Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  21 22 23   další » ... 32

Rainer, Máta, (Mušle)

Do úkrytu se přivalilo ještě pár vlků, ve kterých upřímně poznala jen Razera a pachem možná nějaké to vlče Shine, která teď chudák ležela s Arrynem v léčitelském doupěti. Musím je pak navštívit a rovnou Doubí a kolegovi pochválit postavení! Se střihnutím ucha dále naslouchala tomu, co měl Einar na svých plecích a co potřeboval předat smečce. Povýšení bylo pravdu hodně - překvapivě hodně - a s tím tak tlapku v tlapce přirozeně kráčely i role, o které se vlci postupně hlásili.
Rainerovi věnovala krátké pokývnutí hlavy, zjevně na přivítanou mezi jejich menší skupinu, která se pomalými krůčky rozrůstala. Musí je pak všechny sehnat, i takového Yara, na lov. V takovém počtu už by se nám něco většího určitě podařilo skolit! Jen to chce přečkat trochu toho sněhu a můžeme vyrazit, zapřemýšlela - nakonec to ale bude muset nechat na druhý den, protože se sama cítila z té rýmy jako trám dosti vyčerpaná.
Stina průzkumník, Mercer obránce... A Mušle lovec! zaradovala se, co se snažila zapamatovat si všechna ta jména a aby pravdu řekla, měla v hlavě pořádný zmatek. Zapamatovat si všechna ta vlčata a nováčky - to bude ještě fuška! Nedejbože jim řekne jménem někoho, koho zrovinka nemají rádi. Teď je však měla čerstvě v paměti, a tak Mušli věnovala drobounký úsměv. Pak ji přece jen líp přivítá!
Očima však už jen přelétla dav a co se sraz pomalu chýlil ke konci, dovolila si dojít k Mátě, co zjevně stále nevěděla, co bude s její maminkou. Muselo to pro ni být složité. „Doubravka to s bylinkami dobře umí,“ drcla do jejího ramene přátelsky čumákem, „a Astrid taky! Pokud je nemocná jako Arryn, určitě ji vysílilo jen to, že musila dojít přes hory a brzo bude fit. Počkej, až se probudí a dozví se, že jste kappy! Určitě bude mít velkou radost,“ zkusila zavtipkovat, nejistá, co by bylo nejlepší.

Tiara, Arryn, Einar

Se zájmem se podívala po Tiaře, která jim nakonec dobře pomohla. Magie nebyla něco, s čím by se Hanka stýkala každičký den - a možná právě proto se jí ve tváři mihl místy ohromený výraz, který se brzičko přelil ve zvědavý úsměv. Protože už však nebyla potřeba, eventuálně se raději dostala z ruchu léčitelek, co se náhle v úkrytu i s tělem Shine objevily a nezapomněla přitom starostlivě pohlédnout po Arrynovi, co tu zjevně na chvíli zatvrdne. Ale možná ho to i dobře naučí, pomyslila si, takhle alespoň nebude bezcílně vandrovat po horách, když mu zrovna bude zle.
V hlavě si při svém krátkém přechodu uchycovala, že pak musí Doubravku vychválit do nebes a už-už přemítala nad tím, co by jí dobrého ulovila, aby se po tak svižné akci pořádně najedla. S plným žaludkem se přece jen líp rozjímalo nad životem!
Uši se jí nedlouho poté našpicovaly k jejich zrzavému alfovi, co opět zaujal své typické místo. Nutilo ji to přemýšlet - taková rýmička... (pche, a ani ta chlapská!) To přece nebyla žádná nemoc! Až si někdy odchytí sestřenku, třeba se jí optá, jestli něco nenajde. Teď jí to ale přišlo jako nesmysl, ze kterého se určitě vyspí, až k tomu dostane příležitost.
Ocásek se jí však zvesela zhoupl, co poslouchala všechno to povyšování - co to tak poslouchala, bude muset vychválit všechny své přátele! Měla za ně radost, ačkoliv... si nemohla odpustit studem dloubnout v zemi, sledující své tlapky. Bude si muset máknout! Rozhodně nehodlala chudákovi kolegovi dělat ostudu, kterou z ní nepochybně bude mít, co se to dozví. Einarova pohledu si tak žel nepovšimla. Teď už jen počkat na ostatní vlky, co se budou hlásit o své posty a třeba trochu poznat toho nového Mercera!

