Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Po očku si trochu nešťastně přeměřovala Arryna, kterému výstup do hor zjevně nedělal mnoho dobroty. Nepochybovala o tom, že právě to by ho mohlo ukotvit a přinutit zůstat v avaru - jenže co pak? Pokud Astrid byla opravdu březí (a že už to byla teda chvíle!), znamenalo to, že jim na léčení zbývaly leda Shine a Sierra. Pach obou v okolí zacítila, ale... No, bude to muset počkat.
„Ó ano, sever!“ zavrtěla nakonec hlavou a věnovala Lucienovi drobounký úsměv, co se probrala z pochmurných myšlenek, „jak říkal Arryn, moc nás těší. Pokud se mohu zeptat - neviděl jste tam někde v okolí samce podobného našemu alfovi? Měl by být světlejší. Doposud se neukázal,“ zmínila jen okrajově, nechtěje dělat nějaké radikální závěry, co by naznačovaly věci nemilého rázu. Vidar vypadal na velmi silného samce! Určitě se jenom zbloudil. Třeba ho na něco kněžna potřebovala? Nedejbože je zraněný tak hrozně, že nedojde domů? To by tam pak ale měli co nejdříve zajít a postarat se o to, aby v bezpečí dorazil zpátky domů. „Takže jste bojoval s příšerami z moří? To je hodně mazácké! Viď?“ zaculila se na Arryna, co se její ocásek rozhoupal, „ještě, že nejsou na souši! Nám bohatě stačí stáda místních obrů.“
„V úkrytu?“ podívala se prvé po Lucienovi a hned nato po svém hnědavém kolegovi. Nemyslela si, že by nad tím byl Einar s přítomností vlčat dvakrát tak nadšený - nemohli by mu prostě dovléct jednu z léčitelek? Zrovinka by se mohly podívat také na Arrynův stav a třeba ho zastavit v jeho pajdání po horách v jeho stavu! „Myslím, že bychom se první měli zeptat alfy. Přece jen nejsme takového postavení, abychom si to mohli dovolit,“ zahuhlala směrem k Arrynovi, co popotáhla nudle z čumáku, „můžu za ním zaběhnout a optat se! Nebo pokud by v úkrytu byla jenom nějaká delta...?“ navrhla.
Stejně je ale zraněný, co by mohl udělat? Cizí pachy z něj ledva táhnou - ten musí být tulák na vlastní pěst! No jéje! S těmi doposud neměla převelikou zkušenost, no fascinovalo ji jejich schopnost přežít i přes častý spoleh výhradně na vlastní pěst. „Věřím, že tu budete vítaný, Luciene, ale jistota je jistota,“ zazubila se na jejich společníka.

<< Kvetoucí louka

Nebylo by ale lepší zeptat se Vidara, který je přece jenom delta? Tomu by se velitelství takového většího lovu určitě muselo říct! Nebo to jenom zmínit Einarovi? Nebo to neříkat a jenom to donést? Nebyla to zrovna malá věc, pokud chtěli ulovit něco většího... Jo, tohle radši řekne alfě, až se všichni posbírají!
Výstup do hor se zdál divně těžší a Hanka by si dokonce i pomyslela, že to mohla od Arryna chytit - co chvíli popotahovala sople a bože, ten ukrutný výstup vzhůru! Možná, že to v něm nějakou dobu inkubovalo a teď to zvesela předával dál? A nechytla to náhodou zarovno s ním, jak tam tehdy po svém výšlapu vysedávali s mrtvou kozou? To by bylo nadělení! Ale coby - taky to přece mohla mít z toho, že se k zemi snášely první vločky a jejich domov dal najevo, že rozhodně nemíní být na obyvatele přívětivý. Zmetek jeden!
Zvědavě se však rozhlédla, co je Arryn pobídl - a věru, už před chvílí jí na tom všem něco nesedělo! „Někdo cizí,“ podotkla s pokývnutím, „nevrací se některé z vlčat Shine? Už to bude chvíle, co tu nebyly. Kdoví, jakými pachy načichly,“ promyslela si nahlas, zjevně se pletoucí s tím od Šalvěje.
To už ale s rostoucím (opět!) zamračením hleděla po Arrynovi. Taky blbec! Nemocný a hnát se za někým možná cizím? Jo, jeho očividnou lásku k povolání asi nikdy nepochopí! Jen co docupitala za svým hnědavým společníkem, se zájmem si projela vlka před ní a nemohla si nepomyslet na to, že tohle by možná mohl být další potencionální otec místních vlčat. Žeby se je vydal hledat? „Vypadáte znaveně,“ podotkla jen, protože vše potřebné zmínil její kolega. Třeba ho tím navnadí k tomu, aby jim tím tuplem řekl víc?

