Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tak jako Doubí ji samosebou popřála mnoho štěstí a hlavně dobrou tlapku při lovu - nevěděla, jak moc zkušená je a při jejich rozdělení náhle zalitovala toho, že se jí alespoň nezeptala (taky mohla být chytřejší, když už tu nevidět určitě bude mít nějaké vlče, co bude mít zájem o to být její učeň!). Ale to určitě bude jako s Vločkou! Co ji nenaučíme my, to vycítí, že se bude nějak muset naučit sama. Jak jinak by vůbec přežila všechno to cestování do Alatey? Nebo na ostrovech vůbec! podvědomý stres zašila kamsi hluboko, kde na něj nebylo vidět. Tak. Když ptáče nevykopneš z hnízda, samo nikdy nepoletí!
Za zvědavého motání se naokolo, aby vůbec něco našla (a na cestě nevyplašila!) se jí do čumáčku dostal prapodivný pach, který nemálo poznávala - nějaký ten srnec! Nojo, jenže lovit ho sama, to by si taky mohla přihodit nějakou nemilou bolístku! Přece jen by se ale mohla postarat o to, aby se nevmísil do cestě Doubravky - to by taky bylo nadělení, to by jí rodina jistojistě proklela navěkyvěků!
Pach tu sice je, a docela silný... ale paroží nikde? Se zmatením se dívala po zarostenější části, od které prapodivná vůně vycházela. Cožpak to bylo nějaké mládě? To by si ale dalo teda pořádně na spěch s tím rozením! Připomnělo jí to takovou Alatey, co se v tomto zdála vynikat. Na pyscích ji vyrazil nějaký úsměv - takového mladého kusu by byla škoda, a tak se rozhodla jej nějakým způsobem zahnat. Vidět takového vlka přece jen musí být pro mladé, nevinné oči pořádný zážitek!
Co se ale plížila blíže, situace se zdála nabírat na opravdu zvláštních obrátkách (jsou to snad-?) a za chvíli už poměrně překvapeně z povysoké trávy hleděla na srnce, který nepochybně musel vědět o její poloze - nezdálo se však, že by jakkoliv reagoval. Žeby postarší? I ti ale mají tolik sil! Musí být, chudák, zraněný, přemýšlela zadumaně. Bylo v takovém případě bezpečné se přiblížit? Co když se jeho útočník pohybuje někde v okolí? Nesmysl, tady budeme jenom my dva. Ale je to bezpečné? (Lepší otázka! Bylo na ostrovech vůbec něco bezpečné?)
Obezřetně se jala ke zvířeti přistoupit tak, že na ni bylo plně vidět. Přesto však Hanka vyčkávala na jeho reakci z povzdálí - třeba to byl nějaký trik, jak jí nahnat do pasti! Možná, že měl zuby tak, jako každý druhý predátor a jenom se ji snažil omámit. Anebo...? Zafuněla. Tohle je teda prapodivný úkaz! Zvíře se ale zdálo jen jakýmsi mrtvolným pohledem dívat, a zírat teda nepřestávalo. Třeba něco... naznačovalo? Nejistá bizardním chováním se jala toho rozhlédnout po úzkém okolí v naději, že narazí na něco, co může být příčinou. Něco tu přece být musí!

