Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná 1

<< Tichá zátoka

Možná barevný jak hřbet její sestry, les se ale zdál přiměřeně normální. Zrovna po srsti jí ty barvy taky nebyly a jindy by asi nebyla v náladě se tady zdržovat. Ale vyhlásila si mimořádnou situaci, zaprvé protože teď měla na zádech něco co tam dřív nebylo, nesouhlasila s tím a jestli mají jít věci víc do kopru, skutečně to mělo teď pro ni vysokou laťku. A zadruhé, byla utahaná jak kotě a dál už se jí nechtělo. Tady by si alespoň mohly spočinout, možná i nerušeně, pokud se jim univerzum skutečně nerozhodne vyčůrat na tlapy. Ale tohle si lepší nechat pro sebe. Prozatím.
"Omlouvám se krátkou výměnu vedení, ale opravdu už bych potřebovala se někam složit," s povzdechem se obrátila na Ikari, než se očima dala na pročesávání podrostu. Alespoň hromádku mechu nebo jehličí. Cokoliv nač by se dal nějak pohodlně složit zadek. Jít spát někde kde to neznají bylo sice takticky absolutně mizerné rozhodnutí, ale pokud to neznaly nikde, tak prašť jak uhoď už. Už jí z tohohle přesunu bylo na zcvoknutí.

>> Mlžné pláně

Lepší teď Meridiu teď nechat být, ať už teď dělá cokoliv. věřila jí dost na to, že alespoň živá a se všemi končetinami zůstane. Společnost Ikari teď znamenala alespoň relativní klid. Tak moc si chtěla myslet, že taky čas bez nějakých nepředvídatelných bláznivin, ale argument proti tomu se jí doslova vybarvoval před očima. S hlavou natočenou pozorovala snažení své sestry s alespoň tou laskavostí se tomu nesmát. Jen to v sobě dusila, víc z toho nebude. Vůbec i přes tón jejího předchozího dotazu v ní byla nějaká starost, jestli je vše v pořádku. Decentnost, které jí nazpět dopřáno nebylo. Nejdříve nad jejím chechotem jen protočila očima, ale když jí došlo odkud asi vítr vane. Prudce cukla hlavou k vlastnímu hřbetu. Sotva to viděla, ale bylo tam něco, což vylučovalo jen možnost nejapného vtipu. Černá, bílá... Prudce se obrátila zpátky k Ikari s pohledem jak jehličky. I když k sestře nedokázala udržet žádný vztek a sotva po pár vteřinách se taky sebrala blíž k vodě, aby se na to mohla podívat pořádně. Upřímně... nebylo to tak hrozné, ale stále se tomuhle nikdy neupsala. "Mileráda. A jestliže ho i tak potkáš, kopni ho prosimtě i za mě," neskrývala své otrávení, natož když začalo pršet. "Opravdu krásný den," vzdychla si, než upřela pohled k Ikari pak směrem, kterým vypadalo že je nějaký les a vykročila.

>> Začarovaný les

Z toho co ještě mělo vyplynout z tohoto zastavení si nebyla zcela jistá, i co se jejího vlastního fyzické stavu týkalo. Jestli to však bylo pouze únavy, nebo prací onoho obchodníčka, to už byla poněkud těžší, zvláště když si sbalil svých pět švestek a zmizel. To vůbec není podezřelé. Pokud je však vskutku něčím přiotrávil či ne, bylo to i docela jedno když už to měla chvíli v sobě. A myslet teď na Meridiu bylo přeci jen trochu příjemnější, než na případné nepříjemnosti. "Nedivila bych se, kdyby za někým kdo tam byl předtím," mohla to však být jen pouhou spekulací, nečekala by, že by se nakonec vydala za nimi. Díky zastavení u Wua by je tak nejspíše i dostihla. No, a kdy jí spatří znovu? To bylo asi stejně jisté jako její vědění o tom kde přesně je. "Doufám v to? A to, že jí nebudeme případně muset z něčeho tahat," otrávení z té možnosti, z ní bylo lehce cítit, ale stejně by žádnou ze svých sester ve štychu nenechala.
Z myšlenek na sestru, když sama šla po vodním břehu kousek za Ikari, jí vytrhlo něco co poměrně silně zachytilo její pozornost a co se během chvilky ukázalo jako více, než by mohl být jen trik světla, "Ta fialovomodrá byl účel, nebo vedlejší účinek?" ozvala se s hlavou lehce ku straně a naprosto slepá k faktu, že mimo její vědění a zorné pole i srst na jejím hřbetě prokvétají barvy, které tam dříve nebyly, třeba že oproti Ikari jen černá a bílá.