„Kdoví, jak dlouho se už takhle procházíš!“ Mračivě se podívala po jejich společníkovi, pomalu ale ztrácela naději v to, že by ho v tom úkrytu opravdu mohla udržet. Ale co! Však on sám ještě teprve pozná, že si to jenom prodlužuje! Zmínka o Rainerovi tak byla vítanou - nechala, aby ho Doubravka sama prvně představila a už-už se zmohla na veselý úsměv a trošku silnější poznámku: „Ále, v horách jsou samé těhulky, toho ti nikdo neukradne!“ Nechtěla snad, aby si to nebohá sestřenka vzala osobně, jenže bylo očividným, že jejich přátelství by mohlo mít už tou zvláštní magickou situací náběh na něco... jiného! Zábavnějšího, odvážnějšího, prostě... prostě něco žúžo! Ještě je tak nenápadně postrčit k sobě! Nebo je radši odhánět, ať tu nejsou další vlčata? No jéje, to by ještě bylo!
„Já a Arryn obejdeme hranice a ty bys ho měla vyhledat. Vsadím se, že už chvíli pořádně nejedl!“ pokynula směrem k jejímu úlovku, „a můžeš se ho zeptat, jestli by neměl zájem o to se v blízké době připojit na nějaký větší lov. Ve smečce teď bude hodně vlčat, tak by to bylo dobrá věc. Co myslíte?“ Vlčata, vlčata... Proč si je jen ti rodiče dělali právě teď? Věděli o ostrovech něco, co ona ne? Bývalo tu moc horko (nesmysl! Vždyť žijí v horách a už je tu rok, nic takového tu teda ještě nezažila!) a vlci se snažili vyhýbat bližšímu kontaktu? Ha, ano, a v zimě je zase moc zima na to, aby toho nevyužili a neschoulili se k sobě! No jéje, asi spolučleny bude ještě poučovat o rozdílu v mazlení a sexu!
Nechávaje chuděru srnce kdesi v trávě za nimi, s úsměvem se podívala po Doubí a už-už pospíchala. Arryn určitě potřeboval oporu a Hanka tak měla skvělou výmluvu, proč se k němu ledabyla přitulit a podepřít ho! Snad to bylo vzduchem naokolo, nu krátký přeběh měl za důsledek to, že se jí na hrudi udělalo nepříjemně těžko. Ajéje!

>> Alateyské území

Hanka - první část
- První nákaza (Arryn, Rainer, Doubravka)
- Nakažte jiného vlka ^
- Začněte zjišťovat, jaké má nemoc příznaky (Kvetoucí louka)
- Předejte informaci o nemoci jiným (Kvetoucí louka)

Coby vyváděla - lovila! S takovou věcí se Doubravce ale samozřejmě nesvěřovala, nebo by se jí bylo dostalo ještě většího posměchu. „Ále, že "zadařilo se"! Odvedla jsi skvělou práci!“ dloubla do ní ihned čumákem, aby jí jen nenapadlo se nedostatečně pochválit! Příchod na ostrovy šel tlapku v tlapce s tím, že vlk náhle pozbyl svých dosavadních schopností a to bylo nadmíru iritující - je jen dobře, že se aklimatizuje místním podmínkám! Narozdíl od těch, co ani zajíce neuloví, nojo! Snad to bylo jenom těmi vrtkavými myšlenkami nad Arrynem, jinak běda ti, abys zeslábla! Sebevíc měla své tělo ráda a náležitě o něj pečovala, tohle byla pořádná podpásovka! Žeby se na ní taky podepsal nějaký bacil?
„Ano! Ten hlupák se zase vyhýbá pelechu, i když je úplně očividně nemocný! Věřila bys tomu?!“ zahudrovala si na svého kolegu, hned, co k tomu dostala příležitost. Starost, která se mísila s určitým smutkem pociťovaným z jeho náhlé nemoci se však jen těžko negativně odrazily na slovech, jimiž jej adresovala. Ještě ho tak chudáka vystresovat, to mu tak pomůže! Bohu dej, aby to ale nechytily i matky a novorozenci...
Vlk o vlku... „už jsem se bála, že jsi si uhnal smrt!“ vydechla s nepěkně nakrčeným čumákem, byť brzičko polevila a už-už byla po jeho boku, zkoumaje, jestli se mu náhodou neudělalo hůř. V nemoci i ve zdraví, milovat a pečovat o tebe... Jen ty kostelní zvony by tu chyběly! „No tak to teda ne. Na palubě máme taky nemocného vlka a pokud se nedá dohromady co nejdřív to půjde, za chvíli budeme kontrolovat hranice i za něj,“ zamračila se po něm. Co ho to vůbec napadlo za nesmysl?! V žádném případě! S takovou by se taky mohlo stát, že by se mu průběh mohl zhoršit. „Kašleš, určitě ledva stojíš a chodíš a vypadáš jako mrtvolka. Pěkná, ale furt mrtvolka!“ zaskučela nešťastně. Nemyslel to vážně, však? A pokud jo, tak mu doporučuji, aby si to hodně rychle teda rozmyslil!
Coby mu ale ona odpírala zjevně největší radost, co v téhle smečce mohl mít? S narozením vlčat nebude v úkrytu dost klidu na provětrání myšlenek a pokud by byl opravdu lehl, určitě by to mohla být pěkná vzpomínka, ku které by se mohl v nocích přitulit... „...Ale jenom směrem k úkrytu. Doubí ti může cestou něco naordinovat! Ta kytky ráda,“ napadlo ji hned, aniž by věděla, zda-li se její sestřenka vůbec věnovala léčitelství jako takovému. I tak se po ní úsměvně podívala - určitě bude vědět, co s tím! Ona sama byla na takové věci pořádný levák!