Yaro, (Arryn) > Vločka

Koutkem ouška naslouchala, co si pár členů vyměnilo a nezapomněla zaregistrovat také Shine, které jako novopečeným matkám onehdá cosi nanosili do doupěte skrz smrt Heřmánka. Nevypadala, že by se tím nadále trápila - co však oči neviděly neznamenalo, že to tu stále nebylo. Khan, tedy? Prazvláštní alfa! Třeba je král vlčat? Pomyslila si a už-už se chtěla vyptávat, jestli náhodou neví o stavu smečky samotné. Musel to být pořádný zážitek (sebevíc frustrující)! Připomenulo jí to také Daén, kde se mimo jiné měla prokázat jako kappa. Platilo to stále? Musím se pak zeptat! Už to bude, tyjo, doba!
Co nad tím tak dumala, jen stěží si povšimla Shine, co prazvláštně zmalátněla, než se dokonce skácela k zemi. Hankou téměř okamžitě projel nepříjemný pocit, který ji automaticky vykopl na nohy. „Obávám se, že si budeme muset popovídat později, Yaro,“ pousmála se spěšně k vlkovi. Ona mu to vynahradí!
Možná, že by byla bývala alespoň letmo pogratulovala Doubravce k získání role (bavila se už s Einarem o tom léčitelství? Ta je rychlá!), nuž sama se svižně přesunula k Vločce. „To nám ten sraz pěkně začíná, viď?“prohodila k ní a rychle kráčela tam, kde očekávala, že ostatní členové nechávali pro jiné kůže ze svých úlovků - už jich tu pár kdysi zahlédla. „Do toho koutku, že?“ optala se letmo, ačkoliv neočekávala odpověď a snažila se najednou pobrat co nejvíc, aby tam alespoň pro začátek nezebal zadek. Však se to dá upravit, až věci budou míň akutní!
Zamrzela ji však zpráva o Arrynovi, co měl Shine následovat. A to tajně doufala, že se mu bude moct zavrtat do srsti - o samotě, v soukromí! Jistě to však pro léčitele bude mnohem výhodnější a třeba se jeho stav o dost lepší. A ta modravá, pro tu taky? Vlče Shine? S tím se ohlédla na bělavou pečovatelku a sama se vydala do úkrytu, který měl být dnes pokřtěný, nechtěje, aby se na ni spěchalo. Rychlá být uměla, fakt že jo!

Arryn, Yaro

Sebevíc se zdál vlk zvonit na vlastní umíráček, jak mile se na ni usmál - a jak vřele mu to pak ona sama opětovala! Ocásek se jí samovolně zhoupnul a najednou se jí už nezdálo, že by na tom musel být tak špatně, jak si to malovala. „Tak ať ti dobře poslouší,“ odfrkla si pobaveně. Coby se ale styděla, když to sám tak pěkně zmínil, že? S určitou radostí se hlavou otřela o jeho rameno, než se posadila tak, až se jejich srst proplétala jedna do druhé. To, že by mohla sama onemocnět, ji dvakrát tak netrápilo. „Po srazu domluvím ty lovy a pak si spolu můžeme lehnout! Už toho mám pokrk,“ zakňourala k němu polohlasně, aby nerušila Einara a smečku, „teda, první ti ale najdeme to léčení, to je důležitější!“
„Nikoho neznám. Ale už jsem se dívala na vlčátka obou a jsou moc pěkná! Jsou tu dokonce dvě úplně stejné a hrozně podobné na Cinder! A teda Rainera, ještě toho. To je nějaký jeho příbuzný,“ roznesla již druhou osvětu o rezavém, nadmíru statném samci, co se zdánlivě měl k její sestřence. Doubí se ačkoliv úplně nevyjádřila, Hanka tušila, že mezi nimi musela proběhnout jiskra - nebo pořádné kopnutí! Co takový nával nováčků vůbec znamená? Byli to snad další opozdilci ze severu, jako pan Lucien? Pokud ano, věděli něco o Vidarovi?
Vločka se vrátila? Co donesla? S tím už ale hlavu zvědavě točila za blížícím se vlkem, co byl shodou okolností také nová tvář v úkrytu. To ji teda radost vůbec nedělalo! Projevil se snad jako dobrý vlk? Viděl v něm Einar dobrý přírůstek? Aby se neřeklo, trochu se od Arryna odtáhla - kdoví, co by si ještě býval pomyslel! „Stinu jsem tu od severu vůbec neviděla! Potkali jste se tam?“ zvídala po Arrynově galantních slovech, „pomoci? Myslím, že prvé uvidím, kolik vlků s námi poputuje a pak si rozdělíme, co kdo, kde a s kým.“ S přívětivým úsměvem se podívala nazpět po svém drahém společníkovi. A ty půjdeš, až se vyléčíš? Musel! Na to by se ale taky oba potřebovali prospat - snad že by to odložili na ráno druhého dne? Zdvořile čekala na odpovědi, neb zrovna ta na Arrynovu otázku ji opravdu zajímala!