>> Hraniční pohoří

S úsměvem se podívala po své drahé společnosti a najednou byla neskonale ráda za to, že je to právě Doubí, kterou mohla na ostrovech potkat. Její zapálení do věci byla opravdu pořádná radost k pohledu a motivace, s níž se vlci ve smečce nepochybně rozhýbou i za té nejtužší zimy mimo úkryt. „Ta pečovatelka by na tebe rozhodně padla. Mohla by ses tak věnovat jak vlčatům a vlkům, kteří by potřebovali tvou pomoc, tak léčitelství!“ pronesla směrem k vlčici zvesela, „Astrid i Sierra určitě budou potřebovat někoho, kdo jim pomůže doplnit zásoby. A proč by tě neměly při takové příležitosti i zaučit?“ A dávalo to smysl - Doubravka sic táhla k bylinkám, Hance přišlo, že tu ještě bylo mnohé, čemu by se mohla přiučit. Kdykoliv přece bude moci přestoupit tam, kam ji srdéčko jednou nejvíc potáhne!
Na krátko se odmlčela, aby se (nehodou!) nestalo, že by snad sletěly z trochu strmějšího sestupu na louky. Určitě nechtěla vidět rozpláclou Doubravku někde dolů ve srázu! No jéje, to by mi její sourozenci dali, kdyby se tu tak někdy objevili! Vlastní svědomí by ji snědlo zaživa! „Kamínky, obchody, magie... Tyhle ostrovy jsou dočista postavené na hlavu!“ postěžovala si hned, co byly na bezpečné zemi a už-už se nad tím mračila, „když už magie, tak trochu přirozenosti a ne nějaké... nějaké... tohle!“ sebevíc byl Mois Gris bizardním místem, zase mohl v určitých okruzích trochu brzdit. Taky by mu jistojistě neublížilo, kdyby se vlci třeba vyvíjeli věkem! Nebo tréningem! Ale kupováním za kameny… To si jako kdokoliv může nasbírat nějaké šutráky a pak je dávat obchodníkovi? A co ten, proč má tak prapodivné ceny? Co s těmi kameny dělá? Tolik otázek, tak málo odpovědí!
To už však s úsměvem mávala ocáskem - ještě dobře, že se jim nic nestalo! Coby si hlavu stěžovala nějakým vlkem, co měl obsesi s kameny. A teď byl čas lovit! „Hmm,“ zahmkala, co pořádně nasála okolní pachy. Moc jich tu teda nebylo! „Pojďme pro něco menšího, ať ještě projdeme ty hranice,“ navrhla, „opodál bude pár zajíců, ale hraboše tu taky určitě najdeme. Můžeme se rozdělit, to půjde líp!“ ó, tak s těmi ona neměla vůbec dobrou minulost! Možná, že nastal čas se jim pomstít?

Zamyšleně naklonila hlavičku a zapřemýšlela nad tím, co by teď mohli ve smečce potřebovat. Vždycky se hodilo něco pod zub, co nad tím tak zapřemýšlela - našli by v horách ale bezpečnou cestu, která by zaručila, že by si Doubravka byla bývala neublížila? Rozhlížející se po hranicích, pochybovala, že takhle brzičko z rána by mohli najít něco pořádného, než nějaké to ptactvo. Mohli donést to dřevo, když už se o tom jednou zmínili! Jenže stromy teď budou nasáklé vodou... „Hm-hm,“ zahudrovala si nakonec, „můžeme zajít níž a zkusit něco ulovit,“ navrhla nakonec s pokrčením ramen. Nikdy toho přece není dost! „Přemýšlela jsi už nad nějakou rolí? Myslím si, že Einar by byl rád, kdyby jsi s něčím sama přišla!“
On prodává magie?! Jen tak? Srst se jí za krkem nepříjemně zježila, co po vlčici hodila pohledem. Prosím, prosím, že je to jenom výmysl! „To je hodně děsivé- teda, zajímavé, ale hodně strašidelné! Brr! A to za ním může přijít kdokoliv?“ optala se s téměř znatelnými obavami v hlase. Co kdyby se k němu dostalo nějaké nevychované vlče, které by nevědělo, co s takovými magiemi dělat?! Určitě musela existovat nějaká věková hranice, omezení! Obchod také musel mít (přirozeně!) pravidla! Proboha, až tohle bude vědět Arryn- Anebo by mu to neměla říkat? Co když o tom už dávno ví? To bylo teprve dilema!
„Já jsem se tu jednou z rána probudila a napadlo mě, že jsem si proti sobě nějak poštvala vodu. Vždyť víš, jak jsem si s ní ráda hrála,“ pronesla neskrývaným, nostalgickým tónem - a opravdu! Jak moc jí její přirozená magie chyběla a co by všechno udělala pro to, aby ji měla možnost získat i tady. Mohla by toho snad docílit tím místním obchodníkem? „Pak mě naštěstí potkal Arryn. Jémináčku, bez něho bych tu vlastně vůbec nebyla! Tehdá mě nenapadlo, že tu mohou mít krutější zimy, než doma a že vlastně nemám smečku. Ještě, že to byl právě on,“ samovolnému úsměvu jaktěživ nijak nebránila, uvědomující si, jak dobře jí bylo, když o svém hnědavém kolegovi mluvila. Přece to byl její nejlepší kamarád! Ačkoliv... Ten "kamarád", to znělo tak...
S drobným vykulením očí si uvědomila, že už to musí být nějaká chvíle, co se přiblble usmívá do prázdna. Jejda! Hlavně nenápadně, hlavně nenápadně! „Ale vůbec, pojďme už, než nám všechna zvěř uteče!“ A s tím se už-už rozešla po jedné z cest, kterou v Hraničním pohoří znala, aby se podívali na jednu z místních luk. Sluníčko jim pěkně svítalo a mlha se postupně slábla a tak měli jen a jen štěstí. Taky se přece mohlo stát, že sjedou po zadcích přímo dolů! „Jak půjdeme zpátky, můžeme ty hranice zkontrolovat pořádně, ať nemá Arryn tolik stresu, když je na to sám. Třeba ho i potkáme!“