Měla v tom alfa druhé smečky nějaké slovo? Vlčata se narodila tady a pokud jejich otec pocházel odjinud a teprve teď si tu pro ně přišel... no. A co teprve jejich vlastní alfa - věděla o vandrování těch mladých? Einar nevypadal, že by se nad jejich zmizením nějak stresoval. Asi o tom musí vědět! Ó ano, takové věci se logicky zjevně hlásily! Mělo jí to dojít dřív! „Víš, na co by sis měl troufnout? Na tvůj pelech! To je tvůj úhlavní nepřítel, kterého musíš přeprat,“ poškádlila Arrya, co se tak hrdinsky ozval, „určitě terorizuje a láká ostatní vlky. Ale ty jsi ten vyvolený!“
To už ale pobaveně funěla, představujíce si, že by zrovna on nastydl tím, že ho nezahřívá nějaká ta (výborná!) společnost. Však si počkej, až půjdeme na ty výpravy. To teprve poznáš chladno! Jak se vlastně posunuli? Zrzavý alfa se nezdál moc hrr do toho, aby se tam objevili. Nastal snad nějaký zádrhel, se kterým by si neporadili? A nebylo to možná v těch vlčatech vyslaných na půdu právě té smečky, do níž se měli vydat? No jéje! „Když ty jsi chrápal,“ postěžovala si, sebevíc to nebyla pravda, „rvalo mi to uši! Určitě to bylo tou nemocí - musel si nastydnout ještě předtím!“ hravě do něj dloubla a už-už zvesela vyrazila kupředu, aby se jí podařilo chytit pach nějakého toho zajdy lépe.
S překvapením se po něm však brzičko nato vytočila: „Astrid?!“ a už-už se mu hrnula ke tváři, co ho chtěla vyslýchat. „A ta s kým proboha? A myslíš, že to bude teď teď?! A má tam tu srst? A- ale jo, lovit! Honem, ty rýmičko!“ Sám si řekl, že to nebude tak špatné - no tak ať se podle toho začne chovat! Co by si ale bývala lhala, že s ní to krásné oslovení nic neudělalo? Jak jí srdéčko zaplesalo, jakou vervou se jí na pysky dostal ten zářivý úsměv!
Snad to byly starosti o jejího dobrého přítele, co jí zamezily v úspěšném lovu (samozřejmě to nebyla její chyba, vždyť ve smečce dělala lovce!). Netrvalo jí dlouho jednoho z nich vystopovat, protože zrovna kvetoucí louka byla propletená všemožnými skrýšemi (ha, tak, jako Alatey! A tam taky měli vlčátka jako by byli zajíci s tím jejich-) a jeden tak lehko uhodl, že jich tu bude dostatek - jenže to byly právě ty proklaté nory, co na tom byly hrozné! Už-už zapáleně po jednom z nich vystartovala a nevedla si tak zle. Ale světě div se! Co by se po něm byla schopna natáhnout, ten protivím šup - a už byl v bezpečí a Hanka, nemaje možnost prudce zabrzdit, se pořádně skutálela po trávě přímo... pod tlapky Doubravky!
Viděla, jak se za ní sestřenka hnala? To je ale trapas! „Jéjdamane! No ahoj!“ zahudrovala hned, co se rychle snažila vyhrabat na bolavé tlapky, „ahoj-ahoj!“ Marjapano, snad bude Arryn úspěšnější! Ale neměl by se s tím jeho kašlem tak přepínat... Však chudák sotva chodil! Jo, to možná přeháněla, ale... Coby byla Hanka Hankou, kdyby dokončila myšlenku - ocásek se jí radostně rozpohyboval, co si všimla dobrého úlovku v zubech vlčice. „Ale-ale, někdo se nám tu vyšvihl, vidím! Skvělá práce!“ tak-tak, skrýt svůj trapas pochvalami, to bude nejlepší! „Zrovna jsme s Arrynem taky lovili!“ hups.