>> Tichá zátoka

<< Vlčí jezero

Následující ve stopách své starší sestry pokračovala za ní dolů na planiny a na to že za ní lehce zaostávala, už ani nijak neupozorňovala. Dokud jí měla na očích a viděla směr, kterým pokračuje, pak už pro ní bylo skoro obvyklé držet se dál než něčí stín. I když pokud by si mohla vybrat, tak se taky drží vepředu. Alespoň to zastavení jí dalo šanci se přiblížit. Stále takhle mohla i říkat že jí kryje záda, což by ani nebyla lež, když její pohled brouzdal po neznámé krajině a pátral po čemkoliv co by tuhle výpravu mohlo vyrušit, ještě k tomu jí tohle drželo na pozoru, bdělou, i když by se nejraději někde složila a dokončila vyrušený odpočinek. Možná by to pak i mohlo vyjít, když se Meridia vydala jinudy.
Něčeho podezřelého si tak všimla jen chvíli po své sestře vepředu, dřevěné konstrukce i šedivého vlka vedle ní. Přidala do kroku jak to v tu chvíli jen zvládla, notně skeptická k tomu všemu, držící se ještě trochu pozadu, jestli se něco nestane. Po chvíli kdy to vypadalo v klidu se i ona dostala až k tomu cizímu. Ještě podezřelejší k tomu co jí nabízel, ale taky to vypadalo že Ikari je po tom stále v pořádku, tak otrávené to snad nebylo. A nebo jí to zabije pomalu. Zůstat zase pozadu jí po srsti však nebylo a tak nakonec i ona vzala něco z tohoto krámku, zvláště když slyšela ono jméno - Wu. Své věci však neviděla, to bylo zklamání, i když tenhle kousek slabosti skryla hlouběji. Na rozdíl od lákavých slov Ikari, při kterých jen našpicovala uši, "Místo na odpočinek bych ocenila," však by to bylo poznat i beze slov.


Nákup:
Na začátek: 20 kšm 5 r 3m
Kupuju: znaky záda - 60 kšm
Převod: 4 rubíny na 40 kšm
Zůstane mi: 0kšm 1 r 3 m

Schváleno

Možná se toho takhle dozvěděla dost, vtažena do středu dění a tohohle chumlu, ale s dalšími slovy vlků už jí to tady začínalo lézt na nervy, i když její tvář o tom nevypovídala. Sláva tomu, že tady měla sestry a ti ostatní už se začali trousit pryč, takhle už by se od nich ani nejspíše nedalo zjistit nic, co by měla smysl. Svůj ocas měla taky ráda a nerada by o něj nějakým hezkým nedopatřením přišla, i když většina narážek na to jistě patřilo Ikari, jen díky tomu že nedošlo i na činy, to už by byla vskutku třešnička na dortu.
Nakonec se to ale přeci jen vyprázdnilo a pohlédla zpět k světle šedé a soustředila se na to co říkala. Jo, zněl to solidně, ona záhadná postava jménem Wu bylo něco, čemu by i sama ráda přišla na kloub. Obzvlášť se šancí, že by tak byly k nalezení ztracené věci. "Půjdu s tebou," ohlásila k Ikari, nerada se mezi sestrami rozhodovala, ale hledání Wua jí zajímalo víc než... asi cokoli co teď mohla plánovat Meridia. Se světlejší byla i šance, že si někde odpočinou a vůbec odhadovala, že si Meridia poradí i sama, když už tak nejmileji zapůsobila na toho malého šedivého mrzouta. "Taky," popřála tak ještě k černé, než se sama otočila a vydala za Ikari, kamkoli už mířila, teď to už vyšlo vše nastejno.