>> Kvetoucí louka

S určitou důležitostí ji pokývala - ovšemže ano! Na druhou stranu to rozhodně mohl prezentovat jinak, než to tehdá... Zachoval se správně? Aby neohrozil své postavení, to jistě. Ale vůči Vé... Ale, no, když ona si o to i dosyta říkala, přemítala Hanka nerozhodně - to se pak těžko jednomu řekne! Takhle situace byla na vinně vlčice samotné, o tom nemusela pochybovat, ale co nad tím tak zamýšlela... „U Einara nehrozí, že by respekt nebudil. Je ze smečky nejvyšší, to přirozenými pudy taky něco udělá,“ zapřemýšlela nahlas, co se po Doubí podívala, „ale myslím, že si u něj vlk brzičko polepší. Možná, že bys mohla donést něco pro Cinder! Víš, za toho Rainera. Jak se o tom zmínil, nebyl dvakrát natěšený,“ navrhla své sestřenici. Nerada by ji viděla jako terč, se kterým by jejich alfa chodil, kdykoliv by potřeboval někoho zdrbat za nějakou maličkost. Ačkoliv doufala (a věřila!) v Einarův cit pro spravedlnost, bude lepší, když si to nějak pojistí. Vločka určitě také bude ráda, až sama něco donese. Možná, že by se to teď ale víc hodilo té druhé březí vlčici! A to bylo to! Kdo to mohl být?
Zvesela se po ní usmála a zamávala ocáskem. Taky to nebyla vůbec žádná věc a Rainer se zdál být opravdu vychovaným vlkem, co by Doubí jistojistě neublížil. To už ale krčila obočím nad tím, co povídala - jakýpak obchodník? Co to znamená? Ví o tom Arryn?, napadlo ji hned. Musí se mu o tom zmínit, co ho znovu potká! Chudák určitě mrzne v pelechu sám, co mu neslouží jako dečka. „Já jsem nevěděla, že tu je nějaký obchodník! Co to je? Koho by obcházel?“ vyzvídala hned, co dostala Doubravka domluvila. Co tak přemítala, asi ještě nikdy se s takovým slovíčkem nesetkala!
S tím už trochu s mrzutým úsměvem přiznala: „Já ti ani nevím...“ A opravdu - kdoví, co by dělali doma. Jak dobře tam bylo, jak jinak se tam k nim chovali... Ale... „Myslím, že mým domovem se pomalu stává avar a jeho členi. Nikdy to nebude ten pocit souznění s tím, že jsme všichni jednota, ale asi mi to tak i vyhovuje. Každý je tu jiný. Pochází z jiných krajů. Je to jako soubor všemožných povah a minulostí a dokonce to bok po boku funguje,“ nemohla si pomoct a nadchla se, co o tom tak povídala, „fascinuje mě to.“ Možná, že to byl druhotný efekt magie ostrovů (kdo by se taky už divil!) a Hanka by si nepochybně vybrala rodinu a svůj předešlý domov před tím, co bylo tady na ostrovech - jenže čím déle trávila čas s Vločkou, Alatey vůbec a... s Arrynem... Svět jednoduše vypadal, voněl jinak. Hezčeji. „Věřím, že všichni doma drží při sobě, jako vždycky. Určitě jsou v pořádku,“ povzbudila po krátké odmlce vlčici po jejím boku, aby se nad tím moc neutrápila - co se ona mohla štvát s vlastní hlavou nad tím, že tu její příbuzní najednou nejsou! Jak zle jí bylo! A nakonec se nemá tak špatně, jak si vymýšlela, protože si našla... domov? „Je zvláštní, že tu ostrovy přitahují příbuzné. Čím myslíš, že to je dané?“