Óch, vlčata! Byla by úplně zapomněla, že Cinder musela v nejbližší době na svět přivést nové potomky - pokud tak už vlastně neučinila! Zdali pak nastavil Einar nějaká pravidla, jak k novopečeným matkám přistupovat? Teda, mimo zajetou morálku, co by měl mít každý vlk, samozřejmě! Ne, že by měla převeliké zkušenosti z cizích smeček (ona a být mimo tu rodinou, nebo Alatey, to tak!), ale když už jejich zrzavý alfa pocházel z daleka, musel zažívat jinou kulturu a tím pádem mohl aplikovat nějaké zvyklosti, na které v typických krajích vlk zjevně nenarazí. „Už nějakou chvíli jsem je tu neviděla, ty naše učedníky,“ zamyslela se, ačkoliv ona sama žádného neměla, „žeby se ještě nevrátili z cest? Už ale přituhuje! Snad jsou v pořádku.“
Znepokojovalo ji, jak často Arryn kašlal. Dlouho nezažila, že by někdo ze smečky (a ještě tak blízký!) onemocněl a tak začínala mít předtuchy, že to bude třeba jedna z mála výhod místních krajů. Jak se však zdálo, mýlila se - a to byla opravdu škoda! Měla bych zajít za Astrid, co na to ona? Určitě by se o tom hodilo vědět. To by mi pak mohla pomoct ho přinutit ležet! Anebo by ho zalehla, aby mu mohla bělavá léčitelka dát potřebné bylinky! „Nevypadá na to, že by trpěl,“ podotkla zadumaně, nepříliš nadšená tím, s čím tu měli čest, „...ale živě taky dvakrát nevypadá. Ale mladý srnec, jen tak zničehonic? Možná, že snědl nějaké ochrnující bobule!“ jéjda, to by bylo nadělení! To by museli hned přijít na to, co to bylo a varovat před tím méně chytré vlky z okolí, aby se snad nestalo, že... „Můžeme zkusit ulovit něco jiného a pokud tu furt bude ležet, tak se obávám, že mu nebude dvakrát tak, no...“ těžko se jí to říkalo. Přirozený instinkt se mísil s tím, čemu byla naučena - a to se pak jeden těžko rozhodoval!
„Ne, ptám se toho srnce,“ byla by protočila oči hravě v sloup, nyní to však z její tlamy znělo jako chabá výhružka. Měla o něj starost, jistěže měla! „Ty a vyčerpat se, no to tak! Kdoví, cos po noci dělal, aby ses takhle vyčerpal. Jak jsem odešla, měl jsi dost času na-!“ poškádlila ho. Arryn byl přece jen dospělý vlk a musil tak věděl, co zvládne, a co ne - a kdo byla ona, lékař, co by mu mohl diktovat nařízený odpočinek? To sotva. Snad i proto (ač s drobou nevůlí) pokývla svému příteli; oči z něj však nespustí, to si může zapsat za klobouk.
„No pojď, zajdo. Jdem si pro nějaké zahopsat,“ pokynula mu nakonec se švihnutím ocasu, co se podívala za srncem. Žeby byl opravdu ochrnutý? Nebo to tu takhle... chodilo? Možná to taky souviselo s tou magií! Přirozenost jako příroda a zvěř byly vycucávány a neadaptované na to, jaké kvantum vlků zde muselo používat ty jejich čáry-máry.
Dřív, než se však stihla na takovou teorii optat i Arryna, zbystřila. Ha, k večeru a přesto se najde něco pod zub!

Byla by vyletěla z kůže, kdyby to bylo fyzicky možné (teda, těžko říct, kde až mají ostrovy své meze...)! Takhle jí překvapit, co zadumaně hleděla na toho prapodivného srnce - božínku, jak se jí zježila srst! „To sis zas tak dlouho neodpočinul, abys doplnil všechny síly,“ namítla hned, co ho projela pohledem. Snad chtěla najít něco, čím mu oplatit to rozbušené srdce z jeho náhlého zjevení? „Ještě dobře, žes nestihl ulovit mě! Ale šikulka, že se už jenom nedíváš po hranicích!“ pochybovala o tom, že by si její drahý kolega takové věci pletl, ale jeden si nikdy nemohl být pořádně jistý tím, co se kdekomu honí hlavou! Hranice... No jo, taky jsme je s tou Doubí měly obejít! Když už tu je ale ten chudák...
„S ním? Vlastně jsem ho před chvílí-“ než stihla dopovědět, s drobnou kapkou zvědavosti se po něm podívala. Že by chudák něco chytil? Ale byl to ten samý Arryn, jehož srst byla tak huňatá, až by jeden blahem kňoural. Možná to s tou kozou tehdá přehnali? Měli si povolat někoho na pomoc? Neležet v avaru jen tak? „No, před chvílí jsem ho našla,“ rozhodla se pokračovat, co se vytočila po jejich zvířecí společnosti, „v okolí jsem nenašla nic, co by... teda, skrz které by mohl být... takový. Ještě jsem se s takovou divností nesetkala. Máme ho zabít, nebo..? Ale to by bylo dost divné, když tu tak jenom leží,“ přiznala a už-už se nadechovala: „Myslíš, že ho tu máme nechat? Třeba mu něco je- ostatně tak, jako tobě!“ á, tak ty to nenecháš jen tak!
Nu co - musela si ho pečlivě prozkoumat od špičky uší až po ocas! Jenže co by mu mohlo být? Už slyšela o tom, že někteří samci mají tendence mít jakousi rýmičku, ale to určitě nemohl být jeho případ! Tohle jako "rýma" nevypadalo! „Asi by ses neměl potulovat. Že tě vůbec někdo nechal v takovém stavu ven!“ tsk-tsk, to byli teda členi, že si ho nevšimli! Na druhou stranu, kdo v tuhle dobu mohl být v úkrytu a nevěnoval se svým povinnostem? Ne, ještě líp - kdo by zastavil dvoumetrového Arryna?

