel o to větší úsměv, co se vlčice zdála přece jenom trochu rozhoupávat od tématu nemocné matky. Věřila, že musí mít Doubravka plné tlapky práce a Astrid, no jéje, ta bude mít stres až nad hlavu! Bylo jí jejich léčitelek líto - pak se obou musí poptat, jestli něco nechtějí. Zamyšleně se s tou myšlenkou podívala po své kamarádce, neb si nebyla jistá, jak na tom byla ona. Xander se tu přece jen objevil tak trochu jako z mlhy... Ále, to vůbec nebyla její věc!
„Lepší si něco myslet a věřit si,“ pokývala své společnici, „alespoň jde vidět, že se o vás rodiče dobře starali! Co ti nepředali, to se ti pokusím dát zase já, aby to taky všechno nebylo na jejich plecích.“ S úsměvem znovu do Máty jemně dloubla v jakémsi povzbudivém gestu - však ji brzy naučí! A pokud ne, přece jen budeme mít ten lov. I sledování umí být vlkovi prospěšné! Těžko říct, jestli by k tomu dvakrát tak vlčici chtěla zrovinka v zimě pustit, ale byla pravdou, že taky záviselo na místě, kde tak učiní. Nechat ji tak létat po horách jako ona tehdá s Arrynem - no jéje, to by Shine nepotěšila!
„Teď co půjdeme na lov, tam ti ukážu stopy. A pak se podíváme do tajgy, tam totiž bývá hrozně moc zajíců a máš zaručené, že něco domů doneseš!“ a lišek, pomyslila si, kde jsou ušatí, tam jsou dlouhé ocasy. Nedejbože nás nějaká napadne! „Tundru bych dvakrát tak neriskovala, ta je většinou plná velikánů.“ Co nad tím teď tak přemýšlela, možná by nebylo na škodu vyslat někoho na menší průzkum - a kdo jiný by na to padl líp, než nově zvolený průzkumník Stina! Zkusila ji vyhledat pohledem, snad to ale patřilo k přirozenému neštěstí, co si sebou tahala a v pomalu rozpadajícím se davu vlčici nezahlédla. Nevadí.
S radostným úsměvem zamávala ocáskem, „Tak to moc ráda slyším! Až se trochu rozední, můžeme vyrazit a třeba nabrat i tvé sourozence, ať se kdyžtak taky něčemu naučí,“ nabídla jí, když v tom po ní hodila zvědavým pohledem a už-už se ptala: „Jste tu vlastně všichni? Arryn se nedávno sháněl po své učednici, uhm... Petrželce?“ Jak že se to jmenovala? Ou jé, bylo jich tu moc!

Máta

„Ále, vůbec se mi nemusíš omlouvat.“ Sama by si nemohla představit, kdyby takhle tehdá její maminka padla a ona to na vlastní oči všechno viděla. Možná, že ji koutek duše vždycky uklidňoval, že u toho nebyla - na druhou stranu teď míchala smrt a obyčejnou, (určitě přechodnou!) nemoc a takhle přemýšlet nad nemocnou Shine rozhodně nebylo správné. „Je to děsivé, to jo. Ale brzo se zlepší a třeba jí dovolí návštěvy! Když není vlkovi dobře, tak pomáhá, když u něj je jeho rodina,“ vysvětlila, zatímco myšlenky jí přelétly k Arrynovi. Ačkoliv oni pokrevní příbuzní nebyli, určitě by mu taky pomohlo, kdyby jej ona nebo Vločka přišly otravovat!
Vlčici věnovala povzbudivý úsměv, co jí opět viděla do tváře. Co teď měla tu příležitost pořádně se na ni podívat, rysy prazvláštně až připomínala toho samce z Daénské smečky, co tu onehdá byl. Takže to nebyl nějaký bůh, co...? No, představa toho, že Máta a její sourozenci mají otce z jiného světa, se jí stále líbila víc! „Teď bych v té vodě asi zmrzla na kostku ledu, ale hned co přijde jaro-!“ Ryby nebyly vůbec v bezpečí! S tím zvědavě našpicovala uši a jemně kývla - pokud Máta už jakž-takž zvládla zajíce, nepochybovala, že jí to učení šlo rychle. „Naučil tě to někdo, nebo to ty sama? Pokud víš, co lovíš, už toho umíš mnohem víc, než někteří vlci!“ zazubila se, ačkoliv to byla mírně ostudná věc. „Vlci často svou kořist podcení a pak hudrují, že jim takový drobný zajíc jednu vpálil do čumáku.“ Začít nějakou tou malou teorií můžou i teď - a přitom se mohou také podívat na ten pelíšek Shine, ať se vrací do měkkého!

Máta

Ajéje, ajéje, ajéje- přemýšlela, co se jí její novodobá učebnice dala do silného (zjevně neutišitelného) pláče. Dal se takový nějak vůbec utišit? Nemohla by Vločka znát nějakou metodu, která by na vlky působila mnohem rychleji, než kostrbatý pohled Hanky a náhlé mlčení? Byla by však převelice nerada, kdyby Máta umřela na zlomené srdce - a tak musela něco udělat!
„Shine je pořádně silná vlčice. Tu kdejaká nemoc jen tak neskolí,“ povzbudivě se usmála, co ji už-už nabírala do zkomoleniny objetí ve vlčím podání, „určitě toho jen na ni bylo moc.“ ... Co vůbec Shine ve smečce dělala? Určitě musela učit své ratolesti, když je ta učitelka! Možná taky s Cinder a Astrid připravovaly nějaké metodiky, jak jejich děti začlenit do smečky? To by bylo pěkné. Jo, když to nebyla všechno jedna rodina, věci musely být vůbec těžké! To u nich doma takové starosti mít nemuseli - všichni byli sociální motýlci a tak nebylo starostí, že by se nějaké vlče cítilo opomenuto.
Neměla mnoho slov, co by jí zrovna padly do tlamy - a tak vlčici jen držela. A vůbec, nechat to všechno vyprchat ven je vždycky mnohem lepší, než si hrát na něco, co vlk ve skutečnosti není!
S dalším z úsměvů se jí ocásek po dlouhé odmlce zhoupl, „víš ty co, já si myslím, že bychom pro maminku mohly zatím něco udělat!“ Práce byla přece jen nejzdravější životabudič (pokud zrovinka nešlo o Arryna, hups) a především taky věc, nad kterou vlk mohl dobře přijít na jiné myšlenky. „Můžeme ji trochu líp zaopatřit její vlastní pelech a až se rozední, vydáme se spolu na lov. Co má ráda? A co vůbec ty?“ optala se zvědavě a snad zatoužila, aby se ve své konverzaci vydali právě tímto směrem, „mě hrozně moc chutnají ryby!“