Ze zvědavým zahmkáním jí souhlasně přitakala - jeho rysy byly opravdu podobné těm, pod kterými si představovala Einarovu rodinu! Vypadali právě takhle všichni z těch, co se narodili na severu? Srst by jistě smysl dávala, ale hnědavá, nebo rezavá... To už by se tam líp hodila Stina, nebo taková Astrid! Té by se tam náramně bělavý kožíšek hodil, kdyby zrovna nekráčela nějakou zarostenou tajgou. Ale byla dost huňatá na to, aby tam přežila! Co se po ní letmo v úkrytu podívala, vypadalo to, že nějaký ten chlup navíc určitě měla! „Mají to asi v rodině,“ zazubila se, „Einar tak jenom ale nevypadá. Bohužel. Ale možná i dobře, že máme takovou alfu! Navenek chladnou jako sever, ale vsaď se, že by se pro nás všechny rozkrájel.“ Brrr! Ještě si tak připomínat to 'zapálení', se kterým se po Vé slovy oháněl, no fuj!
Se zamyšlením se snažila pořádně vybavit Rainerovo chování - potkali se ale na sotva zlomek sekundy. Nojo, to se vlk pak jenom těžko může rozhodovat, jestli mu někdo přijde milý! Ale coby, k vlčicím pořádně vychovaný, to se cení. „Věř svojí intuici, ale dej na rozum. Srdce si taky občas umí říkat, co chce,“ drcla do Doubí čumáčkem, aby ji trochu poškádlila. Vypadali vedle sebe opravdu hezky a Hanka by své sestřenici samosebou takové věci přála, ale... Ale! Jeden musí být opatrný, když do druhého nevidí!
„To si piš! Ta je tady na ostrovech totiž úplně všude,“ to se taky jednomu povídá, když sám neví, že nějakou ovládá! S pohupujícím ocáskem jen nešťastně zasténala - tahle magie...! „Nezbavíš se toho, i kdybys si to sebevíc přál! Arryn zmínil, že si myslí, že já mám třeba zemi. Jak to jako poznáš?“ a vůbec, co on měl vědět o magiích, když proti nim tak orodoval! Jen aby to nebyl právě on, co onehdá u sebe doma přispíval k těm zvěrstvem, co se tam udály.
Hned, co na takovou věc pomyslela, ale zacítila nepříjemné bodnutí u srdéčka. Takhle se přece o kolezích nepřemýšlí - a už vůbec ne u hnědavého vlka, co by se pro ně všechny bez okolků obětoval! Jak hezky uměl zahřát, vtipný byl... Ne, tohle od ní nebylo vůbec pěkné! „Ale je pravda, že se tu bez ní neobejdeš. Ráda bych tu zemi ovládla, aby se taky nestalo, že bych...“ krátce se odmlčela, co si vzpomněla na vyprávění Arryna, „no, to je jedno. Co si myslíš, že ovládáš ty? Třeba to taky bude země!“ jo, to by se k ní odjakživa hodilo! A jak hezky by jí to šlo k očím!

<< Alateyská smečka

No jo, taková obchůzka hranic, to nemohlo být jen tak! Co tak pomalu kráčely napříč územím, vlčice si vůbec nemohla vysvětlit, proč to Arryna tak... zajímá. Všímat si malých detailů nebyla její převeliká parketa, co se týkalo okolí - jí vlastně bohatě stačilo to, že si uměla všimnout toho, které ze zvířat už zjevně nebude připravené přežít zimu. Když nad tím tak přemýšlela, asi by bylo dobré se Einarovi ozvat a něco si na zimu zalovit! Jo-jo, za chvíli se každý bude moct vymluvit na rýmu, a to je pak těžko! „Dívej, svítá na nový den. Ale že je všechno takové bělavé!“ zaskuhrala si, „hloupé hory. Jak takhle máme vidět nějaké narušitele?“
S neskrývanou libostí se po své sestřence hned uškrnula, co ji vyzvala k odpovědi. S krátkým, očividně hravým mlasknutím veledůležitě pokývla hlavou a dostala ze sebe takové to "hm", co by Doubí mohlo trošku pohrát s nervy - ale coby to byla za rodinu, kdyby se hned nato nerozesmála! „Ale co, není tak k zahození. Je to takový obr- huňatý obr! Jako alfa. Když jsem tě vedle něho viděla stát, vypadalo to docela vtipně,“ zamyslela se s veselým pohupováním ocásku, „bude to pravý gentleman. Ale jen aby taky nemyslel jen na jedno a proto se tak mile choval, to by bylo pěkně špatné! Však víš, jak tu teď máme všude lásku ve vzduchu s těmi vlčaty.“ A že jich nebylo věru málo! Hanka stále nevěděla, co si o tom pořádně myslet a radši se tak už ani nesnažila se snažit přijít s nějakým vysvětlením, proč se právě Cinder, nebo Astrid rozhodly pro vlčátka. Pro smečku to bude nepochybně velký přínos, jenže... Na to jaro nemohli počkat? „Ale vůbec, takže v Oáze? To byl ten zvláštní pach?“ Vyzvídala ihned dál - ne, že by chtěla vědět každičký detail, ale když už to jednou byla její sestřenka, tak se musela pořádně zajímat! Přece to byla jediná rodina, co tu pořádně měla - když tedy nepočítala adoptovaného Arryna.