Tak jako Doubí ji samosebou popřála mnoho štěstí a hlavně dobrou tlapku při lovu - nevěděla, jak moc zkušená je a při jejich rozdělení náhle zalitovala toho, že se jí alespoň nezeptala (taky mohla být chytřejší, když už tu nevidět určitě bude mít nějaké vlče, co bude mít zájem o to být její učeň!). Ale to určitě bude jako s Vločkou! Co ji nenaučíme my, to vycítí, že se bude nějak muset naučit sama. Jak jinak by vůbec přežila všechno to cestování do Alatey? Nebo na ostrovech vůbec! podvědomý stres zašila kamsi hluboko, kde na něj nebylo vidět. Tak. Když ptáče nevykopneš z hnízda, samo nikdy nepoletí!
Za zvědavého motání se naokolo, aby vůbec něco našla (a na cestě nevyplašila!) se jí do čumáčku dostal prapodivný pach, který nemálo poznávala - nějaký ten srnec! Nojo, jenže lovit ho sama, to by si taky mohla přihodit nějakou nemilou bolístku! Přece jen by se ale mohla postarat o to, aby se nevmísil do cestě Doubravky - to by taky bylo nadělení, to by jí rodina jistojistě proklela navěkyvěků!
Pach tu sice je, a docela silný... ale paroží nikde? Se zmatením se dívala po zarostenější části, od které prapodivná vůně vycházela. Cožpak to bylo nějaké mládě? To by si ale dalo teda pořádně na spěch s tím rozením! Připomnělo jí to takovou Alatey, co se v tomto zdála vynikat. Na pyscích ji vyrazil nějaký úsměv - takového mladého kusu by byla škoda, a tak se rozhodla jej nějakým způsobem zahnat. Vidět takového vlka přece jen musí být pro mladé, nevinné oči pořádný zážitek!
Co se ale plížila blíže, situace se zdála nabírat na opravdu zvláštních obrátkách (jsou to snad-?) a za chvíli už poměrně překvapeně z povysoké trávy hleděla na srnce, který nepochybně musel vědět o její poloze - nezdálo se však, že by jakkoliv reagoval. Žeby postarší? I ti ale mají tolik sil! Musí být, chudák, zraněný, přemýšlela zadumaně. Bylo v takovém případě bezpečné se přiblížit? Co když se jeho útočník pohybuje někde v okolí? Nesmysl, tady budeme jenom my dva. Ale je to bezpečné? (Lepší otázka! Bylo na ostrovech vůbec něco bezpečné?)
Obezřetně se jala ke zvířeti přistoupit tak, že na ni bylo plně vidět. Přesto však Hanka vyčkávala na jeho reakci z povzdálí - třeba to byl nějaký trik, jak jí nahnat do pasti! Možná, že měl zuby tak, jako každý druhý predátor a jenom se ji snažil omámit. Anebo...? Zafuněla. Tohle je teda prapodivný úkaz! Zvíře se ale zdálo jen jakýmsi mrtvolným pohledem dívat, a zírat teda nepřestávalo. Třeba něco... naznačovalo? Nejistá bizardním chováním se jala toho rozhlédnout po úzkém okolí v naději, že narazí na něco, co může být příčinou. Něco tu přece být musí!

>> Hraniční pohoří

S úsměvem se podívala po své drahé společnosti a najednou byla neskonale ráda za to, že je to právě Doubí, kterou mohla na ostrovech potkat. Její zapálení do věci byla opravdu pořádná radost k pohledu a motivace, s níž se vlci ve smečce nepochybně rozhýbou i za té nejtužší zimy mimo úkryt. „Ta pečovatelka by na tebe rozhodně padla. Mohla by ses tak věnovat jak vlčatům a vlkům, kteří by potřebovali tvou pomoc, tak léčitelství!“ pronesla směrem k vlčici zvesela, „Astrid i Sierra určitě budou potřebovat někoho, kdo jim pomůže doplnit zásoby. A proč by tě neměly při takové příležitosti i zaučit?“ A dávalo to smysl - Doubravka sic táhla k bylinkám, Hance přišlo, že tu ještě bylo mnohé, čemu by se mohla přiučit. Kdykoliv přece bude moci přestoupit tam, kam ji srdéčko jednou nejvíc potáhne!
Na krátko se odmlčela, aby se (nehodou!) nestalo, že by snad sletěly z trochu strmějšího sestupu na louky. Určitě nechtěla vidět rozpláclou Doubravku někde dolů ve srázu! No jéje, to by mi její sourozenci dali, kdyby se tu tak někdy objevili! Vlastní svědomí by ji snědlo zaživa! „Kamínky, obchody, magie... Tyhle ostrovy jsou dočista postavené na hlavu!“ postěžovala si hned, co byly na bezpečné zemi a už-už se nad tím mračila, „když už magie, tak trochu přirozenosti a ne nějaké... nějaké... tohle!“ sebevíc byl Mois Gris bizardním místem, zase mohl v určitých okruzích trochu brzdit. Taky by mu jistojistě neublížilo, kdyby se vlci třeba vyvíjeli věkem! Nebo tréningem! Ale kupováním za kameny… To si jako kdokoliv může nasbírat nějaké šutráky a pak je dávat obchodníkovi? A co ten, proč má tak prapodivné ceny? Co s těmi kameny dělá? Tolik otázek, tak málo odpovědí!
To už však s úsměvem mávala ocáskem - ještě dobře, že se jim nic nestalo! Coby si hlavu stěžovala nějakým vlkem, co měl obsesi s kameny. A teď byl čas lovit! „Hmm,“ zahmkala, co pořádně nasála okolní pachy. Moc jich tu teda nebylo! „Pojďme pro něco menšího, ať ještě projdeme ty hranice,“ navrhla, „opodál bude pár zajíců, ale hraboše tu taky určitě najdeme. Můžeme se rozdělit, to půjde líp!“ ó, tak s těmi ona neměla vůbec dobrou minulost! Možná, že nastal čas se jim pomstít?