>> Mlžné pláně

Jistě že měla pravdu, jakkoliv jí oslovení šedivka nebylo zrovna po srsti. S tím že však její jméno teď nebylo známe, byl ale tohle ten nejmenší problém. To bylo spíše najít nějaký systém v tomhle nádherném chumlu vlků, tak zaujatým jednou jedovatou kytkou. I když se to již poněkud vyklidilo, stále tady byla spousta hlasů, z nichž ani jeden nechtěla zcela ztratit a tak i nějaké informace z tohohle kraje. Meridiino vpadnutí sem sice stále bylo v jejích očích naprosto bezhlavě, ale tohle to alespoň hezky vyvažovalo. Dokud se netrhaly jejich hlavy či ocasy, považovat za nějaký úspěch by se to dalo.
Černý se zdál z Ikari jen celý nesvůj a s otázkou ucítila jeho pohled i na sobě, jen lehce zakroutila hlavou, že ho skutečně nezná, podloženo i tím co sama její sestra řekla. Ať si s ním jen hraje, jí to problém teď nedělalo a co se toho zmateného vlčka týkalo... jeho pocity z téhle situace jí byly naprosto ukradené, ona měla lepší věci na práci. Třeba onu rostlinu co ten prťavý šedý vyvolal ze země, dle jeho slov léčivou, nebo vůbec veškeré řeči, které tady padly o smečkách.
Kdyby ale na ty měla čas se zamyslet, slova toho vskutku příjemného šedivého, se zasloužila o to, aby ho teď očima probodávala, jako by doufala, že s takovou padne k zemi. "Radši bych, aby tohle zůstalo civilní a bez trhání ocasů," jeho osoba jí příjemná nejvíce nebyla, ale zase se od něj dalo něco zjistit, vskutku prekérní situace. Jen tak dál z jeho strany, zvláště pokud bude chtít slova dotáhnout k činům, a začne seriózně přemýšlet o tom, jak mu dostat paloučnatku mezi zuby. Navíc s tím že se vyhnul odpovědi na to jaký je mezi oněmi smečkami vlastně rozdíl. "Takže Daén, Chaos a Zlatá..." zamumlala si pro sebe, minimálně tři smečky, byly to ostrovy, což vskutku vylučovalo, že se sem dostaly nějaký běžným způsobem, tohle začínal být už solidnější obrázek. Ještě kdyby věděla co od jaké smečky čekat, jen ten Chaos měl alespoň nějakou nápovědu ve svém jméně, získávajíc její zájem, ostatní nevykazovaly zhola nic.
"Dokonalí jsou jen obyvatelé příběhů, řekla na slova Ikari, sama tady ale neviděla nikoho kdo by jí vůbec mohl padnout do oka. Tmavší byl dřevo a ten světlejší malej a příjemný jako blechy, i když to na sobě nenechávala znát, provokovat a ještě si vyzkoušet jak moc vážně to tady brali s výhružkami, nebylo zapotřebí. Zvlášť když nevěděl co od nich očekávat. Ta se dvěma ocasy alespoň působila snad nejlépe ze všech těch cizích. I když doufala že to s tou rodinou byla jen nádherná náhoda, jestli tohle měli být nějací příbuzní bylo by tohle opravdu divné. Ale taky, jak by se to vůbec stalo, že. A skrček byl s další otázkou její sestry opravdu nápomocný. Zajímalo jí, kde by šlo získat zpět to ztracené zcela stejně, i když na tom jejich přežití nezaleželo. Jakýsi Wu, nic o tom kde, kdo to je a proč. Otrávení v tomhle, ale vynahradilo slovo portál. Nevypadalo to na blbý vtip, co jen bylo toto místo.