Jméno vlka » Hanka
Počet příspěvků » 20

Postavení » Kappa
Povýšení » ...
Funkce » Lovec

Aktivita pro smečku » Ulovila pro smečku kozu, Cinder dostala kožíšek do úkrytu, upevňovala vztahy ve smečce, poznala nováčka (Rainera) a pobízela ho k přijetí
Krátké shrnutí » ... Spolu s Vločkou, Doubravkou a Arrynem se vydali do Tundry, kde se nakonec s Arrynem odpojila a vydali se spolu ulovit kozu - to se jim úspěšně povedlo! Nicméně to samozřejmě museli dotáhnout zpátky do úkrytu. Na cestě přemítali o vlastní rodině a vlčatech a Alateyské zimní porodnosti vlčic. Hanku samosebou napadlo ukrást Cinder vlče, což jí nakonec bylo (bohužel) napůl vymluveno. Dali si pořádnou přestávku, protože táhnout kozu do hor není jen tak a pak ji dostali do úkrytu, kde dostala hezký sestřih. Nato se vydali k pelíšku a přitulili se. Jenže svět to chtěl a ona se zas musela s někým vydat kecat - tentokrát byli její obětí Rainer a Doubravka, co čekali na Einara. ...

Smečková minihra » Žebrám o ni na její stránce! :D

S drobounkým úsměvem pokynula Rainerovi - ale jistě, že měli! Kdo by si taky neproklepl samce, co se zdál již nějakou dobu cestovat s její vlastní rodinou? Pak si musím najít i Stinu! Ta byla pořádně chladná, určitě by do severu zapadla. Zda-li pak se nakonec přidala? Nedejbože se jí na severu něco stalo, že ještě nedošla? Ale to by určitě dal Einar vědět... Co nad tím tak přemýšlela, věnovala jejich zrzavé alfě krátký pohled. Neobjevil se totiž ani Vidar. Možná, že se spolu zdrželi...? Snad se taktéž nerozhodli udělat si vlčata! To by bylo nadělení - to by si toho Arryna jako pomocnou loveckou sílu vzít musela, aby se měly matky smečky nejlépe, jak mohly!
Ale žeby se zrovna černo-bílá vlčice pasovala na matku... No, přece jen s ní prohodila tak dvě slova na to, aby věděla, jaká vlastně byla!
S tím zvědavě nastražila ouška - tak to přece jen byl nějaký ten příbuzný! A jaký smysl to hned všechno dávalo musila se radovat, to ve smečce Einar alespoň bude mít někoho, s kým si bude moct o domovině popovídat! A zdálo se, že právě k tomu dochází. I proto Hanka pokorně pokývla hlavou, „ale jistě,“ a s tím se s úsměvem podívala po Doubravce, která chudina asi už nemá, kam by od jejích otázek utekla. „Věřím, že se ještě uvidíme, Rainere,“ zmínila letmo, co se už-už zvedala, „to si piš. Vezmeme to po té stezce, co jsem ti chtěla ukázat, a...“ a tím už se zvesela za jejich kráčení rozpovídala o tom, kde by mohla najít pár zkratek z Tundry, které si tu Alateyští kvůli lovům našli - musela ji přece vzdělávat, ať si taky neudělá pořádnou zatáčku jen proto, že by nemohla vystoupit do hor!