Zamyšleně naklonila hlavičku a zapřemýšlela nad tím, co by teď mohli ve smečce potřebovat. Vždycky se hodilo něco pod zub, co nad tím tak zapřemýšlela - našli by v horách ale bezpečnou cestu, která by zaručila, že by si Doubravka byla bývala neublížila? Rozhlížející se po hranicích, pochybovala, že takhle brzičko z rána by mohli najít něco pořádného, než nějaké to ptactvo. Mohli donést to dřevo, když už se o tom jednou zmínili! Jenže stromy teď budou nasáklé vodou... „Hm-hm,“ zahudrovala si nakonec, „můžeme zajít níž a zkusit něco ulovit,“ navrhla nakonec s pokrčením ramen. Nikdy toho přece není dost! „Přemýšlela jsi už nad nějakou rolí? Myslím si, že Einar by byl rád, kdyby jsi s něčím sama přišla!“
On prodává magie?! Jen tak? Srst se jí za krkem nepříjemně zježila, co po vlčici hodila pohledem. Prosím, prosím, že je to jenom výmysl! „To je hodně děsivé- teda, zajímavé, ale hodně strašidelné! Brr! A to za ním může přijít kdokoliv?“ optala se s téměř znatelnými obavami v hlase. Co kdyby se k němu dostalo nějaké nevychované vlče, které by nevědělo, co s takovými magiemi dělat?! Určitě musela existovat nějaká věková hranice, omezení! Obchod také musel mít (přirozeně!) pravidla! Proboha, až tohle bude vědět Arryn- Anebo by mu to neměla říkat? Co když o tom už dávno ví? To bylo teprve dilema!
„Já jsem se tu jednou z rána probudila a napadlo mě, že jsem si proti sobě nějak poštvala vodu. Vždyť víš, jak jsem si s ní ráda hrála,“ pronesla neskrývaným, nostalgickým tónem - a opravdu! Jak moc jí její přirozená magie chyběla a co by všechno udělala pro to, aby ji měla možnost získat i tady. Mohla by toho snad docílit tím místním obchodníkem? „Pak mě naštěstí potkal Arryn. Jémináčku, bez něho bych tu vlastně vůbec nebyla! Tehdá mě nenapadlo, že tu mohou mít krutější zimy, než doma a že vlastně nemám smečku. Ještě, že to byl právě on,“ samovolnému úsměvu jaktěživ nijak nebránila, uvědomující si, jak dobře jí bylo, když o svém hnědavém kolegovi mluvila. Přece to byl její nejlepší kamarád! Ačkoliv... Ten "kamarád", to znělo tak...
S drobným vykulením očí si uvědomila, že už to musí být nějaká chvíle, co se přiblble usmívá do prázdna. Jejda! Hlavně nenápadně, hlavně nenápadně! „Ale vůbec, pojďme už, než nám všechna zvěř uteče!“ A s tím se už-už rozešla po jedné z cest, kterou v Hraničním pohoří znala, aby se podívali na jednu z místních luk. Sluníčko jim pěkně svítalo a mlha se postupně slábla a tak měli jen a jen štěstí. Taky se přece mohlo stát, že sjedou po zadcích přímo dolů! „Jak půjdeme zpátky, můžeme ty hranice zkontrolovat pořádně, ať nemá Arryn tolik stresu, když je na to sám. Třeba ho i potkáme!“