Astrid, Cipher > Xander, Cinder > Arryn
Všem přítomným nahlas obeznámila, kdo je Hanka, pro nové tváře :]


S místy smutným úsměvem se po béžové léčitelce poohlédla, ráda za to, že i přes svou momentální indispozici skrz vlčata měla jakousi stopu o starosti členů Alatey. Ačkoliv ji snad ještě nikdy neviděla v akci, důvěřovala v ní a její schopnosti jako ostatní členové - byl to post vážený a důležitý, a tak nebylo pochyb, že ji Einar tuto roli svolil s dobrou zkušeností z minulosti. Jak dlouho se vlastně znají?
To už si její pozornost opět dolovala hnědavá brambůrka (ježíšku, ty její ouška! Jak můžou být vlčata tak roztomilé, ale přitom nepříjemné?), na kterou se zvědavě podívala, a - konečně - pochopila. „Ham? Jakože já?“ pousmála se zvesela, co se jí ocásek pobaveně zhoupl, „tak mě teda těší, Cipher a Amid, já jsem Ham,“ měla co dělat, aby zadržela smích, co jí probublával hrdlem. „A umíš říct... jídlo? Nebo hlad?“ zajímala se a svým pohledem směřovala přímo k vlčeti k pochopení toho, že mluví k němu. Nepochybovala, že by mládě bylo hloupé - ale jistota byla jistota a ona popravdě vůbec nevěděla, jak se k nim chovat.
To už ale zděšeně pozorovala její činění a už-už ji v kopnutí instinktů hnala pryč, „Ó Cipher, to radši ne! Tai- nebo- Ada! Ada je ještě moc malá, aby si s tebou hrála,“ dloubla rychle do vlčete a opět se podívala po místní deltě - a jakoby to někdo chtěl, místností se rozsvítila, což znamenalo jen jediné. Omluvně se podívala po Astrid: „Uh, pardon! Vezmu ji zpátky za Cinder, ta už... jí to určitě vysvětlí!“ s tím jako předtím Einar vzala vlče do tlamy (a ještě si někdo pomyslí, že to mám s Arrynem!) a už-už si to došmátrala nazpátek k její kamarádce, u níž se (konečně) objevil její partner, co měl také úspěch se zajíci. Opatrně položila Cipher před svého otce, „ahoj, Xandere!“ šeptla směrem k němu, aby nenarušila právě začínajícího alfu a s tím se podívala nazpět po Cinder a přátelsky se na ni usmála. Když jí o Cipher neřekne, nemůže se na ni zlobit! S takovým plánem v hlavě se podívala po vlčeti, se kterým právě přišla, „tak za chvíli na viděnou!“

Příchod Einara totižto znamenal příchod Arryna - a ona si ho nemohla nechat ujít! Byla však zrovinka na půli cesty, ouškem naslouchající, co jejich vůdce povídal, když v tu ránu zaslechla své jméno a hned se vřele usmála s rozhlédnutím po vlcích, kteří tu byli. Počkala, než domluvil a s tím se zkusila očima vyhledat nové, ale i staré tváře. „Hanka jsem já,“ ozvala se trošku hlasitěji, aby si jí každý povšiml a nikdo se nemusel ptát, jak vypadá ten, za kým se mají vydat a zadoufala, že vlci budou rozumní a půjdou za ní až po srazu. Pokud jich bude víc, mohli by přece jen zkusit větší zvěř, ale... Ale. Menší by se dala polapit ve větším počtu... No, to se ještě uvidí!
Zatímco se po ní pár vlků mohlo podívat, nebo říci něco celé smečce, docupitala k chudákovi Arrynovi a sjela ho starostlivým pohledem. Srdéčko jí div bušením nevyskočilo z hrudi! „ty jsi celý zřízený,“ zabědovala, „poslali k tobě aspoň léčitele?“ Pokud ne, tak si ho prostě vyléčí sama!