>> Hraniční pohoří

Jak ráda by jim pověděla všechno, co tak málo pochytila z výpravy na sever a jejich příchodu domů - no žel se nedalo, protože přišel Einar, na kterého dvojice tak nadějně vyčkávala (Hanka ho ráda viděla! Znamenalo to totiž větší šanci pro to, že se Rainer snad přidá!). Jen škoda, že jsme nestihli to kleští. Musím si na to Doubí odchytit, co bude času! V té Oáze se muselo stát něco magického! Jak jinak by ho totižto cítila tak daleko? Žeby... získala superčich? To by ale taky moc na rozumu nebylo postavené, když se na ostrovy dostala zdánlivě nedávno. Nebo snad magie fungovala odlišným způsobem, než jak si myslela doposud?
Coby ale zdlouhavě filosofovala, když tu měli alfu! Věru toho chtěla stihnout ještě víc, nuž na druhou stranu ji těšilo, že po jejím příchodu zas tak dlouho nemuseli přemítat, co dělat. Zrzavý tu uměl být jako na zavolanou! Přistoupila proto k Doubravce, ať mu nezavazí při pohledu na Rainera a sama věnovala vlčici drobný úsměv - Einar to určitě nemyslel zle. „Pak mi musíš povědět víc o tom setkání,“ pošeptala směrem k svojí sestřence, aby nevyrušovala dvojici obrů, „na ten tvůj silný čich... No, tvoje smysly si umí vybrat,“ uškrnula se na ni škádlivě. Něco na tom přece muselo být, za tím si stojím!
Když se teď však po tom Doubravčitém objevu v porovnání s jejich alfou dívala... To je mi ale hezká shoda náhod! Ale Fiske, Arvid, to taky zní jako z jednoho brvu. Hory jsou mu blízko, Einar je taktéž rád - dokonce z nich je...! Ostrovy snad přivedly další příbuzné? To by se mohlo taky poštěstit Vločce- nebo dokonce Arrynovi! Jak ráda by byla, kdyby zase dostal šanci potkat někoho ze svých blízkých!

S pohozením ocásku se na Rainera zazubila. Však on ještě uvidí, jak dobře mu u nás ještě bude! Žeby nám nebýval dal ani šanci? Ale je pravda, že na území už nám kdosi při našem příchodu s Arrynem hulákal, a Einar v úkrytu nic... Třeba bych pro něj měla dojít? To bych ale taky mohla udělat ostudu! No jo, no jo, jejich alfa se nezdál moc činit! „Tak to mě pak nech pozměnit - budeme s Doubí obě rády, pokud se pro Alatey rozhodneš!“ coby si s tím jeden dělal těžkou hlavu! Ačkoliv by se jim takový samec do smečky nepochybně hodil, co se teď mají narodit ty vlčata... No jéje, to aby za nimi zrzek uháněl tak, až se za ním cesta rozhoří!
S tím se však zvědavě podívala po své sestřence, nad kterou jenom s hravým úsměvem prohodila tlapkou gesto, ať se nad tím netrápí (ještě to tak, to by se Rainer ledva chtěl přidat! Třeba ho zlákalo i Doubravčino teplo a nejen horský chlad? No jéje! Ale vlčata až na jaro!). „S Arrynem jsme ulovili kozu, tak mají alespoň kus teplé srsti pod zadek a něco na zub. Vločku jsem ještě nepotkala, no o tu bych neměla strach,“ usmála se a musila si pokývat hlavou: nepochybně by volala, pokud by potřebovala pomoc. To už ale naslouchala jejich společníkovi, nad kterým překvapeně zamrkala - nevěřila vlastním uším! „Až v Oáze?“ wow, wow!, tak to musel být pořádný zážitek. Ani nevěděla, že tu nějaké takové jsou!
„Ále, vy dva, však jsem taky myslela za hranicemi!“ krátce se tomu zasmála, holt se občas takové nedorozumění stane! To bych si pořádně zavařila, kdyby na to Einar přišel! Hrůza postihu, kterým tehdá obdařil právě Vé (tedy ohněm myšleno, samozřejmě!) se chtěla zuby a drápy co nejdýl vyhýbat. Nejlíp navždy! Ještě teď by se jí srst ježila, když nad tím přemýšlela. Fuj! „Teď je ale pravda, že by ses, Rainere, mohl ztratit mezi našimi dočasnými návštěvníky. Na severu se stala nějaká velká nehoda, tak hrst z těch zraněných dostala povolení tu být ošetřena,“ zamyslela se žertovně - dovolovat si tak ale nechtěla, aby neskončila špatně! „Jak jste se vůbec vy dva v té poušti potkali? To není jen tak, co by se tam vlk s tvou srstí objevil,“ optala se se zájmem vlka, načež svůj pohled adresovala Doubravce, „vsadím se vám, že to byla nějaká magie! Ta tu je všude!“