>> Krápníková jeskyně

Tohle byl vskutku den. Třeba že ona sama si nic pod čumák nebručela, její výraz docela připomínal otrávený balvan a být to možné, snad by s ním i sekala kameny ze skály a zvláště když sama viděla, k čemu že je to Meridia dovedla. Možná to byla její sestra a měla jí vskutku ráda, ale tohle bylo kapičku moc. "Mohla by být a jestli ne, pak je to vskutku divné," řekla, s pohledem upřeným k chumlu, který u jezera viděla. A s nimi i jejich sestru. Co byla obezřetnost či opatrnost k naprosto neznámým vlkům na neznámém území? Měla stále hlavu na krku a všechny končetiny, alespoň to tedy bylo dobré znamení - netrhají cizí hned.
S přiblizením se ale taky ukazovalo co za různorodou partu to tady je. Temně fialová, odznaky rudé... musela se nadechnout a znovu vydechnout aby se ujistila, že se jí tenhle cirkus prostě a jednoduše nezdá. Nezdál. Chumel vlků z většiny menší než ony okolo... mrtvé kozy. Jedné mrtvé a ,vzhledem k počtu vlků, podezřele nesežrané kozy. Tohle působilo bizarně a horko těžko se v tom hledalo smyslu či motivu. Pachy se mísily, nepůsobili jednotně a přesto tu všichni byli. Možnost smečky na lovu šla bokem. Koza, to působilo jako nějaký rituál. Vzhledem k tomu, že jedna vlčice se honosila ocasem i okolo krku, cizím, by se ani nedivila.
Ale obě z sester už se dávaly do řeči v tom chumlu a tak se rozhlo taky jen tak nepostávat okolo, původně s nápadem se ještě víc podívat na tu kozu a poslouchat co se děje okolo, snad zachytit něco zajímavého. Zase ale skončila při Ikari a naslouchala jejím interakcím. První slova byla zřejmá od pohledu, snad jen hlupák by nechal úlovek vychladnout, když jich tady bylo hned několik a teď byla ještě poměrně zima. Dva ocasy, v hlavě přimo slyšela co by si ta poznámka vysloužila doma. I když jí upřímně taky zajímalo co vlčici vedlo k tomu něco takového nosit. A na další hlasitě pronesená slova se konečně ozvala i sama, "Pokud by chtěli někoho otrávit, pak by myslím byli trochu diskrétnější," samozřejmě za jistých podmínek, "Tedy, záleží na schopnostech něco plánovat," dodala již lehce tišeji vzhledem na společnost. Hned by do tlamy dostat nechtěla, mnohé díky. A stejně tak i ten malý šedivý jasně vyjádřil že vraždy tu neplánují. I když pokud si neušetří další poznámky, pak ji možná bude zvažovat ona.
Její pozornost pak ale spadla k mrtvému zvířeti, vzhledem k tomu že Ikari zmínila návnadu. Koza měla v hubě jakousi rostlinu, připomínající ty okolo. A taky pampelišku, třeba že by neřekla že je na ně ještě sezóna. I když to bylo vedlejší. Onen běžný žlutý kvítek jen přípomínala a odlišnosti nebylo zase tak těžké zpozorovat, když tedy věděla po čem koukat, navedena na správnou stopu. Mrtvé zvíře, netknuté, bez stop po lovu, s onou rostinou v tlamě, která určitě nebyla jen pampeliška. Nejedli a měli důvod, bylo to jedovaté. Staré znalosti se vyplácely, když už již s jasností toho, oč se jedná zase zvedla hlavu od mrtvoly a zameřila se na ten hlouček či hlavně na nejstarší sestru. "Sedí mi na to paloučnatka," vybavila si jméno oné kytky. S tím se tahle společnost nezdála ani tak moc pošetilá v tom, že si neužívala večeře, i když podivně vypadali stále. A taky vzhledem k tomu jaké haló bylo okolo kozy otravné i poměrně obycejnou rostlinou.

Slova padla a myslela že teď už přijde chvilka na nějaký pořádné odpočinek. Tak to i docela vypadal, byla už plně připravená každým momentem složit hlavu a pak na to vše jít s čerstvou myslí a ne utahaná jako kotě. Ale kéž by. Meridia se evidentně prostě rozhodla vydat ven a sama ještě nestihla říct nic o tom, že průzkum za šera, v horách a sama je kombinace možná na sebevraždu, nebo něco podobného trochu slušněji, zahlédla jen špičku ocasu jak mizí z jeskyně. "Čekala bych že po tom všem taky padne," povzdechla si v odpovědi na Ikari, ale taky se už protahovala a drala na nohy. Kolik v sobě měla jen síly, ta jejich sestra, lov, hory, ještě šla první v té bouři. Snad jí to i záviděla.
Tak jako tak, musely za ní. Kdo ví co tu těž bylo a tři jsou víc než jedna. Přikývla tak starší sestře a sama se taky vydala ven a po stopě. Alespoň teď byl ten sníh dobrý na něco více než vymrznutí a rizika po něm sjet a zlámat si kosti.

>> Vlčí jezero (př. Sněžné)

>> Sněžné tesáky

Za světlým kožichem sestry následovala hlouběji do jeskyně. Po krátkém rozhlédnutí se ulevilo i jí, neviděla tady nic, na co měla dávat pozor, krom toho, aby se nenapíchla na krápník. Pachy jiných vlků tady byly, ale dávno ne čerstvé, alespoň že tedy nebyly v těchto krajích samotné. Že se minuli možná bylo lepší, když stále nevěděla, co by vůbec mohla čekat. Tahle neznalost byla na tom pro ni snad to nejhorší. Ale i když by nejraději chtěla zjistit víc, souhlasila teď s Ikari, nejprve stopování, teď cesta v horách, dalo to zabrat, "Taky," kývla a sama se šla složit jen o kousek dále.
Ale jestli tohle bylo vzrušující... "Možná, kdyby okolo nebylo tolik neznámých a otázek," to možná zabíjelo pointu dobrodružství v cizí zemi, ale když toho bylo moc, tak toho bylo moc. Ještě když nikdo nebude vědět, kam se poděly a všichni co znala teď byli prostě pryč. Ještě si na to nedokázala vyrobit plný názor, teď se mohlo vše zdát v klidu a za chvíli jim někdo mohl jít po krku... jo, to docela vzrušující bylo.