Musí to být pro tělo samice tak vysilující! Snad se Einar o svou novou rodinku dobře staral, ačkoliv mít pochybení zrovna u tohoto vlka dvakrát tak na místě. Už předtím se zdálo, že tu s nimi byl - a vůbec, tohle nebyla její věc! „Můžu někde najít mech a donést ti i vodu, kdybys chtěla,“ nabídla se s drobným úsměvem, aby to vlčici před sebou alespoň trochu ulehčila. A to by jí vůbec mohla pomoct i Cipher, a vést mladé už od začátku k prosperitě smečky je dobrá věc! „Nebo, no, sníh, ale to by bylo nepraktické. Venku už je pořádný chlad,“ obeznámila svou společnost, hledící přitom po hnědé brambůrce. Zda-li pak by té mohla ukázat venek (teda, pokud by jí to rodiče dovolili)?
„Jéminkote, tolik jmen na zapamatování. Ale velmi milé a slušivé,“ zasmála se - tiše, aby nevylekala malé vlčátka po boku vlčice. To by bylo nadělení, ještě je znovu rozeřvat! „Tady Cipher má třeba identického bráchu, Eni, Enid? Eni- no, na to si asi už nevzpomenu,“ zastyděla se trošku, protože na tom její kamarádce jistě záleželo. Óch, musí se na ně pak taky pořádně podívat a každého oslovit jménem! Pomohlo by to? Existovaly nějaké metody, jak si zapamatovat tolik jmen naráz?
To už se však překvapeně podívala po místní deltě, než jí to pořádně docvaklo. Už to musela být chvíle, co se vůbec porozhlédla po doupěti! Takhle být připoutaný k pelechu.. no... no! To by se mi asi nelíbilo, pomyslila si, než Astrid pěkně pověděla o tom, jak je tu vlk příbuzný s Einarem - Rainer - a zmínila se též o Lucienovi, šikovnosti Doubravky nebo tom, jak je Arryn opravdu, ale opravdu ošklivě nemocný. „Vypadá to s ním hodně zle,“ svěřila se léčitelce, očividně nijak natěšeně - naopak, jak z toho byla smutná! „Doufám, že se brzo zotaví. Jenže Sierra je kdoví kde a když teď ty nemůžeš, no,“ zadrmolila s kapkou nervozity, pociťujíce nepříjemný tlak na srdéčku. Jak ji to trápilo!

Překvapeně zacvakala ušima a při uvědomění si výrazu, který Astrid nasadila, pokorně sklonila hlavu a čekala, jestli po ní nakonec delta ještě neštěkne. Asi přišla nevhod - a vůbec by se vlastně neměla divit, vzhledem k tomu, jak její děti vyváděly! Kdoví, jak dlouho už v tomhle musela být a jestli jí už tak trochu nechyběl čerstvý vzduch. Ó jéje, snad tohle nepoví Einarovi! To by bylo! Po krku už jí beztak půjde Xander, jehož ratolest tak trochu podnítila k záškodnické činnosti a přece jen zjevně byla zdroj toho, proč se přivalila k frustrované matce jako velká voda.
Stále v určitém ohromení nad náhlým, zcela nečekaným chováním vlčice tak jen pokynula hlavou: „Ále, nic se neděje!“ zkusila trochu přehlušit řvaní vlčat, které zjevně neměly v plánu jakkoliv ustat (nešly se nějak jejich tlamy ucpat? Třeba by mohly žužlat zaječí tlapu, to každého uklidní!). Ačkoliv v hlase zanechala stopy jakési obrazné podřadnosti, už-už se podívala po Astrid, „měla jsem se zvenčí ozvat. Napadlo mě, že jsou třeba malí hladoví a proto tak řvou, no a ty už tu taky musíš být chvíli zavřená, tak jsem ti donesla něco pod zub,“ nahodila na pysky pousmátí a podívala se po Cipher, u které doufala, že nedejbože nezačne ty vlčata okusovat ona. Teď za ni asi nesla zodpovědnost ona (kruci!), tak si nechtěla ani u Astrid, ani u Cinder udělat křížek.
To už se však poohlédla po vlčatech, které se tak hlasitě povalovala u novopečené matky a na pysky jí přistál malinký úsměv, „Jsou všichni moc krásní.“ Pochválit ji, to by asi bylo dost neetické! Za co, dobrou práci? Úmorné lopotění se s těmi hlasitými uzlíky? Když nad tím tak zapřemýšlela, komplimenty byly věru náročná věc.