Zvesela se na své dva novodobé společníky usmála - byla ráda, že po střetu s mrtvým nebožtíkem se nesetkala s dalšími mrtvolkami. To by taky bylo, najít tu jenom kostičky z Doubravky! Co bych s nimi asi dělala, stavěla? Zabránila pobavenému smíchu a už-už naslouchala, co jí dvojice říkala. Nechtěla být přece za nějakou neslušnou vlčici, když už byla nějakou tu chvíli kappou Alatey! „Moc mě těší, Rainere. Máte zajímavé přízvisko!“ podívala se po něm se zvědavým, zamyšleným výrazem, sic nahlas se neptala, protože by se to neslušilo. To tak, ještě mne za to pokárá jeho náramná kolegyně!
S úsměvem mu pokynula a zrovinka tak se pokusila, aby do toho vlčici nějak zatáhla. Nerada by, aby spolu s rezavým obrem vedla samostatný dialog! „Alateyská smečka je na zimu tím nejlepším, co jsi si mohl vybrat,“ samovolně se drobounce vypnula, aby dala najevo svou hrdost na smečku, „ačkoliv tu může být chladno, věřím, že tobě to nebude činit žádný problém!“ A opravdu - jaký huňatý se zdál být! Ledva ale sahal po tlapky Arrynovi, co měl k hustotě navíc takovou... Jinou atmosféru. Aby se Hanka přiznala, její kolega se vůbec nezdál srovnatelný s ostatními vlky.
„A ty jsi se konečně dostala domů,“ zazubila se na oplátku Doubravce, „zjevně jste se potkali na cestě do avaru...?“ Tušení, že právě rezavý vlk nesoucí určité rysy Einara musel být pachem, za kterým se Doubí tak hnala, ji téměř... pobavil. Že by ji očaroval až tak silně, že ho cítila na hony daleko? V tu se jí ale očka o cosi pootevřela - vždyť oni nemůžou tušit, o čem právě promluvila! „Oh- omluvte mě! Avar se říká srdci naší smečky. Určitě se vám to bude hodit do slovníku, když teď oba budete patřit do smečky.“ S dalším úsměvem je tak vlastně uvítala (teda, ne, že by měla pravomoce někoho do smečky přijmout, ale představit si je tam už mohla-!) a už se popravdě nemohla dočkat, až je oba uvidí v úkrytu. Čím víc členů, tím líp na tom budou, až se narodí ta vlčátka!
Se zamyšlením se však povytočila zpátky na cestičku, po které přišla. „Tedy, nevím, zda se takhle při měsíčku alfa objeví... Ale mezitím bychom mohli nasbírat nějaké kleští a větvičky, ať se rozhýbeme co myslíte? V naší smečce je zvykem čas od času udržovat oheň, u kterého se ostatní mohou zahřát a myslím, že by alfu potěšilo, kdybyste přinesli nějaké ty zásoby!“ navrhla jim - přece tu v tom mrazu nebudou postávat a čekat, až jim umrznou zadky! A pokud by jim s tím pomohla a pak to všecko hodila na ně, mohlo by to jak Doubravce, tak Rainerovi pomoci v tom získat si u Einara nějakou tu hvězdičku navíc. Ona sama už pomohla Vločce a splnila svou loveckou povinnost, zas tolik toho na triko nepotřebovala!

<< Úkryt Alatey

Ocáskem radostně v protáhnutí mávala ze strany na stranu - přestože byla ještě tma jak v pytli, už teď jeden mohl pocítit, jak se příroda znovu probouzela. Vzduch byl pořádně chladný (no jo, ty hory!), poměrně hravý a snad jakoby cítila... Žeby se mnou voda zase chtěla mluvit? Už je uražená teda pěkně dlouho! Čím déle však pohledem putovala po obloze, docházelo jí, že to nebude jen tak, neb se k nim hnala dost rozzlobená mračna. Bouřka? Ještě, že se jí s Arrynem vyhnuli! A Vločka taky! Snad už je někde v úkrytu? Božínku, já hlava děravá se ani nepodívala! Ale otáčet se zpátky a hledat svou drahou kamarádku někde v těch ruinách, zatímco by se mohly začít ozývat hromy... Fujtajb!
S pevným rozhodnutím zůstat venku se porozhlédla, zda-li tu nenajde nějaké zatoulané zvíře a už-už se její tlapky rozešly nestálým krokem po avaru, co byl zalehnut v tmavé roušce. Ty prý takovou věc cítily na míle daleko - ale kdoví, co je na takové věci pravdy! Jako lovec by jim přirozeně měla rozumět trochu víc, než kdejaký tajtrlík ze smečky, ale zrovna těmto věcem neuměla přijít na kloub.
...Teda, možná až doteď. Její pohled samým udivením spočinul na drobném netopýrovi, co už na téhle stezce musel nějakou tu chvíli ležet - jak se to ale stalo? Žeby ho někdo ulovil a jen tak nechal... Ale krev nikde? Snad chudák pošel? To by bylo vniveč, neb takové zvířata zásadně nejedla. Chudák mohl něco sežrat a riskovat tak smečku...! Opatrně se jala předními zoubky tvora vzít (kdo by taky chtěl až moc šahat na nočního čerta, žejo!) a přenesla ho pod jeden z keřů, kde netopýrkovi uštědřila řádný odpočinek. Třeba teď dojde pokoje! Kdoví, co se tomu nešťastníkovi stalo.
S trochu pochmurným výrazem se však nedala zastavit a pokračovala v tom, kde skončila - to už jí do čumáčku taky udeřil důvěrný pach, za kterým se hned vydala a brzo se tak objevila před Doubravkou a...? „Ahoj Doubí!“ zazubila se ihned na svou sestřenku, „vidím, že jsi se vrátila v celku- to je moc dobře! A ještě ve společnosti,“ zmínila se s drobným překvapením, co se na neznámého vlka usmála. Vypadal... No, vedle drobné vlčice vypadal poměrně komicky vysoce! „Zdravím!“ pokynula mu slušně, co očima mezi dvojicí těkla, „jmenuji se Hanka! Očekávám, že tu vy dva nepostáváte jen tak...?“ nakrčila zvědavě obočí. Žeby Doubí zapomněla, kudy do avaru? Nebo se snad chtěl zvláštní, rudý vlk přidat? Skoro takový druhý Einar, huh!