>> Kvetoucí louka

S určitou důležitostí ji pokývala - ovšemže ano! Na druhou stranu to rozhodně mohl prezentovat jinak, než to tehdá... Zachoval se správně? Aby neohrozil své postavení, to jistě. Ale vůči Vé... Ale, no, když ona si o to i dosyta říkala, přemítala Hanka nerozhodně - to se pak těžko jednomu řekne! Takhle situace byla na vinně vlčice samotné, o tom nemusela pochybovat, ale co nad tím tak zamýšlela... „U Einara nehrozí, že by respekt nebudil. Je ze smečky nejvyšší, to přirozenými pudy taky něco udělá,“ zapřemýšlela nahlas, co se po Doubí podívala, „ale myslím, že si u něj vlk brzičko polepší. Možná, že bys mohla donést něco pro Cinder! Víš, za toho Rainera. Jak se o tom zmínil, nebyl dvakrát natěšený,“ navrhla své sestřenici. Nerada by ji viděla jako terč, se kterým by jejich alfa chodil, kdykoliv by potřeboval někoho zdrbat za nějakou maličkost. Ačkoliv doufala (a věřila!) v Einarův cit pro spravedlnost, bude lepší, když si to nějak pojistí. Vločka určitě také bude ráda, až sama něco donese. Možná, že by se to teď ale víc hodilo té druhé březí vlčici! A to bylo to! Kdo to mohl být?
Zvesela se po ní usmála a zamávala ocáskem. Taky to nebyla vůbec žádná věc a Rainer se zdál být opravdu vychovaným vlkem, co by Doubí jistojistě neublížil. To už ale krčila obočím nad tím, co povídala - jakýpak obchodník? Co to znamená? Ví o tom Arryn?, napadlo ji hned. Musí se mu o tom zmínit, co ho znovu potká! Chudák určitě mrzne v pelechu sám, co mu neslouží jako dečka. „Já jsem nevěděla, že tu je nějaký obchodník! Co to je? Koho by obcházel?“ vyzvídala hned, co dostala Doubravka domluvila. Co tak přemítala, asi ještě nikdy se s takovým slovíčkem nesetkala!
S tím už trochu s mrzutým úsměvem přiznala: „Já ti ani nevím...“ A opravdu - kdoví, co by dělali doma. Jak dobře tam bylo, jak jinak se tam k nim chovali... Ale... „Myslím, že mým domovem se pomalu stává avar a jeho členi. Nikdy to nebude ten pocit souznění s tím, že jsme všichni jednota, ale asi mi to tak i vyhovuje. Každý je tu jiný. Pochází z jiných krajů. Je to jako soubor všemožných povah a minulostí a dokonce to bok po boku funguje,“ nemohla si pomoct a nadchla se, co o tom tak povídala, „fascinuje mě to.“ Možná, že to byl druhotný efekt magie ostrovů (kdo by se taky už divil!) a Hanka by si nepochybně vybrala rodinu a svůj předešlý domov před tím, co bylo tady na ostrovech - jenže čím déle trávila čas s Vločkou, Alatey vůbec a... s Arrynem... Svět jednoduše vypadal, voněl jinak. Hezčeji. „Věřím, že všichni doma drží při sobě, jako vždycky. Určitě jsou v pořádku,“ povzbudila po krátké odmlce vlčici po jejím boku, aby se nad tím moc neutrápila - co se ona mohla štvát s vlastní hlavou nad tím, že tu její příbuzní najednou nejsou! Jak zle jí bylo! A nakonec se nemá tak špatně, jak si vymýšlela, protože si našla... domov? „Je zvláštní, že tu ostrovy přitahují příbuzné. Čím myslíš, že to je dané?“

Ze zvědavým zahmkáním jí souhlasně přitakala - jeho rysy byly opravdu podobné těm, pod kterými si představovala Einarovu rodinu! Vypadali právě takhle všichni z těch, co se narodili na severu? Srst by jistě smysl dávala, ale hnědavá, nebo rezavá... To už by se tam líp hodila Stina, nebo taková Astrid! Té by se tam náramně bělavý kožíšek hodil, kdyby zrovna nekráčela nějakou zarostenou tajgou. Ale byla dost huňatá na to, aby tam přežila! Co se po ní letmo v úkrytu podívala, vypadalo to, že nějaký ten chlup navíc určitě měla! „Mají to asi v rodině,“ zazubila se, „Einar tak jenom ale nevypadá. Bohužel. Ale možná i dobře, že máme takovou alfu! Navenek chladnou jako sever, ale vsaď se, že by se pro nás všechny rozkrájel.“ Brrr! Ještě si tak připomínat to 'zapálení', se kterým se po Vé slovy oháněl, no fuj!
Se zamyšlením se snažila pořádně vybavit Rainerovo chování - potkali se ale na sotva zlomek sekundy. Nojo, to se vlk pak jenom těžko může rozhodovat, jestli mu někdo přijde milý! Ale coby, k vlčicím pořádně vychovaný, to se cení. „Věř svojí intuici, ale dej na rozum. Srdce si taky občas umí říkat, co chce,“ drcla do Doubí čumáčkem, aby ji trochu poškádlila. Vypadali vedle sebe opravdu hezky a Hanka by své sestřenici samosebou takové věci přála, ale... Ale! Jeden musí být opatrný, když do druhého nevidí!
„To si piš! Ta je tady na ostrovech totiž úplně všude,“ to se taky jednomu povídá, když sám neví, že nějakou ovládá! S pohupujícím ocáskem jen nešťastně zasténala - tahle magie...! „Nezbavíš se toho, i kdybys si to sebevíc přál! Arryn zmínil, že si myslí, že já mám třeba zemi. Jak to jako poznáš?“ a vůbec, co on měl vědět o magiích, když proti nim tak orodoval! Jen aby to nebyl právě on, co onehdá u sebe doma přispíval k těm zvěrstvem, co se tam udály.
Hned, co na takovou věc pomyslela, ale zacítila nepříjemné bodnutí u srdéčka. Takhle se přece o kolezích nepřemýšlí - a už vůbec ne u hnědavého vlka, co by se pro ně všechny bez okolků obětoval! Jak hezky uměl zahřát, vtipný byl... Ne, tohle od ní nebylo vůbec pěkné! „Ale je pravda, že se tu bez ní neobejdeš. Ráda bych tu zemi ovládla, aby se taky nestalo, že bych...“ krátce se odmlčela, co si vzpomněla na vyprávění Arryna, „no, to je jedno. Co si myslíš, že ovládáš ty? Třeba to taky bude země!“ jo, to by se k ní odjakživa hodilo! A jak hezky by jí to šlo k očím!