S radostným úsměvem sledovala malý brambůrek, jak se tak pěkně pohyboval a jala se to vlčeti ne dvakrát tak ulehčovat. Co by z toho pak taky měla? Naučila by se lovit? Ha, to sotva! Její výkon však nebyl stoprocentní, aby ji ještě neuhnala k smrti a - nechtějíce si to přiznat-, zužoval jí na hrudi nepříjemný, ztěžklý uzlíček, co měl za dočinění poměrně brzký, zrychlený dech. Ta má energie!
Situace, zdá se, velmi rychle nabírala na obrátkách a co se věnovala Cinder, konverzaci s ní a její dceři samotné, zdálo se, že se (bohužel!) probudila i jiná kupka místních vlčat, co... asi měla hlad? Astrid nikterak neviděla vyjít ze svého doupěte a její ratolesti taktéž, a tak se mohla rychle vzdát prvotních obav a nechat je přerůst v pořádně kyselý výraz. Ba i stahovala tlapky k ouškům, chtěje je ochránit od těch praskacích pazvuků! S takovou vervou brečí? Jakoby se za hrdlo trhali! Ó bože, snad nezabíjí novobečená matka své mladé? To by byl ale rychlý, a taky pořádně tichý proces!
„Víš ty co,“ povytočila se k Cinder po chvíli, „tohle je přesně ten důvod, proč nikdy nechci vlčata.“ Nebo v tom stála jenom kariéra? Nebo snad něco hlubšího? Tak či onak, Hanka nešťastně zaskuhrala - jak jí z toho po chvíli třeštila hlava! Byla by šla na vzduch, kdyby si nepovšimla vlků, kteří se k němu právě blížili a - nejpodstatnější informací - s Einarem v čele. Dokonce se ukázal šedavý Podběl, kterému přátelsky zamávala. Zjevně se něco bude dít?
Nakonec ale rezignovaně povzdechla a povytočila se na svou kamarádku, „dojdu se podívat, jestli nepotřebuje Astrid s těmi vlčaty pomoc. Musí ji to taky pořádně rvát uši!“ a vůbec, už jí tam utekla Cipher, tak ji rychle nabere a vrátí zpátky do pelíšku! Xander by určitě nebyl s to, aby jejich dcera... no. S nepříliš radostnou představou se vydala k hnízdu, co si Astrid sehnala - na cestě se projistotu ještě stačila stavit pro zajíce, co tu zjevně musel donést někdo ze členů. Byl to ten Doubravčin?
S masem v tlamě si to opatrně (snad se, Hanko, nebojíš řvoucích vlčat!) nakráčela až k jedné ze záclon, dohánějící Cipher, aby ji snad zastavila od vraždy a už-už čumáčkem trochu poodkryla onen závoj, sledující Astrid a několik drobných tělíček s pořádně otevřenou tlamou. Aby jim tam nevletěla moucha! „“Afuj! zahuhlala přes zajíce krémové léčitelce, „vefno f pohove?“ zkusila se opětovně promluvit, než konečně položila potravu na zem poblíž vlčice. „Chtěla jsem se podívat, jestli něco nepotřebuješ. Nechci tě rušit, ale, no... Jdou slyšet přes celý úkryt,“ zasmála se trochu (nervózně! Proboha, tihle byli menší, než vrh Cinder! Tohle bude taky běhat po jejich chotbách?), co se podívala po hnědavé, drobné brambůrce, „tohle je malá Cipher!“