Nikdo jí dvakrát nemusel říkat, aby se nestyděla a udělala si na kolegovi pohodlí (a že mu to určitě nemohlo být nepříjemné! Ještě aby si stěžoval!). Co by vám bývala pověděla - vyspat se na někom, kdo je heboučký jak polštářek Hance samozřejmě přineslo sny, ve kterých se procházela po té nejjemnější trávě, co jeden kdy zažil! A panečku, byla to teda taky podívaná! Bylo to snad poprvé od příchodu na ostrovy, co se jí takové patlavé zvláštnosti zdály... A jak blízko srdéčku jí uhodily! Asi to bylo tím, jak se s Arrynem bavili o rodině?
Ať už to bylo jakkoliv, po záživném probuzení se dobré tři časy musela ohlédnout po tom, kde ty její vlčata vůbec zmizela a ještě dýl trvalo uvědomění toho, že vůbec žádná nebyla. Au! Prázdno a těžkost bijícího orgánu uvnitř nebyla nijak příjemná - sny ale bývaly sny z určitých důvodů, a tak se nad tím vůbec dlouho netrápila (to by teda chybělo, kňourat nad něčím, co nikdy nebylo a vůbec... nikdy zjevně nemusí být). Ačkoliv se tak ještě chvíli povalovala a všemožně se snažila přitulit k spícímu tělu jejího kamaráda, snažíce se zahnat zbytečný smutek, nakonec jí to nedalo - vzduch je nejlepší doktor!
Co nejtišeji se zvedla, přející si, aby si hnědavý vlk ještě pořádně odpočinul a už-už si to chtěla vyrazit ven, jenže... Jenže jak pěkně on vypadal, když spal! Tělem i duší se bránila zdlouhavému "awww", co jí bublalo v hrdle a jen stěží se odtrhla od pohledu, co se jí naskytl. Kdyby se tak viděl, ani by neuvěřil, že je to on sám! Ježiši, ten vlk umí být tak roztomilý, roztékala se na své cestě z úkrytu, jestlipak se tak umí tvářit i tehdá, co nespí?

>> Alateyská smečka

24 bodů: libovolná magie -20, 5 kmš -3
Prosím, škemrám připsat: 20kmš + 1 rubín + Libovolná magie - led

Zapsáno.

Všechno nejlepší, Mois Gris! Devět let a furt to nejednomu přijde tak, jako by ses tu objevil teprve včera! Mnohé si zažil, až by se jeden divil, že se po každém úpadku neaktivity dokážeš znovu postavit na nohy - a to především snaživými adminy a velmi přátelskou komunitou, co u sebe umí moc hezky držet. Každý si v tobě najde to svoje!
Za tu dobu jsi opravdu pořádně povyrostl a všichni jsme jasně přesvědčení o tom, že právě do krásy! Občas jsi ty i my nepříliš aktivní (až se jeden lekne, jaké bude pokračování - jestli vůbec!), ale to, co po takových "temných" časech přijde, je opravdu suprové - všechny ty akce a pozornost na to, aby se příběh opět o velký kus posunul...!
Možná, že to člověk může brát jako takové chvíle odpočinku, co hra i lidé přirozeně potřebují. Teď jsme ale určitě všichni odpočatí až-až, a tak vzhůru dalším úspěšným dnům naší hry!