<< Alateyská smečka

No jo, taková obchůzka hranic, to nemohlo být jen tak! Co tak pomalu kráčely napříč územím, vlčice si vůbec nemohla vysvětlit, proč to Arryna tak... zajímá. Všímat si malých detailů nebyla její převeliká parketa, co se týkalo okolí - jí vlastně bohatě stačilo to, že si uměla všimnout toho, které ze zvířat už zjevně nebude připravené přežít zimu. Když nad tím tak přemýšlela, asi by bylo dobré se Einarovi ozvat a něco si na zimu zalovit! Jo-jo, za chvíli se každý bude moct vymluvit na rýmu, a to je pak těžko! „Dívej, svítá na nový den. Ale že je všechno takové bělavé!“ zaskuhrala si, „hloupé hory. Jak takhle máme vidět nějaké narušitele?“
S neskrývanou libostí se po své sestřence hned uškrnula, co ji vyzvala k odpovědi. S krátkým, očividně hravým mlasknutím veledůležitě pokývla hlavou a dostala ze sebe takové to "hm", co by Doubí mohlo trošku pohrát s nervy - ale coby to byla za rodinu, kdyby se hned nato nerozesmála! „Ale co, není tak k zahození. Je to takový obr- huňatý obr! Jako alfa. Když jsem tě vedle něho viděla stát, vypadalo to docela vtipně,“ zamyslela se s veselým pohupováním ocásku, „bude to pravý gentleman. Ale jen aby taky nemyslel jen na jedno a proto se tak mile choval, to by bylo pěkně špatné! Však víš, jak tu teď máme všude lásku ve vzduchu s těmi vlčaty.“ A že jich nebylo věru málo! Hanka stále nevěděla, co si o tom pořádně myslet a radši se tak už ani nesnažila se snažit přijít s nějakým vysvětlením, proč se právě Cinder, nebo Astrid rozhodly pro vlčátka. Pro smečku to bude nepochybně velký přínos, jenže... Na to jaro nemohli počkat? „Ale vůbec, takže v Oáze? To byl ten zvláštní pach?“ Vyzvídala ihned dál - ne, že by chtěla vědět každičký detail, ale když už to jednou byla její sestřenka, tak se musela pořádně zajímat! Přece to byla jediná rodina, co tu pořádně měla - když tedy nepočítala adoptovaného Arryna.

Jméno vlka » Hanka
Počet příspěvků » 20

Postavení » Kappa
Povýšení » ...
Funkce » Lovec

Aktivita pro smečku » Ulovila pro smečku kozu, Cinder dostala kožíšek do úkrytu, upevňovala vztahy ve smečce, poznala nováčka (Rainera) a pobízela ho k přijetí
Krátké shrnutí » ... Spolu s Vločkou, Doubravkou a Arrynem se vydali do Tundry, kde se nakonec s Arrynem odpojila a vydali se spolu ulovit kozu - to se jim úspěšně povedlo! Nicméně to samozřejmě museli dotáhnout zpátky do úkrytu. Na cestě přemítali o vlastní rodině a vlčatech a Alateyské zimní porodnosti vlčic. Hanku samosebou napadlo ukrást Cinder vlče, což jí nakonec bylo (bohužel) napůl vymluveno. Dali si pořádnou přestávku, protože táhnout kozu do hor není jen tak a pak ji dostali do úkrytu, kde dostala hezký sestřih. Nato se vydali k pelíšku a přitulili se. Jenže svět to chtěl a ona se zas musela s někým vydat kecat - tentokrát byli její obětí Rainer a Doubravka, co čekali na Einara. ...

Smečková minihra » Žebrám o ni na její stránce! :D