No jéje - tolika sourozenců, tolika vlčat v Alatey zimní období přineslo (a to ještě musela počítat s těmi od Astrid)! Znovu ji to dostalo k myšlence onoho lovu a už-už vymýšlela, kdo by s ní vlastně mohl jít - jestli... jestli teda někdo vůbec zbyl. Zdálo se, že většina smečky padla na nemoc, nebo se courala mimo její zraky. Anebo jsi málo na území, huh! Držíš se jenom se svou skupinkou. Kde je ta Stina? Tu bych chtěla poznat a přivítat! A co vlčata Shine? No jéje, já si nezvala žádné na starost! Snad je někdo něco naučil. Nebo si je tehdy měla na starost vzít vlčata? No, ať už to bylo cokoliv, zahořela studem. Tohle bude muset napravit.
To už ale ohromeně hleděla na malou Cipher, která přinutila na její pysky zářivý úsměv. „Ta si teda umí prosadit svoje!“ chválila dceru Cinder, co se po ní hravě podívala, „až budeš mít zuby, bude to pěkně bolet,“ zasmála se směrem k drobné brambůrce a smýšlela, co by s tak malým vlčátkem mohla dělat - teda, samozřejmě pod dozorem! „Ále. Taky tu máme léčitele- teda... No, Doubravka to docela s bylinkami umí. Některé vlčata jsou nedochůdčata. Však ona je jednou ještě předžene,“ s tím zapřemýšlela, jak by se mohlo malé ještě přilepšit. No, třeba tak, že by se k ní Hanka s tou svou rýmičkou neměla přibližovat!
„Ham?“ podívala se zprvé na malou a pak hned na Cinder, aby jí to přeložila. Hlad? Ham? Jo, to dávalo smysl! S tím už ale zhoupla ocáskem a hravě se po Cipher uškrnula, natahující přední končetiny v jakémsi hravém gestu. „To si svůj oběd prvně budeš muset ulovit!“ vyzvala ji, aniž by věděla, jestli jí úplně rozumí a už-už popoběhla, sledujíce, co si s tím počne.
Jak teď ale tak byla, přišlo jí na hruď nepříjemná těžkost, co svou prudkostí zjevně jednala až moc unáhleně. Nedejbože to je ta Arrynova rýmička!
Zatímco zraky měla zafixované na Cipher a připravovala se na úprk, zahmkala nad slovy své kamarádky. „Já bych to nezvládla! Xander na tebe musí být děsně pyšný. Kde ten vůbec je?“ Kdyby tak byla Enigma větší, mohli bychom ho jít ulovit! (Enigma? Opravdu jsi si jistá, Hanko?) Ó ano, už aby si tuhle malou zarezervovala! Potřebovali lovce jako sůl.

Hanka
- Onemocněte

S drobounkým úsměvem se tlapkou jemně vlčátka dotkla, snad aby si ji přitáhla trochu blíž, a už-už zkoumala, co bylo příčinou toho náhlého tulení, ku kterému se Cipher jala dát. Teda, ne, že by si stěžovala - to ona moc ráda (hlavně, když šlo o Arryna)! Měla v srsti teď už převážně kapky vody ze sněhu a tak po chvíli dumání usoudila, že musela jistě ťapkat někde, kde zjevně neměla. A pokud chudák Cinder dospávala, co jí vlčata přes noc nedávala - no jéje! Ta až se probudí, to bude šrumec!
Protože rozhodně nechtěla zažít hněv novopečených rodičů, radši se opatrně posadila a čumáčkem se z ní pokusila dostat zbylé krystalky nadílky, co se jim přihrnula do hor. Bývala tu častá - Hanka ji ale jen stěží radostně vítala! Jo, protože je všude zima a k Arrynovi se taky teď nebudu moct mazlit dost na to, aby mě zahřál. Ještě bych to od něj chytla a mít dalšího vlka dolů - no jéje! Odkud se to vůbec vzalo? A proč ho to vzalo tak ostře? ... Bude v pořádku?
S povzdechem nad jejím drahým přítelem zraky přesunula zpět k vlčeti, které se nakonec rozhodla trošku poškádlit a dloubnout do něj tlamou - hra bude určitě mnohem rychlejší a zábavnější způsob, jak se obě budou moci zahřát! Přemítala, co by tak nemluvka mohla zvládat a jestli vůbec byla dost stará na to, aby se takhle od své maminky ťapala po okolí. Prozkoumávat jeskyni rozhodně nebylo naškodu a vlčata určitě potřebovala už od útlého věku pořádný pohyb, ale kdyby se tak někde zle pošmýkla a sjela do nějaké neobjevené chodbičky-!
Dříve, než mohla ukončit svůj hrůzostrašný spád myšlenek, už-už se děsila nad tím, jak se ozvala Cinder. „Jéminkote!“ srst se jí překvapením ježila až na zátylku! „Ahojky! Přísahám bohům, že jsem ji neukradla, ona se tu nějak, no,“ zjevila? Objevila? Ukradl ji Einar sám?! „uh, ale to máš jedno.“
Ale coby se vysvětlovala ona, když by tak měla činit vlčice! Ocásek se jí samovolně pohnul v náhlém zapálení, co natahovala krk, aby si všechny další brambory prohlédla (a vybrala si svého favorita, samozřejmě!) „Moc ti gratuluji! Takže čtyři, povídáš? A tahle malá Enigma- teda, Cinder. Teda- Cipher!“ krátce se nad vlastním neštěstím zasmála, div do té kupy nepřidala ještě takového Xandera, na nějž se podobaly dvě ze zbylých vlčat. Tohle budou vydřené pamatováky! „Illiana? Ta bude bojovník po rodičích, jen se neboj! Určitě bude v pořádku,“ usmála se na svou kamarádku, co ji pobídla k tomu, aby si vedle ní sedla - ona sama žel kráčet momentálně nemohla. „Tak povídej, přeháněj! Jaké to je? Jak se cítíš? Nechceš něco donést? Doubravka měla moc úspěšný lov a někde by tu měl být její zajíc. Je v tom fakt dobrá!“ tak, jako hnědavá vlčice zjevně jednou bude vychvalovat své potomky, Hanka si uloupila tu příležitost udělat dobrou reklamu své sestřence.