Už dávno si nedělala starost z toho, že na její myšlenky vhozené v svět rovnou z mysli, nepřicházelo žádné odpovědi či reakce. Zvláště, když teď klíčovou chybu toho i sama řekla. Jen, alespoň v něco doufala. Ale co zas mohla čekat, když sama ještě nebyla nejvíce oklepaná z toho co se stalo. To že nebyla v šoku, neznamenalo, že teď neměla největší chuť se prostě někam složit a nechat si to projít hlavou pořádně. Když musela dávat ještě pozor na to, aby si nezlomila vaz.
Dále však už za Ikari následovala v tichosti, zatím co jí slova Meridii ležela v hlavě. Netušila jak by něco takového bylo pořádně možné, ale... najednou se ocitly někde úplně jinde, ani nevěděly jak. Co by tady mohlo jen dávat pořádný smysl. Kdyby věděla alespoň něco, ne jen že byla cizincem v cizí zemi, kdy nevěděla co vůbec může očekávat, ani s čím počítat. Alespoň tedy její touze se někam na chvíli odložit bylo vyslyšeno s nálezem jeskyně, "Dobrý nápad," vydechla s úlevou, když následovala za světlým kožíškem sestry do stínu vchodu, i když stále na pozoru před tím, co by se tam mohlo skrývat. Teď nemohla spoléhat na nic krom sester a samu sebe.

>> Krápníková jeskyně

Věci jejích sester byly pryč a samozřejmě i její cetky, jak se to u všech větru takto podařilo, ale nyní byl naprosto nepodstatný detail. Prvotní šok z ní odcházel a vlastní život a to že zde nebyla sama bylo cennější než věci, třeba že tím nadšená vůbec nebyla. Ale neviděla je nikde okolo v tomhle tak nepříjemně cizím a neznámém prostředí. Ikariin návrh schválila jednoduchým přikývnutím a tím že jí následovala. Chůze v linii znamenala jen drobné ustoupení aby procházela stejnou cestičkou. Stále nevěděla jak se na tohle tvářit, smutně, zmateně, naštvaně, nebo snad měla být potěšená z potenciálu co by tohle mohlo vynést? Hlavně si teď snažila držet prostě chladnou hlavu, myslet hlavně na to zajistit přežití a nějaké bezpečí.
Ve chvilce kdy tak tedy nemusela sledovat zem pod nohama tak pečlivě se její oči zvedly k horizontu. Prohlížela si co mohla, dokud byly stále dost vysoko na to, aby měla slušný rozhled. Planiny, lesy, lesk vodní hladiny... pokoušela se narychlo alespoň zapamatovat kde by co mělo být, než se zase musela soustředit na stezku. "Až se dostaneme dolů, bude to chtít průzkum, jestli tady je někdo další, kde to vůbec jsme," začala s tím, že prostě jen vhodí své myšlenky do éteru, "pro pokrytí by bylo nejlepší se rozdělit, ale na to nevíme co tu čekat," povzdechla si nad situací se kterou by sotva mohla mít zkušenost. Možná to v něčem bylo nejvíc prostě otravné.

<< Někde jinde

Jít po stopě vysoké by nebylo tak špatné, kdyby ale neměla pocit, že se zima prostě nehodlá pustit cestu jaru. Nebylo to na umrznutí, ale stejně by radši seděla někde v teple. Ale představa úlovku, byla lepší než na to v duchu spílat. Příchod bouře však zkazil její pokusy alespoň o trochu pozitivity, zvláště když by předtím přísahala, že na takový nečas to nevypadá. Během chvilky se předchozí chládek nezdál tak špatný, jediné teplo teď díky blízkosti Ikari, kterou neomítala, ale teď na ní ani nic neříkala. Ještě by se odtáhla. Hlavně se snažila dávat pozor kam šlape, zakopnout a možná by je ztratila, a pak mohla jen doufat a důvěřovat Meridii, že je z tohohle nějak vymotá.
Když se ale vzduch konečně vyčistil, nemohla vydechnout úlevou. Nějaké oslovení bylo zbytečné, odtáhnutí Ikari nemohlo přinést nějaké pobavení. Pohledem skenovala krajinu, naprosto odlišnou, cizí. V potížích. Probleskla jí hlavou odpověď, jenže na tuhle příležitost byla příliš lehkovážná. "Jak se tohle stalo?" vyřkla nakonec, i když žádnou odpověď nečekala.