Zvědavě pozorovala počínáni jejich alfy a periferním pohledem zabloudila očima k samotné Astrid, co pod sebou měla kus z kůže kozy, co tu onehdá donesli - a taky se na ni shodou náhod podívala! S úsměvem Astrid pokynula hlavou, „zdravím.“ Bylo jen dobře, že se o to Arryn jako správný slušňák postaral a Astrid teď nemusela mrznout, ačkoliv nepochybovala, že se Einar určitě o nějaké to magické teplo postaral. Fungoval tak vůbec oheň? Místní magie jsou tak hrozně zvláštní! Musím se podívat za tím obchodníkem. Řekne mi něco víc? Nerada by obtěžovala jiného z členů, neb už tu přece jen byla rok a byla by to ostuda.
To už se ale Einar vrátil s... Malou Cinder? „Jéminkote, ta je roztomilá!“ vyhrkla první, co ji napadlo a už-už se po vlkovi podívala s neurčitým "a co s tím?" S vlčaty zkušenosti měla, to se popřít nedalo, ale takhle malinké - nikdo je k nim nepustil a všechno to vůbec bývalo rodina! Měla povolení je za uši tahat, zoubky postrašit. Ale... co si s tímhle mohla dovolit? Xander je jako los! Ten by se rozzlobil, že jsem jeho vlčeti ukradla pár koleček a už by mě hnal na paroží! Ó, tohle ani pro malou, ani pro ni nedopadne dobře!
„Cítila jsem ji někde v okolí, ale nevím. Ale pokud ne ona, tak Xander určitě někde v avaru bude! Ten mě pár bylinek už naučil,“ zamyslela se nahlas, co jej pozorovala pomalu odcházet. Snad Arrynovi moc nevyhubuje? Jestli... ten ještě... žije. Ajajaj.
To už jí zraky ale padly zpět na tmavý brambor. Co s tím. Nebyla tu někde Vločka? Ta by určitě jako pečovatelka věděla, jak se chovat! „Ahoj!“ jo, to bude nejlepší! A ještě- „já jsem Hanka. A ty?“ Bylo dost staré na to, aby mohlo mluvit? Jémináčku!

<< Avar

Co dorazila do doupěte se nejistá na svých vlastních tlapkách zprvu překvapeně rozhlédla po okolí - kolik kuňkání, až by jednomu hlava přeskočila! Žeby se už narodila vlčata? A čí byla první? Ajéje, to pak musím Cinder donést něco pod zub! Nedejbože to nestihne a už jí ho stihnou sežrat její děti?! Bylo to zvláštní, znaly se krátce - a Cinder ve smečce musila být tak dlouho, co Hanka. S Xanderem se museli znát ale dlouho předtím, jinak si jejich zapálenost pro rodičovství (nebo snad to, co tomu předcházelo?) nedokázala vysvětlit.
Škoda, že dorazila ve chvíli, co už byla Cipher pohřbená pod sněhem - ráda by jí pomohla v krůčcích, žel se brzo zorientovala a mířila přímo za zrzavým vlkem, co byl... U dalších vlčat?! Ale je pěkné, že je vítá! ...Nebo?!
„Einare,“ odkašlala si, aby si vlk její přítomnosti všiml a ona nemusela vcházet do osobního prostoru Astrid, od které se taky ozývaly jakési dětské pazvuky, „nerada tě vyrušuju, ale máš chvíli čas?“ A s tím poslušně vyčkávala, dokud tak mohutný obr neučinil. Nerada by vedla rozhovor s jeho zády, no míchat se do jeho... "rodinných" povinností taky nechtěla! Co se stalo, že tu všichni měli děti tak narychlo? To bych nikdy nemohla! „Na hranicích máme tuláka, který je ze severu. Asi má nějaký vnitřní neduh, protože se nemůže moc hýbat- takže se ptá, jestli by tu mohl zůstat,“ informovala jo kvapně, nechtějíce nechávat Arryna bez... no, jejího dozoru. Ještě by se ten blázen vydal na další obhlídku hranic! „Čeká tam s ním Arryn, co to ale asi dlouho nevydrží na vlastních nohách.“

Zadumaně pokývla Lucienovi - tedy dobrá, tak Vidar už byl možná na cestě! Mohlo se mu něco stát? Pokud byl přece jen příbuzný Einara (což on určitě byl!), tak by to měl hravě zvládnout a třeba se jen stalo, že chudák vším zmatením zabloudil a dal se do řeči s někým, kdo svá slova náramně protahoval. Oh, já bych taky měla poznávat nové vlky! Jenže nechat tu Arryna samotného napospas léčitelkám... No... Čumáček se jí trochu krčil, co nad tím přemýšlela. Jí by se vůbec nelíbilo, kdyby byla nemocná a všudy-všeho ještě sama! A když už byla u svého hnědého kolegy, časovala ho nadmíru starostlivým pohledem. Být tu tak Xander, ten by ho určitě uměl podepřít a dovést do úkrytu líp, než já.
S drobným, vděčným úsměvem Lucienovi pokývla. „A ve vlastním úkrytu byste měl někoho, kdo by vám ulovil? Donesl bylinky?“ o tom silně pochybovala, vzhledem na to, že vlk očividně nešel přímo domů, nýbrž do avaru. Opět pohlédla na Arryna, co se očividně chvíli od chvíle horšil. Nedejbože by mohl mít chřipku...? Na to jí umřela teta přes koleno!
Celá taková nejistá mu čumákem pročísla srst na tvářích a opět se podívala na Luciena, „kdyby něco, tak zavyjte. Nebo začněte dělat humbuk! On by si toho jistě někdo všiml,“ navrhla šedavému vlku s drobným úsměvem, „hned jsem zpátky.“
Těžko říct, jestli tím promlouvala ke svému hnědému, nebo naopak stříbrnému společníku. S posledním nepříliš přesvědčeným pohledem, že by měla Arryna nechat v tomto stavě s tulákem osamotě, se konečně rychle vydala na cestu - šup, ať už je v úkrytu!

>> Úkryt Alatey

Jméno vlka » Hanka
Počet příspěvků » 15 :(

Postavení » Kappa
Povýšení » ...
Funkce » Lovec

Aktivita pro smečku » Navrhla Doubí budoucí povolání, pomohla (vyhubovala) Arrynovi s pohybem, zlepšovala se ve svých loveckých/hraničářských schopnostech, pomáhá tulákovi ze severu na hranicích, co by se mohl potencionálně přidat!
Krátké shrnutí » ... S Doubí se odpojila od Rainera a zjišťovala, jestli je do něj její sestřenka blázen. Rozhodly se, že si zaloví - místo toho však Hanka našla letargického srnce, kterého spolu s nově příchozím Arrynem trochu prozkoumali. Pak se neúspěšně pokusila ulovit zajíce, znovu se setkala s Doubí a pořádně ji pochválila za úlovek, načež si před Arrynem stěžovala, že je tvrdohlavý jako mezek a za žádnou cenu si nejde lehnout do pelechu. Spolu se vydali zpět do hor, kde Doubravka pospíchala za Rainerem a ti dva šli proklepnout Luciena, co se jim (opožděně) zjevil na hranicích.
Minihra » Píšu si o ni!


Strana:  1 ... « předchozí  21 22 23   další » ... 32